Posl. inž. Jung (německy): Dámy
a pánové! Původně jsem se hlásil
k věcné poznámce, mezitím se však
situace značně změnila následkem vývodů
p. kol. dr Luschky, které nemohu přece jen
dobře nechati bez povšimnutí.
Pan kol. dr Luschka mívá vůbec zálibu
v roli dobře vychovaného bodrého poctivce.
Dnes však trochu masku nadzvedl a pustil se do četných
osobních útoků, a mezi jiným předhazoval
německým stranám oposičním
štvaní, útoků, které nechci podrobněji
rozebírati. Není mi také ani dobře
možno, abych se vypořádal se všemi jeho
chytrostmi a demagogickými tahy (Výkřiky
posl. dr Schollicha.), chci z toho vybrati jen několik
věciček a odpověděti na některé
předhůzky, které zde vznesl. Především
na předhůzku nevěcnosti, jež má
pozůstávati v tom, že oposiční
řečníci se vůbec zabývají
v souvislosti s projednávanou předlohou také
s obsahem reformy správní. (Posl. Knirsch [německy]:
Vždyť nikdy ani ve sněmovně nebyl přítomen,
nikdy tady nebyl, přece o tom ani neví!) Nehledě
k tomu, že on nezná obsah řečí,
taková předhůzka činí podivný
dojem, poněvadž páni, kteří náleží
dnešním německým vládním
stranám, byli sami dlouhá léta v oposici
a během této doby se chovali podle svých
dnešních názorů také nevěcně
a demagogicky. (Posl. dr Schollich [německy]: Špiní
vlastní hnízdo!) Velmi správně.
Jedna z činěných předhůzek
směřovala k tomu, že tahanice mezi německými
oposičními a německými vládními
stranami ve přítomnosti zástupců českého
většinového národa - tak se vyjádřil
- jsou na újmu národní důstojnosti.
Chtěl bych zde nadhoditi protiotázku, zda to není
ještě více na újmu národní
důstojnosti, když ve vládní besídce
sedí vedle sebe německé i české
strany, a my můžeme přece zcela dobře
pozorovati ze v šech vládních jednání,
jak málo mají tyto německé strany
porozumění pro zachování důstojnosti
svého vlastního národa. (Potlesk poslanců
něm. strany nár. socialistické. - Posl.
Krebs [německy]: Ani na Špačka tenkrát
nereagovali!) Právě, a to je to nejvýznačnější;
když zde tenkráte prohlásili zpravodajové
výslovně ke dvěma vládním předlohám,
že jediným nepřítelem, který
by mohl pro tento stát přijíti v úvahu,
jest prý Německá říše
a Maďarsko, zastrčili si to do kapsy. Znamená-li
tohle zachování národní důstojnosti,
pak jsme ovšem znamenitě rozdílných
názorů. (Posl. Knirsch [německy]: Beneš
sedí v Bukurešti a dělá plány
s Malou Dohodou!) I to je příznačné.
Také byla učiněna předhůzka,
že znemožňujeme a odmítáme veškerou
věcnou spolupráci s německými vládními
stranami. Naproti tomu bych mohl zjistiti, že právě
případ s reformou správy dokazuje pravý
opak. My jsme to byli, kteří ukazovali z blízka
německým vládním stranám, že
musí s námi, zástupci oposice, diskutovati
pohromadě o obsahu správní reformy, která
tehdy ještě byla vládním návrhem,
chtě jí-li vůbec si činiti nárok
na úlohu strážců naší národnosti.
A nikoli my, nýbrž oni to zamítli, a to s velmi
význačným poukazem, že právě
následkem úmluvy s českými vládními
stranami nejsou s to projednávati takové věci
se zástupci německé oposice. (Posl. Krebs
[německy]: Ani nesměji; musí držet hubu!
- Posl. Knirsch [německy]: Bylo by to prý
nediskrétností!) Velmi správně!
A abychom brali jen dodatečně na vědomí,
že to či ono se právě provádí,
musíme odmítnouti, což jest pochopitelné.
Velmi charakteristický byl jemný rozdíl,
který učinil pan dr Luschka mezi vládou
a vládními stranami. Mínil, že vládní
strany prý nejsou vlastně odpovědnými
za obsah předloh. O tom se máme dohodnouti s ministry,
s oněmi ministry, kteří se vzdalují
každé schůze, s oněmi ministry, kteří
přece jsou podporováni - to je známkou parlamentní
vlády - vládními stranami (Posl. Knirsch
[německy]: Kteří jsou jimi vysíláni!)
a také částečně jsou jimi
vysíláni. Chceme-li to analysovati, pak odmítl
předseda klubu německé křesťansko-sociální
strany odpovědnost za ministra své strany Mayr-Hartinga.
To je o všem záležitost, jejíž vyřízení
ponecháme pánům v jich vlastní domácnosti.
Avšak my přes to musíme konstatovati, že
v parlamentním systému takový rozdíl,
jaký byl činěn kol. Luschkou, pravděpodobně
pro chudé duchem, tam venku neplatí. Prožili
jsme v této vltavské demokracii již ovšem
mnohé, a ukázala nám již mnoho podivuhodných
květů, aby však vládní strany
odmítaly odpovědnost za vládu, vzatou z jich
středu, kterou podporují, to patří
přec jen k nejpodivuhodnějším úkazům.
Ve své obranné řeči - a tou byla,
o tom není podle obsahu pochyby - v této obranné
řeči tvrdil také mezi jiným, že
poměry se v budoucnosti daleko lépe utváří,
poněvadž, zatím co je dnes venku celá
správa prý v pravdě bez kontroly, okresní
hejtman, zemský president jsou prý pašové
- věc, již jsme nikdy nepopírali - má
tomu býti v budoucnosti podstatně jinak. Zemský
president prý bude musit nést odpovědnost.
(Posl. inž. Kallina [německy]: Vůči
komu?) Na tuto otázku ovšem nedal odpověď.
A potom slezská otázka! Pan kol. Luschka
se chlubil, že pro budoucnost jest připraven stav,
který je prý proti dnešnímu stavu o
mnoho lepší; znaky Slezska prý zachoval on.
No, vypadají-li tak všecky úspěchy německých
vládních stran, pak jim těchto úspěchů
nezávidíme. Ale mě se také zdá,
že slezská orlice, kterou pan dr Luschka zachoval
ve znaku a pečeti, se po čertech podobala oškubanému
kuřeti po tom, jak s ní pan dr Luschka ve
spolku s dr Kramářem a Msgr. Šrámkem
zacházeli. V této souvislosti padlo také
velmi zlé slovo, které si chceme zapamatovati. Ve
výkřicích bylo poukazováno a také
ve svých řečech jsme vždy na to poukazovali,
že upuštění od samostatnosti Slezska konec
konců znamená, že tím padla nejsilnější
německá posice v sudetských zemích.
Tu mínil pan dr Luschka, že na několika
procentech více či méně vůbec
nesejde. Tato slova si chceme pamatovati a připomenouti
mu je, kdyby je jednou chtěl zapřít.
Pan dr Luschka zabýval se také školskou
autonomií a poukazoval, že školská autonomie
dá se mnohem snadněji provésti v daleko větších
správních tělesech, jakými jsou země
vůči župám - župám, o něž
jsme se nikdy nezasazovali, neboť na uskutečnění
župního zřízení nebyla zúčastněna
ani jediná německá strana. Byl to jeden z
důvodů, které zde přednesl. Výslovně
pravím: školská autonomie. (Výkřiky
na levici.) Budou-li se páni z německých
vládních stran za účelem dobytí
školské autonomie ubírati onou cestou a budou-li
se jí držeti, tak jako až dosud pan Hodina,
pak se této školské autonomie nikdy nedožijeme,
pak máme k tomu zapotřebí 500 let. Rád
bych zde jako tehdejší účastník
jedné návštěvy u ministra školství
výslovně konstatoval - bylo to 14. července
minulého roku že posl. Hodina se ani neodvážil
přednésti panu ministrovi školství den
před tím jednohlasně přijaté
usnesení o školské autonomii. (Výkřiky.)
To jsou zachování důstojnosti, odvaha
a podíl na moci, jak ve skutečnosti vypadají!
Chtějí-li pánové něčeho
dosáhnouti, pak si budou musit jistě vzíti
příklad z autonomistických Slováků.
Na cestě, kterou se dnes ubírají, dostanou
stěží něco jiného než tu
a tam malé drobty, malé zpropitné.
Hlásil jsem se ke slovu především proto,
poněvadž dr Luschka ve svých vývodech
poukázal také na moji stranu a její tehdejší
příslušenství k německému
Svazu. Opominul říci - a upozornil jsem ho na to
výkřikem - že ostatní dvě strany
německého Svazu - německou stranu živnostenskou
neuvádím v této souvislosti, poněvadž
nesmí postupovati samostatně - tedy Svaz zemědělců
a křešťanští sociálové
vyjednávaly za zády třetí svazové
strany, tedy za našimi zády po týdny, a když
jsme je volali k odpovědnosti a řekli, že takhle
všecka společná práce přestává,
nabídli nám - to bylo to čertovo kopýtko
- poněvadž jsme ještě přináleželi
ke Svazu, abychom dělali politiku rozdělených
rolí.
Teď, jak vypadala tato politika rozdělených
rolí? Vypadala tak, že páni po několika
málo týdnech, ba po dnech přes svoji přípověď
hlasovali proti návrhům, které za patronance
pana ministra spravedlnosti nesly jejich vlastní podpis,
a při kterých dali výslovné ujištění,
že budou nejen sami pro ně hlasovati, nýbrž
že se přičiní, aby i české
vládní strany spoluhlasovaly. Mohu konstatovati,
že chování mé strany bylo čisté
a odpovědné, že jsme se rozhodli pouze ke krátké
spolupráci, z důvodu a za předpokladu a výslovného
ujištění, že pro náš národ
aspoň něčeho dosáhneme. (Posl.
Krebs [německy]: Musel se jim vzít i tento argument!)
Velmi správně! Všichni dohromady jsme byli
samozřejmě toho názoru, že vstup do
vlády - a o té otázce se dnes nejedná,
zda strany měly vůbec vstoupiti do vlády
čili nic, nýbrž za jakých předpokladů
tam vstupovaly a co si tehdy postavily za cíl - děje
se na základě státoprávního
prohlášení z 18. prosince 1925, proneseném
dr Spinou jako tehdejším německým
místopředsedou poslanecké sněmovny,
že strany, které zde daly pronésti toto slavnostní
prohlášení, si učiní zásady
tohoto prohlášení také podkladem pro
svůj vstup a svoji spolupráci v této vládě.
Zde však je nyní veliké zklamání.
Neboť jestliže přezkoušíme, zda předcházely
nějaké výhrady a vyjednávání,
po případě přípovědi
tomuto vstupu do vlády, pak prohlašují dnešní
německé vládní strany, že tomu
tak nebylo, že vstupovaly do vlády bez výhrad.
To jest příčinou, proč jsou v této
vládě pátým kolem u vozu a nemají
ani trochu vlivu. Jestliže dnes kdosi vykřikl, že
by mohli v tu chvíli vystoupiti, může to býti
formálně správné. Avšak zbývá
otázka, čím se mohou vykázati jako
dosavadním úspěchem své činnosti
ve vládě? (Posl. Krebs [německy]: Zákon
o obecních financích!) Velmi správně!
Změnil se nějak systém, zlepšil, stalo
se snad něco na příklad v právně
jazykovém ohledu? Právě naopak! Nejen že
nebylo nic změněno ani na jazykovém zákoně,
ani na jazykovém nařízení, ještě
nedávno byla nám zde do sněmovny vhozena
vládní předloha, kterou bylo dřívější
rozhodnutí nejvyššího správního
soudu v otázce jazykové o označení
hostinců prostě zvráceno a úřadům
dána daleko větší moc při rdoušení
našich nepatrných jazykových práv. Má-li
prozatímní odvolání této předlohy
znamenati již nějaký úspěch,
pak musíme říci, že k tomu patří
ohromná skromnost.
Dále konstatuji, že se na systému ani v jiném
ohledu nic nezměnilo. Ať nám ukáží
pouze jednoho jediného ve státní službě
restringovaného Němce, který by byl své
místo dostal zpátky, také jen jednoho jediného
Němce, který by byl zatím opět přijat
do státní služby. Nehledě k tomu, kde
jsou hospodářská a sociální
zlepšení? Co tedy pozorujeme od té doby, co
sedí Němci ve vládě? Bohužel
to jedno, že tyto německé strany se snižují
na nositele a zastánce sociální reakce, že
tím pranýřují národní
myšlenku před veřejností a tím
ještě ve svém národě rozšiřují
propast. (Souhlas na levici.) A jaký jest za to
dík? Uznání dr Kramáře
a dr Hodži, že Němci uchránili
stát - všimněte si dobře: stát,
nikoli vlastní národ - svou spoluprací před
těžkými krisemi a otřesy. (Posl.
Knirsch [německy]: Dr Kramář to veřejně
konstatoval!) Ale ministr dr Hodža se vyjádřil,
že Němci přispěli státu v okamžiku,
kdy byl ve velmi těžkých zahraničněpolitických
poměrech.
Nejde zde snad o opětné rozvinutí otázky,
zda je rozhodujícím aktivismus či negativismus,
nýbrž o to, zda národ tříapůlmilionový,
nejsilnější, chcete-li to tak nazvati, národnostní
menšina, která jest v Evropě, zda sudetské
Němectvo, jež je silnější než
obyvatelstvo mnohého evropského státu, zda
národ, o němž sama hlava tohoto státu
se před nedávnem vyjádřila přezkouševši
částečně dřívější
výroky, že jest organickou součástí
státu, zda takový národ se má spokojiti
s hanebnými drobty, které dosud ještě
ani nespadly se stolu hodujících pánů,
avšak snad jednou s tohoto stolu spadnouti mohou. Páni
mají přece na to až dosud jen naději
a ještě žádnou jistotu.
Předmět, který mne vlastně přiměl,
abych se dnes hlásil o slovo, a bude to také odpověď
na určité vývody kol. Luschky, byl
také osvětlen výkřikem kol. dr Koberga.
Byl to jeho výkřik o imunitě, na který
dal pan dr Luschka nadmíru význačnou
odpověď, jež působí zvláště
podivně u zástupce lidu. Mínil totiž,
že po jeho názoru zavedení imunity nelze naprosto
vítati, z čehož pak přirozeně
vychází najevo, že tito páni jsou nadmíru
podivnými demokraty a že se my pak nemusíme
podivovati systému, který se vyjadřuje zvláště
v praksi censurní. Pan dr Luschka by se byl tím
doporučil některému vladaři, jako
snad starému císaři Františkovi, co
nejpříjemněji (Posl. Knirsch [německy]:
A jeho Metternichovi!), a také starý Metternich
by mohl býti s ním nanejvýš spokojen.
Toto snad trochu nezamýšlené doznání,
které mu jen tak vyklouzlo v bojovném zápalu,
označuje ducha této dnešní vládní
koalice co nejpřípadněji. (Posl. dr Schollich
[německy]: O duchu není mnoho známek!) Také
to lze říci.
Já bych jen rád uvedl v souvislosti s touto nadhozenou
imunitní otázkou několik případů,
jež se týkají mne a mého klubovního
kolegy Knirsche. S imunitou to dopadá v tomto obdivuhodném
parlamentě tak, že i z našich zde pronesených
řečí a z našich zde podaných
interpelací jsou zabaveny celé části.
(Hluk. - Výkřiky na levici.) Z mé
řeči z 12. června, v níž jsem
uvedl slovo za slovem státoprávní prohlášení,
pronesené 21. října 1918, tedy, prosím,
dojista historickou skutečnost, kterou přece dlužno
zaznamenati, a která až dosud vždy také
byla uváděna ve spisech a knihách, z tohoto
státoprávního prohlášení
mně jednoduše škrtlo presidium sněmovny
celé jedno místo. (Výkřiky.)
Dále, dnes dostanu najednou poštovní zásilku
se dvěma psaníčky presidia poslanecké
sněmovny, kde se mně sděluje, že sněmovní
presidium se rozhodlo dne 5. června podle §u 9 jedn.
řádu odstraniti z mé interpelace stran zabavení
časopisu "Der Tag", čís. 85 z 1.
května 1928 v Ústí, jako výrok bezpečnost
ohrožující dvě věty po slovech
"Vereinigten Bundesstaaten". Týká se to
opět státoprávního prohlášení
z 21. října 1918.
Druhý přípis jedná o censurování
druhé interpelace o zabavení našeho orgánu
"Neue Zeit", čís. 18 z 3. března
1928, a to odstavce "Ein hartes Urteil". Byl tam totiž
kritisován rozsudek, vynesený nad několika
druhy téhož smýšlení v Č.
Lípě, a zaujato proti němu stanovisko. I
toto místo bylo škrtnuto z interpelace.
Ještě něco krásnějšího
se přihodilo kol. Knirschovi. Z jeho posledně
zde pronesené řeči zabavilo presidium výrok
jednoho z obhájců v kolmarském procesu s
autonomisty, totiž výrok, že Alsasané
se nemají skláněti před Gesslerovým
kloboukem. Konstatuji, že tento obhájce byl Francouz,
a smím se tázati: Což pak jest tento stát,
jenž se ráčí jmenovati Československo,
což pak jest pochopem Francie? (Posl. Krebs [německy]:
Ve Francii to necensurovali, všecky francouzské listy
to přinesly!) Zde se to nesmí uvésti
ani v parlamentní řeči.
A jak mně právě napadlo, dalším
příkladem pro naši veleslavnou imunitu je právě
rozdaná pozvánka ku zasedání imunitního
výboru 3. července, na níž je zaznamenáno
slovem a písmem 69 imunitních případů.
Ať nám někdo ukáže stát
- a myslím, že nepostačí Evropa, ba
nepostačí ani jíti do Afganistanu a Beludžistanu
- ať nám někdo ukáže stát,
v němž by byly takové věci stále
na denním pořádku. Pak ať posune zeměkouli,
zemskou osu, a ať netvrdí, že tento stát
leží ve střední. Evropě.
(Posl. dr Schollich [německy]: V srdci a na pupku střední
Evropy!) Ano, v srdci a na pupku.
Demokracie toť diskuse, zní jeden z mnoha citovaných
výroků presidenta Masaryka. Ptám se,
co je to za diskusi, s kým máme diskutovati? Chceme-li
bezprostředně diskutovati s vládou, pak zde
není, a chceme-li bezprostředně s ní
diskutovati pronesením řeči, jest nám
řeč zabavena. Tudíž jest každá
diskuse nemožnou. Pak ale řekněme si to přímo:
Pak ať si hlava tohoto státu ponechá jisté
výroky, poněvadž se vydává při
tom v nebezpečí, že bude vydána posměchu
vládami jí jmenovanými a schválenými.
(Posl. Krebs [německy]: Diskuse se zdá býti
taková: Generál má proslov, vojáci
musejí držet hubu!) Velmi správně!
Nebo omezte se, vedete-li diskusi, na pendreky, což beztoho
odpovídá povaze tohoto - státu nejlépe.
Starému Rakousku se vždy říkalo stát
policejní, dojista ne neprávem, já však
se tážu: Co je teprv tento stát? Bylo ve starém
Rakousku možným, aby se smělo z některé
parlamentní řeči nebo interpelace vyjmouti
pouze jen slůvko? V nejbližším okamžiku
by byla vládní krise. (Posl. Knirsch [německy]:
Když se jednou Hochenburger přeřekl, trval
po několik hodin kravál a skandál!) Ano,
Hochenburger musil ihned dáti vysvětlení.
(Výkřiky čsl. soc. demokratických
poslanců.) Myslím, že to právě
velmi málo sluší pánu z české
sociální demokracie, jako dnešní oposiční
strany, který ještě k tomu byl členem
bývalé říšské rady, aby
obhajoval dnešní systém.
Jestliže všecko o správní reformě
shrneme, pak nebylo ještě řečeno poslední
slovo: Pánové si vychvalovali do nebe jimi spáchaný
zákon o obecních financích. Dnes však
stojí věci tak, že nejenom jejich prostí
stranníci, kteří sedí v obcích,
nýbrž že i páni Luschka a Rýpar,
kteří jsou také členy obecních
zastupitelstev, musí sami připustiti, že tento
zákon byl ranou do vody a že musí býti
důkladně novelisován. (Posl. Simm [německy]:
Za rok bude Luschka mluviti o správní reformě
právě tak!) Ano, on se stane za rok skromnějším,
a za rok se také ukáže, co my říkáme
o správní reformě, že neznamená
ani krůček ku zlepšení, nýbrž
že je to trvalé rdoušení našeho národa
a všech svobodných práv v tomto státě.
Ostatně můžeme to ponechati dějinám,
aby o těchto pánech vyřkly svůj soud.
Víme, jak tento soud dopadne. A myslíte-li, že
je vámi prováděná demokracie ohromným
pokrokem, pak vám na to pravíme: O takovou demokracii,
o takový systém nestojíme. (Potlesk poslanců
něm. strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Žádám o přečtení podaných
návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
1. Návrh posl. dr Meissnera, dr Dérera a
soudr.:
Navrhujeme, aby přes osnovu tisk 1644 přešlo
se k pořadu.
2. Pozměňovací návrh posl. Štětky
a soudr.:
§ 1 znějž: "Zákony z 15. června
1927, č. 77 Sb. z. a n., o nové úpravě
finančního hospodářství svazků
územní samosprávy, ze dne 14. července
1927, č. 125 Sb. z. a n., o organisaci politické
správy, a ze dne 14. července 1927, č. 126
Sb. z. a n., o volbách do zemských a okresních
zastupitelstev, pozbývají účinnosti."
3. Pozměňovací návrh posl. dr Meissnera,
dr Dérera a soudr.:
Místo §u 1 budiž přijato:
Hlava II, odst. 1 zák. č. 125/27 znějž:
"Zákon tento nabývá účinnosti
současně se zákonem o trestním řízení
politickém a se zákonem o zemských a okresních
senátech."
4. Eventuální návrh posl. dr Meissnera,
dr Dérera a soudr.:
Bude-li náš pozměňovací návrh
k § 1 zamítnut, nechť § 1 zní:
"Zákon o organisaci politické správy
nabývá účinnosti 1. ledna 1930."
5. Pozměňovací návrh posl. dr Klapky,
Hrušovského, Netolického a druhů:
§ 1 nechť zní:
"Zákon ze dne 14. července 1927, č.
125 Sb. z. a n., pozbývá platnosti a zůstává
v platnosti v původním svém znění
zákon ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb. z.
a n."
6. První eventuální návrh posl. dr
Klapky, Hrušovského, Netolického a druhů:
Nebude-li přijat náš pozměňovací
návrh k §u 1, navrhujeme, aby § 1 zněl:
V hlavě první, části prvé zákona
ze dne 14. července 1927, č. 125 Sb. z. a n., zrušují
se články 1 až 13 a nahrazují se články
1 až 9 první hlavy první části
zákona ze dne 29. února 1920, č. 126 Sb.
z. a n.
V hlavě první zákona ze dne 14. července
1927, č. 125 Sb. z. a n., mění se třetí
odstavec takto:
"Obvody a sídla okresních úřadů,
nakolik by byla rozdílná od nynějších
soudních okresů v zemích historických
a správních okresů na Slovensku a Podkarpatské
Rusi, budou určena zákonem."
V hlavě druhé zákona ze dne 14. července
1927, č. 125 Sb. z. a n., nahrazují se slova "1.
července 1928" slovy "1. ledna 1929".
7. Druhý eventuální návrh posl. dr
Klapky, Hrušovského, Netolického a druhů:
Nebude-li přijat náš první eventuální
návrh k §u 1, navrhujeme, aby § 1 zněl:
V hlavě první zákona ze dne 14. července
1927, č. 125 Sb. z. a n., mění se odstavec
třetí takto:
"Obvody a sídla okresních úřadů,
nakolik by byla rozdílná od nynějších
soudních okresů v zemích historických
a správních okresů na Slovensku a Podkarpatské
Rusi, budou určena zákonem."
V hlavě druhé zákona ze dne 14. července
1927, č. 125 Sb. z. a n., nahrazují se slova: "1.
července 1928" slovy: "1. ledna 1929".
8. Třetí eventuální návrh posl.
dr Klapky, Hrušovského, Netolického
a druhů:
Nebude-li přijat náš druhý eventuální
návrh k §u 1, navrhujeme, aby § 1 zněl:
V hlavě II zákona ze dne 14. července 1927,
č. 125 Sb. z. a n., se slova "1. července 1928"
mění na "1. ledna 1929".
9. Pozměňovací návrh posl. Hackenberga
a soudr.:
§ 1 znějž:
"Zákon ze dne 14. července 1927, č.
125 Sb. z. a n. se ruší."
10. Eventuální pozměňovací
návrh posl. Hackenberga a soudr.:
Bude-li zamítnut náš pozměňovací
návrh k §u 1, navrhujeme, aby § 1 zněl:
Druhá hlava zákona ze dne 14. července 1927,
č. 125 Sb. z. a n., mění se takto:
Odst. 1 zní:
"Den, kdy zákon o organisaci politické správy
nabude účinnosti, bude určen zvláštním
zákonem. První volby do zemských a okresních
zastupitelstev buďtež rozepsány tak, aby se mohla
ustaviti v den, kdy zákon nabude účinnosti.
Ostatně mohou býti podle předpisů
tohoto zákona vydána přechodná ustanovení
a ona ustanovení se souhlasem Národního shromáždění,
která zákon k včasnému svému
provedení předpokládá již v době
předcházející jeho účinnost."
Odst. 2 zní:
"Uplyne-li volební období zemského (okresního)
zastupitelstva, buďtež volby rozepsány tak, aby
se nové zemské (okresní) zastupitelstvo mohlo
ustaviti dnem po uplynutí volebního období.
Rozpustí-li vláda zemské (okresní)
zastupitelstvo, bude působiti tak dlouho, dokud se neustaví
nové zemské (okresní) zastupitelstvo."
§ 61, odst. 2 a § 9, odst. 2 se ruší.
11. Eventuální doplňovací návrh
posl. Hackenberga a soudr.:
Jako nový § 2 budiž vsunuto:
"Hlava prvá zákona o organisaci politické
správy se ruší.
Příslušnost politických úřadů,
řízení před nimi ve věcech
správních, správně-trestních
a exekučních, jakož i materielně-správně
(policejně) trestní právo upraví se
zvláštními zákony.
Až do zákonné úpravy platí pro
řízení před správními
úřady ustanovení vládního nařízení
ze dne 13. ledna 1928, č. 8 Sb. z. a n."
12. Eventuální doplňovací návrh
posl. Hackenberga a soudr.:
Jako nový § 3 budiž vsunuto:
"Všechny členy zemských a okresních
zastupitelstev volí obyvatelstvo. Všechna tomu odporující
ustanovení zákona o organisaci politické
správy, zvláště § 12, odst. 2 a
§ 64, odst. 2, a všechna tomu odporující
ustanovení zákona ze dne 14. dubna 1920, č.
330 Sb. z. a n., ve znění zákona ze dne 14.
července 1926, č. 126 Sb. z. a n., o volbách
do zemských a okresních zastupitelstev se ruší."