Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Slávna posl. snemovňa! Tí veľkí štátnici vo vládnej koalícii neurobili dosiaľ ani krok, aby vliv tohoto človeka v tejto strane bol zlomený. (Výkřiky posl. Hancka.) Za riadenie tohoto posl. Tuku zodpovedná je nielen ľudová strana, ale zodpovedná je celá vládna koalícia, lebo vládna koalícia už mala možnosť, aby v tejto veci spravila radikálne poriadok. Prvú príležitosť nechala si utiecť vtedy, keď posl. Tuka uverejnil svoj známy novoročný článok. Pán kol. Hancko nikomu nenadišputuje, že tento článok bol v záujme republiky a Slovenska chystaný. Jeho kluboví kolegovia a dvaja ministri vo vláde v odpovedi na našu interpeláciu zatratili a odsúdili Tukove názory.

Slávna poslanecká snemovňa! Vtedy, vážení pánovia, bola tu jedna možnosť, aby tento človek, ktorý diriguje celú ľudovú stranu, bol z politického života odstránený. A dnes je tu druhá príležitosť a slávna koalícia ju nevyužije. Dnes ľudová strana prichádza so svojím diktátom, aby z jej radov bol vymenovaný zemský prezideta koalíca nerobí ani tú najsamozrejmejšiu výhradu, že prvou podmienkou menovania zemského prezidenta ze strany ľudovej musí byť odstránenie tohoto zloducha z politického života slovenského a vylúčenie jeho zo strany tej, ktorá je súčiastkou vlády. (Výkřiky ľudových poslanců slovenských.)

Ale, slávna poslanecká snemovňa, ľudová strana je si vedomá svojej sily v tejto otázke a slabosti ostatných koalovaných strán. (Tak jest!) Preto si v tejto otázke dovoľuje takým p vokatívnym spôsobom vystupovať. Vážení pánovia! Spytujem sa, či je to nie provokatívné, keď ľudová strana do svojho terna na zemské prezidentstvo kladie tie osobnosti, ktoré sú známe? Nie je to provokatívné, keď ľudová strana zo svojích návrhov vylučuje kandidovanie predvojnových Slovákov, keď činí podmienkou toho, aby sa niekto stal zemským prezidentom, fakt, že kandidát musel pred vojnou a pred prevratom zatajiť svoj slovenský pôvod, že sa musel vydávať za Maďara, že musel byť renegátom, že musel byť Maďarónom a že len Maďarón môže byť kandidátom slovenskej ľudovej strany na miesto tak význačné, ako je zemský prezident? (Výkřiky posl. Hancka.)

Vážení pánovia! Slovenská ľudová strana konzekventne vylučuje možnosť, aby sa zemským prezidentom mohol stať predválečný Slovák, ona kladie ako podmienku, že zemským prezidentom môže byť len predprevratový Maďarón a renegát a ani jedon z tých kandidátov, ktorých ľudová strana dosiaľ prezentovala vláde, nebol pred vojnou Slovákom a každý z nich pred vojnou a prevratom vydával sa za Maďaróna a za neprajníka slovenskej veci a myšlienky. My, vážení pánovia, ako strana, ktorá v národnostných otázkach je smierlivá, nemáme a nemôžeme mať žiadnych zásadných námietok proti tomu, aby na význačnú funkciu tohoto štátu mohol sa dostať človek aj inej národnosti ako českej alebo slovenskej. To je prirodzené a samozrejmé. Ale musí to byť charakter, musí to byť človek, ktorý je tým, čím bol vždycky a nesmú to byť ľudia, ktorí svoje názory, svoju národnosť a svetové názory menia podľa toho, ako fúka politický vietor, ktorí boli včera Slováci a dnes Maďari, alebo ktorí boli včera Maďari a dnes sú Slovákmi, ktorí boli včera maďarskými šovinisty a prenasledovateľmi Slovákov a dnes sú najväčšími autonomisty a Slovákmi a neprajníkmi všetkého toho, čo tvorí základ tohoto štátu a predovšetkým myšlienky československej.

Pán kolega mi kričal, že Tuka je nevinný a že nevieme proti nemu podať žiadnych dôkazov. 26. minulého mesiaca podal proti posl. dr Tukovi trestné oznámenie nie socialista, ale predseda nár. demokracie na Slovensku dr Milan Ivanka. (Slyšte!) Dr Milan Ivanka je známy ako všeobecne ctený, seriózny človek. Pred mesiacom bolo trestné oznámenie učinené, ale podnes nie je žiadosť tuná v poslaneckej snemovni, aby proti pánu dr Tukovi mohlo byť trestné pokračovanie zahájené. (Výkřiky čsl. soc. dem. poslanců.) Prečo ten odklad, prečo páni z ľudovej strany, ktorí tvrdia, že všetky obvinenia proti nemu prednesené sú bezzákladné, netlačia na to, aby sme čo najskôr mohli prejednať celú záležitosť, aby sme mohli podať Tukovi možnosť, aby sa vyjadril pred súdom o tej veci, aby mohol vyvrátiť dôkazy, ktoré sú serióznymi ľuďmi proti nemu predvádzané. Slávna poslanecká snemovňa! Koalícia a ostatné koalované strany by sa musely postarať o to, aby tento hanobný prípad zmizol z verejného života československého. Aký je rozdiel medzi pomermi v tomto ohľade u nás a medzi Juhosláviou? V posledné dni stal sa strašný prípad v juhoslávskej skupštine. Tam našiel sa človek, člen vládnej strany, ktorý usmrtil kolegov poslancov. Naša vládna koalícia má tiež podobný prípad, len s tým rozdielom, že ten Račić odstreľoval ľudí, kdežto Račić vládnej väčšiny československej, pán posl. T u k a, odstreľuje štát. (Tak jest!) A vážení pánovia, čo sa stalo v Juhoslávii? Vládna väčšina sa ihneď zriekla tohoto poslanca, tam všetci činitelia boli jednej myšlienky, že takého chlapa, ktorý sa dopustil takého zločinu, nemožno trpieť ďalej a neslobodno ho držať. U nás, vážení pánovia, vládna koalícia drží Tuku, (Výkřiky.) lebo kto za tých pomerov a okolností, ktoré sa tu proti Tukovi objavujú, nepracuje k tomu, aby bol vylúčený z vládnej koalície a z vládnych strán, ten mlčky drží tohoto človeka a drží jeho politiku. (Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Slávna poslanecká snemovňa! Tento návrh zákona, ktorý prejednávame, dáva Slovensko do rúk týchto pánov, dá do rúk diktatúru tým pánom, ktorí dirigovaní sú poslancom Tukom. (Výkřiky.) Prečo je koalícia tak slabá v oči týmto hanobným zjavom? Veď by veľmi ľahko mohla ostrie tejto situácie odlomiť, veď by apelom na voličstvo mohla zjednať zdravú a lepšiu atmosféru. Nehovorím o poslaneckých voľbách, ač snáď i tieto by sa mohly stať aktuálnymi, keby dnešná koalícia bezohľadným spôsobom chcela previesť novelizáciu sociálneho poistenia podľa svojho, ale hovorím len o voľbách do zemí a okresov. Veď keby dnes boly prevedené voľby do zemí a okresov, tedy ich výsledok by znamenal, že netreba sa podrobiť diktatúre slovenskej ľudovej strany, lebo voličstvo na Slovensku by za dnešných okolností zvrátilo politiku ľudovej strany, ako to výsledok v obecných voľbách všade dokazuje. (Výkřiky posl. Hancka.) Prečo sa tedy bojíte tých volieb, prečo ste nenaliehali na to, aby voľby boly prevedené? Nebolo žiadnych prekážok od Nového roku, aby sme previedli voľby. Prečo ich odkladáte a prečo nedáte ustanovenie do zákona, aby voľby boly terminované, a nie ako je v tomto zákone, že sa odkladajú ad calendas graecas?

Ku koncu ešte by som sa chcel dotknúť niektorých vecí, ktoré sa týkajú Podkarpatskej Rusi. Odmietam rozhodne pasus dôvodovej zprávy, v ktorom sa hovorí o Podkarpatskej Rusi. Nebudem opakovať staré prehlásenia nášho klubu o našom stanovisku k otázke Podkarpatskej Rusi, zvlášte k otázke autonomie tejto zeme. Podľa ustanovenia st.-germainskej smluvy i podľa príslušných ustanovení našej ústavy odmietame i dnes všetky snahy, ktoré zdravý vývoj zeme a dosaženie autonomie v rámci našej ústavy hamujú.

Vo výbore ústavno-právnom i v plene snemovne podali sme svojho času už svoje pozmeňovacie návrhy, týkajúce sa Podkarpatskej Rusi, jej snemu a jej autonomie. Autonomia Podkarpatskej Rusi uskutočnená v rámci ústavy a v rámci st.-germainskej smluvy bola by zdravou zemi samej i celej republike prospešnou decentralizáciou.

Slávna snemovňa, skončím. Poukázal som na nebezpečie, ktoré táto osnova koalovaných strán v sebe skrýva. (Posl. Hancko: To je všetko falošné!) Ja budem veľmi šťastný, keď pán posl. Hancko vyjde sem na túto tribúnu po mne a presvedčí mňa o tom, že to, čo som povedal, je všetko falošné a nesprávne.

Prečo koalícia a koaličné strany vydávajú celú jednu zem našej republiky úplne do rúk jednej strany, o ktorej sú presvedčené, že nie vo všetkom chce narábať v záujme republiky, v záujme štátu? Prečo je tu tá úžasná slabosť vládnej koalície v tejto otázke? (Výkřiky posl. Hancka.)

Vážení pánovia! Stojíme pred otázkou, či má byť novelizované sociálné poistenie alebo nie. Dnes ešte nevieme, aké úmysle má do budúcnosti v tomto ohľade vládna koalícia, ale odznela v nedeľu reč, ktorá síce bola pozdejšie vo svojích ostrých slovách zmiernená, ale ktorá vyhrožovala, že musí byť prevedená bitva s opozičnými stranami a so socialistickými stranami a že koalícia tú bitvu svedie a vyhrá. - Možná. - Nemáme iba ústavných prostriedkov, aby sme znemožnili výhru slávnej koalície. Ale tá výhrožná veta, ktorá učinená bola do radov socialistickej opozície, tá nebola úplná, tá podala len jednu stranu medaily, tá podala len jednu čiastku tej pravdy, že koalícia môže si previesť svoje, keď chce. Ale tá veta ani slovom nevzpomenula druhej čiastky pravdy, tej čiastky, ktorá je závažnejšia, to je, že vy môžete zvíťaziť nad záujmami pracujúceho ľudu, že si vy môžete v tejto snemovni protirobotnícke novelizovanie zákona o siciálnom poistení vynútiť, ale že vy to môžete presadiť jedine pomocou pána dr Bélu Tuku a všetkých tých, ktorí sa za dr Bélu Tuku stavajú. (Tak jest!)

Lanského roku skončil som svoju reč pri prejednávaní zákona o reforme verejnej správy tým, že som prehlásil, že odpovednosť za ten zákon na seba neprevezmeme, ale že odpovední za ten zákon ste vy, čo ho odhlasujete. A dnes môžem len opakovať, že za škody, ktoré utrpí týmto dnes prejednávaným zákonom republika, jej prestiž, Slovensko a jeho obyvateľstvo, za tie škody ste odpovední vy! A obyvateľstvo Slovenska poráta sa s vami pre tento váš čin, namierený proti záujmom republiky a Slovenska, takým spôsobom, ako si toho zaslúžite. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Místopředseda Horák (zvoní): Dalším řečníkem je p. posl. dr Schollich. Dávám mu slovo.

Posl. dr Schollich (německy): Dámy a pánové! Nesmíte se diviti, jestliže dal jsem se zapsati k tomuto předmětu jako řečník pro předlohu, činím tak jednoduše proto, poněvadž moje strana souhlasí s odkladem správní reformy, oné reformy, kterou jsme již svého času při poradě co nejostřeji potírali, na jejíž závažné chyby jsme tehdy poukázali, při čemž jsme zevrubně vyložili, že nová správní reforma naprosto omezuje, ba přímo zrušuje demokracii, spoluúčast obyvatelstva na státní správě, vkládá veškeru moc do rukou úředníků a odchovává tím a všemocnou činí byrokracii, jež se snadno může přenésti přes veškeré předpisy. Možnost rozřediti svobodnou vůli obyvatelstva, možnost to, již volbami daná, byla přece ještě do nejzazších mezí poskytnuta jmenováním jedné třetiny zástupců. Potírali jsme tehdy tuto předlohu také se stanoviska národního, a to především také proto, poněvadž v ní bylo Slezsko, které jest co do většiny obyvatelstva přece německé, vydáno české většině moravsko-slezské, což ovšem mělo jen za účel, počeštiti rychleji tuto zemi.

Jestliže jsme tedy poukázali tenkráte na všechny tyto závažné nedostatky a potírali zákon, musíme logickým postupem - a kol. Keibl včera to odůvodnil - hlasovati dnes arciť také, byť i ne pro předlohu, přece pro odklad správní reformy na pozdější dobu. Prozatím má býti odsunuta k 1. prosinci, třebas i nevíme, proč právě tento okamžik byl zvolen a proč pro Slovensko se stanoví 1. červenec. Bezděčně působí to dojmem, že Slováci nevěří, že správní reforma vstoupí vůbec v život a že chtějí aspoň pro Slovensko prosaditi výhody zákona, aby jim Slovensko bylo přenecháno. Chtějí si zde zajistiti bezvýhradnou moc, ať se již cokoliv ze správní reformy později vyklube.

Nelze se ubrániti myšlence, že vládní strany považují správní reformu v její nynější formě za neproveditelnou a že proto zamýšlejí ji nyní odsunouti a tím získati času. Avšak ani tato myšlenka nemůže nijak zastrašiti německou národní stranu. Vždyť, i když vzhledem k jejím vadám jsme pro to, aby byla odsunuta, můžeme, jak kol. Keibl správně včera řekl, býti také hned pro to, aby byla odsunuta ad infinitum. Ovšem musíme si pak položiti otázku, co má nastoupiti na její místo a zda by neměla vlastně vláda o to se postarati, aby byl vydán zákon, kterým se zajišťuje vliv obyvatelstva na správu v rozsáhlé formě, a to v demokratickém smyslu. Staré zemské sněmy a staré okresní správy byly zákonem zrušeny, není jich tudíž po zákonu. Na jejich místo nastoupilo svého času župní zřízení. Poněvadž toto zřízení nebylo provedeno, byly zatím dozorčími úřady zcela libovolně ustanoveny správní komise. Měly býti pouze provisoriem. Jako ve starém Rakousku, tak i zde opět se ukázalo, že provisoria trvají obyčejně velmi dlouho. Tak trvají i nyní správní komise již sedm a osm let a nevíme, zda budou konečně novou reformou odstraněny. Jestliže dnes správní reforma opět se odsunuje a snad pravdou se stane, co se tvrdí, že nemá vůbec v této formě nabýti účinnosti, musíme konečně žádati my, jako zástupci lidu, aby zde byl zaveden pořádek a vytvořen rozumný zákon, který zjednává skutečně demokraticky obyvatelstvu účast na správě a moci. Vždyť můžeme dnes plným právem tvrditi, že v porovnání oproti starému policejnímu státu rakousko-uherskému máme daleko méně demokratických zařízení.

Projednávaná novela, kterou se odsunuje správní reforma prozatím až k 1. prosinci, jest vzornou ukázkou toho, jak se v této zemi zákony tvoří. Nezkoumá se, zda do tohoto okamžiku bude vše tak připraveno, aby bylo lze zákon provésti, právě tak jako se postupuje v příčině pochybností a opravných návrhů oposice, která jistě neopominula podávati návrhy. Brutálním znásilňováním menšiny čeledínsky oddaným aparátem většinovým vynucují se jednoduše zákony tak, jak je vypracuje nějaký úředník v ministerstvu a jak si byrokracie usmyslí je prosaditi. Vládní strany poslouchají slepě podle diktátu, aby pak obyčejně za několik měsíců později na to přišly, že to přece tak nejde, že pravdu měla oposice se svými pochybnostmi. Projednávaný zákon jest naprostou blamáží pro nynější vládní koalici. (Posl. Horpynka [německy]: Ani první a ani poslední!) Zcela správně, nikoli první, poněvadž jsme jich zažili již více, a nikoli poslední, poněvadž se pánové ničemu neučí a ničemu učiti nechtějí, poněvadž nedovedou zužitkovati a oceniti výborných sil, které jsou oposici po ruce.

Důvody, uváděné dnes pro odklad, jsou pouze zdánlivé důvody. Nejpravděpodobnější jest ještě asi námitka, že se začíná objevovati odpor ve vlastním táboře, opírající se o přesvědčení o škodlivých účincích správní reformy. Byla to jistě podívaná pro bohy, když průběhem zasedání svazu německých samosprávných těles v Trutnově v době od 18. do 20. května při valné hromadě dne 19. května přednášel právě předseda svazu německých rolníků Peterle o zrušení autonomních zastupitelských okresů a při tom vlastně pronesl zcela nepříznivý úsudek o správní reformě. Pravil na příklad: "Státním úředníkům, kteří neměli až dosud co činiti s hospodářskou správou, připadá nyní úkol, aby činili opatření hospodářského a finančního dosahu; jest velmi odůvodněna obava, že dojde nutně k přehmatům, závažným opominutím a k poškození zájmů zemských i okresních." Právě tak, jak jsme to předpovídali! Praví pak dále: "Zákon o reformě správy nezná vůbec vlivu budoucích zemských a okresních zastupitelstev na výsostnou správu. Co se tu a tam ve veřejnosti o tom mluví, není správné". (Posl. dr Lehnert [německy]: Viz Windirsch!) Ano, Windirsch, "Landpost", "Deutsche Presse" a jiných více, kteří tak často a krásně vypravovali svým voličům o velkém významu a důležitosti osobností, které budou voleny do těchto okresních a zemských zastupitelstev. "Okresním zastupitelstvím resp. okresním výborům bude napříště z dosavadního jich oboru působnosti příslušeti vlastně jen správa okresního jmění a dozor nad obcemi. Jinak přicházejí o veškeru rozhodovací a nařizovací moc a budou zcela vyřazeny z instančního pořadí, jež příště půjde přes státní okresní a zemské úřady."

A v této tónině jde to dále a dotčený necítí, jak pohlavkuje sebe sama i své vlastní straníky, kteří se na tomto zákoně usnesli, výstrah nedbajíce. Odporu ve vlastních řadách přibývá, dochází, jak slyšíme, k otevřeným i tajným revoltám, a to jak na německé, tak na české straně, a poněvadž to právě ruší poněkud jubilejní slavnosti, poněvadž to důkladně kazí náladu, jest úmyslem, právě tak jako otázku sociálního pojištění, odložiti prozatím provedení správní reformy a čeká se na lepší časy.

Tu vtírá se bezděčně otázka, jestliže celý zákonodárný aparát jest zdržován jubilejními slavnostmi a jestliže tu jednotlivé strany již po celý rok jsou ovlivňovány tlakem těchto jubilejních slavností a podléhají podstatně tomuto tlaku, zda bylo vůbec účelno a s prospěchem pro stát a státní aparát, oslavovati již nyní desítileté trvání státu. Vědí, že jsme se předešlý týden usnesli o vládní předloze tisk 1591, kterou bylo vysloveno osvobození od kolků, poplatků a daně z obohacení v příčině věnování k oslavě desítiletého trvání Československé republiky. Učiní-li tudíž ti, kdož žijí v roce 1928, z velkého vlasteneckého nadšení a k oslavě desítiletého trvání státu věnování nebo zřídí nadaci k účelům vyučovacím, dobročinným a humanitním, budou tyto nadace osvobozeny od poplatků a daně z obohacení. Tím se chce asi říci, že vláda očekává, že vlastenecké nadšení obyvatelstva letos překypí, že láska k vlasti podnítí takovou obětavost, že se sejde hojně darů a věnování. Nuž, já myslím, že se tyto předpoklady asi nesplní. Lépe by bylo, kdyby se poněkud déle posečkalo se státním jubileem, neboť deset let není, pro bůh, žádným podnětem oslavovati utvoření tohoto státu. Pro nějaký humanitní spolek, pro nějaký hospodářský spolek, ať je to spolek pro chov psů a včel a jiné, může býti jistě desítileté trvání událostí oslavování hodnou. Továrny a hospodářské podniky čekají s tím obyčejně čtvrt století, v manželství slaví se jeho trvání, jak víte, teprve po 25, 50 a také 75 letech. U států arciť jest to něco nezvyklého, aspoň dříve tomu tak bylo, aby se již po desíti letech oslavovalo jejich trvání. (Výkřiky posl. dr Lehnerta.) Mírovými smlouvami saint-germainskou a versailleskou byla vytvořena v Evropě řada států, na půdě Rakousko-Uherska nástupnické státy, jež asi cítí svůj nejistý základ a proto se obávají, že asi nepřežijí dalších 10 let. K těmto státům patří také nepochybně Československo. O jeho základech jsme dostatečně poučeni samým Benešem právě z různých jeho zpráv o mírové konferenci. A víme, že tyto základy jsou skutečně mimořádně nejisté, poněvadž zrada, lež, podvod a podlost netvoří nikdy pevného základu pro stát. S druhé strany jest však patrný zjev, že světové dějiny jsou ovládány mravními ideály a že se nikdy nepotká se zdarem, čeho bylo neprávem nabyto, že špatnost má v sobě zárodek úpadku. Zdá se tudíž, když zlo stále jen zase musí ploditi další zlo, že tyto státy mají skutečně jistý pocit úzkosti a že považují důsledkem toho za vhodné oslavovati toto krátké časové rozpětí, jež v životě národa i státu neznamená docela nic.

S druhé strany mají asi jubilejní slavnosti ještě jiný účel, mají pravděpodobně zde v tomto státě zastříti stav hniloby a tuzemsku i cizině něco předstírati, čeho tu není. Budou přednášeny slavnostní řeči, v nichž bude velebena demokracie a demokratická zařízení tohoto státu, budou přednášeny slavnostní řeči o pozoruhodných hospodářských, kulturních a sociálních poměrech ve státě, vše to bude nanejvýš vychvalováno a jistě nebude podle slov těchto slavnostních řečníků mezi všemi nástupnickými státy jiného, tak konsolidovaného státu, jako jest český stát. Bude se také mluviti o hospodářském rozpětí státu, o jeho bohatém rozmachu, o jeho dalekosáhlých sociálních zařízeních, o jeho národnostní snášenlivosti, bude nutno mluviti o právech menšin v tomto státě, jež jdou daleko za smlouvu o ochraně menšin, a bude poukazováno na německé vládní strany, vždyť Beneš již nyní provádí podomní obchod s jejich příslušností ke koalici. A v nesčetných článcích budou vychvalována dalekosáhlá sociální zařízení státní, německými i českými vládními listy v tuzemsku i cizině. Budou tak úmyslně zkresleny zdejší poměry, lehkověrným lidem bude předstíráno, že tu vládne štěstí a spokojenost, cizině, jež přece nemá samostatného úsudku, bude podán falešný obraz skutečných poměrů ve státě a bude se tonout v ješitné radosti a jásotu. My nenecháme se však ani na chvilku oklamati o pravých poměrech ve státě a zejména ne o tom, že my, Němci, nemáme příčiny vítati a oslavovati nějak založení tohoto státu. Nemělo by smyslu, dokládati to zde daty. Bylo by lze snadno dokázati, že také v mezinárodním ohledu není tento stát nijak upevněn, jak kol. Kallina vyložil v zahraničním výboru. A byla to nyní asi podívaná pro bohy, když se sešla Malá Dohoda opět jednou po dlouhé době k společnému zasedání, a když páni zahraniční ministři těchto následnických států promlouvali, jak jest spokojeno jejich obyvatelstvo, když v téže chvíli zatřeskly v bělehradské sněmovně revolvery a jasně i zřetelně daly navenek najevo, že také v Srbochorvatsku nejsou poměry nejrůžovější. Vedlo by příliš daleko, kdybych v této souvislosti poukázal k tomu, že Beneš bez ohledu na německé vládní strany nezměnil ještě své zahraniční politiky a že nedospěl stále ještě k přesvědčení, že pro budoucnost státu jest německá otázka mnohem důležitější nežli spolek s Francií. Táži se však v této souvislosti německých vládních stran, jak mohou zodpovídati, odvažuje-li se na příklad ministr zahraničí tohoto kabinetu v posledních dnech zapovídati bezvýhradně se stanoviska Československa připojení Německo-Rakouska k Německu. V těchto dnech byl jistým novinářským zpravodajem v Bukurešti o této věci dotázán. Na otázku o stanovisku Malé Dohody k rakouské otázce o připojení prohlásil dr Beneš, že pro něj tato otázka vůbec neexistuje. Na připomínku, že tato otázka snad přece existuje a že v politice dlužno počítati dokonce s dalekosáhlými možnostmi, odpověděl ministr, že politika pohybuje se v reálných kolejích a nikoli ve fantasiích. To znamená tudíž, že připojení Německo-Rakouska k Německé říši, jež přece jest samozřejmé a přirozené, jest pro něj fantasií, jež se neopírá o reálný podklad. Vylo by bezúčelno dokládati v této souvislosti, že také vnitropoliticky nemáme příčiny, abychom snad pohlíželi na poměry, jež se vyvinuly za těchto 10 let, co stát trvá, tak, jakoby opravňovaly k oslavě jubilea. Jsme ve znamení správní reformy, slyšíme, jak demokratická zařízení, která jsme si zachránili ze starého Rakouska, jsou touto správní reformou rušena, totéž slyšeli jsme při zákonu o obecních financích, vidíme, že celý parlamentarismus v tomto státě jest komedií, vidíme, jak se zde zákony dělají, a účast na takovýchto představeních, jakých se nám v tomto okamžiku opět dostává, dokazuje přece, že česká demokracie je skutečně již ve psí. Víme, jak se zde zachází s oposicí, jak se páni ministři přenesou přes své předpisy, jak se nedává odpovědi na interpelace, jsou-li nepohodlný, pánům ministrům nejeví se toho potřeba, aby se sem do sněmovny dostavili, od demokracie jsme daleko více vzdáleni než kdy jindy. Zato svobodné slovo co nejvíce se potlačuje a škrtí.

Přednesu jednotlivé ukázky z poslední doby, abych vám ukázal, jak směšně provádí se na příklad dnes celá censurní činnost, vše ze strachu a obavy, že by se snad neprozřetelným slovem mohl ocitnouti stát v nebezpečí. Cituji z "Deutsche Volkswacht", orgánu německé sociální strany, a to několik míst, která byla v poslední době zabavena.

V čísle z 11. února byla z resoluce všeněmeckého sjezdu strany vyškrtnuta slova:

"Konečně domáháme se toho, aby byl zřízen námi Všeněmci již v r. 1925 požadovaný sudetsko-německý zemský sněm se sídlem v Chebu, jehož členy by byli vedle politiků i zástupci všech německých hospodářských organisací." Jistě docela nic, co by bylo státu nebezpečno.

Nebo z "Deutsche Volkswacht" z 11. února ze článku, pojednávajícím o boykotu. Víte, že Češi mohou klidně ve svých listech kázati heslo "Svůj k svému", aniž by listy ty propadly konfiskaci.

"Naše výzva musí tudíž zníti: Němci kupujte u německých soukmenovců, u německých obchodníků a řemeslníků a všechny ostatní pomiňte - jsou to naši nepřátelé, jim nepatří ani halíř z našeho národního jmění." Nebo: "Nezapomínejte, že do každé německé domácnosti patří jen německé zápalky, jež v uznané výtečné jakosti lze koupiti ve všech skutečně německých obchodech za stejné ceny, ba namnoze ještě laciněji, než jiné výrobky stejného druhu."

Z čísla z 3. března byla z oznamovatele o tom, co se pořádá, škrtnuta noticka o 4. březnu. "Vždyť přece jest to vzpomínka na oněch 55 německých mužů a žen, osob to povražděných českými vojáky dne 4. března 1919, a to proto, poněvadž se snažily hájiti německé právo, právo sebeurčení."

Dále byl konfiskován článek z téhož čísla: "Vzpomeňte 4. března 1919. Tento den navždy musí zůstati smutečním dnem sudetských Němců. Mnoho bezbranných a nevinných našich německých soukmenovců muselo dne 4. března 1919 obětovati svůj život za vznešenou ideu práva sebeurčovacího. Řečeného dne bylo zahájeno zasedání Národního shromáždění v německém Rakousku. Tisíce sudetských Němců zaplnilo téhož dne ulice, aby dali celému světu najevo touhu po právu sebeurčovacím. Jednotně a mužně vystoupil sudetsko-německý lid. Mužům a ženám všech tříd obyvatelstva bylo to odpykati krví. Máme tudíž deváté výročí 4. března, kterýžto den pro nás vždy musí býti jedním z nejsmutnějších a nejsvětějších památných dnů. Všechny rušné slavnosti nechť v tento den odpadnou, veškeren německý lid v sudetských zemích nechť vzpomene v bolestném a tesklivém pocitu obětí tohoto dne. Tento bohapustý čin neupadne u žádného národně uvědomělého Němce v zapomenutí, volá k nebi a věčně bude tížiti český národ. Německý lid musí si býti vědom své síly, že musí přijíti hodina, kdy nabude opět svobody, pak bude domáhati se bohaté odplaty za tyto spáchané zločiny. Sudetští Němci! Vzpomeňte proto v úctě těchto povražděných obětí, tyto umíraly v důvěře ve svůj lid."