Mírové šalmaje, jimž dává
dr Beneš v zahraničí zaznívati,
nám také nic neprospějí, bude-li doma
zuřiti dále národnostní zničující
boj. Přes Svaz národů, přes odzbrojovací
konference a přes Kelloggův pakt jde šílené
zbrojení dále. Tento systém zahraniční
politiky jest také příčinou ohromné
dotace ministerstva vojenství v částce 1400
milionů Kč. Pouze v této kapitole daly by
se učiniti takové škrty, že by nastalo
pozorovatelné ulehčení pro poplatnictvo a
mimo to by mohlo se více věnovati ministerstvům
povolaným k tomu, aby podporovala hospodářství,
kulturu a sociální zařízení.
Kulturně a hospodářsky vysoce stojící
stát sloužil by lépe vnitřnímu
a vnějšímu míru než malý
stát prošpikovaný zbraněmi, který
v nitru skrývá semeniště národnostní
nespokojenosti. Kulturní snahy mohly by býti nejlépe
podporovány tím, kdyby byla uskutečněna
školní autonomie, kterou již tak často
pan ministr školství dr Hodža ohlašoval.
Po stránce rozpočtové je potěšitelným
způsobem kapitola vyučování a kultura
o 30 milionů výše preliminována než
v roce předešlém. Přec musíme
opět konstatovati, že u vysokých a středních
škol je německé školství proti
českému obmyšleno velmi macešsky. Namátkou
chci uvésti, že mezi 33 obchodními akademiemi
jest pouze 8 německých a z 52 škol obchodních
pouze 11 německých, které dostávají
státní příspěvky. (Posl.
Hackenberg [německy]: Kde je vliv německých
stran ve vládě?) Prosím, můžete
pomoci, aby tato důležitá kapitola všech
sudetských Němců byla uskutečněna
rozumnou věcnou oposicí.
U této kapitoly nutno znovu vznésti požadavek,
aby se již konečně přistoupilo ke zřízení
německé vysoké školy obchodní.
Tento požadavek dlužno vznésti se zvláštním
důrazem, poněvadž právě našim
německým mladým lidem znemožňuje
se vstup do státní služby a jsou takto nuceni
věnovati se hospodářskému životu.
Přihlížíme-li k podílu sudetsko-německého
hospodářství na odváděných
daních, není tento požadavek neslušný
a očekáváme, že v brzku toto přání
širokých sudetsko-německých kruhů
bude splněno. Velmi špatně dopadá to
i s německou hudební akademií v Praze, která
je skrovně obmyšlena, oproti českým
státním konservatořím v Praze a Brně,
které samy dostávají neméně
než 4.6 mil. Německé hudební školy
v Přísečnici a Bečově stojí
vůbec před zrušením, nedostane-li se
jim ve větší míře státní
pomoci. (Posl. Hackenberg [německy]: Hlasovali jste
proti tomu!) Vy jste na př. hlasovali pro Remešův
návrh na škrtnutí příspěvků
na německé vysoké školy! (Posl. Hackenberg
[německy]: Upozorňuji vás, že jsem proti
tomu nehlasoval!) Ale vaši straníci!
Tyto školy, jež jsou požehnáním těchto
chudých krajů, dostaly v posledních letech
státní příspěvek pouze 100.000
Kč. Dlužno žádati, aby se těmto
kulturním institucím dostalo přiměřeně
vyšších státních subvencí.
Pod titulem národní školství jsou obsaženy
i školy menšinové, avšak při tom
není z toho vidno, které národnosti slouží.
Jak se věci již jednou mají, nelze se zde zbaviti
podezření, že českému menšinovému
školství se zvláště nadržuje
a že Němci jsou silně opomíjeni. Menšinové
školy jsou vůbec předmětem nejprudších
národnostních bojů. Bylo z nich vytvořeno
politikum a podložen jim účel, jakého
neměly nikdy dostati. Místo aby se staly nástroji
ke zvýšení lidové kultury, byly jako
vzdoroškoly degradovány na semeniště národnostního
šovinismu. Těmito školními paláci
mělo se Němcům právě ukázati,
kdo je pánem v zemi. Toto nesmyslné plýtvání
penězi poplatnictva a toto plánovité provokování
musilo vzbuditi pobouření i u nejklidnějších
lidí. Při zakládání těchto
škol nebyla směrodatnou potřeba, nýbrž
systém, aby city Nečechů byly uráženy.
Oč dále byli bychom ve vnitřním míru,
kdyby se opět a opět nepoužívalo násilně
a zpupně nás hluboce zraňující
politiky popichování vůči nám
Němcům. Uznáváme snahy pana ministra
školství a nepochybujeme také o jeho dobré
vůli, ale přece musíme konstatovati, že
jak na poli školství, tak na ostatních polích
politická byrokracie každou dorozumívací
akci sabotuje a uvádí v niveč. Vítáme,
že se konají přípravy, aby odborné
školství a živnostenské školství
pokračovací bylo postaveno na nové základy.
Obchodní a živnostenský stav má na tom
oprávněný zájem a musí se snažiti,
aby dorost tohoto stavu dostal nejen dobrou praktickou, nýbrž
i důkladnou theoretickou školu, aby mohla vyhověti
dnešním požadavkům. Těmto účelům
věnované částky shledáváme
příliš nepatrnými, abychom přibližně
přišli na roveň vydáním v cizozemí.
Naše stanovisko k hospodářským kapitolám
jsem objasnil v rozpočtovém výboru, přece
však bych se rád vrátil k výrokům
pana ministra obchodu inž. Nováka, který
řekl, že nemáme ještě v cizineckém
ruchu tradice, poněvadž jsme mladým státem
a proto, že nemůžeme tuto akci tak rozvíjeti,
jak si přejeme. Mínil, že bude trvati ještě
mnoho let, než naši republiku seznámíme
s ostatním světem tak, aby se proud cizineckého
ruchu více k nám obracel. K tomu bych pouze rád
řekl, že tuto tradici, které stát postrádá,
mají západočeská světová
lázeňská města a přivádějí
za nějtěžších poměrů
a největších hmotných obětí
proud cizineckého ruchu do republiky. Uzávěrka
letošní sezony přece ukazuje, že tato
lázeňská místa vyhledaly tisíce
cizinců a tím plynuly miliony příjmů
ve prospěch státu. Nejlepší propagandou
cizineckého ruchu by bylo, kdyby se těmto lázeňským
místům ponechala jejich celému světu
známá německá jména i při
státních označeních a kdyby se upustilo
od malicherné tabulkové politiky, která v
očích cizinců působí přímo
směšným dojmem. Místo aby se cizinecký
ruch podporoval v čistě hospodářském
a světovém smyslu, ochromuje se všemi možnými
jazykovými šikánami. Cizinecký ruch
může podporovati jen hustá železniční
doprava s dobrými připojeními do ciziny,
letecká doprava, dobrý stav silnic a moderním
poměrům přizpůsobené spoje
poštovní a telefonní vedle obratné propagandy,
již však nutno prováděti nikoli generelně,
nýbrž individuálně.
U této kapitoly nemohu než vyjádřiti
náš požadavek, aby bylo konečně
se vší vážností přikročeno
ke zrušení zbytečného ministerstva pro
zásobování lidu. Instituce služby pro
potírání lichvy, kterou v zásadě
provádějí lichevní kontroly, jest
šikanováním obchodnictva. (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.) Kontrolory
jsou většinou osoby, které o obchodním
hospodaření a hospodářských
zákonech nemají ani ponětí a ve své
činnosti se docela šablonovitě ukazují
odvislými na mrtvé liteře zákona a
vždy posuzují vše se stanoviska nešťastné
theorie výrobních nákladů našeho
zákona na potírání válečné
lichvy. Obchodnictvo není nikterak, jak jsme opětovně
zdůrazňovali, zásadním odpůrcem
potírání lichvy. Žádá
však odstranění zákona o potírání
válečné lichvy a jeho náhradu moderními
ustanoveními, která odpovídají hospodářským
zákonům.
Má strana stojí na stanovisku, že všem
národnostem tohoto státu a všem vrstvám
obyvatelstva jest lépe poslouženo zdravou hospodářskou
politikou než rámusící jarmareční
politikou vzdorů. Naší úlohou jest,
aby naší spoluprací se opět napravily
cestou kompromisu škody způsobené našemu
sudetskoněmeckému lidu. V tomto smyslu pracujeme,
nikoli snad abychom pro ostatní pracovali jako námezdní
otroci, nýbrž abychom pomáhali svému
německému lidu. Bude věcí vlády,
aby co nejdříve splnila životní požadavky
našeho národa, které též jsou v
zájmu státu. V tomto očekávání
bude má strana hlasovati pro rozpočet na důkaz
naší poctivé dobré vůle k positivní
spolupráci a v naději upřímného
dorozumění od národa k národu. (Potlesk
poslanců něm. strany živnostenské.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je ke slovu přihlášen p. posl.
inž. Nečas. Uděluji mu slovo.
Posl. inž. Nečas: Slavná sněmovno!
Budiž dovoleno, abych dříve, nežli promluvím
k projednávanému odstavci pořadu, dotkl se
jednou větou slavné washingtonské deklarace,
jíž nebylo dnes v tomto parlamentě s předsednického
stolku vůbec vzpomenuto.
Pokud se týče strašlivé katastrofy na
Poříči, jejíž tragika spočívá
právě v tom, že tu nešlo o žádný
zjev náhodný, o neštěstí, které
přichází nečekaně, ojediněle,
chci zaujmouti n k dnešnímu exposé p. ministra
veř. prací stanovisko v několika směrech
a prohlašuji nejen za svůj klub, ale jistě
také v souhlase s velkou částí veřejnosti,
že s tímto dnešním exposé nejsme
a nemůžeme býti spokojeni. Již v rozpočtovém
výboru replikoval jsem, když p. ministr dr Spina
hovořil o této katastrofě. To bylo asi
11. října. Ovšem tam mluvil p. ministr dr Spina
jako ministr čistě resortní se svého
stanoviska ryze resortního. Dnes dává zde
prohlášení za celou vládu. A tu upozorňujeme,
že p. ministr nedotkl se toho hlavního, co podle našeho
názoru je pramenem těch velkých katastrof
stavebních v poslední době, to jest těch
nešťastných provisorií stavebních
a velkého spěchu jimi zaviněného.
Je povinností nás všech hledati příčiny
posledních katastrof, neboť najdeme-li příčiny,
budeme moci pracovati také k jich odstranění.
Pan ministr nezmínil se ani slovem o tom nešťastném
zákoně o stavebním ruchu, ač dobře
je známo z denního tisku, jak se právě
na tuto věc čekalo. Včera byla celá
veřejnost zneklidněna zprávami, které
se v novinách objevily, že míní setrvati
na tomto ne tak docela neprávem nazývaném
"krvavém" zákonu. Není pochyby,
že tou hlavní, třeba ne přímou
příčinou katastrofy byl právě
ten terminovaný zákon o úlevách daňových
při novostavbách, jakož i způsob, jakým
se vůbec u nás v posledních letech řešila
otázka podpory stavebního ruchu a ochrany bytové
péče. Není to jen velká část
parlamentu, která takto soudí. O příčinách
katastrofy jednaly již odborné kruhy, spolek stavitelů,
inženýrská komora atd., a všichni uznali,
že ať bezprostřední příčina
katastrofy byla jakákoliv, hlavní a ustavičný
pramen neštěstí a nejistoty v našem stavění
nutno hledat v poslední době v krátkodobosti
stavebních zákonů.
Krátkodobost termínů zavinila vražedné
tempo, jemuž naše středoevropské poměry
ve stavitelství nestačily. Plány a statické
výpočty nemohly býti včas řádně
prozkoumány a zkontrolovány, nebylo tu dostatek
dozorčích orgánů, úžasně
stoupaly ceny stavebních hmot a jejich jakost se zhoršila
při tom do míry nikdy nebývalé, stouply
i do nemožnosti ceny stavebních pozemků, nastal
při velkém chvatu a rozsahu práce nedostatek
kvalifikovaného zaměstnanectva a vedoucích
sil. To vše jsou věci z denního tisku dnes
již dobře známé a všeobecně
objektivními lidmi jako správné předpoklady
přijaté. Ne všude se však zdůrazňuje,
že k tomu všemu přistoupila u řady firem
bezohledná honba za výdělkem a kapitalistická
chamtivost, jež jala se těžit z překotného
šíleného tempa stavění a z nekontrolovatelnosti
staveb, což pak způsobilo, že se stavělo
nesvědomitě a že docházelo přirozeně
k takovému množství neštěstí,
jako nikdy před tím. Veliké nebezpečí
však spočívá v tom, že i ti stavitelé
a podnikatelé, kteří zůstali v letošním
víru solidními, byli vystaveni nemožné,
dravé a špinavé konkurenci a byli rovněž
strhováni divokou překotností, zaviněnou
krátkodobým zákonem. Jak strašně
působí, slavná sněmovno, prohlášení
Ústředního svazu stavebních podnikatelů
z 10. října t. r., v němž jest jasně
a nepokrytě konstatováno, že za dnešních
poměrů užívalo se na stavbách
druhořadého materiálu. Není toto prohlášení
samo o sobě těžkou obžalobou a doznáním?
Stavitelé se vymlouvají a upozorňují
v tom mají jistě pravdu - na krátkodobost
stavebních zákonů, avšak neoprávněné
jsou jejich stesky a žaloby, které vznášejí
generelně proti parlamentu. Značná část
parlamentu věnovala totiž oprávněným
stížnostem na škodlivost provisorií stavebních
velkou pozornost. Byly to zvláště obě
socialistické strany, jež upozorňovaly soustavně
a v souhlase se všemi odborníky na nebezpečí
plynoucí z krátkodobosti zákonů stavebních.
Bezpočtukráte učinili tak zástupci
socialistických stran, jak o tom přesvědčí
stenografické protokoly každého, kdo hledá
pravdu a kdo chce objektivně prozkoumat otázku viny.
(Posl. Johanis: Zejména jednání v soc.-politickém
výboru.) Ostatně někteří
kolegové z řad koalice přikláněli
se k argumentům socialistických řečníků
- na příklad kol. Dubický v posledním
jednání soc.-politického výboru navrhoval
prodloužení termínu o 3 léta, nakonec
však musil se svou stranou hlasovati proti. "Národ"
v čísle z 11. t. m. ukazuje také výslovně
jako na hlavní příčinu neštěstí
na nešťastnou terminovanost zákonů stavebních,
a obviňuje při tom dr Engliše, že
on se stavěl proti národně-demokratickým
zákonům o daňovém osvobození
novostaveb. Třebaže dodatečně bylo toto
obvinění dr Engliše ústy kol.
dr Matouška v rozpočtovém výboru
odvoláno, je přece jen zajímavo, jak tu hlavní
orgán nár. demokratický odůvodňuje
příčiny katastrofy.
"Osudné chyby jsou i v zákoně novelisovaném,
chyby zaviněné tím, že se nerespektovaly
názory a výstrahy zástupců národně-demokratických.
Čsl. národní demokracie se vší
energií usilovala o to, aby daňové osvobození,
jež mělo pro stavby dokončené do roku
1928 platiti na 25 let, bylo pro stavby v příštích
letech odstupňováno na 20 roků, 15 roků
atd. Tento návrh národní demokracie narazil
však na nepochopitelně tvrdošíjný
odpor ministra financí dr Engliše, strany lidové
a do jisté míry i strany republikánské.
Je pochopitelno, že 25letá daňová výhoda
nutila k největšímu chvatu, aby stavby byly
stůj co stůj letos dokončeny. Nastal přímo
horečný, šílený, nezdravý
stavební ruch, zvýšená poptávka
po stavebním materiálu vyvolala jeho zdražení
i zhoršení jakosti a v nedostatku sil kvalifikovaných
zaměstnávaly a zaměstnávají
se při důležitých a odpovědných
pracích i síly nekvalifikované. Na to vše
národní demokracie ukazovala a před následky
předem varovala, ale marně. Katastrofa na Poříči,
bohužel, dává nyní za pravdu jejímu
výstražnému hlasu."
A ve schůzi městské rady, konané 12.
října t. r., podal jménem nár. demokratického
klubu p. Martinec návrh, aby vláda byla vyzvána,
by zákon o stavebním ruchu byl prodloužen,
neboť podle odůvodnění navrhovatele
nucený krátký termín k dokončení
staveb má za následek přílišný
chvat, nedostatek stavebního materiálu a rovněž
nedostatek školených stavebních sil.
Nesvědomitý, boulevardní tisk pražský
šíří nyní pod palcovými
tituly ve večernících zprávy: "Jeden
a týž zákon pro celou republiku, ale jen v
socialistické Praze řítí se domy"
se zřejmou tendencí přičíst
vinu ne zákonu, nýbrž samosprávným
orgánům. Kdyby se chtělo odpověděti
tímtéž laciným způsobem, dalo
by se odpověděti asi takto: Proč se vyskytují
katastrofy v Praze r. 1928 v takové míře
a proč se neřítily domy v téže
socialistické Praze v letech 1920 až 1927? Proč
se nehroutí dnes novostavby v socialistické Mor.
Ostravě nebo v socialistické Plzni?
Dnes je jisto a bylo to již úředními
daty v denních listech dokázáno, jaká
je v Praze konjunktura stavební. Jestliže se dnes
v Praze z celé republiky nejvíce staví, vystupují
tu ovšem i vady zákona nejvíce. To je přirozené.
Uvedu jen několik cifer. Městská spořitelna
v Praze půjčila letos sama za 3/4 roku na stavební,
hypoteční a komunální úvěr
v Praze 942 mil. Kč, čtyřikrát více
než za celý stavební rok 1922. To je, prosím,
úvěr jen jediného ústavu. Od dubna
do září pracovalo se v Praze na 6000 stavbách,
z toho 2000 novostaveb a z nich 300 budov monumentálních,
paláců, obchodních domů atd. Za prvních
5 měsíců letošního roku bylo
podle statistiky naší železniční
správy dopraveno do Prahy skoro půl milionu tun
stavebních hmot všeho druhu. Z tohoto množství
v lednu bylo dopraveno 9,5%, v květnu už 26,7%. Od
května pak dovoz stále stoupá a docházelo
tu pak k známým ohromným kalamitám
v dopravě stavebních hmot.
Městská rada pražská správně
postřehla nebezpečí hrozící
ze šíleného tempa stavebního a obrátila
se na vládu a na ministerstvo soc. péče s
řadou připomínek a varování.
Učinila tak zvláště před projednáváním
stavebních zákonů č. 43 a 44, ale
i před poslední katastrofou 8. t. m. Mohl bych tu
podrobně uvésti, jak bylo vládou k požadavku
městské rady odpověděno - upozornění
a žádosti městské rady a odpovědi
vlády na ně jsou dokumentem přesvědčujícím
a rozhodujícím v otázce viny. Zdůrazňuji
jen, že vláda se postavila úplně negativně
k požadavku města, aby účinnost zákona
byla stanovena nejméně na dobu 5 let, a také
úplně negativně k návrhu, aby osvobození
od daně domovní a přirážek bylo
ponecháno na stejnou dobu jako podle zákona z r.
1927 s výjimkou novostaveb přepychových,
domů obchodních a bankovních, a osvobození
sníženo pro domy s malými byty ze 35 na 25
let.
Jestliže se dnes vláda staví na formální
stanovisko, že odpovědnost padá jen na samosprávné
úřady, pak mohou tyto úřady prohlásiti
stejným, ne-li větším právem,
že podle §u 59 zákona č. 43 musí
býti žádosti o povolení stavby stavebními
úřady rozhodnuty nejdéle do 14 dnů.
Odpovědnost za provádění prací,
za jakost materiálu atd. připadá podle §u
43 stavebního řádu jen stavebníkovi.
Avšak to by bylo jen stálým obcházením
jádra věci. Hlavní příčinou
katastrof a celého stavu našich novostaveb v Praze
je horečný chvat a tempo stavebního ruchu.
Kdo je přes bezpočetná varování
zavinil, ten je odpověden a měl by míti odvahu
přiznati chybu a hledět ji v budoucnosti napraviti.
Ostatně vláda sama ve dvou svých projevech
správně konstatovala příčiny
těžkých poměrů v našem stavebnictví
i neštěstí stavebních. V důvodové
zprávě k vládnímu návrhu tisk
1780 z 11. září t. r. praví se výslovně:
"Zákon o stavebním ruchu č. 43 z r.
1928 zkrátil značnou měrou daňové
výhody proti dřívějším
zákonům o stavebním ruchu č. 44 z
r. 1927, jehož ustanovení se vztahovala pouze na stavby,
jež budou dokončeny do konce r. 1928. To má
za následek v nynější době jednak
překotný spěch při provádění
staveb a s tím spojené nepříznivé
následky po stránce stavebně-technické,
jednak abnormální vzepětí všeho
se stavebními živnostmi souvisícího
průmyslu, obchodu a dopravy; důsledkem toho je naléhavá
poptávka a tím zvyšování cen
stavebních hmot a zdražování staveb."
V jiném svém prohlášení konstatuje
pak vláda přímo v souhlasu s námi
a se všemi odbornými kruhy, avšak v odporu se
psaním některých našich koaličních
listů v posledních dnech - v tisku 1766 z 25. srpna
1928 vlastní příčiny neštěstí
těmito slovy:
"Příčiny politováníhodných
nehod na pražských stavbách spočívají
především ve velikém stavebním
ruchu, jenž se tu v poslední době rozvinul
a je patrný již z toho, že se v samé Praze
provádí současně na 2000 staveb a
nástaveb, při čemž mnohé stavby
jdou do značných hloubek a výšek, jež
nebezpečí zbytečně zmnožují.
Půda základů pozůstává
převážně z písku, často
i tekoucího, nebo z nánosů, nebo ze zvětralé
břidly, která při skloněných
vrstvách a po dešti je zvlášť náchylná
k sesutí, takže je tu nezbytně třeba
neobyčejné opatrnosti a obzvláštní
péče při vypažování základů
a zajištění sousedních domů,
zejména když kolem staveb se má udržeti
provoz s těžkými povozy, automobily, elektrickou
drahou a pod. K tomu přispívá horečný
chvat, s jakým se dnes na stavbách pracuje, zhusta
i ve dvou směnách, jen aby stavba byla co nejrychleji
provedena a vložený kapitál se co nejdříve
zúročil, resp. aby dohotovením stavby ještě
do konce roku bylo dosaženo delší úlevy
daňové, jak to zákon o stavebním ruchu
vyžaduje."
Tolik odpovídá vláda. Ač není
tak důležitá otázka viny jako odstranění
příčin katastrof, přece zastavili
jsme se u této otázky, neboť v objektivním
zjištění pramenů zla možno hledati
cestu k nápravě. Stenografické protokoly
ze všech sněmovních schůzí posledních
let, jež jednaly o stavebních zákonech, přípisy
vyměněné mezi městskou radou pražskou
a vládou a konečně vládní návrhy
tisky 1766 a 1780 z tohoto roku poslouží úplně
jasně tomu, kdo chce zjišťovati pravdu.
Dovolte, abych při této příležitosti
uvedl též na pravou míru tvrzení některých
novin, že všechny stavby v Praze, co se týče
povolování, dozoru atd., patří jedině
do kompetence samosprávných úřadů
a že státu patří jediné živnostenská
inspekce. To je omyl, jenž byl přejat z exposé
pana ministra veř. prací, učiněného
o katastrofě v rozpočtovém výboru.
Dnes, bohužel, pan ministr veř. prací tuto
svou chybu znovu opakoval, když bylo zdůrazněno,
že povolování a dozor nepatří
vůbec státní správě. Podle
odst. 2 a 4 §u 59 zákona č. 43 z r. 1928 jsou
kompetentními úřady při vyřizování
povolení stavby i stížností právě
zemské politické úřady a to s konečnou
platností ve II. instanci.
V dnešním exposé pana ministra čekali
jsme jistě my všichni nejvíce na to, jak on
se vyjádří o novém stavebním
zákoně, neboť tam nutno hledati příčiny
všech zel.
Vezmeme-li katastrofu na Poříči a analysujeme-li
ty příčiny, můžeme je rozděliti
na dvě veliké skupiny. Jedna skupina, to jsou ty
všeobecné příčiny, pramen toho
zla, druhé příčiny bezprostřední
jsou technické. Pan zástupce vlády dotkl
se dnes jen té druhé skupiny příčin
a tu hlavní podle našeho názoru a všech
odborníků v republice, inženýrů,
jejich representantů inženýrské komory
a stavitelů v republice pominul.
My přiznáváme dnes, že parlament a zákonodárci
jsou obviňováni třeba z toho pramene zla
stavebních katastrof právem. Je třeba, abychom
si nyní v parlamentě všichni uvědomili,
co bude znamenati projednávání zákona
o stavebním ruchu, který prošel už soc.
politickým výborem. Po strašném mementu
z Poříče bude míti naše sněmovna
vhodnou příležitost k odčinění
chyb z minulosti. Avisujeme v tom směru již dnes pro
plenum sněmovny své pozměňovací
návrhy, jež budou především žádati,
aby lhůta k dokončení staveb, jež mají
požívati daňových a poplatkových
úlev, nebyla v §u 49 zákona č. 43 vůbec
terminována, a aby také počátek stavby
nebyl stanoven. Pan náměstek vlády Msgre
Šrámek ohlásil již v rozpočtovém
výboru definitivní veliké řešení
celé bytové otázky u nás. Proč
mělo by se do konečného tohoto řešení
sahati znovu zase ke škodlivým provisoriím
s katastrofálními přímo následky?
Druhá část našich pozměňovacích
návrhů bude se týkati požadavku, aby
se ustanovení o daňových a poplatkových
úlevách nevztahovala na bankovní a obchodní
paláce a domy s přepychovými byty, nýbrž
jen na domy s malými a středními byty a živnostenskými
provozovnami. V zákoně čís. 76 z r.
1927 je stanoveno, co je dům s malými byty a živnostenskými
provozovnami. Úlevy, poskytované palácům
a velkým obchodním domům, vedly k bourání
starých činžovních bytů a vyhánění
jejich nájemníků a k výstavbě
paláců, u nichž spekulace byla hlavním
podnikem. Nechápeme, že se dnes vláda postavila
záporně k příslušnému
návrhu městské rady pražské,
když tu státu odcházejí opravdu bezprostředně
daně a když sama vláda v důvodové
zprávě k zákonu čís. 43 z 9.
února 1928 v tisku 1473 praví:
"Na trhu se stavebními hmotami a se stavebními
pozemky pociťovala se ve velikých městech živě
konkurence staveb domů s velikými byty nebo s obchodními
anebo podobnými místnostmi a staveb obchodních
paláců a jiných velikých objektů,
podnikaných ve výhodných polohách
obchodních i na místě starých zbouraných
domů, jejichž podnikání ukázalo
se za daných daňových a jiných výhod
namnoze výnosnějším než stavba
domů s malými byty a malými provozovnami."
Kdyby však za všech okolností trvala nynější
koalice na osvobozování paláců a domů
s přepychovými byty od osvobození daňového,
pak nechť uváží, nebylo-li by i s jejího
hlediska účelnější, aby se úlevy
daňové vztahovaly jen na paláce vystavěné
na nezastavených dosud plochách. Nechci tu otázku
dále rozbírati. Třetí část
našich pozměňovacích návrhů
k tisku 1780 bude se týkati zjednodušení řízení
k opatření stavenišť vyvlastňováním,
jak o něm mluví §§ 1 až 10 zák.
čís. 43. Ustanovení tato mohla by se státi
pravým dobrodiním a zabraňovati lichvě
se stavebními pozemky, dosavadní procedura musila
by však býti náležitě zjednodušena.
Čtvrtá část našich návrhů
bude se týkati ustanovení hlavy 7 o stavebních
řádech a statutech, zvláště odst.
1 §u 59. Není totiž možno u staveb monumentálních
paláců a těžkých konstrukcí
dodržeti při řádném jednání
vždycky čtrnáctidenní lhůtu.
Neštěstí na Poříči, v
Eliščině třídě a celá
ta hrůzná stále stoupající
statistika úrazů a zabití dělníků
nutí dnes naléhavě, aby se prohloubily, zostřily
a doplnily zákonné předpisy o ochraně
života pracujících. V pražském
obvodu vzrůstá rapidně počet t. zv.
těžkých podnikových úrazů
dělnických, to jest těch, u nichž následky
trvají déle než 4 týdny. R. 1924 bylo
jich za celý rok 492, letos však činí
téměř tolik za pouhé první
pololetí, t. j. 462. Také u horníků,
jimž dnes k jejich hrdinnému a těžkému
zápasu posíláme s tohoto místa pozdrav
a vroucí přání, aby zvítězili,
stoupl poměrný počet úrazů
za poslední léta trojnásobně.
Krvavé risiko dělnické práce vyžaduje
kategoricky, aby se na bezpečnost dělnictva obracel
zájem celé veřejnosti. Při vzrůstajícím
stále počtu armády raněných
a zabitých na t. zv. poli práce - je to často
pole bezohledného vykořisťování
- klesá životní úroveň dělnictva
a na dvéře jeho rodin stále více tluče
bída, hlad, vysílení. A poslední doba
ukazuje jasně, jak třeba činiti rozdíl
mezi konjunkturou kapitalistů a konjunkturou pracujících
a konsumentů. Na jedné straně zbohatnutí
a přesycenost - u dělníků pokles úrovně,
vysílení, nedostatek a stále stoupající
počet úrazů a zabití. Trnitá
koruna a věnec, který neslo několik dělníků
před velkými tisíci promrzlých a vetcho
oblečených dělníků, když
doprovázelo v úterý ke hrobu své druhy,
je věrným symbolem postavení pracujícího
lidu. Kletba nynějšího kapitalistického
řádu, zločiny kapitalistické ziskuchtivosti,
hazardování s lidskými životy, to vše
visí jako černý mrak nad naší
republikou. A nebude lépe, pokud práce nebude osvobozena
a dokud středem všeho nebude poctivě pracující
člověk a pokud jím bude mamon a kapitalistický
zisk, nebude lépe, pokud ke své cti nepřijde
především ta těžká ruční
práce, dnes opět tak znehodnocená.
Zvlášť těžko platí hříchy
kapitalistického režimu naši dělníci
stavebníci. Tři čtvrtiny všech nemocí
dělníků stavebních, přihlášených
u pražské nemocenské pojišťovny,
jsou zaviněny úrazy a pohmožděninami.
Není tu svatou povinností nás všech
starati se o zvýšení bezpečnosti tohoto
dělnictva a nebylo by jeho vražděním
kdyby se nehledaly všechny cesty k nápravě?
Předkládáme dnes několik konkretních
návrhů sledujících tento cíl.
První je nový návrh zákona o živnostenské
inspekci, kterou se mění, doplňuje a prohlubuje
starý zákon o zavedení živnostenské
inspekce z r. 1883, kterým se rozšiřuje pravomoc
inspekce a zaručuje možnost dělnické
spolukontroly tak důležité a nepostradatelné.
Žádáme s důrazem, aby tato naše
osnova zákona byla s urychlením ústavně
projednána - vyžaduje toho zdraví a bezpečnost
dělnictva. Dvě zákonné osnovy, které
dnes předkládáme, nejsou nějakými
návrhy, které by byly předloženy ad
hoc - takové příležitostné zákony
nemívají velké ceny - avšak dnešní
návrhy jsou výrazem starého přání
odborových organisací a důvěrníků
dělnictva. Slyší-li se dnes, jak se na Poříči
přestupoval zákon o pracovní době,
vidí-li se dnes, jak odpovědné a těžké
práce betonářské prováděly
se i v noci a ve chvatu proti základním pravidlům
bezpečnosti dělníků na stavbě
pracujících i bezpečnosti budovy samé,
pak vidno, jak nepostradatelná je dnes řádná
stavební živnostenská inspekce. (Posl. Johanis:
Po katastrofě se v noci pracuje v Praze dále! Ukazuji
na Soukenickou ulici!) To jest dnes zjev při tom spěchu
v Praze, který jest na denním pořádku
všude, kam se podíváte. Na stavbách
snad po poslední katastrofě bude tomu učiněna
přítrž.
Připomínáme při vzpomenutí
pracovní doby velmi nutné nové úpravy
zákona o 8hodinové pracovní době.
Směrodatnými by tu mohly býti účelné
direktivy této věci se týkající,
obsažené v odpovědi min. soc. péče
Habrmana (viz tisk 4721 z r. 1924).