Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Zierhut, dr Buday,
inž. Dostálek, Horák, Slavíček,
Stivín.
Zapisovatelé: Bečko, Vávra.
173 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: náměstek min. předsedy
dr Šrámek; ministři dr Gažík,
dr Hodža, dr Mayr-Harting, Najman, dr
Nosek, dr Srdínko.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci Nebuška,
dr Mikyška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 156. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolené dal jsem na dnešní schůze:
posl. Chalupovi, Srbovi, Geršlovi a
dr Szüllőmu pro neodkladný odjezd; posl.
Šafránkovi, Bolenovi a Zápotockému
z rodinných důvodů; posl. Čermákovi,
Hakenovi, Harusovi, Hruškovi, Školovi,
Schmerdovi, Wünschovi, Cibulkovi, dr
Sternovi, Vobecké a Kollárikové
pro neodkladné záležitosti.
Přikazuji:
Výborům zemědělskému a rozpočtovému:
1703. Vládní návrh zákona, jímž
se zřizuje Československá krupobitní
a dobytčí pojišťovna.
Výborům soc.-politickému a rozpočtovému:
1706. Vládní návrh zákona o pensijním
pojištění soukromých zaměstnanců
ve vyšších službách.
Přistoupíme k projednávání
prvního odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu v Uh. Hradišti v trest. věci posl. Haruse
(tisk 1537).
Zpravodajem jest p. posl. inž. Hrdina. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Hrdina: Slavná sněmovno!
Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu v Uh. Hradišti za souhlas s trest. stíháním
posl. Haruse pro zločin podle §u 15, č.
3 zákona na ochranu republiky.
Krajský soud v Uh. Hradišti žádá
za vydání k trestnímu stíhání
posl. Haruse, poněvadž týž stal
se svou řečí pronesenou dne 7. června
1927 na veřejné schůzi v Hodoníně
podezřelým ze zločinu podle §u 15, č.
3 zákona na ochranu republiky, ježto vyzýval
a podněcoval posluchačstvo k vojenskému zločinu
vzpoury a z přestupku podle §u 491 tr. z. a čl.
V zákona č. 8 z r. 1863 ř. z. tím,
že uváděl armádu v posměch.
Imunitní výbor navrhuje, aby jmenovaný poslanec,
vzhledem k rázu své řeči a druhu deliktů,
k trest. stíhání vydán byl.
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, rozprava odpadá, přistoupíme
ke hlasování.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Jelikož mi byl podán návrh p. posl. Buriana,
aby tato imunitní věc byla vrácena výboru
imunitnímu, budeme hlasovati o tomto návrhu.
Kdo s tímto návrhem p. posl. Buriana souhlasí,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina, návrh jest zamítnut.
Kdo nyní souhlasí s návrhem pana zpravodaje,
aby posl. sněmovna svolila k trest. stíhání
posl. Haruse, nechť pozvedne ruku. (Děje
se.)
To je většina. Posl. sněmovna se usnesla svoliti
k trest. stíhání posl. Haruse.
Tím vyřízen jest tento odstavec pořadu.
Přistoupíme ke 2. odstavci, jímž je:
2. Zpráva výboru imunitního o žádosti
kraj. soudu v Písku v trest. věci posl. Školy
(tisk 1539).
Zpravodajem je za výbor imunitní p. posl. Tůma.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Tůma: Slavná sněmovno!
Na základě úřední relace okresní
politické správy ve Strakonicích o schůzi
konané dne 17. července 1927 krajským výkonným
výborem X. kraje komunistické strany čsl.
ve Strakonicích, žádá se k návrhu
státního zastupitelství v Písku o
souhlas posl. sněmovny k stíhání posl.
Školy, a to pro zločin proti §u 15, č.
3 zákona na ochranu republiky a pro přečin
podle §u 14, č. 5 zákona na ochranu republiky,
kterého se měl dopustiti výroky pronesenými
na uvedené schůzi.
Výroky, které na oné schůzi byly proneseny,
jsou sice nevhodnou a nemístnou kritikou a podobný
způsob vyjadřování se na schůzích
je vysoce nevhodný, vzhledem však k tomu, že
podobné výroky pronášeny bývají
se strany komunistických poslanců před celou
státní veřejností i jinde, navrhuje
imunitní výbor poslanecké sněmovně,
aby posl. Škola pro shora uvedené trestné
činy k trest. stíhání vydán
nebyl.
Předseda (zvoní): Ke slovu není
nikdo přihlášen, debata odpadá. Budeme
hlasovati.
Pan zpravodaj navrhuje jménem výboru imunitního,
aby posl. sněmovna nesvolila k trest. stíhání
posl. Školy.
Kdo s tímto návrhem pana zpravodaje souhlasí,
nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Posl. sněmovna usnesla se nesvoliti
k trest. stíhání posl. Školy.
Tím vyřízen jest 2. odstavec pořadu.
Přistoupíme k dalšímu odstavci, jímž
jest:
3. Zpráva výboru imunitního o žádosti
okr. soudu v Příbrami v trestní věci
posl. Štětky (tisk 1540).
Zpravodajem za výbor imunitní je p. posl. Tůma.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Tůma: Slavná sněmovno! Okresní
soud v Příbrami žádá za vydání
posl. Štětky pro přestupek §u 491
tr. z. a článku V zákona ze 17. prosince
1862, č. 8 ř. z. z r. 1863, kterého se měl
dopustiti na táboru lidu konaném v Příbrami
dne 14. srpna 1927 výrokem ve své řeči
udánlivě spáchaným na důstojnickém
a poddůstojnickém sboru čsl. armády.
Imunitní výbor jednaje o tomto, nabyl přesvědčení,
že výrok pronesený jest nejen nevěcný
a nemístný, ale také nedůstojný
poslance a že jím překročena byla mez
poslanecké imunity.
Navrhuje tudíž imunitní výbor posl.
sněmovně, aby posl. Štětka k
trest. stíhání pro uvedený trestný
čin vydán byl.
Předseda (zvoní): K této věci
je přihlášen řečník. Zahájíme
proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická byla stanovena na 15 minut. (Námitky
nebyly.)
Námitek není, navržená lhůta
jest přijata.
K slovu je přihlášen p. posl. Štětka.
Dávám mu slovo.
Posl. Štětka: Slavná sněmovno!
Přihlásil jsem se při projednávání
své imunitní záležitosti, abych upozornil
na jednu zvláštní okolnost: Návrhy na
vydání komunistických poslanců, protože
hlásali zásady své strany a podle nich se
řídili, jsou vyřizovány v plenu sněmovny
se vším urychlením, aby soud nezmeškal.
Záležitost agrárního posl. Macka,
který je obviněn z řady sprostých
podvodů jeho spoluvinníci sedí již ve
vyšetřovací vazbě, z níž
nemohou býti propuštěni, dokud nebude záležitost
Mackova sněmovnou vyřízena která
se však dosud do plena sněmovny nedostala, to není
naprosto náhodná věc. S podobným případem
se setkáváme právě nyní v projevech
vládních stran.
Ve středu přinesl agrární tisk tuto
zprávu: "Předsednictvo výkonného
výboru republikánské strany zeměděl.
a malorol. lidu se zástupci obou parlamentních klubů
se v úterý usneslo uložiti předsedovi
výkonného výboru koalovaných stran
parlamentní většiny posl. Bradáčovi,
aby požádal strany majoritní o společné
zakročení u vlády, aby tato ve službách
republiky netrpěla živlů, kteří
jsou organisováni v protistátních stranách."
Podobný názor byl hlásán již
dříve se strany nár. demokratů, v
časopisech fašistických a měšťáckých
listech vůbec. Usnesením agrární strany
se stává z tohoto názoru již praktická
politika, která nemůže ujíti pozornosti
celé veřejnosti. Není, tuším,
pochybnosti o tom, co se myslí slovy "protistátní
živly". "Venkov" nadepsal úvodník
o této věci "Proti komunistickým záškodníkům"
a vždy výmluvnější "Večer"
uvedl tuto zprávu pod trojsloupcovým titulem "S
komunisty ve veřejných, zvláště
státních službách musí býti
zúčtováno".
Je to úplně táž věc, jako s imunitními
záležitostmi poslanců v této sněmovně.
Nečetli jsme v nár. demokratickém a agrárním
tisku, že je třeba podrobně vyšetřiti,
jakým způsobem byly přidělovány
zbytkové statky, jakým způsobem se obstarávají
státní dodávky, kde se působí
korupcí a kde se krade, nečetli jsme, že by
vykrádání státního majetku
bylo protistátní činností, ani jsme
neslyšeli požadavek, aby byli vyházeni zloději
ze státní služby. Četli jsme pouze,
že mají býti vyházeni komunisté.
Je tomu právě tak jako s poslanci. Člověk
obviněný ze sprostých podvodů, jehož
spoluvinníci jsou již ve vyšetřovací
vazbě, má dost času, aby se dostal do vyšetřování
až na podzim, až se to nějak zašmodrchá
a zbude z toho nějaký agrární agitační
automobil, jako to známe z případu Dubického.
Jestli snad se páni domnívají, že s
touto hrou vystačí, tedy se klamou. Slibujeme jim
jedno:
Zeptáme se všech občanů tohoto státu,
co si přejí: Zda mají býti lidé
ve "svobodné" republice Československé
pronásledováni pro přesvědčení,
aby byli v téže "svobodné" republice
chráněni zloději, zeptáme se jich,
zda byla, třebas ne formálně, ale fakticky
změněna ústavní listina republiky
a demokratické zásady, na nichž prý
byla budována, takže nyní na místo svobody
slova, svobody tisku a svobody přesvědčení
je jenom svoboda zlodějen všeho druhu.
Příznačné je, že s tímto
návrhem na vyházení komunistů ze státních
služeb přišla právě strana agrární,
v jejímž čele je na př. předseda
této sněmovny, podle něhož se okolí
Klobúk u Loun jmenuje Malypetrovice, v jejímž
čele je pan Staněk, o němž se
nedávno psalo ve spojitosti se zbytkovými statky
na Moravě a který se rozumně vyhnul pozemkové
reformě, v jejímž čele byl pan Kubíček
a pan Prášek, známí ze spiritusové
aféry, kteří nebyli vyházeni proto,
že páchli špiritusem, ale protože se nemohli
dohodnouti o další "dělbě práce",
v jejímž čele je řada podobných
panů, i pan ministr Hodža, a která je
sešvagřena s panem Krečmerou z Hostivaře,
že s tímto požadavkem přišla strana
agrární, která povýšila korupci
a zneužívání státního
aparátu zejména na Slovensku a Podkarpatsku na princip
demokratické politiky.
Jsme zajisté proti měšťáckému
státu, jsme pro stát dělníků
a rolníků. Páni z agrární strany
jsou pro stát svobodné zlodějny, jak je patrno
z jejich prakse. A protože jde právě o praktické
činy, učiníme vše, aby všichni
lidé mohli úplně volně a svobodně
se vysloviti pro to, čemu má býti dáno
právo na existenci v této zemi, zda svobodnému
projevu mínění revoluční strany
dělnické anebo svobodnému okrádání
státu.
Konstatujeme, že víme, oč agrárníkům
jde. Už r. 1924 celá tehdejší vládní
většina předložila a přijala zákon,
podle něhož je trestán dokonce vězením
státní zaměstnanec, který cokoli prozradí
z úřadu. Stalo se to právě v době,
kdy právě propukla aféra špiritusová,
aféra benzínová, kdy se čekala aféra
uhelná, aféra pražcová, kdy člověk
nemohl prostě vysloviti snad ani jméno jediné
věci před státotvorným politikem,
aby se nepolekal. V této době bylo tedy hrozeno
kriminálem každému státnímu zaměstnanci,
který by veřejnosti něco o těchto
svinstvech pověděl. Jaká je situace dnes?
Právě se porvali páni z ľudové
strany s pány ze strany agrární, jakým
způsobem budou "šatiti" nejchudší
Slováky. Mezi vládními stranami měšťáckými
je skutečně těžký, "ideový"
boj. A když se takto bojuje, samozřejmě, že
"ideově", pak je potřeba vyházeti
všechny státní zaměstnance, kteří
by se nechtěli dáti zneužíti každým
darebákem pro to, co chce právě na státním
úřadu vynutiti.
Pro přesvědčení, pro názor
mají býti vyhazováni státní
zaměstnanci. Kdo se dopusti toho, že poruší
zákony, které měšťácký
stát má na svoji obranu a na obranu zájmů
měšťácké síly, ten je vyhozen
ze státní služby tak jako tak. Na to stačí
stará pragmatika, k tomu není potřebí
intervence pana Bradáče, ani usnesení
nár.-demokratického klubu. Pro vyhazování
lidí pro přesvědčení ovšem
už takového zákroku třeba je. Je třeba
si povšimnouti trošku dalších důvodů
tohoto úmyslu, protože vždycky s jedním
darebáctvím je spojeno darebáctví
více. Nejde pánům agrárníkům
jenom o svobodu zlodějny, jim jde ještě o něco
jiného. Slibovali státním zaměstnancům
velice dlouho, že jich bude méně, ale že
budou dobře placeni. Za to jim dali požitkový
zákon. Tento požitkový zákon poznávají
nyní státní zaměstnanci z prakse a
začínají chápati pravou jeho podstatu.
Nešlo o úpravu platů těch státních
zaměstnanců, kteří ve státní
správě opravdu pracují, šlo o to, aby
byl odstraněn automatický postup, aby byl nahrazen
postupem protekčním, šlo o to, aby byli řádně
odměňováni a zcela uspokojeni ti, jichž
buržoasie potřebuje k tomu, aby mohla státní
aparát dokonale ovládati. Nižší
kategorie státních zaměstnanců se
bouří. Aby se nemohli brániti, mají
býti ze státních služeb vyhozeni všichni,
kteří by byli schopni boj státních
zaměstnanců za zlepšení jejich existence
vážně vésti.
Je také pozoruhodný jeden moment, zachycený
právě u příležitosti rozdaného
vládního návrhu zákona o pensijním
pojištění soukromých zaměstnanců
ve veřejné službě. Nemohli jsme tento
návrh, který byl právě teď rozdán,
podrobně prostudovati, abychom mohli zaujmouti stanovisko,
zjistili jsme však na základě informací
novinářů, že oddíl IX, který
jedná o jejich pojištění, nebyl zpracován
tak, jak vláda slíbila, že zejména částka
5 mil. Kč, která má býti podle tohoto
návrhu do pojištění novinářů
zařazena, je naprosto nedostatečná. Je to
potvrzení, že sliby československé vlády
nejsou jen sliby, nýbrž výsměchem těm,
kteří čekali slíbenou kost. Protestujeme
proti tomuto porušení slibů novinářům
daných, a to tím spíše, že jde
o sliby, které se opakují již několik
let.
Musíme při této příležitosti
si povšimnouti ještě dalších zajímavých
věcí. Všude, kde jsou lidé vyhazováni
pro přesvědčení, má to jisté
ovšem dobře známé a v praksi osvědčené
následky. Je vyhozen každý, kdo je podezřelý
z toho, že je bolševikem. Dá rozum, že budou-li
vyhazováni státní zaměstnanci pro
příslušnost ke komunistické straně,
nebude to znamenati zánik komunistické strany a
komunistického hnutí mezi státními
zaměstnanci, nýbrž to, že státní
zaměstnanci budou v komunistické straně organisováni
podzemně, illegálně. A pak bude vyhazování
státních zaměstnanců pro komunistické
přesvědčení ze státních
služeb prováděno tak, že bude vyhozen
každý, kdo bude nepohodlný, kdo bude denuncován
nějakým ničemou z vládních
stran, že je bolševik. Každé mzdové
hnutí mezi státními zaměstnanci bude
samozřejmě prohlašováno za protistátní
rejdy bolševiků a všichni, kdož budou hájit
kus chleba, budou pro bolševictví ze státních
služeb vyhazováni. Tak tomu bylo také v jiných
státech, na příklad - abych nechodil daleko
- v "bratrské" Jugoslavii. Připomínám
pánům z řad soc. demokratů a nár.
socialistů, že v "bratrské" Jugoslavii
po vehnání komunistické strany do illegality
se stalo toto: Komunistická strana žije, třeba
v illegalitě a za nejtěžších obětí
svých stoupenců, ale nár. socialistická
strana, která měla v Jugoslavii 2 mandáty,
a soc. demokratická strana, která jich měla
10, zahynula na skrčeninu. (Veselost.)My víme,
že pp. Bechyně, Meissner, Franke
a pí. Zeminová, p. Czech atd.
nemají strachu, že oni budou persekvováni a
vyhozeni ze služeb buržoasie, víme však
také, že budou vyhazováni stoupenci jejich
stran, jakmile se odváží třeba ke slabé
obraně zájmů své třídy.
Jestliže žádáme soc. demokraty a nár.
socialisty, aby se vyslovili o těchto úmyslech vládní
většiny vehnati komunistickou stranu do illegality,
aspoň mezi státními zaměstnanci, neděláme
to proto, že bychom jim říkali, že je
to v zájmu nějaké abstraktní spravedlnosti.
Jsme na to dosti otevřenými komunisty, abychom otevřeně
říkali, že každá spravedlnost je
třídní. Chceme na nich, aby z nenávisti
k revolučnímu hnutí nešli tak daleko,
aby si nepodkopali sami půdu pod nohama. Jestli snad je
to lhostejno generálům těchto stran, jsme
přesvědčeni, že to nebude a není
lhostejno jejich dělnickým a státně-zaměstnaneckým
stoupencům a že nikoli z lásky ke komunistům,
nýbrž ze svých vlastních zájmů
se budou stavěti proti tomu, aby plán buržoasie
mohl býti proveden.
Při této příležitosti považuji
za svoji povinnost vyrovnati se s těmi, kteří
nám vykládají, že bolševici nemají
právo na svobodu projevu v jiných zemích,
když v Sovětském svazu je diktatura proletariátu.
Chci říci úplně jasně: Jsme
stranou třídního boje a hájíme
zájmy dělnické třídy. Nejsme
stranou všeobecných povídaček o spravedlnosti
a všeobecných ideích, jde nám o vítězství
dělnické třídy a o nastolení
jejího řádu stejně v sovětském
Rusku jako zde. (Hluk. - Výkřiky.)
S hlediska třídního boje posuzujeme všechno.
Nevoláme proti persekuci u nás proto, že bychom
chtěli všeobecnou spravedlnost, ukazujeme pouze lidem,
kteří komunisty nejsou, že útok proti
legalitě strany znamená útok také
proti nim. Jestliže na př. také orgán
legionářů "Národní Osvobození"
se domnívá, že diktatura proletariátu
v Sovětském svazu opravňuje k persekuci komunistického
hnutí v Československu, pak mu na to odpovídáme,
že bojuje sám proti legionářskému
hnutí, že bojuje pro to, aby byly potlačeny
všechny t. zv. pokrokové skupiny v Československu,
protože revoluční hnutí dělnické
třídy potlačiti nelze, ale takové
pokrokářství, jaké představují
legionáři, potlačiti lze.
Jestliže má obec legionářská
hloupou redakci, nejsou snad všichni legionáři
hloupí, aby tento fakt nepochopili, protože mají
vlastní zkušenosti ze svých zbytečných
bojů na Sibíři a vědí, kam
taková politika, jakou dnes "Národní
Osvobození" provádí, samozřejmě
a nutně vede. Ne ze sympatií k nám, ale z
vlastních zájmů jsou povinni legionáři
si rozvážit, co mají dále dělat.
A stejně tak to musí učiniti sociálně
demokratičtí a národně socialističtí
dělníci, kteří snad chápou,
že tato politika a hájení takových "spravedlivých"
názorů škodí především
jim. Aniž bych se dlouho o věci rozšiřoval,
připomínám pouze to, jaké následky
měl zákon proti teroru. Byl odůvodňován
sociálně demokratickými machry nutným
útokem proti bolševikům, a první, kdo
byli podle tohoto zákona odsouzeni, byli dělníci
sociálně demokratičtí.
Ukazovali jsme již při projednávání
státně-zaměstnaneckého požitkového
zákona, že nemůže býti lhostejno
celé dělnické třídě,
jak jsou upraveny poměry ve státním aparátu.
Požitkový systém a zejména ustanovení
o povyšování a veliké rozdíly....
(Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid!
Posl. Štětka (pokračuje):.... platové
mezi nižšími a vyššími kategoriemi,
mají za následek, že celý státní
aparát se stane ještě mnohem více nástrojem
buržoasie, než byl dosud. Sociálně demokratičtí
ministři si stěžovali.....
Předseda (zvoní): Upozorňuji
pana řečníka, že jeho řečnická
lhůta již skončila.
Posl. Štětka (pokračuje):... že
nemohou dělat, co by považovali za správné,
protože jim překáží odpor ve vyšší
byrokracii. Přijetím zákona požitkového
bylo učiněno vše, aby tento stav se ještě
zhoršil. Budou-li nyní vyhazovati komunisty - a právě
proto, že vyhazování komunistů při
možnostech illegální organisace není
tak snadné, vlastně všechny socialisty - znamená
to další zhoršení stavu, na který
se vymlouvali socialističtí ministři, když
se jim vytýkalo, že nic nemohli dělat. Viděli
jsme až dosud vždy, že útok proti státním
zaměstnancům byl znamením pro soukromé
podnikatele, aby provedli svou. Tak se to také dělo
při snižování mzdy a platů. Dnes
se děje něco podobného. Podle dosud platných
zákonů nemůže býti nikdo nikde
vyhazován z práce s odůvodněním,
že má určité politické přesvědčení
nebo náleží organisaci, která se zaměstnavateli
nelíbí. Kdyby dnes platily zákony, které
buržoasie a buržoasní většina usnáší,
také pro ni, musel by státní návladní
podat žalobu podle zákona proti teroru na agrárnické
předsednictvo strany, oba kluby a na oba kluby členů
Národního shromáždění
ve straně národně demokratické a podřídí-li
se vláda rozkazu těchto stran, měli by býti
zavřeni všichni ministři. Lide vědí,
že mají na totéž právo dávno
a že se to nikdy nestalo. Neočekáváme
také, že se to stane teď. Připomínáme
pouze dělníkům v továrnách,
co se dnes už děje tam, kde majitel továrny
je fašista a používá své hospodářské
moci k znásilňování dělníků.
Bude-li bez odporu přijat názor agrárníků
pro státní správu, pak je samozřejmé,
že bude také snáze lámán odpor
dělníků proti teroru zaměstnavatelů,
proti teroristickému a násilnickému zahánění
dělníků do žlutých organisací.
Víme, proč buržoasie chce dělati tuto
politiku právě nyní. Jest jí totiž
úzko. Dostala se se svou politikou do slepé uličky,
ztratila většinu v občanstvu, stala se neschopnou
provésti zhoršení sociálního
pojištění, které dříve
prohlašovala za otázku své prestiže. A
právě proto, že buržoasní většina
ví, odkud je a bude stále soustavněji organisován
odpor proti její politice, začíná
s útokem na legalitu komunistické strany. Když
nemůže najednou hoditi celou stranu do illegality,
snaží se to dělati po částkách.
Chce vehnati do illegality komunisty, kteří jsou
ve státních službách, chce zastaviti
komunistický tisk, arestováním lidí
chce zlomiti odvahu k veřejnému hájení
názorů. Jde tu o skutečnou přípravu
ke generálnímu útoku proti celé dělnické
třídě.
Je jasné, že nejde jen o boj buržoasie v Československu
proti dělnictvu, nýbrž o velkou akci v mezinárodním
měřítku. To jsme také viděli
v celé řadě jiných států.
Smysl této mezinárodně-jednotné akce
proti komunistům nelze zastříti. Jde o pokus
zničiti revoluční hnutí dělnické
násilnými prostředky a při tom - to
se rozumí samo sebou protože by to jinak nebylo proveditelné,
o válku proti Sovětskému svazu. V čele
těchto snah stojí Anglie, kapitalistický
stát, který je existencí sovětského
státu nejvíce ohrožen.
Před časem jeden z lidí velmi dobře
informovaných a blízkých kruhům diplomatickým
na dotaz, co soudí o útoku Anglie na Sovětský
svaz, odpověděl:
"Anglie chce válku s SSSR až do posledního
polského, litevského, rumunského, maďarského
a československého vojáka." Aby československá
buržoasie mohla prodati anglickým kapitalistům
dělníky a chudé rolníky Československa,
aby je mohla dáti zabíjeti ve službách
anglického kapitálu, jako nechala zabíjeti
v týchž službách československé
legionáře na Sibiři před 10 lety,
k tomu potřebuje vehnati komunistickou stranu do illegality
a zlomiti vše, co jest v masách proletariátu
schopno odporu.
A když už jsme tak u té historické vzpomínky
na to, co bylo před 10 lety, můžeme si vzpomenouti,
co bylo před sta lety. Tehdy napsal arabský obchodník
otroky, který Prahu dobře znal, že jsou Čechy
pravým Kanaanem pro otrokáře; že v Čechách
za kus látky nebo za nějakou tretku lze koupiti
čeleď ze všech statků. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Ve XX. století
se přece jen něco změnilo. Ve století
X. se totiž kupovalo a prodávalo v malém a
teď se má prodati celá masa dělníků
a chudých rolníků najednou. Nesnáz
je jen v tom, že není jisto, lze-li prodati bez odporu
těch, kteří jsou prodáváni.
Buržoasie si chce upevniti státní aparát
vyházením každého, kdo není vyslovený
fašista. Aby se jí tento kšeft nepovedl, musí
všichni dělníci a malí rolníci
postaviti se proti těmto přípravám
k velikému buržoasnímu kšeftu Chtějí
hnáti dělníky a chudé rolníky
západní Evropy proti dělníkům
a rolníkům Sovětského svazu, organisovaným
v rudou armádu.
Tito sovětští rudí vojáci se
právě teď hlavně představili
světu. Fašistický generál proto, aby
mohl shoditi italský prapor a papežský kříž,
podnikl výpravu k severní točně. Ztroskotal
a prvý sám sebe zachraňoval na pomocném
letadle. Celou posádku zanechal jejímu osudu, nejenom
vojáky, nýbrž i vědecké pracovníky,
kteří se k jeho hazardéřské
výpravě připojili a jediní ji dodali
vážného rázu. Řada pokusů
o záchranu těchto obětí fašistického
flancu ztroskotala. Ztroskotal i hrdinný pokus Amundsenův,
jehož osud rozrušil celý svět. Bez reklamy,
bez vychloubání začal záchranný
pokus, organisovaný vládou dělníků
a rolníků, vládou sovětskou, ledoborec
Krasin, na jehož palubě byli vojáci vychovaní
revolucí, která učí lidí umírati
pro vyšší zájmy. Letci rudé armády
dovedli s neslýchaným hrdinstvím zachrániti
lidi ohrožené bílou smrtí. Tuto armádu
neporazí a nezničí vojska vedená fašistickými
blázny a zbabělci a proti této armádě
lidí šlechetných dělníci a chudí
rolníci bojovati nebudou.
Končím, pánové, tím: Svým
postupem v imunitních záležitostech a svými
plány proti státním a veřejným
zaměstnancům jste ukázali celé veřejnosti,
co je vaše státotvornost a co je vaše demokratická
svoboda. Je to ochrana podvodníků, ochrana těch,
kteří vykrádají stát a persekuce
těch, kteří jsou odhodláni vésti
boj za stát dělníků a rolníků.
Postaráme se o to, aby znalost těchto faktů
pronikla do všech vrstev, do všech vesnic. (Potlesk
komunistických poslanců.)