Tyto a jiné okolnosti, střízlivě a věcné uvážené, vnukaly všem poznání, že zákon z roku 1924, tato podle socialistů veliká sociální vymoženost, není lidu nic platná, poněvadž je pro přítomnou i budoucí dobu poměrům nepřiměřená a ve svých výsledcích nedosažitelná.
Byla to první naše strana, strana lidová, která přišla s návrhem na novelisování zákona, aby bylo umožněno lidu dosažení cílů, jež zákon měl přinésti. Zákon z r. 1924 byl nepříznivý i proto, poněvadž byl vynucen socialistickou přesilou tehdejší sněmovny s účelem tendenčním, aby na budoucí věky zajištěno bylo pro socialisty dobré bydlo jakožto výsledek lidské hlouposti a omylu při volbách r. 1920, kdy lid sveden lákavými hesly socialistů svěřil řízení osudu státu jejich rukám. Tvůrci tohoto zákona, socialisté a prof. Schönbaum, pamatovali víc než dosti na zabezpečení moci a zisku socialistům. Okresní nemocenské pokladny měly se státi a staly se okresními mocenskými pojišťovnami, pojišťujícími moc socialismu. Prof. Schönbaum jako žid není vzdálen socialistů, poněvadž socialismus a židovstvo ve svém programu a cílech jsou vždy jednotné. Nevěřím, že by matematické výpočty, které pro zákon z r. 1924 obstarával prof. Schönbaum, byly správné a neomylné, poněvadž jsem se přesvědčil, že prof. Schönbaum buďto úmyslně anebo nevědomky dovede mluviti nepravdu. Když volání po opravě zákona o soc. pojištění bylo již socialistům nepohodlné, pozvali si prof. Schönbauma, aby v soc. ústavech republiky Československé vykonal přednášku na obhájení dosavadního zákona. Prof. Schönbaum učinil tak přednáškou v technologickém museu, ve které mimo jiné dokazoval, že zatížení výroby není nesnesitelné a dovozoval, že selská usedlost zaměstnávající 3 čeledíny zatížena je příspěvkem na sociální pojištění v obnosu 334 Kč ročně. V debatě, která o přednášce byla zavedena, dokázal jsem, že prof. Schönbaum mluví nepravdu, neboť já sám, který zaměstnávám jediného dělníka na svém hospodářství, musil jsem tou dobou platiti na něho ročně příspěvku starobního 296.40 Kč podle zákona a podle předpisu okresní nemocenské pojišťovny v Milevsku 301.60 Kč - neboť pojišťovna ráda se zmýlí ve svůj prospěch. Měl jsem ovšem na vybranou, buďto platiti peníz celý i s polovinou připadající na zaměstnance, anebo požadovati na něm, aby svoji polovinu platil, sám však zvýšiti mu o to mzdu, takže hospodářství je fakticky celou částkou zatíženo a poněvadž s nemocenským pojištěním činilo to ročně 610.20 Kč, je to zatížení pro malé hospodářství příliš veliké. Pánové, kteří u zeleného stolu celý zákon připravovali a ve sněmovně pod knutou socialistickou přijetí jeho si vynutili, nemají ani špetku pojmu o poměrech v zemědělství chudých horských krajů. Jestliže zemědělec, mající hospodářství, při němž jsou málo úrodné a vzdálené pozemky, vyžadující velké ztráty času a velké námahy, musí zaměstnávati 4 čeledíny, pak když se rok s rokem sejde, po splnění všech břemen pro něj samého a jeho rodinu, nezbude mu ani haléře. Nemá možnosti zaopatřiti vlastní děti, a poněvadž místo aby něco uhospodařil, se spíše zadluží, jeho vlastní starobní zabezpečení stává se nejistým, na zadluženém hospodářství nemůže si udělati ani přiměřený výměnek a jeho vlastní stáří je velice neutěšené. V jakém postavení ocitá se vdova na malém hospodářství, která musí míti čeledína, o tom zmínění pánové neměli teprve nejmenšího pojmu.
Dokázal jsem tak, že prof. Schönbaum mluvil nepravdu. Jedno přísloví praví: Kdo včera lhal, tomu ani zítra se nevěří. Je zajímavo, že novela zákona právě projednávaná spočívá opět na výpočtech pojišťovacích matematiků; ač podstatně snižuje příspěvky zaměstnavatelů a zaměstnanců, přece podle matematických výpočtů skýtá náležité zabezpečení jak důchodu, tak i prosperity Ústřední sociální pojišťovny.
Návrh zákona, jak jej podala lidová strana, byl zákonem spíše demonstračním, aby pohnul otázkou novelisace. Můžeme se pochlubiti, že 80% našeho návrhu ocitlo se v návrhu vládním a že i po okleštění, jak je provedl sociálně-politický výbor, 70% požadavků lidové strany ve zprávě výborové jest obsaženo. Nejsme novelou touto uspokojeni úplně. Není splněn náš požadavek, pokud se týká osvobození sezonního dělnictva, nýbrž tato věc ponechána úpravě vládního nařízení. Doufáme však, že vláda uzná oprávněnost volání venkovského lidu, který, maje hlavní zdroj obživy v zemědělství - jako samostatní menší podnikatelé - občas vyjde si na práce buď ke stavebnictví či do cukrovaru na kampaň, nic od Ústřední sociální pojišťovny nechce, nic od pojištění neočekává a také jen z donucení na pojištění platí, cítě se zkrácen neprávem na svém výdělku, pro nějž opouští své hospodářství a své rodiny. Rovněž tak, pokud se týká domáckého dělnictva, jehož výdělek stačí na bídné živobytí a placení pojistné prémie, ubírá jejich rodinám chleba.
Není také splněn náš požadavek zrušení úrazové pojišťovny dělnické, zrušení úrazového pojištění vůbec a splynutí jeho s pojišťováním starobním a invalidním.
Úrazové pojištění mělo jakýs takýs význam pro dělnictvo v továrnách a dělnictvo stavební, kde bylo toto dělnictvo vydáno zvýšenému nebezpečí. Pro nás zemědělce úrazové pojištění nemá významu vůbec, poněvadž neposkytuje zvláštních výhod, naopak přináší nám jenom břemena. Při zemědělství není tak akutního nebezpečí úrazu, a když se již úraz stane, pak Úrazová pojišťovna zpravidla nikomu nic nedá. Stane-li se úraz při zemědělských strojích, najde si Úrazová pojišťovna výmluvu, že stroj nebyl opatřen předepsaným ochranným zařízením, nebo výmluvu jinou. Znám případ, kde rolník Zděnek z Obvinic na Sedlčansku přišel k úrazu při řezačce a Úrazová pojišťovna vymkla se odškodnění tím, že jeho pojistku zrušila s datem předchozím o 2 měsíce, než se úraz stal, aby mu nic dáti nemusila. Je zajímavo, že Úrazová pojišťovna, ač by si toho rolníci přáli, jejich pojistky neruší až tehdy, když se úraz stane. Zmíněný rolník ovšem měl možnost žalovati, ale co zmůže proti takovému kolosu, který může statisíce prosouditi a do nekonečna se souditi? Podle výroční zprávy Úrazové pojišťovny dělnické v Praze za r. 1925 bylo pojištěnců: r. 1922 25.193, r. 1923 25.937, r. 1924 31.162, r. 1925 31.442. Z toho bylo úrazů, a nyní račte dáti pozor na ty cifry: Při žentourových mlátičkách r. 1922 83 případů, r. 1923 38 případů, r. 1924 57 případů, r. 1925 60 případů. Při žentourových a motorových řezačkách: r. 1922 172 případů, r. 1923 144 případů, r. 1924 151 případů, r. 1925 193 případy. Z celkového počtu úrazů 15.601 r. 1925 je počet úrazů při zemědělských strojích nepatrným mizivým zlomkem.
A přece Úrazová pojišťovna dělnická v nedávné době zvýšila příspěvky za pojištění při zemědělských strojích více než desateronásobně. V naší malé obci r. 1920 platilo se za pojištění strojů 90 Kč, nyní přes 1200 Kč. Úrazová pojišťovna vymlouvá se, že to udělala po dohodě se Zemědělskou radou. Je-li tomu tak, pak venkovští zemědělci mohou se poděkovati "zemědělcům" v Zemědělské radě v Praze, že tak statečně jejich zájmy chrání. Jak Úrazová pojišťovna dělnická tyje z úrazového pojištění, viděti je z těchto cifer, vyňatých z její výroční zprávy za r. 1925. V témže roce předepsáno bylo na prémiích 111,911.029.09 Kč; výnos uložených jistin 28,846.042.66 Kč; na pokutách vybráno 35.180 Kč; výnos úhradních jistin pro trvale práce neschopné 39.027.83 Kč; jiné příjmy 4,012.623.29 Kč. Dohromady 141,243.902.87 Kč a s převodem fondů a přebytků z minulého roku dohromady 620,535.071.82 Kč. Naproti tomu vydání: pohřebné 311.093.16 Kč; důchody pozůstalým: a) vdovám: 2,689.255.76 Kč, b) dětem 1,988.648.47 Kč, c) ascendentům 291.909.34 Kč; důchody pro práce neschopné po dobu léčení 8,488.164.24 Kč; po skončeném léčení 33,718.596 Kč; odbytné: a) vdovám znovu provdaným 98.653.98 Kč; b) vyplacené kapitály (kapitalisace rent) 1,535.680.54 Kč; převzaté důchody: a) hornické 492.942.28 Kč, b) malodrah 6.566.82 Kč, c) z Vitorazska 4.520.93 Kč. Celkem činilo odškodné 58,608.560.92 Kč.
Oproti příjmům 141,243.902.87 Kč činilo poskytnuté odškodné 58,608.560.92 Kč, čili menší o 82,635.341.95 Kč. To ukazuje nejlépe, jak úrazová pojišťovna dělnická v Praze těží ze zákona o úrazovém pojištění.
Správní výdaje činily r. 1925 12,343.525.09 Kč, a zvýšily se oproti roku předešlému o 385.889.08 Kč. Honoráře lékařů - ne však jen za léčení, nýbrž po většině za prohlídky úrazem postižených osob a za konstatování, že jim nic není a že jsou schopny výdělku činily v témže roce 385.889.08 Kč. Za vyšetřování úrazů bylo vydáno 453.829.24 Kč, vydání na rozhodčí soud činila 400.030.47 Kč.
K rozhodčímu soudu odvolávají se ti, kdož nejsou spokojeni s odškodným, případně se zamítnutím nároků Úrazovou pojišťovnou a jest viděti, jak jedná Úrazová pojišťovna, když vyřízení odvolání stálo plných 400.000 Kč.
Za oznámení úmrtí redaktora Odstrčila zaplatila Úrazová pojišťovna dělnická 30.807.23 Kč, ale s chudákem zmrzačeným soudí se o rentu několika měsíčních korun. Znám případ, kde zaměstnanec firmy Kareš v Táboře, jemuž následkem úrazu byla amputována noha, dostal měsíčních 20 Kč, které mu postupně byly snižovány a když zaměstnavatel z útrpnosti rodinu postiženého živil, začež se postižený odvděčoval tím, že ve dvoře zaměstnavatelově dohlížel, aby někdo nepovolaný něco neodnesl, byla tomuto chudákovi renta zastavena, poněvadž prý bylo zjištěno, že je výdělečně činný a za svůj výdělek je s rodinou plně vyživován. (Slyšte!) Při tom je nejlepší ta okolnost, že Úrazová pojišťovna dělnická požaduje na obcích, aby pro ni vybíraly prémie a z celé obce najednou je posílaly. Byl jsem 7 roků starostou a jen jednou jsem tuto prémii vybíral, ale pak jsem to odepřel a tu Úrazová pojišťovna dělnická požádala, vlastně nařídila okresní politické správě, aby mi přikázala, abych jí prémie vybíral a přál bych vám viděti, jak aktuárský asistent Vesecký mne přímo prosil, abych to vykonával. On řekl: Podívejte se, pane starosto, jaké vy mi děláte nesnáze. Úrazová pojišťovna si na mne může stěžovati u zemské politické správy a já z prakse znám, že referent, který má úrazové pojištění u zemské politické správy, je vždycky Úrazové pojišťovně báječně nakloněn. Jaké jsou toho příčiny nevím, já se jen domýšlím, ale nemohu nic určitého říci. Oni si na mne mohou stěžovati a já budu diskvalifikován pro nezpůsobilost. Prosím vás, udělejte mně to k vůli. - Já jsem mu řekl: Pane aktuárský asistente, já bych vám to rád udělal k vůli, ale na vyžírače se dříti nebudu. U nás má posel 200 Kč ročně a ten se má dříti na takové bařtipány, kteří mají za jeden den více platu než náš obecní posel za celý rok? Ten posel má běhati po sousedech a vybírati prémie, aby páni dostali je pohodlně do rukou? Ne, to vám dělati nebudu. - A když jsem to neudělal, co pak dělala okresní politická správa? Úrazová pojišťovna dělnická vypracovala příkazy, poslala je hromadně okresní politické správě a já jsem pak měl jednotlivé strany volati k protokolu, proč neplatily, s vybídnutím, aby zaplatily.
Každá pojišťovna vybírá si prémie přímo, byť to byla sebemenší prémie, řekněme nejmenší 10 Kč, ale Úrazová pojišťovna, která má správních výloh přes 12 milionů Kč, si velkopansky nařídí, aby jí obce sloužily, ty obce, které jsou beztak příliš zatíženy.
Nejhorší stvůra vzniká tam, kde je půl úřad a půl obchod. Viděli jsme to při Státním obilním ústavě, při Státním pozemkovém úřadě, vidíme to u Úrazové pojišťovny dělnické, ale proto právě nechceme to viděti u Ústřední soc. pojišťovny a nepřipustíme, aby chystaná živelní pojišťovna byla podobnou kreaturou. Když úřad tak úřad, bez výdělečných tendencí, když obchod tak obchod, podléhající soutěži bez zákonného protežování, favorisování a donucování!
Pravil jsem, že úrazové pojištění mělo kdysi jakýs takýs význam. Nyní tento význam mizí, neboť léčebnou péčí invalidní a invalidní zaopatření skýtá nemocenské úrazové a starobní pojištění. Z ponechání Úrazové pojišťovny vzniká nebezpečí pro pojištěnce, neboť stane-li se invalidním pro úraz, bude Ústřední soc. pojišťovna odkazovati na Úrazovou pojišťovnu, tato opět na Ústřední soc. pojišťovnu a než se oba ústavy mezi sebou dohodnou, může invalida zatím hladem zemříti. (Souhlas.)
Jest nyní na čase vyřešiti poměr mezi pojištěním invalidním a úrazovým. Zákon z 28. prosince r. 1887 o úrazovém pojištění nutno novelisovati, úrazové pojišťovny zrušiti, povinnosti jejich i jejich jmění přenésti do Ústřední soc. pojišťovny. Vždyť jen Úrazová pojišťovna dělnická v Praze má jmění přes půl miliardy korun. Otázku tuto budeme nadále sledovati.
Víme, že za to budeme socialisty napadáni, jako jsme vystaveni jejich útokům za to, že jsme první pohnuli otázkou novelisace zákona o starobním pojištění. Zase budou do světa křičeti, že chceme zhoršení postavení dělnictva, jako mluví a píší o zhoršení soc. pojištění. Je snad zhoršení, jestliže dělníkovi dostává se stejného, ano zvýšeného důchodu starobního a invalidního, za příspěvek 2.60 Kč týdně místo původního příspěvku 4.30 Kč? "Právo Lidu" napsalo, že dělnictvo zákonný stav, jaký zavede novela, neuzná. Nedovedu si představiti, jak to bude vypadati, až dostane někdo výměr, aby platil 2.60 Kč týdně. On snad přijde do nemocenské okresní pojišťovny a řekne: Pánové, mé děti nemají sice na chléb, ale já nechci býti pojištěn za 2.60 Kč, tady máte 4.30 Kč, abyste se dobře měli. A ten domácí dělník, který nevydělá ani na to, co rodina potřebuje, přijde snad a řekne, i když bude osvobozen podle nařízení vládního: "Pánové, já nechci býti osvobozen, nechci míti výhody za Kč 2.60, tady máte Kč 4.30, abyste se dobře měli." Nevím, jak si to představují ti lidé, jestliže takovým způsobem píší. U nás je jeden žid Vodička, který říká, že když si dvakrát pořádně zalže, potřetí sám tomu věří. Zdá se, že těmi neustálými lžemi, které se v tisku oposičním stále objevují, tak se přemluvili, že sami svým vlastním lžím věří.
Je snad zhoršením, jestliže důchod není vázán tak strohými a nepřijatelnými podmínkami, jak jej vázal původní zákon? Tak na př. § 112 původního zákona stanovil, že výkon práce nebo služeb je na závadu dosažení důchodu, jestliže pojištěnec prací získal 1/3 platu, jaký tělesně a duševně zdravý zaměstnanec téhož odboru s podobným výcvikem v témž obvodě obyčejně vydělává? Jak by se to jevilo v praxi? Stará služka, která řadu let platila si na starobní pojištění, když dosáhla 65. roku, měla dostávati tolik, co by bylo k životu málo a k smrti mnoho, a proto, aby si něco přivydělala, půjde k sedlákovi pásti husy nebo opatrovati děti, a za to dostane stravu a byt. Chyba lávky! Poněvadž byt a strava čítána jest 7 a někde až 9 Kč denně a žena stejného výcviku, plně zdravá, vydělá si u dvora 15 až 18 Kč denně, vydělá ona více než třetinu toho, co vydělá osoba tělesně i duševně zdravá a v důsledku toho v letní době, kdy by si měla něco ušetřiti, když u sedláka pase husy, nevydělá nic, jí se béře podle dosavadního zákona možnost, aby si něco přivydělala.
Že okresní nemocenské pojišťovny budou všemožně vyhledávati záminky, aby nemusily nikomu dáti žádnou rentu, to je přece všeobecně známo z praxe. Lidé už na to mají různá přísloví. Tak nemocenská pojišťovna v Milevsku má na svém novém paláci iniciálky O. N. P., které lidé čtou následovně: Otroku, nechtěj peníze, oni nechtějí platiti. Novela, kterou projednáváme, umožňuje získání důchodů i při tom, když člověk starší 65 let vydělá si polovinu obvyklého výdělku.
Pokud se týče důchodu vdovského, podvazoval dosavadní zákon dosažení tohoto důchodu podmínkou, že vdova je invalidní, t. j, že pro vady tělesné nebo duševní, či jinou nemoc nemůže vydělati ani 1/3 toho, co zdravá žena vydělává. Novela §u 79 umožňuje dosažení důchodu, jestliže vdově je 65 roků nebo pečuje o 2 děti. Nuže, kde je to zhoršení? Kde je vidíme? A tak bychom mohli probírati paragraf za paragrafem, a všude bychom mohli konstatovati, že pokud se týče pojištěnců i zaměstnavatelů, novela přináší podstatné zlepšení a zlevnění.
Ovšem jinak je tomu, pokud se týče moci a prospěchu těch, kteří soc. pojištění považovali za prostředek k zabezpečení své moci a svého zisku. Socialistům bylo líto, když viděli, že S. P. Ú., t. j. Státní pozemkový úřad, ovládán jest jistou stranou a využíván ku prospěchu jejích straníků. Proto vytvořili si něco podobného pouhým přehozením písmen. Na místo S. P. Ú. vytvořili Ú. S. P. - Ústřední soc. pojišťovna, - aby ona byla opět zabezpečením moci a prospěchu jejich strany. Proto tak zuřivě bránili se paritě při volbě představenstev okresních nemocenských pojišťoven, poněvadž tato představenstva volí představenstvo Ú. S. P. A když jim bylo koncedováno větší zastoupení, ale zvýšen vliv ministerstva soc. péče, křičí opět, že zájmy dělnictva vystaveny jsou vlivu úřednickému a tím ohroženy, ač z dosavadní prakse víme, že ministerstvo soc. péče béře v ochranu zájmy pojištěnců proti zvůli okresních nemocenských pojišťoven.
Dalším zločinem v očích oposice je předpoklad novely, že úroková míra z premiových reserv má vynésti 41/2% na místě dosavadních 41/4%, jak zákon z r. 1924 předpokládal. I toto jest opravdu zhoršením, ale ne zájmů pojištěnců, nýbrž zájmů socialistických stran, které považovaly Ústřední soc. pojišťovnu za filiálku své politické strany a za zdroj prostředků pro své podniky. Socialističtí obrproletáři snaží se vybudovati si různé podniky, které mají sloužiti jejich vlastním zájmům. Osoby, které včera neměly na cigaretu a na večeři, chtějí zítra býti velkostatkářskými milostpány. Přízeň a vliv ve Státním pozemkovém úřadě umožnily jim získání 90 zbytkových statků značné rozlohy, na něž se ovšem nedostávalo prostředků. Aby pak nemusely hořeti stohy a nebylo z toho nepříjemné vyšetřování se svými důsledky, potřebují, aby ty prostředky, které plně nemůže poskytnouti Státní pozemkový úřad, poskytla jim Ústřední soc. pojišťovna.
Pokud vím, Ústřední soc. pojišťovna poskytuje úvěr na stavebnictví na 61/2% nebo státnímu silničnímu fondu na 6%, tedy na sazbu daleko vyšší, než jest zákonná míra novelou předpokládaná. Poněvadž však nižší úroková míra, předpokládaná zákonem z r. 1924, umožňovala jim získání úvěru na t. zv. sociální účely, ve skutečnosti jimi považované za podniky socialistické, neskýtá jim novela této možnosti tak plně, v čemž se jeví ono zhoršení, proti němuž tolik bouří. Pokud novela omezuje t. zv. léčebnou péči, opět to není léčebná péče zaměstnanců, nýbrž jak z prakse jsme viděli, léčebná péče socialistických předáků, kteří by rádi po velikých námahách ve prospěch dělného lidu ztrávili letní prázdniny v ústavech léčebnou péčí vybudovaných.
Ale nejhlavnější příčina, proč oposice bouří proti novele, spočívá někde jinde. Socialisté prohlašovali zákon o starobním a invalidním pojištění dělnictva za splnění svého programu a za dosažení kulminačního bodu svých snah. Sami dobře věděli, že zákon z r. 1924 jest neudržitelný a potřebuje oprav, ale poněvadž tyto opravy provádí vládní většina a jala se je prováděti bez nich, vidí v tom, a to docela oprávněně, svou ohromnou politickou porážku. Jestliže strany občanské samy provádějí opravné dílo ve prospěch dělnictva a přinášejí tomuto dělnictvu podstatné zlepšení, je to dokumentem politické impotentnosti socialistických stran a.neklamná známka konce jejich politické moci. Přimyslíme-li si k tomu ono hrozné zklamání, jaké zažívá dělnictvo, vidí-li luxusní život socialistických předáků, na příklad když vidí, jak na Chlumec nebo Koudelov přijíždí jasný pán, representující družstevní vrchnost socialistickou, pak toto dělnictvo, přemýšlejíc a domýšlejíc ono hrozné zklamání, jaké zažilo se svými vůdci, musí se od nich odvraceti a také valem se odvrací. Černá listopadová neděle z r. 1925 straší v mysli předáků socialistických a bázeň před novou porážkou žene je, aby se chápali prostředků ke štvaní dělnictva, v jejichž zdar a reelnost sami nevěří. Pan posl. Vojta Beneš ve své řeči nedávno zde pronesené prorokoval, že v budoucí sněmovně nebude míti potěšení se mnou se sejíti. Patrně již sám nevěří, že by se do budoucí sněmovny dostal.
Kdyby socialisté chtěli říci pravdu, pak by musili potvrditi blahovůli vládní většiny, že jim dopřála času, aby prodlouženo bylo jednání o novele tak dalece, až je to nedůstojné pro moc a sílu vládní koalice, aby mohli zatím připraviti svoje voličstvo na ústup, který v přítomné době musí provésti a poděkovali by jak blahovůli vládní většiny, tak i vlivu Hradu, který tento ústup svou mocí kryl, aby se dál pro ně pokud možno s nejmenšími ztrátami.
Vládní většina nečiní to ovšem z lásky k socialistům, ale plní tím do jisté míry jejich přání, jako se plní přání člověka k smrti odsouzeného. Jedna anekdota vypráví, že zločince na smrt odsouzeného ptal se soudní tribunál, jakou smrt si volí, a on na to odpověděl, že by si přál smrt sešlostí věkem. Vládní většina také dopřává v našem státě socialismu smrt sešlostí věkem, neboť socialismus na 100% zklamal, vyžil se, přežil se, zhnusil a proto popřáváme mu, aby pozvolna vymřel. Starým lidem plní se přání, byť bylo sebe pošetilejší, a proto vládní většina dopřála oposici, aby se mohla pochlubiti, že zlepšení, které novela přináší, jest jejím dílem. Věří-li tomu ještě ovečky jimi vedené a svedené, ponecháme jim tu radost; většina občanstva však ví, komu má za zlepšení sociálního pojištění poděkovati. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce, jakož i pořadu dnešní schůze.
Učiním ještě některá presidiální sdělení.
Dovolené udělil jsem dodatečně na schůze dne 17., 18. a 19. září 1928 posl. dr Korláthovi, dodatečně na včerejší, jakož i dnešní schůzi posl. Füssymu pro neodkladné záležitosti.
Došla oznámení o změnách ve výborech. Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Do výboru ústavně-právního vyslal klub poslanců čsl. strany lidové posl. Vološina za posl. dr Daňka.
Do výboru rozpočtového vyslal klub poslanců "Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der Deutschen Gewerbepartei" posl. Windirsche za posl. Platzera; klub poslanců "Deutsche Nationalpartei" posl. dr Keibla za posl. Horpynku.
Předseda: Došly naléhavé interpelace.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra (čte):
Naléhavé interpelace:
posl. Hrušovského a druhov vláde o katastrofe požiarovej v Domaninciách,
posl. dr Schollicha, inž. Junga, Matznera a soudr. ministru železnic, že ve Frývaldově jen náhodou zabráněno bylo železniční nehodě.
Předseda: Mezi schůzí byly tiskem
rozdány naléhavé interpelace.