Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Předseda: Malypetr.

Místopředsedové: Stivín, dr Buday, inž. Dostálek, Horák, Slavíček, Zierhut.

Zapisovatelé: dr Petersilka, Petrovič.

205 poslanců podle presenční listiny.

Zástupci vlády: náměstek min. předsedy dr Šrámek; ministři dr Mayr-Harting, Najman, dr Nosek, dr Spina, dr Srdínko, dr Tiso, Udržal; za ministerstvo financí odbor. přednosta dr Vlasáka min. rada Lukavský; za ministerstvo nár. obrany min. rada dr Vorel.

Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.

Předseda (zvoní): Zahajuji 131. schůzi poslanecké sněmovny.

Dovolenou udělil jsem na dnešní schůzi posl. Gregorovitsovi pro nutné rodinné záležitosti.

Chorobou omluvili se na dnešní schůze posl. dr Gažík, dr Matoušek a Ježek.

Došel dotaz. Žádám o přečtení.

Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):

Dotaz posl. Krebse min. železnic, že dělníku Fr. Arltovi, zámečníku v železárnách Police Žandov, bytem ve Stvolinkách byla odňata týdenní dělnická jízdenka (č. D,1019-II).

Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání pořadu.

Budeme pokračovati ve sloučené rozprav, započaté ve 129. schůzi poslanecké sněmovny, o prvých 2 odstavcích pořadu, to jest:

1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1411) zákona o příplatcích některým státním a jiným veřejným zaměstnancům ve výslužbě a pozůstalým po takových zaměstnancích zemřelých v činné službě nebo ve výslužbě (tisk 1448).

2. Zpráva výborů branného a rozpočtového o vládním návrhu zákona (tisk 1413), kterým se měni §§ 2 a 5 zákona ze dne 19. března 1920, čís. 194 Sb. z. a n., o zaopatřovacích nárocích bývalých vojenských gážistů a §§ 3 a 16 zákona ze dne 22. prosince 1924, číslo 288 Sb. z. a n., o změně některých předpisů o zaopatřovacích požitcích vojenských osob a pozůstalých po nich (tisk 1452).

Dávám slovo přihlášenému řečníku na straně "proti" p. posl. Schmerdovi.

Posl. Schmerda (německy): Letošní rok jest ve znamení desítiletého trvání Československé republiky a režiséři nasyceného měšťáctva usilují uvésti do pohybu všechny páky, aby mohli předstírati, že obyvatelstvo tohoto státu jest spokojené a že má radost, že bylo také osvobozeno. Tisk, propagační výstavy a slavnosti mají předstírati ráj, ale pod tímto tenkým nátěrem skrývá se mnoho bídy a nouze. Má býti způsobena radostná nálada - ale radovati se budou jen ti, kdož získali nezměrné zisky z pracujících vrstev, a všichni, kdož korupcí, protekcí, úplatkářstvím a zákonitou násilnou soustavou si nahrabali peníze. Radost bude tedy velice smíšená a rozdělená. Lidé zbavení práv a vykořisťovaní budou při této jubilejní slavnosti vzpomínati na všechny činy a zločiny, jež na nich byly spáchány.

Zákon na ochranu republiky, proti teroru, tiskový a o reformě správy a všechny jiné správní násilnosti byrokracie a podnikatelů, jež naplňovaly a ještě budou naplňovati československá vězení, bída širokých vrstev způsobená daňovým zákonodárstvím, jakož i drahota budou jubilejní symfonií, jež pronikavě bude zníti do uší buržoasii a vládcům v tomto státě. Kdežto německočeské koaliční strany užívají krásných slov, pracující vrstvy vznesou těžké žaloby na onu proklatou kapitalistickou soustavu, jejímž nositelem a obráncem jest měšťáctvo.

Miliony obyvatelstva budou vznášeti žalobu za žalobou proti vládě a proklínati ji, vzpomínajíce při tom utrpení, jež jim bylo způsobeno politikou koaličních stran. Všechny pokusy zmírniti v poslední chvíli způsob vlády, s bohatě zastaveného stolu hoditi několik drobtů hladovým a znásilňovaným, nepostačí, aby oklamaly masy. Neboť za touto pitvorou pokryteckého humanismu skrývá se touha po zisku, jež je stále dohání k novým násilným činům. S jednotlivými vrstvami a třídami nakládá se a posuzují se rozličně. Se všemi živly, jichž kapitalistický stát a měšťáctvo potřebuje ke své podpoře a k svému udržení, se zcela jinak nakládá než s vrstvami, jichž potřebuje ke hromadění kapitálu. Nejtížeji jsou postiženy pracující vrstvy, jež mají nésti všechna břemena státu a kapitalistického hospodářského řádu. Dalším zlem kapitalistického světa jsou všichni, kdož nemocí, nezaměstnaností a stářím byli vyloučeni z pracovního procesu. Projednávané dvě předlohy nejlépe ilustrují, jak různě se nakládá s jednotlivými vrstvami a stavy. Zákonem o staropensistech chtějí almužnou napraviti křiklavé bezpráví spáchané na starých, práce neschopných a zmořených státních zaměstnancích, zvýšením pensí uvadlé generalitě dávají milionový dar třídním příslušníkům měšťáctví. A aby se zakryl tento hanebný čin koalice, užívá se toho úskoku, že se totiž oba návrhy projednávají najednou. Ale přece se nesplní naděje, že přes veškeru tuto rafinovanost bude oklamáno obyvatelstvo, podvedeni váleční invalidé, nezaměstnaní a staří umoření dělníci. Třídní charakter těchto návrhů zákona jest příliš patrný. Vrahům proletariátu milionové dary, staropensistům několik mizerných korun.

Předkládá-li německo-česká koaliční vláda konečně dnes návrh zákona, jímž chce splniti sliby učiněné staropensistům, činí to jen proto, aby nevolal do nebes vyzývavý fakt, že vláda zvyšuje pense 173 bývalým rakouským generálům až na 55.000 Kč ročně. Tito ubožáci nemohou ovšem vyjíti s měsíční pensí 2000 Kč. Proto musí býti zvýšena, kdežto válečný invalida se musí protlouci s 50 Kč měsíčně nebo 1.60 Kč denně. Staropensisté prý mají býti uspokojeni, aby se smířili s vládnoucí soustavou, jsou klamáni, jelikož se jim předstírá. že se splňují jejich požadavky. Ale návrh jest pro staropensisty těžkým zklamáním. Není úpravou otázky pensistů, nýbrž zvětšením nynějšího zmatku.

Pensistů, jimž stát nebo jeho podniky vyplácejí odpočivné a zaopatřovací požitky, jest úhrnem 147.756. 5% z nich, tedy 7287, dostává výslužné upravené podle nového platového zákona. Více než 81.000 pensistů dostává výslužné nižší, upravené podle známých prosincových zákonů. To jsou tak zvaní střední pensisté. Ostatní, asi 70.000 osob s více než 14.000 nezaopatřených dětí j sou staropensisté, kteří dostávají nejnižší výslužné, poněvadž jim nebyla započítána ani služební léta. Již 8 let žádají odborové organisace státních zaměstnanců, aby všichni pensisté byli zrovnoprávněni, rovněž žádaly, aby se všechny platové úpravy úředníků a zaměstnanců v činné službě automaticky vztahovaly také ma zaměstnance ve výslužbě. Vláda však tento požadavek zásadně odmítá. Také v důvodové zprávě k zákonu o výpomoci pro staropensisty vláda prohlásila, že zrovnoprávnění staropensistů s novopensisty jest vyloučeno. Jednak nelze prý na úhradu takové úpravy pro příliš velké zatížení státního rozpočtu sehnati peněz, jednak se prý osobní normy a předpisy, za nichž dnešní staropensisté aktivně sloužili, tak velice liší od norem a předpisů nynějších, že zrovnoprávnění nelze provésti. Při úpravě požitků pensistů chce stát vydati 76 milionů a zvláště dobře pochodí katoličtí duchovní, neboť mimo každou normu dostanou paušální částky až do 3000 Kč, ale naopak jsou ode vší úpravy vyloučeni pensisté samosprávných sborů. Zde bude míti nový zákon o obecních financích zvlášť kruté účinky. Německočeské koaliční strany v obcích zamítnou požadavky pensistů, a to s odůvodněním, že není pro ně úhrady.

Zpravodajové a důvodová zpráva prohlašují, že zrovnoprávnění staropensistů s novopensisty není možné, a zvláště se prohlašuje, že staropensisté konali svou službu v jiné době než novopensisté a proto prý nelze je postaviti na roveň. Chtějí tedy vinu na poměrech, zvláště na měnových, přesunouti na staropensisty, zapomínají však při tom, že život staropensistů a novopensistů jest stejný, že staropensisté musí žíti za stejně bídných poměrů jako novopensisté. Již staré Rakousko dovedlo provésti zrovnoprávnění mezi pensisty, a ačkoliv se zde stále mluví o odrakouštění tohoto státu, nesahá se ani zdaleka k oněm opatřením, jež již staré Rakousko provedlo pro své státní zaměstnance. Koaliční strany podaly sice a některé výbory přijaly resoluční návrh, v němž se praví, že se vláda vyzývá, aby všeobecným zákonem o pensistech provedla definitivní úpravu pro všechny druhy pensistů. Budou-li staropensisté tak dlouho čekati nebo budou-li musiti čekati jako čekali dosud, bude-li rovněž pro tento resoluční návrh dodrženo tempo, jež bylo dosud dodržováno, budou moci staropensisté jistě čekati na nejbližší jubilejní rok, tedy 10 let, než jim zase bude hozena nějaká kost. Zapomíná se ovšem, nebo spekuluje se s tím, že zatím zase několik staropensistů vymře. Tato celá kategorie jest beztoho určena k vymření; čím dále se bude odkládati úprava, tím menší budou tyto částky, tím méně musí vláda dávati těmto lidem. Pan zpravodaj Navrátil již v soc.-politickém výboru prohlásil, že postavení staropensistů na roveň novým není přípustno podle platných právních norem. Právní normy nepřipouštějí zrovnoprávnění. Ale na straně staropensistů jest morální právo, jež zavazuje vládu a vládní strany, aby vyhověly staropensistům. Připomínáme při této příležitosti právě oněm stranám. jež se dostavily k projevům staropensistů, jež staropensistům slibovaly, že budou novým postaveni na roveň a že jim budou služební léta propočtena, připomínáme těmto stranám, že dnes prostě a hanebně opouštějí své sliby. Ale i po stránce finanční mají staropensisté právo, neboť oni nezavinili poměrů, jež nastaly, oněch měnových přesunů, jež byly provedeny. Prohlašuje se, že zrovnoprávnění nemůže nastati již proto, poněvadž nelze nalézti potřebné úhrady. Již jednou zabývaly se vládní strany zrovnoprávněním pensistů a vláda tehdy vypočítala, že úhrada zrovnoprávnění pensistů stála by asi 350 milionů. A tu se prohlašuje: těchto peněz není, ačkoliv zatím již 15% zemřelo, ačkoliv víme, že se uvedené částky ani zdaleka nedosáhne. Ale poněvadž se v důvodové zprávě opět a opět prohlašuje a prohlašují to i zpravodajové, že není na to peněz, chci zde připomenouti výrok něm. křesť. sociála pana dr Luschky. Když německé koaliční strany byly ještě v oposici, prohlásil právě při otázce úpravy požitků staropensistů p. Luschka: "Na militarismus, špehounství a zahraniční propagandu jest dosti peněz, pro staropensisty peníze nezbývají." Včera mluvil za křesťansko-sociální stranu pan posl. Feierfeil a věčně lituje, že nelze vyhověti požadavkům staropensistů a opakuje tutéž frázi, které kdysi užil již pan Luschka, že stát má dosti peněz na výzbroj a na všechny možné věci, jen pro staropensisty nikoliv. A pan Feierfeil prohlašuje, že oni nedají pokoje a budou se dotud ujímati požadavků staropensistů, dokud se neprovede úplné zrovnoprávnění. (Posl. Hackenberg [německy]: Ale odmítají naše návrhy a hlasuji pro úvěr na výzbroj!) Tak jest, tíž pánové, kteří hlasovali pro výzbroj militarismu a pro všechny jiné výdaje tohoto státu. dávají prohlašovati svými oficielními zpravodaji, že se budou ujímati požadavků staropensistů, že jsou proti tomu, aby se vyhazovaly miliony na neproduktivní účely a ke konci hlasují pro tyto hanebné a bídné zákony. Komedie, kterou hrají německé vládní strany se staropensisty, bude míti již účinek u voličstva. A praví-li se: "Příliš málo peněz" - pak stačí, abychom uvedli jen některé z výdajů, jež nepřestáváme stále připomínati, tak roční příspěvek do výzbrojního fondu 310 milionů Kč, jehož se užívá k přípravě nové války, k zahájení nového hromadného vraždění, dále připomínáme, že by stát mohl šetřiti ve výdajích na ruské vystěhovalce v tomto státě, na něž se ve státním rozpočtu pamatuje ročně 32 miliony, ačkoliv tito lidé nemají žádné zásluhy o tento stát, neboť jejich úkolem jest nanejvýš vystupovati proti dělníkům a pomáhati měšťáctvu proti ujařmenému dělnictvu. Připomínám dále, že časopisy před několika dny oznamovaly, že finanční transakce ministra Engliše s americkou půjčkou, jež má býti proměněna v domácí, vynesla americkým a zdejším kapitalistům asi 105 milionů Kč. Všichni dělají obchody s tímto státem, jen ti lidé nikoliv, kteří zde bídně musí vegetovati, pastorkové.

A dále připomínáme, že cla vynesla miliardy, připomínáme, že stát měl sta milionů na sanaci českých bank a nyní znovu poskytl několik milionů na sanaci šluknovské spořitelny; na dobytek k chovu jest zařazeno ve státním rozpočtu 30 milionů a pro jiné účely agrárníků jest dosti peněz, ale pro staropensisty, válečné invalidy, dělníky nezbývá nic. Tak ovšem zákon, jenž byl zde předložen, není nic jiného, než mámením staropensistů. Již jeden ze soc.-demokratických řečníků pravil v sociálně-politickém výboru: Vláda si dělá blázny ze 70.000 staropensistů. Podvod se páše na staropensistech již tím, že se důvodová zpráva, snaží vylíčiti vše tak, jakoby se vyhovělo všem požadavkům staropensistů, když se jim poskytne 20%ní příplatek. Pánové, ačkoliv již forma příplatku není vhodná, neboť známe příplatky, které se stále zvyšují a snižují, víme, že příplatky jsou jen formou, abyste se vyhnuli skutečnému zvýšení; a jest úplně lží a podvodem, prohlašuje-li se v důvodové zprávě, že se skutečně vyhovělo požadavkům staropensistů, když se jim poskytl 20%ní příplatek. Hlavními požadavky staropensistů bylo zrovnoprávnění, propočtení služebních let. Ale prohlásili jste, že zrovnoprávnění a propočtení let není možné, neboť nelze na to opatřiti peníze. A tak jste sáhli k příplatku pro staropensisty. Při této příležitosti bych se zmínil o výroku posl. Brodeckého, jenž prohlásil v sociálně-politickém výboru: "Nechceme u voličů býti neloyálními k vládě a tím se dostáváme do těžké situace." Posl. Brodecký praví, že víme, že tento zákon jest chatrný, že jest nám však těžko odhaliti vládu před voliči, poněvadž by tito řekli, že jednotlivé strany nenaléhají dosti silně, aby splnily požadavky těchto týraných vrstev pracujících lidí. My pravíme zcela upřímně, že chceme býti k vládě neloyální, neboť máme povinnost ukázati, jaký podvod se páše na staropensistech. Sliby, které jim byly učiněny v resolučních návrzích, sliby, které se ve všech zákonech činí jednotlivým vrstvám, nejsou, jak známo, většinou splňovány. Tak také zákon č. 103 nesplnil ani polovičky požadavků a praví-li se, že minimum staropensistů podle tohoto zákona jest nejnižší výměrou, pak jest to ovšem maličkost. Podali jsme návrhy proti zvýšení ve formě příplatků. Stojíme na stanovisku, že dlužno zvýšiti výslužné staropensistů; ale příplatky se tato otázka nesprovodí se světa. Stojíme však také na stanovisku, že úprava jest možná jen tak, když jim budou propočítána služební léta a když budou postaveni na roveň novopensistům. Novým zákonem se zmatek ještě zvětší. Máme již pět druhů pensistů. Po tomto novém zákoně nebude moci vůbec žádný člověk upraviti otázku pensistů. Prohlásili jsme již, že 20%ní příplatek jest nedostatečný a nespravedlivý. Nemůžeme ani zdaleka říci, že by požadavky nebo že by živobytí novopensistů bylo již zajištěno, víme, že i novopensisté za dnešních životních poměrů nemohou vystačiti. Tím méně to jest spravedlivé, že byly zvoleny paušální 20%ní příplatky k základním požitkům. Víme zcela dobře, že jak mezi staropensisty, tak i mezi novopensisty jsou lidé, mající menší výslužné, a lidé mající výslužné poněkud větší. Tak vidíme, že na př. 20%ní přídavek u výslužného 1800 Kč měsíčně činí asi 300 Kč, ale mezi pensisty nejnižšího druhu jsou lidé, kteří mají měsíčně 180 Kč, dostanou tedy příplatek 36 Kč. Tak se stane, že některé osoby dostanou příplatky činící tolik jako celé výslužné někoho, kdo jest v nejnižší kategorii. Tato soustava 20% jest nemožná a proto žádáme zvýšení. Nespokojili jsme se však jen se zvýšením výslužného - víme, že většina sněmovny zamítne naše návrhy, víme zcela dobře, že zde mluvíme jen proto, abychom ukázali, jaký podvod pášete na těchto vrstvách obyvatelstva. Podali jsme návrh, abychom čelili této nespravedlivé soustavě příplatků, aby se odstupňování příplatků provedlo podle jednotlivých kategorií; tak na příklad, aby zaměstnanci státních podniků, podúředníci až do VIII. hodn. třídy dostali 50%ní přídavek, úředníci VII. hodn. třídy 40%, úředníci VI. hodn. třídy 30% a všichni jiní 20%. Jelikož víme, že jisté druhy pensistů, zvláště pak zřízenci, dostávají minimální částky, stáli jsme na stanovisku, že podle zákona č. 103 minimum není dostatečné, nýbrž že musí činiti aspoň tolik, kolik činí existenční minimum, to jest nejméně 7200 Kč. Tento návrh byl v sociálně-politickém výboru s odůvodněním zpravodaje Roudnického zamítnut a o tomto odůvodnění ještě promluvím.

Ale nejen staropensisté musí býti úplně uspokojeni. Víme, že provisionisté, o nichž zde ve sněmovně mluvil včera podrobně soudruh Štětka, jsou úplně vyloučeni, víme, že jsou odkázáni na dobročinnost úřadů, aby vůbec mohli žíti. V soc.-politickém výboru byly uvedeny dva křiklavé případy. Tak na př. případ provisionisty, železničního zaměstnance, jenž úrazem na dráze úplně oslepl a dostává provisi měsíčně 88 Kč. Druhým případem jest, že železniční zaměstnanec, jenž ve službě na dráze ztratil ruku, dostává měsíčně provisi 88 10 Kč. Požitků těchto lidí zákon o staropensistech vůbec neupravuje. Praví se sice, že dávky mohou býti upraveny podle zákona a jeden resoluční návrh praví, že vláda má připraviti úpravu této otázky zvláště pro samosprávné sbory, pro samosprávné fondy. Prohlašuje-li se, že to je ostuda, pravíme, že by bylo bývalo nutno vyřešiti tuto otázku již před rokem. Úplně vyloučeni jsou staropensisté obcí a samosprávných sborů. Nový obecní zákon vůbec úplně znemožní, aby byly upraveny požitky staropensistů samosprávných sborů, a pravil jsem již, že vládní strany odmítnou vyhověti požadavkům staropensistů v samosprávných sborech, poněvadž prohlásí, že podle platného finančního zákona není možno nalézti úhradu. A naleznou-li ji, pak se to stane zase na útraty těch ubožáků, jejichž životní podmínky budou zhoršeny.

V zákoně jest také řeč o učitelích. V §u 5 činí se pokus podrobiti ustanovením tohoto zákona také staropensisty-učitele. Velmi macešsky se však nakládá s učiteli, kteří dostávají požitky, vyměřené podle procent. Tyto nejubožejší z ubohých jsou učitelky ručních prací, které neměly úplného počtu hodin a při svém přeložení do výslužby pro nemoc nebo nějaké jiné okolnosti dostávají jen požitky, které poměrně podle procent připadají na jejich počet hodin. I zde jsme - dlužno znáti jen žaloby starých učitelek, starých učitelů ve výslužbě, kteří bídně živoří, dlužno slyšeti, jak se obracejí na jednotlivé strany a jednotlivé poslance s prosbou o pomoc v nouzi, jíž trpí - i zde jsme žádali, aby tito učitelé dostávající výslužné podle procent byli postaveni na roveň těm, kdož dostávají plné výslužné, aby i zde bylo ustanoveno nějaké minimum. Rovněž tento návrh koaliční strany zamítly, ba dokonce při této příležitosti byl spáchán malý podvod, když bylo prohlášeno, že vládní návrh poskytuje jako minimum 8400 Kč a náš návrh jest prý tak nízký, že musí býti zamítnut, jelikož by tím tyto druhy byly poškozeny. Staropensistům, těmto vymačkaným, umořeným vrstvám, jichž nelze již potřebovati. hází se jen holá kost. Jinak se, jak jsem se již zmínil, zachází s generály, jinak s duchovními, neboť zvláště k vůli duchovenstvu byl tento návrh zdlouhavě projednáván ve výborech, aby i ono mělo účast ve výhodách tohoto zákona. S jednotlivými vrstvami zachází se podle toho, jaké úkoly mají v měšťáckém státě konati. A když jde o duchovní, katechety atd. ve výslužbě, ví vláda a vědí mocní mužové z vlády, že tito lidé jsou pro kapitalistický stát nutnější než staří učitelé a staří úředníci, než všichni ti, kteří snad jim kdysi konali dobré služby, když šlo o to, aby se postupovalo proti dělnictvu, kteří dnes však jsou hozeni přes palubu. A tak se ovšem zachází s duchovenstvem zcela jinak, než dokonce s úředníky. (Posl. Roudnický: Jen vykládejte, aby bylo vidět, že tomu rozumíte! Vždyť tomu nerozumíte!) Já ještě o tom budu mluvit, o tom rozumění, pane pátere Roudnický.

V rozpočtovém výboru jako v soc.-politickém výboru bylo poukazováno na znění důvodových zpráv a prohlášeno, že jsou prostě lživě a falešně vybudovány. Ale nejen to, i zpravodajové jednotlivých stran úmyslně překrucují věci, jež jsou jim velice nepříjemné; a když se zde zvláště vyznamenal jeden pan zpravodaj, totiž P. Roudnický, a právě na mne volal, abych o tom mluvil, budu o tom mluviti. Podali jsme v rozpočtovém výboru návrhy a žádali jsme, aby se neposkytoval 20%ní příplatek, jak to stanoví návrh, nýbrž aby se nižším kategoriím, tedy zvláště zřízencům, podúředníkům a úředníkům až do VIII. hodn. třídy poskytl 50%ní příplatek. A na konci návrhu se praví, že minimum má činiti nejméně 7200 Kč, a to proto, poněvadž není správné, jak by to pan P. Roudnický nyní rád překroutil, že vládní návrh poskytuje všem těmto vrstvám 8400 Kč. (Posl. Roudnický: Ale vy tomu nerozumíte! Ne 8400, nýbrž 8100 Kč!) Víme, že zřízenci nedostanou 8400 Kč. (Posl. Roudnický: Vždyť to není pravda! 8100 a nikoliv 8400 Kč!) Zřízenci ve státních podnicích dostávají základní plat 4212 Kč a dostanou-li k tomu 20%, znamená to zlepšení jejich požitků o 842 Kč. Pan Roudnický zde prohlásil, že vládní návrh dává všem 8400 Kč, vynechal však při čtení našeho návrhu slovo "zřízenci", buď úmyslně nebo neúmyslně vynechal z návrhu slovo "zřízenci", když četl návrh po druhé. Bylo mu nepříjemné, že jsme podali návrh, aby se zřízencům poskytlo 50%, a odůvodnil to tím, že kdyby byl přijat návrh komunistů, bylo by to zhoršení pro ony vrstvy. Operoval jen slovy "podúředníci" a "úředníci" až do VIII. hodn. třídy. Metoda autora důvodových zpráv jest právě jako metoda pana zpravodaje Roudnického demagogická, jesuitská, směřující k tomu, aby byl zakryt zločin, jenž se páše na staropensistech. To se jim však nepodaří. V důvodové zprávě se tvrdí, že bylo úplně vyhověno požadavkům staropensistů, ale to není pravda. Neprovádí se propočtení jejich služebních let, nestaví se na roveň novopensistům, nýbrž hází se jim prostě almužna, aby se ukázalo, že v tomto jubilejním roce zbylo něco i pro ony ubohé vrstvy.

Nedivíme se metodám autora důvodových zpráv, nedivíme se metodám zpravodajů a zvláště pana P. Roudnického, ale chceme konstatovati, že se německé vládní strany staví za zpravodaje, že prostě mlčí a dávají mluviti jen pánům zpravodajům. Jest ovšem nepříjemné říci zde, co bylo slíbeno staropensistům, jest nepříjemné říci, jak to včera učinil posl. Feierfeil, že návrh je nedostatečný, že jest nutno provésti zrovnoprávnění a že není nutno vydávati peníze na vojenské účely v tomto státě, ale pak pro to vše hlasovati. To jest právě demagogie, na kterou jsou odkázáni, podvod, jejž stále a stále zase musejí páchati, pokračují-li ve své politice. Prohlášení pana P. Roudnického v rozpočtovém výboru způsobilo, že některé socialistické strany, a řekněme si to již upřímně, sociálně-demokratická strana, použila tohoto podnětu proti nám, když pan P. Roudnický prohlásil. že komunisté chtějí zvýšiti platy katechetům a že katecheti za to děkují, že to je komunistická strana. jež to chce učiniti. P. Roudnický ovšem zamlčel, že jsme svým návrhem mínili i učitelky ručních prací a všechny ty, kteří mají výslužné podle procent a že náš návrh směřoval přece jen k tomu, aby se pomohlo chudákům. Sociální demokrati použili tohoto útoku nebo lépe řečeno této reminiscence P. Roudnického z rozpočtového výboru, aby ve svém tisku zaujali stanovisko proti nám. (Posl. Hackenberg [německy]: Byli jsme to my?) Nikoli, čeští sociální demokraté.

Nuže, my jsme ovšem ihned odpověděli, že si aspoň nemají dovolovati tuto demagogii, když se o to pokouší jakýsi pan P. Roudnický. My jsme tedy hned na to odpověděli. Ale jest jasné a není o tom pochybnosti, že všechny naše návrhy, směřující k tomu, aby staropensisté byli postaveni na roveň novopensistům, aby se staropensistům pomohlo, aby se jejich požitky zvýšily, vládní strany jak německé, tak české hladce zamítly. Demagogicky se obracejí na staropensisty a slibují jim, ale v plenu sněmovny svým zákonodárstvím dělají opak.

Obracíme se nejen proti metodám, jimiž se zde dělají zákony a pokusy potírati jiné strany, nýbrž obracíme se zde zároveň proti celé soustavě, jež není vybudována na ničem jiném, než na vykořisťování pracujících vrstev, na vykořisťování živlů, jichž nemůžete již potřebovati pro svůj kapitalistický hospodářský řád, a obracíme se s této tribuny ke všem lidem zbaveným práv, abychom jim ukázali, že tento stát jest kapitalistický, vybudovaný na holém teroru vlády, na holé soustavě vykořisťování, aby nová těžká břemena přesunuli na chudé. sami však aby z tohoto státu vymačkali velké zisky. My sami budeme, budou-li naše návrhy zamítnuty - víme to již předem - hlasovati proti tomuto hanebnému zákonu. (Potlesk komunistických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. David. Dávám mu slovo.

Posl. David: Slavná sněmovno! Národní shromáždění přijalo 26. června 1919 resoluci, navrženou rozpočtovým výborem, v níž se žádá, aby z požitků pensijních byli vyloučeni ti vojenští gážisté, kteří se na našem národě těžce prohřešili, a aby pensijní nárok vysokých šarží byl určen níže, resp. jen minimálně. Na základě tohoto usnesení bylo pojato též do zákona, kterým se upravovalo přejímání a zaopatřovací požitky rakouských vojenských gážistů, ustanovení o redukci pensí na požitky VI. hodn. třídy. Podle této úpravy dostávají generálové 24.210 Kč roční pense, obnos to, za který může se lidsky žíti. Jak šťastnými by byli zestárlí dělníci a invalidé (Tak jest!), kdyby Československá republika se tak k nim zachovala. Kolik státních zaměstnanců, kteří svědomitě od rána do noci pracují v úřadech, má tak vysoké požitky? Ale tato částka 24.210 Kč, podle mého hlubokého přesvědčení úplně dostačitelná, jest prý malá, c. k. rakouským generálům se prý křivdí. Proto vláda podává návrh. kterým se zvyšují pensijní požitky těchto pánů, a to takovým způsobem, který musí pobouřiti každého občana tohoto státu. Jednomu generálu I. třídy má býti přidáno 30.798 Kč, takže nyní bude míti 55.008 Kč, jeden generál II. třídy má dostati přídavek 23.790 Kč, takže bude bráti 48.000 Kč. Dále se přidává 6 generálům III. hodn. třídy po 13.998 Kč, 7 téže třídy po 17.670 Kč, 15 IV. hodn. třídy po 10.326 Kč, 33 téže třídy po 13.998 Kč, 85 generálům V. hodn. třídy po 4494 Kč. K tomu pak ještě přijdou přídavky vdovám a četnickým generálům. Úhrnem činí tyto přídavky 1,824.906 Kč, tedy téměř 2 mil. Kč.

Mluvilo se zde ve sněmovně, také někteří pánové z vládních stran pokřikovali na oposiční řečníky a některé časopisy přinesly zprávu, že prý z důvodů zahraničních anebo ze závazků mezistátních byla tato předloha podána. (Výkřiky komunistických poslanců.) Konstatuji na základě osobních informací z kruhů povolaných a právnických, že tomu tak není, že předloha je ryze vnitrostátní. (Výkřiky čsl. nár. socialistických poslanců.) Zdůrazňuji, že předloha je předlohou čistě vnitrostátní a nemá nic společného se závazky mezinárodními.

Slavná sněmovno! V 10. roce trvání československého státu, tedy v roce jubilejním, českoněmecká vládní majorita odměňuje ty, kteří mají na svědomí životy našich lidí, odměňuje ty, kteří žalářovali naše lidi a kteří přivodili utrpení desetitisíců. Ona odměňuje ty, kteří byli vyslovenými exponenty rakousko-uherské monarchie a dynastie habsbursko-lotrinské.

Domnívám se, že odůvodnění uvedené v citované mnou resoluci, aby staří generálové neměli vyšších požitků nežli VI. hodn. třídy, má dosud v 10. roce trvání československého státu plné své oprávnění.

V důvodové zprávě předloženého návrhu se mezi jiným také praví, že je nutno odstraniti v zájmu spravedlnosti nesrovnalost v požitcích mezi generály a ostatními úředníky. (Výkřiky posl. Můni.) V branném výboru pak zástupci vládních stran a také pan ministr nár. obrany Udržal poukazovali, že na úředníky civilních úřadů nebylo vzato po převratě tak přísné měřítko jako na vojenské gážisty, ačkoli mnozí z nich se také prohřešili proti československému národu. Já s těmito názory plně souhlasím a vím také, že byli přijati do našich státních úřadů někteří úředníci, s nimiž mělo býti po převratě zúčtováno co nejpřísněji. Je ostudou na př., že na význačném místě v úřadě republiky může dosud v 10. roce československého státu seděti muž, který zavinil persekuci jičínského Sokola, který zavinil arestování kol. posl. Chvojky, přednosty stanice v Jičíně Vochoče a celé řady jiných osob. Jsou v našich úřadech někteří úředníci a dělají dnes vlastence, kteří byli za světové války postrachem, kteří vytýkali svým spolukolegům, že prý dosti ostře nepostupují proti českému lidu, a hrozili jim dokonce udáním. (Slyšte!) Já jsem o těchto věcech mluvil již v této sněmovně v minulém období sněmovním a jmenoval jsem i osoby. Chyba, veliká chyba se stala, že se tito úředníci pardonovali. Právem si trpce stěžuje Otokar Vochoč ve známé knize "V drápech", knize to, která přímo drásá srdce, při jejímž čtení člověk zatíná pěsti, že se na našich dětech vymstí jednou, že jsme příliš záhy změkli, zapomněli a odpustili a že jsme ponechali v politické službě nejen všechny úředníky, vyniknuvší nedostatkem smyslu pro právo a spravedlnost, ale také všechna zařízení, z nichž se napájela jejich surová, krvelačná srdce.