Pojištění jako celá zdravotnická
politika závisí, jak jsem již na počátku
své řeči pověděl, nejen na
opatřeních pojištění pro případ
nemoci, nýbrž spíše jako důležitějších
na opatřeních obranných; to je úkolem
nemocenských pokladen a státu. A co vidíme?
Stát stejně jako nemocenské pokladny nestará
se o léčebnou péči, o potřebná
profylaktická opatření; poněvadž
prý není možno sehnati potřebných
peněz, aby se mohla prováděti ochranná
péče. Teprve když dělník onemocněl.
zasáhnou nemocenské pojišťovny. Víme,
jak souvisí zdravotnická politika s bytovou péčí,
s nemocemi, s péčí o děti a matky,
s hygienou v podnicích, v obcích, zkrátka
všude. Avšak na to všecko není peněz.
Víme, že Československo stojí v péči
o tuberkulosní na 14. místě, že naše
poměry bytové jsou bídné. To již
v poslední rozpravě naši soudruzi vhodným
a obšírným způsobem vylíčili.
Je třeba podívati se jen v Praze, v jak bídných
děrách musejí dělníci bydleti,
a můžeme poznati, jakým nebezpečím
jsou dělníci vydáni na pospas; nesmíme
se pak diviti, jestliže se tuberkulosa silně rozmáhá,
děti jsou rachitické, nedostává-li
se jim takto oné odolnosti, která je žádoucí
v tomto zracionalisovaném hospodaření. Víme
však také, že nemocnice jsou nedostatečně
vybudovány, že mají jen málo infekčních
pavilonů, že nemají potřebného
počtu lůžek.... (Německé výkřiky:
Nemocní musejí ležeti na zemi!) Ano, tak
jest! Zařízení nemocnic nejsou, nechci říci,
vzorná, avšak ani ne taková, aby vyhovovala
požadavkům. Péče o matky a děti
pokulhává. Je přenechávána
soukromé péči. Stát se domnívá,
že se může zbaviti povinnosti pečovati
o matky a děti, nehledě k tomu, že stát
ničeho nedělá pro osoby přestárlé,
že je prostě přenechává milosti
obce a jejich známých v okolí. Víme,
že sociální politika v Československu,
také však v každém jiném měšťáckém
státě, je typem pro sebe. Zařízení
sociální politiky jsou posuzována podle vrstev
obyvatelstva, podle jejich důležitosti pro státní
aparát a pro měšťáctvo. V pojištění
nakládá se s úředníky ve státních
úřadech jinak, jinak se soukromými zaměstnanci,
jinak s dělníky, jinak se samostatnými, jinak
s pensisty, se staropensisty a novopensisty. Máme takovou
pojišťovací techniku v sociální
politice, že se pro každý stav a pro každou
kategorii užívá jiného měřítka.
Nejhůře postaráno je v sociální
politice Československa o dělníkovu ženu.
Žena dělníkova je nejhůře postavena.
Jinak nakládá se s ženami úředníků,
státních úředníků a
také soukromých úředníků
a jinak se ženami dělníků. Nechci opakovati
vše to, co v této otázce řekli již
řečníci jednotlivých stran. Pravda
však je, že ženy ty pociťují beztoho
na vlastním těle všechny tvrdosti kapitalistického
hospodářského řádu, že
ženy musí nésti nejtěžší
břemena tohoto hospodářského řádu,
vidíme, že v sociálním zákonodárství
nakládá se se ženou zcela macešsky.
S jednotlivými kategoriemi zachází se podle
politické konstelace v té které době.
Dělají se i ústupky, podle toho, jaké
je nebezpečí vzbouření v té
neb oné vrstvě obyvatelstva, a jestliže při
novelisaci byly učiněny některé ústupky,
byly dány tyto ústupky dělníku jen
proto, protože se chtělo zabrániti nějakému
většímu vystoupení v jubilejním
roce. Nesmí býti rušeno harmonické snění,
nesmí býti rušena radostná nálada,
která má býti vzbuzena při desetiletém
trvání tohoto státu. A tak je kvap, aby ještě
rychle před zavřením dveří,
před jubilejním dnem, byly uskutečněny
některé sociálně-politické
zákony. Vedle novelisace sociálního pojištění,
jež přinesla dělníku některá
zlepšení, kvapí se s předložením
zákona o přestárlých, rychle se chystá
zákon o soukromých zaměstnancích,
krátce a dobře chce se ještě rychle,
co možno z čerstva, přinésti každému
něco, aby všichni mohli říci, jak je
o ně dobře v Československu postaráno.
Třídně uvědomělého dělníka
nemůže toto rozdílení cukrovinek klamati.
Třídně uvědomělý dělník
musí při tomto zákoně viděti,
že nejde o novelisaci k zlepšení sociálního
pojištění, nýbrž o to, aby měšťáctvo
omezilo vliv socialistických stran na aparát sociálního
pojištění, aby se měšťáctvo
zmocnilo tohoto aparátu, aby samo rozhodovalo o sociální
péči v tomto státě. Konstatujeme,
že se tento tah koaličním stranám plně
podařil. V posledních obdobích vyjednávání
v soc.-politickém výboru jsme to viděli:
Pokud šlo o dávky v zákoně, dalo se
s pány z koalice mluviti, připustili tu a tam nějaké
zlepšení. Bylo vypočítáno, kolik
to bude státi milionů. Brzo to dělalo 6,
pak 20, pak 30 milionů a na konec řekl zpravodaj
rozpočtového výboru, že se dochází
k všeobecné úspoře 73 milionů
ve prospěch národního hospodářství.
Vidíme tedy, kolik dali ti páni na sociální
pojištění. Avšak byly-li koaliční
strany povolné při kapitole dávek, byly nepovolné
ve chvíli, když šlo o projednáván
organisačních ustanovení tohoto zákona.
Tu nebylo povolnosti, tu většina prostě prosadila
své požadavky násilím, tu nebylo již
čachrování, tu byl násilný
diktát. Proto koaliční strany prosadily a
získaly plně to, co si vytkly za cíl. Šlo
především o roztříštění
samosprávy nemocenských pojišťoven, šlo
o to, aby bylo prosazeno odstranění svazů.
Vědělo se dobře: Bez roztříštění
samosprávy, bez odstranění svazů nepodaří
se měšťákům nikdy, aby tento aparát
vymkli z rukou dělníků a dali jej v plen
měšťákům, a proto bylo jejich snahou
přede vším jiným, aby tento aparát
byl úplně přeměněn, aby byl
získán vliv všech rozhodujících
sborů v tomto státě na tento aparát.
A jestliže bylo po celé měsíce čachrováno
s paritou, zda 8 ku 4 nebo 9 ku 3, můžeme dnes říci,
že to bylo jen slovíčkářství,
slovíčkářství proto, že
není přece rozhodujícím, zda sedí
v představenstvu 9 zástupců dělníků
a 3 zaměstnavatelé nebo naopak v dozorčí
radě 3 zaměstnanci a 9 zaměstnavatelů,
rozhodujícím je spíše, jaká působnost
se ponechala představenstvu a dozorčí radě
a jaká působnost byla přikázána
společnému výboru. A tu shledáváme,
že působnost společných schůzí
byla podstatně rozšířena, kdežto
působnost všech jiných výborů
byla omezena. Vidíme právě při této
kapitole chování socialistických stran. Jmenování
vedoucích osob, ředitele, pokladníka a účetního
mělo býti podle starého zákona provedeno
Ústřední sociální pojišťovnou
na návrh představenstev. Podle nového znění
zákona provádí jmenování ministerstvo
sociální péče na návrh Ústřední
sociální pojišťovny. Co to znamená?
Představenstva pokladen nebudou míti nikdy možnosti
vůbec rozhodovati o tom, kdo má býti v pokladně
zaměstnán, kdo má pokladnu spravovati, rozhodovati
bude spíše ministerstvo sociální péče;
a tu je to čertovo kopýtko: ve správách
nemocenských pokladen budou zaměstnány jen
ony živly, jež jsou státu věrny, které
se plně postaví do služby vládnoucích
stran. Takto budou dvě kategorie zaměstnanců:
zaměstnanci, kteří budou podléhati
představenstvu, a zaměstnanci, kteří
nejsou podřízeni představenstvu, nýbrž
Ústřední sociální pojišťovně.
Když byla pronesena výtka, že sociální
demokracie, zvláště pan dr Winter že
je vinen, že on to byl, který počal s omezováním
samosprávy, který počal tříštiti
samosprávu nemocenských pojišťoven, tu
prohlásil pan dr Winter doslovně: "Nikdy
jsem neprojednával sociální pojištění
jako otázku mocenskou, snad je to chyba, nemohu se však
změniti, jistě také s touto chybou zemru."
A když mu komunističtí zástupci vytýkali,
že tenkráte nevyužil možnosti, aby upevnil
moc socialistických stran v sociálním pojištění,
že on to byl, který již tenkráte vzal
představenstvům nemocenských pokladen právo
jmenovati vedoucí úředníky, tu musel,
pánové, to přiznati, když viděl,
jak dobře, jak rafinovaně využívají
dnes koaliční strany své moci. A posl. Petr
má úplně pravdu, praví-li, že
novelisace sociálního pojištění
je otázkou politickou. My to víme a podle toho o
ní jednáme. Avšak také představenstvům
v jednotlivých nemocenských pokladnách, jakož
i v Ústřední sociální pojišťovně
bylo vzato plné disposiční právo.
Jednotlivá představenstva nemocenských pokladen
nemohou ani společně s dozorčí radou
nakládati s penězi, jichž by bylo třeba
na ústavy nemocenského pojištění
při nabývání budov ke zřizování
ambulatorií, při nabývání pozemků
k vybudování obytných domů a různých
ústavů. Tohoto práva nebudou již představenstva
míti, toto právo má výhradně
Ústřední sociální pojišťovna,
avšak jen se schválením a pod dozorem ministerstva
sociální péče a ministerstva financí.
Vedle novelisace zákona budou, jak se praví, vydány
ještě nařízením směrnice
pro všechny možné obory nemocenského pojištění,
tak o ukládání peněz, o léčebné
péči, o léčení nemocných,
o ustanovování lékařů, porodních
asistentek atd. Také však, pokud jde o směrnice
při projednávání otázky platové,
v jednotlivých paragrafech je výslovně stanoveno,
že při úpravě platů úředníků
nemocenských pojišťoven má býti
postupováno velmi slušně. Co znamená
slušnost v tomto státě a zvláště
při úpravě mezd a platů, víme.
Platy úředníků budou záviseti
na posudku ministerstva financí. Je to po prvé,
co si ministerstvo zajišťuje vliv na platy zaměstnanců
některé organisace. Nikdy jsme ještě
neslyšeli, že by ministerstvo financí provádělo
vliv na platy zaměstnanců obcí, spořitelen,
záložen nebo některých jiných
ústavů. Ale právě při nemocenském
pojištění domáhá se ministerstvo
financí tohoto práva. Jak daleko půjde vliv
vlády a buržoasie na nemocenské pojištění,
ukazuje nám jeden příklad, který snad
nezdá se býti zcela věrohodným, přece
však odpovídá pravdě. Máme v
představenstvu 9 zástupců dělníků.
Podle různých ustanovení zákona má
nyní ministerstvo sociální péče,
ministerstvo financí, zástupcové cedulové
banky, zástupcové Ústřední
sociální pojišťovny, okresních
politických správ a v cestě stížnosti
zemských politických správ a poněvadž
podle správní reformy je okresní hejtman
nezávislým na správní komisi, okresní
hejtman, dozorčí rada a zemské úřadovny
Ústřední sociální pojišťovny,
jež mají býti nově vybudovány,
možnost dohledu a vlivu na peněžní hospodářství
a na hospodaření v sociálním pojištění
a podíváme-li se na tyto dozorčí úřady,
připadá na každého zástupce dělníků
v představenstvu jeden dozorčí úřad,
nějaký orgán aparátu státní
moci. Budete si moci nyní vypočísti, jak
bude vypadati dělnické pojištění.
Mluvil tu zvláště jeden zástupce koaličních
stran, živnostník, o odpolitisování
sociálního pojištění. Na jedné
straně se odpolitisuje, t. j. děje se pokus, aby
vší mocí byl zlomen vliv socialistických
stran v nemocenských pokladnách, na druhé
straně však dovedli pánové skvěle
uplatniti svůj vliv v nemocenských pojišťovnách,
v sociálním pojištění. Jak naivně
se stavěli zástupcové socialistických
stran k tomuto počínání koaličních
stran, ukazuji nám některé výroky
sociálně-demokratických a národně
socialistických vůdců. Když na př.
šlo o to, aby se potíralo některé ustanovení
v tom neb onom paragrafu, tázal se posl. Johanis pánů:
"Má stát zájem na tomto znění
tohoto nebo jiného paragrafu?" Jiný prohlásil:
To musí v ministerstvu seděti nějaký
špatný úředník, který
má zájem na tom, aby tak zatížil a zho
ršil aparát sociálního pojištění,
aby úřadování bylo téměř
znemožněno. Jiní opět mluvili o tom,
že administrativa bude velmi těžkopádná,
že si v mnohých bodech odporuje a že její
provádění je nemožné. A všichni
sborem nechtěli pochopiti, že do každého
jednotlivého slova v jednotlivých paragrafech byl
s určitým úmyslem vkládán ten
smysl, aby za všech okolností a všemi prostředky
byl upevněn vliv buržoasie a vlády. Každý
paragraf je rafinovaně promyšlen, aby, nepřijde-li
ten nebo onen k platnosti, vždy ještě byla možnost,
prosaditi své stanovisko. Sociálně-vlastenečtí
vůdcové dali ovšem, když zástupcové
komunistické strany stále a opět útočili
na čachr socialistických vůdců, proti
paktu, který uzavřeli, odpověď, stále
však jednu odpověď: "Hlupáci."
Tímto slovem bylo házeno v sociálněpolitickému
výboru, také však v plénu. Pan dr Winter
je největší odborník sociálního
pojištění. Je tvůrcem tohoto velikého
standardního díla; on je to, který jediný
může rozhodnouti, co je správné a co
nesprávné. A byť se pánové sebe
více oháněli výrazy "hlupáci"
a "blbosti", můžeme jim jen jedno říci,
že oni jsou to, kteří nesou vinu toho, že
se koaličním stranám, vládě
a buržoasii podařilo strhnouti na sebe aparát
sociálního-pojištění a zlomiti
vliv dělníků v nemocenských pokladnách.
Kdo to byl, kdo štval dělníky proti nemocenským
pojišťovnám, jak se nám stále vytýká?
Kdo to způsobil, že dělnictvo nemá zájmu
na nemocenských pojišťovnách, na sociálním
pojištění? Sociální demokraté
to byli, kteří po 10 let nevypsali volby do nemocenských
pojišťoven. (Souhlas na levici.) Báli
se, že by mohli ztratiti své domény, své
politické expositury, a právě proto nevypisovali
voleb. To je, jak řečeno, následek, že
dělníci nemají zájmu, ba že často
dokonce chovají záští proti nemocenským
pojišťovnám. O tom, kde sedí ti "blbci"
a "hlupáci", budou rozhodovati dělníci.
My se však dožijeme pěkného divadla! Je
to takřka osud, že se v dějinách vše
opakuje dvakráte. Roku 1924, když komunistická
strana hlasovala proti sociálnímu pojištění
tu řvaly socialistické strany a křičely:
"Zrada!" Tenkráte hlasovali komunističtí
zástupci proti sociálnímu pojištění,
poněvadž nevyhovovalo požadavkům dělnictva,
zároveň však znamenalo také zhoršení
nemocenského pojištění, zhoršení,
jež se značnou měrou obracelo proti dělnictvu.
A dnes se dožijeme tohoto divadla: Budou sociální
demokraté, kteří tuto předlohu nazývají
"protidělnickým dílem'', kteří
tyto úspěchy počítají ve svůj
prospěch, prohlašovati, že ji v celém
rozsahu nepřijmou, budou ti pánové pro tuto
předlohu hlasovati, či nikoliv? Budou-li pro tuto
předlohu hlasovati, pak se bude opakovati divadlo z r.
1924. Hlasují-li tedy pro předlohu, pak souhlasí
s tím, aby sociální pojištění
a samospráva byly rozbity, aby sociální pojištění
bylo vydáno do rukou. buržoasie. A nyní se
budou museti socialističtí vůdcové
rozhodnouti. Osudu neujdou.
Kol. Štětka a Burian poukázali
již na novou organisaci aparátu a já chci jen
ještě jedno připojiti, že předsednictvo
Ústřední sociální pojišťovny
dostavilo se k ministrovi Šrámkovi a k předsedovi
osmičlenného výboru Bradáčovi,
aby podalo námitky proti zřízení zemských
úřadoven Ústřední sociální
pojišťovny. Dostavilo se však k vládě
nejen předsednictvo Ústřední sociální
pojišťovny, nýbrž za včerejšího
dne přišli také zástupcové průmyslníků
a žádali novelisaci 11. mzdové třídy,
nově tomto zákoně vytvořené.
Tvrdí, že by to znamenalo ohromné zatížení
průmyslu. A již se mluví v kuloárech
o tom, že rozprava má býti přerušena
a že mezitím má býti jednáno
s mocnými v tomto státě, se zástupci
těžkého průmyslu. (Posl. Neurath
[německy]: S pány, jedním slovem!) Tak
jest, s pány této republiky. Viděli jsme
při zdanění cukru a vidíme to při
této předloze, jak rozhodují v tomto státě
zástupcové cukerního průmyslu, zástupcové
cukerních baronů, krátce a dobře páni,
jak mají v tomto státě zákony vypadati
zda sněmovna smí ten či onen paragraf přijmouti
či nikoliv. A tak mají býti jednání
dnes přerušena a má v nich býti pokračováno
teprve v úterý. Mezitím má býti
opětně počato s čachry, zda by snad
přece jako kompensace za vypuštění 11.
mzdové třídy nemohli býti do zákona
pojati přestárlí, proti čemuž
se z počátku koaliční strany bránily
rukama i nohama. To nám tedy jasně ukazuje, kdo
má v tomto státě moc, v čí
prospěch jsou jednotlivé zákony. Kdo rozhoduje
o osudu tisíců, milionů lidí? To jsou
zástupcové kapitalismu, zastánci soukromokapitalistického
hospodářského řádu. Ti rozhodují
o blahu a strázni, o zdraví a o životě
statisíců lidí.
Již jsem se zmínil, že se také stát
chtěl při novelisaci sociálního pojištění
dostati do tepla, opatřiti si nějaké zisky
z novelisace, především tím, že
ministerstvo financí a cedulová banka získávají
vliv na správu peněžního hospodaření
Ústřední sociální pojišťovny,
že ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem
sociální péče bude rozhodovati o miliardách
národního jmění, o penězích,
které zaplatili dělníci. Ministerstvo národní
obrany ušetří ročně svých
7 milionů tím, že zařadí vojáky
do nejnižší třídy pojištění.
Berní úřady, berní fiskus, mají
při tom svůj zisk, poněvadž z dávek
ze sociálního pojištění musí
býti placena 2% důchodové daně, také
však poštovní erár má z toho svůj
zisk tím, že nemocenským pokladnám vzal
možnost dáti dopisy roznášeti. Je to unikum,
jež zde nebylo učiněno, a koalované
strany se samy hrozí důsledků tohoto znění,
kde se praví, že nemocenské pojišťovny
nemají práva doručovati dopisy, leda poštou.
Představte si jen: Každý krupař, každý
obchodník má právo poslati druhému
zprávu prostřednictvím jiného. Nemocenské
pojišťovny však toho činiti nesmějí,
musejí používati pošty. To znamená,
že také poštovní erár chce zde
vydělati pěknou sumičku. Tedy na účet
sociálního pojištění, na účet
nemocných a pojištěných chtějí
všechny instituce v tomto státě vymačkati
ze sociálního pojištění tolik,
kolik se jen vymačkati dá. (Posl. Červinka:
Kolik se dá!) Ano.
Tak vypadá sociální politika v měšťáckém
státě. Jinak v sovětském Rusku; jinaké
jsou zásady sociální politiky ve státě
proletářském. Kdežto v Československu
přistupuje se k tomu, aby okruh pojištěných
byl probourán, aby veliké skupiny dělníků
byly z pojištění přímo nebo nepřímo
vyňaty, je v sovětském Rusku všeobecná
pojistná povinnost všech pracujících
lidí. Tam platí zásada státního
povinného pojištění. Vezmeme-li bilanci
desítiletého trvání sovětského
Ruska, vidíme mohutný pokrok od té doby,
co komunistická strana převzala smutné dědictví
carského panství. Bylo vybudováno vzorné
sociální pojištění, ve kterém
dělníci sami drží v rukou moc. Zásady
sociální politiky v sovětském Rusku
jsou tyto: Pojetí do pojištění všech
pracujících. Podpora všeho druhu pracovní
schopnosti a pomoc při ohrožení životní
existence, přesunutí břemen pojištění
na podniky. Podpora vysokými pracovními mzdami,
úplná samospráva pojištění
a soustředění pojištění.
Řekl jsem již zpočátku, že se až
na jeden bod podařilo uskutečniti resoluci Leninovu,
a tak vidíme, že dělníci požívají
ze sociálního pojištění četných
výhod. Především poskytují se
v sovětském Rusku vedle lékařské
pomoci a léků také dávky naturální
a peněžité, jež daleko převyšují
výši částek v Československu.
Rukodílní pracovníci mají přednost
před dělníky duševními. Při
těhotenství se vyplácí duševním
dělnicím skutečná mzda 6 týdnů
před a 6 týdnů po porodu, dělnice
vykonávající tělesnou práci
dostávají podporu ještě o 2 týdny
déle, totiž 8 týdnů před porodem,
a 8 týdnů po porodu. Při porodu samém
se poskytuje duševním pracovnicích stejně
jako tělesné pracujícím výbava
pro dítě ve výši průměrné
měsíční mzdy. Premie za kojení
se platí po 9 měsíců a činí
čtvrtinu průměrné měsíční
mzdy. Při úmrtí se vyplácí
alespoň skutečné výdaje nebo jednoměsíční
mzda, při nezaměstnanosti alespoň šestina
průměrné mzdy po 6 měsíců.
Děláte zde věkovou hranici 65 let. V sovětském
Rusku jsou jen 2 věci; 50. rok věku a 8 let práce.
Je-li dělník odkázán na cizí
pomoc, vyplácí se mu celá mzda. Nepotřebuje-li
cizí pomoci, pak jen 3 čtvrtiny. Vidíme však
také, že sociálním pojištěním
sovětského Ruska se zdravotní poměry
úplně změnily ve prospěch dělnické
třídy. To bylo jen tím možno, že
zdravotnictví v sovětském Rusku bylo zesocialisováno,
že lékařský monopol byl rozbit, že
lékárnická výroba, lékárnictví
bylo znárodněno. Sanatoria a léčebné
ústavy byly otevřeny širokým vrstvám
pracujícího lidu.
A tak shledáváme při přehledu činnosti
bolševiků za 10 let tato zajímavá data:
Rozpočet komisariátu pro zdravotnictví na
1927/1928 je dotován 34,999.274 rublů a je o 15%
vyšší než v r. 1926. Pro sociální
pojištění a pro zdravotnictví platí
v sovětském Rusku heslo: Ochrana zdravých
je věcí pracovníků samých.
Tak se stalo, že úmrtnost značně poklesla.
V letech 1911-1913 činila 27.3 na 1000 osob, v době
poválečné stoupla tato číslice
na 33.4, r. 1926, tedy za panství bolševiků,
kdy dělníci sami vzali svůj osud do rukou,
poklesla úmrtnost na 21.5, byla tedy menší
než v době předválečné.
Sovětské Rusko bylo dříve známo
jako země epidemií. Již Lenin pravil na 8.
sjezdu sovětů: "Bud, veš zvítězí
nad socialismem, nebo socialismus zvítězí
nad vší." Skutečně vykonali bolševici
mohutný boj proti nákazám. Roku 1913 připadalo
na 10.000 onemocnění 7.3, r. 1919/1920 již
jen 4.4, r. 1926 pouze již 3.7 onemocnění skvrnitým
tyfem. Podařilo se tedy komisariátu zdravotnictví
a aparátu jím zřízenému snížiti
tuto epidemii na polovinu doby předválečné.
To bylo možno pouze ohromnými zdravotnickými
výkony komisariátu, který výstavami,
přednáškami, radiem atd., bojoval proti nákazám.
Tuberkulosa bují v sovětském Rusku jako v
každé jiné zemi velmi silně. Tu jala
se v boji proti tuberkulose postupovati komunistická strana
a její státní aparát takto: Věděla
zcela dobře, že nemocný nemůže
býti léčen doma, že je to možno
jen tenkráte, když je isolován od zdravých.
Roku 1921 bylo 15 dispensářů a r. 1926 již
223, počátkem r. 1927 již 418 dispensářů
pro tuberkulosu. Zdravotní pomoc poskytovalo 281 ústavů
s 16.343 lůžky. Mimo tyto ústavy je ještě
nespočetně denních a nočních
stanic, kde dělníci naleznou po práci ošetření
a klid, také však dietu a stravu. Také proti
pohlavním nemocem bylo v Rusku velmi silně bojováno.
Roku 1920 bylo 200 dispensářů, venerické
zdravotní kolony a ambulatoře, jež měly
za úkol přijímati osoby nepotřebující
ústavního léčení, r. 1926 jich
bylo již 713. Všechna tato opatření musí
také míti výsledek. Vidíme, že
úmrtnost dětí klesá stále hlouběji.
V letech 1910 až 1914 bylo zaznamenáno na 100 živých
porodů do prvého roku života 25.6 případů
úmrtí, r. 1926 již jen 19. Rovněž
velmi mnoho dělá se pro péči o matky
a děti a tak bylo zřízeno k boji proti úmrtnosti
dětí 640 poraden, roku 1926 bylo již 839 jeslí
a mimo to ještě zřízeny letní
jesle pro zemědělství. Takových letních
jeslí bylo r. 1922 248, r. 1926 již 4.128.
Vidíte tedy ta ohromná zařízení,
která se provádějí v sovětském
Rusku, ve státě proletářském,
pro zdraví lidu, kde se stále a stále buduje
a dosahuje velikých výsledků, kdežto
v kapitalistických státech se přistupuje
k tomu, aby sociální zařízení
byla omezována, aby průmysl nebyl zbytečně
zatěžován.
Avšak zařízení zdravotních ústavů
podávají ještě tyto zajímavé
číslice: Roku 1913 bylo v léčebných
ústavech 146.381 lůžek, r. 1926 bylo však
již 198.518 lůžek. Do této číslice
nejsou započtena lůžka nemocenských
pokladen komisariátu války, klinik a vzdělávacích
ústavů. Lékařských středisek
bylo r. 1913 2732, r. 1926 již 4251, lůžek na
venku r. 1913 46.826, r. 1926 již 53.002. Lázeňská
místa byla úplně otevřena pracujícímu
lidu, zvláště průmyslovým a zemědělským
dělníkům. Tak bylo pro dělnictvo v
těchto lázních r. 1922 13.721 lůžek,
r. 1925 již 26.400. Počet se ve třech letech
zdvojnásobil. V carském Rusku nebylo těchto
zařízení a proto je třeba si je dvojnásob
ceniti.
Pojištěnci nemocenských pokladen, kteří
se mají podle určitého plánu nalézati
r. 1928 v sanatoriích a lázních, vykazují
tyto číslice: Zemský pojišťovací
úřad dal 151/2 milonu rublů
na léčení pojištěných
dělníků v sanatořích a lázních.
V ozdravovnách je r. 1928 289.450 pojištěnců.
V sanatoriích bylo umístěno 33.926 pojištěných
dělníků. V jižních lázeňských
místech bylo umístěno 6.287 pojištěných
dělníků. To jsou ohromné číslice.
V této proletářské zemi požívají
dělníci léčebné péče,
kdežto zde vidíte snahu buržoasie, aby ta skromná
zařízení byla ještě omezena.
Jen v Ukrajině je podle přehledného plánu
nemocenských pojišťoven r. 1928 asi 14.000 nemocných
v léčebnách, 12.000 nemocných v ambulatoriích
a v t. zv. dispensářích. Tak koná
sociální pojištění v sovětském
Rusku ohromnou práci, protože pojištění
dělníci sami rozhodují o tom, jak má
pojištění vypadati. Celá sociální
politika založena je na zájmu pracující
třídy, kdežto v každém kapitalistickém
státě, a tak také v Československu,
není sociální politika nic jiného
než předmětem politického kupčení
v té které době vládnoucích
koaličních stran a především
předmětem majetných tříd v
tomto státě.
Avšak nejen pro pojištěnce, pro dělníky
vůbec bylo v sovětském Rusku za těchto
10 let vykonáno ohromné dílo. Vidíme
také zdravotnickou politiku v rudé armádě,
kterou musíme zvláště zdůrazniti,
poněvadž vidíme v československém
vojsku smutné zjevy; vzrůstající počet
sebevražd v československé armádě.
Vidíme, že zde byla učiněna nedostatečná
opatření, že se však v sovětském
Rusku, v zemi dělníků a rolníků
zachází s vojákem zcela jinak. Roku 1918
bylo ve vojsku jen několik málo lázní
a prádelen a desinfekčních stanic. Již
r. 1920 vidíme, že nově vybudovaná zařízení
mohou sloužiti statisícům vojínů.
Roku 1918 bylo z tisíce vojínů očkováno
asi 140 proti choleře a tyfu, r. 1920 vidíme již,
že tento počet stoupl na 870, to znamená, že
učiněna byla ochranná opatření,
aby se v Rusku čelilo epidemiím. R. 1918 připadalo
na 1000 vojínů 29 nemocničních lůžek,
r. 1920 již 82. Bylo nově zřízeno -
mluvím zde jen o armádě - asi 2500 nemocnic,
3000 zdravotních ústavů, 12.000 lázní
a prádelen a asi 11.000 desinfekčních stanic.
Od r. 1923 se nevyskytl v rudé armádě ani
jediný případ cholery. Počet případů
střevního tyfu je desetkráte menší
než v době předválečné.
Abych podal jen malý obrázek zdravotního
stavu v rudé armádě, řekl bych toto:
Roku 1913 zemřelo ze 100 tuberkulosních 19.7, r.
1926 již jen 3.2, tedy r. 1919 téměř
20%, r. 1926 již jen 3%. Vidíte tedy, jak se ruské
vládě podařilo zvýšiti a zlepšiti
zdravotní stav v rudé armádě. Abychom
měli správný obraz: Shledáváme,
že na př. v Americe umírá v armádě
ze 100 tuberkulosních 5.8, v polské armádě
14.7, v ruské rudé armádě jen 3.2.
Vidíte tedy ty ohromné úspěchy, kterých
dosahuje proletářské Rusko ve své
zdravotnické a sociální politice.
Pochopíte tedy, že nesouhlasíme se sociální
politikou zdejších měšťáckých
a také socialistických stran, prohlašujeme-li,
že pánům nejde o sociální city,
poněvadž víme, že sociální
pojištění je jen předmětem kupčení,
který se ti pánové chtějí dostati
přes most k nové politické scenerii v tomto
státě. Tak se dožijeme, až se utiší
vlny nevole dělníků nad sociálním
pojištěním, že se najdou lidé,
že se nitka pana Bechyně stane mohutným
lanem, na němž se sejde koalice a socialistická
oposice, aby vedly osudy pracujícího lidu v tomto
státě. Může je vésti jen proti
dělníkům v zájmu měšťáků,
v zájmu bohatých tříd proti dělníkům.
Proto je úkolem komunistické strany, aby odhalila
tento podvod, který se zde páše. Řeknou-li
socialisté: Svou plánovitou, obezřetnou taktikou
dosáhli jsme úspěchů, řeknou
také živnostníci a zemědělci:
Také my jsme získali pro sebe v této novelisaci
úspěchy. Každému, což jeho jest!
Každý dostal něco na cestu, aby pánové
měli potřebnou základnu pro volby do okresních
a zemských zastupitelstev, jež se budou konati v listopadu,
aby se mohli vůči svým voličům
vykázati, že jsou správnými zastánci
zájmů svého voličstva.
Dělníci však budou účtovati.
Uvidí, že sociální pojištění,
i když v některých bodech jako zdánlivý
ústupek bylo zlepšeno, v celku jest roztříštěním
samosprávy a vydáním aparátu do rukou
buržoasie, aby jí byla dána možnost vládnouti
proti dělníkům. Nejde o zlevnění
a o zlepšení, jde o zbavení dělníků
práv v tomto státě. Nemocenské pokladny
byly, řekl bych, posledním veřejným
místem, kde dělníci mohli, byť ne mnoho,
přece však něco do věci mluviti. S novelisací
byla však dělníkům vzata i tato možnost.
Tak budou dělníci v tomto jubilejním roce
pociťovati vaši sociální politiku, pochopí
správný tón vaší zahájené
symfonie, pochopí, že ne ve sněmovně,
ne čachrováním, nýbrž jen třídním
bojem v podnicích a na ulici mohou se dělníci
brániti proti stále novým útokům
buržoasie, koaličních stran, že však
jsou s to, aby odstranili i onen hospodářský
řád, jenž z dělníků čerpá
jen zisky a je odírá a z dělníků
dělá otroky, a na místo jeho dosadili hospodářský
řád, jenž jen v zájmu dělnické
třídy činí vše, čeho dělník
potřebuje ke zdraví a k životu. Proto pravíme
s tohoto místa dělníkům: Vzhůru
k boji za nový, lepší hospodářský
řád. (Souhlas a potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Slovo má dále p. posl. Vávra.