Zaměstnancům se snižuje za poslední
léta stále více jejich životní
úroveň. Ne nedostatek, ale přímo bída
doléhá na velkou většinu zaměstnanců.
Když teoretik nesocialistický dr Stocký ve
své publikaci "Veřejná podpora stavebního
ruchu v Československé republice" připouštěl
možnost zvýšení činží
pro různé kategorie nájemníků
a odůvodňoval tuto možnost, zastavil se přece
jen před zproletarisovanými nyní zaměstnanci
a připustil tuto možnost u zaměstnanců
tenkráte, když stát zvýší
služné o tolik, oč budou zvýšeny
činže.
A není bez zajímavosti, že ani ty organisace,
které nejvíce volají po zvýšení
činží a po zrušení ochrany nájemníků,
totiž "Ústředna společenstev stavitelů
v R. Č. S." a "Pražské společenstvo
stavitelů", vyslovovaly své požadavky
po zvýšení činží a odbourání
ochrany nájemníků současně
s požadavkem o zvýšení příbytečného
zaměstnancům. Učinily tak tyto instituce
na své schůzi 4. prosince 1927.
Nynější koalice šla však mnohem dále,
než požadovaly samy tyto organisace, v otázce
zrušení ochrany nájemníků a nejradikálnějšího
zvýšení činží. Projevila
k zaměstnancům méně ohledů
a vzala jim z jejich nevelkého kusu chleba novou skývu.
Provádění platového zákona
ve formě nynější vládou praktikované
systemisace, jež tak pobouřila a degradovala vlastně
zdrcující většinu zaměstnanců
o jednu platovou stupnici a snížila jejich životní
úroveň při stále rostoucí drahotě
životních potřeb, je nyní doplněna,
a to zrovna v jubilejním r. 1928, radikálním
zvýšením činží bez jakékoli
náhrady. Více než 3/4 zaměstnanců
je odsouzeno podle systemisace vysloužiti v nejnižších
platových stupnicích.
Dnešní koalice a dnešní vláda prohlásila,
že není možno valorisovati platy státních
zaměstnanců, ale když běží
o činži, tedy podstatné zvýšení
nájemného připouští. Jako ve
všech jiných projednávaných otázkách
posledních let, zlepšuje i v tomto případě
reakční koalice postavení kapitálově
silných a zhoršuje postavení sociálně
slabých a utištěných, zvláště
dělníků a zaměstnanců státních,
veřejných a nepřímo i soukromých,
zapomínajíc, že jest hříchem
proti republice, když se tyto produktivně pracující
vrstvy obyvatelstva vrhají do nedostatku a bídy.
Tragické je, že budou dnes osnovami zasaženi
právě nejvíce zaměstnanci v t. zv.
německém území a na Slovensku a Podkarpatské
Rusi.
Za svoji stranu prohlašuji proto, že osnovy tyto odsuzujeme,
protože ochranu nájemníků uvolňují
a odbourávají a protože i jinak podstatně
zhoršují poměry, a že považujeme
za svoji povinnost proti nim hlasovati. (Souhlas poslanců
čsl. soc. dem. strany dělnické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Krumpe. Dávám mu slovo.
Posl. Krumpe (německy): Slavná sněmovno!
Chápu-li se slova k této předloze, chci především
projeviti politování a zklamání, že
jsme zase nuceni projednávati zákon bytový
prozatímní. Domnívám se, že tato
otázka je tak naléhavá a palčivá,
že nelze ji rozřešiti provisoriem a že nezbytně
vyžaduje řešení definitivního.
Jednak i proto, aby byl učiněn konec neustálému
znepokojování obyvatelstva, toho obyvatelstva, které
je lehce nakloněno věřiti tatarským
zprávám, když věčně hrozí
budoucí zákony, a vyčerpávati se proti
nim v protestech namnoze bezúspěšných.
(Výkřiky posl. Wünsche.) Doufáme
pevně a očekáváme, že je to poslední
provisorium, jež nám vláda v této bytové
otázce předkládá. Již dnes chci
učiniti k ministerstvu soc. péče naléhavou
výzvu, aby ještě v tomto roce začalo
včas s přípravami k definitivnímu
zákonu bytovému, neboť konec termínu
tohoto provisoria nemůže přijíti překotně,
když přece je jasně určen k 31. březnu
1929. Tato osnova je jednoročním provisoriem s tím
účelem a úmyslem, aby překlenula mezeru
mezi konečným zákonem bytovým a nynějším
zákonem o ochraně nájemníků,
a proto jsou pochybeny všechny kritiky, které posuzují
toto provisorium s hlediska velkého zákona bytového.
Provisorium s jednoročním trváním
nemůže arci vyhověti různým požadavkům,
které se s mnohých stran na bytový zákon
kladou, poněvadž tento krátkodobý zákon
není určen, aby řešil bytovou otázku
v jejích hlavních zásadách. Avšak
toto provisorium neznamená pouhé mechanické
prodloužení dosavadního zákona bytového
a stavebního (Výkřiky posl. Wünsche.),
nýbrž přináší změny
a přihlíží k základním
otázkám, které jsou dnes jádrem sporu.
Tu mohu říci: Základní směrnicí
této předlohy je, aby bylo nucené hospodaření
v bytovém odboru ponenáhlu odstraněno, a
věci bytové ponenáhlu převedeny do
hospodářství soukromého. Nucené
hospodářství je dědictvím doby
válečné a poválečné.
Válečná a poválečná
doba vytvořila nadbytek nucených opatření
ve všech oborech hospodářského života.
Dnes je úsudek o ceně anebo bezcennosti takových
nucených opatření již jednotný.
Tak jsme viděli, že hospodářský
život, jakmile se zase mohl hnouti, sám přirozeně
odstranil nucená opatření, a že byla
theoreticky zrušena teprve mnohem později, než
se s nimi vypořádal život praktický.
Jen v oboru bytovém zůstalo nucené hospodářství,
ne tak z důvodů sociální nouze jako
spíše proto, že bytový obor možno
nejsnáze nuceným hospodářstvím
zachytiti, poněvadž předmět jeho je
nemovitý a důsledkem toho možno jej snáze
podříditi všem zákonným předpisům.
Souhlasíme s tím, když nynější
zákon projevuje tendenci ponenáhlu nucené
hospodářství odstraniti. Naše strana
zastává hledisko, že nutno ochranu nájemníků
ponenáhlu omezovati, pokud to připouštějí
poměry sociální a hospodářské.
(Výkřiky posl. Wünsche.) Omeziti v zájmu
všech účastníků, a to jsou nájemníci,
majitelé domů a především sami
nebydlící. (Výkřiky posl. Wünsche.)
Právo svobodného hospodářství
s domy vyplývá z pojmu vlastnictví; poněvadž
uznáváme soukromé vlastnictví, uznáváme
také jednotlivá práva, jež z něho
vyplývají. Ovšem neuznáváme vlastnictví
snad plné a neobmezené. Každé soukromé
vlastnictví je zatíženo velkou sociální
hypotekou, kterou nutno také v dobách nouze realisovati.
Tak neodmítáme zásadně jakékoliv
nucené opatření, zastáváme
však stanovisko, že výjimečné zákony
nesmějí se státi pravidlem a nesmějí
býti stabilisovány a že především
nutno odstraniti nouzový stav, na jehož potření
byly výjimečné zákony vytvořeny.
Na tomto zákoně jsou interesovány tři
skupiny a tyto tři skupiny znamenají veškeré
obyvatelstvo. Proto také projednávání
zákona dochází tak silného ohlasu,
jako žádný zákon jiný, poněvadž
veškeré obyvatelstvo je tím nějak postiženo.
Tři skupiny: skupina majitelů domů, skupina
nájemníků a především
skupina nebydlících. Domnívám se,
že zájmy těchto posledních jsou nejdůležitější
a nejvýznačnější. Cena anebo
bezcennost zákona bude měřena hlavně
podle toho, jak vyhoví poslední skupině,
nebydlícím. Především je tu právo
jednotlivcovo na lidské přístřeší,
na lidské přístřeší pro
něho a jeho rodinu. Takové lidské přístřeší
má vlastně opatřiti hospodářství;
sociální politika má zasáhnouti opravně
jen tam, kde selže hospodářství. (Posl.
Schmerda [německy]: Vy tu provádíte demagogii!)
To není pravda. Dějí se pokusy sprovoditi
bytovou nouzi se světa statisticky. To je marné
namáhání, chtíti číslicemi
dokázati, že není bytové nouze. Možno
uvésti číslice, že v jednotlivých
městech počet bytů vzrostl proti počtu
mírovému, že však počet obyvatelstva
se zmenšil. To je zdánlivý důkaz pro
to, že bytová nouze neexistuje. Kdo však má
co činiti venku se životem, setkává
se s bytovou nouzí v tisíci formách. Vyplývá-li
snad z této statistiky, že se životní
úroveň v oboru bytovém všeobecně
pozvedla, nutno to jenom vítati s hlediska lidskosti a
také s hlediska hospodářského, neboť
toto zlepšení odráží se v tisíci
vlnách také ve všeobecném hospodářství.
Tážeme-li se nyní, zda dosavadní zákon
mohl účinně potírati bytovou nouzi,
nutno na to odpověděti rozhodným a jasným
"nikoliv". Dosavadní zákon o ochraně
nájemníků chránil sice nájemníky,
beati possidentes, ty, kteří skutečně
byty mají, existující rodiny. Avšak
rodiny, jež se nově tvoří, nechával
v hrozné nejistotě, zda budou moci domov si nalézti,
kde bude možno rodinu založiti. Stavěli jsme
sice domy a místnosti a dnes vidíme, že mnoho
novostaveb je prázdných. Pouhé budování
místností ještě neodstranilo bytové
nouze, musí tu býti také možnost najmouti
takové místnosti, t. j. především
je zaplatiti. To je jistě nejzávažnější
moment v dosavadních bytových zákonech, který
vybízí ke kritice, že nynější
bytové zákony vytvořily v oboru nájemním
nesmírnou nerovnost. (Výkřiky na levici.)
Není to křiklavou nespravedlností, když
na př. úředník platí 5000 Kč
nájmu a dostává 24.000 Kč platu, stejně
jako jeho šťastnější kolega, který
má byt starý a platí ročně
nájemného jenom 1200 Kč? Není to strašnou
nespravedlností, že dělník s měsíčním
příjmem 600 Kč musí na př.
odváděti 150 Kč nájemného,
tedy čtvrtinu svého celkového příjmu,
kdežto jeho soudruh, který s ním pracuje ve
druhé směně u téhož stavu tkalcovského,
s týmž příjmem měsíčně,
platí jen 30 Kč, tedy dvacetinu celkového
příjmu? (Výkřiky na levici.) Tato
strašná nespravedlnost leží tíživě
na celém našem hospodářství,
na našich zaměstnancích a také na našich
dělnících.
Proti tomu byla postavena věta, že prý nutno
činže přizpůsobiti mzdám. Já
potírám tuto větu a pravím obráceně:
Mzdy musí býti přizpůsobeny nájemnému,
a tomu brání nynější nerovnost
a způsobuje jednotlivcům nesmírné
ztráty, poněvadž dosud při mzdovém
hnutí atd. byly platy a mzdy upravovány podle indexu
starých bytů, ježto počet nechráněných
nájemníků neměl možnosti svého
stanoviska uhájiti, totiž, aby bylo použito indexu
bytů nových. Teprve jistá rovnost může
vynutiti a dosíci úplného přizpůsobení
mezd a platů k činžím. Již dnes
vám říkám: Sám zastávám
stanovisko, že přes tento rámec nynějšího
zvýšení nájemného je za dnešních
mzdových a cenových poměrů jakékoliv
další zvýšení naprosto nesnesitelné
a že v době nového bytového zákona,
který má býti vydán příštího
jara, musí současně přijíti
předloha ministerstva financí o zvýšení
místních přídavků pro státní
úředníky, a to takovým způsobem,
aby bylo vyhověno také místním poměrům
a aby taková předloha nezávisela jenom mechanicky
na počtu obyvatel od 2000 do 25.000. Pakli dělnictvo
- a bude to museti učiniti při předloze nových
bytových zákonů - zahájí hnutí
o zvýšení mzdy, dostane se mu naší
úplné podpory a pomoci, neboť toto mzdové
hnutí je naprosto oprávněné a úplně
přirozené. (Výkřiky na levici.)
Domnívám se, že naše hospodářství
může snésti i takové zvýšení
mzdy z titulu zvýšeného nájemného.
Dokazují to bilance posledního roku a je nespravedlivé,
že úbytek ve mzdách má býti hrazen
příspěvkem majitelů domů, jak
se to skutečně děje. Německo zvýšilo
nájemné na 110% nájemného mírového
a dostalo se do šťastné situace, že může
dáti na stavební ruch k disposici ročně
miliardu a tak potírati bytovou nouzi.
Chtěl bych ještě poukázati krátce
na jiné zlo, totiž že ochrana nájemníků
ve spojení s bytovou nouzí činí ve
skutečnosti ilusorním občanské právo
státního občana, totiž právo
na volné stěhování. Nehybností
celého trhu bytového jest jednotlivec často
proti své vůli vázán na jedno místo
a na jeden byt, poněvadž není ani možnosti
výměny. (Posl. Hackenberg [německy]: A
to se zlepší, když u nových nájemních
smluv bude ochrana zrušena?) Hned k tomu přijdu.
Je to dnes mrháním hospodářských
sil, že na př. asi 50 dělníků
denně z Podmoklí jezdí do Ústí
n. Labem a obráceně, ježto nemohou ve svém
pracovišti dostati bytu, když jakákoliv fluktuace
v oboru bytovém přestala, takže pro jednotlivce
není výběru. Pohyb na trhu bytovém
je absolutní nezbytností, a jestliže řecký
filosof vyřkl zásadu, že podstata veškerého
bytí je obsažena ve slovech " - všecko plyne,
všecko se pohybuje", platí tato zásada
i pro život hospodářský a zvláště
pro obor bytový. Ustrnutí bytového systému
je kletbou pro všecko obyvatelstvo a jednotlivce nutí
do poměrů, které jsou často spojeny
se žalostným roztrpčením, takže
se nemůže ze svého života těšiti.
Nyní obě strany postavily v bytovém oboru
požadavky ve formě nejkrajnější.
Tak nájemníci - mluvím o nájemnických
spolcích, vedených soc.-demokraticky - prohlásily
požadavek, aby dosavadní ochrana nájemníků
byla stabilisována, zlepšena a potom převedena
v trvalý zákon. To značí, že
majitel domu podle takového zákona nikdy již
nemůže nabýti volného práva disposičního
nad svým vlastnictvím, že nynější
ochrana nájemníků má se státi
zařízením trvalým. Poněvadž
by bylo nemožno vytvořiti něco s takovou polovičatostí
a taková ochrana musela by se logicky rozšířiti
i na novostavby, znamenalo by to, že by nutně přestal
jakýkoliv stavební ruch, tedy socialisace domovního
majetku, jinými slovy podle příkladu vídeňského,
vyřazení veškerých bytových otázek
ze svobodného soukromého hospodářství.
(Výkřiky na levici.) Za důvod se uvádí,
že soukromé hospodářství nedovedlo
uspokojiti potřebu bytů pro lid. (Posl. Wünsch
[německy]: Bydlíte snad také v bytě
sklepním?) Mohl byste teprve mluviti, kdybyste tolika
nebydlícím pomohl jako já. (Německé
výkřiky: Podmokelští mluví o
vás jinak!) Důkaz o tom byste nemohli podati.
(Výkřiky na levici.)
Poukazuje se, že i v míru byla již bytová
nouze; vyplývá to také z číslic
a přiznávám, že již tehdy příliš
mnoho lidí strádalo v přeplněných
sklepních bytech. (Posl. Heeger [německy]: Dnes
již nikoliv?) Ani dnes nijak nepopírám
bytové nouze, neboť ji znám z vlastní
zkušenosti. Na této bytové nouzi neměl
tolik viny stavební ruch, neboť v téže
době byl velký počet bytů prázdný,
nýbrž poměry sociální. Neboť
sociální poměry projevují se obyčejně
nejprve v bytovém oboru. Tam se počíná
šetřiti a omezovati. Bytová nouze lidu v době
předválečné byla spíše
nouzí sociální, nežli přímo
bytovou. To máme ještě také dnes. Stavební
politikou samou neodstraníme bytové nouze. Ruku
v ruce musí s tím jíti ozdravění
sociální. Opatřiti byty samo nestačí.
Musí býti také opatřen příjem,
aby mohly býti tyto byty zaplaceny. Vinu na tom měly
jisté protisociální zákony, které
jsme přejali ze starého Rakouska. (Výkřiky
na levici.) Je to především zákon
o dani činžovní. Sám stát zdražuje
byty nesmírně, jsme zatíženi touto starou
daní, která je dnes již započítána
do veškerého našeho hospodářského
života a které se naše finanční
hospodářství ještě dnes stejně
drží. (Výkřiky něm. soc. demokratických
poslanců.) Činžovní daň,
která zabírá třetinu veškerého
nájemného, má ovšem nutně za
následek, že se bydlení nesmírně
zdražuje a vzniká bytová nouze. Socialisaci
domovního majetku udělali před námi
ve Vídni. Ve Vídni je domovní majetek fakticky
zesocialisován, je tam ve skutečnosti vyvlastněn,
když domy byly učiněny naprosto nevýnosnými,
neboť za třípokojový byt v nejkrásnější
poloze Vídně odvádí se měsíčně
majiteli domu sotva na chléb s máslem, právě
následkem konfiskace veškerého nájemného
obcí vídeňskou. Vídeňská
obec za to opatřila nové byty, to přiznávám.
K těmto zjevům my však nemáme ještě
potřebného odstupu, abychom je mohli úplně
správně posouditi, avšak již dnes hlásí
se kapacity v oboru sociální politiky a v oboru
bytovém, které zamítají a potírají
příklad vídeňský. (Odpor
poslanců něm. soc. demokratické strany.)
Pánové, s hlediska vaší strany mohu
jistě pochopiti, že schvalujete postavení velkých
stranických kasáren ve Vídni, těch
kasáren (Trvalý hluk. - Výkřiky
na levici.), které umožňují, aby
lidé v nich bydlící mohli býti denně
na těle i na duchu kontrolováni a tak drženi
u strany. Vedle těch velkých stranických
paláců města Vídně, vedle těchto
kasáren strany, měly by býti ukazovány
také obrazy spustlých domů a pak by se ukázal
křiklavý nepoměr mezi byty nově budovanými
a uměle zničenými. My odmítáme
vídeňský příklad zásadně,
zvláště když se hospodářsky
dodnes ještě neosvědčil. (Německé
výkřiky na levici: Ve Vídni však hned
přestanou, když si to přejete!) Můžete
dělati, co chcete.
Jinak odmítáme také krajní stanovisko
druhé strany, totiž požadavek majitelů
domů po úplné valorisaci nájemného
podle indexu mírového. Bylo by to nespravedlivým
obohacením z inflace a z doby válečné,
kdyby se provedla taková úplná valorisace
nájemného. Taková valorisace by znamenala,
že by kapitál uložený v domovním
majetku nesl asi sedminásobné úroky proti
kapitálu uloženému v rentách. Odmítáme
však také požadavek, aby nájemné
bylo pouze na roveň postaveno rentovnímu výnosu
hotových peněz, který podle absolutní
číslice zůstal proti době mírové
stejným. Odmítáme to, poněvadž
je rozdíl mezi kapitálem rentovým a kapitálem
uloženým v domovním majetku. Rentový
kapitál nevyžaduje žádných nákladů,
kapitál uložený v domech vyžaduje nákladů
značných. A tyto náklady jsou dokonce nadvalorisovány,
poněvadž právě cenový index stavebnin
je značně vyšší než všeobecný
index životní. Bude-li nutno vyrovnati nájemné
ve starých domech s nájemným v domech nových,
nemůže se to státi beze všeho ve prospěch
majitele domu, nýbrž z větší části
ve prospěch celku, který by z toho mohl nabýti
prostředků, aby odstranil bytovou nouzi a posílil
bytový fond. Nebudeme se rozpakovati při projednávání
nového zákona pojmouti do toho také domovní
daň, jako takovou, poněvadž k boji proti bytové
nouzi jsou nezbytné veřejné oběti,
a my budeme míti také odvahu takové veřejné
oběti povoliti. (Posl. Schmerda [německy]: Odvahu
má i mameluk!) Ale ne každý.
Nyní k zákonu samému. Namítalo se
proti zákonu, že přímo ruší
atd. ochranu nájemníků, zaváděje
mnoho nových důvodů výpovědních.
Pánové, s tím nemohu souhlasiti. V zákoně
se zavádějí tři nové důvody
výpovědní, z nichž jeden je bezvýznamnější
než druhý. Největší část
nájemníků nebude těmito třemi
důvody postižena. Je to čís. 16 §u
1, možnost výpovědi u bytů čtyřpokojových.
Tato možnost je zaklausulována a tak omezena, že
zřídka jí bude lze použíti. Předem
se žádá vlastní potřeba majitele
domu anebo jeho ženatých dětí, za druhé
nedostatečné využití bytu, t. j. musí
v něm bydleti o dvě osoby méně než
je pokojů, nehledě k místnostem vedlejším
a za třetí musí býti ještě
opatřen byt náhradní. Tento výpovědní
důvod by mohl téměř odpadnouti, poněvadž
se ho sotva někdy v praxi použije. Proti čís.
17 nemůže přece nikdo nic namítati.
Je tu ve skutečnosti proto, aby bylo zabráněno
lichvářskému využívání
zákona nájemnického. Jsou majitelé
domu, lidé, kteří si postavili nový
dům anebo mají dům starý. V těchto
domech klidně střídají nájemníky
a ukládají jim nová břemena, sami
však lacino bydlí pod ochranou zákona v domech
cizích. V případech takového lichvářského
využívání má nyní býti
umožněna výpověď podle čís.
17. To je přece věc samozřejmá a spravedlivá.
Třetí změnou je čís. 19, který
poskytuje cizím vyslanectvím možnost ubytovati
vlastní své lidi ve vlastních domech, požadavek
to politiky zahraniční. Praktický účinek
tohoto bodu je tak malý, že jenom málo lidí
jej pocítí.
Změnu přináší § 6, totiž
v tom směru, že nyní po smrti nájemníkově
může dědictvím přejíti
byt jen na příslušníky jeho rodiny,
pokud jsou dědici, nikoliv jako dosud na dědice
vůbec. Tím je vysloveno, že se konkubinátu
nepřiznávají táž práva
jako rodině a že z konkubinátu nemohou vzniknouti
rodině právní nároky. (Odpor poslanců
něm. strany soc. demokratické. - Německé
výkřiky: A jak je to na farách, pane Krumpe,
jak je to s případem opavským?) V případě
opavském opatřili jste si pouze výpověď
propuštěného úředníka
a sami jste připsali, že on ji nebude moci udržeti.
Výpověď byla tištěna tučně,
avšak k tomu byl přidán malým tiskem
dodatek, že svědky patrně nebude moci pro to
opatřiti. Tím jest váš postup popraven,
je to do posledního slova utrhání na cti.
(Německé výkřiky na levici: A co
bude s farskými kuchařkami?) Já dobře
vím, že farské kuchařky náležejí
k železné výzbroji vaší agitace.
(Různě výkřiky.) Chtěl
bych jen říci, že politika, která je
vybudována na farské kuchařce, je ubohá.
(Veselost.)
Nyní ke zvýšení nájemného.
Zákon zvyšuje nájemné o 20% od 1. července
a o 20% od 1. ledna příštího roku. Těchto
20% týká se však základního nájemného
z r. 1914. Je nutno to říci, poněvadž
mnoho agitátorů z venku a velmi inteligentní
redaktoři to nevěděli a malovali obyvatelstvu
na zeď strašáka, mluvíce o nesmírném
zvýšení činže. Při tom nemohu
se přikloniti k výpočtům pana posl.
Katze. Posl. Katz včera vypočítal,
že toto zvýšení nájemného
samo by podmiňovalo 12%ní zvýšení
celkového příjmu, že tedy horníci
vedle svého 7%ního zvýšení mzdy
by museli připláceti ještě ze staré
mzdy na zvýšení nájemného. Zvýšení
mzdy činí 2 Kč za směnu a při
4 směnách týdně - beru nejhorší
případ máme zvýšení mzdy
o 32 Kč měsíčně. Naproti tomu
stojí po zvýšení nájemného
od 1. července větší zatížení
asi o 6 Kč měsíčně, to tedy
nedělá ani pětinu zvýšení
mzdy. Pan posl. Katz pak vypočítal, že
to činí 12 % z celkového příjmu.
Takové násobilce jsem se neučil. Zdá
se také, že není zcela správná.
Je to týž případ, jako když také
některé pražské listy přinesly
nesprávné zprávy o domnělém
omezení ochrany nájemníků a o velkém
zvýšení nájemného, a potom s
uspokojením otiskovaly protesty proti tomu jako dokumenty
proti vládním stranám. Nejprve otiskly samy
falešné pověsti a nyní nemají
odvahu je odvolati a nechávají obyvatelstvo naběhnouti.
Takový postup je nesvědomitý, poněvadž
se obyvatelstvo rozčiluje a zastírá se mu
pravda. (Posl. Wünsch [německy]: Jak je to se svědomitosti
vašich straníků v Opavě?) To jsem
již řekl.
Nejvýznačnější bod je obsažen
v §u 31 a §u 14, znovuzavedení smluvní
volnosti. Přiznávám, že zde leží
hlavní váha celé předlohy, totiž
vyřazení všech nových pronájmů
z ochrany nájemnické. Theoreticky možno to
považovati za velký skok, prakticky to však nepřináší
žádné novoty, neboť dosud nemohl ani jeden
nájemník hledati byt se zákonem o ochraně
nájemníků v ruce, nikdy by ho byl nenašel.
Víte přece všichni, s jakými postranními
úmluvami se uzavíraly nové pronájmy,
že se starou činží žádný
nájemník nemohl bytu najíti a že se
s uprázdněnými byty provozovaly obchody a
lichva. Nový zákon tomu dělá konec
a zbavuje nové pronájmy ochrany, což bude míti
značný účinek pro nebydlící.
Za účinnosti zákona o ochraně nájemníků
bylo nepochybně mnoho bytů nepronajato. Máme
sice zákon, který zakazuje spojovati byty, máme
sice možnost nutiti k novému pronájmu, avšak
oba zákony úplně selhaly, poněvadž
potřeba bytu jednotlivých majitelů domů,
jmenovitě u bytů malých, v žádném
případě není kryta. I když byly
vzaty na pomoc úřady, aby byl vynucen nový
pronájem, tuto pomoc sprovodil se světa zase rekurs,
který má odkladný účinek, a
já znám takové rekursy, které dnes
již dva až tři roky leží nevyřízeny.
Tak oba tyto zákony úplně selhaly. K dokonalosti
bytového zákona náleželo by také
nejostřejší právo zabírati byty.
Bez něho je bytový zákon jako takový
neúplný a nemůže nikterak úplně
zabrániti lichvě. Budete snad věděti,
jaké zkušenosti jsme udělali se zákonem
o zabírání bytů. Při svých
agitacích jste jej chválili. V praxi dožili
jsme se opaku. Proto byly záborové zákony
odstraněny. Smluvní svobodou bude zejména
na venkově pronajato mnoho bytů, které jsou
nyní prázdné, ježto se nepronajímají
z obavy, že by nebylo možno dostati pryč nemilého
nájemníka, neboť ani nájemné
není v žádném poměru k nepříjemnostem,
které s sebou pronájem přináší.
Nájemník, který ve svém bytě
sedí, není těmito paragrafy nijak postižen.
K ochraně nájemníka slouží vlastně
odst. 3. §u 14, který mu také dává
možnost uzavříti nájemní smlouvu.
Dosud znemožňoval zákon o ochraně nájemníků
úmluvu podle občanského zákoníka.
Nyní má nájemník možnost chrániti
se proti eventuelním účinkům nového
zákona o ochraně nájemníků,
ať již chce udělati investice v bytě anebo
ať již je chce udělati pro obchod; má
možnost ujednati nájemní smlouvu, jejíž
nejmenší trvání je vyměřeno
na 4 roky, čímž si zajišťuje byt
svůj proti všemu eventuálnímu omezení
podle budoucího bytového zákona. (Posl.
Heeger [německy]: Co za to musí zaplatiti?)
On nemusí přece smlouvy uzavříti,
jenom když má osobní zájem, jinak je
to ponecháno jeho svobodné vůli. (Výkřiky
na levici.)
Nyní, pánové, bod, o nějž se
mnoho bojuje, o zrušení ochrany nájemníků
v obcích pod 2.000 obyvatel. Řeknu upřímně,
že nezastávám názor, aby byla ochrana
v malých obcích pod 2.000 obyvatel zrušena.
Také tento paragraf je dílem kompromisu, jako ani
druhé strany neprorazily zcela se svými názory
a velmi mnoho musely sleviti. Ve skutečnosti je tato možnost
zrušiti nájemní ochranu v obcích pod
2.000 obyvatel krajně omezena, takže může
jíti jenom o velmi málo případů.
Říká se, že obce, jichž se to týká,
musí býti podrobeny jenom domovní dani třídní,
to znamená, že postiženy budou tím jen
obce, kde je pronajato méně nežli jedna třetina
místností. Tím jsou předem vyloučeny
obce průmyslové, jakož i venkovské obce
ležící na hranicích průmyslových
středisek, poněvadž takové obce vesměs
podléhají dani činžovní. Tento
moment má neobyčejný význam, takže
se tento paragraf ve skutečnosti týká jenom
takových obcí, kde téměř žádné
místnosti pronajaty nejsou. K tomu přistupuje moment
druhý, totiž, že to musí býti usneseno
obecním zastupitelstvem. Mohou býti takové
obce, kde jsou nájemníci v obecním zastupitelstvu,
a ti se budou proti tomu brániti. Neboť nejsou všude
agrárníci ve většině, jsou tam
zastoupeny i jiné strany, a většina obecních
zastupitelstev si rozmyslí zrušiti ve svých
obcích ochranu nájemníků, poněvadž
by při eventuelním nuceném vystěhování
byla činěna snad odpovědnými za ubytování
toho, kdo byl vystěhován. Jako poslední regulativ
zůstává ještě potvrzení
politického úřadu, takže jsou učiněna
všemožná opatření proti jakémukoliv
zneužití, čímž kruh postižených
jest skutečně nepatrný. (Posl. Wünsch
[německy]: Křesťansko sociální
socialismus!) Není křesťansko sociálního
socialismu, to jste málo informován.
Zákon o stavebním ruchu liší se od zákona
dřívějšího jenom velmi málo.
Zákon o stavebním ruchu založen je pouze na
zásadě osvobození od daní, k čemuž
je dáno k disposici 120 milionů. Osvobození
od daní se dobře osvědčilo. Stavební
ruch byl v posledním roce velmi čilý, ba
v mnohých místech vyrostl dokonce v jisté
nebezpečí. Musíme ovšem konstatovati,
že výhody z osvobození daně byly z veliké
části paralysovány vzrůstající
lichvou pozemkovou a nesmyslným zdražováním
stavebního materiálu. Zdražení stavebních
hmot je lehce pochopitelno, slyšíme-li na př.,
že bilance královédvorské cementárny
mohla vykazovati 50% dividendy. Definitivní zákon
stavební bude museti zabývati se nejen zárukami,
nýbrž především také důkladně
upraviti poměry na trhu stavebních hmot a poměry
při prodeji pozemků.
Nechci říci, že jsme předloženým
zákonem uspokojeni, naprosto ne, neodpovídá
úplně našim názorům, je to provisorium.
(Výkřiky na levici.) Udělejte lepší!
(Posl. Heeger [německy]: Podejte návrhy v koalici!)
Návrhy! Vy se domníváte, pánové,
že vládní strany mohou věc udělati
s návrhy a že by tím byla odstraněna
bytová nouze? Podle vašeho názoru jest jediným
možným prostředkem podávání
návrhů. Domníváte-li se tedy, že
se to má dělati tak, pak vstupte do vlády,
my vám uděláme místo a slibujeme vám
dokonce, že ani nebudeme dělati oposici, když
ten umělecký kousek provedete. Avšak jste špatnými
zástupci lidu, vy víte, jak se to má dělati,
avšak přece to neděláte, nýbrž
požadujete to od nás. Přijdete-li sem a budete
chtíti udělati bytový zákon, který
uspokojí všechny, ještě dnes odejdeme
z vlády a uděláme vám místo.
Je však mnohem lehčí z bezpečného
pozadí o tom rezonírovati a nadávati, voliče
doslova ohlupovati, falešné zprávy jim přinášeti
a na nás pak svalovati vinu. (Posl. Dietl [německy]:
Podívejte se na ochranu nájemníků
vaši strany ve Vídni!) Vy jste tam vytvořili
nový proletariát, totiž žebrající
majitele domů. To jste dokázali. Opakuji tedy ještě
jednou: tento zákon nás neuspokojuje, avšak
ocitneme-li se před volbou, buď vyplniti mezeru anebo
odstraniti ochranu nájemníků a o to při
tom jde - budeme hlasovati pro zákon. Hlasujete-li proti
němu, je-li vám milejší, aby ochrana
nájemníků dnem 31. března přestala,
nevím, jak to uhájíte. Budeme-li postaveni
před volbu, aby ochrana vůbec přestala nebo
připustiti mechanické prodloužení starého
zákona, rozhodli jsme se hlasovati pro tuto předlohu
v zájmu všech zúčastněných
stavů, zejména nebydlících. (Potlesk
poslanců něm. strany křesť. sociální.)