Slavná sněmovno, jak má zákon z r.
1886 regulovati stavebnictví z betonu železového
(Výkřiky posl. Zeminové.), když
teprve rok 1900 je počátkem tvoření
z této hmoty v Čechách? Ovšem je to
hmota staršího původu. Je to všeobecně
známo, ale nebudiž mně zazlíváno,
slavná sněmovno, bude-li se snad na okamžik
zdáti, že jsem tuto politickou tribunu parlamentní
proměnil v katedru, ale jsem povinen tak mluviti. Jestliže
ministr financí koná svou povinnost, když ve
svém exposé rozvine také své teoretické
názory, je to také naše povinnost, abychom
ke každému zákonu, který je kardinálního
obsahu, rozvinuli své názory, jimiž bychom
ukázali, že ovládáme materii, kterou
chceme do zákona vtěsnati. (Potlesk.) A bolí
každého člověka, když vidí
prázdné lavice členů naší
československé vlády, kteří
nejen nemají smysl pro to, aby poslouchali iniciativu v
tomto parlamentě, ale nemají ani smysl pro to, aby
se ujali slova při té nejkrásnější
příležitosti, při projednávání
státního rozpočtu, aby nám řekli:
"to je náš program"! (Potlesk poslanců
čsl. národně socialistických.) "To
chceme realisovati!" (Výkřiky posl. Zeminové.)
Bohužel, slavná sněmovno, to je úpadek
parlamentarismu, to je kletba na této sněmovně.
My, kteří jsme odpovědni lidu podle naší
ústavy, všechno přenášíme
na byrokratický aparát. Ne my, ne vláda,
nýbrž byrokracie je vládnoucím živlem
v tomto státě. (Potlesk poslanců čsl.
nár. socialistických.) To mne těžce
bolí, když to říkám v den 10.
výročí prohlášení Washingtonské
deklarace. Slavná sněmovno, kdo si uvědomí,
že ještě 18. října platily Wilsonovy
podmínky z 8. ledna, že národ československý
má býti uspokojen jedině v rámci monarchie
rakouské, a že 19tý říjen převrat
způsobil, je to trpká chvíle pro poslance,
když si do těchto poměrů musí
stěžovati právě dnes.
Slavná sněmovno! Vracím se k věci.
Trvalo dlouhou dobu, do roku 1900, než tato ideální
hmota, železový beton, přišla také
do Čech, kterou objevil prostý člověk,
zahradník ve Francii, Moniér, když počal
v letech 1870 tvořiti nádoby pro své účely
a když později dostal pro ni patenty. Mluvím
k této věci rád, poněvadž jsem
byl prvním inženýrem ve státní
službě, který v této hmotě tvořil
a první projekty kontroloval, když k nám přicházely
z macešské Vídně. Byla to firma Rella
a Neffe, jež staví dnes v Revoluční
třídě, která předkládala
projekty na most pro Warnsdorf. Slavná sněmovno,
tehdy byste byli viděli, jak se hazarduje se životy,
jak se tvoří v nové hmotě za neznalosti
vědy. A přece ta hmota je ideální
hmotou, která jedině odpovídá vysokému
stupni rozvoje naší vědy, stavebné mechaniky.
Ale ta hmota má určité předpoklady,
které musí býti splněny, a běda
tomu, kdo jediný předpoklad nesplní. Pak
nenastane katastrofa 5 až 10%, nýbrž katastrofa
100%. A že mám pravdu, podívejte se
na Poříč. To nespadl jeden pilíř,
spadlo 100%. Podívejte se na stavbu ve Strašnicích
ze železobetonu, tu nespadlo procento, spadlo 100%. Podíváme-li
se do tvorby technické, vidíme krásný
vývoj v nazírání na technickou vědu.
Počal tvořit člověk technicky, když
zmáhal překážky, a dělal věc
nadbytečně složitou. Vytvářel
konstrukce, které měly více článků,
než žádají podmínky rovnováhy.
Na to nastalo vystřízlivění, když
začala pokračovati věda, ač již
v 16. století byly známy důvody pro jednoduché
soustavy trojúhelníkové. Ale přišel
moderní železový beton, jenž odvážil
se toho, že vyloučil nejen nadbytek zbytečných
prutů a zachoval pouze počet prutů nutných,
nýbrž že odvážil se i takových
konstrukcí, které v jiné hmotě jsou
naprosto labilní. Ale při takových konstrukcích,
které dosahují vrcholu ekonomie, musí býti
vyhověno všemu, co žádá vědecké
poznání této hmoty. Jestliže má
spolupracovati beton a železo, nestačí pouze
kombinovati beton a železo, nýbrž pak musíme
si býti dobře vědomi toho, že chemický
proces, který se vykonává, musí dostoupiti
určitého stadia, dříve než začne
působiti proces mechanický. A jednou z hlavních
příčin katastrof je, že se toho nedbá;
to není, slavná sněmovno, vina jednoho člověka,
jestliže je přinucen, aby připustil účinek
mechanického procesu dříve, než je skončen
proces chemický. To nelze zákonem nadiktovati lhůtu
do konce r. 1928. (Potlesk poslanců čsl. strany
nár. socialistické.) Jestliže nezadrží
v takovém případě hlasu sněmovny
pan ministr veř. prací, tak na něho padá
největší odpovědnost za technický
obsah zákona.
Řekl jsem, že nechci nikoho přímo viniti;
není to vina jednotlivce, je to vina kolektiva. Neboť
jestliže není tento soulad mezi procesem chemickým
a procesem mechanickým, tak nemáme před sebou
konstrukci z betonu železového, byť i tam bylo
železo a beton, neboť podružné vlivy, které
mezi jednotlivými částicemi vznikají,
jsou tak dalekosáhlé, že dávno je překonána
míra bezpečnosti. A jestliže nyní jen
jediný článek v této stavbě
nesplní svou úlohu, tu nastávají právě
při rámových systémech tak dalekosáhlé
změny v podstatě celku, že žádný
prostředek tu není, aby udržel ve stabilitě
stavbu, jež přišla do pohybu. Tu již neudrží
nikdo!
Slavná sněmovno, to je revoluce ve stavebnictví.
Podívejte se na stavebnictví, jež řídí
zákon z r. 1886. Tam cihla je základem, prvkem konstruktivním,
od cihly roste pilíř a ten je od základů
až po korunu sám stabilní jednotkou a všechny
příčné konstrukce, stropy atd., jsou
jen doplňkem těchto elementů, takže
není zde toho nebezpečí. Jeden zničený
pilíř neznamená katastrofu celku.
Bohužel, veřejnost byla vzrušena takovým
způsobem, že i veřejný tisk ztratil
rovnováhu. To, co jsme četli o katastrofě
poříčské, to, co jsme četli
o našem dělníku, to překvapuje člověka
soudného, věci znalého. Ublížili
bychom našemu zedníkovi, dělníkovi,
kdybychom mu přičítali ty ctnosti, jaké
mu přičítal buržoasní tisk. Vy
myslíte, slavná sněmovno, že by se našel
jediný betonář, který by si troufal
míchat 1:18? To jsou pohádky, to je utrhání
na cti. Vyrostl jsem od dětství mezi českými
zedníky. Žádného prostředku byste
neměli, abyste ho přinutili, aby dělal to,
kde dává v sázku život svého
kamaráda. (Výborně!)
Vinil se bezprostředně podnikatel z dravosti. Nechci
jediným slovem umenšovati jeho vinu, jistě
že nese spoluvinu každý tehdy, neprokáže-li,
že stál před vis maior. Zákonodárství
však nesmí býti pro nás vis maior. Bohužel,
je tím vinen náš soutěžný
hospodářský řád, který
je založen na morálce, že i hospodářský
řád může býti vis maior. A my
tu vidíme, slavná sněmovno, že z betonu
železového nutno tvořiti, kdy stavebník
diktuje lhůty, které mu ukládá zákon.
A co dělá podnikatel? Podnikatel nemaje přirozeně
moci změniti něco na znění zákona,
béře na sebe risiko, ne risiko bursy, risiko ztráty
hmoty, ale risiko ztráty života. Zde vidíte,
slavná sněmovno, ty příčiny
těchto zoufalých katastrof. Naše zákonodárství
to je, které dává možnost, aby se vyvíjely
poměry tak, že život není ničím,
že člověk přestává býti
člověkem, že se stává jenom doplňkem
mechanických strojů. Totéž nazírání
opakuje se při posuzování člověka.
Jak veliký je rozdíl mezi zákony, podle kterých
společnosti lidské odevzdává práci
mechanické zařízení a člověk,
který je organický zdroj práce, vydávající
podle biologických zákonů pohybovou energii
ve formě práce. A tu je, slavná sněmovno,
dnes krásná příležitost, abychom
na to ukázali právě na úctu těch,
kteří padli na bojišti práce.
V čem vězí nespravedlnost této společnosti
lidské? Nespravedlnost vězí jen v tom, že
ona výše klade zákon hmoty než zákon
o člověku. (Potlesk čsl. poslanců
socialistických.) A když se nyní, slavná
sněmovno, ohlédneme po dění všehomíra,
vidíme, že se zde projevují dva zákony,
zákon hmoty a zákon biologický. Zákon
hmoty může říditi vůle člověka,
zákon psaný může vyhověti zákonu
hmoty, zde vůle člověka může
býti bezohledná, ale, slavná sněmovno,
zákon biologický je zákon nepsaný,
neúprosně platný, zde se nemůže
vůle člověka postaviti proti tomuto zákonu.
A běda člověku, který jde mimo zákon
biologický. Proti smrti se revoluce nedělá,
to je také biologický zákon. (Výborně!)
A tu, slavná sněmovno, když se dnes podíváme,
jak lidská společnost posuzuje člověka,
když jí koná službu, tak vidíte,
že podle množství a kvality výkonu. To
jest zákon přímé úměrnosti
mezi výkonem a hodnotou člověka, to jest
zákon hmoty. Stroj dvojnásobné koňské
síly má právo, aby byl dvojnásobně
draze placen, ale zákon biologický jde proti zákonu
hmoty. Kdo z nás má v moci, aby akumuloval pohybovou
energii ducha nebo těla, kdo z vás má možnost,
aby střádal pohyb? To je nemožné! Zde
je biologický zákon! Ale slavná sněmovno,
tak jako dění všehomíra ukazuje přeměnu
dynamického zákona ve statický, a naopak,
tak pracující člověk musí biologickou
energii přeměnit výkonem v dílo, aby
vznikl mechanický potenciál, který podléhá
zákonům hmoty, a to jest kapitál. Proto kapitál
pro nás není nepřítelem člověčenstva,
to je nová forma naší energie, práce.
Biologická práce musila přijmouti formu klidu,
díla, abychom ji podle zákona hmoty mohli ovládat,
abychom ji podřídili neúprosnému zákonu
poptávky a nabídky. Zde vidíte jasně
ten rozpor mezi pohybovou energií biologicky vázanou
a statickou energií hmoty. Co nelze střádati
a obhospodařovati podle zákona poptávky,
okamžitě vedete na světový trh, když
jste dali tomu formu potenciálu a díla. Nespravedlivost
nynějšího řádu vězí
v tom, že vyloučil toho, který jest výrobcem
této formy, z účasti na hospodaření
s dílem. (Výborně!)
A my, slavná sněmovno, nejsme proto živel podvratný,
náš socialismus dávno překonal to, aby
se stal církevní vědou. Marxovi neupírám
jeho zásluhu, když začal, ale socialismus dříve
nebyl tím, čím je dnes. Dnes pro nás
platí řecké panta rei, všechno plyne,
a běda tomu, kdo se zastaví. Tak jako žádná
věda není hotová, tak nesmí býti
hotov socialismus. Nikdo z nás neví, jaká
bude konečná forma jeho realisace. Náš
socialismus má hlubokou etickou základnu, poněvadž
socialismus pro nás není definicí Marxe,
ani Macdonalda, to není pro nás pouhé uspořádání
společnosti lidské, jež by přejalo veškeré
produktivní prostředky kapitálu a země.
Pro nás je to zápas o ideu pravdy o člověku.
Zákon neomylný, biologický o člověku
musí býti vnucen společnosti lidské.
(Výborně!) Je to smutné, slavná
sněmovno.
Přiznám se, že jsem sám na rozpacích,
když takto mluvím, ale myslím, že mi to
nebude zazlíváno, když není zazlíváno
ani p. ministru financí, když zde rozvinuje svoji
theorii.
Je k neuvěření, že do našeho státu,
tak ideálně demokraticky založeného,
nutno takto mluviti a že nutno při každé
příležitosti ukazovati, že zde nevíme
si rady. Jen si vzpomeňte na projednávání
sociálního pojištění, na tu amortisaci
organického zdroje práce, jíž tato sněmovna
nechtěla uznati, zatím co v daňové
reformě bohatě měří amortisaci
mechanických investic! (Výborně!)
Dovolávám se toho, aby konečně tato
vláda sáhla k takovým opatřením,
aby katastrofy se neopakovaly. To, co vláda posud učinila,
není jediným krůčkem k nápravě.
Bohužel však včera jsme slyšeli z prohlášení
p. ministra veř. prací, že ani ministerstvo
veř. prací nepokročilo tak daleko, aby okamžitě
mohlo naznačiti konkretní cesty k nápravě.
Nemůže býti dnes mým úkolem,
abych konkretně naznačoval, jak jest řešiti
tyto otázky, a jak jest upravovati náš příští
stavební řád se zřetelem na to, aby
vyhověno bylo tomu, co žádá moderní
rozvoj technického tvoření. Ale přece
jen musím žádati, aby konečně
tato vláda upustila od svého násilí.
Tak nelze dále pokračovati, myslí-li to v
jubilejním roce tato vláda upřímně
nejen s národem československým, ale také
s tímto státem. (Potlesk.)
Z dosavadního stavu nevznikají škody jenom
pro ty, kteří v důsledku platnosti tvrdého
hospodářského řádu musí
ve službách lidskosti klásti své životy
v oběť, zde je nutno, aby byl varovný hlas
v pravý čas slyšen. (Výborně!)
A očekávám, že naše zákonodárství
obsahu technicky-hospodářského nebude tak
macešsky řešeno ve výborech, které
nemají takové složení, aby byla zde
předem dána záruka správné
náplně technicky-hospodářské.
Doufáme, že tam, kde se budou řešiti otázky
technicky-hospodářské, najde se také
dosti obránců, kteří obhájí
práva samosprávy práce. (Výborně!)
Pro nás socialismus není žádným
násilím, nýbrž - v duchu našeho
presidenta - jen důslednou demokracií. (Výborně!
Potlesk.)
Bolí mne však, že tato truchlivá věc
projednává se v debatě, která se spojila
s debatou rozpočtovou. (Výkřiky posl.
Tomáška.) Cítím zneuctění
památky (Výborně! Potlesk.) těch,
kteří nic netušíce zahynuli neúprosností
tohoto řádu. (Výkřiky posl. Tomáška.)
Je přirozené, že každá politická
strana svůj poměr k rozpočtu řídí
podle svého poměru ke státu a k vládě.
Tento poměr ke státu a vládě dělí
nás v této sněmovně jednak na strany
státní a protistátní, jednak na strany
vládní a protivládní. (Výborně!)
Běda tomu, kdo se omylem postaví na stranu proti
státu. Naše dlouholetá tradice, delší
než 30letá, ukázala, že nedovedeme nikdy
státi jinde než na straně tohoto státu.
(Výborně! Potlesk poslanců čsl.
strany nár. socialistické.) Jestliže, slavná
sněmovno, v našich ideách tento stát
již byl, byť i ještě nebyl ve skutečnosti,
je přirozeno, že dlouholetá tradice strany
nás vedla i k tomu, abychom spoluvládli v tomto
státě. (Výborně!) Máme
k tomu právo, když jsme měli povinnosti k obětem
(Výborně!). A slavná sněmovno,
my chceme spoluvládnouti, ale jen tehdy, když máme
záruky, že to, co ze spoluvlády vzejde, bude
ku prospěchu státu a našeho národa.
(Výborně! Potlesk poslanců čsl.
strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Adámek. Dávám mu slovo.
Posl. Adámek: Slavná sněmovno! Přihlásil-li
jsem se ke slovu, abych promluvil v generální debatě
o rozpočtu na r. 1929, s nímž je spojena také
debata o prohlášení ministra veř. prací,
které s tohoto místa včera přednesl
o katastrofě na Poříčí, minulý
úterý se přihodivší, nepřihlásil
jsem se proto, abych jako jedinec vyličoval své
stanovisko buď k ministerskému prohlášení
nebo k rozpočtu, ani proto, abych vykládal stanovisko
strany k rozpočtu nebo k státu a vládě.
Stanovisko moje je dáno postavením klubu a poněvadž
můj klub má své zástupce ve vládě,
nemůže býti tedy mé stanovisko ani jako
jedince, ani jako stoupence a člena jiné než
kladné k jednomu i druhému: k rozpočtu i
k vládnímu prohlášení.
Žijeme v době, kdy oslavujeme desítileté
trvání našeho státu. Za několik
dnů slavíme desítileté jubileum existence
znovuvzkříšení našeho mladého
státu, naší republiky a současně
také vzpomínáme dvouletého výročí
vlády, která dnes v našem státě
má otěže v rukou. Je tudíž pochopitelno,
že při projednávání rozpočtu
na r. 1929 máme příčiny zkoumati minulost
10 let, minulost finanční našeho státu
a máme také právo a možnost zkoumati
dvouletou činnost naší vlády. Je pochopitelno
a vysvětlitelno, že ti, kteří nemají
svých zástupců ve vládě, zaujímají
stanovisko odchylné od nás, kteří
své zástupce ve vládě máme
a že i jinak se dívají na poměry ve
státě, než se na ně díváme
my.
Pan kolega předřečník vytýčil
zde hlediska, jak se mnozí dívají na stát,
rozdělil zde strany v našem parlamentě i ve
státě na státotvorné a protistátní
a na vládní i protivládní. Je to pravda,
plně to podpisuji, a poněvadž právě
jsou rozdílné názory u stran v tomto směru,
máme také odchylná stanoviska i v názorech
na věc, kterou právě projednáváme.
Nebudu mluviti o katastrofě na Poříčí,
poněvadž my, členové rozpočtového
výboru věnovali jsme obětem pietní
vzpomínku již po prvé zprávě,
kterou jsme o katastrofě dostali. (Posl. Chalupník:
To nestačí jenom pietní vzpomínka!)
Pane kolego, my jsme také udělali více.
Mluvilo se o zanedbání povinné péče
těch kterých činitelů při stavbě,
nesdílím však stanoviska, že by zákon
o stavebním ruchu zavinil tuto katastrofu. To právo
musí býti ponecháno každému jednotlivci,
aby na věc nazíral podle svého dobrého
přesvědčení. Nedovedu prostě
ani chápati, že je možno vykládati, eventuelně
v novinách psáti o tom, že vláda, vládní
většina, zákon, zavinily katastrofu na Poříčí.
Když jsem po katastrofě viděl tu hromadu, která
se podobala sesutému perníku a žádnému
betonu, a když jsem vlastním prstem škrábal
železobetonový pilíř, k čemuž
nebylo potřebí ani ostrého nástroje,
byť bych nebyl odborníkem, mohu přece říci,
že na beton musí býti používáno
jiného písku, než jakého je používáno
na hladkou omítku, že písek na beton musí
býti naprosto jiný, než jakého se používá
na omítku vůbec.
Nechci souditi. Souditi bude někdo jiný. My jsme
se dožadovali a dožadujeme - a také se to stane
- aby vinníci byli hledáni a potrestáni.
Nechci předbíhati událostem, ale odmítám
náměty a názory, že by katastrofu byla
zavinila vláda. Je-li tu někdo, ať je to kdokoliv,
kdo špatně cítí odpovědnost za
práci, kterou koná, pak ho nebudeme nikdy a nikde
hájiti, ať je to kdokoliv. (Posl. Chalupník:
I vláda!) Jestliže vláda je vinna, jest
vaší věcí, abyste ji soudili. Souzena
také bude. (Posl. Chalupník: Proč ne vy?)
My své stanovisko také při hlasování
řekneme.
Pan kol. inž. Záhorský mluvil o tom,
že by nikdo nedonutil betonáře, který
beton míchá, aby míchal v tom poměru
1:18. Byl jsem celý týden v Praze, informoval jsem
se, kde se dalo, ale myslím, že nemohu plně
souhlasiti s panem kol. inž. Záhorským,
který nepřímo adresoval tuto výtku
do řad, odkud podnět nevyšel. Já jsem
aspoň nenašel v listech vládní většiny
první zmínku, že v takovémto poměru
cement k písku míchán byl. To našli
jiní lidé, ne z vládních řad.
Já netvrdím, že je to pravda, já netvrdím
a nehájím ani to, co z opačných stran
bylo tvrzeno a mluveno, ale věřím tomu -
kdybych "Rudému Právu" nikdy nevěřil
- že je možno, že ti, kteří beton
míchali, odepřeli míchati dále, odepřeli
nésti odpovědnost za práci, jaká se
na nich požadovala. Je-li to pravda, pak těm dělníkům
všechna čest, ať to byl kdokoliv. (Souhlas.)
Přecházím k rozpočtu samému.
Rozpočet státní jest obrazem hospodaření
ve státě i v autonomních svazcích.
Každý pořádný hospodář
má bilancovati, každý pořádný
hospodář má dělati rozpočet.
Stát, veliký celek jednotlivců, musí
ukázati názorně, jak to ti menší
dělati mají, musí předcházeti
dobrým příkladem. A poněvadž
žijeme v posledních dnech desetileté existence
naší republiky, máme také právo
a povinnost podívati se, jak náš stát
hospodařil v letech minulých, jaké finanční
výsledky tu za těch 10 let máme. A mohu říci,
že se obdivuji mravenčí píli pana generálního
zpravodaje o státním rozpočtu na rok 1929,
který nám ve zprávě rozpočtového
výboru snesl takové ohromné sloupce číslic,
jimiž znázorňuje hospodářství
našeho státu. (Posl. Chalupník: Číslice
nejsou všechno!) Já vím, pane kol. Chalupníku,
že číslice jsou jen mrtvá čísla,
ale ukazují nám, jak se máme bráti
dále.
Ve zprávě rozpočtového výboru
dal si p. referent i tu práci, že oddělil účtování
státního hospodaření od státních
podniků. V této formě objevuje se rozpočet
našeho státu po třetí; dříve
mívali jsme rozpočty jiné. Myslím,
že to byl také p. ministr financí dr Engliš,
který nám svého času předložil
rozpočet, který byl doplněn doložkou
rozpočtu investičního. Již tehdy snažil
se investice, které na účet státní
podnikány, jsou různými státními
podniky, odděliti od státní administrativy.
Tato práce, kterou si p. generální referent
dal, je prací mravenčí a je nutno ji oceniti.
Není možno každému z nás vniknouti
do těch číslic, které státní
rozpočet v sobě tají; k tomu je potřebí
hodně času a také hodně vysvětlivek
s různých stran. Ale je dobře už aspoň
podle zprávy porovnávati, jaký byl rozpočet
před 10 lety a jaký je letos. Dnešní
rozpočet našeho státu je větší
než před 10 lety, v číslicích
stoupl oproti r. 1919. Tenkráte neměli jsme ovšem
rozpočet rozdělený, nýbrž jednotný,
kdežto dnes máme státní podniky - a
i to máme ve zprávě rozpočtového
výboru vypočítáno, kolik v těch
letech, kdy státní podniky ještě byly
zařaděny do státní správy,
připadalo na ně z příslušných
položek rozpočtových. Je velmi zajímavé
to srovnávati. Když si vzpomeneme na doby, kdy mívali
jsme rozpočty v úhrnné číslici
cca 20 miliard, vidíme, že rozpočet na příští
rok je o něco nižší, než onen, který
jsme v I. volebním období zde projednávali.
I rozpočet na rok letošní je i relativně
poněkud nižší proti létům
naší volební periody.
Co mne v rozpočtu zvláště zajímá,
nejsou jen suchá čísla a porovnání
rozpočtů minulých let s rozpočtem
na rok příští, nýbrž také
poměr, v jakém preliminuje ministerstvo financí,
kolik a na kterých daních od poplatníků
vybere. Ten poměr je obrázkem poplatního
zatížení občanstva vůbec. I tento
přehled máme ve zprávě rozpočtového
výboru a můžeme zde velmi dobře kontrolovati,
kolik bylo vybráno na daních spotřebních,
obchodních i přímých v tom kterém
roce. Nutno si všimnouti poznámky ve zprávě
výboru, že za některá léta jsou
číslice vzaty z účetní uzávěrky,
kdežto za rok běžící a příští
musí nám býti vodítkem jen rozpočet.
S tím musíme také kalkulovati, když
to probíráme a srovnáváme. Z další
tabulky, kde toto zatížení daňové
je probíráno, vidíme, že percentuelně
zatížení těmito daněmi se mění.
Když jsem již u těch výnosových
daní byl - v tabulce rok 1929 zařazen není,
jsou tu zařazeny pouze číslice z let minulých
- dal jsem si práci, abych porovnal i tento rok příští
a mohu říci, že daně přímé
na r. 1929 preliminovány jsou níže o cca 150
mil. než na r. 1928. Daně spotřební,
které činily, jak tabulka nám ukazuje, roku
běžícího 2.872 mil. ukazují na
r. 1929 2.276 mil., tedy klesly.
Daně obchodové, které vynesly 3.079 mil.
r. 1928, propočteny jsou na 3.363 mil. na r. 1929. Daně
obchodové stoupají. Do daní obchodových
zařazuji, jako pan referent, i výnos cel, poněvadž
cla nemůžeme dáti do daní spotřebních,
zrovna tak jako do daní spotřebních nemůžeme
dáti daň obratovou. Těmito dávkami
zatíženo je všechno, ať již je to věc
nutná k výživě nebo jenom k opatření
výživy. Percentuelně vidíme, že
klesají daně přímé. Ještě
na r. 1919 činily 46.99% daní všech, na r.
1928 činily již toliko 24.14%, na r. 1929 budou o
nějaké procento nižší. Daně
spotřební činily r. 1919 46.40%, na r. 1928
už jenom 36.36% a na r. 1929 budou o něco málo
nižší. Daně obchodové, které
vynesly r. 1919 toliko 12%, r. 1928 vynášejí
38%, a na r. 1929 budou ještě vyšší.
Přesunuje se tedy daňové břemeno z
přímých daní na daně spotřební
a obchodové. Naskytá se tudíž vážná
otázka, je-li pravda, co mnozí tvrdí, že
stát udržován je konsumními daněmi
a že především konsumenti mají
nárok, aby byli respektováni jako udržovatelé
státu. Podle tabulek a podle číslic v důvodové
zprávě k rozpočtu říkám,
že je to věc velice vážná, kterou
je možno se obírati, ale jisto je, že daně
spotřební neplatí jenom jedna vrstva společenská,
nýbrž platíme je všichni, ať patříme
do řad samozásobitelů nebo čistých
konsumentů. Spotřebními daněmi je
zatížen každý, kdo cokoliv kupuje, co
spotřební daní zatíženo je.
Velmi chvalitebná věc je, že klesá vydání
na úmor státního dluhu, jmenovitě
do zahraničí. Odliv našich peněz do
zahraničí klesá, poněvadž státní
dluh jest umořován. Část byla již
splacena a když to tímto tempem půjde dále,
snad se dočkáme toho - my snad ještě
ne, ale naši potomci - že stát náš
nebude do zahraničí tolik povinován, jako
tomu bylo dosud.
Poněvadž při rozpočtu si připomínáme
dvouletou existenci naší vlády, která
nazývána je vládou občanskou, vlastně
nesocialistickou, musíme - a k tomu máme plné
právo - probírati věci, zákony, které
za působnosti této vlády staly se skutkem.
Jmenovitě je to zákon o daních přímých,
který se zákonem finančním těsně
souvisí. Je mi líto, že s tohoto místa
musím žalovati, že to, co jsme my zákonodárci
od zákona očekávali, se nesplnilo a že
legislativa byla - promiňte mi ostrý výraz
- zdiskreditována administrativou. (Souhlas.) Podíváte-li
se na r. 1926 a porovnáme-li jej s rozpočtem na
r. 1929, vidíme, že jest počítáno
v rozpočtu s menším výnosem daně
důchodové, téměř o půl
miliardy, než bylo vybráno r. 1926. Zde tedy rozpočet
nám jasně naznačuje, že legislativa
měla pravdu, když tvrdila, že daň důchodová
bude mírnější ve svých důsledcích,
než byla daň z příjmu. To, prosím,
vyplývá z finančního zákona
a jeho příloh. Ale skutečnost jest poněkud
jiná. Jest mi líto, že jako jeden z těch,
který na daňové reformě spolupracoval,
musím říci, že jsme zklamáni.
Mám po ruce tabulky, které byly vypracovány
jako směrnice pro berní správu... (Posl.
Šamalík: Kdo je pracoval?) Promiňte - nebudu
jmenovati, poněvadž jest to věc důvěrná,
která se nemá dostati veřejnosti, a já
nechci, abych byl označen za toho, kdo důvěrnost
tuto zde prozradil. Dověděl jsem se, že tabulky,
podle kterých berní správy se mají
říditi při předpisování
daně důchodové, byly sjednány, že
berní správy samy nevypočetly u zemědělce
čistý výnos, který má podléhati
dani důchodové, tyto tabulky jim byly dány
shora od zemského finančního ředitelství,
(Posl. Šamalík: Odkud je vzalo?) které
smluvilo tyto tabulky se zástupci zemědělských
rad. (Slyšte! Slyšte! - Výkřiky
posl. Šamalíka.)