Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Pohleďte, co praví týž Cassel o významu úrokové míry pro bytovou péči: "Bytová potřeba silně stlačená za obyčejné výše úrokové sazby je jistě nesmírně pružná. Ta potřeba se dá stupňovat. Tato pružnost by se musela projeviti při podstatném snížení úrokové sazby v silně vyrostlé efektivní poptávce po disposici kapitálem."

Tedy kdyby se podařilo snížiti úrokovou sazbu, musila by nastati taková expanse bytové potřeby, že by se ohromně mnoho kapitálu dalo umístiti tímto způsobem, sociálně zvláště u nás nesmírně prospěšným. (Posl. Johanis: Dnes se neopatři peníze na bytovou politiku pod 5 4. To jsou nejlacinější peníze!) Kdyby Ústřední soc. pojišťovna měla počítati s netto-příjmem úrokovým 4¹/₂ při podporování stavebního ruchu u nejmenších svých pojištěnců, tak musíme říci, že by byla úplně vyřazena z bytové politiky, poněvadž tito nejchudší pojištěnci nemohou dávati takový úrok, aby netto vynesl Ústřední soc. pojišťovně 4¹/₂.

Ale představte si tuto myšlenku, že by Ústřední soc. pojišťovna měla tímto zvýšením úrokové míry býti vyřazena z bytové péče. (Posl. Johanis: Tu dělati chce, to jest její hlavní úkol!) Oni zapomínají, pánové, když říkají, že dělají výrobní politiku, že, má-li se vyrábět, musí býti lidé schopni kupovat. Tak daleko, bohužel, jejich podnikatelská prozíravost nesahá; oni myslí, že dělají výrobní politiku, když vyrábějí, vyrábějí, vyrábějí. A když mají plné sklady a nikdo nemůže kupovati jejich drahé zboží, tu začnou mluviti o krisi, a stlačovati mzdy.

Ale dbejme ještě toho, co praví prof. Cassel o zvýšení úrokové míry pro veřejné podnikání. Potřeba nízké sazby pro investice do železnic, malodrah, tramwayí, průplavů, vodních děl. meliorací, silnic, elektráren a plynáren je nesmírná. Když zdůrazňuji toto veřejné podnikání, nechci tím říci, že by peněz Ústřední soc. pojišťovny mělo býti hlavně a převážně užíváno k tomuto cíli. Mám za to. že tyto peníze jsou určeny svou povahou k úkolům nejnaléhavějším soc. politickým, v prvé řadě k účelům bytové péče a k účelům veřejného zdravotnictví a ne ke stavění silnic, na to se mají najíti peníze z jiných zdrojů.

Ale ještě dále praví prof. Cassel: "Nesmí se nikdy zapomínati, že celá dnešní technika se vypracovala za předpokladů, že se musí platiti úrok alespoň 4% z těch běžných technických investic. Kdyby se místo toho mohlo počítati s úrokem 2%, nalezla by technika takové vývojové dráhy, která ji dosud byla uzavřena, ale která by činila veliké nároky na disposici kapitálem." Jinými slovy: Kdyby technikové mohli počítati, že ti, kdo budou jejich vynálezy prováděti ve velkém, budou musiti pracovati s 2%ním úrokem, tu by nastal takový rozmach techniky, o jakém se nám ani nesnilo. Ale technikové dnes musí počítati s tím, že peníze na př. na zdokonalování, řekněme, telefonu u nás musí býti opatřeny nejméně na 4¹/₂ - abych užil úrokové sazby pojišťovny. Ve skutečnosti musí dnes platiti 6 a více - podívejte se na kurs našich státních půjček - jejich výnos je od pěti tří desetin do šesti procent. Za této vysoké úrokové sazby vázne naše veřejné podnikání, krní technika.

Velectění! Vysokou předpokládanou úrokovou mírou ze jmění soc. pojišťovny velmi ohrožujeme stabilitu tohoto velikého sociálního podniku, ačkoliv stabilita je právě heslo, po kterém tato vládní většina nejraději jezdí. My nechceme stabilisovati to, co oni chtějí stabilisovati. Ale chtějí-li stabilisovati soc. pojišťovnu ve smyslu svého stabilisačního programu, pak nesmějí počítati se 4¹/₂. Při této stabilisaci musilo by brzy dojíti k sanaci (Výkřiky posl. Tomáška.), neboť není pravděpodobno, že by tato pojišťovna na trvalo dosahovala čistého příjmu úrokového 4¹/₂. Jak to se sanací takových sociálně prospěšných ústavů vypadá, to nám nejkrásněji ukazují bratrské pokladny.

Stejný případ je případ staropensistů. Také na ně naši ministři financí nemohou najíti prostředků. (Posl. Srba: To není žádná vykradená banka!) Ano.

Horníci staropensisti a přestárlí ukazují, jak "snadno" se u nás hledají peníze, když nějakou chybou nebo nedostatkem dřívějšího zákonodárství sociálního je těch peněz potřebí. Je to smutný fakt, ale s faktem musí politik počítati, že generace přítomná nerada platí na generaci minulou. Naopak, generace přítomná ráda dělá dluhy na účet generace budoucí. (Tak jest!) Já obviňuji dnešní úředníky tohoto státu, dnešní byrokracii, která, ať už jakkoliv, stará se o své platy, ale o platy svých bývalých kolegů, staropensistů, se nestará. (Tak jest!) Otázka staropensistů je žalobou nejen na ministry financí, ale také na úřednictvo ministerstva financí. (Tak jest! - Výkřiky posl. Johanise a Remeše.) Tento resort dovedl najíti peníze na honorování válečných půjček, ale peníze, jimiž by se doplňovaly pense lidí, kteří docela poctivě svou životní prací si pensi zasloužili, najíti nemohou. (Tak jest!) To je ukázka, jak úřednictvo cítí solidaritu. Otázka staropensistů jest také otázkou úzkoprsého sobectví dnešních aktivních úředníků tohoto státu. (Tak jest!) Argumentuje se, že je dnes možno dosíci vyššího zúročení reserv premiových a že se tedy může bezpečně, bez ohrožení stability pojišťovny s tím počítati. Velectění! S tím se přece počítalo! R. 1924 po důkladném prozkoumání situace na trhu kapitálovém přece bylo přijato ne ryzí zúročení 4%, nýbrž 4% úročení v principu, ale s korekturou, kterou dovolovalo přechodně dosažitelné vyšší zúročení. Vždyť přece náš dosavadní zákon počítal, že jmění soc. pojišťovny bude v prvních pěti letech zúrokováno 5%, v dalších 5 letech 4¹/₂%, později 4%. Tedy tato mimořádná doba, která dopouští náhodou vyšší příjem úrokový, ta už zde došla zřetele i v dosavadním zákoně. Zavedení průměrné úrokové míry 4¹/₂ na trvalo je hazard.

Jestliže Ústřední soc. pojišťovna dosáhne nepředvídaně vyššího zúročení ze svého jmění, nežli kolik pojistně matematické základy soc. pojištění předpokládají, můžeme býti rádi, přejme této pojišťovně těchto skrytých reserv - ony skryty nebudou, bude je každý vidět - dopusťme, aby tato Ústřední soc. pojišťovna mohla více nerentabilních podniků dělati k zabezpečení veřejné-ho zdravotnictví, k potírání, jak se říká, lidových chorob - to jsou smutná slova "lidové choroby" ale nebeřme ji každý haléř, kterého snad za dobrých okolností ona nad svou průměrnou úrokovou sazbu dosáhne. Je to málo generosní, nemám-li říci rovnou špinavé, to účtování na haléř, na setinu haléře. Nemohu se vyhnouti jednomu výrazu, který v projevech pánů z vládní většiny se hojně vyskytuje; je to výraz "břemeno sociální". Již řada pánů kolegů perhoreskovala tento výraz "břemeno sociální" a odvolávala se na to, že premie jsou částí mzdy, pars salarii, a že páni zaměstnavatelé jsou pouhými výběrčími této části mzdy a nemají žádnou větší zásluhu o tuto část mzdy, nežli mají o tu část mzdy, kterou platí dělníkům. Chtějí-li páni zaměstnavatelé tvrditi, že mají o to nějakou zásluhu, že jsou to jejich peníze, co oni odvádějí na svém příspěvku do sociální pojišťovny, pak musejí býti tak odvážní a říkati dělníkům, že oni, totiž zaměstnavatelé, vydělávají dělnické mzdy, a že dělníci nevydělávají nic, neboť to jsou pouze dvě části téže veličiny. Já nevím, zdali některý zaměstnavatel v tomto státě je tak smělý, že by toto mohl tvrditi. (Posl. Johanis: To je špatně znáš! Rozhodně to budou tvrdit!) Jsem tedy, možná, optimista. (Posl. Johanis: Škodovka a fabrikanti to neunesou. - Posl. Chlebounová: Pane profesore, vy jistě málo víte o zemědělství!) Myslím, že o něm vím alespoň tolik, že mzda zemědělského dělníka je tak bídná, že by se nesměla ani měřiti se mzdou v takovém Dánsku, ve kterém životní míra zemědělského dělníka je mnohem vyšší. (Výborně! Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.) Vy o sobě říkáte, že znáte zemědělské poměry, ale vy znáte jen to, co sami ve své neschopnosti udržujete. Vy říkáte o sobě, že jste reální politikové, kteří berou věci tak, jak jsou. Jeden slavný sociální filosof - a nebyl to socialista - řekl, že reální politik je takový politik, který bere věci tak, jak jsou a - nechává je tak, jak jsou. To je vaše reálná politika. Naše mzdy jsou podle výkazů naprosto nestranných posuzovatelů mnohem nižší, i když se k nim připočtou bolestné vaše příspěvky na sociální pojištění, kdy sečteme mzdy placené přímo dělníkovi a připočteme k nim vaše příspěvky na sociální pojištění, ten součet je tak mizerný, že se musíme na mezinárodním foru styděti za svou nízkou životní míru. Tato nízká životní míra našeho dělníka nám velice škodí, poněvadž cizina nám říká, že provádíme sociální dumping. Cizina nebude trpěti, abychom utloukali její vyšší životní míru podbízením našeho zboží. (Posl. Prokeš: Proto se agrárníci ohrazují cly!) Ano.

Zdali jsou naše mzdy vysoké nebo nízké, to ukazuje možnost našich dělníků vydělati mnohokráte více za hranicemi při stejně těžké práci, jakou mají zde. (Posl. Srba: A při stejných cenách potravin!) Ano. Když náš člověk může za hranicemi vydělati při stejně těžké práci o mnoho více než zde, tak jeho nízká mzda i ten váš příspěvek na sociální pojištění není žádným sociálním břemenem, nýbrž jediné sociální břemeno v tomto státě je neschopnost podnikatelů organisovati práci tak, aby náš dělník vydělal to, co může vydělati za hranicemi. To je to naše sociální břemeno! (Výborně! - Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

V tomto parlamentě také z úst ministrů velmi často zaznívá slovo "únosnost". To je slovo extra utvořené k tomu. aby se u nás obviňoval každý plán, který chce celku něco přinésti za cenu, kterou ovšem musí ten celek zaplatiti. U nás se mluví o přetížení daněmi, když se od celku chce vybrati pár grošů, aby se pro něj něco prospěšného udělalo. (Výkřiky posl. Srby.)

Velectění! Je známá věc, jak produktivní jsou některé kolektivní výdaje. Jak by se nám žilo, řekněme v Praze, kdyby obec pražská nepodnikala aspoň tu mizernou dlažbu, kterou podniká, kdyby neosvětlovala ulice aspoň tak, jak je osvětluje, kdyby neudržovala alespoň takové mytí ulic a neopatřovala to množství pitné vody, kterou nám dodává atd? Co by nás to každého stálo, kdybychom měli choditi po nedlážděných ulicích v dešti, po tmě atd. Tedy ten kolektivní výdaj je nejvýhodnějším umístěním našich soukromých peněz. Známý Sir Chiozza Money, milionář, jednou před nějakou vyšetřovací komisí v anglickém parlamentě prohlásil, že si na daňové břemeno nenaříká, naopak, že myslí, že daně, které platí, jsou nejvýnosnějším výdajem, který podstupuje. Že on za své daně poměrně nejvíce dostává, naproti tomu, co dostává za své peníze jinak na volném trhu, když za ně kupuje zboží a výkony. Dívati se na daň, kterou platíme, jako na velmi výnosnou investici, to je ovšem některým pánům z vládnoucí většiny úplně cizí. Oni se dívají jen na to, co musí platit, ale o tom, co dostávají, nechtějí slyšet, ač to mají černé na bílém, na př. v budgetu ministerstva zemědělství. Pořáde mluví o svých daních, ale o tom, co dostávají zpět od státu, nechtějí slyšet. Velectění, to je politika náramně krátkozraká.

Představte si člověka, který by šel z restaurace, kde se dobře najedl, a naříkal, že ho to stálo 10 Kč, představte si člověka, který by šel od krejčího s novými krásnými šaty, ale naříkal by, že byl připraven o nějakých 800, 900 Kč. Když za to, co státu dáváme, hodně máme, pak nemáme práva mluviti o nějakých obětech, nýbrž o dobrém obchodu.

Ale já bych členům této vládní většiny odpověděl ještě jinak na to heslo o sociálních břemenech, a to jejich vlastními slovy. V důvodové zprávě k letošní novele přece čteme: "Pro posouzení otázky thesaurace třeba znovu opakovati, že kapitály takto nashromážděné jsou výsledkem pomalého nuceného spoření, jež se děje za tím účelem, aby bylo lze v budoucnosti vypláceti slíbené důchody; není nijak zaručeno, že by obnosů těchto, kdyby nebyly odváděny k účelům sociálního pojištění, nýbrž ponechány interesentům, bylo vždy použito způsobem účelnějším, než je tomu při ukládání jmění v Ústřední sociální pojišťovně. (Posl. Johanis: To měli jasnou chvíli!) Ono to ovšem míří jen na dělníky. Smysl těchto slov, jaký jim dává vládní většina, jest: My těm dělníkům musíme bráti peníze - srážky ze mzdy - aby je nepropili, neprotancovali atd. Tam to mají lépe uloženo. Co by dělali podnikatelé s těmi částmi mzdy, které dodatečně jsou nuceni platiti v příspěvcích na sociální pojištění, o tom pánové z pravice nic nepraví. Vládní předloha, resp. důvodová zpráva k vládní předloze uznala, že sociální pojištění jest jistým druhem nuceného spoření. Ale současně pánové říkají: nemůžeme to unésti, nemůžeme si dovoliti spořiti! Tak mluví pánové, kteří pořád říkají "Pracujte a spořte", že to jest evangelium tohoto státu, a když dojde na spoření, tu opět říkají, že si to nemohou dovoliti. (Posl. Chlebounová: Spořit se může jiným způsobem!) Ukažte nám to, máte volnost. Vezměte případ, že žena vydělá 70 Kč týdně jako domácká dělnice - jak ta má spořit? Zkuste jí vytýkat, že "nespoří". Bojím se, že byste, paní kolegyně, zle pochodila. (Posl. Chlebounová: Já jsem, pane profesore, také vyšla z chudých rodičů!) Paní kolegyně, já nejsem také synem milionářovým a řeknu vám, že zemědělský dělník může spořiti ještě méně nežli dělník tovární. Pan kol. Krebs řekl velmi jasně, že vy zemědělci, kteří brojíte proti každému zlepšení sociálnímu, sami sobě kopete hrob, protože zesilujete tendenci stěhování z venkova do měst; zemědělský dělník se přece nenechá donutiti, aby pracoval za méně, než co dostane v průmyslu, ať zde nebo v cizině.

Pánové z vládní většiny naříkají nad těmito 600 miliony, které obracíme ročně na starobní a invalidní pojištění. Velectění, uvažme, že by od této cifry se muselo odečísti, co by jinak ať veřejné svazky, ať soukromníci, museli obrátiti na tak zv. péči chudinskou. Kdyby se nedávalo aspoň to málo na sociální pojištění, musely by platiti naše "bohaté" obce na to, čemu se u nás říká s nadsázkou "chudinská péče", dávati mnohem více, než budou dávati, když se jim aspoň jakýms takýms způsobem zabezpečí ti nejchudší, minimálními starobními rentami. Tady ušetříte vy, kteří naříkáte na těžké obecní přirážky. (Výkřiky poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Velectění! Rád bych resumoval. Střízlivá, nepředpojatá zkušenost z minulého hospodářského vývoje úrokové sazby nabádá nás k opatrnosti při stanovení předpokládané úrokové míry ze jmění soc. pojišťovny. Není třeba býti socialistou, stačí býti dobrým hospodářem, aby se člověk zarazil nad tím, co tu vládní většina chce odhlasovati. Zkušenost z hornického pojištění, se staropensisty a přestárlými varuje před nedostatečnou dotací soc. pojišťovny. Chyba se bude hůře napravovati později, než se může napraviti dnes. Přiměřené zvednutí příspěvků na starobní a invalidní pojišťování jest jen malou splátkou na velký účet sociální spravedlnosti, který máte vy, páni z vládní většiny, honorovati.

Předevčírem pan kol. Petr skoro vyčítavě konstatoval, že socialisté nedělají rámus v tomto domě, když se takováto předloha předkládá. Skoro mu bylo líto, že ho necháváme mluvit! Já soudím, že tento návrh nespraví žádný rámus v tomto parlamentě, naopak. Má-li se tento návrh spraviti - a o to nám jde - musíme v největším klidu a bez vášně přemýšleti, co chceme udělat. My vás můžeme upozorniti na to, co to znamená, když zvednete předpokládanou úrokovou sazbu. Nemáme té moci, abychom vám zabránili odhlasovati, co si umíníte odhlasovati. Je to smutnou tradicí tohoto mladého parlamentu, že se v něm obyčejně mluví ani ne k hluchým uším, ale k prázdným lavicím a že ty, které byste chtěli přesvědčovati, nedostanete na dostřel svých slov. Začal jsem svou řeč pochybností o tom, zda ta řeč co pomůže. Zamyslíte-li se, uznáte, že děláte chybu, která také vás bude jednou mrzet, neboť tu chybu budeme musiti napravovati, a to také na váš účet... (Posl. Chlebounová: Všechno děláte na náš účet! - Výkřiky čsl. socialistických poslanců.)

Oposice vám, pánové z vládní většiny, několikráte uznala, co dobrého v tomto návrhu podáváte, oposice se snažila býti objektivní; a jako vám uznala přednosti, tak vám objektivně vytýká chybu tohoto vládního návrhu. Naší věcí je dokazovat, že ta chyba tu je. Vaší věcí je, dámy a pánové z vládní většiny, a to věcí vašeho svědomí je tu chybu napravit. (Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.).

Místopředseda inž. Dostálek (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. dr Labaj. Uděluji mu slovo.

Posl. dr Labaj: Vážená snemovňa! Úprimne doznávam, že sa s istou nechuťou hlásim k slovu v tejto debate, a to preto, že čo my tu prednášame, bolo už nesčíselnekrát prednesené a predebatované v rôznych výborových poradách a v novinárskej polemike. My to tedy vlastne opakujeme, a ja patrím medzi ľudí, ktorí neradi vec opakujú; ale, bohužiaľ, nakoľko komunistická a socialistické strany na Slovensku usilujú o to, využiť tohoto návrhu proti občianskym stranám, za povinnosť si držím aspoň v krátkosti na nesprávnosti týchto vyčitiek poukázať.

Vážená snemovňa! Zákon o soc. poistení je jedným z najvážnejších zákonov nášho zákonodarstva. Jeho cieľom a intenciou je, aby sa zamestnanectvo v prípade ochorenia a ak stane sa práce neschopným, malo z čoho liečiť a z čoho žiť, aby nebolo, ako sa hovorí, vyhodené na ulicu. Úmysel je skutočne krásny. Ale, bohužiaľ, v tomto zákone ten krásny úmysel následkom uplatňovania sa stranícko-politických záujmov bol úplne zpotvorený. Vážení pánovia, že s týmto zákonom nebol spokojný ani robotník, ani zamestnávateľ, to si môžeme úprimne povedať. Zákon bol úplne odiózny pred celým obecenstvom. Robotník síce dostal tie dávky, ale musel na ne draho platiť, zamestnávateľ musel naproti tomu draho platiť, ale nemal vôbec ani možnosť spravovať, poťažne vliv mať na spravovanie majetku poisťovieň. Keď takto nebol spokojný ani jeden, ani druhý, bol zákon odiózny. To i vy, pánovia zo socialistických strán, sami uznáte. Spokojní boli len istí páni, tí, ktorí stáli v čele soc. poistenia a ktorí z toho žili. (Posl. Bečko: To je argumentácia vládneho poslanca?) Ja sa od vás v tomto ohľade učiť nebudem, ja viem, čo vás bolí. Bolí vás, že sa vám do vášho revíru miešame. Doteraz ste si chceli soc. poisťovne vyhradiť pre seba a dnes vás mrzí, že žiadame tam zastúpenie i my.

Slávna snemovňa! Občianske vládné strany prišly na tento nedostatok a preto si umienily zákon novelizovať. Aké zásady ich viedly? Spraviť lacnejším soc. poistenie, tie dávky nakoľko možno zvýšiť, soc. poistenie odpolitizovať, aby nebolo možné, že by si to jednotlivé socialistické strany pre seba vyárendovaly a tam samovoľne manipulovaly, ďalej, aby sa umožnil vliv i zamestnávateľom, ktorí tiež prispievajú k tomuto soc. poisteniu, a konečne, aby sa rozšíril štátny dozor nad soc. poistením. Ako vidíte, sú to všetko také zásady, ktoré sú pre robotníka skutočne prijateľné a výhodné. Ale čo vidíme? Socialistické strany už od ¹/₂ roka iného nepíšu, než: "Útok na robotníctvo, občianske strany sú proti robotníctvu, proti záujmom robotníctva, chcú robotníctvo pripraviť o sociálny výdobytok" a pod.

Pánovia, sami uznáte, že i v tomto zákone sú dobré veci a pri tom všetkom to neakceptujete. Aby som mohol vyvrátiť jednotlivé nesprávné výtky, dovolím si v krátkosti na ne reagovať.

Ktoré sú vlastne tie zmeny v tomto návrhu? Návrh vylúčil mladistvých, tedy do 16 rokov. Žiadaly to záujmy nášho živnostníctva, naších remeseľníkov, ktorý držia učňov, a nakoľko ten učeň prvý a druhý rok ani si ešte nedoniesol, čo by zaplatil tomu remeselníkovi, čo mu dá jesť, samozrejme nemôže platiť on to poistné. Čo sa priemyslového remeselníctva a služiek týče, nezarobia toľko, aby sme ich obťažovali s platením tohoto poistného, lebo toto poistné obťažuje ako toho zamestnávateľa, tak toho zamestnanca.

Druhá zmena je sníženie poistného. Vážení pánovia! (Výkřiky.) Prvú triedu sme rozdelili na dve, snížili sme příspevky zo 4.30 Kč na 2.60 Kč, poťažne na 3.60 Kč. Pánovia, keď sa pôvodný zákon pojednával, ja som už vtedy poukazoval na neudržateľnosť výšky tohoto poistného. (Výkřiky posl. Bečko a posl. Hlinky.) Veď on (obrácen k posl. Bečkovi) je najviac interesovaný, on bol predsedom bratskej pokladne, on najlepšie vie, ako sa to manipulovalo, nech dá účty.

Ja, čo sa týče sníženia poistného, už som pri pôvodnom zákone poukazoval, že je to vysoké, že ten robotník, keď vezmeme tie okolnosti, že možná nič nedostane, lepšie by urobil, keby sa poistil u súkromnej spoločnosti, tam aspoň je isté, že niečo dostane, kdežto tu je vystavený tomu, že nedostane nič. Vtedy pán kol. dr Winter jednoducho pomenoval túto poznámku, že je to demagogia, že to patrí na ulicu a nie do parlamentu.

Ale dnes vidíme, že socialistické strany samy i kol. Winter nahliadol, že poistné bolo vysoké a že ho bolo treba snížiť a daly k tomu súhlas. (Posl. Geršl: K tomu nedaly souhlasu, nepřekrucujte!) Ale to je istá vec, vy by ste nedali súhlas k ničomu, ale my cítime, čo je prijateľné a čo nie. Vás najviac bolia tie sväzy a tá parita, to vieme.

Ďalšia zmena je zvýšenie vdovského dôchodku. Tu sme vlastne, pánovia, my dobrodinci tých vdov, nie vy. Vy ste ich zabezpečili len v páde invalidity, kdežto my ich zabezpečujeme už pred 65. rokom, ak má dve deti, a po 65. roku bezpodmienečne, ak je invalidnou, i keď detí nemá. V tomto ohľade my, tí zaostalí, my, tí konzervatívci, sme pomáhali, ideme v ústrety tým chudobným vdovám, lebo sme uznali, že je nespravodlivé, aby vdova, keď poistenec umrie, zostala bez groša.

Ďalšia zmena je výbavné. Vieme, že proti tomu tiež nemáte namietok, na koniec ale vieme, že si to pripíšete, že je to vaša zásluha. Výbavné sme zaviedli preto, poneváč sme za nespravodlivé držali, že služobná, keď sa vydá alebo prestane z nejakého dôvodu byť členkou sociálneho poistenia, jednoducho čo zaplatí, ztratila a nedostala nič. Tedy za povinnosť sme si držali, nahradiť jej to výbavným, a toto sme zaviedli.

Sníženie karenčnej doby. Ja by som prosil pána kol. Bečku - on sa tiež krúti medzi robotníkmi - nech povie, či je to nie dôležitá a vážna žiadosť nášho robotníctva, aby tá karenčná doba bola nielen snížená, ale vôbec odstránená, lebo dobre vieme, že najmenej 90% chorôb sú t. zv. krátkodobé, ktoré trvajú 2 až 3 dni, ale karenčná doba predtým, ktorú priniesly socialistické strany, bola trojdenná, a my, ktorí sme zaostalí, my, konzervatívci, sme ju snížili dnes na dva dni. Tedy i v tomto ohľade sme prišli robotníctvu v ústrety.

Ďalšou zmenou je dnes zrušenie sväzov. To je to, čo pánov zo socialistických strán tiež bolí. Sväzy boly ich agitačnými aparáty, týchto používaly pri voľbách i ku stvoreniu volebného fondu. Samozrejme, aby sme poistenie odpolitizovali, za povinnosť sme si držali tieto sväzy zrušiť. Pravda, páni uvádzajú, že vraj sväzy majú i svoje dobré stránky atď. (Výkřiky.) Ja to znám, sväzy vykonaly dobrú prácu pri liečebnej pečlivosti, to je všetko pravda, ale dnes už táto úloha prešla natoľko na Ústrednú sociálnu poisťovňu a až budeme mať ústredné zemské úradovne, budú to robiť samy.

Ďalej chcem prehovoriť o parite a štátnom dozore. To sú okolnosti a zmeny, ktoré socialistické strany najviac bolia. Doteraz ony samé boly vo správe nemocenských poisťovieň, samé ich viedly, nikto sa im tam nesmel miešať. Nie že by sa im jednalo o to, že by robotníctvo samo si poisťovne viedlo, ale prišli tam ľudia, ktorí vlastne robotníkmi neboli, ale len s heslom, že za robotníctvo pracujú, dali sa voliť za vodcov, a tí tam sedeli a zneužívali toho. Samozrejme držali sme za povinnosť, aby sme túto neobmedzenú moc obmedzili a samo robotníctvo s tým súhlasí, lebo samo robotníctvo uznalo, že sa v týchto nemocenských poisťovniach podnes zle šafári. Preto tieto zmeny, ktoré sme uviedli, sú v záujme robotníctva.

Ďalej je tiež jedna zmena, a to prepočítanie tých naturálií. To je jedna okolnosť, ktorá na jednej strane síce osoží, ale na druhej neosoží. Žiaľbohu, socialistické strany vždy poukazujú len na tú stranu, ktorá neosoží a nikdy nepoukážu na tú stranu, která osoží. Aj včera paní kol. Pechmanová predniesla, že vraj sa honosíme rôznymi výdobytkami atď., ale vraj neprednesieme vec spravodlive tak, ako sa má, že vraj pri služkách je nemožné tie naturálie prepočítavať tak. aby mohla byť triedao jeden stupeň povýšená, že vraj s tým zamestnávateľ získa, ale zamestnanec potom pri vyrátaní jeho dávky je poškodený. Tu je vlastne tá chyba, tá jednostrannosť z vašej strany, že nepoukážete, aký osoh ten zamestnanec má z toho, keď je nízko poistený, že on, poneváč jednu polovicu z toho znáša, platí tiež menej. (Odpor a výkřiky čsl. soc. demokratických poslanců.) Menej platí, menej dostane, myslím, že je to spravodlivé. Aby som na taký krikľavý prípad poukázal, predsa len uvediem jedon doklad, ktorý sa stal v mojej domácnosti. Vzal som si jednu gazdinú, staršiu osobu, ktorá nemala z čoho žiť, len preto, aby mi na domácnosť dozerala. Nechcela žiadon plat, len jesť a spať. Samozrejme potrebuje i na šaty atď., tak som jej dal 50 Kč. A tu, čo sa nestalo? Ako vravím, ona mi nerobila nič, len dozerala na ostatné osobníctvo v domácnosti, aby nič prípadne neukradlo atď. Túto gazdinú oznámil som tiež k poisteniu a nemocenská poisťovňa v Lipt. Sv. Mikuláši mi vyrátala z týchto 50 Kč na jeden mesiac 29 Kč. (Slyšte!) To som musel zaplatiť, lebo som nemohol žiadať, aby tá gazdiná mi 14.50 Kč z tých 50 Kč, ktoré som jej dával, splácala. Tedy myslím, pánovia, jestli skutočne hájite záujmy robotníctva, že to za spravodlivé uznať nemôžete, že keď poisťovňa od osoby, ktorá dostáva mesačne 50 Kč na topánky alebo šaty atď., vezme 14.50 Kč.

Ďalšou zmenou je zvýšenie prihlašovacej doby na 6 dní. Vážená snemovňa! Ja uznávam, že tento vládny návrh je ešte nie celkom dokonalý. (Posl. Geršl: Já bych se styděl, býti poslancem a říkati ve sněmovně, že platím služce 50 Kč měsíčně!) Však som odôvodnil, prečo len 50 Kč; ona nechcela ani to. To ja uznávam, že aj tento vládny návrh má svoje veľké vady, ale, pánovia, ktorý zákon je vlastne úplne dokonalý, o ktorom by sme mohli povedať, že ho za sto rokov nebudeme meniť? Aj tento zákon má vady, ale žiaľbohu, opozičné socialistické strany s touto kritikou idú príliš ďaleko a usilujú tento vládny návrh. ktorý v 90% robotníctvu vyhovuje a je úspešný, tak očierniť, a to nielen návrh, ale aj samé občianske strany, ako by tieto občianske strany boly najväčším nepriateľom toho robotníctva. (Posl. Kopasz: Váš tajomník Sčavojskij inak hovorí na schödzach ako vy tu, poneváč sa bojí, že by mu nafliaskali, a zatracuje tú prácu, čo vy tu robíte!) Od Sčavojského ste veľmi ďaleko. Ten Sčavojský úplne dá za pravdu, že novelizácia osoží robotníctvu. Ráčte sa ho len opýtať. Ten je úplne spokojný. (Posl. Kopasz: On je spokojný, ale my a robotníctvo nie!) Ráčte sa ho len opýtať či pred robotníctvom neprednáša, že je to demagogia, čo socialistické strany robia, že novelizácia rozhodne osoží robotníctvu. (Výkřiky posl. Kopasze.) Pane kolego, vy mňa konečne nebudete poučovať o tom, čo je osožné a čo nie. Ja si to utvorím sám a aj mám toľko zdravého rozumu, aby som si to utvoril.

Ovšem, vážené socialistické strany majú v kritike jednu veľkú slabosť, že vyrukujú s tým: "My sme žiadali toto a toto, a toto sme žiadali a toto." Oni teda vždy viacej a viacej žiadajú. Dnes, keď sú v opozícii, dnes to žiadajú, keď dobre vedia, že to z finančných dôvodov nedovedieme uskutočniť. A, pánovia, keď ste boli vo vláde, prečo ste to neuskutočnili, keď ste ten základný zákon robili? To najlepšie ukazuje, že i keby sa vám v každom ohľade vyhovelo, že sa vám jednalo o prestiž, aj teraz budete demagogicky štvať proti tomu návrhu. (Posl. Pechmanová: Ne demagogicky, my jsme přinášeli doklady a důvody, to není žádná demagogie! Proč jste nepostavili důvody proti důvodům? - Výkřiky.) Paní kolegyňa, práve ten výklad, ktorý som uviedol, je najlepším príkladom a dôvodom proti vášmu včerajšiemu tvrdeniu.

Najurputnejší boj viedli socialisti proti parite a proti ponechaniu sväzov. To som už uviedol, že vlastne prečo. Preto, že sa boja, že kým to mali sami vyárendované, vládli tam neobmedzene a že dnes aj my chceme mať účasť pri spravovaní týchto nemocenských poisťovieň.