Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Považujeme takovou úpravu za protismyslnou a nesprávnou. Koalici a její rozhodující politiky není možno ve věci sociálního pojištění přivésti k jinému názoru, když již utkvěli na určitém stanovisku. Včera nám bylo vypravováno o celé řadě zlepšení, avšak úmyslně vynechána byla ona, která přece byla zase pojata do nynější předlohy a znamenají pro pojištěnce nepříznivá ustanovení. V posudku Ústřední pojišťovny bylo také doporučováno, aby při ústavním ošetřování příslušníků pojištěncových byla poskytována polovice nemocenského důchodu po dobu ošetřování a podle okolností po celý rok. Toto ustanovení nebylo převzato, nýbrž příslušníkům dostalo se jenom polovice nemocenského tehdy, když pojištěnec přijde do ošetřování veřejné nemocnice. Co je následkem takového ustanovení? Pro tisíce a tisíce dělníků bylo dobrodiním, že nemocenské pokladny a jejich svazy mohly zřizováním léčeben a zotavoven umožniti dělníkům zotavení a znovu získání zdraví. Celým stům nemocných dělníků bylo teprve tímto způsobem činností svazů a postupem nemocenských pokladen umožněno léčiti se v léčebnách pro plicní choroby. Předpisy obsaženými v zákoně znemožňuje se to nyní ve všech takových případech, kdy pojištěnec nemá peněz, aby vyživil své příslušníky po dobu svého ošetřování v ústavě. Bude jen málo dělníků, o nichž možno říci, že by jim to bylo možné. Vidíte tedy, že v celé řadě důležitých otázek zůstává nynější novela přes všechna zlepšení dělnictvu ještě mnoho a mnoho dlužna. Nemusíte se proto diviti, že my nemůžeme v takovém řešení viděti uspokojení dělnické třídy. Nepotřebuji mluviti o tom, že kdyby šlo podle přání koaličních stran a kdyby se dělnická třída nebyla pustila do boje, že byste byli bezohledně udělali konec samosprávě nemocenských pokladen. Vracím-li se ještě k této otázce, pak proto, poněvadž nám bylo včera odůvodňováno, proč měla býti samospráva odstraněna. Posl. Zajiček prohlásil, že nemocenské pokladny jsou tvrzemi socialismu, že v nemocenských pokladnách sedí socialističtí agitátoři. Prý také není pravda, co uváděl kol. Taub, že to jednou bylo, ale již není. Kol. Zajiček měl by uvažovati o tom, proč to jednou bylo. Proč musili dělníci před 40 a 45 léty ve starém Rakousku usilovati o to, aby byly takové organisace vyvolány v život? Proto, aby měli aspoň nějaké místo, kde by mohli působiti pro dělnickou třídu. Vzpomeňte si přece na slavné doby Rakouska, kdy výjimečný stav byl věcí obyčejnou, kde dělníci neměli volebního práva, kde v obcích musili mlčeti a musili se nechati týrati a šikanovati od každého obecního starosty, který byl jejich politickým odpůrcem, kde se jim znemožňovalo žíti v obci, když jenom hlesli a měli jiný politický názor než kruhy vládnoucí. Mám připomínati doby, kdy každý okresní hejtman mohl postupovati jako paša? Doby, kdy nebyly možné schůze, doby neustálého pronásledování, kdy podnikatel vyhodil každého, kdo byl jenom v podezření, že náleží k některé odborové organisaci? Co tehdy před 40 a 50 léty zbývalo dělníkům, když nechtěli, aby se s nimi trvale zacházelo hůře, než s bývalými otroky, než aby si vlastními silami vytvořili spolky a organisace, v nichž by se mohlo pro dělníky pracovati. Nemocenského pojištění nebylo, to bylo přece vytvořeno teprve v letech 1888 a 1889; a když dělníci upadli do nemoci a do nouze, vládla v rodině nejhorší bída a dělníka zmocnilo se zoufalství. Na tehdejší chudinskou péči nechci ani vzpomínati. Každý nemocný dělník byl považován za břemeno, žádal-li pomoci od obce. Podle toho to také vypadalo. Tehdy si dělníci v Rakousku zřídili sami nemocenské pokladny, a úkol, který by náležel občanskému státu, vzali do ruky sami a vytvořili nemocenské pokladny ve Vídni, v Dolních Rakousích, v Horních Rakousích, ve Štyrsku a v Tyrolích na základě zákona spolkového. (Výkřiky na levici.) Jak jim to bylo ztěžováno, aby vybudovali nemocenské pokladny podle zákona spolkového tak, jak jich potřebovali! Pan posl. Zajiček se domnívá, že nemocenské pokladny byly tvrzemi socialismu a že jimi jsou dodnes. Co pak jiného dělali vedoucí mužové nemocenských pokladen před tím, než došlo k zákonu o nemocenských pokladnách, než předběžnou práci pro pozdější zákonnou úpravu nemocenského pojištění, předběžnou práci, kterou uznali občanští členové panské sněmovny rakouské při projednávání zákona a která byla uznána také občanskými poslanci tehdejší vídeňské říšské rady, kde ještě dělníci nezasedali. Pan posl. Zajiček by si měl přece jednou připomenouti, že ve starém Rakousku byli také křesťanští sociálové, kteří by s jeho názory nesouhlasili, a kteří hájili i názory docela jiné. Ovšem éra Vogelsangova přešla již zajisté i pro křesťanské sociály a jestliže nám pan Zajiček včera prohlásil, že Lueger v r. 1907 vystoupil a požadoval, aby ze státních peněz byla dána velká částka na provedení starobního, nemocenského a invalidního pojištění, pak tím prováděl nevážnou komedii, a bylo hned konstatováno, že opravdové nemocenské a invalidní pojištění pro dělníky může býti vytvořeno jenom tím, že bude o něm odhlasován v parlamentě zákon. Co se stalo? Z dobrých myšlenek, které byly obsaženy v Körbrově osnově o sociálním pojištění, později mnoho nezůstalo a když potom v Rakousku přece bylo nutno se zabývati starobním a invalidním pojištěním, co tu podnikli křesťanští sociálové? Hlásil se hned pan dr. Gessmann, který byl v křesťansko-sociální straně a v politice starého Rakouska asi týmž zloduchem, jako jest dnes Šrámek v křesťansko-sociální straně v této zemi. (Německé výkřiky: Pan Zajiček!) O něm nechci ani mluviti. Ve výboru musil býti zticha, zde uvedl se jako velký řečník. Tehdy přišel Gessmann a požadoval zavedení okresních ústavů, které neměly býti ničím jiným, než politickými posicemi křesťanských sociálů ve vesnicích a okresních městech, a pokud pan dr. Gessmann mohl vykonávati svůj neblahý vliv ve vládě, nedostalo se sociální pojištění doopravdy kupředu.

Jednoho budiž vzpomenuto: Ani v době, když za vedení dr. Gessmanna mělo býti ve starém Rakousku vytvořeno sociální pojištění, které bylo přímo přistřiženo na tělo křesťanských sociálů, ani tehdy se nikdo neodvážil dotýkati se práva dělníků na samosprávu nemocenských pokladen. I tehdy bylo ponecháno složení představenstva beze změny - dvě třetiny dělníků, jedna třetina podnikatelů dozorčí výbor byl právě jen dozorčím výborem, nikoliv však tělesem spolurozhodujícím. Při veškerém nepřátelství Luegrova křesťanského socialismu k dělnictvu, který nemá nic společného s křesťanským socialismem barona Vogelsanga, přece nebyl Lueger tak drzý, aby bral dělníkům právo na samosprávu. To zůstalo vyhrazeno jeho epigonům, malým následovníkům křesťansko-sociálního Rakušana. A tu se odvažuje p. posl. Zajiček prohlásiti: Ano to je otázka, o které jsme velmi uvažovali a bylo nutno požadovati paritu, aby jednou byl učiněn konec hospodářství v nemocenských pokladnách. Již v rozpočtovém výboru prohlásil jsem občanským poslancům: Chcete-li přejíti na toto pole, my jsme k tomu ochotni. Chcete-li, budeme srovnávati, kde je horší hospodářství, zda v nemocenských pokladnách spravovaných dělníky, nebo v četných občanských institucích do nichž nemůžeme viděti, ačkoliv jsou udržovány také našemi penězi.

Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že jeho řečnická lhůta již uplynula.

Posl. Schäfer (pokračuje): My pak sebereme materiál a ukážeme, že takové projevy jsou jenom výrazem zlomyslnosti.

Musím si pospíšiti a mohu se jenom letmo zabývati několika zvláštními výkony pana Zajička. Svazy ovšem obětuje. Ani mu nenapadá, že máme svazy, v jejichž čele stojí přednostové sociálně-demokratičtí a potom zase svazy, které jsou orientovány občansky a národně. (Posl. Hackenberg [německy]: Protimarxisticky!) Zajisté. To je nyní nové slovo, jehož pánové tak rádi užívají. Také tu by měl pan Zajiček trochu pátrati v minulosti a hledati příčiny, proč jsme měli dnes v Československu jako v Rakousku svazy, které se dělily podle politických názorů. V Rakousku byly nejprve v různých zemích svazy povinné, k nimž náležely všeobecně okresní nemocenské pokladny. Ty nevykonaly nic. Každým rokem byly těžké spory a ve starém Rakousku v sociálním pojištění pronikla nutnost utvořiti pro takové svazy organisaci volnou. Spolkové nemocenské pokladny měly svazy svoje, avšak ani ty nestačily a byla potom zřízena říšská komise všech rakouských nemocenských pokladen. Byla výtvorem velké říšské konference nemocenských pokladen. Této říšské konference účastnili se nejprve zástupci nemocenských pokladen občanských, avšak v krátké době počali se především v Čechách německo-nacionální politikové zvláštním způsobem organisovati a neúčastnili se již práce v říšské komisi nemocenských pokladen. Tak se věc vyvinula, ale není to přece neštěstí. Svazy v Československu by jistě mohly, kdyby byl svaz jenom jeden, který by hladce pracoval, vykonati ještě více, avšak to opravdu není žádné neštěstí. Každý svaz z těch, které existují v Československu, vykonal svoji práci a praví-li posl. Zajiček, že posl. Taub zveličoval, když mluvil o 715.000 německých pojištěnců, kteří jsou ve svazech, že prý je jich jen přes 315.000, pak jistě četl statistiku velmi špatně. Říšský svaz německých pokladen nemocenských, totiž ten, který chtěl posl. Zajiček denuncovati jako říšský svaz sociálně demokratický, čítá 450.000 pojištěnců. Pro Zajička je však ve všech německých svazech jenom 315.000 členů. Oba druhé svazy nechává vůbec zmizeti a zkrátka škrtá také přes 100.000 členů. V rozčilení proti sociálnědemokratickým řečníkům před ním a proti oposičním stranám, stalo se mu ještě jedno nedopatření. Když již všecko selže a nemá již žádného důvodu, aby potíral nemocenské pokladny a žádal paritu, pak počne mluviti o zaměstnancích a o špatném hospodářství ve správě. Při tom pravil: Tu sedí agitátoři, kteří dělají sekretářskou práci pro stranu, tu sedí lidé, kteří vlastně provádějí politiku na útraty nemocenských příspěvků. A velký počet takových sekretářů sedí prý také v poslanecké sněmovně, odvolával se při tom na knihu, kde jsou uvedeni všichni poslanci a u každého při tom je napsáno, jaké má povolání. Ten člověk tu tvrdil věci, o jejichž správnosti nebyl přesvědčen. Jak se nazývá takový člověk, který takové paušální tvrzení uvádí, který obviňuje, nemůže však proto uvésti nejmenšího důkazu? (Posl. Schweichhart [německy]: Nazývá se Zajiček!) Zajiček se snad od té doby informoval, nelze však od něho očekávati, že dodatečně přizná, že obviňoval strany sociálně-demokratické, bude si tu počínati právě tak, jako v otázce svazů, kde hází kolem sebe tvrzením, jehož nemůže udržeti. Ještě slovo o svazech. Svazy byly v první předloze naprosto obětovány. A ministr Šrámek ve své řeči v březnu v sociálně-politickém výboru řekl: Svazy budou zrušeny. Tu mluvil o tom, že prý bude jako kdysi jistá agenda sociálního pojištění přenesena na pojištění úrazové. Teprve když za jednání také v táboře koaličním změnily se názory o svazech, když bylo vážně uvažováno o tom, aby byly dále ponechány, tu teprve přišel ministr Šrámek najednou s ústavy zemskými, a nyní nám vychvaluje posl. Zajiček a posl. Tichý, jaký máme zisk z ústavů přes 5 milionů korun a jsou tudíž strašně drahé. Přijatelnými činí Zajiček tyto zemské ústavy německým poslancům tím, že praví, že prý budou rozděleny národnostně. Ať mi ukáže ono místo v návrhu, jehož se může dovolati. Dopadne to asi tak, jako zachování německých zemských ústavů při pensijním pojištění. My jsme nedávno zažili skvostnou komedii. Najednou dostal se ve známost návrh o reformě pensijního pojištění a v něm není již řeči o německých zemských ústavech. Při tom kladli tento požadavek v plné shodě zaměstnanci i podnikatelé. Tu se pak v novinách psalo, že zástupce německé živnostenské strany v politické "osmičce" odporoval a že také zemědělci ve svazu vystoupili proti tomu. Byli ujišťováni, že bude v otázce pensijního pojištění vyhověno německým zájmům - používám slova, jež se stalo v německé politice velmi obvyklým. Mluvilo se o národnostním rozdělení zemských ústavů, byli by měli možnost hlasovati pro to, aby bylo k takovým národním zájmům přihlíženo, činili však opak, a kdyby se němečtí zaměstnanci a zaměstnanci odborových organisací a socialistických stran celou vahou svojí nebyli ohradili proti tomu, byli byste obětovali i zde jediné zařízení v pensijním pojištění, které ještě umožňuje, aby němečtí pojištěnci měli na správu jistý vliv.

Zemské ústavy, o nichž nám Zajiček a Tichý vypravovali, nejsou za svazy žádnou náhradou. Nikdo, ani monsignore Šrámek se neodvážil popírati cenu svazů. Také on musil přiznati, že svazy vykonaly velkou práci. Proč tedy mají býti zrušeny? Nynější ministr sociální péče je pociťuje jako protismyslné zařízení, tudíž pryč s nimi. Při tom prospěje také svým národnostním názorům a Němci se jako v mnoha jiných věcech, jako při reformě správní, při reformě daňové, při zákoně o obecních financích také zde dají přemluviti podle všech pravidel umění svými koaličními kolegy.

Naše stanovisko k nynější předloze je jasné. My chceme sociální pojištění, které přihlíží ke všem zkušenostem, jež byly učiněny v jiných státech a také u nás. Chceme sociální pojištění, které poskytuje dělníkům možnost, aby sami své peníze spravovali. Chceme sociální pojištění, které neposkytuje půdy choutkám podnikatelů, které také však neposkytuje půdy pro stranicko-politické manévry, jichž nutno se obávati právě zde, kdyby se podařilo omeziti samosprávu pojištěnců. V organisaci sociálního pojištění musí platiti jen jedna zásada: Dosáhnouti nejlepšího, vytvořiti nejlepší pro pojištěnce, pro dělníky. Všecky ostatní motivy musí umlknouti a ustoupiti, a poněvadž v této osnově nalézáme ještě mnohá ustanovení, proti nimž se musíme postaviti s veškerou vášnivostí, nepřestaneme ani po vyřízení předlohy ve sněmovně a v senátě pokračovati v boji za dobré a dělníky uspokojující sociální pojištění. (Souhlas a potlesk něm. soc. demokratických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pan posl. dr Macek. Dávám mu slovo.

Posl. dr J. Macek: Slavná sněmovno! Mým úkolem jest, mluviti o jednom důležitém předpokladu tohoto návrhu, totiž o úrokové sazbě, se kterou se počítá při zúrokování reserv premiových.

Slavná sněmovno! Myslím, že o této fundamentální věci mluviti v plenu jest už trochu pozdě. Také bylo mým úmyslem rozebrati ji ve výboru rozpočtovém a lituji upřímně, že mi k tomu nepravidelný způsob jednání rozpočtového výboru vzal příležitost. Chci si před touto slavnou sněmovnou stěžovati na to, že schůze rozpočtového výboru, jehož domnělou zprávu máte v rukou, byla svolána v poslední chvíli v pondělí odpoledne po plénu a její začátek byl určen na ¹/₂8 hod. večerní, takže celá řada členů rozpočtového výboru nedostala pozvánek a z toho důvodu se nemohli někteří členové dostaviti. Schůze rozpočtového výboru se konala přes to a bylo v ní hlasováno, ačkoli zástupce klubu československých soc. demokratů se ohradil proti tomuto postupu. (Výkřiky posl. Tomáška.) Zástupce našeho klubu se mohl odvolati na precedens ze dne 20. června 1928. V protokole o této schůzi rozpočtového výboru čteme: "Předseda dává hlasovati o prvním článku návrhu zákona projednávaného, totiž o elektrisaci venkova. Hlasuje se. "Pro" 13 členů. Posl. Remeš volá na předsedu: "Sčítati hlasy!" Předseda dává sčítati hlasy a zjišťuje "pro" 13, "proti" 13. Při rovnosti hlasů přerušuje předseda jednání. Po 5 minutách zahajuje pokračování schůze. Předseda konstatuje, že posl. Platzer, Horpynka a dr Matoušek a jiní nedostali do schůze pozvání a nemohli se tedy do schůze dostaviti. Z toho důvodu prohlásil předseda schůzi za nullitní a ohlašuje, že příští schůze bude se konati zítra 21. června 1928 o ¹/₂9 hod. dopol. Námitek nebylo, schůze skončena."

Tedy námitek nebylo ani se strany oposice, která tímto postupem předsedovým byla připravena o výsledek své přítomnosti, neboť vládní návrh by byl padl. Tedy oposice námitek nečinila a předseda prohlásil schůzi za nullitní. Týž pan předseda, když byl upozorněn na to, že tentýž případ, že někteří členové nebyli pozváni, stal se letos, neuznal za potřebné vykládati jednací řád stejným způsobem a postupoval dále. (Výkřiky posl. Prokeše a Geršla.)

Slavná sněmovno! Mohl by býti spor o správnost výkladu jednacího řádu, který zvolil pan předseda rozpočtového výboru tenkráte, když 20. června anuloval schůzi, mohlo by býti debatováno snad o tom, je-li třeba, aby každý člen rozpočtového výboru potvrdil, že byl pozván, ale to snad každý může žádati, aby mezi rozesláním pozvánek a konáním schůze uplynula přiměřená doba, kdy může člověk normálně se dověděti o tom, že byl do schůze pozván. Mám za to, že musí každý nestranný posuzovatel konání rozpočtové schůze tak důležité, jako byla poslední, považovati za nepravidelné, a výsledek, kterého v této domnělé schůzi rozpočtového výboru bylo dosaženo, za nullitní.

Nyní, prosím, dovolte, abych in merito soustředil vaši pozornost na jedinou cifru ve vládním návrhu, totiž na onu předpokládanou úrokovou sazbu ze jmění soc. pojišťovny. Je každému jasno, že s čím větší úrokovou sazbou se počítá, resp. čím vyššího zúročení jmění pojišťovacího se dosáhne, tím za ostatních okolností stejných mohou býti příspěvky nižší. Jak velkého zúročení se dosáhne ze jmění soc. pojišťovny, o tom nemůže rozhodovati žádný zákon. Zákon může pouze rozhodovati o tom, s jakým zúročením se bude počítati; dosáhne-li se ho, jest otázkou hospodářského vývoje. Jak velkého zúročení reserv premiových se dosáhne, bude záležeti především od všeobecné hospodářské situace, jaká bude v té době, na jakou počítáme trvání této pojišťovny. A já pochybuji, že pánové z pravice zakládají tuto pojišťovnu na 14 dní. Tedy musíme počítati s tím, jak bude vypadati hospodářská situace v té dlouhé, jak doufám, nekonečné době, na kterou zakládáme tuto pojišťovnu. Druhá věc: Jde také o to, jaký způsob umístění jmění této pojišťovny se předpisuje, neboť zajisté záleží na tom, dává-li se právo této pojišťovně sázeti do loterie nebo spekulovati v Alpinkách či zda se nutí tato pojišťovna, aby umisťovala své reservy v prvotřídních jistotách.

Pohleďme, dámy a pánové, na předpisy, které zákon má o tomto způsobu umisťování jmění soc. pojišťovny. Předpisy o tom nacházíme v zákoně. Nechci zdržovati jednání této slavné sněmovny podrobným výpočtem těchto předpisů, jen připomínám, že se předpisuje pojišťovnám ukládati jmění předně v tuzemských cenných papírech s pupilární jistotou, za druhé v investičních půjčkách státu neb jiných veřejných korporací nebo v zápůjčkách jimi garantovaných, za třetí v tuzemských hypotečních zápůjčkách, požívajích sirotčí jistoty, dále v tuzemských peněžních ústavech, za jejichž veškeré závazky ručí stát a jiné veřejné korporace, a dále v investičních zápůjčkách veřejnoprávných korporací, které jsou oprávněny ukládati dávky. Jen tyto nejrentabilnější způsoby umístění jmění pojišťovacího jsou velmi málo výnosné, jsou velmi bezpečné a připouštějí velkou likviditu. Od Ústřední soc. pojišťovny se očekává, že část svého jmění, prý nejvýše jednu čtvrtinu, uloží jiným způsobem, zejména k podpoře bytové péče a k vybudování sociálních zařízení, věnovaných výlučně nebo převážně pojištěncům. Velectění! Kolik má žádati Ústřední soc. pojišťovna procent za toto umístění?

Ale, prosím, dále, teď přijde to nejlepší. V §u 184 čteme: "Část volného jmění Ústřední soc. pojišťovny může dále se schválením ministra soc. péče býti upotřebena k tomu, aby vedle léčebné péče ve smyslu tohoto zákona byla v souhlase s ministrem veř. zdravotnictví a tělesné výchovy prováděna nebo podporována všeobecná i zvláštní opatření, směřující k odvrácení předčasné invalidity pojištěncův a jejich rodinných příslušníků, k potírání lidových chorob (tuberkulosy, nervosy, pohlavních nemocí, alkoholismu, rakoviny a pod.) nebo k povznesení zdravotního stavu pojištěncův a jejich rodinných příslušníků." Dámy a pánové! Že na provozování lihovarů, pivovarů, výčepů a barů možno vydělávati ne 4¹/₂, ale desetkrát tolik, o tom se nebudeme snad příti, ale že by na potírání alkoholismu se mohlo vydělávati 4¹/₂, o tom, myslím, všichni hodně pochybujeme. Ústřední soc. pojišťovna má snad půjčovati na 4¹/₂% ústavům, které potírají tuberkulosu, má vydělávati na potírání tuberkulosy, na potírání rakoviny. Velectění! Není to přímo výsměchem, když § 185 praví: "Jmění Ústřední soc. pojišťovny musí býti ukládáno tak, aby střední výnos odpovídal úrokové míře, jíž bylo použito za početní podklad tohoto zákona."

Střední míra má býti 4¹/₂, to znamená, když se samozřejmě předpokládá, že na potírání alkoholismu se nevydělá 4¹/₂, že musí býti jistý způsob uložení kapitálu, který vynese více. Proto se nesmí tak argumentovati, že dnes každý dostane při uložení svého jmění na prima bezpečnost 4¹/₂%; to se rozumí, ale zdali dosáhne Ústřední soc. pojišťovna středního zúročení 4¹/₂% při nerentabilním, bezúročném umístění části svých kapitálů na potírání. velkých nákaz, o tom musíme míti vážné pochybnosti. (Výkřiky čsl. soc. demokratických poslanců.)

Uvažme, prosím, že z dlužného pojistného podle §u 174 smí Ústřední soc. pojišťovna vybírati pouze 5%. Odečtěme od toho režii generální a speciální režii na tom dlužném pojistném (upomínání atd.) a co nám zbude?

Ale posuzujme předpokládanou úrokovou míru s hlediska dosavadních zkušeností a na nich vybudovaných teorií. V důvodové zprávě k návrhu zákona o soc. pojištění z r. 1923 a ve výborové zprávě k témuž zákonu z r. 1924 máme cenné statistiky, jak vypadá dosažené zúročení v pojišťovnách veřejných i soukromých. Máte zde data o životních pojišťovnách rakouských mezi lety 1898 až 1911. Prosím, maximum 4 20, minimum 4.03. U soukromé slavné pojišťovny Gothajské v tabulce, která sahá od r. 1829 do r. 1911, máme maximum r. 1872, a to 4.87. To však bude asi souviseti s mimořádnými událostmi toho času v hospodářském životě, a proto se z toho nemohou dělati konsekvence. Minimum úrokové je u této pojišťovny 3.90% v r. 1898.

Švýcarské pojišťovny dosáhly maxima od r. 1886 do r. 1910 4.27, minima r. 1897 3.89.

Říšskoněmecké ústavy invalidního pojištění mezi lety 1891 až 1920 dosáhly minima 3.49 a maxima r. 1920 - 4.19. Zase mimořádná doba. Šel jsem k odborníkům pro data z jiných pojišťoven, a tu jsem zjistil, že jiná velká pojišťovna - Lebensversicherungsgesellschaft zu Leipzig - mezi lety 1860 až 1894 dosáhla v době od r. 1887 maxima úrokového 4.45, před tím bylo maximum r. 1876 4.96, minimum r. 1898 bylo 3.96. České pojišťovny soukromé počítají pouze se 4% zúročením svých reserv. (Výkřiky poslanců čsl. strany soc. demokratické.) Anglické i americké pojišťovny pracují pouze se 3 až 3.50%, v Americe se pracuje jen se 3% zúročením pojišťovacích reserv u soukromých pojišťoven. Je pravda, že dosahují zúročení 4.5 až 5.2%. Ale co takto vydělávají a o čem se domnívají, že je to zisk přechodný, to vracejí svým pojištěncům, od nichž zdánlivě vybírají přehnanou částku. Vracejí to ve formě dividend, resp. účasti na zisku. Raději počítají s nižším zúročením a vybírají od svých pojištěnců více, aby si pojištěnci zvykli; když jsou příjemně překvapeni dividendou, nad tím nikdo nepláče, jako by naříkal, kdyby měl dopláceti.

V Rakousku před válkou se počítalo se 4% zúročením pojistných reserv, ale slavný pojistný matematik prof. Blaschke, na něhož se také náš zpravodaj odvolává, již před válkou vedl pojišťovny rakouské k přechodu k 3% zúrokování a také ústavy k tomu přecházejí.

Tedy myslím, že vytýkáme-li přehnaný předpoklad při zúrokování jmění sociálních pojišťoven, neděláme žádnou demagogii, nýbrž pozvedáme varovného hlasu. Je sice chvíle poslední, ale není ještě pozdě.

Bývá uvažováno o tom, jakou vývojovou tendenci má úroková míra. Je vám známo, že socialisté rádi dokazují, že úroková míra klesá, poněvadž prý zisková rata klesá. Novější teoretikové nejsou toho domnění, že by úrok nutně měl nějakou tendenci klesat. (Předsednictví převzal místopředseda inž. Dostálek.) Mohu se dovolati vynikajícího národohospodáře a poradce Společnosti národů, prof. Cassela ze Štokholmu, který ukazuje, že úrok jakožto cena úvěru musí podléhati fluktuaci podle zákona nabídky a poptávky po úvěru. On ukazuje, že nízká úroková míra, jaká se v moderní době před válkou pozoruje, není něco nového a zvláštního pro moderní dobu, že v Holandsku v polovině 17. století byla také úroková míra pouze 3%ní, dokonce u něho čteme, že ve Francii před velkou revolucí úrok z prvotřídních jistot byl pouze 2¹/₂% až 3³/₄%. Tedy že i minulé doby viděly velmi značný pokles úrokové míry. Nesmíme tedy pouze vzpomínati na lichvářské doby, řekněme na počátku křesťanské éry, kdy se při nedostatku s normálem. Cassel praví, že nelze dokázati nějakou pravidelnou tendenci ke klesání úroku, ale tvrdí, že jako typický úrok z dobrých jistot můžeme označiti úrok, který se platí z prvních hypoték na pozemcích. (Zcela správně!) A praví, že tento úrok pohybuje se v Německu zcela převážně - ganz überwiegend - mezi hranicemi 3¹/₂ až 4¹/₂%. Prosím, to jest nejhořejší hranice 4¹/₂ - a náš pojišťovací zákon chce pracovati s průměrem 4¹/₂%.

Velectění, je-li úrok cenou - jako že myslím, že je - pak zajisté podléhá lidskému vlivu jako cena jiných statků a služeb. Úrok do jisté míry můžeme ovládati úvěrovou politikou. Je pravda, poněvadž náš stát je poměrně malý, neprostírá se v rozloze celého kontinentu jako Spojené Státy Severoamerické, že musíme ve své úvěrové politice pamatovati na to, jakou úvěrovou politiku budou dělati naši sousedé. Nicméně můžeme si říci, že i naše úvěrová politika může do jisté míry zvedati úrokovou sazbu nebo ji snižovati. A teď, prosím, si řekněme: Chceme dělat úvěrovou politiku takovou, aby Ústřední sociální pojišťovna přišla na svá průměrná 4¹/₂% anebo chceme dělati úvěrovou politiku takovou, aby celková úroková míra v našem národohospodářství byla pod 4¹/₂%? Máme zde nějakou volbu? Jaký je účel veřejno-právních bank, Zemské banky, Hypoteční banky, spořitelen, jaký je účel vašich družstevních bank vašich Reifeisenek, čili jak jim říkáte Kampeliček, jaký účel je těchto veřejných a soukromých ústavů? Zvedati úrokovou míru na 4¹/₂%, anebo ji srážeti jak možno nejvíc? (Tak jest! Zcela správně!) Všichni, jak zde jsme, od pravice až na nejzazší levici, musíme se snažiti, aby u nás peníze byly laciné (Tak jest! Výborně!), a nemůžeme proto v tom případě dělati politiku pro Ústřední soc. pojišťovnu, která má podle vašeho návrhu dělati politiku zdražování. (Výkřiky posl. Johanise.)