Pátek 13. července 1928

Konstatuji to nejprve jako hospodářskou novotu Anglie a vylíčím krátce vliv na nás: Až dosud požíval surový cukr vůči rafinovanému cukru v Anglii přednostního cla asi 15 Kč na 100 kg, přes které však mohly naše rafinerie přecházeti. V rozpočtu, přijatém anglickým parlamentem 24. dubna 1928, bylo vlastním rafineriím přiznáno zvýšení přednostního cla na  2/4 za cwt, t. j. 50.8 kg, takže diference mezi dovozním clem na surový cukr a rafinádu činí 52 Kč. To značí tolik, že jest export naší rafinády do Anglie nemožným. Následek toho pro domácí cukerní průmysl zvláště, pro hospodářství všeobecně, jest nedohledný. Náš export byl na 7 mil. q anglické spotřeby zúčastněn 3.25 mil. q.

Zároveň byl schválen anglickou dolní sněmovnou návrh zákona, podle něhož se vybírá na knoflíky cizího původu clo 33.3%. Toto celní zvýšení znamená opět pro československý knoflikářský průmysl, který přibližně zaměstnává 19.000 osob a jehož vývoz do Anglie činil v r. 1926 18 mil. Kč, úplnou zkázu. Nebyli bychom seriosní, kdybychom z těchto anglických celněfinančních opatření obviňovali výlučně naši obchodní politiku. Nejdříve byly pokusy v tom směru. Avšak i když nejsem obhájcem československé obchodní politiky - budu se jí ještě kriticky zabývati - nejde dobře svalovati na ni proto odpovědnost. Anglie přišla k diferenčnímu cukernímu clu, ke clu z knoflíků, k asimilaci Carrency Notes valutárním bankovkám banky anglické a ke všem těm novým zákonům poslední doby z donucení. Anglie válkou zchudla. Jest jako ostatní evropské státy pod finanční nadvládou Ameriky, její obchodní bilance jest pasivní, což dokazuje statistika převahy dovozu v letech poválečných. To jsou základní změny v anglických poměrech, které vyvolávají základní reformy.

Jestliže se anglický kancléř pokladu pak snažil ve svém rozpočtu vyhověti tomu všemu, pak je to jistě pochopitelné. Avšak my se tážeme, ačkoliv si neosobujeme míti náhledy lorda Balfoura na světovou situaci a stav Anglie, zda použité prostředky přinesou pomoc? Dáváme předem krátkou odpověď před naším podrobným míněním o ceně anglického opatření: Nepřinese pomoci v míněném smyslu.

Lord Balfour chce vésti Anglii k oné hospodářské robinsonádě, která je ideálem nejúzkoprsejších obchodních a hospodářských politiků Evropy: Nekupovati nic, aby se neoctly žádné peníze mimo zemi, státi se soběstačnými. Robinson však nebyl v takových poměrech dobrovolně. Vedení dnešní hospodářské politiky chce však dobrovolně ostrovní stav vybudovati a nepomýšlí na to, že živobytí se do té míry zjemnilo a drží se vybudované organisace vzájemně si sloužící, že každá revoluce k primitivnosti je přímo absurdní. Při tom nechceme se dále šířiti o tom, že byla to právě Anglie, která přisluhovala onomu systému, který jest vyjádřen známými slovy: "Laissez faire et laissez passer".

Okamžitě pro celou Evropu působivé hospodářské a finanční překážky možno pouze zmírniti, jestliže se původnímu zlu půjde na kořen: Celý evropský dluhový a hospodářský problém vyřešiti všeobecně, přikročiti všeobecně k znovuvybudování evropského hospodářství, aniž by, pokud možná, některá část byla vyloučena. Jedině tak může anglická finanční a hospodářská krise, která na nás tak zle působí, býti zakončena. Bohužel nemůžeme zjistiti, že se šlo nad teoretické uznání prostředků k zlepšení celkové světové situace, jak byly uvedeny.

Musil jsem učiniti exkursi do všeobecné obchodní a finanční politiky, abych odkryl pravé příčiny pro nás tak osudných zápletek a tím poukázal na ony úlohy, jež se nevyskytují pouze v oblasti československého státu. I pro nás musí to býti vděčná práce, abychom se podjali hospodářského uspořádání Evropy se všeobecných stanovisek. Ovšem československá obchodní a hospodářská politika byla právě v tomto ohledu chybnou. Bylo zkaženo i to možné, čím mohla spolupůsobiti k zlepšení většího postavení. Není, abychom při tomto příkladu zůstali, výmluvnější ilustrace pro toto tvrzení, než zvláště československá cukerní politika.

Článek 222 mírové smlouvy, podepsané 10. září 1919 v St. Germain en Laye, skýtal pomůcky pro eventuální celnětarifní výhody, které nepodléhaly největší výhodě, mezi rakouskou vládou s jedné strany a maďarskou a českou s druhé strany. Zde se naskýtalo mnoho pro odběr cukru a uhlí Rakouskem z Československa, případně pro export uhlí a cukru Československa do Rakouska. Odpovědné vedení československého státu, jeho obchodní a hospodářská politika, mohly za po¨moci článku 222 přes politické rozdělení Rakouska dále používati zákonů bývalé hospodářské komposice Rakousko-Uherska. Velel tak velký zájem československého průmyslu, onoho průmyslu, jehož basí byla veliká rakousko-uherská komposice. Zato však zanášeli se zničením právě této komposice. I když se to nepodařilo, vneslo se mnoho bídy do krajů a v obyvatelstvo. Konečný výsledek byl však pouze ten, že si utlačovaní zajistili posledním zbytkem své energie nové základy svého živobytí, z nichž onen, jenž byl původcem škody, sám velikou škodu utrpěl. Kdo nezná kalnou kapitolu cukerní politiky let 1920/21? Tehdy prosila Vídeň skoro úpěnlivě o dodávku cukru. Jako postrádala všech potravin, tak také i cukru. My za to měli přeplněná skladiště. Místo abychom učinili, co je samozřejmé, poskytli totiž Vídni cukr z našich přebytků a pomohli tím sousedu a vyrovnali se s placením za jimi dodávané zboží, byly zadržovány veškeré cukerní zásilky do Vídně. Pan Hotowetz spekuloval, a spekuloval v tomto případě tím raději, poněvadž to postihlo souseda. Rakousko dovedlo si tehdy ve vší tichosti importovati cukr z Jávy a československý cukerní průmysl vyšel na prázdno. Došlo-li tehdy k finanční krisi, která byla pouze vyrovnána známým vynaložením všech sil fiskálního experimentu, byla vina na nás. Rovněž tak bylo to s uhlím. A útraty takové obchodní politiky? Útraty takové obchodní politiky nese zpravidla veřejnost velmi těžce a trpce. Nejprve jest poškozován příslušný průmysl. Byl-li pramenem státních příjmů, stává se v tomto ohledu imaginární položkou. Jsou-li však zaniklé příjmy příjmy nezbytnými, musí ministr financí schodky nahraditi příjmy jinými. Většinou to budou všeobecné a spotřební daně. V tomto začarovaném kruhu se pak pohybuje tak zvaná korektura.

Také ztráta sousedních, tedy nejpraktičtějších odbytišť šla na útraty naší vylíčené chybné obchodní politiky. Dokazují to tyto číslice: Z celkového československého vývozu šlo do Rakouska, dále do Maďarska, Polska, Jugoslavie a Rumunska v r. 1921 57%, 1922 41%, 1923 40%, 1924 36%, 1925 19%. V létech 1926 a 1927 věc opět trochu stoupá. Na rakouském trhu kryly továrny ze státního území československého tudíž průměrně 50% odbytu. Klesající číslice let 1921 až 1927 ukazují, kam jsme došli s celou politikou, s celou hospodářskou politikou, která se v prvních letech v hlavních rysech dala vésti nenávistí proti Rakousku a Německu, místo aby byla vedena rozumem a poznáním, že právě sousední státní území byla v předválečné době našimi nejlepšími odbytišti a musí jimi býti i v době poválečné. Interesantním však je pozorovati, jak v téže době, kdy československý vývoz do těchto sousedních a tím pro nás co nejpraktičtěji položených odbytišť katastrofálně poklesl měrou, již jsem vyjádřil číslicemi, stoupl vývoz Německa a Anglie do těchto zemí, tedy do Rakouska, Maďarska, Jugoslavie a Rumunska skoro touž měrou, jako náš export poklesl.

K dovršení všeho přichází pak, jak řečeno, jako následek takové obchodní a hospodářské politiky, která na veřejnost nekonečně těžce působí, vývozní průmysl s požadavkem po odškodnění ve způsobu exportních prémií, podpor, odpisů daní atd. a tu začíná začarovaný kruh. O způsobech odškodnění u cukerního průmyslu se v posledním čase mnoho diskutovalo. Musíme k tomuto pokusu, který zahajuje tamponování průmyslu, zvláště průmyslu cukerního, zaujmouti stanovisko, protože každé takové těmto průmyslům povolené opatření, znamená opět přesunutí na široké vrstvy pracujícího obyvatelstva, na široké vrstvy spotřebitelské. Uvažovalo se o úpravě daňového zatížení, snížení daní spotřebních, daně z obratu, daně uhelné a z dopravy a pod. Mluví se o nové tarifní politice atd. Při tom se nepochybně přestřeluje. Se strany cukerního průmyslu a v tomto případě i od pěstitelů cukrovky se nepožaduje jen paralysování škod, nýbrž chce se při tom ještě udělati obchod. Známe zákulisní činitele takové politiky. Prohlašujeme zde však veřejně, že co nejostřeji protestujeme proti takovému experimentu, že však nanejvýš ostře protestujeme, aby ztráty cukerního kartelu byly přesunuty na spotřebitele. Vždyť by mohli tito pánové přinésti také sami malou oběť, jejich zisky z posledních let to jistě umožňují.

Zvýšení domácích cen cukru by bylo to nejnebezpečnější, čím by se mohla zahájiti korektura anglických celních opatření. Spíše by se musila, aby se došlo korekturou ztráty zahraničního odbytu k veliké domácí spotřebě, tato připraviti rozumnou cenovou politikou směrem dolů. Jedině toto bude míti za následek u nás zvýšenou spotřebu cukru. Nerozpakujeme se prohlásiti, že zvýšení domácího konsumu jest možným. Máme daleko menší kvotu cukru připadající na jednotlivce než na př. Německo. Na žádný způsob však nepomýšlet na zvýšení ceny cukru domácího, aby se takového cíle dosáhlo! Naše stanovisko míří tam, aby se apelovalo na vládu, aby ani nemyslila při opatřeních v zájmu cukerního průmyslu, poškozeného anglickými celními opatřeními, na nějaké zvýšení ceny cukru domácího. V tento smysl vyznívá i 26. dubna veškeré vládě mnou podaná interpelace stran kroků proti zvyšování cen domácího cukru. Opakuji dotaz na vládu, který klade interpelace, také zde ve sněmovně: "Jest ochotna při projednávání opatření, jimiž mají se zmírniti ztráty v cukerním průmyslu, učiniti veškeré kroky, aby se zabránilo zvýšení domácí ceny za cukr, ba naopak vytvářiti cenu cukru v tuzemsku pokud možná příznivě, aby se vyvarovala každého nového zatížení konsumenta a umožnila zvýšení spotřeby cukru v tuzemsku?"

Pokusme se dojíti k věcné hospodářské politice, jež nám ulehčí ve starostech, která nám při nejmenším nerozmnoží těžkosti, na nás z celkové světové situace se valící, ještě vlastní. Abychom ji interpretovali, je v dosahu naší vlastní schopnosti. Abychom ji s konečnou platností šetřili, musila nás naučiti trpká zkušenost z let po politickém převratu.

Poslední proti takovému pojetí zahrocená opatření jsou záležitost markových priorit a nová tarifní politika. Záležitost výměny markových priorit ukazuje co nejzřetelněji, jak se může státi výminečně nebezpečným chtíti sloužiti deset let po válce válečné psychose v ohledu obchodním, hospodářském a finančně politickém. Nucená výměna dřívějších papírů soukromých drah, z jejichž výnosu byly před desítiletími vybudovány železnice v uhelném revíru severozápadních Čech s výlučně německou finanční pomocí, jest stejnou státní transakcí, jimž dříve byli vystaveni soukromí majitelé buštěhradské dráhy, ústecko-teplické dráhy a dráhy košicko-bohumínské. Měřítko výměny odpovídalo také tradici, s níž byla již projednávána záležitost válečných půjček. Za 100 předválečných marek nabízí se 2 1/2 %, tedy asi 20 Kč. Říšskoněmečtí majitelé markových priorit budou se takovému řešení brániti. Mají k tomu dosti prostředků. Mohou posloužiti dodatečnou novelou k říšskoněmeckému zákonodárství o zhodnocení, jež by mohla míti velice nepříjemné následky pro československé staré majitele cenných papírů a spořitelních vkladů. Pak mohou majitelé markových priorit vůbec se vzdáti odevzdání papírů a koncentrovati veškeré úsilí na rozhodnutí případu před nestranným forem. To nejtěžší a nejdůležitější v následcích záleží v tom, že se stát, jehož příslušníci byli postiženi hospodářským opatřením jako výměnou markových priorit, začne bránit. Může se to státi, i když se stát jmenuje Německo. "Zas a zas", tak praví jedno velmi cirkulující přísloví. Přijde opatření odvetné a v okamžiku započala hospodářská válka. Poměr Československa k Německu je po stránce hospodářskopolitické dnes poměrem válečným, bohužel, to dlužno konstatovati, vyprovokován našimi pány. A přece není palčivější otázky pro celek československého státu než úprava řádného hospodářského poměru s velikým sousedem na základě hospodářské smlouvy všechny uspokojující.

Německo stojí v obchodněpolitickém ohledu vůči Československu na prvém místě. Jeho obchodní bilance s námi činila v r. 1927 1092 milionů Kč ve prospěch Československa při celkovém přebytku zahraničního obchodu ve vlastním státě v částce 2189 milionů Kč a vyvážila s aktivem československého zahraničního obchodu s Rakouskem v částce 1789 milionů obchodní schodky s Polskem a Francií. I po velikých ztrátách následkem výpovědi československo-německé obchodní smlouvy činilo aktivum obchodu Československa s Německem a Rakouskem v prvních 4 měsících r. 1928 celkem 508.3 milionů Kč ...

Předseda (zvoní): Pane poslanče, upozorňuji vás, že řečnická lhůta uplynula.

Posl. Simm (pokračuje): ... a rovnalo se skorem úplně veškerému přebytku našeho zahraničního obchodu v částce 513 milionů Kč v tomto čase. Proto jest zapotřebí, abychom přišli s naším nejbližším sousedem, Německem, do urovnaných smluvních poměrů. Jest to naším úkolem zde, abychom i z tohoto místa apelovali v tomto ohledu na vládu.

Pánové! Není mně možno, poněvadž mne pan předseda žádal, abych své vývody zakončil, abych úplně dokončil své úvahy o obchodní a hospodářské politice státu, jejím vedení a chybách její vůdců. Zaujmeme však k tomu stanovisko při jiné příležitosti.

K projednávanému zákonu jsem jménem strany zmocněn prohlásiti, že nezdá se nám býti ve svých ustanoveních dostatečným, zvláště v ustanoveních o časové hranici působnosti zákona. Přes to budeme pro zákon hlasovati, poněvadž v něm přece shledáváme tendenci v tom směru, aby byla jaksi prolomena ona celní hnutí, jichž působnost je nejen na škodu našeho státu, nýbrž celého středoevropského a evropského hospodářského komplexu v celém světě. (Potlesk poslanců něm. strany nár. socialistické.)

Předseda (zvoní): Ke slovu není již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.

Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbory zemědělský a pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností, p. posl. dr Zadinovi.

Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno! V debatě ujal se slova pouze jeden řečník, kol. Simm, který pronesl řadu všeobecných názorů o naší hospodářské a zejména obchodní politice. Za to pojednal dosti podrobně o t. zv. otázce řepařské a cukrovarské, která se vyvinula u nás v důsledku různých nepříznivých opatření v cizině, zejména v důsledku opatření v Anglii. Pan kol. Simm nepřinesl však nových podnětů k projednávané osnově zákona.

Pokud se týče posouzení naší hospodářské a specielně obchodní politiky, dovolil jsem si před krátkým časem - tuším před dvěma dny - jako referent o obchodní smlouvě s Kanadou, pokud mně to funkce referenta dovolila, posouditi stručně naši obchodní a celní politiku. Zdůraznil jsem, že naše hospodářská situace právě v důsledku dosti příznivé naší obchodní politiky se příznivě vyvinuje a že naše obchodní politika velmi intensivně podporuje rozvoj zahraničního obchodu a napomáhá domácí výrobě, zkrátka působí velmi blahodárně na stupňování našeho domácího národního hospodářství.

Dnes bych chtěl na vývody kol. Simm a sděliti pouze toto:

Naše obchodní politika pracuje k usnadnění našich obchodních styků. Právě v poslední době byla provedena revise naší obchodní smlouvy s Polskem, která jest hotova, byla provedena dále revise naší obchodní smlouvy s Francií, tedy se dvěma státy, s nimiž máme rozsáhlý zahraniční obchod. Pro podzim jsou avisována jednání o novou obchodní smlouvu s Německem a Jugoslavií, jednání, která jsou velice důležitá a která dají našemu zahraničnímu obchodu nový směr.

Pan kol. Simm nepřičinil námětů ani pozměňovacích návrhů k vlastní osnově zákona, která se projednává, a proto opakuji, že trvám na návrhu, aby slavná sněmovna dala souhlas k této osnově o poskytování celních slev pro dovoz strojů a přístrojů z ciziny, pokud se u nás nevyrábějí. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Dávám slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový - p. posl. Adámkovi.

Zpravodaj posl. Adámek: Slavná sněmovno! Každý stát, tedy i stát náš čas od času musí přinášeti finanční oběti ve prospěch svých občanů. Někdy jsou tyto oběti větší, někdy menší. Jednou takovou malou obětí se strany státu jest také prodloužení zákona, který právě slavné sněmovně k prodloužení navrhujeme, poněvadž jde o prospěch určité třídy občanstva v tomto našem státě.

Poněvadž v ukončené debatě nebyly podány pozměňovací návrhy ani po stránce odborné, ani po stránce finanční, navrhuji, aby zákon o celních úlevách na dovoz strojů a přístrojů, jak jsme to udělali loňského roku, i letos byl prodloužen. (Souhlas.)

Předseda (zvoní): Přistoupíme ke hlasování.

Osnova zákona má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.

Ježto není pozměňovacích návrhů, dám hlasovati o celé osnově najednou podle zprávy výborové.

Námitek proti tomu není? (Nebyly.)

Sněmovna je schopna se usnášeti.

Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí, ve znění doporučeném pp. zpravodaji, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Tím poslanecká sněmovna přijala tuto osnovu zákona ve čtení prvém.

Tím vyřízen jest 5. odst. pořadu.

Přerušuji projednávání pořadu dnešní schůze a, nebude-li námitek, vyřídíme ještě jen případy imunitní dnešního pořadu. (Námitky nebyly.)

Námitek není.

Vyřídíme tedy případy imunitní dnešního pořadu.

8. Zpráva imunitního výboru o žádosti hlav. stát. zastupitelství v Košicích v trest. věci posl. Sedorjaka (tisk 1326).

Zpravodajem jest p. posl. Tůma. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. Tůma: Slavná sněmovno! Vrchní státní zastupitelství v Košicích v imunitní věci posl. Sedorjaka předkládá žádost sedrie v Prešově o udělení souhlasu k trest. stíhání jmenovaného poslance, že týž na komunistické schůzi ve Vyš. Orlichu dne 22. srpna 1926 pronesl řeč štvavého obsahu, pobuřujících výrazů a urážlivých výroků.

Podle oznámení expositury okresního úřadu ve Vyš. Svidníku adresovaného státnímu zastupitelství v Prešově prý se posl. Sedorjak dopustil celým obsahem své řeči jednak zločinu podněcování ku přípravě úkladů § 15, č. 3 (§ 2), jednak přečinu podle §u 14, č. 1 a 5 zákona na ochranu republiky. Zejména užil prý uvedený poslanec výrazů a vět, v nichž státní zastupitelství spatřuje shora uvedené delikty. Ke konci své řeči vyzval posluchače a opětně upozornil, aby se připravovali na světovou revoluci. Řeč dokončil voláním slávy III. internacionále a revoluci.

Imunitní výbor, jednaje o tomto, došel k přesvědčení, že překročena byla mez poslanecké imunity a navrhuje posl. sněmovně, aby posl. Sedorjak pro obsah této řeči k trest. stíhání vydán byl.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání posl. Sedorjaka.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina. Posl. sněmovna usnesla se svoliti k trest. stíhání posl. Sedorjaka.

Tím vyřízen jest 8. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

9. Zpráva výboru imunitného o žiadosti hlav. polic. riaditeľstva v Bratislave v trest. veci posl. Čulena (tisk 1513).

Zpravodajem jest p. posl. dr Ravasz. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Ravasz: Slávna snemovňa! Zpráva výboru imunitného č. 1513 o žiadosti hlav. polic. riaditeľstva v Bratislave žiadajúcej vydať k trest. stíhaniu posl. Čulena.

Posl. Čulena zvolil si za predsedu "Maloroľnícky Sväz". Účinkující činovníci tohoto spolku prv než by stanovy spolku boly schválené vyvesili nad miestnosťou tabulku s označením spolku a začali úradovať. V tomto vidí policajné riaditeľstvo skutok protizákonný, za ktorý chce učiniť predsedu spolku posl. Čulena zodpovedným a žiadá ho vydať k trest. stíhaniu.

Imunitný výbor však je toho názoru, že ani v tom páde by poslanca nevydalo, keďby to on sám bol spáchal - lebo s týmto len predsa nemôže poslanec narušiť svoju imunitu, ale už na žiadon pád nie - keď že on tabulku ani nevyvesil - následkom čoho imunitný výbor podáva návrh, aby posl. Čulen k trest. stíhaniu vydaný nebol.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Čulena.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Čulena.

Tím vyřízen jest 9. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

10. Zpráva výboru imunitního o žádosti zem. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. Hakena (tisk 1516).

Zpravodajem jest p. posl. dr Daněk. Dávám mu slovo.

Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno! V soukromé žalobě podané dr Karlem Goliathem proti odpovědnému redaktoru časopisu "Rudé Právo" Arno Haisovi požádal soud za vydání obviněného poslance pro článek v tomto časopise pod titulem "Oposice".

Imunitní výbor prozkoumav trestný tento případ, dospěl k přesvědčení, že článek obsahuje kritiku, jíž meze poslanecké imunity překročeny nebyly.

Navrhuje tudíž posl. sněmovně, aby posl. Haken k trest. stíhání vydán nebyl.

Předseda (zvoní): Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme proto ke hlasování.

Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního, aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání posl. Hakena.

Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)

To je většina.

Posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání posl. Hakena.

Tím vyřízen jest 10. odstavec pořadu.

Přistoupíme k projednávání dalšího odstavce, jímž jest:

11. Zpráva výboru imunitního o žádosti kraj. soudu v Ml. Boleslavi v trest. věci posl. Davida (tisk 1517).

Související odkazy



Přihlásit/registrovat se do ISP