Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Ve zprávě je právem žalováno, že na př. na Slovensku dosud není lidové léčebny pro dospělé tuberkulosní muže a ženy, ač Vysoké Tatry jsou klimaticky pro takový podnik zvlášť příznivé. (Hlasy: Zato je tam dost kasáren!) Můžete nám, pánové, říci, proč se to nestalo, když zde obnos k tomu byl určen?

Nazýváte Československo nejdemokratičtější a nejhumánnější zemí světa. ale zatím jste z něho udělali za 10 let hotovou líheň pro tuberkule. Máme nejvyšší počet úmrtí na tuberkulosu a oficielní zprávy přiznávají, že úmrtí rok od roku přibývá. Vidíme to ostatně i ze sporé zprávy soc.-politického výboru k této novele, podle které z vykázaných 275.356 léčebných dnů připadá od r. 1920 rapidně stoupající a ze všech dat nejvyšší počet na tuberkulosu, v druhé řadě pak na choroby nervové, jejichž počet také stoupá v důsledcích vaší kapitalistické racionalisace. To je ovšem věc sama pro sebe. R. 1920/21 bylo vykázáno na tuberkulosu 4.897 léčebných dnů, r. 1922 už 9.493 a každým rokem počet stoupal, až r. 1927, tedy loni, dosáhl úžasné výše, 79.034! Tedy za 7 let úhrnem 249,305 ze 275.356 léčebných dnů připadá na tuberkulosu. V ostatních kapitalistických státech, pravda, není o nic lépe, ale v Československu - a to bylo i mezinárodně konstatováno je nejhůře. Porovnejme jenom: V Americe umírá ročně 70-80 osob tuberkulosou na 100.000 obyvatel, v Německu 100 osob, u nás v Československu 200 úmrtí tuberkulosou na 100.000 obyvatelů. (Slyšte!)

A teď, prosím, na adresu kol. Vávry - škoda, že tady není: Oficielně přiznává se u nás průměr úmrtí tuberkulosou do roka na 28.000 osob. V celé republice je pro ně dosud pouze 6.740 lůžek. Ostatní umírají doma, zamořují své rodiny. Bylo by pro ně potřebí ještě 20.000 lůžek a lékaři prosí proboha, aby jim bylo dáno alespoň 7.000 lůžek. Stavba potřebných ústavů s minimálním počtem těchto 7.000 lůžek, o které lékaři tolik prosí. vyžadovala by si 280 mil. Kč nákladů. To znamená, že jedno lůžko přijde na 40.000 Kč. Lékaři tvrdí, že čím větší počet lůžek, tím že se snižuje počet úmrtí tuberkulosou, že ústavní péče je vlastně nejlepší a nejúčinnější péčí.

Potřebovali bychom dalších 40 milionů Kč na vybudování pracovních osad pro tuberkulosní pojištěnce, a to 500 lůžek minimálně pro muže a 500 pro ženy, aby přechod z léčebného ústavu do zaměstnání nebyl tak náhlý a škodlivý. Víte velmi dobře sami, co to znamená, když člověk léčený na tuberkulosu je z ústavu dnes propuštěn a hned druhého dne má jíti do zaměstnání. Dosud je tu malý pokus při sanatoriu v Žamberku s 15 lůžky pro ženy. Nic více se nedělá a není naděje, že se dělat bude. Dalších 10 milionů Kč je třeba na léčebnu pro luposní, 10 milionů na ústav pro léčení chirurgické tuberkulosy a konečně 10 milionů Kč na léčebnu rakoviny.

Z těchto číslic vidíme především, jak ohromných škod natropí kapitalistický pořádek, neboť zejména tuberkulosa, na jejíž léčení je odborníky vypočten pouze zlomek potřebných nákladů ve výši 330 mil. Kč, je výlučně nemocí zaviněnou podvýživou, bytovou nouzí a přepracováním, tedy něčím, co je nevyhnutelným důsledkem dosavadní špatné organisace výroby a spotřeby, kterou tak úporně hájíte a udržujete bez ohledu na tyto její katastrofální účinky.

Pan kol. Vávra ve svých vývodech se chlubil, co všechno bude moci Ústřední soc. pojišťovna pro léčebnou péči dělati, a vypočítával, jak ohromný peníz má tu býti na léčebnou péči stanoven. Ohromný peníz, 130 mil. Kč, když bychom potřebovali jenom na péči a léčení tuberkulosních 330 mil. Kč! Když my srovnáme minimální požadavky léčebné péče - o profylaktické péči, jak je soustavně prováděna v Sovětském Rusku, nelze ovšem za těchto okolností u nás vůbec ani mluviti - se snahou vládních stran, nedati nic ze státní pokladny a zabrati pro své třídní účely i jmění pojišťoven, tedy de facto i jmění samotných pojištěnců, pak právem prohlašujeme všechny výpočty a plány, týkající se léčebné péče za ilusorní.

Marně vykládá pan dr Souček v anketě Masarykovy ligy proti tuberkulose, že motorem protituberkulosního boje je finanční úhrada. Marně upozorňuje, jak je tu všechno roztříštěno, a že není dosti jasno - ve vládních kruzích ovšem - že boj proti tuberkulose jako chorobě infekční musí býti podepřen stálými veřejnými zařízeními a nikoliv nahodilými subvencemi, nestálou dobročinností a soustavnou svépomocí občanstva, jak to chce Msgr. Šrámek. A poněvadž dr Souček chce ujasniti stanovisko, čí je vlastně povinnost starati se a vésti boj proti tuberkulose, vytyčuje nutnost nejužšího styku nemocenských pojišťoven s léčebným i profylaktickým zřízením, navrhuje normalisaci nároku tuberkulosních pojištěnců na nemocenské pojišťovny a poukazuje na další nutnost změny dosavadních názorů, jako by plícní léčebny byly drahým luxusním podnikem, a že zbytečnými stávají se jen krátkou dobu léčení a léčením případů ztracených. Podobně i známý odborník dr Driml zdůrazňuje, že boj proti tuberkulose musí býti veden státem a obcemi v nejužší součinnosti s nemocenskými pojišťovnami a že je vlastně součástí boje proti sociální bídě. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Tímto stanoviskem se dr Driml již značně přiblížil pravdě, kterou my, komunisté stále tvrdíme a zdůrazňujeme.

Ale také na mezinárodním foru v zdravotní sekci Společnosti Národů a Mezinárodního úřadu práce byla konstatována souvislost léčebné a profylaktické péče se sociálním pojištěním. Ale ovšem, zatím co u nás v kapitalistické Evropě kapitalistické státy vysílají své odborníky do mezinárodních komisí pouze k parádním výkladům - v Sovětském Rusku se méně mluví, a odborníkům se dává příležitost k úspěšné činnosti. Podrobněji o soc. péči v Sovětském Rusku promluvil již soudr. Schmerda a specielně o ochraně a péči o matky a děti promluví zde soudr. Vobecká, která se právě vrátila z Ruska a přinesla si bohaté osobní poznatky, doplněné statistickým materiálem od dr Lebeděvy, vedoucí celé zvláštní oddělení v ústředním komisariátu soc. péče pro celý Svaz Sovětských republik.

Také při debatách o státním rozpočtu budeme míti další příležitost podrobněji poukázati, jak sovětská vláda ruská docela jinak věci rozumí a docela jinak řeší smutné pozůstatky nelidského režimu carského který tam zbyl, a jak dovede chrániti zdraví a pracovní zdatnost pracujícího lidu, jak hluboké jest její pochopení nejen jeho materielních, ale i psychických potřeb a jak rozumí úspěšné regulaci těchto potřeb k dosažení vyšší životní úrovně vůbec. Když dnes porovnáte záludná zlepšení a faktický účel novelisace soc. pojištění u nás s tím, co je v Sovětském svazu socialistických republik ruských samozřejmou skutečností, jak se můžete diviti a rozhořčovati nad tím, když československé dělnictvo bez rozdílu stran a národností vzhlíží k prvnímu dělnickému státu s velkou hrdostí a nadějí, když před zoufalou beznadějí, do které ho svou zločinnou politikou vháníte, zachraňuje se vůdčím světlem sovětského východu? A poznáte také jednou, že dělnictvo ve všech kapitalistických státech přes všechny surovosti proti komunistickému hnutí jest každé chvíle připraveno zabrániti zákeřnému výpadu proti sovětské Rusi a že je odhodláno ochrániti ji jako drahocennou záruku vlastního svého vítězství.

Pokud se týče novelisace soc. pojištění u nás, chápe dnes už značná většina dělnictva, že je pouze součástí jiného velkého plánu a to plánu válečné pohotovosti Československa po stránce finanční. Doznal to v jedné řeči sám náměstek min. předsedy Msgr. Šrámek, prohlásiv, že reservy soc. pojištění mají býti vládě k disposici i pro případ války a my víme jaké války - války proti sovětskému Rusku. Nás nemohou zmásti některá zlepšení, na nichž si p. posl. dr Winter tolik zakládá a která klade jako zásluhu své strany, resp. své osoby. Já nemohu tu jeho hrdost dosti dobře pochopiti, když přece sám napolo přiznává, že zajištění budoucích důchodů o ¹/₄% zvýšenou úrokovou mírou znamená už dnes ohrožení celé soustavy finanční v soc. pojištění a hrozí do budoucnosti vyhlídkou na sanaci pojišťoven v podobném smyslu jako u horníků, tedy na úkor pojištěnců. Jakmile buržoasie dosáhne touto novelisací neomezené moci nad pojišťovnami, přikročí záhy k hlavnímu účelu svému, odstraňování soc. pojištění vůbec. Padnou pak nejen všechna nyní uzákoněná zlepšení, kterými se dnes koalice chlubí, padnou ale také i jiná ustanovení buržoasii a agrárním velmožům naprosto nepohodlná. Buržoasie ukázala již dostatečně, co chce a co dovede, a jestliže ustupovaly socialistické strany, pokud spoluvládly, jestliže na př. ustoupily i malé straně nár. demokratické v otázce zvláštní pokladny pro služebné dívky v Praze, samozřejmě že budou ustupovati zase a zase. To je ostatně železná logika kooperace práce s kapitálem. Slabší vždy ustoupí, musí ustoupiti, a tím slabším při takové kooperaci jsou socialistické strany, které se zříkají třídního boje proti buržoasii a chtějí spolupráci s ní.

Paní posl. Pechmanová nazvala politiku dnešní koalice politikou třídní msty. Do jisté míry ano, a to tam, kde jde o persekuční zákony a trestní praxi proti dělnictvu. Ale pokud se týče sociálních zákonů, tu nejde o třídní mstu proti socialistickým stranám, nýbrž o zásadní třídní buržoasní politiku, která naprosto nesnese v sobě nějakých sociálně humanních velkorysých koncepcí. Proto také soc. pojištění nemůže snésti než jen jako pěknou, ale pokud možno nejlevnější draperii, ale zdá se, draperii jen pro radost socialistickým reformistům, neboť jak jsme slyšeli z úst méně diplomatických poslanců vládních stran, na př. včera posl. Krejčího, který je takové enfant terrible lidové strany, že i ta nejlacinější draperie zdá se jim zbytečností. Vím už, že vedoucí kruhy socialistických stran tuto prostou, jasnou pravdu nechtějí vůbec slyšet, ale musí ji pochopit dělnictvo a vůbec všechen pracující lid v Československu musí ji pochopit zejména teď, když děláme bilanci 10. výročí založení republiky.

A až dělnictvo bez rozdílu stran a národností přestane naivně věřit ve všemohoucnost měšťáckého parlamentu - až pochopí, že pramen jeho moci je v jeho tvrdém, přísném třídním uvědomění, v jeho třídní solidaritě a v jednotném společném postupu proti buržoasii, a v rozhodném okamžiku chopí se politické a hospodářské moci ve státě a vybuduje novou základnu pro nový řád bez buržoasie a bez církví - pak teprve započne vývoj, jehož výslednicí bude blahobyt, spravedlnost a svoboda pro všechny dělníky rukou i mozkem a pak také nastane doba šťastného mateřství pro ženy a zdravého radostného mládí pro všechny proletářské děti. (Výborně! - Potlesk poslanců komunistických.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je pí. posl. Vobecká.

Posl. Vobecká: Za několik málo týdnů bude se oslavovati 10. výročí Československé republiky. Již řadu měsíců je možno pozorovati přípravy k nejlepší co možná oslavě tohoto dne. Loňského roku v sovětském Rusku též oslavovali výročí desetiletého trvání republiky. Také tam dělaly se přípravy k důstojné oslavě dne, jenže mezi přípravami tam a zde jeví se "malý" rozdíl. Kdežto tam se otvíraly dětské jesle, zahrádky, dětské domy, stavěly se byty pro dělníky, dělnické kluby, otevíraly se knihovny a školy a zavedena 7hodinná doba pracovní, u nás přípravy pro důstojnou oslavu jsou řetězem útoků na životní úroveň, ba i na život proletářů vůbec.

První krvavé rudé květy do věnce na oslavu 10. výročí byla krev textilních dělnic ve Frývaldově, prolitá v lednu t. r. při četnickém útoku na bezbranné ženy. Studené železo bajonetů vráženo ženám do těla jen proto, že bránily se proti zpupnosti textilního barona a žádaly za svoji práci spravedlivou odměnu.

Další květy pro oslavu desetiletého výročí vyrostly na Slovensku v Dolním Kereškýně při stávce zemědělců. Také tam se četnických pušek použilo k útoku na bezbranné ženy a byla zastřelena dělnice Latyšková.

Vzpomínám též při této příležitosti oné trestné expedice v Boroňavě z posledních dnů (Výkřiky posl. Kollárikové.), kde policejními obušky a boxery byly zbity též ženy a děti, ba kde stvůry v lidském těle škrtily též kojence, protože byl dítětem třídně uvědomělé matky. Kromě těchto krvavých květů postaráno bylo zde o to, aby chudákům byly zvýšeny činže, aby proletářům rvalo se suché sousto od úst. A právě v minulém týdnu při útoku cukrobaronů bylo patrno, komu slouží vláda kapitalistického státu. Je lží povídání vaše o stejné starostlivosti o všechny vrstvy obyvatelstva. Bursiáni, zdražovatelé a kartely mají svoje mocné ochránce na ministerských křeslech. Jen proto si tolik troufají.

Vy, pánové z kruhu koalice a z řad sociálních patriotů, kteří dnes již chystáte oslavu desetiletého výročí, nečekejte žádných radostných výkřiků z řad proletářů, z řad těch, kterým jste svou prací zdražovali chleba, kterým jste dali častokráte pociťovati svoji lásku pomocí pendreků a četnických pušek. Proletářské ženy, které dnes vidí hynouti své děti tuberkulosou a podvýživou, budou proklínati kapitalistický režim a všechny ty, kteří tento režim pomáhali budovati. A tato kletba bude symfonií v den 28. října.

Poslední přípravou pro tento den, pro 28. říjen, je útok na sociální pojištění, který má býti nyní uskutečněn. Místo aby bylo nedostatečné sociální pojištění zlepšeno, přichází se s jeho zhoršením. (Výkřiky posl. Kollárikové.) Nechci mluviti o celém návrhu, chci se zmíniti jen o určité části, která se týká žen v sociálním pojištění, která byla již v platném zákoně nedostatečná, mateřství. V platném zákoně poskytla se pomoc jen části matek, tisíce proletářských žen byly úplně vyloučeny proto, že pomoc v mateřství poskytla se jen manželkám. Toto ustanovení v platném zákoně bylo ústupkem, který socialisté udělali klerikálům. Družky, které se staly matkami, byly vyloučeny. To je jeden příklad, jak u nás v kapitalistickém státě je hodnocena sociální funkce ženy - mateřství.

Podle vládního návrhu stává se pomoc v mateřství ještě více problematickou a výrok pana Dubického. v debatě o sociálním pojištění v sociálním ústavě ukazuje, že jsou zde ještě další snahy o okleštění sociálního pojištění. Pan Dubický prohlásil: "Podpora u žen v těhotenství 6 neděl před slehnutím není odůvodněna." Podle jeho názoru stačí, bude-li se podpora vypláceti 14 dní před porodem, poněvadž žena těhotná má míti pobyb do poslední chvíle. Toto doporučení platí ovšem jen proletářským ženám, těm je pohyb zdravý, ty nechť pracují do poslední hodiny, kdežto ženám buržoasie patří v této chvíli všechna péče.

Konstatuji, že i přesto, že v platném zákoně mají těhotné ženy zaručený oddech 6 neděl před porodem, veliká většina této výhody neužívá, a to jen proto, poněvadž na druhé straně je u nás stále ještě v platnosti reakční § 82, který dává zaměstnavatelům možnost nepohodlné dělnice po 4 nedělní nemoci vyhazovati na dlažbu. Strach o práci, o možnost výdělku dnes nutí proletářské ženy k tomu, aby pracovaly do poslední chvíle, jak tomu nasvědčuje zpráva, která mne došla z Lomu: V sobotu dne 9. června šla mladá tovární dělnice z košťanské sklárny domů. U dolu "Marie" chytly ji porodní bolesti a na mezi v poli porodila děcko. Kolemjdoucí naše soudružka svlékla spodní sukni, zabalila do ní děcko a spěchala pro pomoc. Tento případ není jediný, takových je mnoho a bude jich po uskutečnění novelisace, kterou nám předložila vláda, kde je ministrem sociální péče kněz, ještě mnohem více, neboť přeskupením do nižších tříd okrádají se proletářské ženy o pomoc finanční v době, kdy této pomoci nejvíce potřebují. Příště následkem znehodnocení naturálních požitků ve smyslu Šrámkovy osnovy budou tyto ženy zařazeny do druhé třídy s peněžitým nárokem na dávky z mateřství ve výši Kč 667.80 a budou připraveny za celou dobu mateřství, která by jim byla náležela ve třídě čtvrté, o 667.80, ve třídě páté dokonce o 1.008 Kč.

Toto přeskupení týká se v prvé řadě dělníků a dělnic, zaměstnaných v zemědělství, kterých je 286.000 a z nichž je opět více než 50% dělnic.

V "Lidových listech" pláčí v dubnu klerikálové nad úpadkem populace v Československu, zapomínají však přidati, že úpadek zaviněn jest politikou kapitalistických lupičů, kterou oni podporují a spoluprovádějí. Ve všech státech kolem nás, ale hlavně v sovětském Rusku věnuje se péči o šestinedělky mimořádná pozornost. U nás však péče o rodičky ve vládním návrhu se o plných 50% zmenšuje. Na místo rozšíření na všechny rodičky bez rozdílu - další okleštění této péče. Jak jinak se stará v tomto směru sovětské Rusko! Na vlastní oči přesvědčila jsem se během svého pobytu v SSSR o velké lásce k dětem. Tam stalo se skutečností heslo: "Dětem patří budoucnost!"

Sociální pojištění v sovětském Rusku zajišťuje pomoc v mateřství všem ženám. Dělnice dostávají dovolenou 2 měsíce před porodem a 2 měsíce po něm. Mimo to dostávají jednoměsíční mzdu jako výbavné pro dítě a premii za kojení po dobu 9 měsíců. Nárok na výbavné a premii za kojení mají též ženy a družky dělníků. Při všech velkých závodech, kde pracují ženy, jsou zřízeny jesle a každá dělnice má možnost své dítě každé 3 hodiny nakojiti. Státem bylo v Rusku zřízeno doposud 898 jeslí, 485 poraden pro těhotné, 122 domy pro matky a děti; 708 poraden v městech, 549 poraden na venkově, 314 domů pro děti bez rodičů. Mimo to bylo zřízeno státem 7000 letních jeslí, kde po čas polní práce umístěno jest více než 139.000 dětí.

U nás odbourává se pomoc zemědělským dělnicím, ale ve vámi nenáviděném Rusku se ještě ženám vychází vstříc tím, že se v době největší práce a shonu přejímá dozor nad dětmi, kdežto u nás se musí nechati děti bez dozoru někde na mezi, zatím co matka se lopotí na poli. (Výkřiky posl. Landové-Štychové.) Ovšem nelze se diviti, že není u nás peněz pro péči o matky a děti, když přece spotřebují se milionové částky na ohlupující klerikalism a neproduktivní militarism. Heslo "Vše pro dítě", se kterým se naše buržoasie tak ráda ohání, jest pustou frází. O dítě se v kapitalistickém státě společnost nestará. Matce hrozí trest, když pro dřinu dítě nedostatečně ohlídá a stane-li se mu úraz. Ale když je hochovi 20 let, to o něm ta společnost ví, tenkráte si jej povolá, aby se učil zacházeti se zbraní za účelem hájení kapitalistických měšců a zlatého telete. Pak za t. zv. kapitalistickou vlast mají býti naši hoši, ta radost chudých rodičů, odhodláni položiti svůj život a dávati se zmrzačiti. Hoši naši půjdou na vojnu a budou se učiti zacházeti se zbraněmi, použijí jich, aby je v rozhodném okamžiku obrátili proti všem lupičům a upírům kapitalistickým a budou bojovati za osvobození proletariátu. (Výborně!)

Předložený nám vládní návrh okrádá též mladistvé dělnictvo tím, že je vyhazuje z povinného pojištění právě tak, jako vyhazuje dělnictvo sezonní a při domácké výrobě zaměstnané. Většina těchto okradených jsou ženy.

Vrcholem lupičství však jest, že všichni postižení budou okradeni o zaplacené dosud příspěvky. Žijeme v kapitalistickém společenském řádu. Zde jsou takovéto kousky možné. Zde se může ve velkém krásti beztrestně, ale vezme-li si hladový chudák housku, musí za to do kriminálu. Jakého však trestu zasluhují ti, kteří tímto způsobem okrádají nejchudší?

Nyní chtěla bych ještě poukázati na další zjevy dnešního života, které mají zhoubný vliv na zdraví a životy žen a dětí.

Zavedením tak zv. racionalisace výroby vidíme, jak čím dále tím více žen je zatahováno do výrobního procesu, protože kapitalisté nahrazují kvalifikované dělnictvo pomocným dělnictvem, hlavně však ženami. Nemáme ještě přesné statistiky o zaměstnanosti žen při výrobě, ale přes to víme, že počet tento je veliký. Vidíme dnes ženy zaměstnané při pracích, které až do nedávna dělali muži. Ovšem že ženy za tuto práci nedostávají toho platu jako muži, ale o 30 až 50% nižší. Jest možno poukazovati na to, že ženy jsou přitahovány hlavně do továren, které buď již dnes vyrábějí válečný materiál nebo mohou býti lehce přebudovány na továrny tento materiál vyrábějící. Žen je ve větším počtu než dříve používáno v zemědělství. Konstatuji, že již dnes je možno pozorovati, že používá se v zemědělství pracovních part, sestavených výhradně ze žen. V poslední světové válce byly to hlavně ženy, které svou prací udržovaly chod hospodářského života válčících států a buržoasie. a proto již dnes počítá se se ženami jako důležitým faktorem v příští válce, kterou připravují. Počítá se, že ženy stanou se opět ochotným materiálem. Jest úkolem naším postarati se o to, aby plány buržoasie byly zkříženy. Budeme burcovati proletářské ženy a matky a mobilisovati je proti každé imperialistické válce. Řekneme jim již dnes, že ženy nesmí se propůjčiti k vyrábění vražedných nástrojů, sloužících jedině zájmům a cílům imperialistů. Proletářské ženy nerodí proto, aby viděly své děti umírati za cizí zájmy, ony chtějí mír a my jim otevřeně prohlásíme, že chtějí-li spolubudovati mír, musí spolubojovati za odstranění kapitalistického řádu. Boj tento nebude bez obětí, ale oběti, které se přinesou, budou obětmi za zájmy proletariátu, obětmi přinesenými za osvobození ze jha kapitalistického, lupičského řádu. A v tomto boji budeme potřebovati pevnosti a odhodlanosti žen, budeme využívati jejich schopností a všeho toho, čemu se naučily v továrnách, které imperialismus si postavil a kde využívá práce žen ve prospěch jeho zájmů a proti třídě dělnické.

Budou-li vyráběti granáty a šrapnely, pak ne pro imperialisty, nýbrž pro proletářskou revoluci. Příkladem nám budou ruské ženy, které za doby revoluce bojovaly nejen na hospodářské frontě, nýbrž i s puškou v ruce proti třídnímu svému nepříteli. Tak jako ony tím, že bojovaly bok po boku svých mužů, dovedly bojovati za mír a osvobození, tak také budou bojovati proletářské ženy v Československu za osvobození proletariátu. Buržoasie a s ní zároveň sociální patrioté se snaží poukazovati na to, že se žádné války nepřipravují. Činnost jejich však dokazuje opak. Co na jedné straně buržoasie jednotlivých států podepisuje Kelloggův pakt o míru, na druhé straně dává do práce pancéřové křižníky a zvyšuje vydání na militarism.

A co zatím reformističtí vůdcové vytahují heslo: Válku válce!, na druhé straně v parlamentech prosazují a dělají zákony, kterými jsou militarisovány i ženy. Jest nad slunce jasno, že reformističtí vůdcové zradí dělnictvo právě tak, jako je zradili v okamžiku vypuknutí války r. 1914, jelikož jest jim vyšší zájem kapitalistického státu než třídy dělnické. Odůvodňují tyto zákony tím, že chce-li býti žena rovnoprávná, chce-li míti stejná práva, musí na sebe také vzíti stejné povinnosti. Ženy nemají jen v továrnách vyráběti vražedné nástroje, nýbrž mají také býti v případě nutnosti přinuceny obětovati své životy lupičským choutkám imperialismu na frontě.

Ženy jsou dnes zaměstnány při výrobě i tam, kde tato práce ohrožuje jejich zdraví, a při tom i zdraví budoucího dítěte. Tempo práce je čím dále tím rychlejší a počet úrazů se dnes všude množí. Nejhroznější ovšem jsou důsledky této rychlé práce na mateřství dělnic. Počet mrtvě narozených dětí u žen zaměstnaných v tkalcovnách u strojů jest 16krát větší než u žen, které nepracují v závodě.

Kapitalisté dnes používají žen ku stlačení dělnických mezd, využívajíce při tom výchovou ženám vcepované skromnosti a nenáročnosti. Využívají však též ženy k prodlužování osmihodinné doby pracovní. (Výkřiky posl. Jurana.)

Státní statistický úřad na př. sám uvádí ve své statistice, že r. 1927 pracovalo se u nás 17,787.426 hodin přes čas, což rovná se 2,223.428 osmihodinným pracovním dnům. Zde jde ovšem jen o práci přes čas úřadům hlášenou, neboť počet hodin práce přes čas jest ve skutečnosti daleko větší a úřady k tomu mlčí. Poukazuji zde na případ ústecké sklárny, kde přes protest závodního výboru pracovalo se i v neděli a k této práci byly přitaženy hlavně ženy a mladiství dělníci. Poukazuji dále na systematické odbourávání volného sobotního odpoledne pro ženy a vyzdvihuji případ u firmy Fleming v Rýmařově. Loňského roku zakročil zástupce MVS jak u živnostenského inspektora, tak i u politické správy a dosáhl po udání jen toho, že práce byla na tři neděle v sobotu zastavena, po třech nedělích opět zahájena a pracuje se tam po dnes v sobotu až do šesti hodin večer. Na zakročení zástupce MVS u vedoucího okresní správy dostalo se mu odpovědi, že práce žen v sobotu odpoledne není překročením zákona.

V Československu jsou dělány zákony, zejména sociální, ne k ochraně pracujících mas, zejména žen, ale k ochraně kapitalistů a všech vydřiduchů proti dělnické třídě, jmenovitě proti ženám.

Toho nejlepším důkazem jest nejen zákon o osmihodinné době pracovní, o dělnických dovolených a jiné, nýbrž i zákon o sociálním pojištění. Všechny jeho nedostatky, na které naše strana r. 1924 poukazovala, se v praxi velmi brzy projevily. A byly to především dělnické ženy, které na tento zákon nejvíce doplácely. Rodinné pojištění bylo tímto zákonem, jehož hlavním tvůrcem byl pan dr Winter, zhoršeno.

Vůdcové socialistických stran, kteří tehdy opěvovali zákon o sociálním pojištění jako velkou vymoženost, zavírali oči před všemi nedostatky, ba ochotně přistoupili na různé kompromisy.

Jeden takový kompromis doznal sám pan dr Winter v soc. politickém výboru, když prohlásil: "Mně tehdá bylo z loyality svěřeno, abych byl nejenom zpravodajem změny k nemocenskému zákonu, ale z loyality mi bylo svěřeno, abych vypracoval návrhy na změnu zákona, které pak byly také přijaty. Měli jsme také tehdá naprostou většinu pro přijetí změn v zákoně a mohli jsme bez národních demokratů zákon udělati. Ale mně se jednalo přece jenom o to, když jsem viděl národní demokraty v koutku, jak protestovali, a abych docílil jednotného hlasování, proto jsem připustil změnu, také navrhovanou národními demokraty, t. j. zachování života jejich pojišťovny."

Zde jde o pokladnu pro služebné a pomocnice v domácnosti ve Velké Praze. Čí zájmům právě tato pokladna slouží, dokázal min. rada dr Brablec. Jsou to především zájmy buržoasních synků, různých těch zkrachovaných existencí, kteří jsou zde umístěni, a teprve pak slouží pro ony ubohé otrokyně, které svou prací starají se o to, aby líná buržoasní čeládka nezahynula ve špíně. Dr Brablec poukázal na to, že podle zprávy této pokladny jest její stav neutěšený a nesrovnávají se režijní náklady s pojišťovnou vůbec.

Tak na př. měla tato pojišťovna:

Správní náklady činily ročně: r. 1924 222.000 Kč, t. j. 34.4% ročně, r. 1925 190.000 Kč, t. j. 53%, r. 1926 139.000 Kč, t. j. 48%, r. 1927 109.000 Kč, t. j. 42% ročně.

Tedy r. 1927 zdvojnásobily se příspěvky na jednoho člena a kdyby byly zůstaly ve stejné výši jako r. 1924, znamenalo by to, že z celkových vybraných příspěvků za rok 130.000 Kč vydalo by se na správní náklady 109.000 Kč a zůstalo by na léčebnou péči a podporu nemocenskou 21.000 Kč, tedy jen 15% příspěvků vybraných bylo by věnováno a 85% příspěvků vybraných pohltily by správní náklady.