Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: inž. Dostálek,
dr. Buday, Horák, Slavíček,
Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Bečko, Vávra.
199 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: náměstek min. předsedy
dr. Šrámek; ministři dr Gažík,
Najman, dr. Nosek, inž. Novák,
dr. Srdínko, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce dr Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 152. schůzi
posl. sněmovny.
Dovolené dal jsem: dodatečně na včerejší
schůzi p. posl. Bečkovi; dodatečně
na včerejší, jakož i dnešní
schůzi p. posl. Geršlovi; na dnešní
schůzi pp. posl. Srbovi, Brožíkovi
a Brodeckému - vesměs pro neodkladné
záležitosti.
Poslanec dr Rosche oznámil přípisem
ze dne 10. července t. r., že vzdal se mandátu
poslaneckého.
Došla oznámení o změnách ve výborech.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Kontrolní komise N. S. pro dávku z majetku
a dávku z přírůstku na majetku zvolila
ve schůzi dne 11. července 1928 předsedou
posl. Staňka; místopředsedy sen. dr
Karase a posl. Windirsche; zapisovateli sen. Pastyříka,
posl. dr Polyáka a posl. dr Slávika.
Do výboru soc.-politického vyslal klub poslanců
čsl. soc.-dem. strany dělnické dne 10. července
posl. Karpíškovou za posl. dr Wintra, dne 11.
července posl. dr. Wintra za posl. Johanise; klub
poslanců čsl. nár. demokracie posl. Votrubu
za posl. Ježka.
Předseda: Došly dotazy. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Dotazy posl. Adámka:
ministrům vnitra a zemědělství o živelní
pohromě v obci Něm. Rybné, okres Žamberk
(č. D 1187-II),
ministru průmyslu, obchodu a živností o prováděcím
nařízení k zákonu o podomním
obchodu (č. D 1188-II),
ministrům zemědělství, vnitra a financí
o živelní pohromě na okresu pardubickém
(č. D 1189-II),
ministru železnic o postavení lávky jako přechodu
přes trať na stanici Březová-Brněnec
na trati Brno-Česká Třebová (č.
D 1190-II).
Předseda: Došly odpovědi na dotazy.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Odpovědi:
min. věcí zahraničních na dotazy:
posl. Vološina, že pozemkové knihy býv.
soud. okresu šátoralja-újhelského mělo
by Maďarsko odevzdati Československu (č. D
1003-II),
posl. Kurťaka:
že tiačevští rolníci nemohli vyvézti
několik tisíc vozů sena ze svých pozemků
v Rumunsku (č. D 1006-II),
že Rumuni regulují řeku Tisu u Sighetul Marmatiei-Garda
proti obci Solotvině (č. D 1011-II),
posl. inž. Junga o neudržitelných poměrech
při pohřbívání v Českém
Těšíně (č. D 1025-II);
min. spravedlnosti na dotazy:
posl. Adámka:
o postupu okr. soudu ve věci zemské dávky
rolníka Bořila v Oldřeticích (č.
D 1063-II),
o vysokém palmáre notáře JUDra Bedřicha
Rudolfa v Kladně (č. D 1079-II),
posl. Bolena a soudr. o dvojím úřadování
u soudů (č. D 1101-II);
min. vnitra na dotazy:
posl. dr Koberga o zákazu divadelního představení
v Ludgeřovicích (č. D 1084-II),
posl. Nitsche, že bratislavská expositura ministerstva,
poskytujíc podpory z hasičského fondu, postupuje
neoprávněně (č. D 1093-II);
vlády na dotazy:
posl. Vološina a druhů o nařízení
ministerstva školství a nár. osvěty
ze dne 6. října 1927, č. 117113, o místním
platu stát. učitelů na církevních
školách (č. D 1018-II),
posl. Eckerta a druhů o neodůvodněném
protežování a nekalé soutěži
stát. tiskáren a vládního tisku proti
živnostníkům platícím daně
(č. D 1042-II);
min. financí na dotaz posl. Horpynky o kvalifikační
praxi slezského zem. fin. ředitelství (č.
D 926-II);
min. veř. prací na dotaz posl. Fedora o opravenie
cesty medzi Mniškom a Svedliarom (č. D 932-II);
min. obchodu na dotaz posl. Kurťaka, že kominíci
sevljušského okresu neprávně požadují
poplatky (č. D 1057-II);
min. pošt a telegrafů na dotaz posl. dr. Koberga o
žádosti Pavliny Butschkové z Krnova o dar z
milosti (č. D 1081-II).
Předseda: Počátkem schůze byly
tiskem rozdány zprávy.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
1694. Zpráva výboru pro dopravu. a veř. práce
a výboru rozpočtového o usnesení senátu
(tisk. sněm. 1649) k vládnímu návrhu
zákona (tisk. sen. 646 a 663) o nabytí místní
dráhy Votice-Sedlčany státem.
1695. Zpráva rozpočtového výboru o
vládním návrhu zákona (tisk 1603)
o zcizení některých státních
nemovitostí a opatření úhrady pro
koupi některých nemovitostí Československému
státu pro některé stavby.
1697. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
hl. št. zastupiteľstva v Bratislave, ktorou žiada
vydať trest. stíhaniu posl. Gregorovitsa. (Prečin
dla §u 14, č. 3 zákona na ochranu republiky.)
1698. Zpráva výboru pro dopravu a veř. práce,
výboru pro záležitosti průmyslu, živností
a obchodu a výboru rozpočtového o usnesení
senátu k vládnímu návrhu zákona
(tisk sen. 563 a 595), kterým se mění a doplňují
některá ustanovení zákona ze dne 7.
března 1924, č. 64 Sb. z. a n., jímž
se upravuje poměr československé státní
správy k Československé plavební akciové
společnosti Oderské.
Předseda: Přikazuji:
Výborům zahraničnímu a živnostenskému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
1687. Vládní návrh, jímž se předkládá
Národnímu shromáždění
ke schválení prozatímní dohoda, sjednaná
mezi republikou Československou a Persií v Teheranu
dne 17. června 1928 a uvedená v prozatímní
platnost vládní vyhláškou ze dne 28.
června 1928, č. 89 Sb. z. a n.
Předseda: Výboru rozpočtovému:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
1686. Vládní návrh zákona, kterým
se 5557 povoluje vrácení daně z obratu nebo
přepychové a daně přepravní
vývozním podnikům průmyslovým.
Předseda: Výboru ústavně-právnímu:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
1684. Vládní návrh zákona, kterým
se opětně mění zákon o zrušení
šlechtictví, řádů a titulů.
1685. Vládní návrh zákona, kterým
se doplňují a mění některá
ustanovení zákonů o soudním řízení
ve věcech občanských a v řízení
exekučním.
Předseda: Výboru imunitnímu
přikázal jsem tuto žádost:
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Žádost okr. soudu ve Frýdlantě ze dne
4. července 1928, č. Nt 32/28-1, za souhlas s trest.
stíháním posl. Haiblicka pro pře
stupek podle §§ 2 a 19 zákona shromažďovacího
(č. J 592-II).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání prvého odstavce pořadu,
jímž jest:
1. Zpráva výboru pro veř. zdravotnictví
a výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu
a živností k usnesení senátu (tisk sněm.
1647) o vládním návrhu (tisk sen. 635 a 654)
zákona, jímž se mění a částečně
doplňuje zákon ze dne 29. května 1923, č.
128 Sb. z. a n., o provádění Mezinárodní
opiové konvence ze dne 23. ledna 1912, vyhlášené
pod č. 159 Sb. z. a n. z r. 1922, a jímž se
provádí Mezinárodní opiová
úmluva ze dne 19. února 1925, vyhlášená
pod č. 147 Sb. z. a n. z r. 1927 (tisk 1672).
Zpravodajem výboru pro veř. zdravotnictví
je p. posl. Kyncl, zpravodajem výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností p. posl. Náprstek.
Dávám slovo prvému zpravodaji, za výbor
pro veřejné zdravotnictví p. posl. Kynclovi.
Zpravodaj posl. Kyncl: Slavná sněmovno!
Mám podati zprávu výboru pro veř.
zdravotnictví k usnesení senátu (tisk sněm.
1647) o vládním návrhu zákona (tisk
sen. 635 a 654), jímž se mění a částečně
doplňuje zákon ze dne 29. května 1923, č.
128 Sb. z. a n,. o provádění Mezinárodní
opiové konvence ze dne 23. ledna 1912, vyhlášené
pod č. 159 Sb. z. a n. z r. 1922, a jímž se
provádí Mezinárodní opiová
úmluva ze dne 19. února 1925, vyhlášená
pod č. 147 Sb. z. a n. z r. 1927.
Mezinárodní opiová konvence z 23. ledna 1912
vyplynula z nezbytnosti mezinárodní dohody o postupném
potlačování požívání
opia, morfia, kokainu, jakož i drog připravených
neb odvozených z těchto látek, které
dávají neb mohou dáti příležitost
k podobnému zneužívání. V důsledku
smlouvy versailleské přistoupilo i Československo
k Mezinárodní opiové konvenci a příslušný
zákon o provádění této konvence
byl vyhlášen 29. května 1923 Sb. z. a n. č.
128.
Zákon tento určuje, které osoby smějí
vyráběti, dovážeti a prodávati
opiáty a určuje zároveň povinnost
těchto osob vésti ve svých knihách
přesné záznamy o pohybu tohoto zboží.
Povinnost tato nevztahovala se však na předpisy lékařské
a na prodeje lékárníků řádně
oprávněných. Každý, kdo obchodoval
opiáty ve velkém a byl oprávněn dovézti
neb vyvésti některý opiát, byl povinen
zažádati vedle povolení dovozního ještě
o tak zv. "Dovozní osvědčení",
které vydává ministerstvo zdravotnictví,
jež každoročně pak podává
výkaz o vyvezeném a dovezeném množství
opiátů Mezinárodní opiové konvenci
v Ženevě.
K tomuto zákonu bylo vydáno prováděcí
nařízení 18. června 1925 Sb. z. a
n. č. 147, v němž byla určena povinnost
úředním lékařům, aby
prohlédli závody osob a podniků zabývajících
se prodejem, výrobou a dovozem opiátů a aby
se přesvědčili o tom, zda jsou vedeny záznamy
o dovozu a prodeji tohoto zboží.
V roce 1927 byla sjednána nová Mezinárodní
opiová úmluva, která vyhlášena
byla ve Sb. z. a n. č. 147 ze dne 3. října
1927. Úmluva tato rozšiřuje řadu opiátů
na listy kokkové, surový kokain, ekgonín
a indické konopí, případně
pryskyřice z něho vyrobené a jejich přípravky.
Rozšíření platnosti opiové konvence
i na tyto látky bylo vyhlášeno ministerstvem
zdravotnictví v dohodě s ministerstvem obchodu,
průmyslu a živností ve Sb. z. a n. ze dne 1.
prosince 1927, čís. 21 z r. 1928. Dále tato
úmluva obsahuje nový závazek pro Československo
v tom, že lékařům, kteří
mají domácí lékárny a lékárníkům
se ukládá buďto vésti přesné
záznamy o nákupu a prodeji opiátů
anebo uschovávati v každém případě
předpis lékařský vztahující
se na opiáty. Z této nové úmluvy vyplývá
tudíž, že zákonem nutno jest naříditi
lékařům, zvěrolékařům,
majícím domácí lékárny
a lékárníkům, aby vedli přesné
záznamy anebo uschovávali lékařské
předpisy, v nichž jsou předepsány omamné
látky. Naříditi uschovávání
lékařských předpisů lékařům
nebo lékárníkům jest nepraktické,
neboť není možno jednak naříditi
lékaři, aby předepsav nějaký
lék, v němž jest obsažen omamný
prostředek, sháněl zpět svoje recepty
od nemocných, jednak ukládati uschovávání
receptů lékárníkům nebylo by
možno vzhledem k nemocenským pojišťovnám,
jimž musí lékárník účty
k retaxaci a k honorování předkládati.
Tím znemožněna byla by jakákoliv kontrola
vzhledem k tomu, že by recepty nebyly po ruce.
Nezbývá tudíž nic jiného, než
uložiti lékárníkům, jakož
i lékařům a zvěrolékařům,
majícím domácí lékárny,
vésti záznam o nákupu a prodeji látek,
na něž vztahuje se zmíněná konvence.
Třetí článek Mezinárodní
opiové konvence připojuje k surovému opiu,
jehož dovoz a vývoz jest omezen na určitá
místa, ještě i listy kokkové. Jest tudíž
nutno zákonem doplniti v tom směru § 6 zákona
ze dne 29. května 1923, čís. 128 Sb. z. a
n. Konečně připojuje k §u 7 tohoto zákona
nový odstavec, jímž jest dána možnost
zabaviti a prodati látky, které jsou předmětem
opiové konvence v případě, že
jsou předmětem trestného činu.
Výbor pro veřejné zdravotnictví pojednal
ve své schůzi dne 3. července 1928 o usnesení
senátu tisk č. 1647 a usnesl se doporučiti
poslanecké sněmovně ke schválení
osnovu zákona ve znění přijatém
senátem. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji, za výbor pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živnosti p. posl. Náprstkovi.
Zpravodaj posl. Náprstek: Slavná sněmovno!
Zneužívání opia jako omamného
prostředku přinášelo s sebou tak zhoubné
následky, že vynutilo svolání řady
komisí a vedlo r. 1912 k uzavření Mezinárodní
konvence ze dne 23. ledna 1912 vyhlášené pod
č. 159 Sb. z. a n. z r. 1922. Konvenci tuto podepsalo původně
13 států a během roku přistoupily
další 23 státy.
Rakousko-Uhersko ke konvenci z r. 1912 nepřistoupilo a
tudíž stala se tato konvence pro republiku Československou
závaznou teprve přijetím mírových
smluv, které podle svého ustanovení nahrazují
zvláštní ratifikaci Československou
republikou.
Úkolu uzavřené konvence, omeziti výrobu
omamných prostředků, zameziti podloudný
obchod narkotiky a omeziti užívání těchto
látek pouze jako nezbytných léčivých
prostředků, nebylo plně dosaženo a proto
uzavřena byla 19. února 1925 nová opiová
konvence ratifikovaná republikou Československou
5. března 1927 a uveřejněná téhož
roku pod číslem 147 ve Sb. z. a n.
K provedení ustanovení čl. 1 této
konvence, kterým se podrobují dozoru veřejných
správ i jiná narkotika mimo opium, morfium a kokain,
zmocněno bylo ministerstvo zdravotnictví ve shodě
s ministerstvem průmyslu, obchodu a živností
zákonem ze dne 29. května 1923, č. 128 Sb.
z. a n. Vyhláška ve smyslu tohoto zákona byla
také ministerstvem zdravotnictví v dohodě
s ministerstvem obchodu vydána pod č. 21 Sb. z.
a n. z r. 1928.
Otázku výroby a prodeje nově vsunutých
látek nutno podle čl. 6 Mezinárodní
opiové úmluvy upraviti pomocí zákona.
Z těchto důvodů předložila vláda
senátu vládní návrh tisk č.
635, jímž se mění a částečně
doplňuje zákon ze dne 29. května 1923, č.
128 Sb. z. a n., o provádění Mezinárodní
opiové konvence ze dne 23. ledna 1912, vyhlášené
pod č. 159 Sb. z. a n. z r. 1922, a jímž se
provádí Mezinárodní opiová
úmluva ze dne 19. února 1925, vyhlášená
pod č. 147 Sb. z. a n. ze dne 5. března 1927.
Senát přijal tento vládní návrh
ve 132. schůzi 15. června 1928 a v poslanecké
sněmovně předloženo toto usnesení
senátu v tisku 1647.
Čl. I mění ustanovení 3. odstavce
§u 3 zákona ze dne 29. května 1923, č.
128 Sb. z. a n., tím, že nařizuje lékárníkům
a také lékařům a zvěrolékařům,
majícím domácí (příruční)
lékárny, vésti záznamy ve svých
knihách o koupeném a na lékařský
předpis prodaném množství omamných
látek, výslovně tam uvedených.
Ustanovení tato lze prakticky lépe provésti
než nařízením, které by přikazovalo
lékárníkům, lékařům
a zvěrolékařům uschovávání
lékařských předpisů. Také
nebylo možno zatížiti nemocenské pojišťovny
novým administrativním zatížením,
které by vyžadovalo vracení příslušných
lékařských předpisů.
V §u 6, odst. 1 zák. č. 128/1923 Sb. z. a n.
rozšiřuje se zmocnění a omezení
počtu měst a míst, jimž dovoz a vývoz
surového opia jest dovolen, i na listy kokkové.
Konečně vyhovuje se článku 28 úmluvy
ze dne 19. února 1925 tím, že se k §u
7 připojuje nový odst. 4., připouštějící
konfiskaci látek, jež se staly předmětem
trestního činu.
Výbor pro záležitosti obchodu, průmyslu
a živností projednal ve své schůzi zmíněné
usnesení senátu a ježto toto usnesení
plně vyhovuje závazkům převzatým
ratifikací druhé opiové konvence, navrhuje
slavné posl. sněmovně přijetí
tohoto zákona ve znění usnesení senátu
ze dne 15. června 1928. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci,
zahájíme proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická stanovena byla 20 minutami. (Námitky
nebyly.)
Námitek není. Navržená lhůta
jest přijata.
Ke slovu je přihlášen p. posl. dr Stern.
Dávám mu slovo.
Posl. dr Stern (německy): Přihlásil
jsem se ke slovu, abych i zde s této tribuny učinil
několik zjištění o událostech
dne 6. července. Celý měšťácký
a sociálně-demokratický tisk jásá
nad tím, že se akce Rudého dne nepodařila.
Domníváme se, že se buržoasie a sociální
demokracie při tomto jásotu necítí
právě dobře a že samy velice dobře
pociťují, že se věci nemají zcela
tak, jak by to rádi viděli buržoasie a sociálně
demokratičtí vůdci. Nemáme úmyslu
něco zastírati. Jsme stranou, která je zvyklá
otevřeně hleděti do očí skutečnostem,
i kdyby byly sebe horší, než jsou ve skutečnosti,
a říci, co čím jest. Upřímně
doznáváme, že se veliká bojovná
akce, kterou jsme pod jménem Rudého dne připravovali
proti kapitalistické ofensivě a proti imperialistickému
válečnému nebezpečí, nepodařila
tak, jak by bylo nutno v zájmu všech pracujících
vrstev lidu ve městě a na venkově, v zájmu
všech politicky, hospodářsky, národně
a kulturně potlačovaných a vykořisťovaných.
Upřímně doznáváme, že
spoluzavinily i vlastní chyby a nedostatky, že akce
neměla toho úspěchu, jenž by byl býval
nutný. To však naprosto neznamená, že
se věci mají tak, jak to líčí
dělnictvu nepřátelská jednotná
fronta zpátečnictví a reformističtí
vůdcové. Dnes se všichni tito nepřátelé
dělníků pokoušejí vylíčiti
tuto věc tak, jakoby se nebyli bývali obávali
komunistické strany a bojovné akce, jakoby byli
předem věděli, že se akce nepovede,
ale až do posledního dne před 6. červencem
a i dne 6. července jednali úplně jinak.
Ještě nikdy v desítiletých dějinách
této kapitalistické republiky neměla vláda
zapotřebí uváděti v činnost
takovou výzvu ozbrojené moci a celého státního
násilného aparátu, jako proti našemu
zamýšlenému projevu Rudého dne. Celá
Praha a nikoliv jen Praha, nýbrž celá republika
byla v jistém stavu obležení. Více než
10.000 četníků a policistů jízdních
i pěších s puškami a bodly, ba dokonce
i s kulomety, silně zatížených válečným
střelivem, bylo soustředěno v Praze. A stejné
přípravy byly učiněny ve všech
větších městech v celé republice
a všude, kde se obávali dělnických projevů.
Staroměstské náměstí bylo obsazeno
takovou výzvou těžce ozbrojeného četnictva,
jako kdyby šlo o odražení útoku válečné
armády. Kromě toho mělo v celé republice
vojsko pohotovost. Vláda se svým celým mocenským
aparátem byla zřejmě zachvácena panickým
strachem před akcemi, stran nichž se nyní hledí
buditi dojem, jakoby nebyly bývaly vážně
míněny. Dokonce již v den legionářského
sjezdu byly učiněny takové přípravy,
jakoby měla býti vybojována velká
bitva. Průvod legionářů se pohyboval
špalírem pušek, revolverů a bodáků.
V desátém roce slavného trvání
vykořisťovatelské republiky musí se
buržoasie a její vláda třásti
a mobilisovati svůj celý mocenský aparát
při každé příležitosti,
kde se sejde větší množství pracujících
lidí, byť by to bylo jen na slavnost nebo ke sportovním
závodům. Ani pod ochranou bodáků a
dokonce kulometů necítila se buržoasie ještě
jistou. Byl vysílán jeden tajný oběžník
za druhým, aby byly mobilisovány všechny úřady,
ba dokonce dopravní úředníci, aby
ohlášené tažení dělníků
do Prahy bylo zadrženo. Prostředky nejbrutálnějšího
a úplně protizákonného teroru bylo
zakazováno soukromým vlastníkům nákladních
automobilů a řidičům dopravovati pracující
lidi, kteří se chtěli dostati do Prahy. Pokoušeli
se dokonce na drahách kontrolovati a zamezovati dopravu
jednotlivých osob a samozřejmě byla jízda
větších skupin považována již
za vážné ohrožení státu
a podle toho se s ní nakládalo. Byly vydány
pokyny, aby každý jezdec na kole byl zadržen
a kontrolován. V Praze se pokoušeli na všech
nádražích zjišťovati, kdo přijel
na Rudý den, aby ho mohli ihned zatknouti. Kdo měl
nějakou květinu nebo nějaký odznak,
o němž se úřady domnívaly, že
to jest pořadatelský odznak, byl ihned zatčen.
Byla uvedena v pohyb celá armáda špehounů,
aby kontrolovala ve všech částech Prahy, neděje-li
se nic, co by mohlo otřásti trváním
republiky. Ovšem nescházely mezi prostředky
k přípravám vlády proti Rudému
dnu ani jedovaté prostředky podvodu a pomluvy. Všemi
prostředky se pokoušeli zkresliti plány komunistů,
vyvolati dojem, jako by komunisté dne 6. července
připravovali nějaký puč, ozbrojené
povstání, boj o moc, nebo aspoň útoky
na důležité vládní budovy, především
na to nejdůležitější, co jest v
kapitalistickém státě, na banky. Vláda
svou pomlouvačnou kampaní dala se konečně
sama uvésti do takového stavu panického strachu,
že musila užíti velké části
četníků a policistů k ochraně
takových úřadů a bank, na jejichž
ohrožení vůbec nikdo nepomýšlel.
Byla to jedním slovem nádherná slavnost desítiletého
jubilea republiky. Před celou veřejností
musil býti odhalen a demonstrován pravý ráz
této zdánlivě demokratické lidové
republiky, musilo býti ukázáno, že tato
republika není ničím jiným než
brutálním aparátem násilí k
potlačování pracujících, hotovým
k nejpodlejším provokacím a k nejkrvavějším
masakrům neozbrojených příslušníků
pracující třídy, kteří
klidně chtěli demonstrovati pro své životní
zájmy. Již to, že vláda byla nucena k
takové otevřené výzvě svého
celého mocenského aparátu a k takovému
odhalení pravého rázu tohoto státu
a ještě mimo to v jubilejním roce, jest úspěchem
naší připravované akce, jehož žádný
křik nemůže sprovoditi se světa. Vláda
se neostýchala užíti ani zřejmých
lží. Takovou podlou lež dalo policejní
ředitelství dokonce veřejně vyvěsiti
ve všech pražských ulicích. Část
cvičení federace byla skutečně povolena,
ale policie tvrdila na plakátech, že zpráva
o tomto povolení jest mystifikací. To byla zcela
brutální lež, neboť toto povolení
bylo skutečně uděleno a teprve příštího
dne odvoláno.