Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: dr Buday, inž. Dostálek, Horák, Slavíček, Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Rýpar, Špatný.
233 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: náměstek min. předsedy dr Šrámek; ministři: dr Gažík, dr Mayr-Harting, dr Nosek, inž. L. Novák, dr Spina, dr Srdínko, dr Tiso; za ministerstvo soc. péče min. rada dr Branblec.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník dr Říha; jeho zástupci Nebuška, dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 163. schůzi posl. sněmovny.
Došel dotaz. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Dotaz posl. Krejčího a soudr. ministru zemědělství o požáru v Solopiskách v okresu Sedlčanském (č. D 1229/II).
Předseda: Výboru imunitnímu přikázal jsem žádost.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška (čte):
Žádost okr. soudu ve Frývaldově ze dne 10. září 1928, č. Nt 195/28, za souhlas s trest. stíháním posl. Schmerdy pro přestupky podle §§ 3, 14 a 19 zákona ze dne 15. listopadu 1867, č. 135 ř. z. (č. J 638-II).
Předseda (zvoní): Přistoupíme k projednávání prvého odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výborů soc.-politického a rozpočtového o vládním návrhu (tisk 1225) zákona, jímž se mění a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924, č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří (tisk 1777).
Budeme pokračovati v rozpravě započaté ve včerejší schůzi.
Přihlášeni jsou dosud ještě řečníci: na straně "proti" pp. posl. Tayerle, Blatná, Pechmanová, Štětka, Gregorovits, Johanis, dr Jos. Macek, Koudelka; na straně "pro" pp. posl. Krebs, Šamalík, Zajiček.
Dávám slovo p. posl. Krebsovi.
Posl. Krebs (německy): Slavná sněmovno! Než se budu zabývati vlastním thematem dnešního dne, novelou k zákonu z 9. října 1924, musím se vrátiti k předmětu, který vyvolává v širokých kruzích obyvatelstva velké roztrpčení. Jde o otázku výplaty přídavků pro staropensisty. V únoru letošního roku, tedy téměř před sedmi měsíci, odhlasovali jsme zákon, podle něhož se mělo po dlouhých bojích dostati malého zvýšení příjmů staropensistům, kteří v poválečné době znehodnocením valuty nejvíc utrpěli. Senát rovněž přijal toto usnesení poslanecké sněmovny, takže staropensisté a celá veřejnost se právem domnívali, že se jim nyní konečně dostane trochu vyšší pense. Kdo však popíše roztrpčení staropensistů, kteří přes několikaměsíční čekání dodnes ještě nedostali dávno již odhlasovaného zvýšení svých požitků! (Posl. Geyer [německy]: U cukru to jde rychleji!) Zajisté! Chce vláda ještě několik měsíců čekati s provedením tohoto zákona, nevědí odpovědné vládní kruhy, že měsíc po měsíci umírá velký počet staropensistů a tak je zbavován poslední naděje? Nač vláda stále ještě čeká, když zdržuje pořád ještě výplatu zvýšených pensí? Ohrazujeme se s tohoto místa proti tomuto neodpovědnému postupu vůči mnoha tisícům věrných bývalých státních úředníků a zaměstnanců a žádáme vládu, aby splnila k staropensistům svoji zákonnou povinnost, aby vyhověla usnesení parlamentu a zařídila okamžitou výplatu všech zadržených požitků. Při té příležitosti se tážeme vlády, kdy má konečně v úmyslu provésti zrovnoprávnění staropensistů a novopensistů a zda je ochotna předložiti příslušný návrh posl. sněmovně. Slavná sněmovno! Když v září r. 1924 pražská sněmovna projednávala zákon o sociálním pojištění, poukázal náš, nyní již zemřelý posl. Patzel, na to, že dílo to je výsledkem kompromisu se všemi jeho stinnými stránkami. Avšak již tehdy bylo také řečeno, že tento kompromis nebyl nikterak sjednán na věcném podkladě, nýbrž že při projednávání dostalo se mu trpké příchuti, že při zákonu o soc. pojištění nezápasily spolu světové názory, nýbrž že se provádělo jenom ubohé čachrování politických stran, jímž zákon byl znetvořen. Byly to tehdy zvláště české agrární kruhy, které do zákona vpravily řadu ustanovení, jež předem toto zákonné dílo učinily málo potřebným pro zaopatření dělnictva. Již tehdy řekla národně socialistická strana dělnická, že toto zákonodárné dílo vykazuje těžké nedostatky a mezery a že velmi brzy bude nutno je novelisovati.
Nikdo však nemohl věřiti, že tento nedostatečný a vadný zákon půjde určitým vrstvám ještě příliš daleko, že budou usilovati o jeho zhoršení. My národní socialisté jsme poctivě a upřímně vítali, že se má dostati zákonem o soc. pojištění ochrany všem starým a k práci neschopným dělníkům. Již ve starém Rakousku poukazovali jsme neustále na to, že v Německé říši za vedení říšského kancléře Bismarka byl vytvořen vzorný zákon o pojištění dělníků proti nemocem, neschopnosti k práci, stáří a proti úrazům, a že v Rakousku, organisovaném sociálně a kulturně podobně, nutno vytvořiti stejné dílo zákonodárné. Bylo často řečeno na tomto místě, že se sociální pojištění opírá o zákonné dílo říšskoněmecké. Avšak ani původní předloha, ani nynější novela nemohou ve skutečnosti činiti nároky, že by se byť i jen vzdáleným způsobem přiblížily k oněm výhodám, jaké zajistilo říšskoněmecké zákonodárství dělnictvu. Chápali jsme, že původní dílo vykazovalo a musilo vykazovati vady, avšak vždy jsme hájili mínění, že nutno tento zákon stále více a více zlepšovati a vybudovávati, takže potom, až v plném rozsahu nabude účinnosti a bude plniti své určení, stane se vhodnou a cennou ochranou hospodářsky slabých. Bohužel, dnes po zdlouhavém jednání o novelisaci sociálního pojištění musíme říci, že velká část nadějí dělnictva na zlepšení předlohy nebyla splněna. Nutno přiznati, že mnoho chyb a mezer starého zákona bylo vyplněno a napraveno. Avšak všeobecná tendence, s níž černozelená koalice přistoupila k novelisaci tohoto zákona, směřuje zřejmě k tomu, aby velký počet dělníků byl vyloučen ze sociálního pojištění a vůbec aby zákon byl zhoršen. S tohoto místa, jako jsem učinil již v sociálně politickém výboru, protestuji především proti způsobu jednání a proti úplnému vyřazení jakéhokoliv německého vlivu při předběžném projednávání novely. Konstatuji zde výslovně, že tohoto předběžného jednání nebyly účastny ani německé vládní strany, ani členové německé oposice. Jednání byla vedena výlučně mezi členy českých stran vládních a české oposice. Na jedné straně vedli jednání posl. Čuřík, Petra Malíka na druhé straně posl. dr Winter a Tučný. Je tragickou vinou německých vládních stran, že ani tentokráte při předběžném projednávání neuplatnily váhu německých hlasů a že tato novelisace byla v podstatě i tentokráte provedena členy všečeské koalice, takže se na politickém nebi rýsují zase kontury koalice nové. Pak je také pochopitelno, že při domnělém rozporu českých stran vládních a české oposice neměli Němci při novelisaci tohoto zákona ve skutečnosti žádného vlivu a že tudíž i těch několik německých požadavků u zákona o sociálním pojištění nejen nebylo splněno, nýbrž nebylo o nich téměř ani jednáno. Poukazujeme na to, že návrhy podané národně socialistickou stranou dělnickou, aby sociální pojištění bylo rozděleno podle národnostní samosprávy, nejen nebyly projednávány, nýbrž že německé vládní strany jich ani nepodporovaly. Je tím důležitější toto konstatovati, poněvadž také na těchto případech možno zřejmě a jasně ukázati, že se vládní strany již dávno vzdaly svého bývalého programového stanoviska a že tudíž sudetskoněmecký lid nemůže v politickém směru nic očekávati od těch, kteří zradili svůj vlastní program. Poukazuji na to, že při projednávání zákona o sociálním pojištění ze 17. září 1924 řečník německé křesťansko-soc. strany lidové posl. Schälzky v 287. schůzi posl. sněmovny pravil doslova: "Oběti pro sociální pojištění se snáze budou přinášeti, když kruhy interesentů budou přesvědčeny, že takové náklady jim samým přijdou k dobru, že toto pojištění je pro ně sociální nutností a že vlastní spoluprací pojištěnců je dána záruka úsporné a účelné správy. Proto i zde žádáme, aby pojištění bylo vybudováno na podkladě samosprávném a národnostním, a žádáme, aby tuto předlohu nepracovala "pětka" za zavřenými dveřmi, nýbrž aby byla provedena těsnou spoluprací dělníků, jednotlivých stavů a národů."
Posl. Schälzky pravil ve své řeči doslova dále: "Když jsme při jednání viděli, jak většinové strany vystupovaly proti všem národnostním požadavkům, na př. proti požadavku na zřízení pojišťoven národnostně rozdělených, proti požadavku, aby i národnostním menšinám bylo zajištěno zastoupení v ředitelství, proti návrhu na zajištění místopředsedy v ústřední sociální pojišťovně, proti všem takovým požadavkům byli jsme posíleni v předpokladu, že za tímto omezováním samosprávy stojí důvody národnostní, které i při této předloze hrají velkou roli, aby posílily postavení státního národa. Pan zpravodaj k návrhu na zřízení místa místopředsedy přiznal, aby třetí místopředseda byl vybírán z řady odborníků, a aby se při jmenování přihlíželo k Němcům, avšak bránil se křečovitě tomu, aby byl k tomu poskytnut zákonný nárok. Můžeme si tedy představiti, jak málo Němců bude v ústřední sociální pojišťovně.
V debatě bylo poukazováno na postup zástupců českého národa při jednání o pensijním pojištění ve starém Rakousku, kde tehdy bylo požadováno a uplatňováno, aby zemské úřady byly národnostně rozděleny. Při tomto zákoně přichází v úvahu zcela jiný počet pojištěnců. Při 3 a půl milionu Němců můžeme počítati snad se 600.000 německých pojištěnců, a nyní nechtějí Češi nic věděti o národnostním rozdělení. Uvážíme-li při nynější národnostní praksi, že ustanovení jazykového zákona se rozšiřují také na pojišťovnu a centrálu, ač tu nejde o státní úřady, nýbrž o ústavy samosprávné, uvážíme-li, že i potom styk s jednotlivými pojištěnci bude se díti v řeči státní, v nejlepším případě dvojjazyčně, můžeme si představiti, jak to bude ztěžovati, protahovati a zdražovati úřední činnost ústavu." (Posl. Geyer [německy]: Při tom je v historických zemích více než 50% pojištěnců německých!) Zajisté, aspoň v některých krajinách v zemích historických!
"V podvýboru prohlásil již zástupce vlády, že není pochyb o tom, že bude zákona jazykového užíváno na soc. pojištění, při čemž se dovolával předpisu ústavy a jazykového zákona. U nás Němců vzbuzuje národnostní otázka návrhu nejtěžší obavy. Jmenování českých úředníků do okresních pojišťoven, úplné ovládání ústředních ústavů, správa a ukládání volného jmění budou poskytovati možnost, aby tohoto zákona bylo použito proti nám Němcům." Obavy posl. Schälzkyho trvají dnes po 4 letech právě tak, jako existovaly r.1924. Avšak i tehdy, kdyby nebylo takových národnostních obav... (Posl. Geyer [německy]: Jsou ještě horší, poněvadž zatím přišla správní reforma!) Kromě toho však i možná změna v koalici poskytne celou řadu takových možností. I kdyby nebylo takových národnostních obav, nebránilo by nám to, abychom nepožadovali národnostní samosprávy německých nemocenských pokladen a jejich svazů v ústředním sociálním pojištění. Nezáleží na tom, zda česká správa je vedena v duchu snášenlivosti anebo národní lhostejnosti, nýbrž záleží především na tom, aby bylo pojištěncům přiznáno základní právo, aby spravovali sami své ústavy a aby užívali jimi zaplacených peněz v tom smyslu, který odpovídá kulturním a národnostním zvláštnostem pojištěnců. (Souhlas na levici.) Nesmí záviseti na milosti a blahovůli vládnoucího státního národa, aby byli v pojišťovnách ustanovováni němečtí nebo čeští úředníci, a zda ze vplacených milionů německých příspěvků obdrží také Němci zase příslušný podíl. Na místo snad loyálního anebo neloyálního postupu státní většiny, na místo milosti anebo nemilosti musí nastoupiti přirozené právo na národnostní samosprávu. Dnešní vládní strany byly tohoto mínění i v oné době, kdy ještě neseděly ve vládě. Od té doby se bohužel poměry změnily a je mou povinností jako příslušníka německého národa, abych jasně a zřetelně upozornil na úpadek německých vládních stran.
Je velmi zajímavo listovati v řečech německých vládních stran před 4 roky. Tehdy na př. posl. Schubert ze Svazu zemědělců, který tenkráte zase působil v sociálně-politickém výboru při novelisaci sociálního pojištění, pravil 16. září 1924 doslova toto: "Celá předloha je provanuta duchem tuhého centralismu. Samospráva je všude sešněrována a omezována, vládě se dostává dalekosáhlých zmocnění. Vy jste v této otázce centralisty nejčistšího zrna, zatím co my mezi jiným trváme na tom, aby styk mezi nositeli pojištění a pojištěnci, jakož i obstarávání místních záležitostí dály se za účastenství zemědělských, živnostenských a obchodních dobrovolných svazů. Jen takové dobrovolné svazy by poskytly záruky laciného, spravedlivého a věcného vedení ústavu. V dřívějších dobách měli jste o této věci zcela jiné mínění. Při projednávání této otázky v rakouské sněmovně byl to posl. Sláma, který podal návrh, aby bylo zřízeno několik ústředních pojišťoven vzhledem k různosti národnostních, sociálních a hospodářských poměrů ve státě - tenkráte šlo o Předlitavsko. To bylo vaše stanovisko ve starém Rakousku. To stanovisko jste opustili a nám prohlásili, že poměry ve státě jsou v tom směru nyní jiné než tehdy. Rozhodně o tom pochybujeme a stačí pouhý poukaz na Podkarpatskou Rus, aby byla dokázána neudržitelnost tohoto tvrzení.
Avšak vy jako vyslovení centralisté nechcete nic věděti o rozdělených samosprávách, ačkoliv pro to mluví důvody účelnosti. Jsou to kromě toho hlavně také důvody národnostní, které vám brání, abyste nepřiznali právo snahám samosprávným." Avšak týž posl. Schubert, který před 4 roky nemohl dosti zdůrazniti a pochopiti postup českých agrárníků ve starém Rakousku, který tehdy prohlašoval za důležitou otázku, aby na místo tuhého centralismu byla zavedena národnostní samospráva z důvodu účelnosti, levnosti a z důvodu národnostních zájmů, týž posl. Schubert naprosto v ničem nepřispěl k tomu, aby pomohl proniknouti požadavkům národně socialistické strany dělnické po národní samosprávě v sociálním pojištění.
Nutno však také říci, že němečtí sociální demokraté v tom směru úplně selhali a nehájili zájmu německého obyvatelstva. Ve svých iniciativních návrzích požadují k § 39, aby vedle ústavu českého byl zřízen ústav pro všecky ostatní národnosti Československé republiky. Bylo předem nejen jasno, že česká většina a také čeští sociální demokraté nepřistoupí na takový umělý útvar, nýbrž že právě takovým návrhem byl jen otřesen požadavek národní samosprávy v sociálním pojištění. Právě nyní by měli němečtí sociální demokraté ukázati, že jest správné jejich tvrzení, že čeští soc. demokraté uznají oprávněné požadavky německých dělníků a dopomohou jim k vítězství. U této zásady přece nejde o nějakou otázku vedlejší. Soc.-politický výbor zabýval se často celé hodiny malými podrobnostmi. Kdyby bylo bývalo možno přesvědčiti české soc. demokraty o nutnosti, ba samozřejmosti národnostní samosprávy v sociálním pojištění a kdyby oni byli spolu usilovali o tento požadavek německých dělníků, pak by se bezpochyby bylo také podařilo přidržeti německé vládní strany k dřívějšímu postupu a získati tak většinu pro národnostní samosprávu. Avšak právě nyní se ukázalo, že recept německých soc. demokratů nesouhlasí, že čeští sociální demokraté vůbec nemyslí na to, aby podporovali německé dělníky v jejich národních a kulturních zájmech. Avšak i jinak se postup německých stran vládních silně odchýlil od jejich dřívějšího stanoviska. V § 180 původního zákona bylo ustanoveno, že Ústřední sociální pojišťovna vypracuje směrnice pro ukládání jmění, jež mají býti schváleny ministerstvem sociální péče v dohodě s ministerstvem financí. Posl. Schubert pravil ve své výše zmíněné řeči k sociálnímu pojištění: "Ministerstvo financí není vždy nejlepším rádcem při ukládání kapitálu a ve věcech týkajících se státních papírů. Demokratický stát nikdy nesmí ministerstvu financí dáti takovou plnou moc, takový monopol. Jinak stane se takovým způsobem sociální pojištění jakousi státní bankou, s níž bude ministerstvo financí nakládati podle své vůle."
Podíváme-li se dnes na novelu o sociálním pojištění a pozorujeme-li právě ty změny, které se týkají správy jmění a jeho ukládání, musíme konstatovati, že posl. Schubert, který dříve v lepších dnech, když on a jeho strana stáli ještě v oposici, vystupoval proti velkému státnímu vlivu, právě nyní hlasoval pro všecka přímo neslýchaná ustanovení o dozoru státních orgánů pro zavedení dalšího význačného vlivu Národní banky a finančního ministerstva. A nyní slyšte, že nejen v celé řadě paragrafů, jež později ještě uvedu, jsou podstatně rozšířena práva ministerstva financí, nýbrž že v §u 259 a) nového znění je uvedeno ustanovení, které zní takto: "Kde v tomto zákoně jest vyhrazeno rozhodnutí ministru sociální péče, rozhodne tento ministr, jde-li o otázky značného finančního dosahu, i není-li to v zákoně výslovně stanoveno, po dohodě s ministrem financí. Nedohodne-li se ministr sociální péče s ministrem financí, rozhoduje vláda." Tím je tedy řečeno, že i tam, kde v zákoně nebyla práva finančního ministra výslovně rozšířena, je pro všechna ostatní finanční opatření třeba souhlasu ministra financí. Týž pan Schubert, tytéž vládní strany, které tehdy pana ministra financí anebo ministerstvo financí označovali jako abstraktum, jako špatného rádce ve věcech finančních, zmocňují nyní ministra financí, aby ve všech věcech a při každé transakci sociální pojišťovny zasahoval a svým vetem jakoukoliv transakci znemožnil. (Posl. Geyer [německy]: Provádění bude trvati celá léta!) Také tato úvaha je mimořádně důležitá, poněvadž ministerstva mohou celé měsíce rozhodnutí protahovati.
Je však nejen příznačné, že německé vládní strany, Svaz zemědělců, strana křesťanskosociální a živnostenská neusilovaly o to, aby byla zavedena národní samospráva do sociálního pojištění, jež sice byla také jejich programem a jíž se tolik svým voličům podle svého zvyku naslibovaly, nýbrž musí způsobiti nevoli, ba pobouření pracujících vrstev německého národa, když právě tak jako při správní reformě vidíme, že tyto strany odstraňují poslední zbytek národní samosprávy, který existoval v německých svazech pokladenských. I když poslední znění příslušného ustanovení poskytuje zdánlivě možnost, aby svazy ještě po nějaký čas zůstaly při životě, je přece neslýcháno, aby taková zásadní otázka, jako zřizování pokladenských svazů, byla prostě přenechána nařízení pana ministra sociální péče, a aby nad takovými ústavy trvale visel Damoklův meč nějakého nařízení, které může pan Šrámek snad vydati ještě v poslední den své vládní činnosti. Nynější návrh také odstraňuje toto důležité zařízení a ústřední sociální pojišťovna bude nyní ústavem zřízeným úplně na podkladě centralistickém, který v budoucnosti nebude míti ani korektivu v pokladenských svazech, nýbrž bude českým ústavem národnostním, ačkoliv je více než 35% všech pojištěnců, r. 1927 téměř 800.000, přesně 779.319 pojištěnců německé národnosti, německých dělníků, kteří mají právo na to, aby své pokladny a pojišťovací ústavy sami spravovali. V okresních nemocenských pokladnách je 621.240 pojištěnců německých, v zemědělských nemocenských pokladnách 53.782, ve společenstevních pokladnách gremiálních 80.858, v závodních pokladnách 23.439, r. 1927 tedy celkem 779.319 německých pojištěnců, jimž se v tomto státě nepřiznává právo organisovati a spravovati v nemocenských pokladnách své národní zájmy. Vzpomenete-li, že ani ne celých 100.000 českých zaměstnanců v pensijním pojištění r. 1909 nebo 1910 obdrželo české ústavy zemské v Čechách a na Moravě, pak uznáte, oč více šovinisticky, oč více centralisticky je organisován dnes tento stát, než vůbec byl starý stát rakouský a oč méně dbá národnostních zájmů.
Nutno však také promluviti o rozporech, které se vynořily v křesťanskosociálních názorech. Křesťanská společenstva zřejmě se postavila proti novele o sociálním pojištění a projevila své těžké obavy z ní. Ve 4. sešitě časopisu "Sudetendeutsche Arbeit" r. 1927 píše svazový sekretář Schütz: "Tedy přece novelisace, ačkoliv jsme varovali. Komu není rady, tomu není pomoci. Snad jednou budou zúčastněné kruhy litovati, že tak málo nás v této věci dbaly. My nemůžeme ničeho měniti. Co si kdo nadrobí, to si musí snísti. Snad se páni při tom neudusí." A v témže článku se praví: "Ve skutečnosti jsou hlavní slabiny novely v těchto bodech: 1. Vylučuje z pojištění všecky pojištěnce pod 16 let, dělníky domácí a saisonní. 2. Nucené svazy nemocenských pokladen se rozpouštějí. 3. V okresních pokladnách se zavádí parita pro představenstvo a dozorčí radu. 4. Správa se posunuje na dvojí koleji tím, že dozorčí právo nad okresními nemocenskými pojišťovnami nevykonává jen ústřední pojišťovna, nýbrž že i politické úřady I. a II. instance jsou vybaveny takovou mocí. Vůbec v novele se myšlenka samosprávy silně omezuje a dává se přednost ve všech směrech státnímu byrokratismu." Budu se ještě zabývati podrobně těmito jednotlivými body, pokud byly změněny v poradách soc.-politického výboru.
České strany a poslanci, kteří dnes
hájí centralismus v sociálním pojištění,
kteří národnostní samosprávě
za žádných okolností nechtějí
přiznati ústupků, dívali se v dřívějších
dobách na tuto otázku jinak. V poradách soc.-politického
výboru v rakouské sněmovně r. 1906
tehdejší posl. Šrámek, který
je dnes nejen zástupcem předsedy vlády, nýbrž
i ministrem sociální péče a tedy musí
míti zvláštní zájem na tom, aby
tento zákon byl přijat, proslovil řeč,
v níž se zcela rozhodně staví proti
centrální organisaci zákona o pensijním
pojištění zaměstnanců a výslovně
požaduje v sociálním zákonodárství
dalekosáhlou autonomii. Český poslanec Reichstätter
mezi jiným praví: "Spatřuji nevýhody
pro náš politický a národnostní
život v centralistickém vybudování pojišťovny.
Kdo pozoruje náš národnostní zápas
posledního století, musí přiznati,
že je těžkou obětí, a dovede oceniti,
že byl veden nejen v zájmu českého nebo
slovenského národa, nýbrž i v zájmu
soukromých zaměstnanců. Pensijní zákon
bude jistě brzy potřebovati reformy. Až do
té doby se domníváme, že neúčelnost
centralistické správy se ukáže sama."
Tyto řeči jsou velmi poučné. Důvody,
které čeští řečníci
před 20 lety uváděli pro organisaci takové
sociální pojišťovny, která by vyhovovala
poměrům národnostním a samosprávným,
jsou velmi případné. Národnostně
politickým důvodům, které čeští
poslanci svého času uplatňovali ve vídeňském
parlamentu, měly by však dnes ještě více
než tehdy právě české strany
rozuměti. Stojíte na stanovisku, že žijeme
v demokracii, tedy v ústavě, kde si lid sám
vládne. Skutečně také státní
ústava mluví o tom, že vůle lidu je
pramenem veškeré moci. Neříká
se ovšem, který lid jest pramenem této moci.
Přiznávají-li se tedy Čechové
k této zásadě, pak nesmí prostě
uplatňovati většinu počtu atd., že
malá většina může prostě
ovládati značný počet druhých
národních kmenů, jak tomu je v této
zemi. Tyto otázky jsou mimořádně důležité,
poněvadž již v nejbližší době
budeme projednávati novelu k pojištění
zaměstnanců a poněvadž je nebezpečí,
že bude odstraněno národnostní rozdělení,
jež tam již existuje. Samospráva sociálního
pojištění dělnictvem každého
národa je odůvodněným požadavkem,
který dříve hájily i české
strany. My od něho neupustíme, dokud této
zásadě nedopomůžeme k vítězství.