Nikoliv! Hlavní vinu na stavebních neštěstích,
která se v tomto státě stala a ještě
stanou, má vláda a ona sněmovní většina,
která tuto vládu následuje s nepochopitelnou
slepou poslušností. Tato vláda jest prodchnuta
zpupností, která nemá rovné v celém
světě. Tato vláda jest tak pevně přesvědčena
o své bohorovnosti a neomylnosti, že dokonce překonává
dogma o neomylnosti papežově. Vládní
strany se nesmějí postaviti proti vládě
ani slovem a nesmějí vznésti jediného
požadavku, přes námitky a kritiku oposice přechází
se s opovržením. Vláda nezná jiného
hesla než: "Sic volo, sic jubeo!".
A při tom jest jakost práce, kterou vykonává
vláda a její úřednický aparát,
tak chatrná, že žádný řádně
myslící člověk nepochopí, odkud
vláda čerpá své přepjaté
sebevědomí.
K opatřením proti lichvářům
s pozemky vláda ještě vůbec nesáhla,
proti tomu nehne ani prstem. Soustavné podporování
stavebního ruchu jest problémem, jehož vláda
rovněž neřeší. Za protestu oposice
se pracuje s provisorii a zákonodárným příštipkářstvím,
které se ponenáhlu stalo veřejnou ostudou
našeho zákonodárství. Ale i krátkodobá
provisoria zákonů se připravují a
projednávají s bezpříkladnou lehkomyslností.
Vláda se vůbec nesnaží, aby v důvodové
zprávě uvedla řádné a věcné
důvody. Do výboru nepřijde žádný
ministr, nanejvýš přenechá některému
úředníku ministerstva, aby podle rozkazu
oznámil stanovisko vlády jako nezměnitelné.
Právě v poslední době zažili
jsme toho skvělý příklad. Ve schůzi
sociálně-politického výboru poslanecké
sněmovny ze dne 3. října tohoto roku byl
projednáván návrh zákona tisk 1780
o prodloužení daňových úlev pro
stavby, které budou započaty před 1. zářím
1928 a skončeny do konce r. 1929. Oposice navrhla, aby
lhůta k poskytnutí daňových úlev
pro novostavby byla prodloužena do r. 1932. Jednotliví
řečníci návrhy zevrubně odůvodnili
a poukázali při tom na nebezpečí,
které hrozí celému stavebnímu ruchu
z dosavadní soustavy. I samy koaliční strany
byly toho mínění, že lhůty ustanovené
v zákoně mohou býti prodlouženy. Odb.
přednosta dr Fuchs prohlásil jménem ministra
financí, že ministerstvo financí trvá
na lhůtě obsažené v návrhu a
nemůže připustiti její prodloužení.
A co se stalo? Vládní poslanci koalice bez odporu
se podrobili jako lokaji vládnímu názoru,
zamítli návrhy oposice a přijali zákon
ve znění navrženém vládou. O
několik dnů později dostala vláda
a vládní většina strašlivou odpověď
zřícením domu na Poříči.
(Výkřiky na levici.) Toto místo neštěstí
přímo prsty mrtvých ukazuje na vládu
jako jediného vinníka.
Pokud se vláda nevzdá své zpupnosti a nevyhledá
zdárné spolupráce s oposicí, zákonodárný
stroj v této sněmovně bude roditi nedokonalé
zákony, které musí přinésti
velmi těžké škody celku. Zpupnost vlády
působí vzbuditi velikášství.
Praha má se státi v nejkratší době
moderní metropolí, při tom se však nepřihlíží
k možnostem a schopnostem, spokojujete se jen povrchním
leskem na útraty bezpečnosti, uměle přelidňujete
město a upadáte tak v pravý opak kultury,
v žalostný barbarismus. Tato zpupnost a velikášství
se však projevuje také v jiném oboru. Vnitropoliticky
pokládá se každá menšina za quantité
negligeable a jest olupována o svá národní
práva, v zahraniční politice se provozuje
velikášská politika vítězů
vůči přímým sousedům,
na nichž jsme obchodně-politicky nejvíce závislí.
Zpupnost a velikášství vlády a celého
státního národa jsou vinny tím, že
z Prahy bude jednou zřícenina, dovedou to však
také tak daleko, že se rozpadne celý stát,
nenastane-li velmi brzy obrat.
Vinen tím vším jest však jen vládnoucí
systém, který se navenek naparuje jako patriotický
a státotvorný, který však svou neschopností
nebezpečně podrývá všechny spořádané
poměry.
Naším úkolem jest tedy jen toto: boj proti
tomuto vládnoucímu systému až k jeho
definitivnímu svržení. S tímto heslem
půjdeme také do příštích
voleb. Shrnuji a prohlašuji jménem naší
strany, že nemůžeme vzíti na vědomí
vládní prohlášení. Žádáme
okamžitou zákonnou úpravu stavebního
ruchu definitivním dlouhodobým zákonem, zákonité
potírání lichvy s pozemky a stavební
spekulace a žádáme tvůrčí
spolupráce vládní většiny s oposicí.
Nerad bych si nechal ujíti tuto příležitost,:
abych se nezmínil ještě o jedné věci,
která sice nesouvisí se stavebním neštěstím,
ale nespadá pod pojem stavebního ruchu a bytové
otázky. Zmínil jsem se již, že vláda
připravujíc zákony pracuje většinou
lehkomyslně a povrchně a její důvody
častokráte přímo si zahrávají
s existencemi. Na důkaz uvedl bych jednu věc, která
vzbuzuje velké obavy u širokých vrstev státních
zaměstnanců a zaměstnanců s pevným
platem. R. 1926 podala vláda návrh zákona,
jímž měla býti rozřešena
otázka stavebního ruchu společně s
ochranou nájemníků, a to na širokém
podkladě. Tento návrh zákona byl sice odvolán
a nikdy se nestal předmětem sněmovního
jednání, ale jistě se velmi brzy v poněkud
změněné formě objeví ve sněmovně.
V důvodové zprávě tohoto návrhu
zákona jest věta, která tam byla vložena
pravděpodobně z podnětu ministerstva financí.
Tam se totiž tvrdí, že soustavné omezování
ochrany nájemníků nezpůsobí
u státních zaměstnanců a zaměstnanců
s pevným platem platových a mzdových bojů,
poněvadž většinou bydlí již
v novostavbách a přes vysoké nájemné
nebyli hospodářsky zničeni. Tyto důvody
vlády byly najisto zarážející
a vzbudily obavu státních zaměstnanců.
Na základě šetření provedeného
organisacemi státních zaměstnanců
mohu prokázati, že tyto důvody vlády
jsou nesprávné, poněvadž si vláda
vůbec nedala práci přes to, že má
k tomu prostředky, aby vyšetřila skutečné
poměry. Na důkaz svého tvrzení dovoluji
si uvésti přesně zjištěná
čísla: ze 49 německých poštovních
konceptních úředníků bydlí
4, to jest 8,16%, ve vlastních domech, 28, to jest 57,12%,
jako nájemníci v bytech ve starých domech,
10, to jest 20,4%, bydlí v nových domech, 6, to
jest 12,24%, v podnájmu, a 1 to jest 2.04%, jest bez bytu.
Nynější roční činže,
placená nájemníky ve starých domech,
činí 1046 Kč, nejvyšší 5000
Kč. Průměrně platí poštovní
konceptní úředníci za byty ve starých
domech 2672 Kč, v nových domech nejméně
1536 Kč a nejvýše 4000 Kč, průměrně
2926 Kč. Ovšem bydlí vesměs v nových
domech, které byly vystavěny stavebními družstvy
se státní podporou. Podnájemníci platí
nejnižší nájemné 1800 Kč,
nejvyšší 5400 Kč, průměrně
3080 Kč.
Ze 376 německých berních úředníků
bydlí 73, to jest 19.41%, ve vlastních domech, 221,
to jest 58.78%, ve starých domech, 54, to jest 14.36%,
v nových domech, 19, to jest 5,06%, v podnájmu,
a 9, to jest 2.39%, u příbuzných. Průměrné
nájemné, placené těmito berními
úředníky, činí ve starých
domech 1416 Kč, v nových 3006 Kč.
Ze 835 středoškolských profesorů má
8,5% vlastní dům, 14,6% bydlí v podnájmu,
76.9% jsou nájemníky celých bytů.
Z toho bydlí 69.8% ve starých domech, 32.2% v nových
domech. Většina starých nájemníků
platí ročně 1000 až 2500 Kč,
většina nových nájemníků
ročně 2000 až 5000 nájemného.
Mám ještě data o bytových poměrech
německých úředníků a
profesorů v Brně, německých finančních
úředníků a jiné tabulky. Uvedená
čísla dokazují však dostatečně,
že převážná část
státních zaměstnanců bydlí
ve starých domech a proto platí ještě
poměrně nevysoké nájemné.
Za dnešních platových poměrů
státní zaměstnanci nesnesou dalšího
zdražení cen bytů. Poněvadž však
k němu přece musí dojíti, budou se
státní zaměstnanci musiti dožadovati
přiměřeného zvýšení
svých platů, aby čelili dalšímu
zbídačení svého stavu. Vláda
má v moci rozumnými zákony zabrániti
tomuto platovému boji státních zaměstnanců.
Vláda nesmí však klamnými a nejapnými
důvody nepříznivě působiti
na zákonodárství, nýbrž musí
vyšetřovati skutečné poměry a
podle nich říditi zdělávání
zákonů. Jménem státních zaměstnanců
žádám tedy, aby k anketě zájemníků,
připravované panem ministrem dr Šrámkem,
o definitivním řešení bytové
otázky, byli pozváni také zástupci
předních organisací státních
zaměstnanců. (Potlesk poslanců něm.
strany národní.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
jest p. posl. L. Wenzel. Dávám mu slovo.
Posl. L. Wenzel (německy): Slavná
sněmovno! Při jednání o velkých
neštěstích, která se přihodila
v poslední době, nestačí ovšem
konstatovati pouze jejich příčiny, zjistiti
snad vinníky, nýbrž musíme si uvědomiti,
že tyto zjevy, které se jednotlivě vyskytovaly
již dříve, v poslední době se
však vyskytují tak hrozným způsobem,
mají jistě všeobecný význam.
Již příliš dlouho se táhne serie
zřícených novostaveb a všech větších
neštěstí. Počet mrtvých a zraněných
vzrůstá a s tím spojená hospodářská
pohroma pro jednotlivce vykazuje ovšem také vesměs
stoupající křivku. Zde vidíme velmi
zřetelně, že nemůže jíti
o náhodu, nýbrž, že zde máme co
činiti s určitým systémem. Za všechny
tyto krvavé ostudy ve stavebnictví u nás
nemůžeme činiti odpovědnými,
jak se to tak často děje a jak to vyznívá
z kritik, snad jednotlivé firmy, nýbrž musíme
konstatovati, že chybná jest celá soustava.
Musíme konstatovati, že nemáme již zdravého
stavebního ruchu, nýbrž že nastala přímo
stavební horečka, spekulační systém,
spekulační štvanice a musíme se tázati
po příčině tohoto systému.
Zkoumáme-li dnes, jak se zadávají veřejné
práce, vidíme, že ministerstvo veř.
prací vydalo již r. 1922 ministerské nařízení
o betonových stavbách, vypracované odb. přednostou
inž. Hermannem. Stavební odborníci vědí
velmi dobře, že pan inž. Hermann jest vynikající
znalec. V tomto nařízení pro státní
betonové stavby se žádá, že při
každé státní stavbě musí
býti umístěny zvláštní
tabulky, z nichž musí býti pro veřejnou
kontrolu patrný poměr betonové směsi.
Vidíme tedy jasně, že ministerstvo veř.
prací již r. 1922 velmi dobře vědělo,
jak velký význam má dozor na mísení
betonu při betonových stavbách. A co se stalo
od té doby pro stavby, které byly rozepsány
ve veřejné soutěži? Slyšíme
staré heslo: "Levně, levně, levně".
Vinníkem jest zde celý systém stlačování
cen a bylo by bývalo především povinností
vlády, aby učinila taková bezpečnostní
opatření nejen při provádění
staveb, jež staví vláda, nýbrž
především také při stavbách
soukromého rázu, které jsou zadávány
veřejnou soutěží. Vidíme tedy,
že zde nelze po příti spoluviny vlády
a všechna ujišťování pana ministra
veř. prací v dnešním jeho prohlášení
nejsou jen tak beze všeho úplně správná.
Mám zde opis prohlášení, které
učinil pan ministr veř. prací dne 10. října
v senátě. Tu prohlašuje pan ministr veřejných
prací, že státní správa nemá
na to především žádného
přímého vlivu. Vidíme však zcela
zřetelně, že přece má nějaký
vliv. Provádějí-li se stavby, které
staví stát a vydá-li se tam nařízení,
v jakém poměru musí býti beton míchán,
a nařizuje-li se vyvěšení vyhlášky
na stavbě, aby byla veřejná kontrola mísení
betonu, proč se to neděje na soukromých stavbách?
(Souhlas na levici.) Musíme tedy takovéto
prohlášení pana ministra veřejných
prací zásadně odmítnouti.
Pan ministr veř. prací doufá, že za
účinné spolupráce zákonodárných
sborů a odborníků bude lze příště
takovýmto pohromám zabrániti. Německá
národní socialistická strana dělnická
podala již r. 1925 v tisku 94 návrh na zřízení
poradního sboru pro stavební živnosti k potírání
bytové nouze a k podporování umění
stavitelského a pomníkového. Věděli
jsme již tenkráte z vývoje věcí,
že jednou přijde doba, kdy vznikne velká nouze
o stavební hmoty. Předvídajíce to,
podali jsme sněmovně tento návrh a odůvodňovali
jsme jej tím, že toho vyžadují tehdejší
hospodářské poměry a že se musí
něco podniknouti, aby se povznesla živnost stavitelská
a zdolala bytová nouze. K tomu účelu jest
třeba zříditi poradní sbor pro živnosti
stavební k potírání bytové
nouze a k podporování stavitelského a pomníkového
umění, poněvadž jest estetickým
požadavkem, aby byl zachován stavební sloh
odpovídající době. Porovnání
stavebních živností umožňuje opět
práci nesčetným dělníkům.
Podali jsme tyto návrhy pevně přesvědčeni,
že přede vším jiným při
dnešním vývoji kartelů, trustů,
kondičních a zadávacích kartelů
musí se něco státi pro stavební řemeslníky
a stavební podnikatelské firmy. Již r. 1925
domnívali jsme se stejně, jako dnes pan ministr
veř. prací, že zřízením
poradního sboru pro podporování stavebních
živností musí býti slyšeni odborníci.
Teoretikové, kteří snad sedí při
celé spoustě spisů, nemohou míti ani
zdaleka oněch praktických, zkušeností,
jako odborník, který má denně příležitost
pozorovati tyto věci. Již tenkráte jsme věděli,
že jest třeba úpravy, a volání,
které přicházelo z družstev stavebních
řemeslníků, z mnoha porad v obchodních
a živnostenských komorách, při velké
mezinárodní manifestační schůzi
na Střeleckém ostrově v Praze jasně
a zřetelně ukázalo, jak bylo by třeba
takové zákonné úpravy stavebních
živností, aby se zabránilo lichvě s
půdou a stavební spekulaci, rozumné úpravy,
která by byla přiměřena poměrům
vzhledem k budoucnosti. Oposice podala tenkrát ony návrhy,
jak již řečeno, v hlubokém přesvědčení,
že nejsou pouhou slepou oposicí, nýbrž
požadavkem, jehož jest skutečně třeba
v zájmu podporování stavebních živností.
Pan kol. Horpynka již prohlásil, že tyto
návrhy byly prostě odsunuty, zmizely a od zasedání
k zasedání přicházely prostě
do koše. Víme však také, že především
jiným jest třeba, aby byly vydány směrnice,
z nichž by vysvítalo, že soustava "Levně,
levně, levně" jest naprosto nesprávná.
My němečtí národní socialisté
vždy jsme po této stránce hlásali své
zásadní mínění a stáli
jsme na stanovisku, že, bylo-li podáno 20 nabídek
při zadání stavby, dlužno sečísti
všechny částky nabídek a děliti
je číslem oferujících, aby se zjistila
střední linie. Kdo snižuje a stlačuje
ceny, stlačuje ovšem také jakost práce,
jakost materiálu a ovšem také mzdy a vůbec
solidnost provedení. Víte, že tato soustava
vedla k úkolovým mzdám, zavazuje stavební
mistry k velkým penále, což je při této
šílené práci nutí, aby takřka
v poslední chvíli užívali vlhkého
dříví, špatných latí,
rozdrobených cihel, méněcenného betonu.
Jest tedy třeba, aby stavební soustava byla podrobena
revisi po této stránce a víme velice dobře,
že tento požadavek odpovídá hospodářským
nárokům. (Posl. Krebs [německy]: Při
státních stavbách byli němečtí
podnikatelé vyloučeni, při tomto "levném"
systému!) Zcela správně.
Na všech manifestačních sjezdech veškerého
stavebního řemeslnictva bez rozdílu stran
- byli přítomni dokonce i čeští
zájemníci ze Slovenska - byly přednášeny
tyto základní požadavky stavebních živnostníků.
Byli přítomni také zástupci ministerstva
veřejných prací a ministerstva obchodu. Vyslechli
přednesená přání, ale od té
doby uplynuly měsíce a léta a nic se nestalo.
Pan kol. Horpynka mluvil již o tom, že by se
měla učiniti přítrž tak zvané
spekulaci s půdou. Zde se setkáváme se zajisté
smutnou věcí. Stará selka bude beze všeho
hnána před soudce, přinese-li do města
dva kilogramy tvarohu a prodá jej dráže. Ale
proti lichváři s pozemky a stavbami, těmto
spekulacím, které již natropily tolik neštěstí,
nebylo ještě podniknuto zásadně nic.
V obcích a městech, kde to bylo možno, učinili
pokus čeliti spekulaci s půdou a pozemky, a to tím
způsobem, že města, postupujíce solidárně
se stranami, které jsou proti této soustavě,
získala ve větším rozsahu pozemky. Nyní
však přišla tak zvaná správní
reforma, která způsobí, že města
nebudou již příště míti
peněz k nákupu pozemků a proto nebudou také
s to, aby je prodávala pro stavební účely
za levnější ceny. Tedy správní
reformou bude opět podporována spekulace s půdou.
Na základě správní reformy bylo by
také třeba, aby byl vydán zákon nebo
aspoň přísné nařízení,
aby se učinila přítrž spekulaci s pozemky.
Ovšem musily by býti také podklady určité
spolehlivosti, solidnosti a jistoty. My, němečtí
nár. socialisté, nebyli jsme snad nikdy pouhými
kritiky, pouhými teoretiky, nýbrž vždy
jsme podávali praktické návrhy, naslouchali
jsme tepně praktického života a věděli
jsme, čeho jest v praksi třeba. Již r. 1925
podali jsme několik důležitých návrhů,
které měly zaručovati bezpečnost a
solidnost. Vidíme-li dnes takový spěch, takové
štvaní, stavění 5nebo 6patrových
domů se dvěma poschodími do hloubky za tak
krátkou dobu, pak jest to mamonismus, soustava otročení
činžím, a všechny tyto věci mají
nesmírně veliký význam. Ale tím
upadá do hlubokého otroctví nejen stavební
podnikatel, nýbrž i stavební řemeslník.
Lituji jen, že lavice velké stavovské organisace
Svazu zemědělců jsou dnes opět prázdné.
Lituji toho proto, poněvadž jsme chtěli probuditi
svědomí těchto pánů. Sedláci
byli kdysi velmi nešťastní, musili otročiti
a robotovati. Tu přišel Kudlich a přinesl sedlákům
svobodu. A jak je to dnes se stavebními živnostmi?
Stavební živnostníci žádají
po léta, aby byli svobodnými lidmi, mimo to žádají,
jak jest tomu v Německu a v Americe, aby byl vydán
zákon k zabezpečení pohledávek stavebních
živností. Jest to velmi prostá věc,
která by nic nestála ani vládu, ani stát,
bylo by třeba jen trochu píle a svědomitosti
odpovědných vládních činitelů.
Proti tak zvaným spekulantům s pozemky vznesli jsme
určité požadavky a v zájmu všech
stavebních řemeslníků učinili
jsme několikráte celou spoustu pokusů. Byli
jsme u ministra obchodu, u ministra spravedlnosti, několikráte
jsme předložili také své návrhy
dřívějšímu ministrovi veřejných
prací. Nebyly to naprosto žádné zákonné
novinky, nýbrž zařízení, která
se jinde již celá desítiletí osvědčila,
tak v Německu a v Americe. Velevážení!
Nechci zde opět poukazovati na veliký význam
zákonného zajištění stavebních
pohledávek, ale několika větami bych jen
konstatoval, že zajištění stavebně-právních
pohledávek bylo by všeobecným bezpečnostním
opatřením, při čemž by především
musilo býti co nejpečlivěji zkoumáno
používání použitého stavebního
materiálu, poměr ceny k materiálu a celý
způsob stavění. Jakost provedení,
solidnost provedení stavby dala by se nejlépe vyšetřiti
takovýmto zákonem. Po této stránce
nabylo by se nejlepšího přehledu prostřednictvím
stavebních knih. Velevážení! Zdůraznil
jsem již, že veškeré stavební řemeslnictvo
nejen německé, nýbrž i české
a slovenské, několikráte žádalo
zákona k zajištění stavebně-právních
pohledávek. My také víme, že soustavou
kartelů, trustů a cenových sdružení
jsou těžce poškozováni stavební
podnikatelé a řemeslníci, a že by bylo
třeba, aby stavební hmoty byly získány
z prvé ruky. Máme pro to organisaci, zákonitou
možnost, mám na mysli výrobní a hospodářská
družstva živnostenských výrobců.
Několikráte jsme učinili pokus prostřednictvím
takovýchto družstev dostati zboží z původního
pramene, od prvého výrobce. Tu se však karteloví
magnáti jen výsměšně usmívali
a takové požadavky stavebního řemeslnictva
zcela prostě odmítli. Proto bylo by třeba,
aby si vláda všimla našich návrhů
na zřízení poradního sboru pro stavební
živnosti, tak, jak toho žádáme. Tím
mohly by stavovské organisace zákonitým způsobem
zabrániti nešvarům. Také návrh
na zřízení poradního sboru pro výdělková
a hospodářská družstva živnostenských
výrobců zůstal prostě bez povšimnutí
a přešlo se přes něj. Jak velký
jest majetek, který jest vložen do veřejných
a soukromých staveb, tak velké jest také
risiko spojené s nynějším způsobem
stavby a celou stavební soustavou.
Nejinak jest tomu také s oněmi plovoucími
obydlími, která nese naše Labe. Již dávno,
dávno jsme žádali, aby také zde, jako
v zákoně k zajištění stavebně-právních
pohledávek, byl vydán moderní zákon
k úpravě soukromoprávních poměrů
vnitrozemské plavby. Tento zákon má velký
význam a odpovídá požadavkům
všech vlastníků lodí, loďařských
družstev a všech těch, kdo investují své
peníze do těchto lodí. Takový zákon
mají již několik desítiletí v
Německu a v mnoha jiných kulturních státech,
kde se provozuje námořní a vnitrozemská
plavba. Jen u nás není možno vymoci takovýto
zákon. Pokusili jsme se již o všechny možné
cesty, byli jsme také na poradách v Bratislavě
a v ministerstvu obchodu jsme jednali s příslušnými
zájemníky a důrazně jsme žádali,
aby tyto věci byly konečně upraveny. Nestalo
se však nic. Shrnuji a prohlašuji jen jménem
naší strany, že nemůžeme vzíti
na vědomí projevů, vlastně prohlášení
pana ministra veř. prací dr Spiny. My, němečtí
nár. socialisté, jsme přesvědčeni,
že kdyby vláda byla dobré vůle a kdyby
jednala svědomitě, takové věci byly
by se nepřihodily. Žádáme zásadně
splnění svých požadavků a uskutečnění
návrhů, které jsme aspoň v zásadě
podali. (Potlesk poslanců něm. strany nár.
socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Eckert. Uděluji mu slovo.
Posl. Eckert (německy): Pánové!
Máme projednávati rozpočet pro r. 1929. Ve
většině zemí a států jest
tato parlamentní práce provázena zvláštní
pozorností a velikým zájmem veřejnosti.
Skoro ve všech státech skýtá parlament
právě v době projednávání
rozpočtu obraz vnitřně-politické a
hospodářské struktury a podává
při tom důkaz o hospodářské,
kulturní a sociální výši státu
nebo jeho obyvatelstva. U nás v Československu se
státní rozpočet projednává
tak, že se na rozpočtu, předloženém
ministerstvem financí, nesmí ani v rozpočtovém
výboru, ani v plenu ničeho změniti na pevně
stanovených číslicích. Takovéto
projednávání rozpočtu není
ani demokratické ani účelné a tím
se již předem vylučuje vlastně každá
spolupráce zástupců lidu. Nejhorší
však při tom jest, že se pouze v těch
nejřidších případech při
sestavování rozpočtu pro příští
rok béře ohled též na přání
a stížnosti podané při projednávání
rozpočtu. Tím jest jednak pochopitelna neúčast
obyvatelstva na nejdůležitější
ústavní úloze zákonodárného
sboru a jednak umrtvuje tento systém každé
hnutí poctivé spolupráce a mizí též
veškerý pocit spoluodpovědnosti. Dá-li
se státní rozpočet již sám sebou
v krátké době, kterou máme k disposici,
velice těžce prostudovati, pak jest to pro nás
německé zástupce tím těžší
zpracovati předložené obsáhlé
svazky, poněvadž jsou vydány výhradně
v české řeči. Již v zájmu
věci samé jest tudíž oprávněným
náš. požadavek, aby alespoň vysvětlivky
byly budoucně přidávány také
v řeči německé. Jestliže přese
vše se přece účastníme projednávání
tohoto rozpočtu, dáváme tím na jevo
dobrou vůli ke spolupráci, nevzdáme se však,
třebaže. patříme k vládní
většině, nikterak práva na kritiku.
Provádíme kritiku čistě věcnou
a jsme při tom toho mínění, že
naší spoluprací je možno vykonávati
patřičný vliv také na administrativu,
což nemůže na konec zůstati bez účinku
na důležité požadavky našeho sudetskoněmeckého
národa.
Předložený rozpočet zůstal ve
svém složení nezměněný
jako předcházející rozpočty.
Podstatně doznala i většina číslic
pouze nepatrných změn proti loňskému
rozpočtu. Vydání státní správy
jsou rozpočtena asi na 9535 mil. Kč, příjmy
na 9570 mil. Kč. Z toho vyplývá přebytek
okrouhle 36 mil. Kč proti 26 mil. Kč v roce předcházejícím.
Formálně je tedy rozpočet v rovnováze.
Jest to velikou zásluhou p. ministra financí dr
Engliše, že byl s to, aby nám předložil
aktivní rozpočet. Vítáme-li při
tom zvláště jeho zavedený úsporný
systém, -přece chceme ihned zjistiti, že za
účelem udržení rovnováhy užívá
se ještě stále daní, které jsou
silnou překážkou výroby a vývozu.
Nebude trvale možno, aby se udržely druhy vysokých
daní, zvláště daň obchodní,
z obratu, dopravní a některé jiné
druhy malých daní, poněvadž je dlužno
považovati národohospodářsky za škodlivé
a my nemůžeme se zbavovati schopnosti konkurence proti
cizině. Československo musí od necelých
14 mil. obyvatelstva vybrati ročně dohromady s obecními
dávkami asi 16 miliard na daních a přirážkách.
To je asi třetina celého národního
důchodu. Toto zatížení je národnímu
hospodářství na závadu tak, že
jsme hnáni z jedné krise do druhé. Jestliže
daňové zatížení poplatnictva
nedozná brzy důkladné úlevy, pak kráčíme
vstříc nebezpečí, že právě
tyto produktivní síly budou ohroženy ve své
existenci a že tím státu zaniknou právě
ony prameny, z nichž čerpá většinu
daní. Tím trpí zvláště
velmi těžce střední stav, který
jest veřejnými dávkami přetížen
do té míry, že již dnes těžce
zápasí o svoji existenci. Právě tyto
střední vrstvy obchodnické a živnostenské
vedle stavu selského a malých průmyslníků,
které tvoří základní pilíře
spořádaného státu, musí zůstati
ve stavu života schopném a nesmí býti
ve své existenci ohrožovány, poněvadž
by se s nimi zároveň musilo sřítiti
celé státní hospodářství.
Proto se musí vynasnažiti nynější
vláda i všecky vlády příští,
aby veřejná břemena byla snížena.
Pak nastane též vyšší blahobyt obyvatelstva
a bude zapotřebí hospodářského
a kulturního povznešení republiky. Co se týče
rozpočtu samého, nutno konstatovati, že nepřináší
proti předcházejícímu roku přes
daňovou reformu nijakého snížení
pro hospodářství. Naopak, ministerstvo financí
počítá dokonce s větším
výnosem daní než r. 1928. R. 1928 činil
7,43 miliard, kdežto pro r. 1929 počítá
se se 7,49 miliardami. Daň důchodová v částce
1,05 miliardy zůstala na téže výši
jako v roce loňském. Všeobecná daň
výdělková v částce 175 milionů
snižuje se pouze o 5 mil. Zvláštní výdělková
daň v částce 221 jest pouze o 9 mil. nižší
než v roce loňském. Podobně se to má
s daní z obratu a přepychovou, jež jest preliminována
1,07 miliardy oproti 1,12 miliardy r. 1928. Používám
při tom příležitosti, abych poukázal
na to, že dlužno se konečně ujmouti věci
se vší vážností, aby tento druh
daně byl pro malé a střední závody
paušalován. Zvláště je dosavadní
systém neudržitelný v textilnictví a
dlužno se domáhati toho, aby paušalování
bylo provedeno s největším urychlením.
Daň z obratu, daň dopravní a uhelná
jsou všeobecně pociťovány jako nejtíživější
druhy daní. Kdyby bylo možno je zrušiti, pak
by to znamenalo, že by mohla býti průmyslová
a živnostenská výroba skoro o 2,5 miliardy
levnější. Tím by se stalo Československo
nejen v zahraničí schopnějším
konkurence, nýbrž i v této zemi byly by veškeré
životní potřeby podstatně levnější.
Docela mimořádného zvýšení
doznala cla z 1,1 na 1,17 miliardy. Zamýšlí
se tedy jako dříve pokračovati v systému
zvýšené celní ochrany, ačkoliv
stojíme před uzavřením důležitých
obchodních smluv, z nichž pro nás přichází
v první řadě v úvahu smlouva s Německem.
Právě při řešení obchodně-politických
otázek se ukazuje, že přes nejrozmanitější
mezinárodní hospodářské konference,
i kdyby byly pořádány ještě s
větší výpravou, jsou na nich usnešené
theorie v přímém odporu s celní a
obchodně-politickou praxí jednotlivých států.
Co do daní nutno prohlásiti, že reforma přímých
daní nesplnila dosud nadějí v ni kladených.
Ani dnes nenastala ještě ve vyměřování
daní žádoucí jasnost a pořádek.
Nezmlkají stížnosti do nevyřízených
žádostí a spousta daňových odvolání
je ještě nevyřízena. Všeobecné
znepokojení ve výdělečných
a poplatnických kruzích způsobily exekuce,
jimiž mnohé berní úřady vyhrožovaly.
Hospodářská situace není bohužel
ještě taková, aby poplatníci mohli udržovati
své daňové částky již
připraveny v zásuvce. Přeměny, jež
se po válce ve většině závodů
staly nutnými, měly za následek velké
nákupy nových nářadí a strojů,
které mohly býti provedeny právě jako
nejnutnější investice u majetku domovního
pouze drahým úvěrem. Možnost odbytu
a výdělku nejsou takové, aby se daly tvořiti
úspory. Naopak dnes musí řemeslníci
a obchodníci použíti úvěrů,
aby vůbec mohli závody udržeti, poněvadž
jinak by musil nastati všeobecný hospodářský
klid. Za tohoto stavu nejsou vždy hned po ruce prostředky
k placení daní a tím se stává,
že poplatník nemůže dostáti svým
povinnostem a to tím spíše, že byly předepisovány
daňové částky za více let najednou.
Nikoli tedy zlý úmysl neplatiti vůbec žádné
daně, nýbrž poměry nepřipouštějí,
aby mohly býti v krátké lhůtě
ihned zapraveny všecky nedoplatky a běžné
daně. Proto jest bezprávím, proti němuž
musíme protestovati se vší rozhodností,
že berní úřady postupují tak
rigorosně s dražebními edikty. Žádáme,
aby ministerstvo financí nařídilo berním
úřadům, aby zanechaly daňových
upomínek, daňových exekucí a zvláště
exekučního zajištění dlužních
daní na domovním majetku, aby povolovaly posečkání,
jsou-li žádosti patřičně odůvodněny
a pouze tam, kde sluší míti za to, že
se nedostává určitě dobré vůle
k placení, učinily příslušná
opatření. Jest sice jasno, že se ministr financí
musí snažiti, aby do státního hospodářství
přivedl pořádek a že zvýšené
požadavky mají za následek zvýšené
dávky. Ovšem by se daly u mnohých rozpočtových
kapitol učiniti znamenité úspory, kdybychom
si uvědomili, že jsme přece jen malým
státem, a kdybychom svá vydání upravili
úměrně podle příjmů.
Nutno říci se vší otevřeností
a jasností, že československý stát
na základě svých vztahů žije
nad své poměry. Panem ministrem dr Benešem
zastupovaná prestižní politika nutí
malý stát s jeho sotva 14 milionů čítajícím
obyvatelstvem do tak velikého representačního
a vojenského břemene, jakého si nedovoluje
ani mnohá velmoc. Pan ministr pro věci zahraniční
měl by veškeré důvody, aby se přizpůsobil
změněným světově-politickým
poměrům a aby se snažil, aby se se všemi
nás obklopujícími sousedy dostal skutečně
v přátelský poměr, poněvadž
by to velice mnoho přispělo k vnitřní
konsolidaci. Stále a stále se vždy zdůrazňuje,
že stát je konsolidován. Připouštíme,
že to souhlasí tak dalece, pokud se to týká
číselného rozpočtu. Nesouhlasí
však konsolidace, béřeme-li v úvahu
veškeré okolnosti, za kterých jsou nuceny zde
žíti menšiny tohoto státu a zvláště
německý lid. Oslavuje-li v tomto roce český
národ desetileté výročí státu,
nevykládáme mu jeho radost ve zlé, avšak
nelze dobře žádati, aby sudetsko-německý
lid spolu jásal, uvědomíme-li si, jak hrozné
rány byly v tomto desetiletí zasazeny sudetsko-německému
lidu a jeho hospodářství. Zahraniční
politika mohla by tu přispěti mnoho, při
nejmenším morálně velmi mnoho, k našemu
vnitřnímu uspokojení a tím i k uspokojení
všech národností tohoto státu. Nesrozumitelné
zůstává nám stanovisko pana ministra
pro věci zahraniční v otázce připojení
Rakouska k Německu. Jsme toho mínění,
že naše zahraniční politika má
tuto záležitost posuzovati jako výlučně
německou a rakouskou a že nemá práva
vměšovati se do této záležitosti.
Tato myšlenka připojení blíží
se stále více uskutečnění,
poněvadž to v našem věku ani jinak nejde,
a to by mělo býti každému jasno, že
přes násilné zřizování
státních hranic zůstává ještě
pouto krve a řeči. Jestliže pan ministr pro
věci zahraniční neustále ujišťuje,
že náš poměr k Německu jest přátelský,
pak nemůžeme těmto vyjádřením
tak dlouho přikládati oné vážnosti,
pokud se též 31/2 milionu sudetských Němců
nedostane jejich práva v mezích tohoto státu.