Posl. Haken: Poválečné mírové
smlouvy rozbily Evropu na spoustu malých celků,
u nichž se ukazuje, že jak ve smyslu politickém,
tak zejména hospodářském vyskytují
se z tohoto balkanisování Evropy vážné
obtíže. Tyto drobné státečky
snaží se různými opatřeními
celními hospodářského nebo politického
rázu svou hospodářskou i politickou existenci
udržet. Ale hospodářský i politický
život tlačí přes tyto uměle vytvořené
hranice. Zejména ohromný vývoj hospodářský
i zvýšené mezinárodní styky mluví
pro to, aby hranice těchto státních celků
byly co nejvíce uvolněny, aby tak hospodářský
a společenský život mohl se vyvíjeti
na širší základně.
K těm malým státečkům, které
se snaží všemi prostředky uzavříti
se vůči politickým i hospodářským
vlivům zahraničním, náleží
Československo. Dnes předložená osnova
zákona o úpravě pasů cestovních
jest malou částečkou těchto tendencí.
Tak jako ostatní zákonodárná činnost,
kterou již po několik let v zesílené
míře můžeme sledovati, jest návrh
tohoto zákona tendence reakční, protidělnické,
dává možnost libovůle úřadům
k politické i hospodářské persekuci,
zejména pracujících vrstev.
Již dosavadní praxe ve vydávání
cestovních pasů znamenala ohromnou libovůli,
ale také neurovnanost a neorganisovanost. Kdyby vláda
přišla s návrhem zákona, aby bylo vydávání
cestovních pasů upraveno ve smyslu požadavků
doby, ve smyslu pokrokovém, ve smyslu požadavků,
jež čím dále ostřejší
mezinárodní poměry vyžadují,
bylo by to jistě oprávněné. Ale vláda
právě naopak předloženou osnovou nejen
že libovůle s vydáváním cestovních
pasů neodstraňuje, naopak ji ještě zesiluje
a umožňuje.
Řekl jsem, že předloha tato jest namířena
zejména proti dělnictvu, že umožňuje
libovůli a hospodářskou i politickou jeho
persekuci. Poměry dělnictva v Československu
jsou velmi neutěšené, daleko neutěšenější
nežli v mnohých státech okolních. Dělnictvu
je stlačována mzda, dělnictvo trpí
drahotou, trpí i nezaměstnaností, zejména
v poslední době opět se ukazuje, že
dostáváme se do období krise v některých
odvětvích a zvětšuje se počet
nezaměstnaného dělnictva. Přirozeně,
že nedostatečné mzdy, drahota a nedostatek
zaměstnání nutí značnou část
dělnictva k vystěhovalectví nebo lépe
řečeno k hledání práce v cizině,
když ne na trvalo, alespoň na čas. Ale československá
buržoasie naprosto nehledí na potřeby dělnictva,
uzavírá je tu jako do klece, v níž nenalézají
dělníci možnost opatřiti si životní
potřeby. V této kleci, do níž jsou vtlačováni
a z níž nemohou, nedostane se jim tolik možnosti,
aby mohli ukájeti životní potřeby své
a svých rodin, dostává se jim jen možnosti
velmi těžkého strádání
a živoření. A snad je snahou československé
buržoasie míti tu takový reservoár dělnictva
špatně živeného a špatně zaměstnaného,
který by silně konkuroval na trhu práce.
Jiný persekuční smysl této předlohy
je v tom, že je tu možnost politické persekuce
a libovůle proti příslušníkům
menšinových národností. Já o
tom ještě obšírněji promluvím
při §u 7 předlohy.
Zkušenost s vydáváním pasů i
podle starých předpisů je pro dělnictvo
velmi smutná. Na příklad právě
včera přišla do sněmovny deputace 4
dělníků z Rumburku, jimž je odepíráno
vydání pasu za prací do Švýcarska.
Jeden z nich je úplně bez zaměstnání
a přece tento dělník je tu vězněn,
ačkoli tu nemá výživy, a politická
správa jemu i těm ostatním odepřela
vydání pasů. Takových případů
je sta a sta. Nebo příslušníkům
menšinových národností z politických
důvodů odpíráno je vydání
cestovních pasů, a když uvážíme,
s jakými obtížemi je spojeno vůbec vymáhání
pasů, jakou křížovou cestu je nucen
podniknouti každý uchazeč o pas, zejména
ze třídy dělnické nebo z menšinových
národností, vidíme, jak reakčně
a nemožně je ztěžováno cestování
do ciziny, ať už za výživou nebo z jiné
příčiny. Ovšem třeba zdůrazniti,
že příslušníkům buržoasní
třídy se vydávají cestovní
pasy do ciziny velmi lehce, ba dokonce i takoví příslušníci
buržoasní třídy, kteří
tu spáchali ohromné podvody, jako švagr pana
min. předsedy Švehly, dostanou cestovní
pasy do ciziny, aby mohli od následků svých
činů prchnouti, a úřady jim ještě
umožňují, aby tito zločinci pas rychle
dostali a mohli prchnouti za hranice. Dostane-li fabrikant nebo
příslušník zámožných
vrstev docela lehce pas i v případech, kde jistě
při náležité přísnosti
mohly by míti úřady námitku proti
vydání pasu, je tomu jinak s příslušníky
dělnické třídy a dělnických
stran.
Zvláštní je praxe s vydáváním
cestovních pasů do Sovětského svazu.
České buržoasii jde o to, aby se českoslovenští
dělníci na vlastní oči nemohli přesvědčiti,
jak to v tom bolševickém "pekle" vypadá.
Dělnickým delegátům, chtějícím
cestovati do Sovětského svazu, je odepíráno
vydání cestovního pasu. A když někteří
dělníci z poslední delegace po odepření
pasu do Sovětského svazu cestovali do Německa
nebo Polska a tam si dali vystaviti na čsl. vyslanectví
průkaz k návštěvě Sovětského
svazu, byli při návratu do Československa
brutálně trestáni. Už teď dosavadní
praxe ukazuje, že vydávání pasů
je pro dělnickou třídu z hospodářských
i politických důvodů stále omezováno
a že zejména cestování příslušníků
dělnické třídy do Sovětského
svazu je přímo znemožňováno.
Představme si, jak bude tato praxe prováděna
teď po schválení tohoto návrhu, jenž
ve své ostrosti jde ještě dále než
dosavadní předpisy.
Jiná kapitola je vydávání vis do Československa.
Také vstupní visum do Československa nelze
tak lehko získati. Mezinárodní spekulanti,
mezinárodní zloději dostanou lehce vstupní
visum do Československa, dovedou-li jen representativně
společensky vystupovati. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Ale visum do Československa bylo
odepřeno zejména příslušníkům
Sovětského svazu, ačkoliv jsme četli
v různých listech výzvu, aby se ruští
dělníci přišli jen podívat na
poměry do Československa. Mnozí se domnívali,
že se tím snad ze svého bolševictví
vyléčí a že honem budou chtíti
zavésti v Sovětském svazu takové poměry,
jaké uvidí v Československu. Avšak když
konečně loni na podzim chtěla se vypraviti
delegace různých odborů ze Sovětského
svazu do Československa, do Československa jí
vjezd povolen nebyl, ačkoliv procestovala už půl
Evropy. Zdá se, že zase buržoasie sleduje cíl,
aby ruští dělníci neviděli, jak
to v Československé republice s dělnickou
třídou vypadá. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Též sovětským
učencům a sovětským sportovcům,
na př. ruské footbalistické mužstvo
chtělo tu sehráti několik zápasů
s našimi dělnickými kluby, nebyl vjezd do Československa
povolen. Mužstvo lyžařů chtělo
se zúčastniti závodů - nebyl jim vjezd
povolen. Básníci, kteří dostali povolení
k vjezdu do Československa, byli po dvoudenním pobytu
z Československa vyhoštěni za hranice. Zdá
se, že to mrňavé, hospodářsky
a politicky k životu neschopné Československo
chce se proti tomuto ohromnému, hospodářsky
a politicky silnému státu, jakým je dnes
beze sporu Sovětský svaz, uzavříti.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Je to ovšem vážná věc pro dělnickou
třídu, ale také směšná.
Znemožněním cestovati dělnictvu do Sovětského
svazu nebo příslušníku Sovětského
svazu do Československa nebude zastavena sociální
revoluce, nebude zastaven bolševický postup a nebude
zastavena také činnost komunistické strany.
Opatření vlády, kroky vlády jsou malicherné,
směšné.
Leč přikročme k předloze. Předloha
na první pohled vyhlíží dosti nevinně,
ale má reakční protidělnickou tendenci,
jako všechny předlohy poslední doby, o nichž
jsme mluvili. Velmi nebezpečným a celý smysl
předlohy vlastně prozrazujícím paragrafem
je § 7. Už osobám, proti nimž je zahájeno
vyšetřování pro trestní čin,
nemusí býti vydán cestovní pas do
ciziny - a je z předlohy zřejmo, že tu jde
o malé činy, o přestupky podle výše
trestů, jak předloha uvádí, do 14
dnů vězení nebo 5000 Kč pokuty, tedy
o malé přestupky.
V tomto paragrafu tkví celý persekuční
ráz předlohy. Osoba stíhaná pro malý
přestupek, jehož se možná nedopustila
- ale stačí už, je-li pro tento přestupek
stíhána - nemusí dostati cestovní
pas do ciziny. Velmi důležité ustanovení
je v §u 7 lit. d), kde se praví: "Cestovní
pas může býti odepřen jen osobám,
jejichž cesta do ciziny mohla by ohrožovati důležité
zájmy státní bezpečnosti nebo důležité
hospodářské zájmy republiky Československé..."
Co znamená toto ustanovení? To znamená, že
libovůle, persekuce dělnictva bude ještě
zesílena. Právě jsem uvedl ten případ
z Rumburku. Takových případů je tu
na sta. Dělnictvo bude podle lit. d) §u 7 do té
klece uzavřeno a nenajde tu obživy ani práce,
ale v té kleci musí zůstati, i když
v té cizině má daleko výhodnější
podmínky k životu. Fabrikant může odejet,
může zaříditi výrobu v Maďarsku
nebo v Polsku, jestliže tam cítí větší
zisky, ale dělník, který chce uhájiti
pouze svou existenci, nemůže tuto klec opustiti. Že
prý, jak jsme slyšeli ty důvody udané
právě těm dělníkům z
Rumburka, by prozradili tajemství výroby atd. Ti
4 dělníci jsou zaměstnáni v nějaké
pletárně. Jistě že tomu fabrikantovi
by byl vydán cestovní pas, aby, řekněme
v Polsku nebo Maďarsku či Jugoslavii, tu výrobu
zavedl (Posl. dr Gáti: Prodal!) nebo prodal a zpeněžil,
ale dělník, který je jenom malým kolečkem
v té velké výrobě, nemůže
se z klece hnouti.
§ 7, zejména v lit. d) uskutečňuje nejen
libovůli, nýbrž i možnost naprosté
persekuce dělnictva. Buď v té kleci budeš,
budeš živořit nebo zahyneš, ale z klece
nemůžeš - poněvadž nějaký
fabrikant řekne: To je kvalifikovaný dělník,
nepusťte ho přes hranice! Na úsudcích
zaměstnavatelů a fabrikantů potom závisí,
vydá-li politický úřad tomu či
onomu dělníku cestovní pas do ciziny. Z dosavadní
zkušenosti vydávání cestovních
pasů víme, že policejní úřady
a politické správy mají zřízeny
již teď zvláštní tajné seznamy
osob, jimž cestovní pasy do ciziny nemají býti
vydány. Nejen to, vyslanectví všech kapitalistických
států si tyto seznamy vzájemně vyměňují
za účelem odepření vydání
vis. Již teď z důvodů politických
je cestování do ciziny odviské od udání
nějakého špicla, který v neprospěch
některého občana podal relaci četnictvu
nebo policii. Tento špiclovský systém, jak
jsme ukázali i při jiných příležitostech,
je zaváděn i při vydávání
pasů a cestovních vis. Je až směšné,
jaké důvody uvádí úřad
pro odmítnutí vydání cestovních
pasů nebo vis. Poněvadž tu pravou příčinu
nemohou říci, udávají příčiny
tak směšné, že obyvatelstvo skutečně
nemůže výroky těchto úřadů
bráti vážně. Žadatel nedostane
dokonce ani písemného odmítnutí s
udáním důvodů, aby se mohl ohraditi,
aby mohl rekurovati, nýbrž je prostě ústně
odmítnut: Pas nedostanete! Proč _ To je naší
věcí. Představte si, že po vydání
tohoto zákona, kde je politický, národnostní,
hospodářský, persekuční ráz
jeho ztělesněn v paragrafech, bude prakse daleko
horší nežli dosavadní.
Byla-li tedy libovůle, bude libovůle i po vydání
tohoto zákona, ale omezování v cestování
zejména pro dělnickou třídu, ať
již z politických nebo hospodářských
důvodů, bude ohromně zvýšeno.
A stanoví-li § 12 tak ohromné tresty pro přestupky
v pasových a visových věcech do 5000 Kč,
pokuty a 14denní vězení, pak je zřejmo,
že vláda pokračuje v persekuci dělnické
třídy. Mám tu seznam některých
trestů, jimiž byli postiženi delegáti
dělníci do SSSR, kteří se dopustili
malého přestupku pasových nařízení,
že neměli ve svém pase uveden přímo
SSSR, nýbrž jenom ostatní státy Evropy.
Za tento malý pasový přestupek byly jim vyměřeny
tresty, a to některým až 100 Kč pokuty,
dokonce malorolník Pelikán potrestán 24denním
vězením a malorolník Sládeček
ze Slezska potrestán vězením 14denním.
Všechny ostatní tresty jsou 14 dní a jenom
některé jsou menší.
Konečně jest otázka úpravy stálého
pobytu a vydání pasů pro cizince, pro ony
osoby, jež trvale a stále v Československu
se zdržují, které vlastně jsou tu narozeny,
ale jimž jest upírána státní
příslušnost. Tisíce a tisíce
příslušníků, zejména dělnické
třídy na Slovensku trpí tím, že
jest jim nejen odpíráno státní občanství,
ačkoliv jim po právu náleží,
ale že také nedostanou nějaký průkaz
o dovolení k pobytu. Tisíce a tisíce občanů
na Slovensku prostě nemá státní příslušnosti
a nemá také žádného průkazního
papíru.
Jde o spornou příslušnost mezi Československem
a Polskem a mezi Československem a Maďarskem. Tato
otázka není dosud řešena a znamená
pro tyto osoby ohromnou persekuci a ohromné nesnáze
i existenční. Také tato předloha neřeší
tuto otázku plnou měrou a dostatečně.
Uzavírám tím, co jsem řekl na počátku:
Tato předloha, třebaže malá, řadí
se ke všem těm reakčním protidělnickým
předlohám, které v posledních letech
tato sněmovna učinila zákonem. Tato předloha
znamená zvýšenou persekuci hospodářskou,
politickou i národnostní, zejména dělnické
třídy. Podali jsme několik pozměňovacích
návrhů, které mají za účel
nejkřiklavější ustanovení této
předlohy odstraniti. Jinak budeme hlasovati proti předloze.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Heeger. Dávám mu slovo.
Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno!
Předložený zákon byl již usnesen
v senátě a má nyní býti vyřízen
i v poslanecké sněmovně. Celkem se na dosavadním
stavu nic nemění s výjimkou několika
úlev, které však mohou býti zase sprovozeny
se světa četnými zmocněními,
jež jsou v zákoně obsažena. Návrh
ovšem ani v nejmenším nepřináší
to, čeho dlužno požadovati od pasového
zákona a ani v nejmenším nepřispívá
k tomu, aby nějak odstranil nebo aspoň značně
zmírnil překážky svobody pohybu, které
souvisí s nucenými cestovními pasy a visy.
Jsme toho mínění, že v době,
kdy se tak mnoho mluví o tom, že se stát konečně
zkonsolidoval a kdy se při každé příležitosti
co nejvíce zdůrazňuje, že s celým
světem žijeme v přátelství, že
jsme všude dosáhli nejlepší dohody, že
se v takové době přece jednou musí
pomýšleti na úplné odstranění
nynějších tíživých omezení
dopravy, nucených cestovních pasů a vis.
Mohlo by se přece mysliti, že podle našich celkových
hospodářských poměrů jest toto
zrušení nutné, a pánové z vládní
většiny měli by si konečně jednou
odvyknouti jako důvod pro podržení nucených
pasů a vis neustále uváděti, že
jsou nutné z důvodů hospodářských
a z důvodů státní bezpečnosti.
V předválečné době bylo ve
všech státech úplně svobodné
cestování. Nikomu nebyly na překážku
nucené pasy a visa, svoboda cestování nebyla
omezena a žádný člověk nemůže
tvrditi, že by tím byly bývaly ohroženy
hospodářské poměry nebo bezpečnost
některého státu. I když lze rozuměti
ještě tomu, že válečné doby
vyžadovaly mimořádných opatření,
především, poněvadž přátelský
styk s některými státy nebyl tehdy možný,
kdy tyto státy až po zuby ozbrojené stály
proti sobě, kdy s ohromným nákladem udržovaly
výtečně organisovanou vyzvědačskou
soustavu, tehdy mohlo se ještě rozuměti takovým
nuceným opatřením. Ale dnes, kdy při
každé příležitosti pan ministr
pro zahraniční věci a páni z vlády
stále znovu prohlašují, že se všemi
státy žijeme v míru, v nejlepší
dohodě, že nás se všemi státy pojí
srdečné přátelství a že
jsme úplně konsolidováni, kdy se tedy vlastně
nemáme čeho obávati, mohlo by se přece
konečně jednou přikročiti ke zrušení
těchto omezení cestování. Jsme pro
důkladnou práci a požadujeme zásadně
úplnou svobodu cestování a úplné
zrušení nucených pasů a vis. Předložený
zákon nesplňuje tohoto požadavku ani přibližně.
Poskytuje sice několik drobných úlev, ale
v celku mění na dosavadním stavu proklatě
málo a pro dělnictvo tohoto státu tyto úlevy
vůbec neplatí a nemají naprosto významu,
poněvadž jde-li o cizozemské dělníky,
přes to musí míti cestovní pasy a
kromě toho i snášeti ještě další
zostření podle ustanovení zákona na
ochranu domácího pracovního trhu, jelikož
podle tohoto zákona kromě pasu potřebují
ještě výslovného povolení k pobytu.
Při tom v novém zákoně, jenž
proti starému stavu má přinésti jisté
úlevy, jsou zároveň ustanovení, jimiž
se stanoví umocnění vlády, jednotlivých
ministrů, ba dokonce jednotlivých úředníků
státní správy, takže tito orgánové
mohou za jistých předpokladů odepříti
vydání pasů, zvláště když
toho vyžadují tak zvané hospodářské
zájmy nebo bezpečnost státu. Dovolávaje
se těchto kaučukových ustanovení může
ovšem každý úředník neuváděje
blíže důvodů odepříti
vydání pasu a obyvatelstvo jest po této stránce
úplně vydáno v šanc libosti úředníka,
jeho svévoli a náladě, právě
proto, že může odepříti vydání
pasu, dovolávaje se tohoto ustanovení bez uvedení
bližších důvodů. Ale zvláště
jest příznačné, že proti této
libovůli není nápravy, poněvadž,
odepře-li vydati pas, jest odvolání nepřípustné.
Zákon sám stanoví v §§ 1 a 2, že
hranice československého státu mohou býti
překročeny jen s cestovním pasem, vyhovujícím
tomuto zákonu. V§u 3 jest potud stanovena úleva
proti dosavadnímu stavu, že cestovní pasy mohou
býti vydány nikoliv na krátkou dobu, nýbrž
na dobu delší, až do 5 let. Z toho však
jest také zřejmo, že se ve vládních
kruzích pravdě podobně ani zdaleka na to
nepomýšlí odstraniti tuto překážku
dopravy, což má zvláštní význam
proto, poněvadž se v denících a v úředních
oznámeních ohlašuje, že se pomýšlí
vůbec na zrušení nucených vis. Nuže
co to pomůže, když visum padne, ale jest dále
zdůrazňována nutnost cestovních pasů,
které svobodu cestování právě
tak omezují, jak tomu bylo s nucenými visy? Poněkud
více pozornosti vyžaduje již § 5 tohoto
zákona, jenž poskytuje úřadům
právo vydávati pasy také osobám bez
státní příslušnosti nebo s pochybnou
státní příslušností. K
tomuto zákonnému ustanovení schází
však podle našeho mínění ještě
další doplněk, jehož musíme žádati,
že totiž v zákoně má býti
výslovně ustanoveno, že pasy mohou býti
vydávány i takovým osobám, které
pro politické pronásledování musily
opustiti svůj domov. Podáváme také
příslušný návrh a doufáme,
že i pánové z většinových
stran podle svého denně prohlašovaného
tvrzení, že žijeme v nejdemokratičtější
republice Evropy, tomuto ponětí udělají
čest potud, že uznají, že demokratický
stát má nejen mravní povinnost poskytovati
právo asylu politickým uprchlíkům,
nýbrž také vydáváním cestovních
pasů jim umožňovati svobodu pohybu v jiných
státech. Dále jest zajímavé ustanovení
§u 7 zákona. Poskytuje úřadům
právo odpírati vydávati pasy, vyžadují-li
toho hospodářské zájmy nebo je-li
odepření v zájmu státní bezpečnosti.
Tímto kaučukovým ustanovením lze ovšem
všechno odůvodniti, tím spíše,
že v celém zákoně a ani v důvodové
zprávě se ani slovem nepraví, co dlužno
rozuměti ohrožením hospodářských
zájmů nebo státní bezpečnosti.
Již samo ustanovení o ohrožení hospodářských
zájmů jest zajímavé, pátrá-li
se po příčině, ze které vyplývá.
Jistě nemají býti postiženi měšťáci
nebo průmyslové vrstvy, neboť oni dovedli vydatně
pečovati o své hospodářské
zájmy mezinárodními smlouvami, dohodami,
spojováním velkých podniků, kartely
atd. Může tím tedy býti míněna
jen skupina zvláště kvalifikovaných
dělníků v československém státním
území, jejímuž vystěhování
se chce zabrániti a která tedy patří
pod pojem "ohrožení hospodářských
zájmů". (Předsednictví převzal
místopředseda inž. Dostálek.) Jistě
půjde při tom především o sklářské
dělníky tohoto státního území,
jichž se zde nezbytně potřebuje, a pak ještě
o četné jiné v jednotlivých povoláních
činné skupiny dělníků, jejichž
vystěhování se má zabrániti
podobným policejním trýzněním.
Přes to, že jsou přesvědčeny
o nezbytnosti takových pracovníků, ani vláda
ani příslušné skupiny zaměstnavatelů
nepomýšlejí na to, aby kráčely
jinou, jedině správnou cestou, totiž aby upravily
sociální postavení těchto dělnických
skupin tak, jak to odpovídá jejich schopnostem,
aby je takovými opatřeními z vlastního
popudu připoutaly k pracovnímu místu a udržely
pro domácí výrobu.
Všichni, kdož se domnívají, že takovými
policejními opatřeními, odpíráním
cestovních pasů do ciziny lze tyto lidi nutiti,
aby své schopnosti a odborné znalosti dali k disposici
domácímu hospodářství, velice
se mýlí. Neboť tím se nepovznese chuť
a láska k plnění povinností, jichž
se od nich žádá. Musí se dáti
jinou cestou, totiž prostě zasaditi se, aby sociální
postavení těchto dělnických vrstev
bylo zlepšeno; zpátečnickým ustanovením
tohoto zákona nelze se světa sprovoditi toto nebezpečí,
které snad hrozí. Česko-německá
měšťácká vláda, ve které
sedí zástupci stran, kteří tvrdí,
že zastupují také zájmy dělníků,
ukazuje zde v tomto ustanovení zákona proklatě
málo přátelství k dělníkům.
Nejen že se má těmto skupinám dělníků
za jistých okolností ztížiti odjezd
do jiných zemí, aby si napravili svůj sociální
stav, nýbrž i oni dělníci, kteří
v tomto státním území jsou bez zaměstnání,
nemohou najíti ani výdělku ani práce,
mají podle ustanovení tohoto zákona teprve
tehdy dostati pas do ciziny, když před tím
úplně zaplatili všechny nezaplacené
daně a dávky. Tím se ovšem stává
významnou i otázka vystěhovalectví
zvláště pro československý stát
a jest jistě významné pro národohospodářské
pochopení nynějších vládních
stran, jak se o takových otázkách smýšlí.
Stát, který nemá možnosti bezvýhradně
zajistiti zaměstnání všem pracovníkům,
nemůže přece policejními opatřeními
zamezovati, aby ti, kdož ve svém vlastním státě
nemohou nalézti zaměstnání, hledali
jinde práci, které potřebují ke své
existenci. Národohospodářské poměry
v Československém státě nejsou příznivé
jeho dělnictvu. Po zhroucení starého Rakousko-Uherska
můžeme zaznamenati fakt, že skorem 80% jednotlivých
průmyslových odvětví zůstalo
v držení československého státu.
Tento ohromný průmysl neměl jen již
za starého Rakousko-Uherska velký vývoz,
nýbrž kromě toho i úkol vyráběti
pro 52 miliony domácích lidí. Vývoj
tohoto průmyslu byl v československém státě
brzděn špatnou celní, tarifní a obchodní
politikou, vývoz značně ztížen
politickými opatřeními, takže četná
odbytiště tohoto průmyslu byla ztracena a domácí
spotřeba sama jest příliš malá,
než aby poskytla bezvýhradně zaměstnání
všem lidem v Československu, odkázaným
na tento průmysl. Následek toho bylo omezení
výroby, zastavení celých průmyslových
odvětví a podniků a z toho vyplývající
přechod desetitisíců lidí k jinému
zaměstnání a mimo to znovu pro tisíce
lidí nutnost vystěhovati se. Nejen že nebyl
podniknut pokus, aby rozumnou hospodářskou politikou
byl tento průmysl znovu oživen, nýbrž
lidem, kteří bez své viny zůstali
bez zaměstnání a upadli v nouzi a bídu,
byla ještě vzata nebo aspoň ztížena
možnost, hledati si jinde zaměstnání,
jehož potřebují. Pohlédneme-li na číslice
státního statistického úřadu,
shledáme, že vystěhovalectví v československém
státě zachovává stejný krok
se zaměstnaností v tomto státě. R.
1922 byly pasy do ciziny vydány 805 dělníkům,
r. 1923 909, r. 1924 4381, r. 1925 2929, r. 1926 3068 a r. 1927
3151. Podle nového zákona - nehledě k tomu,
že jiné státy j:stě učiní
opatření, aby se zajistily proti příliš
vysokému počtu přistěhovalců
- se těmto lidem, kteří v našem průmyslu
a národním hospodářství nemohou
najíti možnosti zaměstnání, dokonce
i tehdy, když nalezli pracovní místo někde
jinde, vystěhovalectví ztíží,
ba dokonce znemožní ustanovením, že úředník
nevydá pasu tak dlouho, dokud onen dělník
nezaplatí všech nedoplatků daní. To
jest ovšem neslýchané, kruté ustanovení
v tomto zákoně.
Známý národní hospodář,
dr Albin Oberschall, dotkl se ve velice zajímavém
článku otázky vystěhovalectví
a především poukázal i na to, že
každé vystěhovalectví pracovníků
jest těžkou ztrátou pro příslušný
stát. K tomuto mínění se připojili
jistí odpovědní činitelé, vládnoucí
mužové v tomto státě a když se
již dospělo k tomuto poznání, pak přece
dlužno poněkud hledati i příčiny,
které mohou přivoditi tak těžké
poškození národohospodářských
zájmů státu. Hledají-li se tyto příčiny,
pak zajisté dlužno zjistiti, že celá vystěhovalecká
otázka jest většinou otázkou sociální,
jež může býti rozřešena jen
zlepšením sociálního stavu dělnické
třídy. Pro toto sociální zlepšení
stavu pracujícího lidu v tomto státě
nemá však ani občanská vláda
ani většina příslušných
podnikatelů nutného porozumění. Naopak,
pokud jde o vládu, dožili jsme se poslední
dobou, že četnými zákony počínaje
od celního zákona až k daňovým
návrhům bylo učiněno vše, aby
se životní úroveň dělnické
třídy v tomto státě ještě
značně zhoršila. Nyní se pokračuje
ještě dále, totiž aby se nynější
sociální vymoženosti novelisací zákonodárství
zrušily a pro dělnickou třídu zhoršily.
Podnikatelé znovu přistupují k této
otázce s tímtéž nepochopením
a v poslední době podali nejzřetelnější
důkaz, když totiž, aby se vyrovnali soutěži,
učinili marný pokus snížiti mzdy, kde
to aspoň trochu bylo možné, a zhoršiti
pracovní podmínky, a to v době dobré
konjunktury, dobré zaměstnanosti, v době,
kdy rozvahy akciových společností průmyslových
svazů a bank stojících ve spojení
s průmyslem vykazují ohromné čisté
zisky. Přes to musejí dělníci v této
době dobrých obchodů a nepochybně
bohatých zisků podnikatelů těžce
bojovati o nejnepatrnější zvýšení
mzdy, jak jsme teprve nedávno mohli pozorovati u horníků,
a nyní, kdy znovu stojíme před velkým
bojem kovodělníků v tomto státě.
To ovšem nejsou opatření ke zlepšení
sociálního stavu, která by případně
mohla rozřešiti otázku vystěhovalectví
nebo zameziti vystěhovalectví dělnických
vrstev.
Mluvím-li již o boji dělnictva v tomto státě,
rád bych řekl několik slov i o boji dělníků,
jejž stižen jen chudý živnostník,
drobný kupec, volič pana Stenzla, bohatý
kapitalista nebude tímto ustanovením dotčen,
neboť on to dovede již tak zaříditi, aby
své kapitály ukryl v cizině a složení
jistoty ho jistě nepostihne tak krutě, jako podle
okolností postihne drobného živnostníka
nebo kupce. Takovými ustanoveními sotva bude lze
zameziti útěk kapitálu nebo daní.
V §u 10 se dále umocňuje ministr vnitra, aby
pro pasy dělníků podržel dále
nucené visum, a to v téže době, kdy
se zabývá zrušením nucených vis.
Rovněž zmocňují se v §u 11 zemské
úřady, aby vyhláškou ustanovily úlevy
pro drobný pohraniční styk. Tato otázka
jest zvláště důležitá pro
tisíce lidí a musíme žádati,
aby vláda předložila zákon, jenž
by upravoval pohraniční styk, poněvadž
v poslední době zvláště tam,
kde tuto otázku má řešiti státní
policie, můžeme pozorovati značné ztížení
pohraničního styku na újmu i našich
hospodářských zájmů. Dlužno
se zmíniti ještě o §u 12, jenž kromě
peněžních trestů stanoví ještě
za přestupky tresty na svobodě, ustanovení,
proti němuž rovněž protestujeme. Podali
jsme také příslušný návrh.
Pánové z vládní většiny,
když se již ze zcela nepochopitelných důvodů
nemůžete odhodlati zasaditi se o úplné
zrušení nucených pasů a vis, omezujících
dopravu, pak vás aspoň žádáme,
abyste hlasovali pro návrhy, které jsme podali a
které mají sprovoditi se světa některá
nejkřiklavější ustanovení, v
zákoně obsažená. Doufajíce, že
by i vládní strany měly míti konečně
zájem na svobodě cestování, domníváme
se, že budete hlasovati pro návrhy, jež jsme
podali; my sami budeme hlasovati proti zákonu. (Potlesk
poslanců něm. strany soc. demokratické.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Major. Uděluji mu slovo.