Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: Zierhut, inž.
Dostálek, Horák, Slavíček,
Stivín.
Zapisovatelé: Bečko, Vávra.
208 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Černý,
dr Mayr-Harting, Najman, inž. L. Novák,
dr Spina, dr Tiso, Udržal; za ministerstvo
financí odb. přednosta dr Vlasáka min.
rada Kallus; za ministerstvo školství a nár.
osvěty odb. přednosta Mlčoch.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha, jeho zástupci dr Mikyška
a dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 168. schůzi
poslanecké sněmovny.
Dovolenou dal jsem na dnešní schůzi posl. E.
Venclovi pro neodkladné zaměstnání.
Výboru imunitnímu přikázal jsem žádost.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
Žádost kraj. soudu v Liberci ze dne 13. října
1928, č. Nt IX 110/28, za souhlas s trest. stíháním
posl. dr Sterna pro přečin podle §u
14, č. 5 a přestupek podle §u 15, č.
4 zákona na ochranu republiky a posl. Haiblicka pro
přestupek podle §§ 2, 14, 19 zákona shromažďovacího
(č. J 658-II).
Přistoupíme k projednávání
pořadu, na němž jest:
Zpráva výboru rozpočtového o vládním
návrhu (tisk 1750) státního rozpočtu
republiky Československé a finančního
zákona pro rok 1929 (tisk 1813) a rozprava o prohlášení
ministra financí, učiněném ve 158.
schůzi posl. sněmovny dne 7. září
t. r., jakož i o prohlášení ministra veř.
prací, učiněném ve 165. schůzi
dne 18. října t. r.
Budeme pokračovati v podrobné rozpravě, o
státním rozpočtu, a to v prvé části
podrobné rozpravy, to jest v rozpravě o skupině
politické, započaté ve včerejší
167. schůzi sněmovny.
Přihlášeni jsou ještě tito řečníci:
na straně "proti" pp. posl. Hrušovský,
dr Dérer, Heeger, Bolen, dr Koberg,
Zápotocký; na straně "pro"
pp. posl. Kunz, Špaček, Onderčo,
Myslivec, dr Feierfeil, dr Fritz.
Dávám slovo p. posl. Kunzovi.
Posl. Kunz (německy): Pánové!
Po třetí se účastní naše
strana prací o tomto státním rozpočtu.
S uspokojením musíme konstatovati, že od té
doby, co trvá nynější koalice, bylo
státní hospodářství zlepšeno.
Od r. 1919 do 1926 končilo státní hospodářství
každoročně schodkem od 2 do 5 miliard Kč.
Vedle řádného hospodaření bylo
zde mimořádné, ještě mnohem většího
rozsahu, které státní hospodářství
vytvářelo ještě jinak, než na to
pomýšlel rozpočet. Ať byla tato nejistá
a celou veřejnost skličující bilance
výsledkem bouřlivých let mladé republiky,
nebo byla to snad bezmocnost příslušných
úřadů k politickým stranám,
které byly tehdy u státního vesla a jež
často neoprávněně povolovaly zvláštní
výdaje, což bylo zajisté nejčastějším
případem, my, kteří jsme od té
doby zadluženého hospodářství
pracovali v mezích nynější koalice o
sanaci, pohlížíme s uspokojením na to,
že jsme státní káru, která byla
již blízká pohrou žení a v níž
jsme i my Němci, uvedli znovu do finančních
kolejí aspoň poněkud přijatelných.
Tato naše spolupráce nás tím spíše
opravňuje, abychom neustále poukazovali na nynější
nešvary v tomto státě po stránce sociální,
národní, kulturní a hospodářské.
Tak jako jsme již v rozpočtovém výboru
vůči pánům ministrům podrobně
mluvili o výdajích na vojsko pro náš
malý stát příliš velkých
a o příliš velkých výdajích
na zahraniční propagandu, tak musíme tuto
kritiku i dnes znovu opakovati před forem této sněmovny
a důrazně žádati, aby tyto výdaje
byly přiměřeně přizpůsobeny
poměru k jiným státům a velikosti
tohoto státu. Neboť nelze připustiti, abychom
na vojsko tohoto státu stále ještě vydávali
1400 milionů Kč, naproti tomu na vzdělání
lidu, tedy na jeho povznesení, jen 923,9 milionů
Kč.
Poukazuji znovu na položku "Menšinové školy"
s 88 miliony Kč, která jest o 13 milionů
vyšší než loni, ačkoliv i české
noviny žádaly, aby počet menšinových
škol byl snížen.
Z této částky se užívá
jen velice nepatrné části pro takové
školy německé národnosti. Neboť
jinak nemohlo by se státi, že by se nemohlo vyhověti
oprávněným přáním a
požadavkům Hlučínska, kde pro 7707 německých
obyvatelů jsou jen 3 německé školy a
děti 5000 německých obyvatelů musejí
celé hodiny dojížděti až do Opavy
do německých škol nebo draze se dávati
vyučovati soukromě, aby se mohly učiti ve
svém mateřském jazyku. Poukazuji znovu, že
se při zřizování českých
menšinových škol často postupuje úplně
proti vůli zákonodárcově, jak se to
událo na př. při zřízení
české menšinové školy v Horním
Benešově ve Slezsku. V červnu t. r. přišel
do tohoto města český učitel a počal
prováděti svou agitaci ve prospěch české
školy, která se tam měla zříditi.
V doprovodu četníka burcoval obyvatele, hlavně
státní zaměstnance, i v noci mezi 10. a 11.
hodinou s postele, a ačkoliv četník věděl,
že mají co činiti s německými
úředníky, nutil je hrozbami k podpisu, že
zapíší své děti do české
školy. (Německé výkřiky: Slyšte!
Slyšte!) Při otevření této
školy se ukázalo, že z 13 žáků
bylo 10 německé národnosti, kteří
vůbec neuměli česky. Musíme žádati,
aby tento případ byl vyšetřen a podle
slibů pana ministra školství byly tyto děti
znovu odeslány do německé školy.
Jednou z našich nejdůležitějších
kapitol jest sociální péče, zvláště
pokud jde o zaopatření válečných
poškozenců. Že zde Československo, pokud
jde o výši důchodů, jest skoro na posledním
místě, jest známo. Zvýšení
důchodů těžkých invalidů
a k výdělku nezpůsobilých válečných
vdov jest naléhavým požadavkem. Čtvrtá
výroční schůze mezinárodní
pracovní pospolitosti těchto válečných
obětí, která ve dnech 9., 10. a 11. srpna
t. r. zasedala v Berlíně, musila s politováním
konstatovati, že československá vláda
nejen neodpověděla na dopisy mezinárodní
pracovní pospolitosti, nýbrž ani nic nepodnikla,
aby zaopatření zlepšila. Když pan ministr
sociální péče ve výboru prohlásil,
že přihlášková lhůta pro
válečné poškozence ze zásadních
důvodů nemůže býti prodloužena...
(Posl. Heeger [německy]: Vy jste přece hlasovali
proti našemu návrhu k tomu směřujícímu!)
Kdybychom byli chtěli hlasovati pro všechno, co
žádáte, činil by rozpočet nikoliv
13, nýbrž 26 miliard. Když to pan ministr prohlásil,
poukazuji na resoluci, kterouž přijala sněmovna
a která v případech zasluhujících
povšimnutí připouští opožděnou
přihlášku. Vždyť by se jednalo jen
lidsky, kdyby ministerstvo bylo blahovolně projednalo aspoň
přihlášky dosud podané, jež zemské
úřady zamítly a jež teprve na základě
odvolání byly projednávány. Dosud
předložené přihlášky mělo
ministerstvo prozkoumati a při nezaviněném
zanedbání lhůty k nim přihlížeti.
Byl by to jubilejní dar i pro tyto ne- šťastné
oběti, že si snad nelze lidumilnějšího
představiti. (Posl. Heeger [německy]: Vždyť
jen stačí, abyste pro to hlasovali!) Již
k tomu přicházím. Mezi těmito opožděnými
přihláškami jsou i takové, jichž
poručník za své poručence, tedy sirotky,
z neznalosti nepodal včas. Zde by se měla zcela
zvlášť ze sociálních a humánních
důvodů projevovati pokut možno největší
shovívavost, tím spíše, že ministerstvo
jest ministerstvem sociální péče.
(Posl. Heeger [německy]: Má býti!) Má
býti. Požadavky našich válečných
poškozenců všichni znají. Tlumočí
je povolaní zástupci těchto obětí,
organisace válečných poškozenců.
Jest pochopitelné, že tyto organisace, které
mají tisíce válečných obětí,
rozhodně se ujímají toho, aby se válečným
poškozencům dostalo to, co jim patří.
Vždyť to činiti jest jejich povinností.
Dlužno uznati, že zájmové zastoupení
německých válečných poškozenců,
svaz válečných poškozenců, zastupovalo
dosud své členy umírněně a
věcně. Již proto dlužno naléhavě
doporučiti, aby tyto organisace nebyly opomíjeny
a aby byly přijaty a projednány jejich přání
a požadavky. U ministerstva soc. péče jest
také tak zvaný poradní sbor, k ně
muž patří i členové organisací.
Bohužel se zdá, že se na tuto jistě dobře
míněnou instituci zapomnělo, poněvadž
tento poradní sbor není vůbec nikdy žádán
o radu. Musím poukázati i na to, že československé
oběti války, bydlící v cizině,
dostávají jen zcela nedostatečné zaopatření
a že i veškerá léčebná péče
válečných poškozenců, ačkoliv
v posledních letech bylo při této položce
výdajů dosaženo velkých úspor,
jest stále velice nedostatečná. Moje strana
jako vládní strana usiluje podporovati požadavky
nešťastných obětí války,
a i když nedosáhneme, čeho žádáme,
i když naše činnost ve prospěch těchto
nešťastníků bude snad podrobena mnohé
kritice, poukazuji jen na prvních osm let trvání
tohoto státu, po kteroužto dobu ministerstvo soc.
péče bylo výlučně v socialistických
rukou a z kteréžto doby pocházejí nedostatečné
zákony o péči o válečné
poškozence.
Další důležitou kapitolou sociální
péče jest péče bytová. Nelze
jí čeliti jen podporováním staveb
nebo zrušením ochrany nájemníků,
nýbrž tuto vadu lze zmírniti jen promyšleným
podporováním obou těchto opatření.
Ochrana nájemníků musí býti
znenáhla zrušena a podpora staveb zvýšena,
ať již státní zárukou za stavební
hodnoty nebo dalším osvobozením novostaveb
od daní. Pro živnosti žádáme změnu
živnostenského řádu, aby odpovídal
nynějším poměrům. Poněvadž
to však bude asi vyžadovati ještě delší
doby, dlužno provésti částečné
zlepšení, tak na př. dlužno zavésti
průkaz způsobilosti pro veškeré obchodní
živnosti s výjimkou vlastní výroby zemědělských
a lesních výrobků. Tvrdí-li oblíbené
heslo protivníků živností, že rozvoj
tohoto stavu vyplyne jen ze svobody živností, není
to správné, poněvadž právě
svoboda živností z r. 1859 způsobila v živnostech
bezuzdnost, zvláště však v živnosti
obchodní, čímž byly poškozeny zájmy
jak kupců, tak i spotřebitelů. Také
dlužno zvláštní pozornost věnovati
živnosti obuvnické, od převratu těžce
potlačované. Nelze připustiti, aby velký
kapitál přivedl k úpadku 10.000 obuvnických
rodin. Má-li býti pozemkovou reformou velký
pozemkový majetek rozdělen drobným podnikatelům,
aby si založili svou existenci, dlužno pomoci i drobným
živnostníkům, ať tím, že bude
konečně změněn § 38 a 38a) živn.
řádu v tom smyslu, že se prodejní odbočky
velkoprůmyslu oděvnického oboru smějí
na rozličných místech zřizovati jen
potud, pokud to obec po vyslechnutí příslušného
společenstva uzná za přípustné,
aby domácí usedlí drobní živnostníci
byli chráněni před úpadkem a odbočky
již provozované v jisté lhůtě
musejí býti uvedeny na tuto míru, nebo tím,
že se přiměřenými subvencemi
společenstvům a organisacím drobných
živnostníků povznese existence těchto
utlačovaných povolání. Zcela zvláště
však dlužno zrušiti správkárny velkoprůmyslu
v oboru oděvnickém.
Také dlužno přihlížeti k tomu,
aby se v trestnicích nevyráběly hromadné
výrobky, které by soutěžily s drobnými
živnostmi. Rovněž žádáme,
aby se přiměřeně přihlíželo
i k německým živnostníkům při
zadávání státních dodávek.
Činnost konsumních spolků nechť se omezí
pouze na předměty spotřeby a nechť se
vyloučí obchod se zbožím galanterním,
oděvnickým atp.
Domácímu průmyslu budiž zajištěna
soutěž na světovém trhu poskytováním
vývozních premií a snížením
sazeb. Zvláštní pozornost dlužno věnovati
výzkumnému ústavu zřízenému
při obchodní a živnostenské komoře
v Liberci, a to přiměřenými subvencemi,
poněvadž podobného ústavu pro textilní
obor v tomto státě ještě není,
ačkoliv takové ústavy v Americe, Anglii a
Německu již po léta užitečně
pracují pro textilní obor.
K našemu dopravnictví musím znovu poukázati
na přání a stížnosti německého
obyvatelstva po jazykové stránce a se vším
důrazem žádati, aby dráha a pošta
ve styku s německými stranami užívala
aspoň dvoujazyčných tiskopisů a aby
v zájmu podniků a obyvatelstva přihlížela
k upotřebitelným německým úředníkům
a zaměstnancům. Zcela zvláště
poukazuji znovu na výstavbu tratí Albrechtice-Cukmantl,
Budišov nad Budišovkou-Dvorce a Horní Benešov-Bruntál
ve Slezsku, na výstavbu hlavního nádraží
v Jablonci nad Nisou, Ústí nad Labem a v Dolní
Lipové, poněvadž tato nádražní
zařízení překážejí
dopravě. Byl by již i čas, aby konečně
jednou byla zmodernisována doprava na místních
tratích Suchdol-Budišov a Valšov-Rýmařov,
kde se osobní doprava provozuje stále ještě
rychlostí 15 až 20 km za hodinu.
Ve státním rozpočtu vykazuje největší
čistý zisk tabáková režie. A
proto jest slušné a spravedlivé, abychom pokud
možno vyhověli oprávněným požadavkům
zaměstnanců v tomto podniku. Již v rozpočtovém
výboru poukázal jsem na některé z
těchto požadavků, musím však ještě
zcela zvláště poukázati na nedostatky
v otázce dílovedoucích, jakož i na poskytnutí
drahotní výpomoci činnému dělnictvu,
na zvýšení pensí z milosti, na srovnání
staropensistů s novopensisty, jakož i na zavedení
hospodářských premií podle čistého
zisku. Také budiž při přijímání
dělníků přihlíženo k dělníkům
německé národnosti. Konečně
poukazuji na oprávněné srovnání
státních staropensistů s novopensisty.
Rozpočet vykazuje m. j. výdajovou položku 280
milionů Kč na četnictvo a 150 milionů
Kč na policii. Nejsme protivníky zestátnění
policie, poněvadž se tím jednak má ulehčiti
obcím a jednak zvýšiti autorita a nestrannost
tohoto stavu. Žádáme však i zde se vším
důrazem, aby německým zaměstnancům
a uchazečům byla zaručena úplná
rovnoprávnost. Četnictvo budiž sníženo
na předválečný stav, poněvadž
není možné, aby zcela zvláště
na venkově, v místech, kde dříve konali
bezpečnostní službu k největší
spokojenosti 2 až 3 mužové, dnes tuto službu
vykonávalo 10 až 12 mužů. Toto snížení
jest tím více oprávněné, poněvadž
to jistě neohrozí bezpečnosti státu.
Mužstvo, které se tím stane přespočetným,
budiž přijato do vojska, kde se tím spíše
dosáhne potřebného počtu poddůstojníků,
kterého jest potřebí ke zkrácení
vojenské služební doby. Pozůstalí
četníci buďtež však placeni tak,
aby se jak po stránce platové, tak i pokud jde o
postup, necítili poškozenými, čímž
se tento stav dostane znovu na výši, na které
byl jako vybraný sbor v předválečné
době.
Porady o státním rozpočtu jak ve výboru
tak 1 ve sněmovně přijímají
bohužel často přímo nevěcný
ráz a musíme zjistiti, že se rozprava zvláště
některých německých oposičních
stran zvrhla hlavně v útoky proti německým
křesťanským sociálům. Užívá
se správní reformy a zákona o obecních
financích, aby se již zde rozvinula volební
propaganda proti německým křesťanským
sociálům, ačkoliv se zdá, že
sněmovna není k tomu vhodným místem.
My němečtí křesťanští
sociálové musíme se vším důrazem
konstatovati, že my jsme to byli, kdož svou spoluprací
o zákonu o správní reformě jsme působili
v tom směru, aby byl změněn původní
návrh zákona tak, že nynější
zákon, i když s ním úplně nesouhlasíme,
více odpovídá demokratickým zásadám
a zájmům obyvatelstva, než jak je poskytuje
župní zřízení, usnesené
již r. 1920. Vyčítá-li se nám,
že jsme zradili Slezsko, pak se tato výtka sama trestá
jako demagogie, poněvadž jsme již před
třemi čtyřmi roku dostali do zákona
tytéž požadavky, jichž nyní veřejně
žádají obránci Slezska (Výkřiky
posl. Heegera.), totiž utvoření expositury
pro Slezsko a ponechání všech úřadů,
jež nejsou spojeny s politickou správou. Vážnost
tohoto boje vysvítá již z toho, že titíž
obránci správní reformy zaujímají
proti ní stanovisko a zároveň si stěžují
na nynější neudržitelné poměry
a žádají, aby se provedly nové volby.
Považujeme za samozřejmé, že vláda
vyhoví znění zákona, jakož i
všem svým slibům a určitě počítáme
s tím, že i druhé místo presidenta země
Moravské a Slezské bude obsazeno slezským
Němcem.
Účastnili jsme se prací o státním
rozpočtu a budeme i pro státní rozpočet
hlasovati před pokládajíce, že naší
spoluprací byl vytvořen další krok k
porozumění mezi národy, a určitě
počítáme, že i jiné národy
dovedou uznati tuto spolupráci ve svém vlastním
zájmu, jakož i v zájmu celého národního
hospodářství a že dovedou uznati i oprávněné
požadavky a přání Němců.
(Potlesk poslanců něm. křesť. soc.
strany lidové.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Hrušovský. Dávám
mu slovo.
Posl. Hrušovský: Veľactená snemovňa!
V generálnej debate rečník nášho
klubu, a to predseda poslaneckého klubu strany, ku ktorej
náležím, dr Franke, veľmi výstižne
a jasne precizoval naše stanovisko k rozpočtu ako
aj náš pomer k dnešnej vláde a vládnej
väčšine. Úlohou mojou bude dnes oberať
sa v prvom rade niektorými detailnými otázkami,
v prvom rade s tými, ktoré týkajú
sa našej vnútornej správy.
Pán dr Kramář, vodca národnej
demokracie, po učinenom pakte s nemeckými, teraz
vládnymi stranami, ako aj s autonomistickou stranou ľudovou,
veľmi si prichvaľoval, aký je to zisk pre náš
národ a jeho štát, keď aj Nemci postavili
sa dôsledkom paktu na pôdu tohoto štátu.
Toto svoje nadšenie zdôraznil menovite ako zpravodaj
pri ukončení generálnej debaty pri prejednávaní
zákona o reforme politickej správy. My ovšem
neznáme všetky tie záväzky, ktoré
vzaly si na seba čsl. vládné strany v oči
tým Nemcom, ktorí prejavili ochotu vstúpiť
do terajšej vládnej väčšiny. Pán
kol. dr Meissner v celku síce správne vystihnul
podstatný rozdiel medzi niekdajšou všenárodnou
koalíciou, kde pojítkom boly v prvom rade čsl.
nacionálné záujmy, a medzi dnešnou vládnou
koalíciou, kde pojítkom je odpor proti socializmu
a jeho vymoženostiam z doby prevratovej a poprevratovej,
myslím však, že k získaniu buržoáznych
nemeckých strán čsl. občianske strany
neotáľaly práve Nemcom poskytnúť
nie nepatrné, ba značné nacionálné
ústupky. Videli sme to i zo slov i zo skutkov čsl.
občianskych strán. Sme si na čistom s tým,
čo na príklad znamenalo vo skutočnosti pozbavenie
volebného práva vojakov, vojenských gážistov
a četníkov. Výsledky volieb do obcí
v menšinových mestách, tak v zemiach historických,
ako i obzvlášte na Slovensku, sú po tejto stránke
výmluvné.
Dosahu nacionálnych ústupkov boly si dobre vedomé
vládné strany československé i tie,
ktoré demagogicky vystatovaly sa nekompromisným,
stoprocentným nacionalizmom. Ale sklonily svoju šiju
pred požiadavkom Nemcov a minister dr Spina nedvojsmyselne
vyslovil sa o tom vo svojej reči v Šumperku povedanej:
"Trpká bola pre nás tiež najobťažnejšia
úvaha, ktorú sme museli zmôcť, totiž
vychovávať český šovinizmus, vyriastly
do nemožnej miery, v myšlienke súčinnosti."
Túto trpkú úlohu Nemci úspešne
zdolali a strana pána dr Kramářa dnes
paríruje požiadavkom Nemcov a nečinne na príklad
díva sa na to, čo v žiadnom inom štáte
nie je možné, aby minister spravedlnosti púšťal
sa do verejných polemík s najvyšším
súdom o jazykových veciach. Strana p. dr Kramářa
dnes už ztratila cit pre veci, ktoré sa ťažko
dotýkajú nielen naších národných
záujmov, ale i dôstojnosti a autority československého
súdnictva.
Avšak prejdime prez vnútorné dôsledky
nacionálnych ústupkov Nemcom a skúmajme čiste
hodnotu toho tvrdenia koaličných vodcov, že
aktivistickí Nemci stoja na pôde tohoto štátu.
Nechceme tu nikoho obviňovať, ale spokojujeme sa s
postavením tej otázky vo forme dotazu.
V rozpočtovom výbore pri rozpočte ministerstva
zahraničia Öhlinger, člen poslaneckého
klubu nemeckých kresťanských sociálov,
ostre postavil sa proti zásadnej línii našej
zahraničnej politiky, vychádzajúcej z podmienok
založenia našej štátnej samostatnosti, a
nič iného nežiadal, iba to, aby sme sa zriekli
nášho spojenectva s Franciou, aby sme vystúpili
z Malej Dohody, aby sme sa pridružili k Nemecku a nestavali
sa proti "Anschlussu". Len-len že p. vládny
poslanec nežiadal "anšlus" celej našej
republiky k Nemecku.
Tážeme sa preto, či skutočne a pevne
stoja na pôde tohoto štátu tí, ktorí
v kardinálnych otázkach medzinárodného
položenia nášho štátu majú
také požiadavky, aké p. Öhlinger uviedol
a v akých mu pri inej príležitosti predseda
klubu nemeckých agrárnikov, pán kol. Windirsch,
sekundoval?
Pri pakte so slovenskou ľudovou stranou vedúci páni
čsl. vládnych strán neboli už tak ostychavými
a prehovorili aspoň o niektorých veciach jasnejšie.
Bol to obzvlášte p. dr Kramář,
ktorý aspoň v podstatných veciach naznačil,
o čo tu ide.
Konštatovať treba výslovne, že vodca národnej
demokracie dňa 30. júna 1927 s tejto tribúny
rozoznával už slovenský národ od českého
národa, pripustil i osobitnosť slovenského
národa. Bolo to v dobe, keď vládna koalícia
reformou politickej správy postavila legálny fundament
pre slovenský separatizmus. Pán dr Kramař
hovoril o jednotnom štáte československom,
ale ani slovom nezmienil sa o jednotnom národe československom,
naopak hlásal osobitnosť národa českého
i osobitnosť národa slovenského, ktorý
ostatne staval tak asi do kategórie menšinových
národov, hovoriac "neškodíme národům,
které zde žijí, ať je to národ
německý, slovenský nebo jakýkoli jiný".
Že sa tu tak obšírne zmieňujem o prejavoch
p. dr Kramářa, činím to preto,
lebo vystupoval tu ako mluvčí strojiteľov paktu
s ľudovou stranou, súc zpravodajom zákona,
ktorý bol podstatným článkom paktu
so stranou ľudovou. Ovšem, že dokladám,
že všetko toto popieranie jednoty československého
národa musíme čo najrozhodnejšie odmietnuť,
lebo je v priamom rozpore s 28. októbrom 1918, s martinskou
deklaráciou z 30. októbra 1918 a s uvodzovacou formulou
našej ústavnej listiny. Pre nás sú jedine
tieto prehlásenia záväznými a pohřdame
všetkými machľami a pakľami, ktoré
sa ich duchu protivia.
Jestli vládna koalícia ztotožňuje sa
s názormi p. dr Kramářa, tak uteká
od najpodstatnejšieho, čo 28. október utvoril.
My sme varovali od takýchto experimentov a k vôli
konštatovaniu historie opätovali vo veľmi kategorickej
forme náš protest proti takémuto porušovaniu
zásad nášho národného oslobodenia.
Poukázali sme tiež na ďalšie dôsledky
neblahého počinu, ktoré sa budú týkať
jednotnosti štátu. Celá múdrosť
vládnych strán záležala v tom, čo
ich mluvčí na tieto varovné hlasy odpovedal.
Pán dr Kramář odpovedal totiž
na naše varovanie takto: "Separatismu slovenského
se nebojím. Věřím především
ve stát a jsem přesvědčen, že
stát má dosti síly a prostředků,
aby se ubránil každému separatismu. K tomu
je potřeba jednoho, u nás i na Slovensku, aby stát
každému ukázal, že je silný a sebevědomý
a že chce a proto také dovede uhájiti své
jednoty".
Kým na jednej strane poskytuje sa základ k odboju
proti štátu, na druhej strane hrde udiera sa na šabľu.
Pánovia, ani Bismarck v dobe najpriaznivejšej konjunktúry
nemeckej ríše nebol by si dovolil taký štátnický
kúsok, akého sme boli svedkovia minulého
roku.
Neobviňujem preto ľudovú stranu z krátkozrakosti,
vieme, že sú tam vlivní politikovia, ako p.
dr Tuka, ktorí dobre vedia, čo chcú,
ale tých, ktorí sa dopustili nešťastného,
nepremyslného experimentu so zemskou správou. Pravdu
povediac, ani Budapešť už nesnívala o nejakom
autonomistickom zákonnom útvare na Slovensku, ba
ani ľudová strana nepočítala s tým,
že tak prekvapujúci separatistický dar dostane
z Prahy. V Trnave r. 1925, hneď po voľbách, ľudáci
vyniesli rezolúciu, t. zv. prívet trnavský,
v tomto prívete slávnostne sľúbili zachovanie
a vybudovanie ministerstva s plnou mocou pre Slovensko. Ďalej
ich reálné snahy nešly.