Ale, když se po převratě -staly v této
věci chyby, znamená to snad, že se máme
v 10. roce trvání československého
státu dopustiti ještě nových a pardonovati
císařskou královskou generalitu? A pak přirovnávati
generály rakousko-uherské říše
k civilním úředníkům přece
jen nelze, prostě z toho důvodu, že mezi úředníky
to byli jednotlivci, kteří se nepěkně
chovali, ale mezi generály však jistě 98% konalo
více nežli svou povinnost uloženou jim služební
přísahou. (Tak jest!)
To byli fanatičtí nepřátelé
všeho českého a slovenského, to byla
kasta, která nenáviděla civilní občanstvo,
která nenáviděla každý pokrok
a demokracii. Generalita to byla, která štvala do
války, která inscenovala v celé řadě
měst v Rakousko-uherské monarchii známé
manifestační projevy pro válku, generalita
to byla, která je odpovědna před dějinami
za utrpení tisíců příslušníků
československého národa. (Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.)
Střílení, věšení,
trýznění našich lidí dělo
se za jejího souhlasu a za jejího schválení.
Rozsudek nad redaktorem Kotkem, který byl dne 23. prosince
r. 1914 popraven na dvoře krajského soudu v Mor.
Ostravě, byl podepsán za souhlasu generála
Matuschky, všeobecně známého na Ostravsku
pod jménem "krvavý pes". Za jeho éry
bylo v Ostravě popraveno 9 osob. Znám jest jeho
výrok k podplukovníku Neumannovi: "Civilisté
musí se přede mnou třásti. Po zákonech
mi nic není, ty dělají civilisté."
Generál Matuschka přihlásil
se po převratě do čsl. armády. A prosím,
pánové a dámy, tři roky se zabývalo
ministerstvo nár. obrany jeho žádostí,
tři roky tento muž bral od republiky pensi. Je to
také doklad, jak příliš benevolentně
se po převratu postupovalo vůči vrahům
českých lidí.
Za souhlasu a schválení generality byli na začátku
světové války arestováni političtí
předáci Klofáč,
dr Rašín, dr Kramář,
Netolický, Špatný a řada
jiných. Jak se chovaly vojenské soudy, o tom by
mohl na př. vykládati přítomný
poslanec republikánské strany pan kol. dr Hnídek.
Císařsko-královská generalita zavinila
pověšení 63 legionářů
na italské frontě r. 1918. Vojenská kamarila
to byla. která r. 1917 dala stříleti vojskem
do hladovějících žen v Praze, v Pardubicích,
v Plzni. (Posl. Bechyně: V Prostějově!)
Ano, docela správně, v Prostějově.
Vzpomeňte si jen, pánové a dámy, jak
zde správně poukazuje pan kol. Bechyně,
že v Prostějově střílelo se dokonce
do malých, nedospělých dětí
a také několik jich bylo zastřeleno. (Hanba!
Fuj!)
V důvodové zprávě
se dále praví, že úprava pensijních
požitků generálů stává
se ještě naléhavější v přítomné
době, kdy se všeobecně uznává
nutnost zlepšení hmotné situace staropensistů.
Tato argumentace je přímo úžasná.
Současně podává vláda návrh
zákona o úpravě požitků tak zv.
staropensistů. na něž se nevztahovaly výhody
propočítání doby. Těmto se
však zvyšuje, jak zde již bylo kolegy z oposičních
stran zdůrazněno, pensijní základna
pouze o 20%. Celé kategorie státních zaměstnanců-staropensistů
se netěší takové lásce naší
vládní česko-německé majority
jako bývalí cís. královští
rakouští generálové. (Posl. Jaša:
95% staropensistů nebude míti tu pensi jako rakouští
generálové!) Docela správné!
Učitelé, kteří byli pensionováni
před 1. květnem 1926, marně vysílají
deputace a posílají memoranda, v nichž volají
po odčinění křivdy na nich spáchané.
Vláda nemá peněz na pense zestárlým
dělníkům, invalidům se ubírá,
žold prostým vojákům se snižuje.
vládní majorita je hluchou k zoufalým prosbám
internovaných o výpomoc,
vláda hodila do koše všechny návrhy a
žádosti státu věrných lidí,
postižených plebiscitní akcí na Těšínsku.
(Posl. Sladký: Také jedna
jubilejní ostuda republiky!) Všechny tyto
spravedlivé požadavky zůstávají
nesplněnými, ale pro zvýšení
pensí rakouských generálů mluví
prý spravedlnost.
Máme zde seznam generálů, jimž se zvyšují
pense. Přečtu jména aspoň některých:
Brůžek Alfred Quido. Vídeň; Urbarz Adolf,
Vídeň; Weigner Adolf, Jihlava; Dassenbacher Gustav,
Vídeň; Haas Karel, Solnohrady; Kuchinka Karel, Hradec;
Chmelař Evžen, Perchtoldsdorf; Ströhr Adolf,
Vídeň; Haala Oskar, Vídeň; Keil František,
Vídeň; Křítek Karel, Vídeň;
Kummer Jindřich, Aigen-Glas; dr Kunze Erich, Vídeň;
Berchtold Ant., České Budějovice; Zahradniczek
Karel, Vídeň; KlepschKloth Eduard,
Vídeň; Kosak Ferd., WildonMarienhof; Lehmann Jiří,
Vídeň; Maudrý Julius, Vídeň;
Böhm-Ermolli Ed., Opava; Czibulka Klaudius, Karlovy Vary;
Jellenchich Richard, Vídeň; Kaiser Frant., Hradec;
Klein Ant., Vídeň; dr Thurnwald Ondřej, Vídeň,
atd.
Konstatují, že ze 173 generálů
dlí 81 v cizině a ze 183 vdov dokonce 102 bydlí
v cizině. To je také charakteristické a dokazuje,
kam jich srdce táhne.
Slavná sněmovno! Loňského roku vzpomínali
jsme 10. výročí bitvy u Zborova. Ve všech
městech republiky byly konány slavnosti, na nichž
se mluvilo o významu této bitvy. Pod protektorátem
vlády republiky byl uspořádán zájezd
ke Zborovu (Slyšte!) a tam
u hrobu padlých mluvil jménem koaličních
vládních stran předseda Národní
rady československé pan posl. Prokůpek.
(Výkřiky.) V
Praze konala se oslava bitvy zborovské na Staroměstském
náměstí. Zúčastnilo se j í
vojsko, legionáři, Sokolové, hasiči
a tisíce českého lidu. Mezi jinými
mluvil také nynější p. ministr nár.
obrany Udržal. Mluvil vroucně (Slyšte!)
a s pohnutím. Zdůraznil, že národ
nikdy nezapomene památky padlých u Zborova. Národ
musí se říditi vždycky ideami těch,
pravil pan ministr Udržal, kteří položili
životy své za zřízení samostatného
československého státu. (Různé
výkřiky.) Za necelý rok přichází
pan ministr nár. obrany, který tak vroucně
mluvil na Staroměstském náměstí.
přicházíte vy, pánové z vládní
většiny, abyste generálovi Böhm-Ermollimu,
který velel u Zborova německo-rakouským vojákům,
zvýšili pensi ze 24.210 Kč na 55.008 Kč,
tedy o 30.798 Kč. (Hluk. Výkřiky.)
Slavná sněmovno! Může býti
větší urážky všech těch.
kteří u Zborova bojovali a padli, které vy
jste loňského roku oslavovali, nežli je tato
vládní osnova? To je provokace všech lidí,
kteří bojovali proti Rakousku-Uhersku a kteří
umírali za naše osvobození.
(Výborně! - Potlesk
poslanců čsl. strany nár. socialistické.)
Jen uvažte, co se tak bude díti v srdcích těch
legionářů, kteří dnes strádají
hladem a bídou, kteří se těžce
protloukají, jako dělníci, státní
zaměstnanci, malorolníci a maloživnostníci
vy víte dobře, že legionáři jsou
většinou lidé sociálně slabí
- když budou toto čísti? Co řeknou legionáři-invalidé,
s nimiž se ministerstvo soc. péče o každou
korunku hrdlí? (Tak jest!)
Praví se často ve vládních stranách,
že my socialisté šíříme
v lidu pesimismus a štveme lid. Nikoliv my socialisté,
ale vy, pánové z vládních stran, berete
lidu poslední zbytek víry ve spravedlnost v tomto
státě. (Výborné!
- Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.)
Včera jsem dostal dopis od legionáře tohoto
znění (čte):
"V ruských legiích prožil jsem 4 roky.
Byl jsem raněn u Bachmače. (Slyšte!)
Po návratu domů dostal jsem se ke dráze.
Při vysilující noční službě
se obnovila moje choroba a mimo to byl jsem postižen nervovým
záchvatem. Byl jsem pensionován s příjmem
6700 Kč ročně. Mám 4 děti a
staré rodiče u sebe a tu uznáš, jak
těžce se mně za dnešní drahoty
žije za tento obnos. A nyní čtu v novinách,
že c. k. generálům mají být:
zvýšeny pense o desetitisíce. Věř,
příteli, to bolí. Tak jsme si za hranicemi
tu republiku nepředstavovali."
(Výkřiky posl. Zeminové.)
A minulé neděle v Ml. Boleslavi dostavil se ke mně
legionář, který pracoval na dráze
jako smluvní dělník za 22 Kč denně.
Byl propuštěn z práce a sděloval mi
se slzami v očích, že má ženu s
2 dětmi v mladoboleslavské nemocnici. Domnívám
se, že k těmto případům nemusím
přičiniti žádných poznámek.
Slavná sněmovno! Chce-li již koalice zlepšiti
pense staropensistům, oč jsme i my vždy usilovali,
pak nechť provede se tato úprava spravedlivě
všem, rozhodně však jsme proti tomu, aby se bývalým
generálům najednou zvyšovala pense podle hodnostních
tříd, kteréžto zvýšení
jde až do 150%, kdežto nízké hodnosti
důstojníků pod VI. hodn. třídou
mají zvýšení ca 20%.
Členové rozpočtového a branného
výboru sami uznávali, že zvýšení
pensí generálům se nedá hájiti.
Pan kol. Špaček v branném výboru
prohlásil, že mu tato předloha neleží
nijak na srdci, ale že se jen podrobuje disciplině.
(Výkřiky.) V rozpočtovém
výboru nikdo se k této předloze nechtěl
hlásiti, nikdo nechtěl převzíti referát,
který byl přímo vnucen moravskému
poslanci p. kol. E. Venclovi.
Podle posledních zpráv chce prý vládní
majorita přece jen provésti určité
korektury této osnovy. Nejvyšší pense
má prý činiti 38.000 Kč. Pánové,
já se vás táži, kolik z vás ve
stáří bude dostávati pensi 38.000
Kč? Ani tato oprava nemůže nás však
nadchnouti. my se pro tuto osnovu nemůžeme rozehřáti.
V poslední chvíli apeluji ještě na majoritu
této sněmovny, která má možnost
předlohu zamítnouti. Ona má možnost
dokázati, že nedopustí, aby v jubilejním
roce republiky triumfovali černožlutí generálové,
proti jichž přání a vůli byla
zřízena Československá republika a
osvobozen československý národ. (Výborně!
- Potlesk poslanců čsl.
strany nár. socialistické.)
Pánové z vládní majority, jen uvažte,
jak by to s vámi a s námi se všemi dopadlo,
kdyby světová válka skončila ve prospěch
centrálních velmocí a jak by ta generalita
s námi zatočila. (Výkřiky posl.
Mlčocha, Slavíčka a Zeminové.)
Předseda (zvoní): Prosím
o klid!
Posl. David (pokračuje):
Pane kol. Mlčochu,
pokládám za povinnost konstatovati, že t. zv.
očišťující komise, která
byla ustavena po převratu a jejíž členy
byli také někteří legionáři,
byla ustavena bez dotazů a bez souhlasu většiny
legionářů. (Slyšte!)
Československá obec legionářská,
v jejíž organisacích v přítomné
době je přes 50.000 zahraničních bojovníků,
bez rozdílu politického přesvědčení,
nevzala a nebéře odpovědnost za jednání
této t. zv. očišťující komise.
(Výborné! -
Potlesk poslanců čsl. strany nár.
socialistické.)
My českoslovenští nár. socialisté
z uvedených důvodů nemůžeme než
znovu zastávati stanovisko před 9 lety též
Národním shromážděním
přijaté a h!asovati proti této předloze.
Zločiny c. k. generálů rakouských
na našich lidech spáchané,
nelze odčiniti ničím a nikdy. Československý
národ - a to adresuji ještě v poslední
chvíli do řad vládní majority - má
nejen právo, ale on má také i morální
povinnost nezapomenouti utrpení, které musili jeho
příslušníci za světové
války zakoušeti. (Výborně! -
Potlesk poslanců čsl. strany
nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Johanis. Uděluji
mu slovo.
Posl. Johanis: Slavná
sněmovno! Rozhodnutím majority projednávají
se dvě osnovy, z nichž jedna má jistě
charakter sociální, kdežto druhá celým
svým obsahem a zejména osobami, které mají
býti chráněny a kterým mají
býti zvýšeny pense, vyvolává
nejen ve sněmovně, nýbrž také
venku - a páni z majority si toho nejsou ani vědomi
- pochopitelně velký odpor. Při této
příležitosti chci ukázati na některé
okolnosti, jež souvisí s
projednávanými osnovami. Předem musím
zdůrazniti, že osnova o generálech, jež
je nejvíce v této debatě kritisována,
je charakteristikou nynějšího režimu,
který už započal od května roku 1925,
kdy se projednával zákon o clech. (Výkřiky.)
Předseda (zvoní):
Prosím. o klid, a prosím p. řečníka,
aby pokračoval.
Posl. Johanis (pokračuje):
Tento režim chce osnovou o generálech jenom zdůrazniti,
že v této republice měří se jinak
těm kteří většího příjmu
nezasluhují, a jinak těm, kteří zejména
jako pracovníci v různých oborech jsou v
tomto státě ignorováni. V seznamu těch,
kterým mají býti požitky zvýšeny,
je také známý p. Zanantoni, který
byl zejména velitelem pražské posádky
a jemuž dlouho podléhal známý dr Halbhuber,
a není vyloučeno, kdyby
dnes dr Halbhuber ještě žil, že by byl také
v seznamu těch, kterým se mají požitky
zvýšiti. Ale vedle tohoto Zanantoniho, který
má dostati od republiky zvláštní present,
máme v seznamu tom ještě generála Ondřeje
Pitlíka v Plzni, který má 3 pravovárečné
domy v Plzni. Příjmy z
těchto pravovárečných domů,
resp. ze správy jich odhadují se na 180.000 Kč
ročně (Slyšte!), a
tomuto generálu, který má jenom z pravovárečného
práva takový příjem, chce nynější
majorita přiznati ještě pensi, která
byla kritisována a která právem v poměru
s jinými požitky se odhaduje jako veliká.
Osnova vládní, pokud jde o generály, je pozoruhodná
také s hlediska časovosti. Než se první
osnova t. zv. staropensistská dostala do výboru
soc.-politického, trvalo to několik let, a my všichni,
kteří jsme členy této sněmovny
a kteří jsme byli. členy sněmovny
volené roku 1920, víme, že staropensisté
využitkovali každé chvíle, aby se tento
zákon, který by jim zaručoval zvýšení
pensijních požitků, stal skutkem. Naproti tomu
však osnova generálská dostala
se do výboru a sněmovny bez jakýchkoli nátlaků,
mimo známou deputaci, kterou vodil jeden generál
několik let. Celkem se nikde pro osnovu neprojevoval velký
zájem a ministerstvo nár. obrany projevuje generálům
zvláštní ochotu tím, že chce zároveň
s osnovou o staropensistech dostati
pod střechu osnovu o generálech.
Ku charakteristice nynějšího režimu chci
srovnati poměry osnovy generálské s některými
daty, které souvisí s poměry hornických
provisionistů, a v druhé části se
stručně dotknu otázky opatření
osob přestárlých, t. zv. veteránů
práce, kteří mají dostati zákon
o podporování státem.
Otázkou hornických provisionistů zabývali
jsme se ve výboru při osnově staropensistské.
Navrhovali jsme, aby zákon o staropensistech byl současně
platný pro všechny bývalé zaměstnance,
zejména tedy hornické provisionisty. Nebude ke cti
sněmovny, zamítne-li dnes, jako to udělal
výbor soc.-politický, náš návrh,
aby osnova staropensistská v § 6 se vztahovala i na
hornické provisionisty.
Proč? Bývalá úřednická
vláda zrušila od 1. srpna 1926 drahotní přídavky
hornickým provisionistům. Tento čin byl všeobecně
odsuzován a byl již na mnoha místech charakterisován
jako nelidský. Připomínám, že
dosud od r. 1926, za dva roky, co o tuto otázku bojujeme,
nynější parlamentární vláda
se vzpírá, aby se drahotních přídavků
hornickým provisionistům dostalo. Pochybil bych,
kdybych vedle toho co řekl za náš klub soudr.
Pik nepoukázal na to,
jaká křivda se zde děje nejchudším
lidem ve státě. Připomínám,
pánové, že drahotní přídavek
k hornickým provisím u mužů činil
měsíčně 160 Kč, u vdov 120
Kč, u sirotků 30 Kč do 1. srpna 1926. Vláda
s počátku r. 1926 zrušila vůbec tyto
drahotní přídavky, pak na náš
nátlak v září ponechala 40%, v říjnu
jen 30% a chtěla vůbec všeobecně odstraniti
drahotní přídavky. Teprve po velikých
a častých intervencích - přiznávám,
že se jich zúčastnila také strana lidová,
poněvadž má mezi staropensisty, zvláště
na Příbramsku, mnoho svých příslušníků
- ponechala vláda 30% drahotního přídavku
až do r. 1926 a v prosinci konečně
provedla změnu tím způsobem, že přiznala
55letým provisionistům 30% a více než
55letým 50%. Vzala tedy vláda ze 160 Kč ve
velké většině staropensistům
70% anebo při nejmenším těm, kteří
byli starší jak 55 let, 50%.
To se dálo v době, kdy ceny životních
potřeb nejvíce stoupaly. Když si uvědomíme,
že výnos ministerstva financí týká
se i sirotků, kteří do 1. srpna 1926 brali
30 Kč měsíčně a že se
jim vůbec vzaly nebo snížily drahotní
přídavky o 70%, případně o
50%, vidíme, jaká křivda se stala právě
nejpotřebnějším,
také býv. stát. zaměstnancům.
Pánové a dámy! Všechna jednání,
zejména návrhy ve výboru podávané
jsou ignorovány. Proto se domáháme toho,
aby při zákoně pro staropensisty slavná
sněmovna, až se bude hlasovati o návrzích,
se vyslovila, mají-li dostati všichni staropensisté
příplatky - a těch my soc. demokraté
i ostatní strany socialistické se právem
zastáváme - neboť nelze vyloučiti ty
nejchudší, totiž hornické provisionisty,
vdovy a sirotky. Když vláda snižovala nebo rušila
tyto příplatky, hájila
to tím, že bude levněji. Tehdy pan min. předseda
Černý výslovně řekl,
že se předpokládá, že ceny životních
potřeb klesnou. Ale poněvadž je dokázáno,
že od r. 1926 ceny životních potřeb nejen
neklesly, nýbrž stouply, musíme se domáhati
toho, aby sněmovna k činu ať úřednické
vlády nebo nynější koalice, která
nechce přiznati drahotní přídavky,
vyslovila své stanovisko.
Teď ještě několik slov k otázce
přestárlých osob. Je známo, že
zejména dělnické strany domáhají
se ve sněmovně tohoto zákona dávno.
Také při jednání o zákonu o
soc. pojištění, který má datum
9. října 1924, bylo slíbeno opatření
pro přestárlé a všeobecně se
čekalo, že vejde toto opatření v platnost
se zákonem z 9. října 1924, totiž 1.
července 1926. Nestalo se tak a známe jen osnovu
býv. ministra soc. péče
dr Schieszla, která spojovala
otázku opatření pro zestárlé
s otázkou chudinskou.
Když se projednával ve výboru zákon
o staropensistech. navrhli jsme resoluci, aby vládě
bylo uloženo, aby se zřetelem k jubilejnímu
roku letos předložila osnovu o opatřeních
pro přestárlé do 15. března t. r.,
tak aby osnova byla brzy projednána, aby jubilea republiky
nebylo vzpomínáno jen novinářsky a
případně stavěním pomníků
nebo stavěním jiných třeba cenných
budov, nýbrž zejména aby pro veterány
práce, stařeny a starce byl vydán
zákon, který je dávno ohlášen.
V této věci byly podány různé
interpelace. Pozoruhodná je odpověď vlády,
pana ministra Šrámka z
1. února 1928, tisk 1462, na interpelaci posl. Tučného
a druhů, podaná sněmovně. V této
odpovědi se praví: "Pokud jde o osnovu zákona
pro přestárlé, vláda republiky Československé
prohlásila již ve své odpovědi ze dne
23. listopadu 1927 (tisk 1293/1927) na obdobnou interpelaci pp.
posl. dr Wintra, Johanise a soudr. (tisk 1240/1927), že má
na zřeteli vyřešení otázky
podpor ze státních prostředků
pro t. zv. přestárlé a že hodlá
k tomu účelu použíti prostředků
peněžitých, naznačených v zákoně
ze dne 21. prosince 1921, čís. 483 Sb. z. a n.
Návrh vypracovaný již ministerstvem sociální
péče, jímž má býti vhodně
pozměněn vládní návrh zákona
o státním příspěvku k chudinským
podporám starobním (tisk 279/1926) - to je osnova
podaná za ministrování p. dr Schieszla
- bude po skončeném meziministerském
jednání předložen s urychlením
zákonodárným sborům k ústavnímu
projednávání."
To je poslední stanovisko k zákonu pro přestárlé,
jehož se stále domáháme. Předtím
řekla vláda v odpovědi z 23. listopadu 1927,
že odvolá osnovu dr Schieszla.
Dosud se tak nestalo a my se domáháme toho, aby
při hlasování o zákoně pro
přestárlé sněmovna řekla, že
si přeje, aby osnova pro přestárlé
byla předložena do 15. března t. r.
Pánové a dámy, myslím, že není
potřebí dlouho mluviti pro odůvodnění
uzákonění zákona pro přestárlé
letošního roku, nejenom proto, že vláda
je ochotna dělati velké presenty generálům,
o nichž již tu řečníci se zmínili,
ale musíme také uvážiti, že zákon
z 9. října 1924 již působí mnoho
týdnů a 15. května 1929 uplyne z největší
části osobám, které byly pojištěny
nejsouce starší 60 let 1. července 1926, 150
týdnů do čekací doby.
Slavná sněmovno! Musíme
si tyto věci trochu uvědomiti v roce jubilejním
a musíme tato data trochu uvážiti, když
děláme takové zákony, jako je zákon
pro staropensisty a zákon pro generály. Proč?
Protože nelze stálými sliby oddalovati prohlášení
zákona o přestárlých
u osob, které jsou veterány práce a má-li
se komu dáti - odpusťte mi to lidové slovo
- kus žvance, pak je toho jistě třeba stařenám
a starcům, kteří pro vysoký věk
nebyli pojati do invalidního a starobního pojištění
již také v předpokladu, že se jim dostane
podpory ze státních prostředků. Již
jindy jsme říkali, že státní
správa dostala základní peníze k fondu
pro podporování přestárlých.
Státní správa v odpovědi ze dne 23.
listopadu 1927 říká, že všech těch
130 milionů Kč nemá ještě zinkasováno,
že má jen z umělých
hnojiv 30 mil. Kč a že jí schází
ještě 100 mil. Kč, které měly
býti odvedeny z výnosu daně z obratu, ty
že však nepřijdou se zřetelem k malému
výnosu této daně, ale že si je vláda
opatří jinými novými operacemi úvěrními.
Tedy jistě je úmyslem
vlády, když to naznačuje již 23. listopadu
1927, hledati zdroje příjmů jako je našla
pro jiné otázky a již také proto, že
je známo, že vláda, když jde o ochotu
k jiným třídám, peníze najde.
Já, slavná sněmovno, vzpomínám
té odpovědi z 23. listopadu 1927 a
za druhé odpovědi na interpelaci posl. Tučného
a druhů z 1. února 1928 úmyslně
a připomínám, že odpověď
p. ministra Šrámka je
neurčitá. On totiž říká:
"bude po skončeném meziministerském
jednání předložen vládní
návrh s největším urychlením."
Tím není nic určitého řečeno,
protože předpoklady, zejména statistiky byly
již dávno známy za bývalého ministra
dr Wintra.
Pan ministr Šrámek může
osnovu předložiti s urychlením, ale když
říká, že bude předložena
po meziministerském jednání, je to zrovna
tak, jako kdyby někdo řekl, že bude předložena,
až bude ve státní tiskárně vytištěna.
Tu bychom mohli také čekati, až osnova bude
předložena! To není žádná
určitá odpověď, ale se zřetelem
také k tomu, že jsme v jubilejním roce a že
více než půl čekací doby mají
vydrženo ti. kteří
jsou v aktivním zaměstnání, je jistě
křivdou, když dnes pořád ještě
se v odpovědi nenaznačuje, kdy bude osnova o přestárlých
předložena.
Já, slavná sněmovno, reklamuji s tohoto místa
již několikráte předložení
osnovy pro přestárlé, ale protože soc.-politický
výbor zamítl resoluci v této věci
podanou, domáháme se vyjádřeni sněmovny.
Je samozřejmé, že budeme hlasovati, jak již
moji soudruzi řekli, proti osnově generálské,
poněvadž ona je charakteristikou režimu nynějšího,
jak jsem to s počátku řekl.
Budeme však hlasovati pro všechny zlepšovací
návrhy k osnově o staropensistech, poněvadž
chceme, aby v tomto státě ten, kdo dlouho pracoval,
ať již je to horník, dělník v průmyslu
neb zemědělství, nebo příslušník
jiné třídy, dostal odměnu. S tohoto
hlediska však neceníme osnovu generálskou,
poněvadž ti, kterým se má zvýšení
pensí dostati, si tohoto zvýšení nikterak
nezasluhují. Naproti tomu však, poněvadž
postrádáme náležitého tempa,
zejména pokud se týče opatření
lidí starých, dožadujeme se, aby sněmovna
dnes při hlasování řekla v této
věci své určité stanovisko. (Výborné!
- Potlesk poslanců
čsl. soc.-dem. strany dělnické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Lanc.
Dávám mu slovo.
Posl. Lanc: Slavná sněmovno!
V době, kdy nejeví se se strany státu nejmenšího
zájmu o sanaci bratrských pokladen, kdy marně
domáhá se 828 provisionistů z příbramských
státních dolů žalobou svého práva
proti československému státu a kdy v hnědouhelné
pánvi severočeské vyvstává
na obzoru obrovský zápas horníků
o větší skývu chleba, zvyšuje vládní
většina pense generálům, z nichž
mnozí by zasloužili za své činy ve světové
válce provaz a ne zvýšení pensí.
Bolestnou je naproti tomu otázka provisionistů státních
dolů. Pensionovaným dělníkům
státních dolů a hutí, vdovám
a sirotkům po hornících ze státních
dolů a hutí byly na podkladě zákona
ze dne 17. října 1919, č. 541, kterým
rozšířena byla platnost zákonných
ustanovení o poskytování drahotních
přídavků mimořádných
a nouzových výpomocí na všechny zaměstnance
bez výhrady, tudíž i na dělníky
ve státních dolech a hutích, poskytovány
drahotní přídavky - mimořádné
i nouzové výpomoci. Nárok na mimořádné
a nouzové výpomoci prodlužován byl od
r. 1917, posledně zákonem ze dne 20. prosince 1922,
č. 394 Sb. z. a n. (§ 14,
odst. 1). Ačkoliv nárok provisionistů státních
dolů a hutí na drahotní přídavky
mimořádné a nouzové výpomoci
založen byl na podkladě zákonných ustanovení,
snížilo ministerstvo veřejných prací
v souhlase ministerstva financí tyto drahotní přídavky
a výpomoci provisionistů
již v r. 1925, odvolavši se neprávem na §§
13 a 14 zákona ze dne 11. července 1922, č.
242 Sb. z. a n. (Předsednictví
převzal místopředseda inž. Dostálek.)
Snížení těchto důchodů
provedeno bylo tím způsobem, že přiznával
se některým provisionistům od října
1924, všem od března 1925 jednotný drahotní
přídavek ve výši rozdílu mezi
úhrnnými požitky toho kterého percipienta,
které by mu náležely podle dosavadních
předpisů před 1. říjnem 1924
a mezi nově vyměřeným důchodem
z bratrské pokladny podle zákona
ze dne 11. července 1922, č. 242. V žádném
případě nesměl však tento jednotný
drahotní přídavek činiti více
než dosavadní drahotní přídavek
s oběma výpomocemi tam, kde požitky zákona
242/1922 byly nižší. Proti tomuto postupu ministerstva
veřejných prací,
ke kterému nemělo žádného zákonného
podkladu, bylo se strany provisionistů mosteckých,
příbramských a ze státních
dolů slovenských vzneseno mnoho oprávněných
stížností. V měsíci listopadu
1925 podali provisionisté příbramských
dolů v počtu 828 zastoupeni
dr Adamem, advokátem v Praze, zemskému soudu civilnímu
žalobu proti československému státu.
Žalobou domáhali se provisionisté státních
dolů příbramských vynesení
rozsudku, jímž by byl československý
stát povinen nahraditi jim škodu, kterou snížením
drahotních přídavků a nouzových
výpomocí utrpěli. Usnesením ze dne
13. března 1926 odmítl zem. soud civilní
žalobu pro nepřípustnost pořadu práva
a veškeré předchozí řízení
prohlásil za zmatečné.
Proti této žalobě byly vzneseny žalovanou
stranou, československým státem, námitky,
že o snížení přídavku rozhodlo
s konečnou platností ministerstvo veřejných
prací, tedy úřad správní, takže
k dalšímu rozhodnutí je povolán Nejvyšší
správní soud, který převzal kompetenci
bývalého říšského soudu
co do rozhodování o nárocích
proti státu a nikoliv zemský soud civilní
v Praze.
Nato podána žalující stranou stížnost
k vrch. zem. soudu v Praze, který usnesením z 28.
dubna 1926, c. j. R II 130/26/11, odmítavé usnesení
sice potvrdil, avšak se změnou že se žaloba
odmítá pro věcnou nepříslušnost
zemského soudu.
Taktéž dovolací stížnosti Nejvyšší
soud usnesením ze dne 29. října 1926 nevyhověl
rozhodl, že jako do usnesení odvolacího soudu
ve věcech nepatrných, jest rekurs vyloučen
též co do rozhodnutí soudu rekursního,
kdež soud II. stolice má rozhodovati s konečnou
platností.
Rozhodnutím Nejvyššího soudu nebyla tedy
otázka přípustnosti pořadu práva
rozřešena. neboť Nejvyšší soud
se z formálních důvodů touto otázkou
meritorně vůbec nezabýval.
V červenci 1926 byly ministerstvem veř. prací
drahotní přídavky provisionistům státních
dolů znovu sníženy a těm pensistům,
kteří nepracovali na státních dolech
10 let, úplně zastaveny.