Zakarpatsko místo Prügelpatentů potřebuje
na prvním místě nevyhnutelně vyřešení
otázek hospodářských. Byl jsem členem
tříčlenné komise, kterou vyslala komunistická
strana na Zakarpatsko, aby zjistila, v jakých poměrech
tamější obyvatelstvo žije. Viděli
jsme všechno nezkresleně, poněvadž komise
naše nebyla s humbukem ohlašována měsíc
předem, jak to obvykle dělají komise oficiosů
nebo byrokratů. Prošli a vyšetřili jsme
poměry tamějších obyvatelů v
29 obcích a po nabytých zkušenostech prohlašuji,
že hospodářská úroveň
obyvatelů Zakarpatska je daleko pod úrovní
středověkých otroků. Každé
domácí zvíře u hospodáře
jenom trochu situovaného má lépe postaráno
o nasycení a příbytek, nežli domkáři
a malorolníci na Zakarpatsku. A přece bohatství
v této nešťastné zemi je ohromné.
Jsou tam ohromné komplexy přímo nádherných
lesů, bohatá ložiska nerostů a spousta
minerálních léčivých pramenů.
V čem tedy spočívá příčina
zoufalé bídy, jakou musí většina
lidu v Zakarpatsku prožívati? Hlavní příčina
vězí v tom, že převážná
většina nejlepší půdy je vlastnictvím
státu, Schönborna a lichvářů.
Zjistili jsme v několika obcích, že sotva jedna
pětina orné půdy patří gazdům,
kteří ji obdělávají, ostatní
patří buďto státu, velkostatkáři
nebo lichváři, kteří ji dávají
rolníkům do nájmu za podmínek přímo
zlodějských. Tak na př. v obci Kostěva
Pastil, okres Vel. Berezné, v domku č. 3 našli
jsme rodinu československého legionáře,
který má na starosti výživu 5členné
rodiny, je úplně nemajetný, ani vlastní
chyše nemá. Bídný život nutí
takového chuďasa k tomu, že si najal pole, dře
se na něm do úmoru, musí dáti na toto
pole hnůj, semeno a práci, a když je sklizeň
s pole hotova, pak 2/3 veškeré úrody musí
odevzdati majiteli pozemku a pouze 1/3 zbude jemu za veškerou
jeho práci a starost. Nešťastník tento
si nám stěžoval, že hledal práci
námezdnou, ale v celém širém okolí
výdělku nalézti nemohl. Když tento nešťastník
vidí, jak v četnických uniformách
roztahují se na Zakarpatsku dobře nasycení
četníci, se kterými on, Ukrajinec, v československých
legiích sloužil, pak se nedivte, že se mu svírají
pěsti proti pořádku, který československá
buržoasie na Zakapartsku po celých 10 let hrubým
násilím udržuje. A takových případů,
kde chudý Ukrajinec musí pronajímati pole
a musí z něho odváděti dvě
třetiny úrody, našli jsme několik v
každé vesnici.
Jiný způsob vykořisťování
pracujících malorolníků je tento:
Rodina takového ukrajinského chuďasa spotřebovala
všechny brambory, i ty, které byly určeny na
sázení, takže není brambor k satbě.
Koupiti brambory nemůže, poněvadž nemá
k tomu potřebných peněz. Jde si proto brambory
vypůjči ti. Lichvář - většinou
žid - gazdovi na satbu brambory zapůjčí,
ale gazda musí dáti půdu, práci, hnůj,
musí brambory od zasázení až do vykopání
po celou noc hlídati před divokými vepři,
a když brambory sklid1, musí lichváři
k půjčené satbě ještě
přidati celou polovici sklizně.
Téměř na každém poli brambory
osázeném je bouda se tří stran otevřená,
t. zv. koliba. V této kolibě musí nešťastný
Ukrajinec spávati každou noc po plných 5 měsíců
a hlídati brambory před divočáky,
které smí odháněti ze svých
chudých polí pouze ohněm a křikem.
Běda mu, kdyby tuto škodnou zranil klackem, motykou
nebo sekerou. Trest těžkého žaláře
by ho neminul. Již soudr. Štychová zde
uvedla případ, že když obecní hajný
byl napaden medvědem, těžce zraněn,
a když ve smrtelném zápase medvěda zabil,
musil po vyjití z nemocnice odpykati v kriminále
jemu přisouzený trest a zaplatiti peněžitou
pokutu; a to byl hajný! Každý si může
domysliti, co by stihlo za takový čin obyčejného
gazdu.
V mnohých obcích žalovali nám tito chudáci,
že v zimní dobu vniknou hladoví vlci až
do vesnic, rozsápou a zničí jim domácí
zvířata. Brániti se proti těmto dravcům
nemohou, neboť je přísně zakázáno
vlastniti a tím více použíti jakékoli
střelné zbraně. Není potom divu, že
tento utýraný a hladový lid staví
se do komunistických řad, zvláště
ti, kteří jako zajatci na vlastní oči
viděli, jak vítězná bolševická
revoluce v Rusku nejenom přidělila bez náhrady
velkostatkářskou půdu pracujícím
rolníkům, ale že také odstřelování
veškeré škodlivé zvěře je
ve SSSR každému venkovanu neobmezeně dovoleno.
Lid Zakarpatska poznal za posledních 10 let, že proň
žádné osvobození neexistuje, že
se vystřídaly pouze stejnokroje, že místo
maďarského četníka ho pronásleduje
a týrá četník český,
že místo maďarského soudce a exekutora
ho žalářuje a exekvuje český
soudce a český exekutor, že orná půda
a bohaté lesy, tento jediný zdroj výživy,
byl téměř celý ponechán v rukou
různých Schönbornů, Teleků a
státu a že dnes daleko hůře sežene
jakoukoli práci nežli za vlády před
10 lety. Tehdy se počal v Zakarpatsku slibně rozvíjeti
průmysl, při kterém chudý lid měl
výživu, převážná většina
vrchovinských gazdů odcházela na letní
práci do bohatých rovin uherských, odkud
přivezli obilí a peníze potřebné
k živobytí v zimě. Ale dnes velká část
průmyslových podniků stojí, chladné
komíny trčí do výše jako svědci
lepších časů a pro ty, kdož na
zemědělskou práci putovali každoročně
za hranice, aby uhájili holý život, jsou tyto
hranice hermeticky uzavřeny. Pracující lid
v Podkarpatsku poznává, že to vaše osvobození
mu přineslo jenom poměrně ohromné
přímé i nepřímé daně
a bezmeznou bídu. A přece, jak jsem v úvodu
již řekl, přírodní bohatství
Zakarpatské Ukrajiny je ohromné. Statistika ukazuje,
že na Podkarpatsku připadá na jednoho obyvatele
téměř 10 měřic země,
kdežto na Moravě a v Čechách připadají
na jednoho obyvatele ani ne 3 celé měřice
půdy. Tedy v Zakarpatsku připadá na jednu
duši 3kráte tolik půdy jako v Čechách
nebo na Moravě. Kdyby jenom poněkud spravedlivě
byla rozdělena půda, nemusel by tamější
lid umírati přímo podvýživou
a hladem.
Vesnice jsou těsně obklíčeny lesy,
které by bylo možno vzhledem k jejich výhodné
poloze v mnohých místech ve značné
části přeměniti v ornou půdu.
Ale chudý gazda musí mrznouti, poněvadž
nemá peněz, aby poměrně velmi drahé
dřevo mohl kupovati. Našli jsme v obci Domašíně
4 zoufalé gazdy, stojící nad spáleništěm
svých chyší, které vyhořely až
do základů a které tito ubožáci
nemohou znovu postaviti, poněvadž nemají k
tomu prostředků a úvěru nemohou nikde
sehnati. Bydlí i s rodinami už několik měsíců
v kůlnách, kterých jim poskytli na přechodnou
dobu dobří sousedé. A na druhé straně
jsme zjistili, že krátký čas před
naším příjezdem odvezli z Vološjanky,
okres Berezná, několik vagonů dubové
a bukové kulatiny Japonci, poněvadž je tam
neobyčejně cenné dřevo, kterého
prý Japonci potřebují k výrobě
vrtulí. Tuto kulatinu platili přes 1000 Kč
za krychlový metr. Týmž vlakem, kterým
jsme jeli do Užoku, vezli podobnou kulatinu zase Švýcarové.
Vezli ji přes Polsko a Německo, kudy prý
ji dopraví mnohem levněji, než při vysokých
dopravních tarifech československých by ji
dopravili přes Československo. Z pily ve Vološjance
odváží se spousta řeziva za hranice,
platí se 450 až 500 Kč za 1 metr. Asi 10 km
od Nižných Verecek jeli jsme kolem Schönbornovy
pily, kterou mají v nájmu dva občané
jménem Mermelstein a Grünberg, tedy čistokrevní
Ukrajinci, a kde ve skladišti leží většinou
jedlové kulatiny v ceně přes 1 mil. Kč.
A při tomto lesním bohatství nemohou gazdové,
kterým shořely bídné baráčky,
postaviti nové, poněvadž nemají peněz,
aby si mohli dřevo koupiti. (Výkřiky posl.
Landové-Štychové.)
A místo toho, aby tyto nádherné lesy byly
přiděleny výborům chudiny nebo obcím,
které by výtěžkem hradily své
hospodářské a kulturní potřeby,
dovídáme se z časopisu "Pozemková
reforma", že tyto ohromné Schönbornovy lesy
mají býti zašantročeny mezinárodnímu
kapitalistickému koncernu, ve kterém má hráti
prim kapitál francouzský.
A zrovna tak jako v lesích soukromých hospodaří
se také v lesích státních. Za starého
režimu bylo dovoleno chudému obyvatelstvu aspoň
sbírati suchý klest a pásti v lesích
neomezeně dobytek, ale dnes je to zakázáno;
každý si musí dříví koupiti,
a kdo nemá peněz, ať nevaří a
mrzne. Obhospodařování těchto lesů,
zvláště bukových, které se nesázejí,
nýbrž nový les vyrůstá ze starých
pařezů, je pode vši kritiku. Správa
lesy nečistí, stromky v síle 8 až 10
cm jsou v jednom chumlu, 12 až 15 kusů, a běda
chudému Ukrajinci, kdyby si některý z těchto
zbytečných stromků uťal. Když k
tomuto mizernému hospodaření se ještě
dřevo ve státních lesích po celých
tisícovkách kubických metrů rozkrádá,
jak to s tohoto místa vytkl tehdy vládní
poslanec při volbách do Nár. shromáždění
v Podkarpatsku inž. Nečas a jak jsem dokázal
s tohoto místa já v případě
továrníka Kerlína v Kobelecké Poljaně,
pak je přirozeným důsledkem, že správa
státních lesů nemůže vykázati
z tohoto nádherného hospodaření více
než 10 Kč čistého zisku z jedné
měřice. Tedy lesy jsou pro chudý pracující
lid Podkarpatska nepřístupné a on z nich
má jen škodu způsobenou lesní zvěří.
A půda orná? (Výkřiky komunistických
poslanců.) Na 6000 v jednom úseku ukradl Kerlín.
Jedna deputace byla u pana presidenta v Topolčankách,
dvě u kancléře Šámala, já
jsem vedl čtvrtou deputaci k sekčnímu šéfovi
Schieszlovi, ale nestalo se nic. Krásti se smí,
ale od 100.000 nahoru, nesmí se však krásti
od šestáku nahoru pod 100 Kč. To je každý
trestán.
Na Vrchovině lopotí se Ukrajinec na ostré
stráni 500 až 700 m vysoko - jděte se, pánové,
podívati, je div, že se tam s dobytkem vůbec
udrží - mnohdy musí kopati půdu krompáčem,
zatím co na rovinách od Užhorodu až po
Buštinu ohromné komplexy půdy jsou pastvinou.
Myslím, že žádný rozumný
hospodář nenechá půdu, kterou možno
orati, na pastviny. Výmluva panstva, které v tomto
státě uchvátilo moc, že půda
na těchto rovinách trpí mokrem, je velmi
nedostatečná a dává panstvu, hlavně
ministerstvu zemědělství velmi smutné
vysvědčení.
Již před delší dobou rozvinul p. ministr
Srdínko v zemědělském výboru
svůj prý velkorysý plán pro budoucnost,
a v tomto plánu bylo také odvodnění
"Černého močálu, "kde půl
roku v roce 55.000 měřic dobré půdy
leží pod vodou. O plánu p. ministra Srdínka
troubily agrární listy nějaký čas
oslavné fanfáry, ale více se neudělalo
nic. A přece na rovinách v Zakarpatsku, kdyby se
jich racionelně pro polní hospodářství
využilo, mohlo by se usaditi přes 30.000 soběstačných
zemědělských rodin, které s příslušníky
svých rodin tvoří nejméně čtvrtinu
obyvatel Podkarpatska. Ale na tuto užitečnou otázku
nemá vládnoucí buržoasie finančních
prostředků. Ona má dosti peněz na
militarismus, pro rakousko-uherské generály a vdovy
po rakousko-uherských generálech, ona z rozkazu
Dohody musí sehnati ročně přes 2 miliardy
na úroky kapitalistickým žralokům, ona
má přes 1/2 miliardy ročně pro četníky,
policajty a špicly, ona má dosti peněz na nabubřelou
representaci, ale pro pracující lid, na Zakarpatsku
zvlášť, nemá ani haléře,
pro ten má jen paragraf a pendrek.
Otázka komunikace na Zakarpatsku je také vládnoucí
buržoasií řešena čistě po
afrikánsku. Cesty, po kterých se prohání
panstvo v automobilech, jsou dokonce i válcovány,
ale tam, kde jezdí ukrajinští gazdové
do svých obcí a chýší, tam si
může gazda i s dobytkem zlámati nohy. Našli
jsme spojovací cesty, které za starého režimu
byly plánovitě vybudovány, takže bylo
možno serpentinami přejeti i nejvyšší
vrchy, ale při vypuknutí války byly tyto
cesty pouze vyštětovány, vyloženy velkým
kamenem a od té doby se po nich jezdí, aniž
by je kdokoli poštěrkoval. Mosty jsou většinou
prohnilé, veliká část je stržena
a občané se musí broditi přes řeky.
Zvláštní raritu našli jsme v Dubrniči,
okres Velké Berezné. Zmínila se již
o tom soudr. Landová-Štychová. Jeli
jsme přes 13 km od Černoholové, přijedeme
k mostu přes Užu, která je v těch místech
dosti široká a také dosti hluboká, ale
most přes řeku je stržen. Vedle strženého
mostu jest sice most, po kterém jede dráha na státní
pilu, ale tento most jest uzavřen a otvírá
se jenom panstvu v autech anebo protekčním dětem.
Vynutili jsme si s dosti velikým křikem průjezd
po tomto státním mostě a s námi se
svezli i ubožáci, kteří 4 až 6
hodin před mostem čekali i s dobytkem, který
vezli na trh druhého dne. A vraceti se, znamenalo obcházeti
nejméně 26-28 km. Most je stržen již déle
než jeden rok a nikdo se o postavení tohoto mostu
nestará, ačkoli je na župní silnici.
V nejhorší africké kolonii nemohly by býti
poměry horší.
Když jsem byl v silničním výboru ve
Zlíně a na přání Bati nás
buržoasie zbavila členství, strhla nám
povodeň v jediný den 5 mostů. Bylo třeba
150% přirážek, ale provisorní most se
udělal v jednom týdnu, a tu jeden most dlouhý
200 metrů, vysoký 6 až 7 m od hladiny vodní
jest stržený přes rok. Vede k němu cesta
13 km dlouhá a nikdo neví, když tam jde, jak
tam cesta bude vypadati. Přijde tam a musí přes
řeku, neví, zdali nepozbude zdraví nebo se
neutopí. Pánové, za 2 dny má nastoupiti
svůj úřad president zemské správy
v Zakarpatské Ukrajině, jak novinářské
zprávy ohlašují, táž osoba, která
nejen prve uvedený šlendrián trpí, nýbrž
svou autoritou jej i kryje.
Pracující lid na Zakarpatské Ukrajině
nejen že nebyl osvobozen, ale je zotročen hůře
nežli za režimu maďarského hospodářsky
i politicky. Nynější buržoasní
systém není schopen tento lid osvoboditi. Osvobození
může přinésti jenom sociální
revoluce. (Hlasy: Z Moskvy!) Ano, z Moskvy! I vy jste to
museli přiznati ve výroční den ruské
revoluce na vašem venkově, i váš pan Vraný
musil skloniti poněkud níže ten svůj
nosánek a musil říci: Nemůžeme
popříti, že ruská revoluce dala rolníku
půdu, že tam neexistují ani Lichtensteinové,
ani Schönbornové, ani Schwarzenbergové, ani
ti všichni ostatní. To jste musili přiznati.
Z toho je viděti, pánové z agrární
strany, že nečtete ani úvodníků
svého vlastního ústředního
orgánu. Tak máte zaplacené a zapracované
sekretáře, že to přečtou za vás,
a když občas něco potřebujete, opíší
vám to, abyste toho mohli použíti.
Ale už dnes bylo by možno zoufalou bídu tohoto
lidu zmírniti splněním těchto dílčích
požadavků:
Provésti úplnou a spravedlivou parcelaci veškerých
velkostatkářských latifundií, zmeliorovati
ohromné močály. 2. Provésti kolonisaci
bezzemků a drobných zemědělců
z Vrchoviny, kde jsou odsouzeni hladověti na nově
zřízené usedlosti v rovinách. 3. Vyrvati
zakarpatský lid z rukou lichvářů tím,
že mu bude poskytnut levný úvěr. (Posl.
dr Slávik: Od koho?) Pánové v zemědělském
výboru, vládní poslanci, na příklad
posl. Krejčí, vytýkali si, že
agrární družstvo v jednom místě
sežralo 6 milionů subvence a nyní se mne ptá
pan dr Slávik, od koho má dostati Zakarpatsko
levný úvěr 4 nebo 5%, aby nemusilo platiti
12 nebo 13 %. To vám v zemědělském
výboru nevytkl Mikulíček, ani žádný
jiný můj kolega, nýbrž kolega váš
a snad nemáte složenou koalici z lidí, kteří
by se odvážili své kolegy potírati lží.
Pan kol. Krejčí musil míti pro to
jistě pádné důvody.
Další požadavky by byly: 4. Odpustiti dlužné
daně a nejméně na deset let pracující
lid daně zprostiti. Museli to konstatovati i vaše
listy, že dekretem v 10. výročí sovětského
vítězství v Rusku bylo celých 7 milionů
rolníků osvobozeno od veškeré povinnosti
daňové. 5. Volný odstřel škodné
zvěře. 6. Převedení ohromných
lesů z majetku velkostatkářův a státu
do vlastnictví výborů chudoby, a kde by tento
nebyl možný, zorganisovati do vlastnictví obcí.
Veškeré tyto požadavky jsou při dobré
vůli - a ta je předpokladem - vládnoucí
buržoasie proveditelné. Pak-li tyto životní
požadavky nebudou uskutečněny, přesvědčíte
pracující Ukrajince, že jim jiného nezbývá,
než následovati svých soukmenovců z
Ukrajinské republiky sovětské, vypráskati
vykořisťovatele a půdu dáti těm,
kteří svými mozoly ji obdělávají.
(Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Dále má slovo pan posl. Bolen.
Posl. Bolen: Vedení komunistické strany Československa
mně uložilo, abych jeho jménem učinil
toto prohlášení:
Přesto, že jsme v denním tisku nesčetněkráte
zdůraznili, že naše politická akce 6.
července není namířena proti hasičskému
sjezdu, přesto, že jsme tento fakt několikráte
s největší rozhodností a určitostí
zdůraznili i s tribuny parlamentní, šíří
část denního tisku neustále pověsti
a poplach, jako by chtěla komunistická strana Československa
hasičský sjezd rušiti, poškoditi nebo
docela znemožniti. (Předsednictví ujal se
předseda Malypetr.)
Prohlašuji s největším důrazem,
že KSČ nemá a nikdy neměla v úmyslu
rušiti, poškozovati nebo docela znemožňovati
hasičský sjezd a hasičské slavnosti.
Náš poměr k hasičstvu je poměrem
veliké dělnické strany, sdružující
nejuvědomělejší část dělnické
třídy, k veliké zájmové, masové
organisaci, v níž ohromnou většinu tvoří
dělníci, malí rolníci, drobní
živnostníci a příslušníci
ostatních pracujících vrstev. Mezi těmito
členy hasičských jednot je veliká
část těch, kdož jsou příslušníky
naší strany a ještě větší
část těch, jichž sympatie si KSČ
získala a kteří jsou součástí
milionové armády jejího voličstva.
Náš poměr k hasičstvu je tedy dán
naším naprostým uznáváním
a hodnocením obětavé práce, kterou
v městech, městečkách a v tisících
malých vesnic hasiči denně konají
ve prospěch především pracujících
vrstev. Náš poměr k hasičstvu dále
je dán tím, že k této obětavé
práci se právě v hasičstvu sdružují
malí, drobní, pracující lidé.
Aby bylo docela jasno, jaký poměr zaujímá
naše strana k hasičstvu i jeho slavnostem, přečtu
jako doklad dopis, který adresovalo předsednictvo
klubu poslanců a senátorů KSČ výkonnému
výboru sjezdu slovanského hasičstva jako
odpověď na pozvání, aby náš
klub přijal místo v čestném předsednictví
slavnostního výboru sjezdu (čte):
"V Praze dne 21. dubna 1928.
P. T. Výkonnému výboru sjezdu slovanského
hasičstva v Praze. Uznáváme velikou a nezištnou
práci čsl. hasičstva ve prospěch širokých
vrstev pracujícího lidu. To jest jedna stránka
našich sympatií k hasičstvu. Druhá je,
že většina hasičských sborů
je složena z příslušníků
pracujících vrstev měst a venkova. Z těchto
důvodů sledujeme s opravdovým zájmem
činnost čsl. hasičstva a pokládáme
za svou povinnost podporovati jeho činnost všude,
kde směřuje ke skutečnému prospěchu
širokých pracujících vrstev měst
i venkova.
Ve vrstvách pracujícího lidu, jež právě
tvoří hlavní kádr hasičských
sborů, byly po převratu buzeny naděje, že
s národním osvobozením budou změněny
a podstatně zlepšeny i hospodářské
a sociální jeho poměry. Tyto naděje
rozbila skutečnost.
V 10. výročí utvoření Československé
republiky lze konstatovati stupňovaný třídní
útisk a vykořisťování pracujícího
lidu měst a venkova v takové míře,
že pracující lid nemá nejmenší
příčiny k oslavám. V době,
kdy většina dělnických odborů
jest nucena bojovati za oprávněné požadavky
životní, jež jsou mu odpírány,
v době, kdy pracující lid zemědělský
i drobní živnostníci jsou vyssáváni
nesnesitelnými břemeny daňovými, kdy
státní i jiní veřejní zaměstnanci
nevystačí s platy snižovanými drahotou
životních potřeb, v době zbavování
ochrany nájemníků a zdražování
bytů, v době oklešťování
sociálních vymožeností dělnictva,
zhoršování sociálního pojištění,
v době pronásledování dělnického
hnutí, brutálních útoků státní
moci, hrozné censurní praxe, útisku a nesvobody,
v takové době a za těchto poměrů
nemůže pracující lid nadchnouti se k
jakýmkoliv oslavám.
Poněvadž sjezd slovanského hasičstva
v Praze 1928 je konán v rámci jubilejních
oslav, nemůžeme přijmouti nabídku čestného
předsednictví v slavnostním výboru
sjezdu.
Děkujeme vám za vaše pozvání.
Vašeho sjezdu a s ním spojených podniků
se oficielně svými delegáty zúčastníme.
Přejeme vám zdaru a ujišťujeme vás
svou trvalou přízní."
Dále odmítám co nejrozhodněji pověsti
a zprávy, jakoby komunistická strana Československa
chtěla mařiti manifestace všelegionářského
sjezdu. Dnešní "Večerní České
Slovo" přináší pod palcovým
titulem a s křiklavými podtitulky tendenční
zprávu o tom, že komunistická strana chystá
rušení všelegionářského
sjezdu. Tuto zprávu "Večerního Českého
Slova", najmě výmysl pražského
policejního ředitelství, s největší
rozhodností jménem komunistické strany Československa
odmítám a konstatuji:
1. Vedení komunistické strany Československa
žádných výtržností nepřipravovalo
a nepřipravuje a nepřipravuje zejména žádných
výtržností u příležitosti
legionářského sjezdu,
2. vedení komunistické strany Československa
žádných falešných vstupenek na
legionářské shromáždění
na Staroměstské náměstí nevydalo,
ani se nikdy myšlenkou na něco podobného nezabývalo,
3. vedení komunistické strany Československa
s největší rozhodností odmítá
všechny zprávy o tom, jakoby komunistická strana
Československa chtěla mařiti manifestační
legionářský sjezd, a prohlašuje všechny
podobné zprávy za nehoráznou lež a nehoráznou
provokaci.
Všechny poplašné zprávy, ať už
se týkají hasičského sjezdu nebo manifestace
legionářů nebo konečně našeho
rudého dne, vycházejí z jednoho ústředí
a sledují jediný cíl: vyvolati zmatky a pogromovou
náladu proti komunistické straně Československa
a vytvořiti ovzduší, v němž by
dnešní nejčernější reakce
mohla rozpoutati všechny své zběsilé
síly. Odkud tyto panické zprávy jsou šířeny
a jaké živly jsou tu při práci, o tom
svědčí tato fakta.
Naše prohlášení, uveřejněné
5. června 1928 v "Rudém Právu"
význačně uprostřed první strany,
v němž jsme odmítli insinuace, jako bychom
chtěli mařiti hasičský sjezd, prohlášení
to docela jasné a stručné, jež kromě
odmítnutí insinuací ničeho více
neobsahovalo, bylo od první až do poslední
písmeny konfiskováno. Měli jsme býti
zřejmě umlčeni, aby se proti nám mohly
šířiti nejdivočejší a nejvylhanější
zprávy. Pokud jde o legionářské manifestace,
doznává otevřeně dnešní
"Večerník Českého Slova",
že zprávy o našich domnělých přípravách
a plánech dostala Československá obec legionářská
od policejního ředitelství v Praze. A co
se týče rudého dne, konstatuji toto: Rudý
den má býti pořádán jako manifestace
legální. Za komunistickou stranu Československa
o něj docela legálně na policejním
ředitelství zažádali členové
Národního shromáždění
posl. Bolen, posl. Stern, posl. Zápotocký
a sen. Toužil. Tito svolavatelé se zároveň
ohlásili jako hlavní pořadatelé a
dokonce se zavázali dodati včas jmenovitý
seznam většího počtu pořadatelů
a převzíti tak záruku za úplný
pořádek. Svolavatelé ohlásili manifestační
průvod na takovou hodinu, kdy už průvod hasičstva
bude mimo Václavské náměstí,
zavázali se dokonce uspořádati průvod
na Václavském náměstí dvěma
proudy tak, aby doprava uprostřed nebyla rušena, a
tábory lidu měly se konati takřka mimo Prahu,
t. j. na Invalidovně, odkudž byl zaručen klidný
rozchod manifestantů.
Kde je tu na celém našem postupu jenom stín
nějakého pučismu? Statisícová
strana, opírající se o sympatie milionů
příslušníků chudých pracujících
vrstev, odmítá zásadně pučistické
metody jak metody dělnické třídě
a jejímu hnutí škodlivé a pro cíle
její neúčinné. (Výkřiky
čsl. poslanců soc. demokratických.) Nejde
o komunistický puč, nýbrž o puč
proti celé dělnické třídě,
proti všem pracujícím a chudým vrstvám
obyvatelstva tohoto státu, jde o puč proti komunistické
straně Československa. (Potlesk komunistických
poslanců.) Osnovatelem tohoto puče je dnešní
měšťácká koalice a její
vláda.
Zmařiti tento pokus o puč proti všem pracujícím
znamená zkřížiti plány dalšího
zbidačování životní úrovně
všech chudých a nemajetných vrstev, zaraziti
rostoucí sociální, kulturní a politickou
reakci. To by mělo býti jasné i všem
dělníkům a všem poctivým příslušníkům
socialistických stran. Nechť si dobře ujasní,
jakou objektivní úlohu v dnešní situaci
mají takové pogromové zprávy, jaké
přináší dnešní "Večerní
České Slovo". Nechť rozhodnou, kam mají
blíž, zda ke komunistickému dělnictvu,
nebo k policejnímu ředitelství. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Legionáři, kteří se v nejbližších
hodinách sjedou do Prahy, musejí se zeptati hodně
hlasitě, proč trpěli a krváceli na
všech bojištích světa, musejí se
zeptati, kde jsou sliby Washingtonské deklarace, kde že
je spravedlnost hospodářská, politická
a národnostní, musejí se zeptati, kde že
je svoboda shromažďovací a tisková a v
čem spočívá svoboda a rovnost pracujícího
lidu. Legionáři, kteří cítí
socialisticky a kteří chápou dnešní
reakci v celé její podstatě, nechť srovnají
úvodní článek "Národního
osvobození" z 1. června, nadepsaný "Otevřte
ventily", v němž se vytýká měšťácké
koalici, že musila vydrážditi komunisty svým
zákazem Spartakiády k zesílené agitaci,
s dnešním úvodníkem "Národního
osvobození", nadepsaným "Nebezpečná
provokace komunistů" a nechť rozhodnou, která
tradice jest jim bližší: zda tradice II. sjezdu
delegátů československých vojsk na
Rusi, nebo tradice Mussolini-Gajdovská. Masová komunistická
strana Československa bude navzdor všem provokacím
a navzdor všem, přímo nepříčetností
diktovaným opatřením vlády, vésti
dále boj za konečný cíl i za všechny
denní požadavky pracujících mas, obhájí
a probojuje ve spojení s masami svoji legalitu a legalitu
všech dělnických organisací a rozbije
všechny provokační plány vlády
a jejích orgánů. (Souhlas komunistických
poslanců.) Demonstrace 6. července je pouze
článkem velkého třídního
zápasu, který komunistická strana Československa
organisuje a vede. Demonstrace 6. července není
ani první, ani poslední akcí, kterou komunistická
strana Československa pořádá. Komunistická
strana Československa jest a za všech okolností
zůstane předvojem celé pracující
třídy. Komunistická strana Československa
je pod vedením komunistické Internacionály
nejspolehlivější zbraní, kterou dělníci
a pracující rolníci dobudou svého
vítězství. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. inž. Jung. Uděluji mu slovo.