Vrcholu však dosáhl český zemský
správní výbor svým výnosem
ze dne 30. března, č. 41760/III. V něm nejprve
konstatuje námi již v minulém roce předpovídanou
skutečnost, že vyrovnávací fond zdaleka
nestačí, aby uspokojil nároky na něj
kladené, že proto nemůže býti samosprávnými
sbory na tento vůbec počítáno. Pak
se prohlašuje, že nejprve smějí býti
plněny jen závazky zakládající
se na právním titulu, že však výdaje
tohoto druhu až do vyřízení žádosti
o příspěvek z tohoto fondu nesmějí
zpravidla překročiti 30% skutečného,
podle účetní uzávěrky z r.
1926 k určitému účelu použitého
nákladu. Poněvadž přece k těmto
výdajům patří platy zaměstnanců
a annuity uzavřených zápůjček,
neznamená to nic jiného, než že obce a
okresy smějí platiti pouze sotva třetinu
platů pro úředníky a jen pouze tolik
na zúročení. Zaplatí-li více,
ručí obecní starosta a po případě
obecní rada za přeplacené vlastním
jměním. Tu musíme se přece ptáti,
zda se zemský správní výbor nezbláznil.
Avšak přichází ještě něco
lepšího. Praví se tam dále: Plnění
ostatních úkolů dlužno až do oné
doby úplně odsunouti. To platí zvláště
o zcela dobrovolných platech, jež mají základ
v mimořádném požadavku rozpočtovém.
K provedení nových staveb a zařízení
určené náklady nesmějí býti
vůbec v této lhůtě uskutečněny.
Ukládá se tedy oněm okresům a obcím,
které žádají o příspěvky
z fondu - a to jsou ve skutečnosti téměř
všechny - aby přestaly se zahájením,
pokračováním a projektováním
jakýchkoliv investicí, jako se stavbou silnic, vodovodů,
budov, nemocnic, chorobinců, škol, s válcováním
silnic, s opravami silnic atd., i tenkráte, opatří-li
se úhrada nákladu zápůjčkou
schválenou po 1. červenci 1927. Nyní víme,
proč došlo ke škrtům, které jsem
dříve uvedl. Rozestavené nemocnice v Ústí
a v Rumburku nesmějí býti dokončeny,
s jinými, jako v Děčíně, nesmí
býti započato, silnice musejí se rozpadati,
započatá nádražní třída
v Děčíně musí na př.
zůstati nadále hromadou trosek, ani školy nesmějí
býti dále vydržovány, ani zařízení
na ochranu dětí a péči o mládež,
dluhy nesmějí býti placeny, vše má
býti vydáno v niveč. Z trosek samosprávy
vystupuje panství násilného, absolutního
byrokratismu. To již není zemská správa,
nýbrž sabotáž, podvazování,
ba podřezávání veškeré
správy v okresu a v obci. Z toho však následuje,
že zákon o finančním hospodaření
okresů a obcí nemůže býti snad
nějak spraven nějakou novelou, nýbrž,
že musí býti prostě zrušen, ježto
je neproveditelný. A stejně neproveditelná
je správní reforma. Čas nezůstává
klidně stát. Vždy početnější
a složitější jsou úkoly veřejné
správy. Rozdělení práce, pokračující
specialisace, jež je viditelným znamením každého
pokroku a jež se v technice a vědě vždy
více projevuje, musí působiti také
na veřejnou správu. Není dnes třeba
zaostalosti, centralisace, úzkoprsého byrokratismu
a nesmyslného policejního ducha, nýbrž
decentralisace jednotlivých místních, národnostních,
kulturních a hospodářských zvláštních
záležitostí měla by býti vůdčí
myšlénkou veřejné správy, vidí-li
stát svůj úkol v podpoře blahobytu
všech jeho státních občanů a
nechce-li hájiti pouze zájmy některé
kliky. Ukáže se tedy brzo, jestliže správní
reforma vstoupí v platnost, že správní
obvod Čechy je příliš veliký,
než aby mohl býti spravován jednou osobou,
z jednoho úřadu, a že spojení Slezska
s Moravou bylo rovněž tak těžkou chybou,
jež je tím těžší, poněvadž
měla býti především dobře
uváženou provokací německého
Slezska a tam také všeobecně tak je pociťováno.
Mnohem větší potíže bude vláda
ještě míti, přistoupí-li k tomu,
aby stanovila hranice nových okresů. Zákon
si představuje veliké okresy. Kdyby jejich povaha
po stránce administrativně právní
byla jiná, kdyby byl také jejich okruh působnosti
větší, kdyby byly jakýmsi správním
úřadem vyššího řádu
nejen v ohledu samosprávném, pak mohli bychom k
nim snad zaujmouti jiné stanovisko. Tak musíme však
trvati na udržení dosavadních zastupitelských
okresů. Staré Rakousko ve velkém rozsahu
přihlíželo k rozdílným poměrům
jednotlivých krajů, zvláště v
horách a na hranicích ležících.
Povstalo tak množství zastupitelských a také
politických okresů a během doby se dobře
osvědčily a vžily. Vláda se má
nyní pokusiti jedním rázem to teď změniti,
a tak má býti v Čechách zrušeno
asi 100 zastupitelských okresů. Rozpoutá
tím bouři rozhořčení, o jakém
dnes pravděpodobně nemá vůbec tušení.
Jak si představuje na př. vláda ubytování
spousty nových úředníků, kterých
je tu třeba pro nová, správní reformou
nesmírně rozšířená okresní
hejtmanství? Okresní města mají podle
správní reformy stavěti nové budovy,
zemská správní komise však zase tyto
stavby zakazuje podle zákona o finančním
hospodaření obcí.
A myslí si vláda skutečně, že
příští zemský výbor bude
vůbec s to, aby všechny rozpočty okresů,
na př. v Čechách nebo na Moravě a
ve Slezsku, svědomitě, bezvadně, věcně
a, co je hlavní věcí, včas přezkoušel
a vydal nutná věcná nařízení?
Myslí vláda opravdu, že okresní výbor,
okresní hejtman může zvládnouti týž
úkol v okrese, který na př. čítá
30 obcí s dohromady 100.000 obyvateli a se zcela zoufale
složitými hospodářskými a sociálními
poměry? Již dnes víme, že to vůbec
přesahuje lidské síly a že v nejlepším
případě z toho vypadne zcela neuvěřitelné
lajdáctví. Tak ukáže se také
správní reforma nejen jako potřebující
zlepšení, nýbrž brzo jako neproveditelná.
To jsou ty žalostné výsledky lehkomyslného
zákonodárství minulého roku. Českým
vládním stranám může býti
konečně přiznán slabý omluvný
důvod, že schválily tyto zákony, sledujíce
velikou národnostní myšlenku, pro německé
vládní strany není však žádné
omluvy. Byly by mohly lehce zabrániti těmto zákonům.
Poněvadž to opominuly, padá veškerá
vina, padají všechny následky pouze na ně.
Stojí-li naše okresy a obce dnes na pokraji propasti,
jsou tím vinny jen německé vládní
strany, jestliže nemocnice, chorobince, sirotčince,
ústavy pro slepce a pro hluchoněmé, pro mrzáky
musejí býti zavírány, jestliže
chudým a nemocným musí býti odpírána
veškerá podpora, jsou příčinou
toho, ony samy nesou vinu veškeré té budoucí
bídy, jestliže se budou množiti zločiny,
krádeže, i vraždy a zabití. A my ukážeme
již těm opuštěným, kteří
v zástupech budou musiti jíti žebrotou, cestu
k vám, abyste sáhli do vlastní kapsy a po
kapkách odpykali svoji vinu. Vy jste to, kteří
jste rozvrátili samosprávu obcí, které
my Němci potřebujeme k utvrzení svého
národa, všechny následky toho padnou na vaše
provinilé hlavy. Této viny nemůžete
se zbaviti, ani když vaši zástupcové v
obecní síni se pokoušejí popříti
společenství s členy sněmovny, jako
na př. 29. května učinil německý
živnostník Nedwied v Žatci; obyvatelstvo ví
již zcela dobře, jak se všechny ty věci
mají, a poslední volby do obcí již ukázaly,
že většina voličů nestojí
již za vládními stranami, rozhořčení
roste den ode dne, nejen v městech, kde mnohé nesamostatné
existence hledí s úzkostí budoucnosti vstříc,
neboť následkem fantastické výše
hanebných nepřímých daní obecních
nebudou již moci vystačiti se svými pevnými
platy, ne, i na venkově roste odpor. Volby do okresních
a zemských zastupitelstev podají ještě
zcela jiný obraz a ukáží, že německé
vládní strany svou politikou, kterou s oblibou provozují
zde ve sněmovně, ve svém útisku a
ve svých schůzích, jsou jen náhončími
pro komunisty. Všechny vládní strany mají
strach před volbami do okresních a zemských
zastupitelstev. Tento strach je příčinou,
proč má býti účinnost správní
reformy odsunuta až do pozdního podzimu. Jubileum
nemá býti rušeno volbami, cizina nemá
zvěděti, jak to vlastně v tomto státě
vypadá. Z těchto rozpaků má vládu
vysvoboditi tento návrh zákona. My němečtí
nacionálové nemáme naprosto důvodu,
abychom byli k nynější vládě
nějak laskaví. Doufáme, že pod tlakem
příštích voleb bude od základu
přetvořena, což umožní, aby to
nahromaděné bahno v zákonodárství,
k němuž patří zvláště
zákonodárství z minulého jara, bylo
zcela od základu odstraněno, aby do hodně
již zatuchlého symbiotického ovzduší
zdejší politiky přišlo trochu více
vzduchu a světla. Je tomu již téměř
10 let, co povstal český stát. Ve všeobecném
shroucení, způsobeném válkou, byl
by mohl tvořiti soustřeďovací bod, kdyby
byl pochopil své dějinné poslání.
Místo však aby použil všech pohotových
cenných sil a aby započal politiku moudré
umírněnosti ve vnitřním a vnějším
vztahu, dal se strhnouti přepjatým národnostním
myšlením a zvolil pouhou moc za základ svého
vládního systému. A tak potácí
se pak tento stát z jedné krise do druhé.
Klid, který zdánlivě zde vládne, je
jen čistě vnější. Pod popelem
to hárá. Jediný závan větru
může rozpoutati požár. Takovým
může býti ponechání v platnosti
zákona o finančním hospodaření
obcí a správní reforma, vstoupí-li
v platnost v nezměněné formě, a kdyby
se vládě snad zachtělo nedati dříve
provésti volby do okresních a zemských zastupitelstev.
Zcela rozhodně protestujeme proti tomu, že nyní
snad jsou již jmenováni zemští presidenti
a přednostové nových okresů. Dobře
víme, že je vládnoucím v tomto státě
každá spolučinnost v zákonodárství
a ve správě nevítanou a nemilou. Dokonce
i ústava je samovládcům, kteří
v tomto státě ve skutečnosti vládnou,
nepohodlnou. Myslí, že ji mohou podle libovůle
ohýbati a obcházeti. To dokazuje dlouhá řada
zákonů a nařízení, o kterých
jsme v náležitém čase dokázali,
že odporují ústavě, to dokazují
také rozsudky nejvyššího správního
soudu, který se vidí nucen rušiti více
než polovinu všech rozhodnutí ministerstev pro
nezákonnost. V každém jiném státě
mělo by to za následek očištění
ministerstev od provinilých úředníků,
zde se však uvažuje o odstranění nepohodlného
správního soudu.
Je to znamením systému zde vládnoucího,
že se v zákonech přenechávají
důležité jednotlivosti, často podstatné
věci, jádro věci, prováděcímu
nařízení, že se vládě
dávají neomezené plné moci, jež
daleko přesahují přípustnou míru.
Dosavadní sněmovní většiny vzdávaly
se takto v dlouhé řadě případů
veškeré rozhodující součinnosti
při zákonodárství. Je to pak div,
že zástupcové národa stále více
a více ztrácejí u lidu na vážnosti?
Stát dostal při svém vzniku veliký
kapitál všemožných duchovních a
tělesných statků, jeho vlády jsou
na nejlepší cestě to do posledního haléře
promrhati. To je obsah jeho dějin, jeho tradice; místo
práva sobectví jednotlivých skupin, spolu
se zvůlí a násilím, mírněnou
nejvýše ledabylostí a úplatností.
Tak se nám jeví systém tohoto státu.
Zlomiti tento systém je naším úkolem
nyní a ve vší budoucnosti! (Potlesk poslanců
něm. strany národní.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Přerušuji projednávání tohoto
odstavce, jakož i pořadu dnešní schůze.
Před ukončením schůze učiním
ještě některá presidiální
sdělení. Došlo oznámení o změně
ve výboru. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Klub poslanců "Deutsche christl.-soz. Volkspartei"
vyslal do výboru soc.-politického posl. Zajička
za posl. Krumpeho.
Místopředseda Horák: Mezi schůzí
byla tiskem rozdána zpráva.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1644. Zpráva výboru ústavně-právního
o usnesení senátu (tisk sněm. 1624) o návrhu
sen. Donáta, dr Reyla, dr Brabce, Thoře, dr Kovalika,
Zulegera, Böhra a spol. (tisk sen. 673 a 676) na změnu
hlavy II zákona o organisaci politické správy
ze dne 14. července 1927, čís. 125 Sb. z.
a n.
Místopředseda Horák: Mezi schůzí
byly tiskem rozdány a současně přikázány
výboru iniciativnímu návrhy.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1642. Návrh posl. Böhma a druhů, aby byla neprodleně
poskytnuta státní podpora a pomoc rolníkům
a drobným zemědělcům těžce
poškozeným živelní pohromou v obcích
Robeč, Kalovice, Sukorady, Snědovice, Střížovice,
Čakovice, Velký Hubenov, Domašice, Obrok v
okrese Štětí a sousedních obcích
okresů Úštěk, Dubá a Česká
Lípa.
1646. Návrh posl. Petrovického, Ježka a druhů
na okamžitou pomoc pro zmírnění škod,
způsobených průtrží mračen
v obcích Hněvice, Račice a Předonín.
Místopředseda Horák: Páni posl. Haken,
Chlouba a Mikulíček ve svých
řečech v dnešní schůzi pronesli
výroky hrubě urážlivé a ohrožující
bezpečnost státu. (Hluk. Výkřiky
poslanců strany komunistické.)
Předsednictvo posl. sněmovny usneslo se podle §u
9, lit. m) jedn. řádu vyloučiti pro jevy.
tyto ze zprávy těsnopisecké. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se příští
schůze konala zítra ve středu dne 27. června
1828 v 9 hod. dopol. s
Nevyřízené odstavce pořadu 148. schůze.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky?
(Nebyly.)
Není jich. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi.