Zpravodaj posl. Pekárek: Slavná sněmovno!
Již panem zpravodajem výboru soc.-politického
bylo zdůrazňováno, že jednotným
názorem všech stran v této slavné sněmovně
je, že v budoucnosti je nutno problém jak stavebního
ruchu, tak souvisící s tím problém
bytový řešiti dlouhodobým jednotným
zákonem. Páni řečníci, zejména
z oposičních stran, poukazovali na důsledky
jednoročního provisoria. Mám za svou povinnost
zdůrazniti, které příčiny vedly
k tomu, že dnes ještě po tolika letech máme
se zaměstnávati otázkami bytové péče
a stavebního ruchu. Původně jsme velevýznamnou
otázku sociální jaksi nahradili politickým
řešením této věci a způsobili
jsme, že od řešení této věci
byli vzdáleni ti, kdož v prvé řadě
jsou povoláni k řešení těchto
problémů, totiž praktičtí odborníci.
(Výkřiky na levici.) Hlediska politická
jsou patrna zejména z tohoto vývoje poměrů.
Ačkoliv již před několika roky jsme
mohli v životě hospodářském zaznamenati
určitou stabilisaci poměrů, přece
jen právě v otázce bytové nedošli
jsme dosud k žádné stabilisaci vzhledem k poměrům
předválečným. Hlediska politická
způsobila pak tu dnešní prekérní,
velmi smutnou situaci, že kdybychom chtěli rázem
odstraniti všechno, co je výsledkem zákonodárné
práce několika roků, způsobili bychom
situaci ještě daleko horší, než která
je vyvolána tím, že jsme tyto důležité
otázky nuceni řešiti kus po kuse, parciálně,
krátkodobými zákony. Z toho všeho vysvítá
jednotný názor, který jsem zdůraznil,
že je potřebí letošního roku použíti
k důkladné přípravě, abychom
mohli věci vyřešiti dlouhodobým zákonem.
Bylo by velikou chybou, kdybychom v tomto krátkodobém
řešení chtěli nadále setrvati.
Páni řečníci z oposičních
stran - a myslím, že to zdůrazňovali
i řečníci stran většinových
- poukazovali na nebezpečí restrikce státní
záruky. V rozpočtovém výboru zmínil
jsem se o tom a zdůraznil jsem, že na př. u
ministerstva soc. péče v oddělení
pro stavební ruch do konce ledna t. r. byly podány
žádosti za záruku, které representují
stavební náklady kolem 500 milionů Kč,
a vyslovil jsem obavu, že povolená výše
záruky do 120 milionů Kč není dostatečná.
Naproti tomu bylo mi zástupci ministerstva financí
sděleno, že do konce r. 1927 z těch ministerstvem
soc. péče projednávaných žádostí
prakticky bylo použito záruk toliko do 44 mil. Kč,
čili že do konce r. 1927 nebyla vyčerpána
celá částka, která dosavadním
zákonem byla povolena.
Při té příležitosti musím
se ovšem zmíniti o návrhu p. kol. Štětky,
který vyzněl v ten smysl, aby stát převzal
záruku do 70% a aby skutečná částka
I. hypotéky činila toliko 20%, což by mělo
býti podkladem pro stanovení nájemného.
Mluvil zde o hranici příjmové do 18.000 Kč,
zvyšované o 2000 Kč za každého
příslušníka rodiny. Myslím, že
celý vývoj poměrů spěje k tomu,
abychom se podle možnosti přiblížili k
poměrům předválečným.
Kdybychom tuto otázku chtěli řešiti
způsobem, jak naznačuje p. kol. Štětka,
naprosto bychom se k poměrům předválečným
nepřiblížili. Ale my bychom vůbec tuto
částku na tento způsob vyřešiti
nemohli, poněvadž dnes za částku na
př. 100.000 Kč můžeme poříditi
3 pěkné malé byty. Počítáme-li
20% do I. hypotéky, vyšlo by nám jako nájemné
něco tak nepatrného, že to není v pražádném
poměru k těm 18.000 Kč, o kterých
mluvil p. kol. Štětka, a v poměru k
nájemnému, které vzhledem ke svým
příjmům platil nájemník v době
předválečné.
Jsem v každém ohledu pro to, abychom pracovali na
poli kultury bytové, abychom se snažili, aby každý
občan Československé republiky bydlil lépe,
než bydlil za Rakouska před válkou, poněvadž
poměry bytové v Rakousku byly velmi tristní,
ale takové rozpětí mezi nákladem na
byt a příjmem nájemníka není
možné, poněvadž v praxi se to vůbec
nijak provésti nedá a znamenalo by to, že by
stát věčně věků na toto
vydání mohl připláceti, a to není
ani v zájmu podnikatelských kruhů, ani v
zájmu nájemníků.
Pan kol. Biňovec vyslovoval jisté pochybnosti,
co se návrhem zákona o stavebním ruchu skýtá
podnikatelům. Je to pravda, že návrh zákona
restringuje poněkud daňové úlevy,
ale přece jen, když se poskytuje úleva 25letá,
v jistých případech 15letá, nelze
mluviti, že by se podnikatelům ničeho nedávalo.
Pan kol. Pik zdůrazňoval, že zákon
neřeší problém cenový. Byla zde
nadhozena jistá opatření, která po
náhledu pánů řečníků
z oposičních stran mohla by přispěti
k vyřešení cenového problému,
totiž k odstranění toho zjevu, který
byl vyvolán krátkodobostí zákona a
vyznačoval se tím, že velkou poptávkou
dosáhli jsme rapidně stoupajících
cen stavebního materiálu. Ale neváhám
vysloviti názor, že zabráním těchto
podniků a provozováním jich na účet
státu jistě bychom nedospěli k tomu, k čemu
dospěti musíme, aby totiž stavebního
materiálu bylo dosti a aby byl také levnější.
Přece máme zkušenost, že po válce
se hospodařilo ve státních podnicích
takovým způsobem, jak naznačují pánové
z oposičních stran, a nedospěli jsme k tomu,
že by to, co by nám býval touto formou poskytoval
stát, bylo levné a hlavně že by cesta,
která vede ke zhotovování těch výrobků,
byla levnější, naopak přesvědčili
jsme se, že výrobní náklady z tohoto
způsobu provozování vycházející
byly vždy neporovnatelně vyšší proti
výrobním nákladům výroby soukromé.
Soukromým podnikatelům prý jde o zhodnocení
mrtvého kapitálu, dosažení přiměřeného
úroku. Myslím, že co svět světem
stojí, tato otázka, náležitý
úrok, ať již v jakékoliv formě,
náležitá odměna za risiko, které
zde dáváme, byla hybnou silou hospodářského
života. A bez použití kapitálu to nejde
ani tam, kde socialistické idee došly skutečného
praktického zhodnocení. Ani Rusko nemůže
býti bez kapitálu; i tam se vracíme k předválečným
výrobním metodám. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Myslím, že
by nebyla správná cesta, kterou bychom chtěli
nastupovati, kdybychom chtěli i my u nás experimentovati
s tím, co již jinde se ukázalo jakožto
neschopné života.
Byly zde vyslovovány jisté stížnosti,
zejména, že podnikatelé, stavitelé,
mistři zedničtí, tesařští
atd. všichni, kdo vytvářejí stavební
dílo, za svoji práci snad požadují nepřiměřené
odměny, a bylo zdůrazňováno, že
žádají na př. o 100% více za
pracovní síly, nežli jim platí mzdy.
Kladu zde jednu otázku: Kolik je zde podnikatelů,
kteří, kdyby přestala stavební činnost
a kdyby měli rázem to, co provádějí,
zlikvidovati, mohli by pak říci, že skutečně
vydělali tolik a v takové míře, jak
bylo zdůrazňováno. Kdyby výdělky
stavebních podnikatelů, stavitelů, zednických
mistrů atd. byly tak veliké, byly bychom dospěli
k tak smutným zjevům, že tolik čelných
a reelních firem, které po desetiletí se
v Čechách uplatňovaly, bylo nuceno ohlásiti
vyrovnání, jako taková firma Benešova,
která má jistě dobré jméno?
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Z toho plyne naučení, že konkurencí
až příliš ostrou dospěli jsme k
tomu, že výdělek ten naprosto není přiměřený
tomu, co nazýváme slušným občanským
ziskem. Ale příčina toho vězí
také jinde: vězí v zadávání
veřejných prací, a neváhám
na tomto místě na to poukázati. Vypíše
se ofertní řízení, podnikatel podá
nabídku, kalkuluje s cenami, které tou dobou jsou
na trhu stavebních hmot, kde dochází vždy
k jistým výkyvům. Když teď máme
z prakse zkušenosti, že od podání nabídky
do zadání stavby uplyne mnohdy řada měsíců,
ve kterých se změní poměry na trhu
práce i ceny stavebních hmot, a podnikatel je pak
povinen provésti práci za ceny, které kalkuloval,
nemůžeme se divit, že dochází k
úpadkům, že lidé z výtěžku
práce, který representuje mnoho milionů,
nenashromáždí ani tolik, co by se nazývalo
normálním ziskem. (Výkřiky posl.
Johanise.)
Bylo zde mluveno také o lichvě s pozemky. Lichva
s pozemky je věc, kterou jistě ani vládní
většina neschvaluje, a neváhali jsme ani přijmouti
resoluci, která doporučuje, aby vláda všemi
možnými přípustnými prostředky
lichvě s pozemky čelila. Pánové se
vysmívali tomu, že jsme zdůrazňovali,
že vyšší cena pozemku je důsledkem
větší poptávky a menší nabídky.
Uvedu pro to konkrétní případ. Pražská
obec - na venkově nemůžeme mluviti tak o lichvě
s pozemky, jest jich tam dosti a nejsou tak drahé, lichva
se projevuje tam, kde jest veliký příliv
obyvatelstva, veliká chuť k stavbě a volných
stavebních míst málo pražská
obec má ohromné komplexy stavebních pozemků
a proto by sama měla jíti dobrým příkladem
napřed a čeliti všem lichev ním záchvatům,
kdyby včas provedla parcelační řízení
a kdyby dosti parcel bylo k disposici na místech, která
se dobře k stavbě hodí. Ale jedna věc
jest jistá, že proti skutečné potřebě
dává hlavní město Praha k disposici
sotva jednu třetinu potřebných parcel, a
nemůžeme se proto diviti, když druzí,
kteří po desetiletí mají parcelu,
investovali tam peníze a platí značné
poplatky, považují mimořádnou dobu za
vhodnou, aby vyháněli ceny do výše....
(Výkřiky poslanců strany komunistické.)
Ale vždyť já to také odsuzuji a jsem
pro to, aby se energicky zakročilo proti lichvě,
ale žádám, aby ti, kteří mají
možnost v takových případech jíti
dobrým příkladem napřed, tohoto příkladu
také použili.
Bylo zde mluveno o stavebních úvěrech a hypotekách.
Již loňského roku, když jsem v této
slavné sněmovně mluvil k zákonu o
stavebním ruchu, neváhal jsem poukázati,
že jest ještě veliká řada peněžních
ústavů, které majíce ohromné
vklady nejeví přiměřenou péči
o stavební podnikání, o řešení
bytové nouze, a žádal jsem tehdy, aby se učinilo
přiměřené opatření,
které by napomáhalo k tomu, aby chuť vkládati
peníze do hypotek byla zvýšena. Mohu říci,
že letošního roku stal se k tomu jistý
náběh tím, že především
pan ministr financí stará se, aby úroková
míra byla zlevněna, ale také náš
čelný hypoteční ústav, Hypoteční
banka česká, povoluje úvěry hypoteční
na 5% maximum, kdežto dosud jsme byli zvyklí na 5 1/2
až 6 %, a můžeme tedy očekávat,
že po této stránce v budoucím roce se
jistě stane náprava.
Vzhledem k tomu, že vývody pánů oposičních
řečníků nepřinesly nic, co
by mohlo měniti podstatně konstrukci zákona,
(Výkřiky komunistických poslanců.)
dovoluji si doporučovati slavné sněmovně,
aby přijala vládní návrh zákona
o podpoře stavebního ruchu tak, jak se na této
osnově usnesly soc.-politický a rozpočtový
výbor, se změnou podle návrhu posl. dr Dolanského,
dr Viškovského, dr Lukavského.
Krumpeho, Mlčocha a druhů k §u 39. Současně
se vyslovuji proti ostatním podaným návrhům
a doporučuji jen, aby slavná sněmovna přijala
4 resoluce soc.-politického výboru a pátou
resoluci, přijatou výborem rozpočtovým,
podle zprávy výborové. (Výkřiky
komunistických poslanců. - Souhlas na pravici.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Přistoupíme nyní k doslovům pánů
zpravodajů o osnově druhé:
2. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového k vládnímu návrhu
(tisk 1475) zákona o ochraně nájemníků
(tisk 1485).
Uděluji nejprve slovo k doslovu zpravodaji výboru
soc.-politického, p. posl. Fr. Matouškovi.
Zpravodaj posl. Fr. Matoušek: Slavná sněmovno!
Výtky, jež byly předneseny k předložené
osnově zákona o ochraně nájemníků,
lze shrnouti ve tři závažné a zásadní
druhy, jež směřují v prvé řadě
proti uvolňování ochrany nájemníků,
proti zvyšování činží a
proti prý třídnímu rázu projednávané
osnovy.
Bylo by možno odpověděti na tyto výtky
otázkou: Jakým jiným způsobem bylo
by lze dospěti k normálním mírovým
poměrům? A myslím, že nikdo z těch,
kteří by chtěli tuto otázku řešiti,
nenašel by jinou cestu, než povlovné rušení
vázaného hospodaření s nemovitým
majetkem. Myslím, že by také přišel
ke druhému poznání, že totiž toto
vázané hospodářství, pokud
se týkalo vázanosti jeho výnosu, musí
býti současně, jak říkáme,
odbouráváno spolu.
Třídní ráz zákona na ochranu
nájemníků snažili se někteří
řečníci dokázati faktem uvolnění
ochrany nájemníků ve starých domech,
jak bylo uvedeno v důvodech výpovědních,
jednak v povolení nájemních smluv a v ustanovení
o eventuelním zrušení ochrany nájemníků
v obcích se 2000 obyvatelů, usnese-li se na tom
obecní zastupitelstvo.
K tomuto výkladu předloženého vládního
návrhu nutno říci, že výtky,
které byly předneseny, nejsou správné.
Projednávaná osnova nemíří
proti malým nájemcům a dělníkům
vůbec. (Výkřiky poslanců komunistických.)
Nová ustanovení čís. 13, 16, 17
a 19 jsou jednak ve prospěch majitele domu, potřebuje-li
aneb chce-li ve vlastním domě byt pro sebe nebo
pro ženaté nebo vdané děti, nebo dokonce
bydlí-li majitel domu v domě cizím, chráněném
ochranou nájemníků. Všechny tyto nové
důvody výpovědní vztahují se
na byty velké. V prvním případě
nelze důvodně nic namítati proti právu
majitele domu, aby bydlel ve svém, neboť i zákon
z r. 1925 přiznal toto právo majitelům domků
rodinných a malých s 1 nebo 2 malými byty,
a to ustanovením čís. 15 §u 1. A je
jenom spravedlivé, přiznává-li projednávaná
předloha toto právo podmínečně
i majitelům domů větších.
A ještě oprávněnější
jeví se zákrok proti oněm majitelům
domů, kteří bydlí v cizích
domech i přes to, že mají ve vlastním
domě byt ochranou nedotčený. Tuto spekulaci
bytovou krýti, znamenalo by porušiti princip právní
a sociální spravedlnosti. Při uvolnění
domů cizích států nebylo možno
chrániti všeobecně byty malé a malé
provozovny, jelikož reciprocita v tomto případě
bude od případu k případu různá.
Jde konečně o nepatrný počet domů
ve hlavním městě Praze, takže o poškození
velkého počtu malých nájemníků
není možno vůbec mluviti. (Předsednictví
se ujal předseda Malypetr.)
Odst. 3 §u 14 vyjímá z ochrany nájemníků
nájemní smlouvy učiněné po
31. březnu 1928 alespoň na 4 leta. Z úvodní
věty tohoto paragrafu je zřejmo, že vyjmutí
toto dotýká se pouze výše nového,
smlouvou dohodnutého nájemného, neboť
pro právo výpovědní ponechává
se i nadále v platnosti § 1. Ustanovení toto
musí býti též převzato do definitivního
bytového zákona v zájmu právní
kontinuity a zachování základu, na němž
tyto smlouvy byly sjednány. Ovšem bude na nájemnících,
aby posoudili, který ze způsobů dalšího
pronájmu v jejich různorodých poměrech
existenčních bude výhodnější,
t. j. zda uzavření smlouvy o výši nájemného
nejméně na 4 roky či použití
i nadále ochrany nájemníků, pokud
se týče výše činže i ochrany
před výpovědí. V prvním případě
získají jistotu pro další 4 léta,
ve druhém případě budou sice chráněni
před zvyšováním činže i
před výpovědí zákonem na ochranu
nájemníků, ale jen po tu dobu, po kterou
ochrana potrvá.
Znovu zdůrazňuji, že veškerá ustanovení
nová nikterak se nedotýkají dosavadní
ochrany bytů malých, zachovávají ji
i nadále v dosavadním rozsahu, avšak jen pro
případy, kdy nájemní poměr
potrvá dále. Není možno ustavičně
trvati na zásadě udržování stavu,
jaký byl před 10 lety. Po této stránce
byly sneseny se strany řečníků většinových
pádné důvody o neudržitelnosti této
zásady. Připomenu-li, že projednávaná
předloha zachovává i nadále ochranu
malých, středních i větších
provozoven živnostenských po stránce výpovědní,
je s dostatek zřejmo, že mnohá ustanovení
nešla tak daleko, jak je líčeno projevy oposičními.
Většinové strany podaly k předložené
zprávě výboru soc.-politického některé
pozměňovací návrhy. Poněvadž
je doporučím, chci upozorniti na jejich obsah.
V §u 10 navrhují většinové strany,
aby zvýšení nájemného o 40 %
povolené před projednávaným zákonem
bylo osvobozeno od daně a přirážek.
Ve zprávě výboru soc.-politického
byl zahrnut i § 27, který byl vsunut do zákona
teprve na základě usnesení soc.-politického
výboru a týká se vedení seznamu uprázdněných
bytů a zprostředkování jejich pronájmu
obcemi, ve znění, jež bylo otištěno
ve zprávě výborové. Dlužno podotknouti,
že obce jsou již podle zákona o mimořádných
opatřeních bytové péče ze dne
17. prosince 1927, č. 183 Sb. z. a n., oprávněny
podobné seznamy vésti a pro obligatorní vedení
takových seznamů a pro obligatorní zprostředkování
bytů, spojené pro obce nezbytně s výlohami
bez patrného prospěchu, není důvodu.
V důsledku toho navrhují většinové
strany, aby § 26 ve znění usneseném
soc.-politickým výborem byl, jak tomu bylo ve vládním
návrhu, rozdělen ve dva samostatné paragrafy
tak, že by první odstavec §u 26 podržel
označení § 26 a druhý odstavec tohoto
paragrafu byl označen jako § 27, a aby nadpis "Oznámení
o bytech" zněl jako ve vládním návrhu
"Veřejná oznámení o bytech".
K §u 31 navrhují většinové strany,
aby bylo rozšířeno ustanovení §u
31, odst. 1, č. 6. Toto ustanovení ve znění
usneseném soc.-politickým výborem obsahuje
proti vládnímu návrhu zákona jednak
tu změnu, že účinnost tohoto ustanovení
počíná teprve 1. říjnem 1928,
a dále tu změnu, že ustanovení to se
netýká živnostenských provozoven. Navrhuje
se, aby ustanovení §u 31, odst. 1, č. 6 bylo
rozšířeno o ustanovení, že toto
netýká se bytů, kterých se do vyhlášení
tohoto zákona užívalo a dosud užívá
zcela nebo z části k výkonu jakéhokoli
povolání, živnostenských provozoven
a jiných místností, které nejsou byty.
V §u 31, odst. 2 navrhují většinové
strany, aby za slovo "zastupitelstvo" byla vložena
slova "většinou všech svých členů".
V tomto novém ustanovení §u 31, odst. 2 zákona,
podle něhož mohou se obce s méně než
2.000 obyvateli, které v den vyhlášení
zákona nebyly podrobeny zcela činžovní
dani, usnésti, že v nich ochrana nájemníků
nemá platiti, schválí-li usnesení
obecního zastupitelstva zemský úřad.
Nevidím v tomto ustanovení nebezpečí,
které v něm spatřovali někteří
řečníci. Nutno především
uvážiti, že takové usnesení mohou
učiniti obce, v nichž se platí domovní
daň třídní, t. j. jen obce, ve kterých
nejméně 2/3 všech obytných místností
je užíváno vlastníky domů, ve
kterých tedy lidé bydlí pravidelně
ve vlastním domku a jen výminečně
v nájemních bytech. Podle výsledku sčítání
lidu z r. 1921 půjde tu sice o celých 93,5% všech
obcí vůbec, ale o obce buď čistě
zemědělské, nebo o obce s vážnou
většinou zemědělského obyvatelstva.
Podle posledního sčítání lidu
jsou obce s méně než 1000 obyvateli čistě
zemědělskými, a to i v okresích průmyslových.
Takových obcí jest podle sčítání
z r. 1921 81,8% všech obcí vůbec. Je tedy jen
12% obcí, které mají více než
1000 a méně než 2000 obyvatel a které
jen, pokud jsou v průmyslových okresích,
mají také obyvatele zaměstnané v průmyslu.
Z nich, jak jsem pravil, vylučují se předem
všechny obce podrobené činžovní
dani. Těch jest s obyvatelstvem do 2000 osob jen v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku 220. Podle prohlášení
zástupce vlády o postupu, kterým se bude
zemský úřad říditi, rozhoduje
o usnesení obecního zastupitelstva na zrušení
ochrany nájemníků, nelze se domýšleti,
že by zemský úřad mohl připustiti
zrušení ochrany nájemníků v obci,
tvořící s blízkým větším
městem nebo průmyslovým městem společný
bytový obvod, třebas počet jejich obyvatel
byl sebe menší. Společným bytovým
obvodem nutno tu rozuměti oblast, z níž může
zaměstnanec denně docházeti nebo s pomocí
komunikačních prostředků dojížděti
do místa svého pravidelného zaměstnání.
Podle prohlášení zástupce vlády
nelze pochybovati, že nebude zrušována ochrana
nájemníků od obce k obci, podle toho, jak
a kdy se jednotlivá obec na zrušování
usnese, nýbrž vždy najednou ve všech obcích
většího rozsáhlého území,
nedotýkajícího se bytového obvodu
většího města nebo průmyslového
střediska. Nelze konečně pochybovati ani
o tom, že zemský úřad neschválí
zrušení ochrany nájemníků v takové
obci, ve které je patrný nedostatek bytů
nebo ve které bylo by se obávati vypovídání
nájemníků v takovém rozsahu, že
by vypovězení nájemníci zůstali
bez přístřeší. Na tom musí
záležeti i samé státní správě,
zejména půjde-li o nájemníky z řad
státních zaměstnanců, nebo o jiné
osoby, jejichž pobyt je v obci ve veřejném
zájmu nutný. Je příkazem nerušeného
chodu státní správy, která nemůže
stavěti státní domy s byty všade tam,
kde je úřední působiště
jejích funkcionářů, aby byty státních
zaměstnanců a jiných osob, jejichž pobyt
je ve veřejném zájmu v obci nutný,
byly chráněny proti bezdůvodnému vypovídání.
Za tou příčinou je nezbytně potřebí,
aby zákon o mimořádných opatřeních
bytové péče ve znění zákona
ze 17. prosince 1927, č. 183 Sb. z. a n., jehož účinnost
vyprší koncem června t. r., byl prodloužen
a novelován tak, aby dosažení jeho účele
bylo zajištěno i v obcích, které se
se schválením zemského úřadu
usnesou na zrušení ochrany nájemníků.
S formálního hlediska nutno pro posouzení
tohoto nového ustanovení zákona ještě
uvésti, že tyto malé obce původně,
t. j. r. 1917, nebyly zahrnuty do ochrany nájemníků,
nýbrž že ochrana nájemníků
byla na ně generelně a bez rozdílu, byl-li
v nich nedostatek laciných bytů či nic, rozšířena
teprve t. zv. druhým rakouským nařízením
z r. 1918. V cizině při odstraňování
ochrany nájemníků nepostupují jinak.
I v cizině buď předpisem zákona zrušuje
se ochrana nájemníků postupně od nejmenších
obcí k obcím větším, vyjímajíc
obce ležící v bytovém obvodu velikých
měst nebo průmyslových středisek,
nebo - jako hlavně ve všech severských státech
- ponechává se přímo obcím,
aby samy rozhodly, zda a jak dlouho chtějí ještě
udržovati ochranu nájemníků.
Jen k ilustraci bych ještě uvedl, že i v Německu
ponechává říšské zákonodárství
rozhodnutí nejvyšších zemských
úřadů, kdy a v jakém rozsahu chtějí
ve svých zemích ochranu nájemníků
odbourávati. Nelze zajisté ani podle naší
ústavy nové ustanovení §u 31, odst.
2 projednávaného návrhu zákona považovati
za nepřípustnou anomalii.
Navrhuji proto, aby slavná sněmovna schválila
i toto nové ustanovení §u 31, odst. 2 ve znění
stanoveném soc.-politickým výborem a doplněném
návrhem koalovaných stran. (Posl. Langr: Pane
referente, vy jste v soc.-politickém výboru odůvodňoval
zvýšeni potřebami státu! Jak to přijde,
že jste teď osvobodili toto zvýšení
od daní a přirážek? Čím
to teď odůvodníte?) Toto zvýšení
činžovného plyne z daleko větší
části samosprávným svazkům.
K projednávané osnově o ochraně nájemníků
podali pp. posl. Biňovec a soudr., pp. posl. Můňa
a soudr., pp. posl. Taub a soudr., pp. posl. Langr
a druzi, pp. posl. Horpynka a druzi, a pp. posl. Simma
a druzi pozměňovací a doplňovací
návrhy, proti kterým se vyslovuji.
Došly ještě resoluční návrhy,
a to pp. posl. Langra, Pechmanové, Tučného,
inž. Záhorského a druhů a pp.
posl. Simma, inž. Junga a druhů. Vyslovuji
se rovněž proti přijetí těchto
návrhů.
Koaliční strany navrhují, aby mimo resoluci
usnesenou soc.-politickým výborem byla přijata
ještě resoluce nová, a to resoluce pp. posl.
dr Viškovského, dr Dolanského a
druhů, která zní:
Vláda se vybízí, aby připravujíc
návrh zákona pro definitivní úpravu
ochrany nájemníků, pamatovala také
na to, by při dalším uvolňování
ochrany nájemníků bylo postaráno též
o uvolnění domů nadačních a
budov určených pro dobročinné účely
nebo pro veřejnou potřebu.
Doporučuji slavné sněmovně, aby osnovu
zákona o ochraně nájemníků
přijala tak, jak se na ní usnesl výbor soc.
politický, i se změnami navrhovanými koaličními
stranami, které doporučuji. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo k doslovu druhému zpravodaji, za výbor rozpočtový,
p. posl. Roudnickému.
Zpravodaj posl. Roudnický: Slavná sněmovno!
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Jednotliví řečníci, kteří
v debatě promluvili, uplatňovali většinou
tytéž zásady, o kterých mluvili v rozpočtovém
výboru. Zásady ty a z nich vyplývající
návrhy na změnu jednotlivých ustanovení
a jednotlivých paragrafů vládního
návrhu v rozpočtovém výboru přijaty
nebyly (Stálé výkřiky komunistických
poslanců.), a není proto možno v důsledku
usnesení rozpočtového výboru k těmto
návrhům se přikloniti a vládní
návrh měniti. (Výkřiky komunistických
poslanců. - Hluk.)