Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Argumenty, jimiž u nás skupina soukromých a komunálních elektráren bojuje proti všeužitečným podnikům a ministerstvu veřejných prací, na druhé straně pak plaiduje pro kompetenci ministerstva obchodu ve věcech elektrárenských podniků všeužitečných, jsou příliš průhledné a tendence jejich je taková, že nemůžeme, než vysloviti se proti nim. Nechci zde vystupovati jako obhájce ministerstva veřejných prací podezíraného v citovaném oběžníku ze stranickosti při rozhodování ve věcech elektrárenských. To by slušelo spíše pánům zpravodajům z vládní většiny. Považuji za nutné zdůrazniti, že všeužitečné elektrárenské podniky plní svůj úkol potud, že bez jejich součinnosti nelze si dnes dokončení díla elektrisace státu představiti, nemluvě ani o zdravé politice tarifní a jejích blahodárných účincích na cenu elektrické energie. Provádění soustavné elektrisace prožívá v přítomné době období největšího rozmachu. Bylo by neodpustitelnou národohospodářskou chybou, kdybychom zůstali státi na poloviční cestě a soustavnou elektrisaci nedokončili. Proto také zemědělský a rozpočtový výbor nejen že schválily resoluci senátu na zvýšení státní dotace elektrisace venkova, nýbrž přijaly dokonce návrh na zvýšení této dotace. Také my jsme pro tuto resoluci ve výboru hlasovali a učiníme tak i v plenu sněmovny, poněvadž stav, ve kterém provádění elektrisace zejména v horských a chudých krajích se nalézá, potřebuje této státní podpory. Avšak dává-li stát soustavné elektrisaci své hmotné podpory, jest anachronismem, zavádí-li se na druhé straně vybírání dávky z elektrické energie, která postihuje každého konsumenta elektrického proudu. Cílem státní podpory elektrisace je přece snaha, aby konsument měl co možná nejlevnější proud, proto se přece dává subvence, proč tedy na druhé straně zaváděti dávku, která konsumentovi elektrickou energii citelně zdražuje?

Podáváme sněmovně resoluční návrh, jímž má býti vláda vyzvána, aby učinila kroky, aby dávka z elektrické energie všeužitečných podniků elektrárenských vybírána nebyla. Očekáváme, že slavná sněmovna odůvodněnost tohoto návrhu svým usnesením potvrdí.

Na konec ještě několik slov na adresu úřadů, jimž elektrisační agenda je svěřena k provádění.

Netušený rozvoj elektrisace nenašel v tomto směru naše úřady dosti připraveny. Nechci tvrditi, že by to bylo jejich vinou. Ale jisto jest, že dnes není u úřadů II. instance dosti síly k tomu, aby stále vzrůstající elektrisační agenda byla normální cestou včas vyřizována. Tak u zemské správy politické v Čechách je dnes téměř 1000 žádostí obcí a družstev o provedení ediktálního potažmo kolaudačního řízení o výstavbě sekundárních sítí. Jest mnoho míst, kde primární přípojka, transformační stanice, sekundární síť a celé zařízení domovní a motorové jsou několik měsíců hotovy, a síť nemůže býti dána pod proud proto, že zemská správa politická nemá úředníků, které by mohla vyslati na potřebnou a nezbytnou kolaudační komisi. To jest neudržitelný stav. Zde se musí státi náprava co nejdůkladnější a co nejdříve. Podle posledních zpráv stala se již na intervenci národohospodářského sboru jihočeského v tomto směru částečná opatření, která mají přivoditi nápravu. Přesvědčíme se o tom, je-li tomu tak. Prohlašujeme však předem, že sliby zde nestačí, nemá-li býti brzděn důležitý úsek našeho hospodářského života, musíme v tomto administrativním směru viděti činy.

Hlasujeme pro zákon, poněvadž věříme v jeho dobré účinky na náš hospodářský život. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníkovi, p. posl. Hakenovi.

Posl. Haken: Ve snaze stabilisovati kapitalistické hospodářství v této republice, činí buržoasie útok za útokem na existenci pracujícího lidu. Je nutno, abychom promluvili k některým okolnostem těchto útoků i při této příležitosti, prve než klub zaujme stanovisko k předloze.

Buržoasie stlačuje soustavně dělnictvu mzdy, buržoasie snížila platy státních a jiných veřejných zaměstnanců, (Výkřiky komunistických poslanců.) buržoasie zdražuje životní potřeby pracujícímu lidu. Zejména nastal rapidní vzestup drahoty po zavedení agrárních cel. Buržoasie zdražuje byty dělníkům a znemožňuje jim lidské bydlení. (Výkřiky komunistických poslanců.) Buržoasie zesiluje tlak na existenci pracujícího lidu tak, že pracující lid dostává se do stavu přímo otrockého.

Je přirozené, že tyto útoky rozšiřují čím dále tím více třídní rozpory. A tu - ve snaze dělnickou třídu ujařmiti, znemožniti jí každý odpor proti zvýšenému vykořisťování a sociálnímu útoku - činí buržoasie čím dále tím ostřejší opatření, aby zdolala každý odpor pracujícího lidu. (Výkřiky posl. Haruse.)

Celý státní aparát zapřažen jest do služeb buržoasní třídy, celý státní aparát rozmnožený, rozhojněný, vyzbrojený, vycvičený není ničím jiným než výkonným násilnickým orgánem buržoasní třídy, vládnoucí smečky vykořisťovatelů a lichvářů.

Dělnická třída má však tu co dělati nejen s ozbrojenou mocí buržoasní třídy, nýbrž má tu také co dělati i s druhým nepřítelem, který je po boku buržoasní třídy, a to jsou socialističtí reformisté. (Výkřiky komunistických poslanců: Hanba!) V reformistech nalezla buržoasie od prvního počátku tohoto státu nejvydatnější společníky, i tehdy, když sloužili buržoasii ve vládě, i teď, když jí slouží, jsouce mimo vládu a hledají jenom dvířka, jak by se do vlády zase dostali.

Třídně uvědomělé dělnictvo musí tato situace sraziti do nejpevnější odhodlané bojovné fronty.

Druhá příčina zvýšených útoků a zvyšované persekuce proti třídně uvědomělému dělnickému hnutí je blížící se nebezpečí války a zvyšované přípravy k ní. Celá řada opatření, jež buď zákonně nebo tajně i československá vláda dělá, jsou přípravy válečné. Také zvyšovaná persekuce revolučního dělnického hnutí souvisí s válečnými přípravami, je jejich součástí a je přípravou na válku. (Tak jest!)

Poslední dobu rozhodla se buržoasie použíti státního aparátu k nezřízeným útokům proti revolučně organisovanému dělnictvu. (Výkřiky na levici.) Připomenu zákaz tělocvičných slavností federovaných proletářských jednot pod názvem Spartakiáda. Zákaz tělo cvičných a sportovních slavností jistě byl velikým provokativním činem nejen členů federovaných jednot tělocvičných, nýbrž i celé dělnické třídy. (Výkřiky posl. Landově-Štychové.) Proč vystupuje buržoasie persekučně proti těmto tělocvičným jednotám? Poněvadž tyto tělocvičné jednoty trvajíce na třídním podkladě nedají se zneužíti buržoasií k jejím službám jako jiné organisace dělnické nebo t. zv. dělnické, protože v těchto jednotách je sdruženo členstvo a mládež, trvající na třídním revolučním boji, poněvadž je to organisace třídně tělocvičná a třídně výchovná. Když federace proletářské tělovýchovy odhodlala se místo připravované Spartakiády konati sportovní a tělocvičné slavnosti v okresích, provádějí státní úřady proti okresním cvičením tatáž persekuční opatření, která chystaly proti celoříšské Spartakiádě.

Předešlou neděli konalo se několik okresních tělocvičných cvičení. Ačkoli tato cvičení měla přesně vymezený program tělocvičný a sportovní, od něhož se neodchýlila, přece po těchto cvičeních hned v pondělí (Výkřiky komunistických poslanců.) byly rozpuštěny tři okresy federovaných jednot v Praze a byla rozpuštěna i federovaná jednota na Kladně. (Výkřiky komunistických poslanců: Fuj!)

Máme zprávy i z jiných míst, že proti cvičícím bylo i v ostatních okresech postupováno státní moci s plnou brutalitou. [Další odstavec byl usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. června 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučen z těsnopisecké zprávy. Viz str. 50 této těsnopisecké zprávy.]

Komunistická strana zamýšlela zcela legálním způsobem pořádati dělnické manifestace v den 6. července pod heslem: Rudý den. Veřejně, pokud nám to censura dovolila, i v novinách a několikráte s tohoto místa jsme prohlásili program těchto manifestací. Zdůraznili jsme, že nám nejde o pořádání nějakého puče, který by ráda viděla buržoasie, aby mohla přitisknouti dělnické hnutí. Zdůraznili jsme, že dělnictvu těmito demonstracemi jde o to, aby protestovalo proti nezřízeným útokům buržoasie na poli hospodářském, sociálním, politickém a kulturním proti dělnické třídě. Zdůraznili jsme, že to jsou projevy (Výkřiky posl. Kollárikové.), při nichž dělnictvo má protestovati proti rozšiřující se kapitalistické reakci v tomto státě.

Ještě nebylo zažádáno o povolení těchto projevů a už buržoasní listy a také i některé socialistické listy štvaly proti těmto dělnickým projevům.

Ještě nebyla podána žádost za povolení těchto projevů, čili ještě tyto projevy nebyly zakázány, a již censura konfiskovala každou zmínku o jejich pořádání. (Výkřiky.)

Je přirozeno, že tu bylo ponecháno úmyslně volné pole štváčům z fašistického tábora, z agrárního "Večera", večerníku "Českého slova", z nár.-demokratického "Národa" ke štvanicím protidělnickým. (výkřiky posl. Bolena.) Nám se nedovolilo o programu těchto manifestací vůbec mluviti, a to úmyslně proto, aby tyto štvanice proti nám mohly býti pořádány. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. června 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 50 této těsnopisecké zprávy.] (Tak jest! - Potlesk komunistických poslanců.)

Pořadatelstvo Rudého dne dostalo od policejního ředitelství zákaz oznámených projevů. Ve výměru jako vždy byla uvedena lhůta odvolání, které pořadatelé také využili, ale tu se setkáváme s činem policejního ředitelství, který jest ojedinělý do dnešní doby (Výkřiky komunistických poslanců.) [Další věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. června 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 50 této těsnopisecké zprávy.] (Výkřiky komunistických poslanců.)

Zdůrazňuji: ještě neuplynula odvolací lhůta (Výkřiky posl. Bolena.), ještě nemohlo policejní ředitelství věděti, zdali pořadatelé upustí od těchto manifestací či ne [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. června 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 50 této těsnopisecké zprávy.]

A zase musím přibíti, že jsou to i socialistické listy, které se přidávají k policejnímu puči. (Výkřiky: "České slovo"!) Večerník "Českého slova" z včerejšího dne docela jasně o tom píše.

Prohlašujeme, že otázka práva dělnické třídy, manifestovati a demonstrovati za hospodářské a socialistické požadavky, není pouze otázkou komunistické strany, nýbrž je otázkou všeho pracujícího lidu. (Výkřiky komunistických poslanců.) Prohlašujeme, že strana, která se postavila svým programem a celým svým účelem v čelo boje dělnické třídy, zůstane tam přes všechnu persekuci. (Výkřiky komunistických poslanců.) Persekuce komunistické strany je persekucí celé dělnické třídy. Buržoasie se snaží, aby dělnické třídě persekucí komunistické strany znemožnila boj proti zvýšenému vykořisťování a zotročování.

Ale i naše buržoasie vidí, že komunistická internacionála a její sekce neustupují tak lehko před terorem buržoasním. I naše buržoasie se může přesvědčiti na těch okolních státech, v nichž buržoasní teror vrhl komunistickou stranu do podzemní práce a zbavil ji legálního života, že i v této situaci komunistická strana ve všech zemích bílého teroru existuje a za dělnické požadavky bojuje. (Posl. Jílek: V Československu nedá se dělati to, co se dělá v Jugoslavii! To zapomíná pan ministr a vláda!) Právě. V Československu nemá československá buržoasie takovou situaci, jako má buržoasie balkánská. V Československu existuje masa organisované, uvědomělé dělnické třídy, o níž si buržoasie musí jednou zuby vylámati. (Souhlas komunistických poslanců.)

Prohlašujeme, že neustoupíme od boje proti vykořisťování a zotročování pracujícího lidu. Prohlašujeme, že ať jsou útoky buržoasie a její vlády sebe ostřejší, zůstaneme v čele bojů za požadavky pracujících vrstev. (Tak jest!) Ale upozorňujeme dělnickou třídu, že existence komunistické strany je těsně spjata s osudem celé dělnické třídy, všeho pracujícího lidu. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. června 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 50 této těsnopisecké zprávy.] Ale prohlašujeme, že neustoupíme s místa, které jsme si vydobyli, že přes persekuci a tlak buržoasie půjdeme v hájení dělnických zájmů dále a že komunistická strana nedá se ani koupit a také se nedá ani rozdrtiti, že buržoasie může její činnost znemožňovati, může práci hnutí ztěžovati, ale nemůže třídní boj dělnické třídy, jemuž komunistická strana je v čele, zastaviti. [Další slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny ze dne 26. června 1928 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz str. 50 této těsnopisecké zprávy.] Ať žije jednotná fronta všeho pracujícího lidu, ať žije komunistická strana, která je v čele boje! (Potlesk a výkřiky poslanců strany komunistické.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Nečas.

Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno! Dnes při projednávání zákona o elektrisaci venkova dovoluji si upozorniti na dva problémy elektrisace se týkající, které mají zvláštní vztah k Podkarpatské Rusi.

Je to především uspíšení elektrisace v západní části země a pak realisace tak zvaného projektu Kriškova na Podkarpatské Rusi. Tento projekt znamenal by hospodářské povznesení a vybudování hospodářské základny pro celou východní část Podkarpatské Rusi. Upozorňuji, že tato sněmovna přijala již resoluce týkající se t. zv. projektu Kriškova, že také v technicko-dopravním výboru i v zemědělském výboru byly příslušné resoluce jednohlasně přijaty. Přes to však doposud nebylo přikročeno k potřebným přípravným pracím. Upozorňuji také, že bylo by uctěním památky dvou dobrých slovenských lidí, sen. Kriška a jeho bratra inž. J. Krišky, kteří o tento projekt velice se zajímali a jichž památka, jak jsem řekl, by uskutečněním tohoto díla byla uctěna. Projekt Kriškův mohl by přispěti zejména k provedení lesní industrialisace Pod karpatské Rusi a to jest v její střední a východní části životní problém. Budiž mi však dovoleno - řečníci z mého klubu vyčerpali již důvody a objasnili dostatečně naše stanovisko k předloze - abych se dnes dotkl jedné okolnosti, která přímo s projednávanou osnovou nesouvisí, jež má však také velkou důležitost pro Slovensko a Podkarpatskou Rus a jež má také opravdu životní důležitost celostátní. Jsem povděčen, že jest právě ve sněmovně přítomen p. ministr pošt dr Nosek, poněvadž jeho resortu bude se tato má řeč týkati.

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi není dodnes přes velkou exponovanost těchto zemí postaráno o řádný rozhlas. V těchto zemích poslouchá se pilně Moskva, Katovice, Řím a zvláště Budapešť málo však Praha a ještě méně Bratislava.

O východní Slovensko a Podkarpatskou Rus není, co se rozhlasu týče, postaráno vůbec. Pro Bratislavu objednaná 10 Kw stanice není stále instalována, ač půlroční dodací lhůta už uplynula. Nepatrná nynější  1/2 Kw bratislavská stanice jest naprosto nedostatečná. uváží-li se, že jest velmi špatně umístěna, takže její intensita jest asi jako  1/4 Kw stanice. Ta nemůže konkurovati se znamenitou budapešťskou, moderně vybudovanou stanicí a konkurence našeho radiového rozhlasu na Slovensku a Podkarpatské Rusi k budapešťskému radiu jest asi v tom poměru, jako vesnická jednoduchá muzika k pražské Filharmonii.

V Košicích pak má býti nyní zřizována 2 1/2 Kw stanice. Tato stanice nemůže však stačiti. Pro Košice, pro východní Slovensko a Podkarpatskou Rus je třeba nejméně 10 Kw stanice, má-li býti splněn její úkol, má-li se také paralysovati to, čemu musíme v těch exponovaných částech republiky v prvé řadě čeliti.

Na Podkarpatské Rusi, jak jsem již řekl, není vůbec o rozhlas postaráno. Tu se poslouchá dnes především jenom Budapešť. Co to znamená v tomto kraji, kde pro velkou negramotnost lidu mluvené živé slovo padá zvláště na váhu, jest očividné a není potřeba o tom se šířiti. Při tom jest potřeba velmi energicky zdůrazniti, že budapešťský rozhlas slouží dnes v první řadě iredentistické propagandě, slouží k rozvracení a znepokojování Slovenska a Podkarpatské Rusi, slouží k ohrožování míru ve střední Evropě a také k urážení citů všech okolních národů a států.

V naléhavé interpelaci, kterou překládáme, podáváme o tom celou řadu křiklavých přímo dokladů a citátů z r. 1926, 1927 a 1928.

Jest tu třeba bezodkladné nápravy i na mezinárodním foru, neboť, jest to zajímavé, všechny okolní státy středoevropské i západoevropské i sovětské Rusko ve velké míře řídí se všeobecnými zásadami slušnosti a taktu i v propagaci a nezneužívají tolik radia, jako ho zneužívá nynější horthyovské Maďarsko. Za nutné pokládáme tedy nyní především řádné vybudování 10 Kw stanice v Bratislavě, rychlé její instalování, a v Košicích. Zde by mělo ustoupiti vše ostatní, vždyť výlohy na tyto stanice jsou stejně relativně malé, okamžitě by se měly opatřiti a mělo by býti také v rozpočtu na tyto věci dobře pamatováno. Mělo by býti také pamatováno na mezistanice mezi Bratislavou a Košicemi a na menší stanice na Podkarpatské Rusi.

Na Slovensku a Podkarpatské Rusi je třeba také postarati se již jednou o oficielní posluchovou službu maďarských stanic, čeliti rozvratným a mír ohrožujícím jejich tendencím, využíti pak všude živého mluveného našeho slova, při čemž třeba je dbáti toho, aby síla slovenských a podkarpatských stanic byla ekvivalentní skutečným potřebám v každém směru. Je to až zarážející, že Československá republika technicky, průmyslově a hospodářsky tak vyspělá, zanedbává tak otázku rozhlasu. Od počátku r. 1926 nebyla vybudována ani jedna rozhlasová stanice v republice. Naproti tomu na př. Slovensko a Podkarpatská Rus zaplavováno je rozhlasem sovětského Ruska, které vybudovalo 64 takových velikých stanic. Především ovšem je ovládáno dnes Budapeští. Je to zajímavo, že veliká část vesnic na Slovensku a v Podkarpatské Rusi zejména v té jižní části může chytati Budapešť na krystal.

Podáváme k nápravě věci naléhavou interpelaci, v níž se podrobně zabýváme tímto naléhavým problémem, a přikládáme pak konkrétní doklady. Jde tu, jak jsem již zdůraznil, o povznesení úrovně obyvatelstva, o poučení krajů nejvíce vzdělání a rozhlasu potřebujících, jde tu o ochranu republiky v krajích nejvíce napadených a propagandou nejvíce ohrožovaných, jde tu o eminentně celostátní zájem. Upozorňujeme na to dnes slavnou poslaneckou sněmovnu i veřejnost a žádáme o nápravu věci. (Potlesk poslanců čsl. soc. dem. strany dělnické.)

Místopředseda Slavíček (zvoní): Uděluji slovo dalšímu řečníku panu posl. Chloubovi.

Posl. Chlouba: Když se projednával před dvěma roky návrh zákona o finanční podpoře elektrisace venkova, vytýkali jsme předně nepatrný obnos, který se k tomu účelu povoluje, a za druhé, že výhradní právo rozhodovací, kterým obcím a v jaké výši se eventuelně podpora udělí, bylo opětně vloženo do rukou ministerstva zemědělství a zemědělských rad. Poukazovali jsme tehdy zejména na tendence velkostatkářského a průmyslově kartelářského křídla republikánské strany, které prostřednictvím státního aparátu a zvláště pak ministerstva zemědělství ovlivňuje značnou část obyvatelstva venkova, a to tak, že i ona skrovná opatření, která mají sloužiti k zlepšení hospodářského stavu drobných zemědělců, se úplně zvrhnou na posílení určité favorisované společenské skupiny. Naše stanovisko je tu potvrzeno. Ať jde o placení části úroků z půjček na základě živelních škod, ať jde o elektrisaci venkova, ať jde - a to zejména - o subvenční politiku, vždy jedna a tatáž tendence, tendence korupční v jistém slova smyslu.

Tak republikánská strana v zájmu zprůmyslovělého a bankovního křídla vynutila si ve státním aparátě co největší působnost. Ministerstvo zemědělství a zemědělské rady již dávno nemohou řádně vyřizovati svěřenou jim agendu, nahromadilo se tam totiž takové množství agendy, celé balíky spisů, na jichž vyřízení čekají a budou čekati interesenti nikoli několik měsíců, nýbrž několik roků.

Se zákonem o finanční podpoře elektrisace venkova nadělal agrární tisk mnoho humbugu. Velmi mnoho obcí dalo se tímto humbugem agrárníků svésti. Byly to zejména horské obce, které provedly elektrisaci, když se před tím daly vtáhnouti do hospodářských družstev pro konsum elektrické energie. Poněvadž jde o obnos velmi nepatrný, směšný, byla a ještě bude převážná část venkovských obcí se svým nárokem na podporu odmrštěna. Druhá nepatrná část, která nalezla milosti u pověstné zemědělské rady, jež je k podpoře doporučila, bude ještě několik měsíců čekati na vyřízení žádosti a na eventuelní udělení podpory. Všechny tyto obce však po značné tortuře, prodělané s elektrárenskými svazy, platí družstvům pro konsum elektrické energie vysoké ceny za proud a, poněvadž až na nepatrné výjimky se obce na instalaci sekundární a rozvodné sítě vypůjčily, platí také vysoké úroky. Tak se špatný hospodářský stav obcí, přivoděný okleštěním hospodářství samosprávných svazků, ještě více zhoršil. A jestliže dochází k novelisaci zákona v tom smyslu, že hlavní těžiště agendy o event. udělování podpor přenáší se z ministerstva zemědělství na ministerstvo veřejných prací, pak ne proto, že toto ministerstvo revidovalo svůj poměr k drobným zemědělcům a také k horským obcím k lepšímu, nýbrž protože s tímto mnou stručně vylíčeným stavem vzniká na venku značná nespokojenost. Obce se vším právem dožadují vyřízení svých žádostí a udělení podpor. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Republikánská strana a s ní ovšem i německá. strana agrární osobují si sice monopolní právo mluviti jménem venkovského obyvatelstva, ale nemají ani té odvahy. aby navrhli zvýšiti dotaci z 10 milionů aspoň minimálně na 30 mil. Kč ročně. Drobní zemědělci mohou tu opětně srovnávati. Na sanaci zkrachovaných bank bylo ihned 1 1/2 miliardy Kč pohotově, bankovní a zprůmyslovělé kartelářské sídlo agrární strany vynucuje si v zájmu cukrobaronů stomilionový dar ze státní pokladny, ale pro horské obce není peněz na podporu elektrisace, za to bude zákon o polním pychu a o zemědělské stráži, známka to, že agrární buržoasie se připravuje pro všechny případy, zejména až na denní pořádek se dostane otázka politické moci.

V čem spočívá novelisace zákona o finanční podpoře venkova? Podle zákona č. 139 z roku 1926 povoluje se na léta 1927 až 1931, to je po 5 roků, roční částka 10 milionů Kč. Částky této může býti použito k poskytování stavebních příspěvků místním elektrárenským družstvům nebo venkovským obcím, ale také tak zv. všeužitečným elektrickým podnikům, zřízeným podle zákona č. 438 z r. 1919 k podpoře na náklady spojené s přívodem elektrické energie do venkovských obcí. Mnoho kontrahentů na málo peněz. O udělení podpor rozhodovalo ministerstvo zemědělství po slyšení ministerstva veř. prací a po vyjádření zemědělské rady, t. j. rozhodovalo tu vlastně ono velkostatkářské a zprůmyslovělé křídlo republikánské strany prostřednictvím citovaných státních úřadů. Bylo by velmi zajímavé znáti, mnoho-li podle tohoto zákona dostalo se místním elektrárenským družstvům, mnoho-li obcím a mnoho-li všeužitečným elektrickým podnikům? Ve výboru nám zůstali páni na tuto naši otázku odpověď dlužni.

Nyní novelisací přenáší se působnost z ministerstva zemědělství na ministerstvo veřejných prací, čili, že nyní bude o podporách rozhodovati německý agrárník a to tak, že podpory dostane se těm, které označí čeští agrárníci z ministerstva zemědělství a zemědělské rady. Až dosud poukazoval podpory ministr dr Srdínko, pak je bude poukazovati ministr dr Spina těm hodným obcím, které mu statkářské křídlo ze zemědělské rady doporučí. (Výkřiky poslanců komunistických.) Tímto zákonem a jeho novelisací maskuje vlastně spojená buržoasie, že také něco dělá pro venkovské obce v oboru elektrisace. Maskuje svou lásku k horským obcím a k drobnému lidu na venku, že vedle 1.400 mil. Kč na vojsko a vedle 315 mil. Kč zvláštního výzbrojného fondu a vedle po různu roztroušených položek v různých ministerstvech na účely militaristické, dává za 5 roků 50 milionů Kč na elektrisaci. Zatím co v Sovětském svazu je elektrisace a elektrifikace součástkou celkového hospodářského, výrobního a spotřebního plánu a ve státním rozpočtu tvoří jednu z nejhlavnějších položek, v Československé republice k témuž účelu povolují se položky směšné. Tak výkonnost a výroba elektráren ve Svazu již r. 1926 značně převýšila předválečnou úroveň. Výkonnost elektráren obrážela se tehdy v číslici 1,700.000 Kw proti 1,076.000 Kw z r. 1913. Odběr energie na jednoho obyvatele v SSSR činil r. 1926 28 Kw proti 14 Kw z r. 1913. V Moskvě připadlo na příklad na osobu 250 Kw hod. proti 14 Kw hod. roku 1913; v Leningradě 174 Kw proti 60 Kw hod. z r. 1913. Za vlády dělníků a rolníků doznala velikého rozmachu selská elektrisace, takže dnes je na území Svazu přes 1000 selských elektráren.

Porovnáme-li stav Německa, kde na jednoho obyvatele připadá spotřeba energie 380 Kw hod., v Československu pak pouhých 100 Kw hod., se stavem v Sovětském Svazu, seznáme, že revoluce je hybnou pákou tohoto vzestupu v Sovětském Svazu. Srovnávajíce však i na tomto poli Sovětský Svaz a ČSR, seznáme, že zatím co ve Svazu elektrifikace a elektrisace přichází výlučně a jedině k dobru dělníkům a rolníkům, v Československu stává se elektrifikace ze značné míry jako každé jiné podnikání předmětem kapitalistického zisku a spekulace. I to, co má býti všeužitečné, i to, co v měšťácké "demokracii" je nadáno zvláštními výsadami na základě t. zv. vše. užitečnosti, jakých se dostalo zákonem ze dne 22. července r. 1919, č. 438, elektrickým podnikům, zvrhá se v kapitalistickém prostředí a stává se předmětem finanční a kapitalistické ziskulačnosti. Při tom ovšem ty t. zv. všeužitečné elektrické podniky, elektrárenské svazy na elektrisaci vydělávají těžké miliony. Podle zprávy p. ministra dr Spiny bylo do konce r. 1926 založeno 16 těchto svazů. Společenský kapitál všech těchto "všeužitečných" společností, na nichž je stát zúčastněn částkou 70,804.400 Kč, činil roku 1926 299,567.000 Kč. Všech těchto společností je 113. A tyto "všeužitečné" podniky vydělaly podle inž. Lista, prof. na technice v Brně těžké miliony. Za r. 1926 hrubý příjem těchto svazů se zvýšil o 31% a vyplácené dividendy byly vyšší o 34% proti r. 1925.