Posl. Zápotocký: K prohlášení
pana ministra veř. prací o stavební katastrofě
na Poříči chci precisovati stanovisko komunistického
klubu.
Není to dnes po prvé, kdy v parlamentě zabýváme
se otázkou stavebních katastrof. Již 14. června
t. r. po stavební katastrofě v Revoluční
třídě podal náš klub návrh,
aby se dostavili ministr vnitra a ministr soc. péče
do sněmovny a podali zprávu o katastrofě
a zároveň aby podali prohlášení,
co vláda hodlá učiniti, aby bylo zabráněno
dalším stavebním katastrofám, které
jsou na obzoru. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Vládní strany postavily se proti našemu návrhu,
zamítly jej a ministři do parlamentu se nedostavili.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Pochopitelně: Šlo jen o několik mrtvých
dělníků - a pro několik mrtvých
dělníků nebude se ministr Československé
republiky nijak namáhati.... (Výkřiky.)
Již tenkráte jsme upozorňovali, že za
současného spekulačního systému
na stavbách nejde o náhodu, nýbrž o
systém, který je zde za podpory vlády a vládních
úřadů přímo pěstován
a kterýžto systém musí přinésti
další pohromy a další větší
katastrofy. (Výkřiky posl. Haruse.)
Cituji podle stenografického protokolu, co jsem promluvil
14. června ve své řeči, když
jsem mluvil o katastrofě v Revoluční třídě.
Řekl jsem tehdy (čte):
"V kapitalistickém a buržoasním tisku
hledají se dnes příčiny stále
se opakujících úrazů, zabití,
neštěstí a katastrof na stavbách. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Je potřebí
říci, že hlavní příčinou
těchto neštěstí je kapitalistické
podnikání, jehož jedinou hybnou pákou
je dosažení abnormálního kapitalistického
zisku. Podnikatelé chtějí využitkovati
konjunktury. Celá řada lichvářských
upírů a bankovních spekulantů vrhla
se dnes na obor stavebního podnikání. Spekuluje
se s pozemky, spekuluje se s byty, spekuluje se se stavebním
materiálem a spekuluje se se stavbami. Veliké podnikatelské
i bankovní firmy ujímají se dnes podnikatelských
stavebních prací, berou na sebe provedení
staveb, zadávají je druhým podnikatelům
a každý podnikatel vede stavbu a práci na stavbě
jediným směrem: vydělati a vyzískati
pro sebe co možno nejvíce. Aby se co možno nejvíce
vydělalo, aby se co možno nejvíce vyzískalo,
šetří se na mzdě, šetří
se na kvalitě materiálu, šetří
se na všech bezpečnostních opatřeních
a když potom dojde k neštěstí, říká
se. příčinou toho jsou mimořádné
a vnější události.
Podívejte se dnes na pražské stavby! U nás
existuje zákon o 8hodinové době pracovní,
ale na pražských stavbách není 8hodinové
pracovní doby, na pražských stavbách
pracuje se přes čas, na pražských stavbách
pracuje se nepřetržitě i v noci za naprosto
nedostatečného osvětlení, za naprosto
nedostatečných bezpečnostních opatření.
A úřady k tomu všemu dávají povolení,
úřady všechen ten šlendrián, který
na stavbách dnes je, sankcionují. Při provádění
nejnebezpečnějších a nejodpovědnějších
prací, kde jsou ohroženy nejen životy dělníků,
nýbrž i životy občanů, kteří
v sousedství bydlí nebo kolem novostavby chodí,
pracuje se s nekvalifikovanými silami. Proč se užívá
nekvalifikovaných pracovních sil? Jedině
proto, aby se mohly platiti mizerné mzdy, aby se mohlo
znovu vy. dělávati."
Všechny tyto a jiné ještě věci,
které jsme uváděli 14. června, mohly
by býti uváděny znovu dnes. Rozdíl
jest jedině v tom že při katastrofě
v Revoluční třídě bylo možno
oběti kapitalistické racionalisace a vydřidušského
výrobního systému počítati
na jednotky a dnes na Poříči možno je
počítati na desítky. V Revoluční
třídě stali se obětí jen pracující
dělníci, na Poříči byli zřícením
se 6patrové budovy postiženi nejen dělníci,
nýbrž i kolemjdoucí. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Rozsah katastrofy přiměl vládu, že nemohla
přes ni přejíti prostě tak ignorantsky
k dennímu pořádku, jako přešla
přes katastrofu v Revoluční třídě
a přes celou řadu jiných stavebních
katastrof. Vyslala pana ministra veř. prací, aby
udělal prohlášení. Prohlášení
pana ministra veř. prací bylo krajně cynické,
dýšící kapitalistickou bezohledností
a sledující jen jeden účel: hájiti
dnešní vydřidušský kapitalistický
racionalisační výrobní systém,
zakrývati skutečného vraha a vinníka
a umývati si farizejsky ruce nad katastrofou. (Tak jest!)
Chci se podrobněji zabývati prohlášením
pana ministra a poukázati na jednotlivé jeho výroky.
Pan ministr veř. prací praví hned na začátku
svého prohlášení: "Státní
správa nemá a neměla tudíž ani
v tomto případě na provádění
stavby žádného vlivu proto, že šlo
o stavbu soukromou." (Slyšte!) Prosím,
representant vlády a státní správy
v parlamentě prohlašuje, že, ježto šlo
o stavbu soukromou, nemohla se vláda do toho šlendriánu,
který tam na stavbě panoval, míchati, protože
nemůže prý zasahovati do soukromých
věcí, do soukromého života a soukromého
podnikání. (Výkřiky komunistických
poslanců.) To prohlašuje representant toho vládního
systému, který vydržuje sta a tisíce
špiclů, věnuje na jejich vydržování
miliony, jak svědčí dnes právě
podaný vládní rozpočet, k tomu, aby
zasahovali do soukromého občanského života,
aby sledovali každý soukromý krok jednotlivých
občanů. Tedy v tomto případě
vláda neskrývá se za to, že jí
do toho, co se v soukromém životě děje,
nic není, nýbrž obětuje miliony, aby
soukromý život svých občanů kontrolovala.
Dále praví p. ministr: "Dozor nad stavbami
vláda nemůže vykonávati proto, poněvadž
šlo o soukromé stavby." Co tím říká
p. ministr veř. prací? Tím praví docela
otevřeně - a je potřebí, aby zvláště
dělnická veřejnost si to zapamatovala - že
soukromokapitalistické podnikání může
vražditi dělníky (Tak jest!), může
ohrožovati lidské životy a zdraví dělníků
a že státní správa demokratické
republiky pokládá toto vraždění
dělníků za soukromé právo podnikatelů,
do kterého nebude zasahovati. (Výkřiky
komunistických poslanců.) To je smysl prvních
vět prohlášení p. ministra. (Výkřiky
posl. Mikulíčka.)
Pan ministr mluvil dále o dohledu, jejž prováděly
státní úřady na stavbě pomocí
t. zv. živnostenských inspektorů. Řekl,
že dozor prostřednictvím živnostenského
inspektora na stavbě byl prováděn - to jsou
slova p. ministra - ale nedošlo jiné stížnosti,
než stížnost na nedodržování
8hodinové doby pracovní. Fakt je ten, že právě
na stavbě na Poříči dělalo
se celé noci Pan ministr to konstatuje, že došla
stížnost na tuto noční práci
a nedodržování 8hodinové doby pracovní.
Co však státní úřady na tyto
stížnosti učinily, to nám p. ministr
zůstal dlužen. Nezabýval se touto otázkou
proto, že by byl musil přiznati, že státní
úřady v Československé republice vůbec
necítí povinnost dodržovati zákon o
8hodinové době pracovní. Státní
úřady a vláda kašlou na zákony
Československé republiky tam, kde se jedná
o ochranu dělnictva. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Proto také p. ministr veř.
prací pokládá porušování
zákona o 8hodinové době pracovní se
strany podnikatelů na pražských stavbách
za věc docela samozřejmou a nepokládá
za nutno proti tomuto porušování zákonů
Československé republiky nijak zakročovati.
A přeci nedodržování této pracovní
doby bylo jednou z těch příčin, jež
zavinily katastrofu, poněvadž právě
při tomto nedodržování pracovní
doby, při noční práci a při
šíleném spěchu, se kterým se
při dnešním racionalisačním systému
pražské stavby vyhánějí do výšky,
není možno stavěti tak, aby tyto novostavby
nepadaly na hlavu občanům a aby ve svých
troskách nepohřbívaly desítky dělníků.
Jest potom samozřejmé, že pan ministr ve svém
prohlášení ještě dnes říká,
že nelze se vyjádřiti, čím byla
katastrofa zaviněna. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Pan ministr dále ve svém prohlášení
snaží se vzbuditi dojem, že hlavní příčinu
stavebních neštěstí u nás jest
hledati v tom, že prý se lacino staví. Jest
rozhodně nutno vyvrátiti thesi pana ministra o laciném
stavění. Pravda jest, že se hodně na
stavebním podnikatelství vydělává,
že lichvářsky jsou vydíráni dělníci
i nájemníci. To vše jest pravda, ale laciné
stavění existuje jen ve fantasii pana ministra veř.
prací.
Stejně podařený je další výrok
pana ministra, kde porovnává státní
stavby se soukromými stavbami a snaží se dokázati,
že státní stavby jsou bytelnější
proto, že se nezadávají nejlacinějším
oferentům, nýbrž dražším.
Přátelé, proč se státní
stavby zadávají dražším oferentům,
to jest jiná kapitola, to bychom se musili zase rozhovořit
o staré bolesti Československé republiky,
o korupčnictví. (Tak jest!) Ale, chce-li
pan ministr veř. prací dokazovat, že státní
baráky, protože jsou dražší, jsou
bytelnější, usvědčuje ho zrovna
dnešek z nepravdy, protože stavba a nástavba
státního baráku kontrolního úřadu
ve Štěpánské ulici, která přišla
státu hodně draho, jak jest viděti, není
nijak tím chráněna, aby se neporoučela
a neřítila dolů. Právě dnes
bylo vydáno nařízení, aby se nájemníci
z tohoto domu do 24 hodin vystěhovali, poněvadž
dům hrozí přes všechny ochranné
práce a zabezpečení, které se tam
provedly, sesutím. Kdyby nebylo katastrofy na Poříči
a kdyby nebylo desítek zabitých a utracených
tam lidských životů, byla by státní
správa klidně nechala spadnout barák ve Štěpánské
ulici i se všemi nájemníky.
Další pozoruhodný výrok pana ministra
je o trestnosti. Pan ministr zabývaje se touto otázkou
praví: Otázka trestnosti, povinné ručení
a s tím související otázka civilních
nároků na odškodnění bude řešena
příslušným soudem. Když někde
strhne na sebe dítě s plotny hrnec s vařící
vodou a opaří se, seberou matku, zavřou ji
okamžitě do kriminálu a potom teprve vyšetřují,
zdali matka svojí neopatrností smrt dítěte
zavinila. Toto opatření, že okamžitě
je matka zatčena a vsazena do kriminálu, aniž
byla zjištěna její trestnost, odůvodňuje
se tím, že je zde nebezpečí z dorozumění
se. Tato osoba musí býti isolována, aby se
nemohla s někým dorozuměti v záležitosti
své obhajoby a aby tak mohla býti spravedlivě
zjištěna její vina. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Když podnikatelé
zabijí a zavraždí přes půl sta
dělníků, bude otázka trestnosti předmětem
řízení příslušných
soudů, vrazi jsou však ponecháni na svobodě,
poněvadž žádné nebezpečí
z dorozumění se, z pokusu zakrýti svůj
zločin, zde nehrozí, neboť těmto zločincům
a vrahům je předem zajištěna úplná
beztrestnost, když jsou příslušníky
těch hořejších vrstev, ze kterých
se rekrutují dnes zastánci vládnoucího
pořádku v tomto státě. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Není potom divu, že za těchto okolností
celý závěr řeči p. ministra,
co bude vláda dělati proti katastrofám a
k jejich zabránění, vyzněl v tomto
smyslu: "Vláda nemůže dělati žádná
mimořádná opatření k zamezení
těchto katastrof." Po bedlivém přezkoumání
neuznala vláda, že by bylo zapotřebí
dělati nějaká mimořádná
opatření. "Vláda se bude snažiti,
aby dozor nad stavbami se vedl tak jako dosud," prohlásil
p. ministr. To je tedy celý výsledek jeho prohlášení.
Kdybychom chtěli mluviti řečí lidovou,
museli bychom říci: Pan ministr veř. prací
říká: Jen na chudý lid musí
býti přísnost, ale abychom vy stupovali také
proti majetným, toho na nás nežádejte.
Že vláda dovede dělati mimořádná
opatření, rychlá mimořádná
opatření, o tom podám hned důkazy.
Nyní právě kladenské dělnictvo,
horníci, nalézají se v boji proti svým
zaměstnavatelům, proti uhlobaronům, žádajíce
na nich zvýšení mezd. Požadavky kladenských
horníků jsou jistě oprávněné.
Kapitalističtí vydřiduši, uhlobaroni
tak jako stavební podnikatelé, kteří
denně utrácejí a ohrožují životy
svých zaměstnanců, odmítají
tyto požadavky. Celý státní aparát,
policie i žandarmerie, staví se však zde na ochranu
vydřidušských zájmů uhelných
podnikatelů proti zájmům horníků,
podporuje podnikatele v boji proti dělníkům.
Právě dnešního dne vydala vláda
nařízení, kterým se zavádí
mimořádná opatření v obcích
slánského a kladenského uhelného revíru.
(Výkřiky komunistických poslanců:
Hanba!) Vyhlášky, které byly dnes vylepeny
a vybubnovány policajty a četníky, rozhlášeny
po všech obcích zní (čte):
"Vyhláška okr. politické správy
ve Slaném. V poslední době došlo na
některých místech slánského
okresu, ležících v oblasti kladenskoslánské
pánve kamenouhelné, k politování hodnému
porušení veřejného klidu a pořádku,
při čemž i bezpečnost osob a majetku
byla ohrožena. Vzhledem k tomu vidím se nucen, abych
na základě §§ 22 až 35 minister.
nařízení ze dne 19. ledna r. 1853, č.
10 ř.., zapověděl všeliké shromáždění
a shluknutí na místech veřejných.
Přednostové domácnosti a službodárci
nechť pečují o to, aby se mládež
a děti bez nutných důvodů na ulicích
nezdržovaly.
To platí pro obec Brandýsek, Cvrčovice, Hnidousy,
Knovíz, Pchery, Smečno atd., vyjmenováno
je celkem asi 20 obcí slánského okresu. Proti
každému, kdo by zákaz nedodržel a zvláště
proti výtržnostem jakéhokoliv druhu bude veřejnou
mocí všemi prostředky beze všech ohledů
zakročeno. Spáchané trestné činy
budou s největší přísností
podle citovaných zákonů, po př. podle
§u 7 nařízení z 20. dubna r. 1854, č.
96 ř. z., stíhány.
Ve Slaném 17. října 1928.
Okresní politická správa ve Slaném.
Ramajzl." (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Je potřebí zase, aby si toto uvědomila celá
dělnická a pracující veřejnost
v Československé republice. Ve vyhlášce
se totiž praví, že v kamenouhelném revíru
kladensko-slánském došlo k událostem,
kterými byla ohrožena bezpečnost osob a majetku.
Neslyšeli jsme tedy, že by tam byl býval někdo
zmrzačen, že by tam byl býval utracen nějaký
lidský život ale vláda uznává,
že je tam potřebí okamžitě sáhnouti
k nejdalekosáhlejším mimořádným
opatřením a vyhrabává k tomu i staré
paragrafy rakouských zákonů z let 1854 a
1853.
Na Poříči bylo utraceno přes 50 lidských
životů, bylo tam zraněno několik desítek
lidí, ale pan ministr veř. prací a vláda
Československé republiky nevidí příčinu,
proč by se mělo sahati k nějakým mimořádným
opatřením. Vem čert padesát dělníků!
Vláda Československé republiky si myslí:
Počkejte, až my vybudujeme úplně svůj
militaristický systém, až se pustíme
do nové imperialistické války, pak vás
budeme vražditi ne po desítkách, nýbrž
po stovkách a po tisících. Proč bychom
dělali nějaká mimořádná
opatření, když jde o 50 životů
pouhých dělníků, kterých je
v Československé republice tolik a kteří
za mzdu jsou vždy k najmutí?
Postavíme-li tedy vedle sebe dnešní prohlášení
pana ministra veř. prací stran katastrofy na Poříči
a onu vyhlášku, kterou vydávají státní
úřady proti stávkujícím dělníkům
na Kladensku, kteří bojují o větší
skývu chleba pro své děti a svou rodinu,
pak dělníci poznávají jasně,
s kým mají v československé republice
co činiti. (Předsednictví se ujal předseda
Malypetr.)
Je pochopitelno, že tyto vyhlášky, které
byly dnes ve slánském a kladenském okrese
vyvěšeny a vybubnovány, vyvolaly největší
odpor veškerého dělnického obyvatelstva
a pracujícího lidu. Docházejí zprávy,
že dělníci a dělnické ženy
kupí se všude před obecními úřady,
protestují proti tomuto násilnickému postupu,
ve kterém vláda Československé republiky
zase znova ukazuje svoje pravé kapitalistické ledví,
ve kterém zase staví celý státní
aparát do boje proti horníkům, za zájmy
vydřidušských uhlobaronů. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Okr. správa politická ve Slaném poslala také
ústřednímu stávkovému výboru
další výměr a v tom výměru
oznamuje, že zakáže do budoucna všechny
informační schůze horníků,
které dosud povolovala, aby prý se předešlo
porušování veřejného klidu a
pořádku, po případě páchání
trestných činů. Tedy zase je potřebí
mluviti do dělnických řad proto, že
státní úřady v boji kladenských
horníků a při projednávání
požadavků ostravských horníků
chtěly vystupovati vůči dělníkům
v roli zprostředkovatele, chtěly namluviti dělníkům:
my chceme zprostředkovati mezi vámi a zaměstnavateli,
aby se vám skutečně stalo po právu,
my chceme se přičiniti o to, aby vaše požadavky
byly smírným způsobem vyřešeny.
Je zajímavo posuzovati zase, jak se vláda a vládní
zástupcové chovají při tom smírném
jednání o mzdové požadavky horníků
a jak se chovají venku tam, kde se odehrává
vlastní zápas mezi rolníky a zaměstnavateli
a kde leží těžiště rozhodnutí
celého zápasu. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Protože zástupci horníků
nechtěli přijmouti zhoršovací návrhy
uhlobaronů, které jim zástupcové vlády
vnucovali, protože zástupci horníků
jednomyslně odmítli kosti ohlodané, které
jim zde vládní zástupcové na popud
a ve prospěch uhlobaronů vnucovali, protože
všichni horníci v kladenském revíru
postavili se a prohlásili, že vytrvají solidárně
ve svém spravedlivém boji a zápase a protože
i zaměstnavatelé i vláda viděli, že
tato solidarita horníků je nebezpečím
pro kapitalistické vydřidušství a nebezpečím
pro kapitalistický vládní režim, proto
najednou se upouští od smiřovaček a
komanduje se ještě ve zvýšené míře,
než to bylo v začátcích stávky,
celá policejní moc státní, aby kladenské
dělníky pokořila, aby těmito mimořádnými
opatřeními znemožnila boj kladenských
horníků, aby je donutila k tomu, aby požadavky
kapitalistů, uhlobaronů, musili přijmouti.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Mohl bych tak slovo za slovem probírati prohlášení
pana ministra veřejných prací a osvětlovati
před celou pracující třídou,
kolik je v těch slovech výsměchu celé
pracující třídě, jak tu pan
ministr veřejných prací na rozdíl
od psaní buržoasního tisku po katastrofě
docela cynicky ukázal a odkryl pravé ledví
vládnoucích v tomto státě. Buržoasní
tisk, tisk vládnoucích stran po katastrofě
snažil se naladiti lítostivý tón, aby
dělníci, pracující třída
byla oklamána, koupení redaktoři ronili krokodýlí
slzy nad těmi ubitými dělníky a pozůstalými.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Pan ministr veř. prací dnes ve svém prohlášení
neuznal za vhodno ani slovem zmíniti se o těch 50
ubitých dělnících a o těch
pozůstalých rodinách a dětech, kteří
tu byli kapitalistickým vraždicím racionalismem
připraveni o své živitele. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Pan ministr veř.
prací viděl svoji úlohu jedině v tom,
obhájiti kapitalistický režim a když tuto
úlohu vykonal, tak se ztratil, jako se ztratila celá
vláda z tohoto parlamentu, úplně zbaběle,
aby nemusila poslouchati, co se o katastrofě tady bude
mluviti. Je zbytečno mluviti potom o demokratických
parlamentních zásadách Československé
republiky. Tam, kde jde o více než 50 utracených
lidských životů, neuznají zástupcové
vlády za svoji povinnost vytrvati v parlamentě a
slyšeti, co zástupcové občanstva o všech
těch katastrofách soudí. (Výkřiky
komunistických poslanců.) To charakterisuje
dnešní poměry. S touto věcí je
potřebí jíti do všech továren,
do všech vesniček na českém jihu k pracujícímu
lidu a vysvětliti mu, jak jsou klamné všechny
ty zprávy "Večera" a "Venkova",
jak falešná je ta farizejská lítost,
kterou dávají najevo buržoasní noviny.
Je potřebí mu vysvětliti, když se jednalo
v parlamentě o katastrofě, že ministr veř.
prací obhajoval jenom kapitalistické podnikatele,
ale o ubitých dělnících a o pozůstalých
neřekl ani slova, ztratil se z parlamentu a s ním
celá vláda. (Výkřiky poslanců
komunistických a posl. dr Viškovského.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. Zápotocký (pokračuje): Ano,
pane Viškovský, docela otevřenou politickou
agitaci uděláme ze všech těch vašich
zločinů, kterých se denně na pracujícím
lidu dopouštíte. To je to, co vás nejvíce
mrzí, proto byste rádi přes katastrofu na
Poříči přešli k dennímu
pořádku. Proto se také stavěly státní
úřady proti tomu, aby byly hromadně pochovávány
oběti poříčské katastrofy.
Báli jste se těch zlých duchů, které
jste vyvolali. Vaše svědomí - máte-li
jaké - vám říkalo zřejmě,
že jste těmi vinníky před celou lidskou
společností, kteří tyto věci
kryjí. Teď máte strach z toho, že se z
věci dělá politická agitace. (Výkřiky
komunistických poslanců.) A my říkáme
docela otevřeně: my znovu a znovu půjdeme
mezi dělníky a pracující lid a budeme
jim říkati: Podívejte se po 10 letech trvání
Československé republiky, v 10letém výročí
na velké sliby, které vám byly dávány,
kterými jste byli konejšeni, jak vypadá pravá
tvářnost dnešní společnosti!
Podívejte se, kdo si v Československé republice
pomohl, podívejte se, kdo shrábl výtěžky
revolučního hnutí čsl. lidu a čsl.
proletariátu! Zkontrolujte ty, kteří si denně
pěchují kapsy nadměrnými zisky z vašeho
potu a vaší práce a kteří neštítí
se pěchovati si kapsy i z vašeho neštěstí,
kteří se neštítí vydělávati
na vašich životech a na vaší smrti! - To
budeme otevřeně dělnictvu hlásati
a dělnictvo v Československé republice pochopí,
jako pochopilo pražské dělnictvo. Pražské
dělnictvo nedalo se svésti v den pohřbu vaším
falešným skuhráním, prohlédlo
jasně vaše krokodilí slzy a prohlédlo
jasně, jaký cynismus se skrývá za
vašimi falešnými slzami. Proto dělnictvo
pražské v den pohřbu neskuhralo a neplakalo,
nýbrž pochopilo své poslání,
našlo své místo, vyšlo v desetitisících
a statisících na ulice, aby dalo na jevo svůj
hněv proti vašemu kapitalistickému pořádku,
aby dalo na jevo, že v něm také dýše
kus hrdosti a že se nedá beztrestně ubíjeti
a vražditi. (Potlesk komunistických poslanců.)
Mohutný nástup pražského dělnictva
přes to, že i mnozí z t. zv. dělnického
tábora chtěli dělnictvo od demonstračního
projevu odvrátiti, vás zaleknul a desorientoval.
Po všem štvaní, které jste podnikli proti
komunistické straně, najednou jste viděli,
že desetitisíce a statisíce dělníků
nešlo za vámi, nešlo za těmi, kteří
je stejně s vámi na nesprávné cesty
chtěli zavésti, že statisíce dělníků
ve svém srdci a ve svém nitru našlo správnou
orientaci a šlo za hesly komunistické strany. A v
tom jest nebezpečí pro váš kapitalistický
pořádek. Trnová koruna, která byla
nesena v průvodu, o které bylo již dnes mluveno,
není jen symbolem dělnického utrpení,
dělnické uhnětenosti, nýbrž i
symbolem dělnického protestu. Tak jako váš
zločin na Poříči, ubití několika
desítek dělnických životů zalarmoval
a zmobilisoval desetitisíce příslušníků
dělnické třídy, tak vaše další
zločiny budou mobilisovati dále dělnickou
třídu. Domníváte-li se, že vaše
sloupy kapitalistického pořádku jsou nerozborné,
pak my říkáme, že vaše budova kapitalistického
režimu je právě tak vratká, jako váš
racionalisační kapitalistický beton, ze kterého
dnes vyháníte do výše stavby za účelem
zisku, za účelem spekulace, za účelem
soukromého obohacování se. Vy můžete
ještě v budově svého kapitalistického
pořádku připraviti dělníkům
celou řadu těžkostí a svízelů.
Můžete ještě na dělnické
třídě a jejích příslušnících
mnoho zločinů napáchati, můžete
opakovati Kladno, Žehrovice, Rozdělov, Boroňovou
a jiná místa, to všechno můžete
udělati, ale ze všech těchto vašich zločinů
proti dělnické třídě poroste
ten hněv, jako vyrostl hněv pražského
dělnictva ze zločinu na Poříči.
A jako to odhodlání pražského dělnictva
našlo svůj průchod v den pohřbu, tak
přijde také zúčtování
za všechny vaše zločiny, až celá
dělnická třída pochopí, že
jediná obrana proti vykořisťovatelskému
kapitalistickému režimu, jediná možnost
k zamezení toho, aby nebylo hazardováno s dělnickými
životy a dělnickou krví, vězí
v semknutí všech dělnických bataillonů,
(Potlesk komunistických poslanců.) ne tisíců,
desetitisíců, ale statisíců a milionů
pracujícího lidu v jednotnou frontu proti kapitalistické
spekulaci, proti kapitalistickému vykořisťování,
vražednému racionalisačnímu kapitalistickému
režimu a celé kapitalistické společnosti.
Dělníci musí si býti vědomi,
že odstranění této vládní
budovy kapitalistického pořádku nebude se
díti klidným tempem, nýbrž že bude
provázeno katastrofami, jako bylo hroucení se šestipatrového
betonového baráku na Poříči.
Dělnictvo musí ty oběti přinésti
ve svém vlastním zájmu, aby nepřinášelo
později ještě dalších obětí
ve prospěch váš, ve prospěch krvelačného
kapitalistického režimu. Teprve na troskách
této vaší vládní zhroutivší
se budovy, teprve na troskách vašeho společenského
řádu musí dělnictvo, horníci
z Kladenska i zemědělský proletariát,
odstraňujíc tyto trosky svou vlastní prací
a silou přijíti k tomu, aby odstranilo všechno,
co vy jste společnosti připravili, všechny
ty trosky, do kterých jste společnost vehnali. A
nebudete potom moci zapovídati jako jste zapovídali
stávkujícím kladenským horníkům,
kteří přišli na Poříč
pokusiti se o zachránění životů
těch, kteří zůstali pod troskami.
Nestačí potom vaše policie, vaše žandarmerie,
aby zabránila proletariátu odstraniti všechny
zbytky trosek vaší zhroutivší se kapitalistické
společnosti. A na těchto troskách budou kladeny
základy k nové solidní budově, budově
socialistické společnosti, která dá
teprve dělnictvu to, po čem touží, klid,
mír, spokojenost a možnost práce a rozvoje
do budoucnosti. (Potlesk komunistických poslanců.)