Posl. V. Beneš (pokračuje): Již
jsem hotov, pane předsedo!
Někdy se opravdu zdá, že míti v tomto
domě lidské srdce, je dětskou naivitou. Ale
tento dům není ještě celý stát
Lid si své hluboce lidské srdce ještě
zachoval a v 10. roce života republiky bude vzpomínati
činů, z nichž jedním jest i tento zákon.
My sociálně demokratická strana necháme
za něj odpovědnost občanské koalici
a její vládě a poslední slovo k němu
našemu lidu.
A nyní, prosím, poněvadž jsem tu byl
napaden, aby mi předsednictvo laskavě dovolilo několika
málo slovy odpověděti na to, co mi tu znovu
a znovu bylo vrháno ve tvář. Nemyslil jsem,
že budu na to odpovídati, ale pánové.
chcete-li slyšeti pravdu - a snad i obviněný
má právo se obhájiti - dovolte mi několik
slov.
Já jsem r. 1911 napsal básničku k příchodu
arcivévody Karla do Brandýsa n./Labem. (Výkřiky.)
Za jakých podmínek jsem ji psal, ukáže
dopis, který jsem předevčírem dostal.
(Výkřiky.) V Mirošově na Rokycansku
vítali biskupa, který tam přijel jako soukromý
host do svého rodiště. Soukromý host
ve svém rodišti, i kdyby to byl katolický biskup,
zůstává soukromým hostem a návštěvníkem.
Pan farář v Mirošově učinil nátlak
na správu školy v Mirošově, aby vyvěsila
prapory k této návštěvě. Správa
školy, poněvadž v tom nevidí kus své
povinnosti, odmítla podle svého plného práva
vyvěsiti prapor. A tu se stalo toto: Pan okresní
hejtman v Rokycanech dr Kumpf pospíchal k telefonu, zavolal
zástupce správce školy v Mirošově
a nařídil mu okamžitě vyvěsiti
prapor. (Slyšte! Slyšte!) A tento učitel
poslechl tak. jako jsem poslechl v r. 1911 já. (Výkřiky.
- Posl. Krejčí: Proč právě
vám to dali na starost?) Já jsem v Brandýse
uměl jediný psáti verše, všeobecně
se to znalo. (Výkřiky.) Psával jsem
příležitostné verše a psával
jsem je častěji, pan starosta Bergman o tom ví.
Sešli se rodáci a přišli ke mně:
Napište nám proslov! Přišli i při
jiné příležitosti a vždy jsem jim
to napsal. A pri této příležitosti se
tak stalo. když mně to můj představený
poručil. Ale nedomnívejte se, pánové,
kteří tak rádi to slyšíte, že
já se omlouvám, a dokonce, že se omlouvám
vám. Ale chci vám ještě toto říci.
Když r. 1915 vypukla válka, vzal jsem ženu. děti.
všechno jsem tu nechal a pospíchal do Ameriky a tam
jsem dělal revoluci. (Výkřiky.)
Předseda (zvoní): Prosím p.
řečníka, aby končil.
Posl. V. Beneš (pokračuje): Pane
předsedo, musím se přece obhájiti.
Ale v těch letech, když já jsem se štval
5 let po Americe, abych konal svou povinnost, co jste zde dělali
vy? Já jsem svou činností odčinil
to, co se stalo r. 1911, byl-li to poklesek. Vy jste však
světili zbraně, váš páter Roudnický
v Sakalháze štval naše lidi do boje nepříčetným
způsobem (Výkřiky posl. Roudnického.),
takže na soudě museli ho mravně od souditi,
vy jste naše lidi denuncovali, vy jste ve svých novinách
Štefánikovi, Masarykovi, kde komu nadávali
a víte, když vy jste dělali tuto práci
- co jsem dělal já? (Posl. Roudnický:
Krňanský, který to o mně napsal, byl
odsouzen na tři měsice do kriminálu!) Ale
to je možné, u nás se může leccos
státi. Dostane kriminál ne ten, kdo štval naše
lidi do neštěstí, ale chudák, který
mu to darebáctví vytkl.
Pánové, mluvíte o amerických katolících.
Já jsem od amerických katolíků, když
jsem odtamtud odcházel, dostal na památku tento
spis (ukazuje dopis), v němž jest psáno:
"Vážený pane a příteli!
Bylo mně uloženo za poslední úřední
povinnost rozloučiti se s vámi jménem Ústředního
svazu katolíků a projeviti vám plné
uznání vaší práce a vašich
zásluh."
A tak se to stalo. Ve Spojených státech amerických
jsem to byl já, který získal katolický
lid do práce za republiku. Dnes se tím tito pánové
chlubí, neboť to byla jediná fronta, na které
obstáli se ctí, bez hanby, bez ostudy. Ale potom
byste mně měli děkovati, poněvadž
já jsem přivedl americké katolíky
do práce za republiku. Ale vy nemáte pro to smysl,
poněvadž jste lidé cyničtí, lidé
bez svědomí, bez Boha (Výkřiky
poslanců strany lidové.), ano, bez Boha, a proto
také vaše politika v tomto státě jde
od pěti ku čtyřem. Náš lid je
konec konců zbožný, ale nesnese hanebnou demagogii,
kterou jste tu činili. a buďte ujištěn,
pane posl. Krejčí, že snad již
v příští sněmovně nebudete
moci opakovati slova té písničky, kterou
jste tu dnes citoval. Takoví jste vy. Místo, abyste
mně poděkovali, děláte zde toto ošklivé
divadlo, které nemůže učiniti nic jiného,
než vám v očích všech slušných
lidí škoditi. (Výkřiky poslanců
strany lidově.) Ano, ono vám také škodí.
Předseda (zvoní): Prosím pana
řečníka, aby již končil.
Posl. V. Beneš (pokračuje): A buďte
ujištěni, že generálské pense,
k nimž jste dali podnět, nepřinesou vám
nic dobrého, nýbrž že vám váš
vlastní lid odplatí takovou měrou, jakou
jste mu měřili. (Potlesk poslanců čsl.
strany soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Byl mi podán p. posl. Remešem a soudr. návrh
podle § 78, odst. 2 jedn. ř., aby návrh byl
přikázán výborům rozpočtovému
a brannému k podání zprávy.
Dám o návrhu tom hlasovati.
Kdo souhlasí s návrhem posl. Remeše a
soudr., aby návrh byl přikázán výborům
rozpočtovému a brannému k podání
zprávy, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Návrh je zamítnut.
Kdo nyní souhlasí, aby posl. sněmovna prodloužila
lhůtu senátu k projednání usnesení
posl. sněmovny o vládním návrhu zákona
o změně některých předpisů
o zaopatřovacích požitcích vojenských
osob a pozůstalých po nich (tisk 1452) o 6 neděl
a o dalších 6 měsíců, nechť
pozvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Žádané prodloužení
lhůty jest tedy povoleno.
Tím vyřízen jest poslední, 4. odst.
pořadu.
Prve než přikročím k ukončení
schůze, rozhodneme hlasováním podle §u
69 jedn. řádu, zda a kdy jest zahájiti rozpravu
o interpelacích označených za naléhavé,
které rozdány byly ve včerejší
154. schůzi posl. sněm. dne 13. července
1928.
Jsou to tisky:
1592. Naléhavá interpelace posl. Zeminové,
Bergmanna, Špatného a druhů ministrům
zásobování, obchodu a spravedlnosti
o neobyčejném zdražování ovoce
licitováním při veř. dražbách
ovoce.
Žádám za přečtení petitu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Podepsaní poslanci obracejí se na zúčastněné
a za poměry odpovědné ministry zásobování,
obchodu a spravedlnosti s těmito naléhavými
dotazy:
1. Jest pan ministr zásobování ochoten okamžitě
zakázati veřejné spekulativní prodeje
ovoce na stromech?
2. Jest pan ministr zásobování ochoten zjistiti
ihned, jaká úroda ovoce bude na jižní
Moravě, Slovensku, Podkarpatské Rusi, ve středních
Čechách atd. a zajistiti postupně dovoz ovoce
z těchto krajů do míst, kde ovoce bude málo,
jakož i hlavně do větších měst
a krajů průmyslových?
3. Postará se pan ministr zásobování
ve vládě, jak jest jeho povinnost, aby letos byl
zakázán vývoz ovoce od nás vůbec
vzhledem k nezabezpečené spotřebě
domácí?
4. Zajistí pan ministr obchodu k nám volný
dovoz z ciziny nejen ovoce luxusního, ale také dobrých
druhů takových, které by byly cenami přístupny
širokým vrstvám obyvatelstva?
5. Vzchopí se pan ministr spravedlnosti, aby učinil
kroky, nezbytné na ochranu obyvatelstva před spekulativním
zdražováním ovoce, zeleniny, luštěnin,
mléka a všech nezbytných životních
potřeb?
Předseda (zvoní): Podatelé
navrhují, aby rozprava se zahájila v příští
schůzi.
Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla
již rozdána v tisku 1693.
Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené
interpelaci přiznána byla rozprava podle jedn. řádu
a aby rozprava tato podle návrhu podatelů zahájila
se v příští schůzi, nechť
pozvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tím rozprava přiznána
nebyla.
1593. Naléhavá interpelace posl. Bergmanna, Buřívala,
Procházky a druhů vládě o nesrovnalostech
slovenské a podkarpatoruské výhody železničních
zaměstnanců a o odstranění těchto
nesrovnalostí.
Žádám za přečtení petitu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte): Podepsaní táží
se vlády:
1. Nechá vláda dojíti v desátém
výročí samostatnosti státu k nesmrtelné
ostudě podání asi 12.000 žalob železničních
zaměstnanců na Slovensku a Podkarpatské Rusi
proti železničnímu eráru pro nedodržení
smluvních závazků, daných co do slovenské
a podkarpatoruské výhody, aneb přiměje
železniční erár, aby se smírným
způsobem se svými zaměstnanci vyrovnal a
tím této ostudě předešel?
2. Jest vláda ochotna sděliti podepsaným,
co v této věci zařídila, aneb zaříditi
hodlá?
Předseda (zvoní): Podatelé
navrhují, aby rozprava se zahájila v nejbližší
schůzi.
Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla
již rozdána v tisku 1692.
Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené
interpelaci přiznána byla rozprava podle jedn. řádu
a aby rozprava tato podle návrhu podatelů zahájila
se v nejbližší schůzi, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tím rozprava přiznána
nebyla.
1594. Naléhavá interpelace posl. Zeminové,
dr. Klapky, Špatného, Bergmanna a druhů vládě
o úsilí cukerního průmyslu zvýšiti
ceny cukru, snížiti mzdy a platy zaměstnanců
a převaliti risiko cukrovarnické na jiné
nezbytné denní potřeby.
Žádám za přečtení petitu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Podepsaní táží se vlády:
1. Jaké požadavky přednesli cukrovarníci
vládě?
2. Co s cukrovarníky vláda dosud ujednala?
3. Proč odchází ministr financí z
jednání s cukrovarníky?
4. Svolá vláda v nejbližší době
poradu hospodářských ministrů, zástupců
parlamentu, cukrovarníků, zaměstnanců
cukrovarnických a konsumentů podle přání
zaměstnaneckých organisací?
5. Je vláda ochotna snížiti vysokou cukerní
daň a sraziti ceny cukru, aby domácí spotřeba
stoupla?
6. Zakročí vláda ve sporu zaměstnanců
s cukrovarníky na ochranu zaměstnanců proti
propouštění z práce a pro úpravu
mezd podle dnešních drahotních poměrů?
Předseda (zvoní): Podatelé
navrhují, aby rozprava se zahájila v nejbližší
schůzi.
Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla
již rozdána v tisku 1691.
Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené
interpelaci přiznána byla rozprava podle jedn. řádu
a aby rozprava tato podle návrhu podatelů zahájila
se v nejbližší schůzi, nechť pozvedne
ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tím rozprava přiznána
nebyla.
1605. Naléhavá interpelace posl. inž. Nečase,
Johanise, Kleina, Koudelky, Karpíškové a soudr.
vládě o stále se množících
úrazech a neštěstích na stavbách
a jiných podnicích.
Žádám za přečtení petitu.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte): Podepsaní obracejí se k vládě
s touto naléhavou interpelací:
1. Je vláda ochotna předložit návrh
zákona o bezpečnostních opatřeních
na stavbách, kterým by byla nahrazena stará
vládní nařízení z r. 1905,
1907 a 1908, jimiž řídí se dnes živnostenští
inspektoři při dozoru na stavbách a jež
jsou naprosto zastaralá a neodpovídají pokroku
techniky a nynějším methodám pracovním
i výrobním procesům?
2. Je vláda ochotna vybavit dostatečným počtem
zaměstnanců dozorčí úřady,
především živnostenské inspektoráty,
které dnes disponují tak skrovným počtem
sil, že je fysicky absolutně vyloučeno, aby
mohly prováděti úspěšně
svoji činnost?
3. Je vláda ochotna povolati ve smyslu žádostí
živnostenských inspektorátů do kontrolních
orgánů pečujících o bezpečnost
staveb také důvěrníky dělnictva,
kteří jsou stále v bezprostředním
styku se staveništěm a vidí a cítí
sami, kde je třeba zákroků k zabezpečení
stavby?
4. Je vláda ochotna působiti k odstranění
závad, zaviněných většinou na
stavbách prováděných toliko pod jménem
oprávněné firmy, a dále u podnikatelů,
jimž stavby zadávají se za takové konkurenční
ceny, že jsou možny jen velkým redukováním
položek na bezpečnostní opatření
a z toho vyplývajícími obětmi na lidských
životech?
5. Je vláda ochotna vyšetřiti specielně
v Praze, jak je postaráno o zajištění
staveb do hloubek, jež prováděno bylo v poslední
době v Praze v rozměrech u nás nezvyklých?
6. Je vláda ochotna učiniti přítrž
nelidskému a často život ohrožujícímu
způsobu, jakým je postaráno o přístřeší
pro stavební dělníky?
7. Je vláda ochotna podati vysvětlení podepřené
přesnými, odbornými šetřeními
o příčinách katastrofy na staveništi
v Revoluční třídě a zahájiti
trestní řízení proti viníkům?
8. Je vláda ochotna vysvětliti, proč nebylo
dosud vyhověno jednomyslnému usnesení výboru
pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností
a výboru sociálně-politického, kterým
bylo vládě uloženo po předchozích
neštěstích na stavbách pražských,
aby dala bezodkladně provést inspekci na všech
stavbách v Praze a zjistiti, zda jsou provedena všechna
ochranná opatření k zamezení úrazů
(viz tisk 1577 N. S.)?
Předseda (zvoní): Podatelé
navrhují, aby rozprava se zahájila ihned.
Odpověď na tuto naléhavou interpelaci byla
již rozdána v tisku 1709.
Kdo souhlasí, aby této za naléhavou označené
interpelaci přiznána byla rozprava podle jedn. řádu
a aby rozprava tato podle návrhu podatelů zahájila
se ihned, nechť pozvedne ruku. (Děje se.)
To je menšina. Tím rozprava přiznána
nebyla. Došel návrh. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Mikyška
(čte):
Návrh posl. Můni a soudr. na vyslovení uznání
a díků vládě Svazu sovětských
republik za zachránění dr Běhounka
a ostatních trosečníků "Italie".
Předseda (zvoní): Podle usnesení
předsednictva navrhuji, aby příští
schůze svolána byla písemně s pořadem,
který podle §u 40 a §u 9, lit. d) jedn. řádu
určí předsednictvo.
Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky?
(Námitek nebylo.)
Není jich. Návrh můj jest přijat.
Končím schůzi a přeji všem paním
a pánům poslancům, aby v zaslouženém
odpočinku, který jim skytnou krátké
týdny parlamentních prázdnin, došli
potřebného osvěžení pro podzimní
práce sněmovní. (Potlesk.)