Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je p. posl. dr Černý.
Uděluji mu slovo.
Posl. dr Černý: Slavná sněmovno!
Ku prohlášení p. ministra dr Spiny chci
vysloviti hluboké politování a opravdovou
účast nad katastrofální tragedií
poříčskou a nad strašlivými jejími
důsledky.
Lituji velmi, že žalostná tato kapitola lidského
neštěstí nebyla ušetřena všednosti
politických bojů a že vtažena byla do
víru politických vášní, ze kterých
má býti politicky těženo. (Výkřiky
posl. Mikulíčka.)
Dožadujeme se přísného vyšetření
celé katastrofy. Nechceme však odsuzovati, dokud příčina
nebude náležitě zjištěna. (Výkřiky
posl. Mikulíčka.)
Není správné, ani důstojné,
svalovati odpovědnost na vládu anebo na ten který
její zákon. Není to také logické.
(Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Zákon, i kdyby byl špatný nebo krátce
terminovaný, nepředpokládá, že
se musí také špatně nebo ukvapeně
stavěti. Jest naším přáním,
aby pozůstalým po ubohých obětech
byl jejich smutný životní úděl
podle možnosti všemi prostředky co nejvíce
ulehčen. (Výkřiky komunistických
poslanců: To je dost?)
Zatím, pánové, nemůžeme více
dělati. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Tím, pánové, co vy
děláte, nepomůžete. (Posl. Mikulíček:
Těm mrtvým ne, ale těm živým
ano!) Těm živým chceme pomoci a pomáháme
jim. (Výkřiky komunistických poslanců.
Výkřiky posl. Mikulíčka a posl. Mašaty.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid!
Posl. dr Černý (pokračuje): A
nyní, vážení pánové, několik
slov k rozpočtu. (Hluk. Předseda zvoní.)
Projednávání finančního zákona,
kterým předkládá vláda svůj
letošní rozpočet ke schválení
zákonodárným sborům, nemůže,
vážení pánové, minouti bez zmínky
na význačné národní a státní
jubileum, na jubileum 10 letého výročí
národní samostatnosti a prvého desítiletí
národní svobody. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
V rámci tohoto jubilea oslavíme v nejkratší
době největší den naší historie.
(Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Černý (pokračuje):
Oslavíme první desetiletí 28. října,
den, kdy národ náš, kdysi veliký a svobodný,
krutostí osudu však podrobený, nabývá
opětně své státní suverenity
a spolu s bratrskou větví našich Slováků
zakládá nový společný stát,.....
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Černý (pokračuje):...
jehož historickou existenci možno stopovati již
před celým tisíciletím. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
28. říjen je důkazem jednoty národa
a výsledkem vzájemného porozumění.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Jest výslednicí...... (Trvalé výkřiky
komunistických poslanců.) Pánové,
my jsme vás také nerušili.
Předseda (zvoní): Prosím o
klid. (Výkřiky komunistických poslanců.
Hluk. - Předseda zvoní.)
Prosím o klid.
Posl. dr Černý (pokračuje): 28.
říjen jest, vážení pánové,
výslednicí nejušlechtilejších národních
snah a je symbolem heroické doby československého
národa. 28. říjen je největším
naším národním svátkem. Je nám
tím, čím je Americe 4.červenec 1776,
prohlášení nezávislosti Spojených
států amerických (Výkřiky
komunistických poslanců.) anebo Francii 14.
červenec 1789, zboření Bastilly, ano, jest
nám něčím ještě světějším.
(Výkřiky posl. Mikulíčka.)
28. říjen založí naši největší
národní tradici a bude nám mementem, čeho
dosáhl národ ve svornosti a co ztratil v nesvornosti.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Význam 28. října je vžit v srdci
národa a nebude nijak zmenšen zkreslováním
naší osvobozenecké historie, tím méně
jakýmikoliv neodpovědnými polemikami a útoky
(Výborně!). Ve smyslu 28. října
budujeme na výstavbě státu a jeho konsolidaci
a první desítileté jubileum opravňuje
nás k naději, že vývoj v Československé
republice jde cestou správnou a že bude splněn
největší příkaz naší
národní revoluce: zachovati svobodu a republiku
udržeti (Výborně! - Výkřiky
komunistických poslanců.)
Touto velikou devisou dán je náš státní
program a jeho realisace je naší národní
povinností. V tomto programu rýsuje se směr
veškeré státní politiky a naše
snahy ponesou se vždy k harmonickému vyřešení
všech i těch nejtěžších problémů,
které se uskutečnění jeho staví
v cestu. A třebaže, vážení pánové,
doba desíti let je v životě státu a
národa dobou poměrně krátkou, opravdovým
jen okamžikem, přece můžeme s radostí
konstatovati, že stát náš již v této
tak krátké době prokázal značnou
měrou svoje existenční oprávnění
a dokázal také svou životaschopnost.
Republika naše uhájila svou prestiž nejen uvnitř,
nýbrž i za hranicemi. Dosáhli jsme v prvním
desítiletí ve všech odvětvích
státní správy více, než je možno
od slabého a mladého státu očekávati.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Černý (pokračuje): Národ
před deseti lety ještě hospodářsky
i kulturně podlomený, dnes ve vlastním státě
stojí na nezadržitelném postupu s rozhodnou
vůlí k dalšímu životu. Československý
stát dosahuje již dnes toho, čeho nedosáhlo
a dosáhnouti nedovedlo Rakousko za celá století
- dosahuje národnostního smírného
soužití a vyrovnání se značnou
částí naší německé
minority, která hlásí se ke spolupráci
a která vysláním svých representantů
do vlády přebírá i zodpovědnost
za tvoření se naší celostátní
tradice. (Výkřiky komunistických poslanců.).
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Černý (pokračuje): Já
jsem vás nikdy nikoho nerušil, tak se chovejte aspoň
trochu slušně. (Výkřiky posl. Haruse.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Černý (pokračuje): V
dohodě a spolupráci Čechů s Němci
nutno spatřovati značnou státnickou vyspělost
obou národů, jejich politickou realitu a pochopení,
že jen vzájemně spravedlivým překlenutím
planých a rozvoj obou národů brzdících
bojů národnostních možno pracovati k
hospodářskému i kulturnímu rozvoji
celého státu. (Výkřiky komunistických
poslanců. - Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Černý (pokračuje): Vyrovnáním
tímto počíná se šťastně
řešiti veliký problém, který
před celou kulturní Evropou přispěje
k význačnosti a velikosti prvého jubilea
Československé republiky a který bude všemi
opravdu státotvornými činiteli našeho
státu upřímně ceněn a vážen.
Také jinak možno, vážení pánové,
konstatovati, že stabilisační proces v Československé
republice dospívá rychle ke svému cíli.
Konsolidace našeho státního celku zračí
se nejlépe v předloženém rozpočtu,
který jakožto rozpočet jubilejního roku
činí právem nárok na název
rozpočtu jubilejního. Nehledě k jeho dokonalosti
formální, jest aktivní a ustálený,
je z něho patrný rozvoj našeho státního
hospodářství ve všech směrech,
je zrcadlem života, kterým žije náš
stát. V rozpočtu zračí se vývoj
našich poměrů a z něho možno seznati,
co stát od svých počátků vykonal
a jak daleko pokročil v ohledu kulturním, sociálním
a hospodářském, jakož i ve všech
ostatních oborech státní správy.
Rozpočet náš jest aktivní částkou
35 milionů Kč a nese se tendencí i nadále
sestupnou, snahou šetřiti všude, kde je možno
ekonomicky šetřiti. Šetrnost je vůdčí
myšlenkou ministra financí dr Engliše a
v jejím duchu nese se také, jak podotčeno,
celá struktura a rozsah rozpočtu.
Nelze ovšem popříti, a prohlásil to
rovněž i p. ministr financí ve svém
exposé, že finanční potřeba našeho
státu... (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid.
Posl. dr Černý (pokračuje):...
jest na naše poměry ještě stále
příliš vysokou a že bude proto nutno,
aby rozpočet i v budoucnu byl podle možnosti snižován
a zejména aby byla sledována bedlivě úměrnost
mezi výší rozpočtu se strany jedné
a finanční nosností se strany druhé.
V rámci celkového rozpočtu, kterým
se požaduje pro celou státní potřebu
okrouhle částka 9.504,000.000 Kč, dotovány
jsou jednotlivé resorty obnosem více méně
přibližným dotacím roku loňského.
Největší nárok na rozpočet činí
ministerstvo nár. obrany spolu s brannou mocí, a
to částkou 1400 mil. Kč kromě fondu
pro věcné potřeby nár. obrany v částce
315 mil. Kč. Poměrně vysoké položky
tohoto resortu musejí býti přirozeně
každému pochopitelny, vždyť zde jde o výzbroj
armády a ochranu státu.
A přece i zde je rozpočet oproti předešlým
létům snižován a povoleno jen to, bez
čeho se armáda nutně obejíti nemůže.
(Výkřiky komunistických poslanců.)
My všichni sloužíme. (Posl. Mikulíček:
Sloužil jste armádě také tehdy, když
jste obhajoval armádního dodavatele Bergmana?) Obhajoval
jsem ho, pane kolego, ale ovšem že on žádný
stát a nikoho o nic neokradl. (Posl. Mikulíček:
Proč byla žaloba vyhotovena a podána, když
nikoho neokradl?) Obhajoval jsem ho a obhajobu jsem vyhrál.
(Posl. Mikulíček: Obhajoval jste ho tak, jako
dr Hruban, místopředseda minulé sněmovny
obhajoval žida Donáta v Olomouci, který okradl
republiku o 1 a 1/2 mil. Kč při podloudném
vyráběni lihu!) Ten případ neznám.
(Posl. Mikulíček: Dostal 500.000 Kč pokuty
a měsíc kriminálu a místopředseda
sněmovny dr Hruban ho tak obhajoval, že mu to bylo
změněno na 20.000 Kč pokuty a 14 dni vězení!)
To si laskavě vyřiďte s panem dr Hrubanem,
pane kolego! (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Z těchto okolností lze pak dovoditi, že vojenská
naše politika není vedena výbojným duchem
států militaristických, že výše
potřebných nákladů je dnes minimem
toho, čeho republika pro udržení pořádku
uvnitř a pro svoji ochranu vnější bezpodmínečně
potřebuje. Přirozeno však je, že vzhledem
k významu armády pro stát a jeho bezpečnost
musí zde býti šetrnost a omezování
rozpočtových dotací spojeno musí býti
s největší opatrností a zodpovědností,
neboť šetrnost, která by byla na úkor
nejnutnějších potřeb vojska, mohla by
přinésti nepoměrné ztráty na
největších a nejsvětějších
statcích národa a státu. Je proto i zde potřebí,
stanoviti snahám po úspoře určitou
a přesně vymezenou mez, před kterou se musí
zastaviti i sebe ostřejší kritika oposičních
nebo státotvorně oposičních stran.
Vojenská správa ve snaze po dalším snižování
rozpočtu zanáší se velmi intensivně
zkrácením vojenské presenční
služby, jež podle nynějších zákonů
trvá ještě stále po dobu 18 měsíců.
Příčinu, proč nebylo doposud možno
presenční službu snížiti na pravidelnou
službu 14měsíční, nutno hledati
v tom, že vojenské správě nedostává
se přes veškeré snahy a opatření
dostatek zkušených a schopných instruktorů,
kterými jsou déle sloužící poddůstojníci
a kteří by byli s to, bez újmy mírového
počtu naší branné moci skončiti
výcvik vojáků aspoň v době
14měsíční. Vojenská správa
přes všecky potíže, které se staví
v cestu rozřešení tohoto problému, doufá,
že dosáhne v dohledné době potřebného
počtu instruktorů, čímž se jí
umožní všemi vrstvami požadované
snížení vojenské služby.
V ohledu celkové organisace naší armády
lze s opravdovým uspokojením a radostí konstatovati,
že vývoj její dosáhl za krátkou
dobu jejího trvání výsledků
opravdu pozoruhodných. Československá armáda
stala se tělesem konsolidovaným a ukázněným,
a což je nejvýznačnějším
zjevem, je prodchnuta opravdovou demokracií. V demokracii
spočívá největší síla
a význam naší armády, přirozeně
však, že v demokracii pravé a opravdové,
která neznamená pouze a jen přátelství
a bratrství se strany důstojnictva k mužstvu
a naopak, nýbrž demokracii, která je vyvrcholením
naprosté a bezkompromisní discipliny a autority
proti představeným a nadřízeným.
Demokracie bez discipliny a autority byla by počátkem
konce každé armády.
Je přirozeno, že ve výchově vojska a
v budování armády nejvýznačnější
místo náleží důstojníku,
kterému přísluší ve směru
tomto těžký úkol a neobyčejná
odpovědnost. S hrdostí však můžeme
říci, že důstojnictvo naše jest
si velikého poslání opravdově vědomo
a že plní je dobře. Jest si jenom přáti,
aby jeho činnost byla i veřejností naší
náležitě ceněna a pochopena a aby důstojnictvo
i poddůstojnictvo bylo existenčně vypraveno
tak, aby svoje poslání mohlo řádně
plniti.
Nyní chtěl bych, vážení pánové,
promluviti několik slov k otázce našich komunikací,
zejména pak k otázce našich státních
silnic, o kterých bylo již velmi detailně a
s mnoha stran v rozpočtovém výboru mluveno.
Chtěl bych zde proto jen stručně konstatovati,
a to s opravdovým uznáním, že ministerstvo
veřejných prací vy-konalo ve směru
tomto, a to za nejtěžších předpokladů
a podmínek, práci opravdu pozoruhodnou. Desolátní
stav státních silnic se poznenáhlu lepší
a síť silnic nově a moderně upravených
se potěšitelně zvětšuje. (Posl.
Mikulíček: To je viděti, pane kolego, že
jezdíte jen kolem Prahy!) Právě naopak.
U Prahy jsou právě nejhorší silnice.
Prosil bych jen, aby ministerstvo veř. prací uvažovalo
o možných prostředcích, kterými
by zaručeno bylo udržování již
upravených komunikací, aby se tyto nestaly po 3
neb 4 letech opět nemožnými k jakékoliv
slušné dopravě. Opravdovou obavu vyvolávalo
zničení silnic okresních, které uzavíráním
silnic státních byly přístupny veškerému
provozu, který dosud dál se po silnicích
státních. Silnice okresní, kteréž
přirozeně na tak silnou frekvenci nepočítaly
a také na ni nejsou zařízeny, utrpěly
v mnohých krajích a úsecích škody
opravdu velmi povážlivé. Upokojení postižených
okresů, které svým komunikacím věnovaly
v mnoha případech velké miliony, možno
nalézti v ujištění ministerstva veř.
prací, že stejně jako v letech minulých
tak i v budoucnu bude vždy pamatováno patřičnými
dotacemi na ony okresy, které ve směru tomto škody
utrpěly. (Výkřiky posl. Mikulíčka.)
Nepříjemné a tak často naříkané
uzavírání státních silnic v
době jejich úpravy a s ním spojené
objíždění, a to někdy i mnohakilometrové,
jest, bohužel, nutným a nelze jej jiným způsobem
nahraditi. Nutno však jest, aby směr odbočné
jízdy byl náležitě a zřetelně
označen a k objíždce volena cesta nejkratší.
Přimlouval bych se, aby zejména v nynější
době cukerních kampaní byly veškeré
cesty pokud možno aspoň částečně
otevřeny.
Pokud se týče prací vodohospodářských,
zejména pak regulace řek, tu by si bylo přáti,
aby práce tyto podnikány byly soustavněji
a podle určitého systému pokud možno
v nepřetržité souvislosti a nikoli rozházeně,
kus zde a kus onde. Stává se pak při tomto
postupu prací, že v době povodní regulovanou
částí říčního
koryta rychle protékající voda nakupí
se v řečišti neregulovaném a zde působí
záplavou značných škod. Nutno však
i zde spravedlivě doznati, že i v tomto směru
vykonán byl kus veliké a poctivé práce.
Prosil bych dále velmi důtklivě, aby ministerstvo
veř. prací věnovalo do budoucna větší
pozornost zřizování a výstavbě
vodních nádrží. Při této
příležitosti chtěl bych se zmíniti
zvláště o otázce nádrže
"Na Rozkoši" v okresu Čes. Skalice a Nové
Město n. Metují Léta již trvající
jednání o zřízení dotyčné
nádrže rozviřuje stále tamější
zemědělskou veřejnost a je zejména
v poslední době příčinou opravdové
a živelní nespokojenosti všech interesovaných
kruhů. Je to v prvé řadě nejistota,
zda a kdy problém tento bude řešen, zda a kdy
přistoupí se k výstavbě, na druhé
straně pak je to přirozená nervosita, vyvolaná
zcela psychologicky v řadách oněch zemědělců
a vlastníků půdy, kteří projektovanou
nádrží mají býti vystěhováni,
případně vyvlastněni a tím
na své existenci event. ohroženi. Je proto naléhavě
nutno, říci zde rozhodné a konečné
slovo, zejména pak prokázati vhodnost nádrže
na projektovaném místě, a to ať se zřetelem
ke geologickému složení půdy a poměrům
klimatickým, nebo k její národohospodářské
celkové rentabilitě. Jako poslanec kraje, kde jmenovaná
nádrž má býti zřízena,
prosím o urychlené řízení,
které musí, jak přirozeno, býti vedeno
v naprosté dohodě s poškozenými zemědělci,
jimž nutno vyjíti v jejich spravedlivých požadavcích
co nejdále vstříc. Zabraná a odňatá
půda musí býti rolnictvu na hrazena směnou
za půdu jinou a musí býti vzat náležitý
zřetel i na další, třeba dnes pouze
ideální požadavky celého kraje, jež
mají zemědělce chrániti i v budoucnu
proti všem a jakýmkoli škodám, které
by zřízení nádrže mohlo sebou
přinésti. Jsme si vědomi velikosti díla
a jeho event. celostátního významu, stejně
však také všech možných následků,
které by ukvapené řešení této
důležité otázky mělo v zápětí.
Žádáme proto otevřeně a v plném
vědomí velké odpovědnosti, aby celý
problém řešen byl krajně objektivně
a hlavně odpovědně.
V dalším chtěl bych se stručně
dotknouti stávající cukerní krise,
která zvýšena byla známým zásahem
Anglie, jejím tak zv. diferencováním cel
na dovoz surovin a rafinády. V ohledu tomto jest, vážení
pánové, velmi litovati, že důležitá
a vážná tato otázka nebyla řešena
vždy s dostatečnou rozhodností a věcností
a že stala se dokonce často předmětem
politického závodění, kteréž
těžko lze uvésti v soulad s tak velkým
národohospodářským problémem.
Nejsem zde v žádném směru mluvčím
cukrovarů, tím méně pak obhájcem
ukvapeného svémocného zdražení
cukru, mám však odvahu veřejně konstatovati,
že by bylo politickým dětinstvím a přímo
nerozumem, zakrývati si vážnost celkové
situace a chtíti odbývati velkou hrozící
krisi lacinou a nedůstojnou demagogií.
Průmysl cukerní je, vážení pánové,
jak, doufám, je známo, jedním z největších
a nejdůležitějších průmyslových
odvětví našeho státu vůbec. Je
to jeden z nejstarších průmyslů, náš
průmysl v pravdě národní, jehož
počátky možno hledati u nás již
takřka před sto lety. Od doby svého vzniku
dosáhl cukerní průmysl přes velké
a těžké krise skvělého rozkvětu,
zejména pak pokud se týče cukrovarnické
techniky a využití všech nejmodernějších
prostředků k dosažení nejvyšší
a nejdokonalejší výroby. V důsledku
toho získal si také i náš cukr světovou
pověst a známka jeho byla v cizině bez jakékoliv
konkurence. Československý cukr byl vždy nejhledanějším
produktem svého druhu, zejména v Anglii, Švýcarsku,
Rakousku a Turecku, jakož i v četných dalších
státech celého světa, které svoji
vlastní cukerní produkci nemají nebo s ní
nevystačí.
Světová odbytiště svoje dovedl si pak
uhájiti i přes těžké krise, které
se - jak jsem již svrchu podotkl - v různých
dobách a z různých příčin
přes náš cukerní průmysl přesunuly.
Největší konjunktury dosáhlo cukrovarnictví
naše v dobách bezprostředně popřevratových,
kdy mnohamiliardové obnosy za cukr za hranice vyvážený
byly nejdůležitější aktivní
položkou naší obchodní bilance a cukr
stal se v hospodářském životě,
zejména pokud se platů našich do ciziny týče,
naším opravdovým zlatem, které pro finance
našeho státu měly svůj přímo
enormní význam.
Cukr byl v této době zachráncem naší
měny, byl jediným takřka pramenem, kterým
pomáhal státu v jeho těžkých
problémech, které by bez něho nebylo bývalo
možno vůbec řešiti.
Miliardové zisky popřevratových kampaní
pomáhaly zlevňovati státu mimo jiné
zejména drahou mouku, z ciziny k nám dováženou,
a tím umožnily levný její prodej pro
dělnictvo a chudý lid.
Je to, velevážení pánové, více
než 5 miliard, které ve třech popřevratových
letech cukerní průmysl svému státu
dal, anebo - jak řekl pan ministr financí dr Engliš
- které si stát vzal, a není proto správným
tvrzení některých pánů v debatě
v rozpočtovém výboru, že prý
cukerní průmysl v době svých velikých
konjunktur státu ničím nepřispěl.
(Posl. Hackenberg: To nepřispívali cukrovarníci,
nýbrž konsumenti, kteří platili draho
cukr!) Ale, pane kolego, to bylo za cukr, který se
vyvážel za hranice.
Co znamená dnes, vážení pánové,
cukerní daň? Cukerní daní zdaňuje
se každý vyrobený metrický cent cukru
enormní částkou, 184 Kč, což
při celé naší cukerní produkci
činí ročně okrouhle obnos téměř
600 mil. Kč.
Zde je tedy, vážení pánové, ten
veliký interes státu na výrobě cukru.
(Výkřiky posl. Mikulíčka.) Je
to cukerní daň spolu s ostatními daněmi
při výrobě cukru ukládanými,
které činí z nynější cukerní
krise krisi velkého národohospodářského
významu, ano i krisi celostátní.
A proto musí, vážení pánové,
míti v prvé řadě stát sám,
zejména i veškeré poplatnictvo největší
zájem na účinném a šťastné
rozřešení této těžké
otázky, poněvadž ztráta anebo značné
snížení daně cukerní pro trvalo
znamenalo by těžký otřes ve stabilitě
našeho rozpočtu a v důsledku toho pak i nutnost
hledati náhradu v jiném těžkém
zatížení našeho poplatnictva.
Co by znamenala dále, vážení pánové,
ztráta zaměstnání desetitisíců
nejrůznějších zaměstnanců
nejen v cukrovarském průmyslu samém, nýbrž
i v průmyslu uhelném, strojařském,
chemickém, vápenném atd., není potřebí
šířeji zdůrazňovati.
Také není potřeba se zmiňovati, co
by stát ztratil krom toho na dani obratové, přepravní,
výdělkové a pod. a co železniční
správa na kampaňové dopravě.
Tyto těžké důsledky krise cukerního
průmyslu netkví však kořeny svými
v průmyslu samotném, kde krise mohla by býti
dočasnou a přejíti - nýbrž hlavní
důvod a příčinu obávané
katastrofy hledati jest v krisi jiné, v krisi naší
produkce řepařské - která s krisí
cukerní kráčí v nejužší
spojitosti.
Československé řepařství, které
jest, vážení pánové, nejintensivnějším
odvětvím naší zemědělské
produkce, jest výsledkem dlouhých desetiletí,
úmorné práce našeho rolníka,
který dopracoval se v oboru tomto výsledků
takových, že tyto vzbuzují obdiv nejen doma,
ale zejména i v cizině.
Výsledky jeví se tu nejen v kvantitě, tedy
ve množství vypěstované řepy,
nýbrž, a to zejména v její kvalitě,
tedy ve vysokém procentu cukernatosti, ve kterémžto
ohledu je cukrovka naše na celém světě
bez jakékoliv konkurence. (Posl. Mikulíček:
A přece dostáváme za ni méně
než rolníci v Německu!) To jest pravda.
Cukrovka stala se tak opravdovou elitou zemědělské
produkce, předpokládá ovšem nejen vysokou
zemědělskou kulturu v obdělávání
a přípravě půdy, nýbrž
klade největší nároky i na zemědělské
pokusnictví ohledně řepních semen,
jichž vypěstování a emancipace od vysoké
semenářské kultury sousedního Německy
stálo nejen obrovskou a dlouhouletou práci, nýbrž
i ohromné, v pokusnictví investované miliony.
Produkce řepná je v každém směru
chloubou našeho zemědělce, je zakladatelkou
staré tradice, která čsl. řepaři
zjednala pověst světovou.
Pěstování řepy cukrové jest
u nás, žel bohu, jak již podotčeno, vleklou
cukerní krisí již po několik let vážně
ohroženo. Cena řepy se rok od roku snižuje, řepaři
není hražena vysoká režie a řepařství
přestává se vypláceti. Tak roku letošního
zaznamenáváme veliký pokles osevu řepného
- v obvodu některých cukrovarů i o plných
30% - a jest obava, že procento toto v příštím
roce opět značně stoupne. Zemědělec
hledá přirozeně výtěžek
své těžké práce v jiných
odvětvích zemědělské produkce
a odvrací se, pokud to intensita jeho hospodářství
dovoluje, od řepy. To znamená ovšem, vážení
pánové, velmi povážlivé, ano
to nejtěžší ohrožení průmyslu
cukerního. Zde jsou kořeny celé cukerní
krise a zde je konečně i ohrožení hospodářského
pokroku našich řepařských krajů.
Krise řepná je proto krisí velkého
celostátního významu, je prapůvodem
a prapříčinou všeho toho, co cukerní
produkcí je podmíněno a od ní odvislo.
Každá pronikavější redukce v pěstování
řepy má dále i nutný následek
značného zvýšení generální
režie v každém cukrovaru a tím i neodvratné
další zvýšení cukru.
Je tedy, vážení pánové, hledati
klíč k rozřešení celé
cukerní krise v krisi řepařské a je
proto v zájmu celého státu, aby otázce
této byla věnována největší
pozornost. V tomto směru hledati je také interes
náš jakožto zástupců čsl.
řepařů.