Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Slavíček,
dr Buday, inž. Dostálek, Horák,
Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: dr Petersilka, Petrovič.
209 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři dr Gažík,
dr Mayr-Harting, dr Nosek, inž. L. Novák,
dr Spina; za ministerstvo financí odb. přednosta
dr Vlasák, min. rada Kallus.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupce Nebuška.
Předseda (zvoní): Zahajuji 166. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolené dal jsem na dnešní schůzi posl.
Schubertovi a Wagnerovi z rodinných důvodů.
Došlo oznámení o změně ve výboru.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Klub poslancov slovenskej ľudovej strany vyslal do výboru
zahraničního posl. Onderčo
za posl. Hvozdzíka.
Předseda: Došel návrh. Žádám
o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Návrh posl. Zápotockého, dr Sterna a soudr.,
aby se ministr vnitra dostavil do schůze posl. sněmovny,
v níž bude tento návrh odhlasován, a
podal zprávu, jaká opatření učinil
ve věci surového řádění
policie vůči účastníkům
pohřbu obětí poříčské
katastrofy dne 16. října t. r.
Předseda: Přikazuji výborům
zahraničnímu a živnostenskému:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1812. Vládní návrh, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
k projevu souhlasu dodatečná dohoda sjednaná
mezi republikou Československou a Norskem ve Varšavě
dne 26. června 1928 k obchodní dohodě mezi
republikou Československou a Norskem, podepsané
v Praze dne 2. října 1923 (č. 208 Sb. z.
a n. z r. 1923 a č. 242 Sb. z. a n. z r. 1924).
Předseda: Výborům soc. politickému
a rozpočtovému:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1821. Usnesení senátu o usnesení posl. sněmovny
(tisk sen. 740 a 756) k vládnímu návrhu zákona
(tisk posl. sněm. 1225, 1777), jímž se mění
a doplňuje zákon ze dne 9. října 1924,
č. 221 Sb. z. a n., o pojištění zaměstnanců
pro případ nemoci, invalidity a stáří.
Předseda: Výboru imunitnímu
přikázal jsem žádost.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Žádost kraj. soudu v Liberci ze dne 27. září
1928, č. Nt X 83/28/6, za souhlas s trest. stíháním
posl. Haiblicka pro dvojnásobný přečin
podle §§ 279, 283, 284 tr. z., přestupek podle
§u 312 tr. z., přečin podle §u 283 tr.
z. a zločin podle §u 81 tr. z. (č. J 655-II).
Předseda: Odvolána byla žádost
imunitní.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Krajský soud v Liberci přípisem ze dne 16.
října 1928, č. Nt X 83/28/6, odvolává
žádost ze dne 6. srpna 1928 za souhlas s trest. stíháním
posl. Haiblicka pro přečin podle §u
279 tr. z., přestupek podle §u 312 tr. z. a §u
15 zákona na ochranu republiky (č. J 633-.II, presid.
sděl. 157. schůze).
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání pořadu, na němž
jest:
Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 1750) státního rozpočtu
republiky Československé a finačního
zákona pro rok 1929 (tisk 1813) a rozprava o prohlášení
ministra financí, učiněném ve 158.
schůzi posl. sněmovny dne 7. září
t. r., jakož i o prohlášení ministra veř.
prací, učiněném ve 165. schůzi
dne 18. října t. r.
Budeme pokračovati v povšechné rozpravě,
započaté ve včerejší 165. schůzi
poslanecké sněmovny.
Přihlášeni jsou ještě tito řečníci:
na straně "proti" pp. posl. inž Záhorský,
dr Szüllö, dr Keibl, Hackenberg,
dr Meissner, dr Franke, dr Klapka; na straně
"pro" pp. posl. Adámek, dr Ravasz,
dr Viškovský.
Dávám slovo panu posl. inž. Záhorskému.
Posl. inž. Záhorský: Pane předsedo,
dámy a pánové! Ve dnech památného
měsíce října, kdy měl by do
této síně zapadati jas rozradostněné
mysli našeho národa, padá do ní hluboký
stín katastrofy poříčské. Stačil
pouhý okamžik, aby zničena byla řada
životů těch, kteří bojovali na
bojišti práce, aby zachránění
prožili nejhroznější okamžik, vzhlížejíce
vstříc smrti, aby z žen staly se vdovy a z
dětí sirotci. Slavná sněmovno, oběti
byly vyžádány na národu a na lidstvu
a je pochopitelné, že v tomto smutném okamžiku
krátce pocítil národ solidaritu a pocítilo
lidstvo solidaritu. (Souhlas poslanců čsl. strany
nár. socialistické.) Národ na okamžik
viděl, co to znamená pracovati pro národ.
Vůkolní státy daly na jevo, co to znamená
utrpěti ztráty v lidstvu.
Slavná sněmovno, společnost lidská
pocítila v tomto okamžiku svoji odpovědnost
a v osobě hledá vinníka. Ustrašena hledá
vinníka, ale neúprosná Nemesis postavila
zrcadlo před tvář společnosti lidské,
aby jí ukázala: taková jsi! (Výborně!)
Je to jednoduché, slavná sněmovno, hledati
vinníka v osobě, ale jestliže analysujeme tento
zjev, není vinníkem osoba, je tu vinníkem
celý systém. (Potlesk poslanců čsl.
strany nár. socialistické.) A, slavná
sněmovno, bolí to člověka, když
musí říci, že stín spoluviny
padá i sem. (Tak jest!) Jsem si vědom, slavná
sněmovno, závažnosti tohoto slova, ale beru
za ně plnou odpovědnost. Zneuctil bych památku
těch, kterým patří můj projev
jménem poslaneckého klubu, kdybych jediné
slovo pronesl, za které bych neodpovídal. Náš
klub to byl, který včas chtěl zadržeti
napřaženou ruku osudu, aby nedošlo k takovým
katastrofám. Byli jsme oslyšeni v této sněmovně,
sněmovna byla hluchá k volajícímu
našemu hlasu a proto prosím, aby mi nebylo zazlíváno,
jestliže tentokráte musím opakovati naléhavou
interpelaci tisk 1625, kterou této sněmovně
předložil náš klub již 15. června.
Když se počaly jeviti katastrofy stavební,
netroufali jsme si, slavná sněmovno, na nikoho přímo
uvalovati odpovědnost a vinu. Chtěli jsme pouze
zabrániti, aby se neopakovalo, co se ve spořádané
společnosti lidské nikdy opakovati nemá.
Abych ukázal na opravdovost naší interpelace,
jsem nucen přečísti z ní některé
věty (čte):
"Veliký stavební ruch, jaký se rozvinul
tento rok v hlavním městě Praze, překvapil
nás již také několikráte neočekávanými
pohromami stavebními, jež si vyžádaly
za oběť životy lidské.
Poslední případ katastrofální
projevil se na novostavbě obchodního domu v Revoluční
třídě, zaviněný nedostatečně
bezpečným způsobem provádění
stavby, při čemž, bohužel, marně
zahynuli dva lidé.
Časté opakování se těchto pohrom,
a to i na různých místech města, je
důkazem toho, že nemáme co činiti pouze
s osudnou náhodou, nýbrž že stojíme
před důsledkem určitých příčin,
jež nutno vyšetřiti a jim pak také předejíti,
aby se neštěstí neopakovala.
Nehodláme proto nikoho předem nařknouti,
že se provinil, nemajíce po ruce výsledek šetření,
ale záleží nám na tom, aby se nečinně
nepomíjely tyto zjevy a neupadaly v zapomenutí.
Stálý odklad zákonné předlohy
nového a moderního stavebního řádu
a nedostatek správních a zákonných
ustanovení o zajištění bezpečnosti
při provádění staveb jsou i v tomto
případě z nejvážnějších
příčin opakujících se katastrof.
Voláme proto především povolané
úřady k odpovědnosti a tážeme
se vlády, proč včas neučinila opatření
správní a legislativní, aby moderní
a technicky odvážné stavby prováděny
byly spolehlivě a bez újmy veřejné
a osobní bezpečnosti?
Žádáme, aby o této interpelaci zahájena
byla v nejbližší schůzi rozprava, aby
se jí objasnily příčiny katastrof
a vláda mohla podati zprávu, zda jest s to, aby
v nejbližší době učinila opatření
nutná a neodkladná."
Mám za to, vážení pánové,
že tón této interpelace nemluví politicky
stranicky. Zde vidíte tu opravdovost, s jakou jsme katastrofální
zjevy sledovali. Umlčena byla tato interpelace a nám
dostalo se pouhé lakonické odpovědi v tisku
1766. A tato odpověď do jisté míry je
doznáním toho, z čeho jsme vinili vládu,
že totiž projevuje pasivitu k takovýmto katastrofálním
zjevům.
Vláda odpovídá (čte): "Příčiny
politování hodných nehod na pražských
stavbách spočívají především
ve velikém stavebním ruchu, jenž se tu v poslední
době rozvinul a je patrný již z toho, že
se v Praze samé provádí současně
na 2000 staveb a nástaveb, při čemž
mnohé stavby jdou do značných hloubek a výšek,
jež nebezpečí úrazu přirozeně
jen zmnožují."
Slavná sněmovno, praktický důsledek
nebyl vůbec učiněn, ba naopak žasli
jsme, když jsme v této odpovědi mohli čísti
(čte): "Na množící se úrazy
má patrně i vliv nedostatek zkušených
stavbyvedoucích atd. Nutno ovšem poznamenati, že
při vykonávání dohledu na veliký
počet prováděných staveb a i jiných
stejně nebezpečných podniků je uvedený
inspektorát tak jako i ostatní živnostenské
inspektoráty v republice v důsledku nynější
vysoké stavební konjunktury tak přetížen,
že stupňování počtu prohlídek
je již těžko myslitelné."
Slavná sněmovno, může někdo vysloviti
tuto větu, že byrokratický aparát nelze
rozmnožiti, ale že lze rozmnožiti tyto katastrofy?
(Potlesk.) Z této odpovědi, slavná
sněmovno, tušíme, že vláda byla
si dobře vědoma toho, že je to určité
zákonodárství, které je spoluvinno
na periodickém objevování se těchto
katastrof.
Vláda připomíná stavební ruch.
My jsme také viděli, že zákon o stavebním
ruchu je jedním z hlavních původců
těch katastrof a proto podali jsme v pravý čas
- bylo to 13. července - novou interpelaci k vládě,
která slavné sněmovně posud předložena
nebyla. (Slyšte! Výkřiky posl. Zeminové.)
A proto mám za svou povinnost, abych i na této
interpelaci z měsíce července ukázal
na opravdovost našich snah po nápravě. (Čte):
"Naléhavá interpelace posl. Slavíčka,
Netolického, Záhorského, Langra, Moudrého
a druhů vládě republiky Československé
o příští úpravě zákona
o stavebním ruchu.
Zákonem ze dne 20. března 1928, č. 43 Sb.
z. a n., o stavebním ruchu byla značně zhoršena
ustanovení o daňových a poplatkových
úlevách, jež poskytoval § 49 zákona
ze dne 7. dubna 1927, č. 44 Sb. z. a n. z r. 1927. Dočasné
osvobození od domovní daně a přirážek
na dobu 25 a 35 let, poskytované zákonem čís.
44 z r. 1927 stavbám dokončeným nejdéle
do r. 1928 bylo redukováno zákonem č. 43
z r. 1928 na dobu 15 až 25 let pro stavby, jež byly
dokončeny do konce r. 1929. Toto zhoršení ustanovení
o daňových úlevách mělo za
následek, že se rozvinul, zejména ve větších
městech, překotný stavební ruch, který
způsobil, že se zdražily stavby všeobecně
pro značné stoupání cen stavebních
hmot a pozemků. Důsledek tohoto zdražení
staveb projevuje se pak přirozeně v tom, že
úlevy daňové zákonem čís.
44/1927 poskytované stavbám domů s malými
byty a provozovnami, neumenší výši nájmu,
nýbrž stanou se ziskem majitelů půdy,
podnikatelů a stavebníků. Tím způsobem
pak ovšem nebude vyhověno úmyslu zákonodárných
sborů, jimž obzvláště šlo
o to, aby výhody zákona čís. 44 z
r. 1927 vyplynuly ve prospěch nájemců bytů
a provozoven, neboť jen tím způsobem zjednaly
by se vhodné předpoklady pro definitivní
vyřešení otázky bytové. Překotný
shon po stavebních hmotách a kvalifikovaných
pracovnících způsobil, že nejjednodušší
stavby obytné se zdražily již nyní nejméně
o 20%. Je samozřejmé, že nepovažuje se
takto uměle zvýšený index stavební
za trvalý a že není důvěra ve
stálou cenu nově postavených objektů.
Proto také peněžní ústavy nemohou
poskytovati úvěr stavební a hypotekární
podle nyní se projevujících stavebních
nákladů, čímž přichází
ke škodě stavebník a jeho nájemník.
Tyto poměry nemohou býti lhostejny ani správě
státní pokladny, neboť podle zákona
zaručuje se také stát věřiteli
za půjčku. Za tohoto překotného stavebního
ruchu a z něho vyplývajícího zdražování
stavebního podnikání těží
z výhod zákona pouze ti, kdož jsou hospodářsky
silnější, kdežto uživatelé
malých bytů nemohou se odhodlati k vlastním
stavbám pro zvýšení stavebního
nákladu a tak jsou proti intencím zákona
o stavebním ruchu vyřazeni z účasti
na výhodách, jichž také mělo
se dostati jim. K těmto zjevům nemůže
býti vláda netečná, má-li opravdu
péči o to, aby problém bytový a stavební
byl v příštím zákoně správně
rozřešen nejen podle potřeb a práv jednotlivců,
nýbrž zejména i podle prospěchu tohoto
státu. Náprava nynějšího nepříznivého
stavu dostavila by se podle našeho mínění
okamžitě, kdyby bylo veřejnosti známo
již nyní, že výhody §u 49 zákona
ze 7. dubna 1927, čís. 44, budou v neztenčené
míře pojaty také do zákona příštího.
Tážeme se proto naléhavě vlády,
zda hodlá předložiti zákonodárným
sborům návrh zákona na podporu stavebního
ruchu, jenž by zachovával úlevy poskytované
stavbám dokončeným v tomto roce a také
stavbám dokončeným v nejbližších
příštích letech."
Slavná sněmovno! Učinili jsme touto interpelací
spoluvinníkem na projevujících se katastrofách
osudný zákon na podporu stavebního ruchu.
Volali jsme včas, aby prohlášením byl
zadržen nepřirozený kvap ve stavebnictví.
Vláda jistě pocítila, že máme
v tomto případě pravdu, ale umlčela
naši interpelaci, nerozdala ji v této sněmovně,
ale přece jen reagovala svoji předlohou tisk 1780.
Bohužel tak nešťastně jako zákony
předcházejícími. Předloha zní
(čte):
Vládní návrh zákona, jímž
se doplňuje zákon ze dne 28. března 1928,
č. 43 Sb. z. a n., o stavebním ruchu.
Národní shromáždění republiky
Československé usneslo se na tomto zákoně:
Ustanovení § 49 zák. č. 43/1928 Sb.
z. a n. se doplňuje takto:
"(3) Pro stavby, jež byly započaty před
1. zářím 1928, platí ustanovení
odst. 2 s tou úchylkou, že lhůta k dokončení
stavby může býti prodloužena do konce
roku 1929."
Čl. II nemá valného dosahu pro náš
účel. Čl. III praví, že zákon
tento nabývá účinnosti dnem vyhlášení;
provedením pověřuje se ministr financí.
K této vládní předloze podává
vláda důvodovou zprávu, ve které skutečně
doznává, že pravdu jsme měli ve své
druhé interpelaci v měsíci červenci,
neboť se v ní praví (čte):
"Zákon o stavebním ruchu čís.
43/1928 Sb. z. a n., zkrátil značnou měrou
daňové výhody proti dřívějšímu
zákonu o stavebním ruchu č. 44/1927 Sb. z.
a n., jehož ustanovení se vztahovala pouze na stavby,
jež budou dokončeny do konce roku 1928. To má
za následek v nynější době jednak
překotný spěch při provádění
staveb a s tím spojené nepříznivé
následky po stránce stavebně-technické,
jednak abnormální vzepětí všeho
se stavebními živnostmi souvisejícího
průmyslu, obchodu a dopravy; důsledkem toho je naléhavá
poptávka a tím zvyšování cen
stavebních hmot a zdražování staveb.
Ustanovení 2. odstavce §u 49 zákona č.
43/1928 Sb. z. a n., jímž za jistých okolností
lze přiznati delší daňové osvobození
podle zákona č. 44/1927 Sb. z. a n. též
pro stavby, jež budou dokončeny do konce června
1929, samo o sobě nestačí k tomu, aby tempo
stavební konjunktury bylo zvolněno a aby zaměstnanost
i peněžní potřeba na delší
období byla rozvržena. Jest proto nutno ustanovení
to rozšířiti v tom směru, že lhůtu
k dokončení stavby bude lze prodloužiti až
do konce roku 1929, ale jen pro stavby, jež byly již
začaty před 1. zářím 1928.
Omezení na stavby započaté před 1.
zářím 1928 je nutným z té příčiny,
jelikož by jinak bylo ve zbývající době
započato s řadou dalších staveb a stejné
poměry, jaké jsou v letošním roce, opakovaly
by se též v roce příštím."
A k tomu, slavná sněmovno, vláda žádá,
aby tento návrh byl projednán ve výboru rozpočtovém
a soc.-politickém.
Chci nyní tento stav věci, slavná sněmovno,
střízlivě a objektivně rozebrati.
Zneuctil bych památku těch, jak jsem již řekl,
kteří padli na bojišti práce, kdybych
jediným slovem uchýlil se od objektivity. Tato vládní
předloha jest zjevným doznáním, že
naše interpelace z měsíce června i července
byly odůvodněné, že jsme volali včas
po nápravě, ale, bohužel, že v této
odpovědi, která je ve vládním návrhu
tisk 1780, nevidíme správné cesty k nápravě.
Opakuje se zde totéž, co již několikráte
jsem v této sněmovně vytýkal. K čemu
máme, slavná sněmovno, výbor pro dopravu
a veř. práce? V této sněmovně
projednávají se zákony nesmírného
dosahu technicky hospodářského, ale nikdy
nejsou předkládány k projednání
výboru pro dopravu a veř. práce. Kdykoliv
jsem žádal předsedu tohoto výboru, aby
reklamoval pro sebe právo projednání vládních
předloh technicky hospodářského dosahu,
vždycky jsem byl oslyšen. A kde, slavná sněmovno,
mají míti odborníci příležitost
k meritornímu projednávání zákonů,
když není svolán patřičný
výbor, který jest na prvním místě
odpověden za technický obsah zákona. A vidíme,
že totéž se děje s poukazem vládní
předlohy tisk 1780. Zdálo by se, slavná sněmovno,
že touto předlohou vyhověno jest našemu
volání, aby pro příští
léta prodlouženy byly výhody zákona
z r. 1927 a 1928. Nebudu souditi tuto vládní předlohu,
aby se neřeklo, že jako člen oposiční
stůj co stůj hledám záminku, abych
mohl ukázati, že naše vláda má
ve všem, na cokoliv sáhne, nešťastnou ruku.
Užiji, slavná sněmovno, pouze posudku z "Národních
Listů", tedy z listu, který jistě ideově
je příliš vzdálen těm, kteří
zastávají práva práce. Píše
se dne 16. října 1928: "Co nám tedy
novela přináší?" Po dlouhé
kritice, která je naprosto odmítavá, praví
se tam: "Můžeme klidně říci,
že novela nepřináší žádných
úlev. Kdyby zákonodárce měl skutečně
úmysl stavbám před 1. září
1928 započatým a dokončeným do 31.
prosince 1929 přiznati daňovou úlevu podle
zákona z r. 1927, nesměl by čl. I novely
spojovati s §em 49 zákona z r. 1928. Zákonodárce
měl prostě prohlásiti, že na každou
stavbu, která se před 1. září
1928 započne a skončí nejpozději do
konce r. 1928, poskytnuta bude daňová úleva,
jak bylo v zákoně z r. 1927 uvedeno. Ježto
zákonodárce tak neučinil, je samozřejmé,
že každý stavebník musí býti
velmi opatrný. Úředník, který
bude žádost o prodloužení lhůty
vyřizovati, vyčte z vyložených zákonů,
že zákonodárce neměl úmyslu příliš
benevolentně postupovati, když ani novela nepřinesla
žádoucí jasnosti. Odborné kruhy zahrnovaly
na jaře vládu různými memorandy a
intervenovaly osobně u vlády a poslaneckých
klubů, přes to však zákon z r. 1928
vyšel v původním znění, jak byl
parlamentem navržen. Zhoubné následky, které
technikové předvídali, se dostavily a nyní
na jejich odčinění vydává vláda
novelu zákona, která je snad schopna nějakého
optimistu ukolébati v domněnce, že se něco
dělá, ale která zcela jistě nezmírní
spěch při provádění staveb
a neodčiní v nejmenší míře
ony neblahé následky, jak důvodová
zpráva mylně předpokládá."
(Slyšte!)
Slavná sněmovno, to jest kritika "Národních
Listů" - proč bych připojoval kritiku
nár. socialistickou? (Výborně!) Ale
v tomto případě, slavná sněmovno,
jde o dalekosáhlou věc. Jestliže jsem pravil,
že stín spoluviny padl také do této
síně, třeba ukazovati, že to bylo mínění
veřejnosti a ne mínění úzkých
kruhů politicky určitě vyhraněných.
My o příčinách těchto katastrof
můžeme podati zprávu ze "Zprávy
čsl. nár. komitétu pro vědeckou organisaci".
A abych, slavná sněmovno, stále nepoukazoval
na české kruhy, které odsuzovaly to, co se
děje v této sněmovně, budu také
jmenovati zprávu, která se týká racionalisace
ve stavebnictví a která pochází z
vážných hospodářských
kruhů národa německého. (Čte):
"Pracovní společenství německého
hospodářského svazu konalo dne 3. června
schůzi v Praze, na níž znova se projednávala
otázka hospodárnosti ve stavebnictví. Důkladné
přeskupení ve stavebnictví slibují
si společnosti teprve po reformě stavebního
řádu. Podle sdělení odborných
kruhů je již návrh reformy hotov a je nepochopitelno,
proč tak důležitá reforma má
býti zdržována. Proto se schůze jednomyslně
usnesla, aby ministerstvo veřejných prací
předložilo připravenou reformu co nejrychleji
povolaným odbornickým kruhům k rychlému
dobrozdání, aby konečně mohlo se přikročiti
k reformě ve stavebnictví, která nejen velkoryse
a prozíravě bude říditi stavebnictví,
ale také je usnadňovati a rozšiřovati.
Pro normalisaci a typisaci vyslovili se všichni přítomní.
Bylo usneseno vydání norem uspíšiti
a vším vlivem se zasazovati v odborném tisku
o myšlenky hospodárnosti. Také typisace byla
doporučena již proto, aby stavební řemesla
byla neodvislá od saisony a mohla se zaříditi
na celoroční provoz. Těmito opatřeními
mohla by se rozřešiti bytová nouze a stavby
zlaciniti." (Slyšte!)
Slavná sněmovno, zde vidíte, že není
jediného rozporu mezi myšlením našeho
poslaneckého klubu a kruhy odbornými. Zde je viděti,
že je tu dosti sil, jež mohou odborně pracovati,
ale, bohužel, tato sněmovna je hluchá, ona
má moc majority. Náš stát je vybudován
na principu majority, ale demokratické. Majorita má
právo prosazovati svou vůli, ale není majoritou
demokratickou, jestliže svoji moc uplatňuje tehdy,
kdy trpí zájem celku. (Potlesk.) Majorita
demokratická znamená vědomě podříditi
svoji moc vůli a prospěchu celku, zejména
prospěchu státu. Toho, bohužel, v této
majoritě není.
Denně můžeme dostávati do rukou úsudky
i těch, kteří jsou naprosto emancipováni
od politického myšlení, kteří
však se na tyto problémy dívají s hlediska
moderního hospodářství, založeného
také na službách lidskosti. Tak můžeme
čísti článek z 18. října
z hospodářských kruhů, kde se říká:
"Odpovědnost za chvat ve stavebnictví, jenž
vede pak k opomíjení a eliminování
kontroly, padá přirozeně na ty, kteří
zákon navrhli a schválili. (Slyšte!) Při
nejmenším ti, kteří takto postupovali,
měli se postarati o to, aby při zvýšeném
tempu byla umožněna revise a kontrola." A co
nám odpovídá vláda? Že nemá
dostatek byrokratického aparátu, aby kontrolu a
revisi prováděla!
A nyní prosím o malou shovívavost, abych
směl ukázati, jak opravdově se náš
poslanecký klub zabýval těmito věcmi.
Naše stavebnictví je řízeno zákonem
z 10. dubna 1886. Jestliže za 10 uplynulých let neměla
naše sněmovna dosti času, aby přizpůsobila
zastaralé zákonodárství z r. 1886
modernímu velkolepému rozvoji stavebnictví,
pak, bohužel, musíme býti svědky toho,
co se projevuje v katastrofě poříčské.
Konservativní státy i konservativní Anglie
sáhla r. 1925 k takové reformě svých
stavebních zákonů, že mohla by býti
vzorem nejpokročilejším a nejpokrokovějším
státům. Nemluvím ani o krásném
zákonodárství říše německé.
A přece musíme říci, že od r.
1900 nastal téměř převrat, nastala
revoluce ve stavebnictví. Cihla, která byla základem
stavby, která byla prvkem konstruktivním, stala
se dnes docela podřadným vyplňujícím
materiálem. Železobeton ovládl veškeré
technické tvoření; je ideální
hmotou, ze které lze tvořiti věci téměř
nemožné, a která vede člověka
k největší ekonomii při dokonalém
vyhovění účelnosti.