Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Haken (pokračuje): A tu, když všechny jiné prostředky zklamaly, když ani dosavadní míra persekuce nestačila, zamýšlí buržoasie a její vláda za souhlasu socialistických vůdců legální život komunistické strany zabíti. V této situaci upozorňujeme všechen pracující lid bez rozdílu politického přesvědčení, i soc.-demokratické dělníky, (Výkřiky posl. Bechyně.), že každý útok na komunistickou stranu je útokem na celou dělnickou třídu. Proč persekvuje buržoasie komunistické hnutí? Jedině proto, že v něm vidí svého nejkrajnějšího nepřítele. Chce se ho zbaviti, aby mohla volně zesilovati útoky na pracující lid, aby mohla připravovati válku po boku imperialistů, aby dělnictvo ztratilo jedinou bojovnou, cílevědomou organisaci, aby ztratilo vedoucí hlavu a údernou pěst.

Československá buržoasie má kolem sebe dosti příkladů, že dělnické revoluční hnutí lze persekvovati, lze v určité situaci i ochromiti, ale dokud existují třídní rozdíly, nelze je se světa shladiti. Ono existuje i pod nejkrutějším bílým terorem. A nelze lehko zahladiti zejména tak silné a tak organisované hnutí, jakým je komunistická strana v Československu.

Jsou tedy dvě hlavní příčiny, proč buržoasie sahá čím dál k násilničtějším prostředkům vlády. Především je to rostoucí napětí třídní. Buržoasie snaží se upevniti kapitalistický řád, zabezpečiti závratné zisky bank, trustů, kartelů, udržeti armádu a zbrojiti, udržeti rozhojněný donucovací státní aparát, a to všechno na účet pracujícího lidu znamená: stlačiti životní podmínky milionům pracujícího lidu v průmyslu, zemědělství, na železnicích, poštách i v kancelářích atd.

Stabilisace kapitalistického hospodářství a zajištění zisků znamená stabilisaci bídy. Malé příjmy a výdělky, drahota životních potřeb, bytová nouze, nesnesitelné daně, podvýživa a při tom zavádění racionalisačních metod, duševní a tělesné vyčerpání - toť otroctví dnešní doby. Miliony se dřou a jsou ve věčném shonu za kusem chleba, každé chvíle naplněny strachem, že budou bez něho. A nad miliony pracujícího, vykořisťovaného lidu švindlem měšťácké demokracie, vlivem hospodářské moci a korupce vládne smečka buď zbohatlých či zkorumpovaných lidí jménem vykořisťovatelů, utlačovatelů, bankovních a jiných spekulantů. Obaluje se vlasteneckými prapory, frázemi o národu, míru, i frázemi pokroku i humanity. Kapitalismus v nynějším stadiu vývoje, imperialismus znamená nejčernější hospodářskou, sociální i kulturní reakci. A právě v malých a zejména v poválečných státech Evropy rostou horečným tempem rozpory mezi třídou otrokářů a miliony pracujícího lidu. Tyto rozpory nelze překlenouti sociálpatriotickým programem, je nelze překlenouti politickým čachrováním s buržoasií, je lze odkliditi len rozhodným třídním zápasem, revolucí. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.)

Imperialismus je etapou revolucí a válek. Nepřehledné rozpory ženou do nové světové války, daleko připravenější, daleko strašnější války poslední. Lidstvo jde vstříc strašné pohromě, strašnému neštěstí. Žene je do něho imperialismus. Třídní rozpory a přípravy na válku jsou hnací silou buržoasie, aby spoutala pracující lid. Tento smysl měl zákon na ochranu republiky, v této tendenci pohybuje se plán organisace státní správy. Podepřít stabilisaci kapitalismu, zabezpečiti nadvládu buržoasie, vytlačiti lid z rozhodování, spoutati jej policejními opatřeními, těžkými tresty, toť smysl organisace státní správy. Strana komunistická a její parlamentní frakce vedla rozhodný boj proti zákonu z r. 1927, při čemž podrobila kritice i župní zákon z r. 1920. Zákon z r. 1927, usnesený nynější buržoasní většinou, má své reakční a protilidové kořeny v zákoně z r. 1920, usneseném revolučním Národním shromážděním za vedení sociálních demokratů a agrárníků, Meissnera a Švehly.

Jako i v jiném reakčním zákonodárství, i zde staví buržoasie na základech vyzděných vládními socialisty. Již župní zákon pohřbil okresní samosprávu a provedl centralisaci pomocí žup s jmenovaným úředníkem jako předsedou. Teď pan dr Meissner tu mluví o absolutismu okresních hejtmanů a zemských presidentů. On přece dělal župní zákon a za předsedy žup ustanovil jmenované byrokraty. (Výkřiky: Tenkráte spoléhal, že on je bude jmenovati, že ho nikdo z vlády nevyhodí!) On nebyl tak neloyální jako buržoasie, on byl loyální, tak se choval, když byl ve vládě.

Pro Slovensko a Podkarpatsko zaváděl župní zákon jmenovací právo na celou  1/3 členů župních zastupitelstev. Vidíme, že buržoasie zavádí  1/3 jmenovaných členů do okresních a zemských zastupitelstev, čili dělá to, co dělali soc. demokraté, staví na základech, které vytvořili sociální patrioté. To, k čemu dali souhlas socialisté r. 1920 a co konečně tvořili a navrhovali, přišlo vhod nynější buržoasní vládě r. 1927. Konečně i celý princip župního zřízení a tak, jak se župy tvořily, byl tendenčně zahrocen proti menšinovým národnostem. V této tendenci pracovali také soc. demokraté. Ve vytváření žup šlo o to, jak znásilniti v těchto župách menšinové národnosti a jak to udělati a zorganisovati, aby nemohli svou menšinu v žádné zemi a v žádném místě projeviti. Když zákon župní usnadnil postavení buržoasie ve vedení státní správy, zákonem z r. 1927 buržoasie upevňuje a rozšiřuje svoji moc ve státní správě a vytlačuje vliv dělnictva. Činí tak zvýšením věku aktivního volebního práva z 21 na 24 let, vyřazením množství dělnictva z volebního práva požadavkem dlouhého a nepřetržitého pobytu, jmenovacím právem na celou  1/3 do okresních a zemských zastupitelstev atd.

Příšerná ustanovení policejní, zavedená oživením a zhoršením starého rakouského prügelpatentu, to je další krok ke spoutání občanů. Občané dostávají se do drápů libovůle byrokracie jako za času drábů. Není sporu o tom, že se nenechají dlouho vyhazovati z institucí, do nichž byli zvoleni, že se nenechají pokutovati a zavírati, že otevrou oči; a my se postaráme, aby je otevřeli co nejdříve. Buržoasie vytváří si násilnický státní aparát v byrokracii, četnictvu a policii proti pracujícímu lidu. Kapitalistický stát jest organisované násilí buržoasní třídy. Kdo potírá buržoasii, potírá i její organisaci, její stát. To už vyjádřil jasně Marx.

Pan dr Meissner učinil předevčírem v ústavně-právním výboru velmi slavnostním způsobem projev loyality ke státu. Stát však není něco abstraktního. Dnes je stát buď pracující lid - to jest jen Sovětský svaz - nebo je stát buržoasie. Býti loyálním k buržoasnímu státu, znamená býti loyálním k buržoasní třídě. Dnes svůj projev, učiněný ve výboru pan dr Meissner rozšířil: loyalitu ke státu rozšířil o vyhlášení loyality k buržoasní třídě.

Pan dr Meissner zná marxismus. Jistě že tyto projevy nedělá neuvědoměle. Ví, když ujišťuje loyalitou buržoasii, že vůdcové sociální demokracie a národních socialistů jsou k buržoasii loyální, že proti ní nebojují a že s ní, byť byli přechodně v oposici, spolupracují, jak je úplně prokázáno jejich činy.

Že obrovský třídní konflikt nelze odstraniti dorozuměním, je známo i buržoasii. Buržoasie nemá oněch ilusí jako reformisté. Ačkoliv buržoasie má všechny hospodářské a mocenské prostředky v rukou, ačkoli ovládá donucovací státní aparát, přikročuje tu veřejně, onde tajně k organisování různých úderných čet a miličních sborů. U nás vede tímto směrem Sokolstvo, ještě znatelněji Střelecké jednoty, fašistické čety a pod. Odhalili jsme kdysi, že agrární předáci učinili pokus o ozbrojení selských jízd. To je zřejmá příprava k občanské válce se strany buržoasie. Proto proletariát musí odmítnouti demokratické fráze maloburžoasních reformátorů i sociálních reformistů a musí organisovati obranné jednoty proletářské. Buržoasie svým násilnickým třídním postupem ukazuje cestu proletariátu: touto cestou může býti jen cesta revoluce.

Proti třídnímu násilí, proti otroctví, jakož i proti násilí národnostnímu je jediná zbraň: revoluce. Touto cestou bude též světový konflikt třídní vyrovnán.

Československý stát zrodil se v době imperialismu a revoluce. Proto jeho život jako státu kapitalistického, státu sociálního a národnostního útlaku nebude dlouhý. Je těžko býti prorokem, ale z napětí třídních sil v mezinárodním měřítku lze souditi, že dvacáté jubileum tohoto státu česká buržoasie slaviti nebude.(Výkřiky posl. Kršiaka.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Prosím o klid. Slovo má p. posl. Haken.

Posl. Haken (pokračuje): Kromě rozporů třídních jsou v Československu veliké rozpory národnostní, jichž buržoasie vůbec odkliditi nemůže. Ovládnouti 5 národností, činících téměř polovinu počtu obyvatel, nelze v nynější době na dlouho.

Národnostní napětí nezměnila pranic účast některých buržoasních a maloburžoasních stran z národnostních minorit ve vládě a vládní většině. Česká buržoasie téměř po celou éru mladočeské politiky dělala ve Vídni aktivistickou politiku a účastnila se i vlády. Kramář, vůdce české buržoasie, byl rakouským patriotem i monarchistou. Podobně bylo tomu s Poláky i se Slovinci ve starém Rakousku. Aktivistická politika české buržoasie nevyřešila však otázky národnostní. Buržoasie není vůbec s to ji vyřešit. Řešení připadne proletariátu a socialismu.

Chci ukázati pouze na fakt, že přes staleté tradice, přes hospodářské výhody, jež i buržoasie menšinových národností ve starém Rakousku měla, přes účast na aktivní politice a přes loyální projevy bylo osvobozenecké národnostní hnutí jednou z příčin rozkladu a konečně rozpadu této monarchie. Také aktivistická politika buržoasie menšinových národností nevyřeší otázky národnostní a neodklidí národnostní rozpory, jež jsou v Československu daleko složitější než ve starém Rakousku. Při jakékoliv vhodné příležitosti, ať je to už válka nebo revoluce, uplatní menšinové, ovládané a utiskované národnosti právo na sebeurčení. My jim toto právo plně přiznáváme, a nejen to, my za ně i bojujeme. Jen dobrovolným, na úplné rovnosti a volnosti zbudovaný svazek národnostní může vytvořit trvalý hospodářský a politický celek. Tohoto cíle, čili překonání národnostní otázky, odstranění národnostních rozporů lze dosáhnouti jedině porážkou buržoasie a vítězstvím pracujícího lidu. Svoboda malých národů jest spjata se sociální revolucí.

Česká buržoasie dostává se se svým státem do dvojích kleští: Jedněmi je třídně uvědomělé dělnictvo a jeho třídní postup - druhými jsou potlačované národnosti a jejich osvobozovací snahy. Tyto kleště rozdrtí panství buržoasie, rozdrtí její stát. Po etapě imperialismu, který prožívá své poslední hodiny, je etapa socialismu. Buržoasie posledními záchvaty násilně udržuje kapitalistické řády a své třídní panství. V tomto okamžiku je buržoasie v poslední ofensivě. Je prudká, ale přečkáme ji. Teror menšiny vykořisťovatelů proti milionům pracujícího lidu nelze na dlouho udržet. Utištění lidé, vykořisťovaní lidé, lidé zbavovaní všech práv, lidé zatlačovaní do podzemních akcí nemohou na dlouho mlčet, na dlouho býti v pasivitě.

Z celé situace, kterou jsem se snažil ve své řeči v krátkosti naznačiti a která je jistě pěknou jubilejní řečí českého dělníka k desátému výročí tohoto státu, je vidět, že československému proletariátu není třeba, aby i za těžké persekuce v nynějším období klesal na mysli. Československý proletariát a pracující lid měst a venkova v tomto státě a i utištěné národnosti nechť si uvědomí, že perioda nynějšího útlaku a persekuce nebude dlouhá. Česká buržoasie slaví první a poslední jubileum své vlády a slaví je nedaleko svého hrobu. Dělníci mohou s plným vědomím, se vztyčenou hlavou jíti do dalších bojů. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Dělníkům netřeba svěšovati hlavy před persekucí, poněvadž celá situace, všechny ohromné rozpory v mezinárodním i vnitřním měřítku, veliké rozpory národnostní, jež tu jsou nejen v tomto státě, ale i v ostatních kapitalistických státech, ohromné přípravy imperialistů k válce - to všechno zkracuje dobu vyúčtování s buržoasií a s kapitalistickým panstvem.

Ku konci nemohu pomlčeti o včerejší konfiskaci všech tří řečí našich řečníků presidiem poslanecké sněmovny. A zase je třeba zdůrazniti, že tento falešný a nesprávný třídní výklad jednacího řádu utvořil sociální demokrat, bývalý předseda této sněmovny, Tomášek. Protestujeme proti tomu, aby takovýmto způsobem nesprávným vykládán byl jednací řád této sněmovny. (Výkřiky posl. Landové-Štychové.) Tak jako venku se musíme brániti proti persekuci, proti konfiskaci, proti útlakům policejního aparátu, zrovna tak musíme brániti i tuto tribunu jako podružnou tribunu dělnického boje tak dlouho, dokud to půjde. Proto musíme protestovati proti způsobům, jak se v této sněmovně s poslanci a jejich projevy jedná. (Tak jest!)

Téměř denně jsou poslanci vydáváni soudům, náš soudruh Steiner na 8 měsíců je zavřen v kriminále, místo co by seděl tu na lavici. Není jednoho komunistického poslance, který by nebyl vydán a nebyl v nebezpečí několikaměsíčního žaláře, ne pro korupce, jako na těchto lavicích (ukazuje na pravici), nýbrž pro své politické přesvědčení a politické projevy. Jestliže presidium sněmovny samo takhle šlape po právech poslanců, členů sněmovny, není divu, když potom občané kopnou do zad členy presidia obou sněmoven, jako se jim to stalo v Brně. (Výborně!) Jest jen třeba, aby se těchto kopanců těm pánům, kteří si osobují representovati Národní shromáždění ve veřejnosti a v zahraničí, dostalo více a silnějších. (Tak jest! - Potlesk komunistických poslanců.)

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Pan řečník dotkl se ve své řeči urážlivými slovy vlády našeho spojeneckého státu, království Srbů, Chorvatů a Slovinců. Volám jej za tyto urážlivé výroky a pro urážky předsednictva sněmovny k pořádku.

Dalším řečníkem je pan posl. dr Lehnert. Uděluji mu slovo. (Výkřiky komunistických poslanců.)

Prosím o klid.

Posl. dr Lehnert [německy]: Slavná sněmovno! (Posl. dr Schollich [německy]: Co pravíš? Kde jest slavná sněmovna?) Slavná sněmovna jest jenom sněmovnou prázdnou! Celý způsob jednání, že u zákona, který obsahuje jenom jediný paragraf, poskytuje se doba řečnická do libosti, kdežto zákony, které mají pronikavý význam a obsahují deset, dvacet nebo sto paragrafů, jsou v krátké době promrskávány, celý tento způsob jednání, jak je tu ve sněmovně oblíben, ukazuje, že nynější vláda a její většina nejen je neschopna a na konci svých sil, nýbrž řekl bych, že jest to známkou krise parlamentarismu a demokracie, jak je tu oblíbena a byla vychvalována jako v době, kdy jsme měli ještě jiné vládní formy.

Zákon má jenom jeden paragraf, správní reforma nenabude v historických zemích účinnosti v době, jak zákon o správní reformě předpisuje, nýbrž dne 1. prosince. (Posl. inž. Kallina [německy]: Je míněn první apríl bez udání roku!) Míněn snad, nikoliv však s určitým letopočtem, nejraději bychom ho měli na den sv. Nikdy. V tomto státě dělá se tedy rozdíl mezi zeměmi tak zvanými historickými a zeměmi štěpánské koruny. (Posl. inž. Kallina [německy]: Mezi Čechy a Slovenskem!) Mezi korunou svatováclavskou a korunou svatoštěpánskou.

Slovensko je rozhodně pokročilejší částí státu, poněvadž má zařízení, která umožňují, aby tato správní reforma nabyla účinnosti včas, kdežto země, kde bydlí Čechové a Němci, jsou svými zařízeními administračně příliš pozadu, než aby zákon mohl hned nabýti účinnosti. Dříve se vždy říkalo, že za Karpatami začíná Asie, že Maďaři vůbec jsou kočovným národem, který sem přišel, že tam potlačili národy kulturní a že vládli metodami asiatskými. Nyní byly ony země osvobozeny mírovými smlouvami trianonskou a versaillskou, nyní vlastně jsou Slovensko a severní Uhry připojeny k Evropě západní. A hleďme, u nynějšího zákona se ukazuje, že tyto asiatské země jsou mnohem pokrokovější a vyspělejší než my v tak zvaných zemích historických a že my daleko ještě nejsme dosti asiatskými, abychom takový zákon snesli. (Výkřiky na levici.) My musíme opravdu posunouti Balkán ještě trochu na západ.

Při této příležitosti, když správní reforma nemůže býti aktivována, jak to tak krásně stojí v novinách, nýbrž účinnost její se musí odložiti, musíme přece našemu obyvatelstvu zcela krátce připomenouti, co ta správní reforma znamená, že zajišťuje v rukou byrokracie soustředění mocenských prostředků správy, státní jako autonomní, že zajišťuje tuhý centralismus, jakého nebylo nikdy ve starém státě monarchickém. Pomocí zdánlivého zastoupení, které má obstarávati záležitosti vedle státní správy a v tělesném spojení s ní, které představuje skutečnou komedii, poněvadž také třetina tohoto zastupitelstva je jmenována vládou, namlouvá se lidu, že si sám vládne. Kdo ví, jak okresní hejtmané ve starém Rakousku postupovali proti jednotlivým občanům, kteří snad byli renitentními, nebo proti stranám, jež se ukázaly vůči státní moci nepoddajnými, kdo ví, že za českého režimu úředníci přicházející do německých krajin považují se za více nežli Bachovi husaři svého času v Uhrách, za představitele českého šovinismu a podle toho jednají, ten pochopí, když voláme varovně k vládním stranám, aby nečinily tohoto nebezpečného kroku, který tehdy provedly proti naší radě, proti našemu napomínání a našim námitkám. (Výkřiky na levici.) Připomínali jsme jim, že pomocí správní reformy vzroste policejní moc do nekonečna. My již tak jako tak máme všecko - řekl bych - od kolébky do hrobu policejně upraveno, o nějaké svobodě nebylo v tomto demokratickém státě nikdy řeči. Od samých počátků, od r. 1918 až do jubilejního r. 1928 nepociťujeme nic jiného než neustálé omezování své osobní svobody. Toto omezování má nyní vzrůsti do nekonečna. Domácí mír, který dosud byl ještě jaksi zajištěn, že nesměl každý policista vniknouti do domu bez rozkazu soudního, i jeho porušení nyní má býti umožněno, ovšem za jistých podmínek.

Tak bych mohl uvésti bez počtu takových ustanovení, která se dotýkají jednotlivého občana osobně, a jejichž účinky budou prostě hrozné. Avšak, co je nejhorší, již zanikly malé zbytky samosprávy, které nám ještě, jak se zdálo, kvetly, neboť dnes je věc již tak daleko, že okresní zastupitelstva jsou jmenována, na př. v okresu Libereckém vůbec neexistuje pro vládu německá strana národní. Německá národní strana nedostala v okresní správní komisi žádného zástupce, právě tak, jako strana německo-sociální, poněvadž stojí na stanovisku sebeurčení. Naproti tomu byl milostivě dovolen přístup do správní komise agrárníkům a křesťanským sociálům a také jednomu národnímu socialistovi. Co se tedy týká mého okresu, je prokázáno, že je nesprávné, tvrdí-li se, že jmenování se dělo podle klíče z posledních voleb; na tomto příkladě je dokázáno, že vláda jmenuje takové lidi, kteří se jí hodí. Právo na to má, vzala si je sama, když volená zastupitelstva zrušila a dosadila zemské správní komise, a jest jenom její dobrou vůlí, koho podle klíče jmenuje.

Čemu se můžeme z tohoto příkladu naučiti? Vládní Němci tvrdí, že nyní věje vítr docela jiný, že ve vzduchu visí rovnoprávnost: Rovní mezi rovnými, řekl Švehla. Nyní je ovšem nemocen a umře-li - nepřál bych mu toho - nemáme nikoho, koho bychom se mohli držeti; a již Šrámek toho jistě nedodrží. Tvrdí-li tedy vládní Němci, že vane jiný vítr, nemohu, i když navlhčím prst a držím jej do výše, opravdu zjistiti, že se český vítr nějak změnil. (Výkřiky na levici: Windirsch!) Vítr vane stále jest z kouta šovinistického. Windirsch to cítí ovšem ještě jinak. Ten má snad jiný cit. On prošel světovými kraji všemi směry (Posl. dr Schollich [německy]: Jako agrární poslanec?) a není mi možno, abych měl takový jemný smysl. Avšak my po deset let necítíme žádné změny poměrů v tomto státě. Nejvýše, jak je to vždycky, když se počasí ještě zhorší.

Neznamenali jsme tedy politické změny. Nejsme právě tak oposicí beznadějnou jako dříve, nedělají Čechové, i když nyní sedí ve vládě Němci, právě to, co potřebují a chtějí, a ohlížejí se opravdu na Němce oposiční a také na Němce vládní? Ani v nejmenším. (Posl. Horpynka [německy]: O ano, oni smějí spolu jeti do Bělehradu, toho dříve nesměli!) Tvrdím, že to není správné, oni mohli také dříve jeti a snad by si jich byli tehdy Srbové a Chorvaté více vážili než dnes, když tam přicházejí jako statisté a průvodčí nějakého Kramáře. Bylo tvrzeno o mém příteli Windirschovi, že při nějakém banketě sebral na českou školu v Jugoslavii 700 Kč. Žádal jsem jednoho jeho kolegu, aby to dementoval. Nemohu tomu věřiti. Pokud to však nebude opraveno, nemůžeme tuto skutečnost přejíti bez kritiky. Někdo může býti konečně smýšlení internacionálního. To je věc názorů. Může, i když byl dříve nacionálním, nabýti později přesvědčení internacionálního, prosím, lidé se mění. Není to pěkné, nemám o takovém člověku valného mínění - avšak item nemohu takového člověka proto haniti. Abych však měl pro svého národního nepřítele, kdy v mé domovině zuří boj, tolik ochoty, že bych se ponížil a takovou sbírku prováděl, i když se to konec konců týká věci kulturní, to bych přes srdce nepřenesl a tomu nebude ani v Liberci nikdo rozuměti, jestliže to Windirsch skutečně udělal.