Konstatuji to nejprve jako hospodářskou novotu Anglie
a vylíčím krátce vliv na nás:
Až dosud požíval surový cukr vůči
rafinovanému cukru v Anglii přednostního
cla asi 15 Kč na 100 kg, přes které však
mohly naše rafinerie přecházeti. V rozpočtu,
přijatém anglickým parlamentem 24. dubna
1928, bylo vlastním rafineriím přiznáno
zvýšení přednostního cla na 2/4
za cwt, t. j. 50.8 kg, takže diference mezi dovozním
clem na surový cukr a rafinádu činí
52 Kč. To značí tolik, že jest export
naší rafinády do Anglie nemožným.
Následek toho pro domácí cukerní průmysl
zvláště, pro hospodářství
všeobecně, jest nedohledný. Náš
export byl na 7 mil. q anglické spotřeby zúčastněn
3.25 mil. q.
Zároveň byl schválen anglickou dolní
sněmovnou návrh zákona, podle něhož
se vybírá na knoflíky cizího původu
clo 33.3%. Toto celní zvýšení znamená
opět pro československý knoflikářský
průmysl, který přibližně zaměstnává
19.000 osob a jehož vývoz do Anglie činil v
r. 1926 18 mil. Kč, úplnou zkázu. Nebyli
bychom seriosní, kdybychom z těchto anglických
celněfinančních opatření obviňovali
výlučně naši obchodní politiku.
Nejdříve byly pokusy v tom směru. Avšak
i když nejsem obhájcem československé
obchodní politiky - budu se jí ještě
kriticky zabývati - nejde dobře svalovati na ni
proto odpovědnost. Anglie přišla k diferenčnímu
cukernímu clu, ke clu z knoflíků, k asimilaci
Carrency Notes valutárním bankovkám banky
anglické a ke všem těm novým zákonům
poslední doby z donucení. Anglie válkou zchudla.
Jest jako ostatní evropské státy pod finanční
nadvládou Ameriky, její obchodní bilance
jest pasivní, což dokazuje statistika převahy
dovozu v letech poválečných. To jsou základní
změny v anglických poměrech, které
vyvolávají základní reformy.
Jestliže se anglický kancléř pokladu
pak snažil ve svém rozpočtu vyhověti
tomu všemu, pak je to jistě pochopitelné. Avšak
my se tážeme, ačkoliv si neosobujeme míti
náhledy lorda Balfoura na světovou situaci a stav
Anglie, zda použité prostředky přinesou
pomoc? Dáváme předem krátkou odpověď
před naším podrobným míněním
o ceně anglického opatření: Nepřinese
pomoci v míněném smyslu.
Lord Balfour chce vésti Anglii k oné hospodářské
robinsonádě, která je ideálem nejúzkoprsejších
obchodních a hospodářských politiků
Evropy: Nekupovati nic, aby se neoctly žádné
peníze mimo zemi, státi se soběstačnými.
Robinson však nebyl v takových poměrech dobrovolně.
Vedení dnešní hospodářské
politiky chce však dobrovolně ostrovní stav
vybudovati a nepomýšlí na to, že živobytí
se do té míry zjemnilo a drží se vybudované
organisace vzájemně si sloužící,
že každá revoluce k primitivnosti je přímo
absurdní. Při tom nechceme se dále šířiti
o tom, že byla to právě Anglie, která
přisluhovala onomu systému, který jest vyjádřen
známými slovy: "Laissez faire et laissez passer".
Okamžitě pro celou Evropu působivé hospodářské
a finanční překážky možno
pouze zmírniti, jestliže se původnímu
zlu půjde na kořen: Celý evropský
dluhový a hospodářský problém
vyřešiti všeobecně, přikročiti
všeobecně k znovuvybudování evropského
hospodářství, aniž by, pokud možná,
některá část byla vyloučena.
Jedině tak může anglická finanční
a hospodářská krise, která na nás
tak zle působí, býti zakončena. Bohužel
nemůžeme zjistiti, že se šlo nad teoretické
uznání prostředků k zlepšení
celkové světové situace, jak byly uvedeny.
Musil jsem učiniti exkursi do všeobecné obchodní
a finanční politiky, abych odkryl pravé příčiny
pro nás tak osudných zápletek a tím
poukázal na ony úlohy, jež se nevyskytují
pouze v oblasti československého státu. I
pro nás musí to býti vděčná
práce, abychom se podjali hospodářského
uspořádání Evropy se všeobecných
stanovisek. Ovšem československá obchodní
a hospodářská politika byla právě
v tomto ohledu chybnou. Bylo zkaženo i to možné,
čím mohla spolupůsobiti k zlepšení
většího postavení. Není, abychom
při tomto příkladu zůstali, výmluvnější
ilustrace pro toto tvrzení, než zvláště
československá cukerní politika.
Článek 222 mírové smlouvy, podepsané
10. září 1919 v St. Germain en Laye, skýtal
pomůcky pro eventuální celnětarifní
výhody, které nepodléhaly největší
výhodě, mezi rakouskou vládou s jedné
strany a maďarskou a českou s druhé strany.
Zde se naskýtalo mnoho pro odběr cukru a uhlí
Rakouskem z Československa, případně
pro export uhlí a cukru Československa do Rakouska.
Odpovědné vedení československého
státu, jeho obchodní a hospodářská
politika, mohly za po¨moci článku 222 přes
politické rozdělení Rakouska dále
používati zákonů bývalé
hospodářské komposice Rakousko-Uherska. Velel
tak velký zájem československého průmyslu,
onoho průmyslu, jehož basí byla veliká
rakousko-uherská komposice. Zato však zanášeli
se zničením právě této komposice.
I když se to nepodařilo, vneslo se mnoho bídy
do krajů a v obyvatelstvo. Konečný výsledek
byl však pouze ten, že si utlačovaní zajistili
posledním zbytkem své energie nové základy
svého živobytí, z nichž onen, jenž
byl původcem škody, sám velikou škodu
utrpěl. Kdo nezná kalnou kapitolu cukerní
politiky let 1920/21? Tehdy prosila Vídeň skoro
úpěnlivě o dodávku cukru. Jako postrádala
všech potravin, tak také i cukru. My za to měli
přeplněná skladiště. Místo
abychom učinili, co je samozřejmé, poskytli
totiž Vídni cukr z našich přebytků
a pomohli tím sousedu a vyrovnali se s placením
za jimi dodávané zboží, byly zadržovány
veškeré cukerní zásilky do Vídně.
Pan Hotowetz spekuloval, a spekuloval v tomto případě
tím raději, poněvadž to postihlo souseda.
Rakousko dovedlo si tehdy ve vší tichosti importovati
cukr z Jávy a československý cukerní
průmysl vyšel na prázdno. Došlo-li tehdy
k finanční krisi, která byla pouze vyrovnána
známým vynaložením všech sil fiskálního
experimentu, byla vina na nás. Rovněž tak bylo
to s uhlím. A útraty takové obchodní
politiky? Útraty takové obchodní politiky
nese zpravidla veřejnost velmi těžce a trpce.
Nejprve jest poškozován příslušný
průmysl. Byl-li pramenem státních příjmů,
stává se v tomto ohledu imaginární
položkou. Jsou-li však zaniklé příjmy
příjmy nezbytnými, musí ministr financí
schodky nahraditi příjmy jinými. Většinou
to budou všeobecné a spotřební daně.
V tomto začarovaném kruhu se pak pohybuje tak zvaná
korektura.
Také ztráta sousedních, tedy nejpraktičtějších
odbytišť šla na útraty naší
vylíčené chybné obchodní politiky.
Dokazují to tyto číslice: Z celkového
československého vývozu šlo do Rakouska,
dále do Maďarska, Polska, Jugoslavie a Rumunska v
r. 1921 57%, 1922 41%, 1923 40%, 1924 36%, 1925 19%. V létech
1926 a 1927 věc opět trochu stoupá. Na rakouském
trhu kryly továrny ze státního území
československého tudíž průměrně
50% odbytu. Klesající číslice let
1921 až 1927 ukazují, kam jsme došli s celou
politikou, s celou hospodářskou politikou, která
se v prvních letech v hlavních rysech dala vésti
nenávistí proti Rakousku a Německu, místo
aby byla vedena rozumem a poznáním, že právě
sousední státní území byla
v předválečné době našimi
nejlepšími odbytišti a musí jimi býti
i v době poválečné. Interesantním
však je pozorovati, jak v téže době, kdy
československý vývoz do těchto sousedních
a tím pro nás co nejpraktičtěji položených
odbytišť katastrofálně poklesl měrou,
již jsem vyjádřil číslicemi,
stoupl vývoz Německa a Anglie do těchto zemí,
tedy do Rakouska, Maďarska, Jugoslavie a Rumunska skoro touž
měrou, jako náš export poklesl.
K dovršení všeho přichází
pak, jak řečeno, jako následek takové
obchodní a hospodářské politiky, která
na veřejnost nekonečně těžce
působí, vývozní průmysl s požadavkem
po odškodnění ve způsobu exportních
prémií, podpor, odpisů daní atd. a
tu začíná začarovaný kruh.
O způsobech odškodnění u cukerního
průmyslu se v posledním čase mnoho diskutovalo.
Musíme k tomuto pokusu, který zahajuje tamponování
průmyslu, zvláště průmyslu cukerního,
zaujmouti stanovisko, protože každé takové
těmto průmyslům povolené opatření,
znamená opět přesunutí na široké
vrstvy pracujícího obyvatelstva, na široké
vrstvy spotřebitelské. Uvažovalo se o úpravě
daňového zatížení, snížení
daní spotřebních, daně z obratu, daně
uhelné a z dopravy a pod. Mluví se o nové
tarifní politice atd. Při tom se nepochybně
přestřeluje. Se strany cukerního průmyslu
a v tomto případě i od pěstitelů
cukrovky se nepožaduje jen paralysování škod,
nýbrž chce se při tom ještě udělati
obchod. Známe zákulisní činitele takové
politiky. Prohlašujeme zde však veřejně,
že co nejostřeji protestujeme proti takovému
experimentu, že však nanejvýš ostře
protestujeme, aby ztráty cukerního kartelu byly
přesunuty na spotřebitele. Vždyť by mohli
tito pánové přinésti také sami
malou oběť, jejich zisky z posledních let to
jistě umožňují.
Zvýšení domácích cen cukru by
bylo to nejnebezpečnější, čím
by se mohla zahájiti korektura anglických celních
opatření. Spíše by se musila, aby se
došlo korekturou ztráty zahraničního
odbytu k veliké domácí spotřebě,
tato připraviti rozumnou cenovou politikou směrem
dolů. Jedině toto bude míti za následek
u nás zvýšenou spotřebu cukru. Nerozpakujeme
se prohlásiti, že zvýšení domácího
konsumu jest možným. Máme daleko menší
kvotu cukru připadající na jednotlivce než
na př. Německo. Na žádný způsob
však nepomýšlet na zvýšení
ceny cukru domácího, aby se takového cíle
dosáhlo! Naše stanovisko míří
tam, aby se apelovalo na vládu, aby ani nemyslila při
opatřeních v zájmu cukerního průmyslu,
poškozeného anglickými celními opatřeními,
na nějaké zvýšení ceny cukru
domácího. V tento smysl vyznívá i
26. dubna veškeré vládě mnou podaná
interpelace stran kroků proti zvyšování
cen domácího cukru. Opakuji dotaz na vládu,
který klade interpelace, také zde ve sněmovně:
"Jest ochotna při projednávání
opatření, jimiž mají se zmírniti
ztráty v cukerním průmyslu, učiniti
veškeré kroky, aby se zabránilo zvýšení
domácí ceny za cukr, ba naopak vytvářiti
cenu cukru v tuzemsku pokud možná příznivě,
aby se vyvarovala každého nového zatížení
konsumenta a umožnila zvýšení spotřeby
cukru v tuzemsku?"
Pokusme se dojíti k věcné hospodářské
politice, jež nám ulehčí ve starostech,
která nám při nejmenším nerozmnoží
těžkosti, na nás z celkové světové
situace se valící, ještě vlastní.
Abychom ji interpretovali, je v dosahu naší vlastní
schopnosti. Abychom ji s konečnou platností šetřili,
musila nás naučiti trpká zkušenost z
let po politickém převratu.
Poslední proti takovému pojetí zahrocená
opatření jsou záležitost markových
priorit a nová tarifní politika. Záležitost
výměny markových priorit ukazuje co nejzřetelněji,
jak se může státi výminečně
nebezpečným chtíti sloužiti deset let
po válce válečné psychose v ohledu
obchodním, hospodářském a finančně
politickém. Nucená výměna dřívějších
papírů soukromých drah, z jejichž výnosu
byly před desítiletími vybudovány
železnice v uhelném revíru severozápadních
Čech s výlučně německou finanční
pomocí, jest stejnou státní transakcí,
jimž dříve byli vystaveni soukromí majitelé
buštěhradské dráhy, ústecko-teplické
dráhy a dráhy košicko-bohumínské.
Měřítko výměny odpovídalo
také tradici, s níž byla již projednávána
záležitost válečných půjček.
Za 100 předválečných marek nabízí
se 2 1/2 %, tedy asi 20
Kč. Říšskoněmečtí
majitelé markových priorit budou se takovému
řešení brániti. Mají k tomu dosti
prostředků. Mohou posloužiti dodatečnou
novelou k říšskoněmeckému zákonodárství
o zhodnocení, jež by mohla míti velice nepříjemné
následky pro československé staré
majitele cenných papírů a spořitelních
vkladů. Pak mohou majitelé markových priorit
vůbec se vzdáti odevzdání papírů
a koncentrovati veškeré úsilí na rozhodnutí
případu před nestranným forem. To
nejtěžší a nejdůležitější
v následcích záleží v tom, že
se stát, jehož příslušníci
byli postiženi hospodářským opatřením
jako výměnou markových priorit, začne
bránit. Může se to státi, i když
se stát jmenuje Německo. "Zas a zas",
tak praví jedno velmi cirkulující přísloví.
Přijde opatření odvetné a v okamžiku
započala hospodářská válka.
Poměr Československa k Německu je po stránce
hospodářskopolitické dnes poměrem
válečným, bohužel, to dlužno konstatovati,
vyprovokován našimi pány. A přece není
palčivější otázky pro celek československého
státu než úprava řádného
hospodářského poměru s velikým
sousedem na základě hospodářské
smlouvy všechny uspokojující.
Německo stojí v obchodněpolitickém
ohledu vůči Československu na prvém
místě. Jeho obchodní bilance s námi
činila v r. 1927 1092 milionů Kč ve prospěch
Československa při celkovém přebytku
zahraničního obchodu ve vlastním státě
v částce 2189 milionů Kč a vyvážila
s aktivem československého zahraničního
obchodu s Rakouskem v částce 1789 milionů
obchodní schodky s Polskem a Francií. I po velikých
ztrátách následkem výpovědi
československo-německé obchodní smlouvy
činilo aktivum obchodu Československa s Německem
a Rakouskem v prvních 4 měsících r.
1928 celkem 508.3 milionů Kč ...
Předseda (zvoní): Pane poslanče,
upozorňuji vás, že řečnická
lhůta uplynula.
Posl. Simm (pokračuje): ... a rovnalo se
skorem úplně veškerému přebytku
našeho zahraničního obchodu v částce
513 milionů Kč v tomto čase. Proto jest zapotřebí,
abychom přišli s naším nejbližším
sousedem, Německem, do urovnaných smluvních
poměrů. Jest to naším úkolem
zde, abychom i z tohoto místa apelovali v tomto ohledu
na vládu.
Pánové! Není mně možno, poněvadž
mne pan předseda žádal, abych své vývody
zakončil, abych úplně dokončil své
úvahy o obchodní a hospodářské
politice státu, jejím vedení a chybách
její vůdců. Zaujmeme však k tomu stanovisko
při jiné příležitosti.
K projednávanému zákonu jsem jménem
strany zmocněn prohlásiti, že nezdá
se nám býti ve svých ustanoveních
dostatečným, zvláště v ustanoveních
o časové hranici působnosti zákona.
Přes to budeme pro zákon hlasovati, poněvadž
v něm přece shledáváme tendenci v
tom směru, aby byla jaksi prolomena ona celní hnutí,
jichž působnost je nejen na škodu našeho
státu, nýbrž celého středoevropského
a evropského hospodářského komplexu
v celém světě. (Potlesk poslanců
něm. strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu zpravodaji za výbory
zemědělský a pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností, p. posl. dr Zadinovi.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
V debatě ujal se slova pouze jeden řečník,
kol. Simm, který pronesl řadu všeobecných
názorů o naší hospodářské
a zejména obchodní politice. Za to pojednal dosti
podrobně o t. zv. otázce řepařské
a cukrovarské, která se vyvinula u nás v
důsledku různých nepříznivých
opatření v cizině, zejména v důsledku
opatření v Anglii. Pan kol. Simm nepřinesl
však nových podnětů k projednávané
osnově zákona.
Pokud se týče posouzení naší
hospodářské a specielně obchodní
politiky, dovolil jsem si před krátkým časem
- tuším před dvěma dny - jako referent
o obchodní smlouvě s Kanadou, pokud mně to
funkce referenta dovolila, posouditi stručně naši
obchodní a celní politiku. Zdůraznil jsem,
že naše hospodářská situace právě
v důsledku dosti příznivé naší
obchodní politiky se příznivě vyvinuje
a že naše obchodní politika velmi intensivně
podporuje rozvoj zahraničního obchodu a napomáhá
domácí výrobě, zkrátka působí
velmi blahodárně na stupňování
našeho domácího národního hospodářství.
Dnes bych chtěl na vývody kol. Simm a sděliti
pouze toto:
Naše obchodní politika pracuje k usnadnění
našich obchodních styků. Právě
v poslední době byla provedena revise naší
obchodní smlouvy s Polskem, která jest hotova, byla
provedena dále revise naší obchodní
smlouvy s Francií, tedy se dvěma státy, s
nimiž máme rozsáhlý zahraniční
obchod. Pro podzim jsou avisována jednání
o novou obchodní smlouvu s Německem a Jugoslavií,
jednání, která jsou velice důležitá
a která dají našemu zahraničnímu
obchodu nový směr.
Pan kol. Simm nepřičinil námětů
ani pozměňovacích návrhů k
vlastní osnově zákona, která se projednává,
a proto opakuji, že trvám na návrhu, aby slavná
sněmovna dala souhlas k této osnově o poskytování
celních slev pro dovoz strojů a přístrojů
z ciziny, pokud se u nás nevyrábějí.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový
- p. posl. Adámkovi.
Zpravodaj posl. Adámek: Slavná sněmovno!
Každý stát, tedy i stát náš
čas od času musí přinášeti
finanční oběti ve prospěch svých
občanů. Někdy jsou tyto oběti větší,
někdy menší. Jednou takovou malou obětí
se strany státu jest také prodloužení
zákona, který právě slavné
sněmovně k prodloužení navrhujeme, poněvadž
jde o prospěch určité třídy
občanstva v tomto našem státě.
Poněvadž v ukončené debatě nebyly
podány pozměňovací návrhy ani
po stránce odborné, ani po stránce finanční,
navrhuji, aby zákon o celních úlevách
na dovoz strojů a přístrojů, jak jsme
to udělali loňského roku, i letos byl prodloužen.
(Souhlas.)
Předseda (zvoní): Přistoupíme
ke hlasování.
Osnova zákona má 2 paragrafy, nadpis a úvodní
formuli.
Ježto není pozměňovacích návrhů,
dám hlasovati o celé osnově najednou podle
zprávy výborové.
Námitek proti tomu není? (Nebyly.)
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, to jest
s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí,
ve znění doporučeném pp. zpravodaji,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím poslanecká sněmovna
přijala tuto osnovu zákona ve čtení
prvém.
Tím vyřízen jest 5. odst. pořadu.
Přerušuji projednávání pořadu
dnešní schůze a, nebude-li námitek,
vyřídíme ještě jen případy
imunitní dnešního pořadu. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Vyřídíme tedy případy imunitní
dnešního pořadu.
8. Zpráva imunitního výboru o žádosti
hlav. stát. zastupitelství v Košicích
v trest. věci posl. Sedorjaka (tisk 1326).
Zpravodajem jest p. posl. Tůma. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Tůma: Slavná sněmovno!
Vrchní státní zastupitelství v Košicích
v imunitní věci posl. Sedorjaka předkládá
žádost sedrie v Prešově o udělení
souhlasu k trest. stíhání jmenovaného
poslance, že týž na komunistické schůzi
ve Vyš. Orlichu dne 22. srpna 1926 pronesl řeč
štvavého obsahu, pobuřujících
výrazů a urážlivých výroků.
Podle oznámení expositury okresního úřadu
ve Vyš. Svidníku adresovaného státnímu
zastupitelství v Prešově prý se posl.
Sedorjak dopustil celým obsahem své řeči
jednak zločinu podněcování ku přípravě
úkladů § 15, č. 3 (§ 2), jednak
přečinu podle §u 14, č. 1 a 5 zákona
na ochranu republiky. Zejména užil prý uvedený
poslanec výrazů a vět, v nichž státní
zastupitelství spatřuje shora uvedené delikty.
Ke konci své řeči vyzval posluchače
a opětně upozornil, aby se připravovali na
světovou revoluci. Řeč dokončil voláním
slávy III. internacionále a revoluci.
Imunitní výbor, jednaje o tomto, došel k přesvědčení,
že překročena byla mez poslanecké imunity
a navrhuje posl. sněmovně, aby posl. Sedorjak
pro obsah této řeči k trest. stíhání
vydán byl.
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme
proto ke hlasování.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání
posl. Sedorjaka.
Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Posl. sněmovna usnesla se svoliti
k trest. stíhání posl. Sedorjaka.
Tím vyřízen jest 8. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
9. Zpráva výboru imunitného o žiadosti
hlav. polic. riaditeľstva v Bratislave v trest. veci posl.
Čulena (tisk 1513).
Zpravodajem jest p. posl. dr Ravasz. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Ravasz: Slávna snemovňa! Zpráva
výboru imunitného č. 1513 o žiadosti
hlav. polic. riaditeľstva v Bratislave žiadajúcej
vydať k trest. stíhaniu posl. Čulena.
Posl. Čulena zvolil si za predsedu "Maloroľnícky
Sväz". Účinkující činovníci
tohoto spolku prv než by stanovy spolku boly schválené
vyvesili nad miestnosťou tabulku s označením
spolku a začali úradovať. V tomto vidí
policajné riaditeľstvo skutok protizákonný,
za ktorý chce učiniť predsedu spolku posl.
Čulena zodpovedným a žiadá ho
vydať k trest. stíhaniu.
Imunitný výbor však je toho názoru,
že ani v tom páde by poslanca nevydalo, keďby
to on sám bol spáchal - lebo s týmto len
predsa nemôže poslanec narušiť svoju imunitu,
ale už na žiadon pád nie - keď že on
tabulku ani nevyvesil - následkom čoho imunitný
výbor podáva návrh, aby posl. Čulen
k trest. stíhaniu vydaný nebol.
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme
proto ke hlasování.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání
posl. Čulena.
Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina.
Posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání
posl. Čulena.
Tím vyřízen jest 9. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
10. Zpráva výboru imunitního o žádosti
zem. trest. soudu v Praze v trest. věci posl. Hakena (tisk
1516).
Zpravodajem jest p. posl. dr Daněk. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. dr Daněk: Slavná sněmovno!
V soukromé žalobě podané dr Karlem Goliathem
proti odpovědnému redaktoru časopisu "Rudé
Právo" Arno Haisovi požádal soud za vydání
obviněného poslance pro článek v tomto
časopise pod titulem "Oposice".
Imunitní výbor prozkoumav trestný tento případ,
dospěl k přesvědčení, že
článek obsahuje kritiku, jíž meze poslanecké
imunity překročeny nebyly.
Navrhuje tudíž posl. sněmovně, aby posl.
Haken k trest. stíhání vydán
nebyl.
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava odpadá a přistoupíme
proto ke hlasování.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání
posl. Hakena.
Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina.
Posl. sněmovna usnesla se nesvoliti k trest. stíhání
posl. Hakena.
Tím vyřízen jest 10. odstavec pořadu.
Přistoupíme k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
11. Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu v Ml. Boleslavi v trest. věci posl. Davida
(tisk 1517).