Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Vávra: Slavná sněmovno! Po dlouhé době projednán byl konečně vládní návrh tisk 1225, jímž se doplňuje zákon z r. 1924 o pojištění zaměstnanců pro případ nemoci, invalidity a stáří. Byli jsme svědky mnoha urážek, pomluv a ponížení, že ze msty a nepřátelství saháme na sociální pojištění dělníků, že jsme hrobaři sociálních vymožeností a že zvyšujeme bídu pracujících vrstev. Nebylo dne, aby socialistický tisk neútočil proti občanským stranám, vládě a ministru sociální péče, ba útočeno i na úřednictvo tohoto ministerstva, že na sociálním pojištění provádí katanské dílo. Byl to boj nespravedlivý, hlavně proto, že na novelisaci nevolali jen zaměstnavatelé, nýbrž všichni pracující zaměstnanci, ba i ti, kteří původní zákon stvořili, neboť uznáváno všeobecně, že v zákoně z r. 1924 jsou určité mezery. Došlo na naše slova, která jsme už při projednávání původního zákona pronášeli, že překotnou prací a nepropracováním do největších podrobností uvalují se náhle jak na pojištěnce, tak i na zaměstnavatele velká břemena, jichž tíže bude nesnesitelná, takže mnozí střední zaměstnavatelé pod břemeny těmito již klesají. Povinností naší při zavádění nového pojišťování invalidního bylo zrušiti nynější pojištění úrazové, abychom dvojím, v podstatě však stejným pojištěním nezatěžovali výrobní kruhy. (Zcela správně!) Nesmíme zapomínati, že při projednávání původního zákona činily nemocenské příspěvky podle statistiky za rok 1921 991,402.600 Kč, úrazové příspěvky 152,911.708 Kč, pensijní příspěvky 134,410.590 Kč, invalidní a starobní cca 593 mil. Kč, tedy úhrnem okrouhle asi 1.900 mil. Kč. Dnes při stálém zvyšování všech pojištění, jak je toho důkazem Všeobecný pensijní ústav, možno říci, že činí to už přes 2 miliardy Kč, což je zajisté ohromným zatížením vrstev výrobních.

Včera zde přednášel p. kol. Burian, že rolník, který má tři dělníky, je zatížen ročně celkem 334 Kč. Jako člen subkomise mám v rukou celý materiál, který nám svého času dal k disposici věhlasný odborník matematický p. prof. dr Schönbaum, který v těch tabulkách přináší tyto cifry: Živnostník, má-li jednoho učně, bude platiti ročně na nemocenské, invalidní a starobní pojištění 310 až 360 Kč. Za učně platí, samo sebou se rozumí, celé pojistné. Má-li jednoho učně a pět dělníků, zaplatí měsíčně na nemocenské 168 Kč, na starobní a invalidní pojištění 157.60 Kč, celkem 325.60 Kč měsíčně, to znamená ročně 3.907 Kč 20 hal. (Výkřiky.) Rolník, který má tři dělníky to je právě věc, o které mluvil zde pan posl. Burian - zaplatí, jak zde výslovně stojí, na nemocenské 102 Kč, na starobní a invalidní 76.80 Kč, celkem měsíčně 178.80 Kč, takže to činí ročně 2145.60 Kč. Nyní tkalcovna, abychom také viděli, jak průmysl skutečně je v tomto případě zatížen. (Posl. Landová-Štychová: To může ušetřiti na kouření!) A na biografu také by to mohl ušetřiti. (Souhlas.) Tkalcovna, která má 529 dělníků, zaplatí měsíčně na nemocenské 19.524 Kč, na starobním a invalidním 15.021.60 Kč, celkem měsíčně 34.545.60 Kč, čili tento podnik je ročně zatížen 415.547.20 Kč. Tiskárna, která má 177 dělníků, je zatížena ročně 153.832.80 Kč. Tak vypadá skutečné zatížení podle propočtů, které jsme měli pro zákon z roku 1924. Tenkráte jsme řekli, že bude národohospodářské zatížení činiti okrouhle asi 600 mil. Kč. Vidíme v tabulce, kterou nám dal zase k disposici p. prof. Schönbaum, že během každého roku zatížení stoupá. Máme tedy prvním rokem asi 600 mil. Kč, ale v pátém roce už stoupají příspěvky, sociální pojišťovna přijme na premiích 701 mil., v 10. roce 722 mil., v 15. roce 837 mil., ve 20. roce 952 mil., v 25. roce 1069 mil., ve 30. roce 1186 mil., tedy skoro jednou tolik co prvním rokem.

A když již tuto tabulku mám v rukou, dovolte, abych také ještě jiné cifry demonstroval, na př. vydání na režii a léčebnou péči v Ústřední soc. pojišťovně. Věřím, že v dohledné době budou tyto cifry změněny, poněvadž přírůstkem peněz do Ústřední soc. pojišťovny, která bude, jak stále říkám, jedním z nejbohatších ústavů Československé republiky, budeme míti takový výtěžek, že léčebná péče může býti daleko větší než ve skutečnosti dnes je. Již dnes ve prospěch nemocenských pokladen, které tímto zákonem jsou sanovány, léčí Ústřední soc. pojišťovna, tak jak máme černé na bílém na př. v Prosečnici 688 tuberkulosních. Ale nejen v tomto případě, můžeme říci, že přes celkem 3000 nemocných bere již Ústřední soc. pojišťovna jaksi na sebe, což dělá ve prospěch nemocenských pojišťoven okresních i ostatních. (Posl. Landová-Štychová: Co jeto platno, když 28.000 ročně jich umírá, pane kolego, na tuberkulosu!) Milá kolegyně, to je všechno pravda. ale umíralo jich ještě více v době dřívější, nemůžete však zapříti, že v Československé republice všichni činitelé, kteří mají co dělati s léčebnou péčí, snaží se všemožným způsobem, aby odstranili tuberkulosu. Víme, že jí neodstraní, ale snaží se, aby co možná zeslabili účinky této strašné nemoci.

Vážená sněmovno! Ústřední soc. pojišťovna bude míti v 15. roce 8336 mil. Kč, v 25. roce již 14.689 mil. a v 30. roce 18.111 mil. a proto můžeme na účet Ústřední soc. pojišťovny udělati ještě jiné věci. Řekl jsem již v jedné schůzi a při jedné příležitosti - a budu také o tom mluviti - že máme-li snahu, abychom uzákonili osnovu zákona pro přestárlé, pak tato Ústřední soc. pojišťovna bez jakéhokoliv rozmýšlení, bez jakýchkoli obav může tento zákon uvésti v činnost. (Tak jest!) Vážení pánové a dámy! Na úrocích přijme Ústřední soc. pojišťovna úžasné peníze. Lituji, že zde nejsou pánové z řad soc. demokratů a snad i komunistů, abychom si pohovořili o té úrokové sazbě, kde stále jim nejde na rozum, že jsme vzali za základ 4¹/₂% úrok. Říkám předem, bude-li vedení Ústřední soc. pojišťovny prováděti opravdu cílevědomou politiku finanční, pak tam budou takové přebytky, že nebudou musiti bráti v úvahu úrok 4¹/₂%, poněvadž kdybychom chtěli všechny peníze, které tam přijdou umístiti, mohli bychom je zítra uplatniti za úrok 6% a možná 7%. Na úrocích tedy Ústřední soc. pojišťovna v 5. roce přijme 116 milionů a na důchodech vydá 10 milionů. V patnáctém roce přijme na úrocích 363 miliony, vydá na důchodech 312 milionů, tedy stále ještě nevyčerpá celou částku plynoucí z úroků. Ve 25. roce přijme na úrocích 625 milionů a vydá na důchodech 674 miliony. Na konci této tabulky vidíme, že v třináctém roce přijme na premiích 1186 milionů, vydá na léčebnou péči 130 milionů, přijme na úrocích 766 milionů a vydá na důchodech 879 milionů Kč.

Mimo toto zařízení, o kterém jsem dříve mluvil, jest soukromé podnikání zatíženo ještě tím, že stát při invalidním a starobním pojištění na dobu 50 let je zatížen ročně 508 miliony Kč, což zajisté přenese se zase v jiné formě na bedra poplatníků. To jest jen část břemene, nehledě na státní, zemská a okresní břemena, jichž celkový součet znechucuje a mnohdy úplně znemožňuje podnikání, ba často je důvodem sebevraždy poplatníkovy. To jsou nebezpečné zjevy, které přímo volají po zmírnění těchto břemen, dokud je čas. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Po novelisaci soc. pojištění nebylo voláno pouze z důvodů snižování příspěvků, šlo zde hlavně o to, aby bylo odstraněno mnohé nehospodářství a marnotratnost, která byla prováděna na účet pojištěnců. Mnohé zjevy v nemocenských pojišťovnách vzbuzovaly nedůvěru a nelibost nejen v řadách zaměstnavatelů, nýbrž hlavně v řadách pojištěnců. Bylo začasté slyšeti stížnosti, že za vysoké příspěvky pojištěnci v době nemoci léčí se pouze aspirinem, nevěnuje se rodinám pojištěnců potřebná péče, a vyslovovány pochybnosti o správném hospodaření svěřenými penězi. Nelze se divit, že roztrpčení rostlo, když byly stavěny přepychové paláce a různá nákladná zařízení, která se nevyplácela, zatím co se spotřebovaly pro tyto investice reservní fondy, nadělaly se dluhy do milionů jdoucí, na jejichž úhradu zvyšováno opět pojištění. Úřednické platy v pojišťovnách dostupovaly daleko větší výše, než platy vedoucích úředníků ve státě, peníze rozhazovaly se plnýma rukama. Případy ty byly zjištěny revisí Ústřední soc. pojišťovny a tak stále vzrůstala nedůvěra. Jsem přesvědčen, že se v dohledné době stane náprava a právě proto jsme změnili režim. Přijde jiná správa, bude lepší dozor nad nemocenskými pojišťovnami a tím, že budou do jisté míry odpolitisovány, nebude. nic skrýváno a nastane ozdravění tohoto hospodářství.

Na tomto nehospodářství nemocenských pojišťoven mají velkou vinu nynější Svazy. Nemohu si pomoci a musím říci, že nynější Svazy nevykonávaly svědomitě svou dozorčí povinnost, jak to ve skutečnosti činiti měly. Kdyby bývaly Svazy řádně a správně revidovaly nemocenské pokladny, nepřišly bychom k těm cifrám a k těm všem věcem, které dnes vidíme. Kdyby tyto Svazy byly konaly svou povinnost, mohla býti zachráněna dobrá pověst nemocenského pojištění, nebyla by zde taková antipatie proti vedoucím činitelům jednotlivých pojišťoven, poněvadž zkrátka a dobře by bylo musilo dojíti v dohledné době k jinému pořádku, a pak nastala by zcela jistě spokojenost. Poněvadž byly Svazy v rukou politických stran, rozumí se samo sebou, že zakrývaly a, abych se lidově vyjádřil, zamhuřovaly oči nad některými věcmi. Ale nejen to! Díváme-li se dnes do výkazů, jež dostáváme do rukou, seznáme, že nemocenským pojišťovnám byla ukládána velká břemena Svazem jednotlivých pojišťoven. Dříve platily pojišťovny 1 Kč z člena, a teď již musí platiti 3 Kč, 4, 6 Kč a, jak mohl bych ciferně prokázati, na př. Něm. Jablonné musí platiti za jednoho člena ve prospěch Svazu 8.55 Kč.

Vážení pánové a dámy! Chtěl bych vzíti jen cifru 3 Kč jako průměr. Vidíme, že máme jednotlivé nemocenské pojišťovny, které mají na př. až 20.582 členů. Taková pojišťovna, prosím, musí dáti Svazu, vezmu-li průměr 3 Kč, skoro 61.000 Kč, Ml. Boleslav 19.000 členů, Čes. Budějovice přes 17.000, Děčín přes 35.000, to znamená, že musí platiti přes sto tisíc Kč, Cheb 12.000, Jablonec 25.000, Liberec 32.000, to znamená 100.000 Kč, Rokycany 10.000, Smíchov 32.000, Teplice-Šanov 29.000 členů. A když jsem u těchto Teplic, vážení pánové, konstatuji, že jsme měli jednou možnost zabývati se podrobněji hospodářstvím této pojišťovny. Tam je 65 úředníků dobře placených. Slečna, která je 5 let zaměstnána, má bezmála 19.000 Kč ročně. V těchto 65 zaměstnancích, prosím, není žádného středoškoláka, ani jeden středoškolský propadlík. Avšak nejenom to; jsou tam ještě jiné věci velmi pozoruhodné. (Posl. inž. Nečas: Nemusí míti zrovna vzdělání středoškolské, z národní školy mohou vycházet dobří pracovnici! Může míti školu života!) To je pravda, pane inženýre, ale my máme takový modus, když ministerstvo železnic potřebuje nějakého šoféra u těch motorových vozů, musí míti tento tři měšťanky. Vycházím z toho hlediska, že, když se jinde žádá kvalifikace, má se také žádat u zaměstnanců v takové pojišťovně, jaká je tato. Trutnov má přes 16.000, Karlovy Vary 22.000, Brno dokonce 70.000 pojištěnců, to znamená, že by musila tato pojišťovna každému Svazu zaplatiti 210.000 Kč. Krnov má 18.000 pojištěnců, Opava 17.000, Bratislava 47.000, Košice 19.000, Nové Zámky 18.000, Lučenec 11.000, Trenčín 15.000, Trnava 28.000. Tedy, když vezmu do ruky ročenku, ve které je seznam všech nemocenských pojišťoven, vidím, že není a nemůže býti pravda, že náklad na Svazy činí jen 5 mil. Kč, naopak jsem toho názoru, že bude větší než 10 mil. Kč.

Vážení pánové a dámy, nesmíme také přehlížeti jednotlivé pojišťovny, které špatně hospodařily a kde se našly různé nepřístojnosti. Chci jenom letmo poznamenati, co se stalo v Semilech a Jaroměři. V Semilech, prosím, musil býti suspendován úředník, který nyní vede s nemocenskou pojišťovnou spor, a tento spor stojí již dnes 250.000 Kč. (Slyšte!) Kdo to zaplatí? Co se ve skutečnosti stalo, jde, prosím, na účet pojištěnců, nehledě ani k ostatním věcem, které se tam ukázaly, když se celá ta věc vyšetřila atd. V Jaroměři postavili milionový palác a ještě dnes není vyúčtován. V Boskovicích překročili rozpočet na stavbu budovy, který byl preliminován 750.000 Kč, na 1,200.000 Kč a ještě se pořád říká, že nejsou všechny cifry pohromadě. Krátce a dobře, v některých nemocenských pokladnách se ničemně hospodařilo, což samo sebou se musilo dělati na účet pojištěnců. Jsem toho názoru, že sociální ústavy bez rozdílu musí býti trochu skromnější, není potřeba stavěti takové paláce s milionovým nákladem, aby byly chodby bůh ví jak široké, jako když jdeme do kostela, nebo dokonce, abychom měli chodby vykládané mramorem, anebo, jako se stalo v Boskovicích, kde oplechování před okny muselo býti vyhozeno a musilo býti nahrazeno mramorem. V Hodoníně, v Břeclavě, ve Dvoře Králové, na Milevsku i také v Praze, v poslední době v Ústí nad Labem byla defraudace 80.000 Kč. V Litoměřicích vedoucímu úředníkovi na 10 roků zajištěny v nemocenské pojišťovně 4 pokoje za 1100 Kč a pokladníkovi rovněž na 10 roků zajištěny dva pokoje za 480 Kč. Račte dovoliti, k tomu přec nejsou sociální ústavy, k tomu nejsou okresní pojišťovny, aby snad několik málo vyvolených pánů mělo se dobře na účet těch nejpotřebnějších.

Proto je nutna řádná kontrola nad celým hospodářstvím, aby snad lehkovážné vedení několika jednotlivců neohrozilo celé pojištění, které mohlo by v mnohých případech skončiti i katastrofou. Doufáme proto, že každý soudný člověk uzná naši dobrou snahu, která nebude pouze ke cti naší, nýbrž i ke cti celého dělnického hnutí.

Pan kol. dr. Winter jako spolutvůrce zákona č. 221/1924 doznal, že bylo nutno zákon novelisovati; ovšem podle názoru jeho a socialistických stran, bez spoluúčasti naší, což není ovšem myslitelné, neboť nelze upírati spoluúčast tomu, kdo spoluplatí. V důsledku toho podán byl vládní návrh, jímž snížena byla břemena, důchody však nejen na dosavadní výši zachovány, ale ještě určité věci značně zlepšeny.

Při kritice návrhu p. posl. dr. Wintrem padlo slovo, že z pojištění zůstaly pouze trosky. Dovoluji si podotknouti, že v těchto t. zv. troskách zůstaly ty nejhlavnější základy novelisace sociálního pojištění, takže vládní návrh v zásadě byl uhájen.

Nejlepším dokladem, že snažíme se vytvořiti skutečně dílo, které bude pracujícím vrstvám ku prospěchu, jest to, že každý návrh odborné komise ÚSP. - rovněž tak i oposice - byl pečlivě uvážen a že snažíme se zajistiti další klidný vývoj tohoto pojištění za součinnosti všech, kdož mají k tomu dobrou vůli. Výsledek těchto prací získaných dohodou bude nedocenitelným dobrem zvláště těm nejmenším, a bylo by nespravedlivé upírati zásluhu těm, jichž iniciativou a přičiněním k novelisaci sociálního pojištění a tím ku zlepšení zájmů pojištěnců došlo.

A nyní dovolte, abych se vyjádřil k jednotlivým paragrafům. Požadavek našeho živnostnictva nebyl splněn tak, jak jsme po léta plným právem očekávali. Především bylo to zachování společenstevních a gremiálních pokladen, zřizování nových společenstevních a gremiálních pojišťoven v každém sídle okresní politické správy, vyloučení učňů a dětí pracujících u svých rodičů, snížení příspěvků následkem menšího risika nemocenského, spravedlivé pojištění domáckého dělnictva, úlevy v povinnostech administrativních, paritní zastoupení ve správě všech sociálních ústavů, aby odstraněno bylo šikanování pojištěnců a mohl býti konán dozor nad správou pojišťovny.

Vyloučení učňů do 16 let je pro nás nedostačující. Platíme celé pojistné a jestliže někdo předhazuje nám, že učební pán má z učně zisk, tu nutno prohlásiti, že dlouho nejsou vyváženy škody jím v učební době způsobené. (Odpor a výkřiky poslanců čsl. strany soc. demokratické.) Živnostenský stav, za nynějších poměrů hospodářsky slabý, měl by plné právo požadovati za vyučení poplatek, neboť za každé vzdělání jakéhokoli druhu nutno dnes všude platiti. (Posl. Srba: Kdyby to bylo vyučováni, ale to je práce, a to je veliký rozdíl! - Výkřiky.) Právě proto, že jsou dobře vyučeni, jest úplně spokojen a výsledky celé té práce vidíme nejlépe, neboť náš dorost je náležitě, dobře vychováván a vyučován.

V našich společenstevních a gremiálních pokladnách, jichž byli jsme zakladateli, chceme, aby dělnictvo se účastnilo na vedení a aby se mu poskytly všechny možné výhody, jaké podobné ústavy mohou dáti. Účel ten byl též všude v nich důsledně plněn a chceme proto, aby živnostenské pojišťovny se staly spolučiniteli pojištění samostatně-výdělečně činných, aby převod zaplacených příspěvku živnostenského dělnictva byl přímo převeden, aby peníz ustřádaný v tomto pojištění tímto stavem podpořil dobré živnostenské podnikání a aby naše děti ve svém vzdělání nebyly Popelkou a nebyly těmito ústavy odmítány tak, jak se při dnešním stranickém režimu dosud děje.

V zachovaných nemocenských živnostenských pojišťovnách chceme dáti svým pojištěncům vše, co jim patří. Všechny snahy proti našim spravedlivým požadavkům, které vyplývaly. ze stranické moci a sobeckosti, směřovaly ke zničení živnostenského snažení.

Bude možno zříditi osm nových živnostenských pojišťoven po slyšení hromady pomocnické s největším počtem 3000 členů. Nebudu se dlouho zabývati tímto socialistickým trikem, jedno však na adresu našich nepřátel sděluji: Společenstva a gremia, také však veškeré naše živnostenské dělnictvo a celé živnostenské hnutí se vynasnaží se vší vehemencí, aby v každé okresní politické správě mohla býti zřízena živnostenská společenstevní nebo gremiální nemocenská pojišťovna pro všechno naše dělnictvo bez ohledu na počet členstva.

Podle dnešní vaší morálky jest každý zaměstnavatel nejhorším tvorem; při tom se musí starati nejen o zaměstnání dělnictva, nýbrž má také celou odpovědnost v závodě, spočívá na něm tíha mnohých daní, takže mnohdy stěží shání výplatu dělnictvu a při tom se nesmí ozvati k tomu, co se kolem něho děje. Není to přímo ostudou, děje-li se tak ve státě, který hlásá světu, že je zbudován na demokratických základech? Domáhali jsme se ve správě nemocenských pojišťoven zastoupení a místo toho za pomoci socialistických stran uzákonili jste plurální právo, t. j., že zaměstnavatel má tolik hlasů, kolik má pojištěnců. Tím jste znemožnili živnostenskému stavu zastoupení, a v tom spočívá falešná láska socialistů k malému lidu. V nenávisti své jdete tak daleko, že voláte, že zaměstnavatelé nemají v sociálním pojištění dělnictva co hledati a že jejich příspěvky jsou součástí dělnické mzdy.

Jest takováto vámi hlásaná morálka nějakou demokracií, kterou při každé příležitosti sami zašlapáváte? Nemístnou byla též kritika o vyloučení mladistvých do 16 let, vidíme-li, že v jiných mocnějších státech je zavedeno pojištění od 16 let. Pojištěncům od 16 let zbývá ještě dosti dlouhá doba ku placení. A vezme-li se v úvahu, že ten, jenž dožije se 65 let, bude platiti plných 49 let, kdyby byl pojištěn od 14 let, musil by platiti 51 let a zůstane-li v práci dále a vydělá ¹/₃ denní mzdy, že nedostane důchod, je to nějaká sociální vymoženost? (Hlas: Tak jste to měli udělati obráceně!) Ano, my jsme měli ten sociální cit, že jsme řekli, jestliže je člověk 65 let stár, je-li to 65letý veterán práce, ať má okamžitě nárok na důchod, i když pracuje ještě pro svoji rodinu anebo svoje děti. (Výkřiky posl. Můni.) To byla moje zásada a to jsem také uplatnil. (Výkřiky.)

Dovolte, pánové, abych mohl pokračovati. Zůstane-li tedy v práci déle podle nového návrhu, může vydělati polovinu této mzdy. To jest určité dobrodiní, ale podle mého názoru naprosto nedostatečné. Bude-li ještě 5 let živ, nevyčerpá ani to, co na pojištění se zaměstnavatelem zaplatil, tudíž ztrácí za 49 let úroky a úroky z úroků. Pak se nemůžeme diviti, že každý svědomitý dělník reptá a táže se, kdo těchto peněz nejvíce užije? (Výkřiky.) Prosím, vážení pánové a dámy, zase mám jednu tabulku od pana prof. dr Schönbauma, kde stojí: 41 let pojištěn v různých třídách a zaplatil 16.594.30 Kč. Podle starého zákona z těchto zaplacených peněz přijde jedna pětina, 3.318.86, k tomu státní příspěvky 500 Kč a základní 500 Kč, dohromady 4.318.86 Kč dostane ročně. A já prohlašuji, že tento 65letý bude míti veliké štěstí, bude-li živ 4 nebo 5 let. To znamená, kdyby byl živ 4 léta, že by vyčerpal ten obnos, který ve skutečnosti byl tam splacen. (Výkřiky na levici.)

Vyloučení domáckého a sezonního dělnictva nebylo míněno tak, jak socialisté veřejnosti vykládali. Již v zákoně z r. 1924 p. dr Winter nemohl tak učiniti, poněvadž to naráželo na veliké potíže. Z důvodů konkurence, která v tomto případě přímo ubíjí, žádali jsme spravedlivé rozřešení této otázky, a jelikož domáčtí dělníci zaměstnáni jsou u různých zaměstnavatelů, není možno dobře určiti, které z těchto pojištění má platiti. (Hlasy: To již máme vyřešeno, pane kolego!) Vašimi smlouvami? Kdyby každá pojišťovna konala svou povinnost, možná, že by takové diference nebyly, jako se děje s domáckými dělníky.

Samozřejmě, že budou tím působeny velké potíže a že nejkratší by bylo, kdyby každý zaměstnavatel připočítal k jeho mzdě - to je toho dělníka - příspěvek na nemocenské, invalidní a starobní pojištění, které na něj připadá a domácký dělník by se přihlásil a pojistil sám.

Placení nemocenských příspěvků bylo dříve 5% střední denní mzdy a placeno bylo za 6 dnů pracovních. Podle novely máme platiti 4.3%, ale za 7 dní. Ukazuje se to tedy v placení téměř stejné. Musím však konstatovati, že tomu tak nebude, poněvadž podle §u 159 přijali jsme rozpětí 4.3% a 4.8%. A ze zkušenosti víme již předem, že bude se používati k výpočtu číslice vyšší, takže budeme platiti za 7 dní pracovních a zvýšení na pojistném stoupne cca o 60,000.000 Kč. Tomuto zvyšování není však konec. Máme nešťastné ustanovení, na které jsme nesčíslněkráte po ukázali, že ukáže-li se toho potřeba, může Ústřední soc. pojišťovna povoliti i zvýšení nad 4.8%, třeba o 1, případně o 2%. A jsme svědky, že tohoto ustanovení se zneužívalo a bude dále zneužíváno, čímž získají nemocenské pojišťovny ohromné sumy a při nynějším předpisu na nemocenské pojištění může to činiti asi 90 milionů Kč. Tedy, pánové, na adresu zaměstnavatelů nehlásejte, že jsme ušetřili. My máme tabulky, že následkem toho, že budeme platiti ze střední mzdy 4.3% a budeme platiti za 7 dnů, činí to v některých třídách ještě více, než jsme podle starého zákona měli platiti, ale budeme-li používati úrokové sazby 4.8%, budeme míti nejméně o 60 milionů Kč dražší nemocenské pojištění, než dosud. A, vážení pánové, v Ústřední soc. pojišťovně leží veliké spousty žádostí nemocenských pojišťoven o zvýšení o 1 až 2%. U takové pojišťovny jako je v Brně, na Smíchově a v Teplicích, kde máme tisíce členů, nedělá to desetitisíce, to jsou statisíce, které musejí býti vybrány jak u zaměstnavatelů, tak samo sebou se rozumí, také na účet pojišťěnců.

Novým zavedením 11. třídy v nemocenském pojištění získají nemocenské pojišťovny opětně dalších 12 milionů Kč. (Hlasy: Zůstane ta jedenáctá?) To jsme v novele neměli. My jsme o tom celý čas při projednávání nevěděli a najednou v poslední chvíli, když jsme uzavírali práci v soc.-politickém výboru, přijde p. kol. Taubs návrhem, abychom udělali ještě jednu třídu. Tak jsme ji udělali. To je důkazem, že skutečně koalice oposici vycházela v každém případě vstříc a že takovéto vyjíti vstříc stojí průmysl, resp. podnikání v širším slova smyslu dalších 12 milionů Kč. (Hlas: Zůstane, pane kolego, ta jedenáctá třída?) Pane kolego, tážete se mne předčasně, ale jsem informován... (Smích socialistických poslanců.) To není, vážení pánové, k smíchu, ale za tu jedenáctou třídu pravděpodobně dostanete přestárlé. To je ve prospěch přestárlých daleko větší zisk, než kdybyste obětovali jedenáctou třídu. (Hlasy: Tedy čachr!) To děláte vy ten čachr, to neděláme my. Invalidní a starobní příspěvky byly sice sníženy, počítáme li však s předem uvedeným zvýšením, vidíme, že jsme tam, kde jsme byli dříve, ovšem s tím vědomím, že jsme nemocenské pojišťovny sanovali.

Oposice tvrdí, že občanské kruhy chtějí zničiti soc. pojištění a těží ve svůj prospěch, avšak pravdou je, že pojištění bylo námi ve prospěch zaměstnanců zlepšeno, což vidno je nejlépe z tohoto:

1. Snížena byla čekací doba se 150 na 100 týdnů, 2. zvýšena byla základní částka z 500 na 550 Kč, 3. starobní důchod bude vyplácen, i když pojištěnec vydělává poloviční hodnotu denní mzdy, 4. vdova obdrží plný vdovský důchod ve stáří 65 let a nemusí být invalidní, 5. na vdovský důchod má nárok vdova bez ohledu na stáří, má-li dvě děti, požívající sirotčího důchodu, 6. výbavné za příčinou sňatku, a to v I. třídě 400 Kč, v dalších třídách pak 450, 500, 550 a 600 Kč, a dokonce tam máme ještě nové ustanovení další, že když se bude vdávati dvakráte, tak také ještě snad dostane nové výbavné. Tedy kdyby ve vdávala pětkrát, tak dostane výbavné také pětkrát. 7. Zavedení pevných sazeb pro odbytné pro pozůstalé, zemře-li pojištěnec, a to první sazba 550 Kč, další sazby 600, 650, 700, 750 Kč. 8. Snížení pojistného pro invalidní a starobní pojištění a důchody pojištěnce jsou zachovány. 9. Snížení karenční doby se 4 dnů na 2 dny.

Vážení pánové! To je ve prospěch pojištěnců, ale nebezpečí na účet zaměstnavatelů, poněvadž tato okolnost, že skutečně karenční dobu jsme snížili, může státi nejméně 30 mil. Kč a pak budeme viděti v Ústřední soc. pojišťovně, že se bude žádati zvýšení příspěvků, poněvadž to nestačí. Mimo to jest ještě mnoho jiných dobrých ustanovení, týkajících se zvláště léčebné péče, a je nutno položiti soudné veřejnosti otázku, zda staly se tak dobré sociální věci v době, kdy byli socialisté ve vládě?

Nepatří největší dík za tyto zásluhy občanským stranám, dnešní koalici a vládě, že sociální pojištění je značně zlepšeno? Vím, že zástupci pracujícího lidu zde ve sněmovně toho neuznají, jsem však přesvědčen, že poctivá dělnická veřejnost práci tuto, až velké dobrodiní její pozná, plně ocení.

Vážená sněmovno! Prohlašuji, že útoky podnikané pro tento novelisační návrh na koalici jsou nemístné a mohlo dojíti k tomu, že návrh byl by se odložil. Bylo by to smutné oslavování jubilejního roku, kdyby zástupci dělnictva zmařili dobrodiní, učiněné zákonem tímto pracujícím vrstvám. Boj ten nebyl veden v zájmu pojištěnců, nýbrž jedině pro vedoucí těchto pojišťoven, kteří se bojí o svou moc a nenávidí revisi a kontrolu. Chtějí míti celé hospodářství ve svých rukou a tam vládnouti, kdežto druhým ponechávají pouze povinnost platiti a mlčeti. Známe tyto záměry. Víme, proč socialistické strany brání se všemi prostředky, aby svou politickou, hlavně však finanční moc nad těmito ústavy udržely a znemožnily dozor jiných vrstev. To se ovšem nepodařilo a dále podařiti nesmí. Ústřední soc. pojišťovna a celé její vedení nemusí a nesmí se báti jakékoli kontroly a dozoru, bude-li správa konati své povinnosti a chrániti zájmy pojištěnců.