Při ministerstvu vnitra přál bych si - navazuje
na to, co řekl kol. Hrušovský správně,
pokud běželo o Slovensko - jednoho: Aby v čelo
politických úřadů správních
v prvé řadě stavělo opravdu lidi charakterní
(Výborně!), poněvadž dnes máme
leckde v administrativě a veřejných úřadech
poměry rozvrácené právě nedostatkem
charakterních vůdčích lidí.
To je výsledek naší špatně chápané
demokracie, naší stranické církevnosti,
která chce míti k disposici pro své agitační
zájmy člověka, který v čele
resortu, resp. státního úřadu stojí.
Ale to jest neudržitelné, chceme-li demokracii a opravdu
slušnou demokracii, o které by se mohlo říci
"oblige", že zavazuje. Charakterních lidí
na mnoha místech nemáme. Na příklad
ve Slezsku máme lidi, kteří na své
místo vůbec nepatří a kteří
proto jen, aby forsírovali zájmy jedné politické
strany, zadávají zájmům národa
a státu. Poukazuji jmenovitě na poměry na
příklad ve Frýštátě. Jest
nemožné, aby v Karvinné když Poláci
chtějí voliti českého člověka
za starostu, okresní hejtman podporoval sociálního
demokrata jen proto, že Poláci, Češi a
Němci nechtějí zrovna jeho, nýbrž
někoho jiného z Čechů. (Posl. Krebs
[německy]: Co na tom okresnímu hejtmanovi záleží?
Ten nemá do voleb vůbec zasahovati!) Ale prosím,
politický úředník je povolán
k tomu, aby se staral o tyto věci. (Posl. Hackenberg
[německy]: To nejsou nejcharakternější
úřednici kteří se otáčejí
po větru a vstupují do politických stran,
které mají moc!) To jsou ti nejnecharakternější.
Proti těm jest mi desetkráte milejší
na př. otevřený soc. demokrat, který
své přesvědčení neskrývá,
než národní demokrat, který jedná
se stranami tak, aby každému vyhověl a jen
proto, aby se na místě udržel.
Žádáme ministerstvo vnitra, aby energičtěji
než dosud netrpělo časopisecké a schůzové
zesměšňování naší
republiky a zamezilo postup, který učinil naši
republiku v očích mnoha nevzdělaných
lidí něčím vůči čemu
je dovolena největší infamie! Nicméně
dovolte, abych řekl, že dnes máme - i když
je nám často smutno - přeci jen radost v
tom, že republika už 10 let stojí! A promiňte
mi jednu osobní vzpomínku. Když jsme přijeli
s panem presidentem do Francie, čekal nás p. ministr
Beneš na přístavním molu v Boulogni
sűr Mer. Sedli jsme do nádražního salonku
a čekali na vlak, který nás měl odvésti
do Paříže. Mluvilo se o tehdejších
poměrech a p. ministr dr Beneš vylíčil
situaci, jaká nás čeká na mírové
konferenci. Řekl, že poměry jsou celkem dobré,
že to půjde, ale že potom přijde těžká
práce doma. Řekl slovo - nemám ho za proroka,
ale toto slovo mně hluboko zapadlo do duše a srdce
- "udržíme-li se 10 let, udržíme
se už stále!" 10 let není nic v životě
států a národů. 10 let je velmi málo
v životě jednoho individua, ale i stát a státní
organisace je něco, co potřebuje, aby se ustálilo,
jakéhosi vžití. A republika se vžívá
tak, jako se vžilo kdysi námi nenáviděné
Rakousko. Vzpomeňte si, že byly doby, kdy se nám
zdály všechny oběti marné pro pokus,
aby Rakousko bylo rozbito, i kdybychom byli ochotni obětovati
statky a všechno, že nic nedokážeme, že
Rakousko sedělo už v myslích a duši českého
člověka, třebaže bylo nenáviděno.
Zdálo se i jemu býti něčím
zřejmým a trvajícím. A tak se to zdá,
pánové, bohudík, i s naší republikou
i u těch živlů, které jsou proti ní.
Z toho máme radost v desetiletí trvání
státu, že se republika pomalu vžívá
a zakotvuje a že už není lehko proti ní
dělati nějaké převratové puče.
Žádám ministerstvo vnitra, aby bylo bedlivým
strážcem této autority republiky, aby se staralo
o pořádek, jmenovitě u nás na Hlučínsku
a Těšínsku, kde ještě pořád
německá a polská irredenta řádí,
skoro beztrestně, nemluvím ani o komunistické.
(Výkřiky.) To není možné,
aby se na Hlučínsku a Těšínsku
dovolovalo, aby vládnoucí národ, tvořivší
stát byl zesměšňován a aby se
tam roztahovaly elementy, které jsou zjevně syceny
penězi z nepřátelské ciziny, na příklad
na Hlučínsku z Ratiboře a z Opolí.
To jsou neudržitelné poměry. (Výkřiky.)
Stát, který nemá sám vůle
k moci a své úřady pro to, aby státní
autoritu tvrdě proti každému hájily
neohroženě, nezasluhuje respektu, ani nároku
na život. Chceme, aby stát měl úctu,
aby stíhal každého, kdo jej uráží,
jako je trestána každá urážka.
Kdo si dá líbiti urážku, nezasluhuje
úcty, a běda člověku, který
nemá sám vědomí své důstojnosti.
Tak musí dělati také stát jako veřejná
organisace, pozůstávající z živých
lidí.
Žádáme, aby ministerstvo vnitra vyřešilo
na Těšínsku co nejdříve těžké
a nemožné už poměry, resultující
z bývalé plebiscitní akce. Je přece
nemožno, aby v republice, která dala stamiliony a
statisíce na sanaci všelijakých soukromých
i veřejných podniků hospodářských,
se v této otázce nenašlo 5 milionů k
tomu, aby byly zaplaceny škody lidem, kteří
za to, že chtěli při eventuelním hlasování
hlasovati pro naši republiku, byli vystavováni nenávistným
útokům polským, byly jim doslova rozbíjeny
hlavy, byli zabíjeni, na příklad ředitel
spořitelny orlovské, pumami rozbíjeny jejich
domy, takže pozůstalí po těchto lidech
jsou dnes žebráky, byl jim vzat dobytek, zapálena
střecha nad hlavou a musejí dnes blouditi. Na všechny
tyto škody dostali po dvou až čtyřech
tisících, v nejlepším případě
po deseti tisících. Dnes ministerstvo vnitra i zahraničí
říká, že vlastně tenkráte
to území nebylo naše a že tedy nemáme
povinnosti ty škody hraditi. Něco že jsme jim
dali, aby si našli nový život, ale nějaká
úplná indemnita nemůže prý jim
býti dána. Prosím, nikdo na světě
těmto lidem nevymluví, že jim tyto škody
má republika nahraditi. Je to zatracená výchova
k lásce k tomuto státu tohoto lidu na pohraničí
Polska a Německa, když se jim takové maličkosti
nedají z těch miliardových rozpočtů,
které máme k disposici, ze kterých se dávaly
a dávají tak ohromné sumy na různé
maličkosti. (-Výborně!) Ať už
jedenkráte je pokoj s těmi plebiscitními
škodami. Neustále na nás chodí deputace
příslušníků všech stran
a my jim musíme říkati, že k tomu jednání
jednou dojde. Říká se, že jsme udělali
smlouvu s Polskem, podle které se to má vyříditi
společně. Ale Poláci do několika schůzí
nepřišli, své delegáty nevyslali. Proč?
Poněvadž mají strach, že by do té
reparační kasy museli zaplatiti více než
my, poněvadž více zničili.
Žádáme ministerstvo vnitra, aby plně
respektovalo požadavky mravní i hmotné velikého
strážce veřejného pořádku
a autority státu, četnictva a policie, aby nedovolilo
urážeti tyto orgány a je spravedlivě
honorovalo, aby jim byla dána radost ze života a práce,
kterou pro republiku konají. Přál bych si
pro svou osobu, aby četnictvo, jako za Rakouska, kde bylo
mnoho dobrých věcí v administrativě,
bylo přičleněno jako zvláštní
samostatný sbor k Národní obraně,
poněvadž tím způsobem by bylo možno
dávati jim hmotné příspěvky,
které jim náležejí, poněvadž
v míru konají práci vojska.
A pokud jde o naši armádu a rozpočet ministerstva
nár. obrany: Řekl jsem, že podle mého
mínění zůstane dobrá armáda
nejlepší zárukou existence státu ještě
velmi dlouho. Je-li třeba dokumentace, račte si
vzíti krásnou zprávu pana gen. zpravodaje
dr Hnídka, ve které nám shromáždil
rozpočtový materiál ze všech států
světa a podívejte se, kolik dává na
kulturní účely a pro vojsko - na udržení
své zlovolné tyranie - systém bolševický.
Dvanáct miliard našich korun stojí tento "miliční"
systém sovětové vlády v Rusku! A kolik
dává na školy komisariát výchovy?
Asi 2 až 3 miliardy! Tedy je viděti, že systémy
se mohou změniti, ale že určité vžité
předpoklady státnosti zůstávají,
a mezi nimi je armáda. Jsem přesvědčen,
že máme dnes armádu legislativně dobře
fundovanou, že nám roste čím dále
tím lépe připravené nové pokolení
vůdčích činitelů, kteří
se prakticky osvědčili v legiích, a nabyli
pak vědecké přípravy doma a v cizině,
že druhá garnitura legionářských
důstojníků ve funkci štábních
kapitánů, majorů a podplukovníků,
které armádě dáme ani ne do celých
20 let jako vůdce a odpovědné velitele, i
nejvyšší, bude moci uskutečniti opravdu
krásnou organisaci armády, jež bude našim
státním ideálům a pojetí demokracie
správně vyhovovati. Potřebujeme času
a snad dá Bůh, který nám dal tolik
štěstí, že se nám podaří
také toto dílo naší armády šťastně
vykonati. Nelitovati nákladu na armádu, a i kdyby
socialisté mluvili, že je to zbytečné.
Víme, co dělají v Rakousku a Německu,
co jsou ty všechny Wehrbundy a Reichsbannerbundy. (Hlasy:
Sokolově!) Ano, my jsme hrdi na to naše sokolství,
to je kádr vojenský, to je samozřejmé,
že to, co vy pokládáte za správné,
pokládáme i my. Jestliže jsme se něčemu
naučili od vás, tož té státnosti.
Je zajímavo, že to naše sokolství z nás
anarchistů slovanských udělalo positivisty.
To vám přiznám, že si hluboce vážím
vaší vzdělanosti, národní pýchy,
solidarity a nár. obětavosti a přeji si jenom
jednoho, abychom měli tyto ctnosti co nejdříve
také my. Nemyslete si, že jsem vaším nepřítelem,
že bych vás pokládal za něco horšího,
jsem vaším nepřítelem proto, poněvadž
musíme se báti vašeho útoku, ježto
jste v mnohém lepší nás!
Povinností naší armády je, aby byla
opravdu dobrou pojistkou, čím je armáda v
každém státě, pojistkou na život
a existenci národa, a jako mnozí musíme platiti
desetitisíce dle toho, jak se chceme starati o zabezpečení
své rodiny po smrti, tak třeba, abychom dle toho
platili také tuto pojistku, která se pro stát
jmenuje armádou. Žádáme, aby byl brán
náležitý zřetel na požadavky našeho
letectví a obranu proti plynovým útokům,
poněvadž v příští válce
v prvé řadě, to je samozřejmo, bude
využito letectví a otravných plynů.
(Posl. Krebs [německy]: Kde má rakouská
armáda letce? Německá říše
také nemá žádných letců!)
Vždyť pane kolego, víte, že nechce tomu
samostatné Rakousko, nýbrž vřele si
přeje Anschlussu na Německo. Proč by to dělalo
Rakousko, když to může obstarati Německo?
(Posl. Krebs [německy]: Nedenuncujte, když to není
pravda!) Vždyť víte, jak vyletěl ten
magacín v Hamburku do povětří. To
jest přece zjevné. Což nevyletělo skladiště
s otravnými plyny v Hamburku do vzduchu? Vyletělo.
Německo má nejkrásnější
průmysl chemický. To vše jest příprava
pro plynovou válku. Nebudeme si to přece zatajovati,
že jest to připraveno pro válku!
Žádám od ministerstva národní
obrany, aby dalo také našemu vojákovi jakousi
radost z vojančiny! Buďme trochu konservativnější
a řeknu třeba reakčnější;
říká se "Vojáci, vojáci
malované děti" - to jsou pěkně
malované děti, když chodí oblečeni
přímo v trestaneckých kabátech a stydí
se jíti domů na dovolenou, poněvadž
již nejsou v očích druhého pohlaví
tím, co byl voják za starých časů!
Ať mu dá vojenská správa nějaký
slušný oblek. Byl jsem právě v Německu
a viděl jsem, jaké pěkné, slušné
uniformy mají vojáci německého Reichswehru.
Porovnejte jejich uniformy s uniformami našich vojáků!
Žádáme to otevřeně a ne pořád
se báti a říkati: "to není demokratické".
Když má býti něco slušného,
pěkného - jest to hned "nedemokratické".
Naplivati na demokracii, která by byla ostudná a
neposkytovala radosti pro oko, pro život! Po této
stránce ministerstvo se nemůže rozhoupati,
ač víme dávno, že se připravují
takové věci. Nežádáme nějaké
bláznivé kostýmy, ale máme-li každý
občan pro sváteční příležitosti,
svatbu, pohřeb atd., jiný kabát než
na všední pracovní den, zasluhuje také
voják po této stránce nějakou diferenciaci.
(Posl. Kirpalová: Vojákům neschází
nic než pěkný oblek!) Milá paní
kolegyně, vy máte ve svých tělocvičných
organisacích také velice pěkné mundury,
prapory a fangle, myslíte, když to má buržoasie
a stát, že jest to reakce? Chcete-li, jsme všichni
stejně hloupí - to vám řeknu zcela
otevřeně. (Veselost.)
Žádám, aby bylo všude dáno spravedlnosti
zadost, aby byla provedena úprava hmotných nároků
úřednictva, důstojnictva, mužstva policejní
stráže, četnictva atd., poněvadž
žádný zevnějšek by neznamenal nic,
kdyby tomu neodpovídala přiměřená
úprava životních podmínek.
Pokud se týká soudcovského stavu, poměry
jsou naprosto neudržitelné. Tu by si mohl p. ministr
Mayr-Harting vysloužiti ostruhy, kdyby provedl úpravu
služby soudcovské, rozmnožení personálu,
úpravu platů a nároků. Tato úprava
služby soudcovské jest nejvíce naléhavou,
neboť - "justitia regnorum fundamentum!"
A na konec prosím, aby na prahu druhého desetiletí
naše republika a její odpovědní strážci,
jmenovitě ti, kteří v této demokracii
vykonávají více méně jakousi
diktaturu prostřednictvím tohoto nákladného
aparátu, kterých jest asi 10, si uvědomili,
že tato republika se může udržeti jen na
základě přidržení se oné
poučky dějin, která platí za samozřejmou
všem národům, to jest, že národy
se udržují tím, čím vznikly.
A tento náš stát, naše republika, vznikla
z myšlenky solidarity, snášenlivosti, povýšení
zájmů celku nad zájmy sobecké, třídní,
stavovské, hamižné politiky, a může
se udržeti jen úsilím všech, snášenlivostí
a solidaritou, vzájemnou ochotou ke spolupráci,
podřízením se stejným právům
a povinnostem. Jen jimi vykonáme pro stát nejkrásnější
zahraniční propagandu a zabezpečíme
jeho trvání a jeho existenci. Jako v životě
každého jednotlivce se nedává žádný
den bez práce, nýbrž život jest jen stálým
zápasem o příští dny, týdny
a roky, tak i v životě národů. - Budeme-li
si toho vědomi, pak najdeme správnou cestu, abychom
si svoji republiku udrželi, bude-li možno s pomocí
ostatních národností, bude-li třeba
i bez jejich pomoci. Na cestě těchto názorů
jest možné, abychom došli k opravdovému
užití republiky pro cíle, pro které
jsme ji chtěli míti. Budeme-li při tom náležitě,
rozumně a dobře hospodařiti, nebudeme-li
vyhazovati, budeme-li šetřiti ve jménu Rašínova
hesla: "Pracovat a šetřit", bude-li pro
nás blaho republiky skutečně nejvyšším
zákonem, tento stát se udrží, zanecháme
ho svým dětem, vnukům a pravnukům
až do stého pokolení! (Potlesk.)
Místopředseda inž. Dostálek (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Heeger. Uděluji mu slovo.
Posl. Heeger (německy): Slavná sněmovno!
Krátká řečnická lhůta
poskytnutá pro rozpočtovou debatu znemožňuje
mi, abych se obšírně zabýval jednotlivými
číslicemi rozpočtu, zvláště
politických kapitol. Nezbývá tedy nic jiného
než pronésti několik politických úvah,
které mají nyní jistě zvláštní
význam, poněvadž všichni pánové
z vládní koalice v desátém roce republiky
tolik vypravovali o konsolidaci a demokratických zařízeních
v tomto státě. Pan ministr věcí zahraničních
dr Beneš měl před několika dny
přednášku na legionářské
schůzi a v ní mimo jiné konstatoval, že
washingtonská deklarace není pouze slavnostním
projevem, nýbrž pevným programem, podle něhož
se řídí zásady ústavy a má
se konati zákonodárná činnost v tomto
státě. A pan dr Viškovský ve
své včerejší řeči o desíti
letech demokratického režimu v tomto státě
konstatoval, že se Československá republika
stala národnostním Locarnem. Rozjímáme-li
nyní poněkud o tom, co se uskutečnilo ze
zásad washingtonské deklarace, můžeme
konstatovati opak toho, co tam stojí: Úplná
svoboda svědomí, svoboda tisku, svoboda shromažďovací,
rovnoprávnost národních menšin, rozluka
církve od státu, přeměna vojenské
organisace v lidovou milici. V těchto deseti letech se
neuskutečnilo z těchto zásad ani to nejmenší.
Svoboda v slově a písmě jest bajkou, ani
na parlamentní půdě není této
svobody. Zde se rdousí svoboda řečnická
a není-li to příjemné parlamentní
většině, škrtá se dokonce v řečích
poslanců, a to jest jistě činnost, kterou
skutečně nelze uvésti v soulad se svobodou
slova. Svoboda tisku - o tom by se dalo mnoho říci.
Psané slovo se rdousí tiskovým zákonem,
a to, co ještě zbývá, znemožňuje
se zabavováním. V žádném státě
se tak nerozmnožilo zabavování jako právě
nyní v Československu a ještě k tomu
pod vedením německého ministra spravedlnosti.
Dále pokud jde o svobodu shromažďovací,
není jistě demokratického státu, jenž
by projevy zakazoval z nejsměšnějších
důvodů; není jistě státu, jenž
může činiti nárok na demokracii, kde
by schůze byly postaveny pod takový soustavný
dozor, jak tomu jest zde. Dokonce do schůzí, které
naprosto nemají politického rázu, dokonce
do schůzek závodních dělníků
se posílají až do nejvzdálenějších
vesnic vládní úředníci, státní
policisté a špehouni, a to vše se pak jmenuje
shromažďovací svobodou, následek čehož
jest, že na základě tohoto špehounství
byly podány četné žaloby podle ustanovení
zákona na ochranu republiky. Zvláště
ve Slezsku jest počet odsouzených velmi velký.
A pak ještě slovo ke všeobecným politickým
kapitolám. Uvažujeme-li o naší správě,
o zbyrokratisování správy, která zvyšuje
mocenský vliv vysoké byrokracie a která,
pokud jde o trestní stránku, zrušila poslední
zbytek občanské svobody a státního
občana postavila úplně pod dozor státní
policie, pak dojdeme k jiným úsudkům o tomto
státě než většinové strany.
Pokud jde o autonomní správu, ukázala právě
správní reforma, že ta troška samosprávy,
která zde ještě byla, byla úplně
uloupena a celá správa byla postavena pod dozor
státní byrokracie. Žádné sliby
a přípovědi nebyly splněny. Právě
dnes mluvil přede mnou zástupce většinových
stran, mimo to ještě Slezan, nemíním
kol. Špačka, nýbrž před
ním kol. Kunze, jenž se odvážil
vysloviti tvrzení, že němečtí
křesťanští sociálové s uspokojením
pohlížejí na svou skoro tříletou
spolupráci v koalici, poněvadž se hospodářské
poměry tohoto státu jejich spoluprací značně
zlepšily. Týž pan kolega mluvil i o druhu útoků
politických stran a mínil, že správní
reforma není docela tak špatná, jak jest líčena
agitací oposičních stran. A odvážil
se tvrditi, on jako Slezan, že země Slezská
přece vůbec nic neztratila, že země
Slezská dostane exposituru, že úřady
zůstanou ve Slezsku a ty, které budou přeloženy,
budou nahrazeny technickými úřady. Náhodou
se včera večer konal v Opavě velký
projev, jehož se účastnili i křesťansko-sociální
živnostníci, kteří tam protestovali,
poněvadž se do dneška nesplnil žádný
ze slibů, které jim dal pan dr Luschka. Slezsko
nedostane nic, ani exposituru, ani náhrady za úřady,
to jediné co mu zbývá, jest orlice, historický
pojem, a z toho slezská samostatnost nemůže
býti živa.
Pánové, dalo by se mnoho říci i ke
kapitolám "Ministerstvo vnitra" a "Finanční
zákon", ale se zřetelem na krátkou řečnickou
lhůtu není to možné. Ale jedno bych
přece rád konstatoval. Domnívám se,
že i vládní kruhy získaly přesvědčení,
že účinek finančního zákona
jest pro celé hospodářství obcí
nesnesitelný, že se provádějí
nejnesmyslnější škrty nechci vůbec
mluviti o nenávistném postavení měšťáků
proti všemu sociálnímu, co jest obsaženo
v těchto rozpočtech. Pro tvrzení, že
vládní orgány konají nejnesmyslnější
škrty, které zesměšňují
celou vládu a správu, rád bych uvedl jen
jeden případ. Jest obec, která má
školní pozemky. Z těchto školních
pozemků musí platiti ročně 800 Kč
daní. Tento peníz se zařadí do obecního
rozpočtu a zemská správní komise seškrtá
tuto položku na 400 Kč a prohlásí: Za
tyto pozemky smíte zaplatiti jen 400 Kč daní.
V téže obci žije šílenec. Na rozkaz
zemské správní komise musil býti tento
šílenec převezen do opavského ústavu
pro léčení nervových chorob. Tento
ústav jest podřízen správě
slezské zemské komise. Správa blázince
předepíše obci 1800 Kč, obec zařadí
tuto částku do rozpočtu a poukáže
na účet zemského blázince, a zemský
správní úředník seškrtá
ji až na polovici a řekne: I polovicí je dosti
zaplaceno za blázna v ústavu pro léčení
nervových chorob! Tak by se daly uvésti nesčetné
případy, jež ukazují, jak se nesmyslně
škrtá, a že to jsou následky zbyrokratisování
posledního zbytku autonomie a správy.
Při této příležitosti bych rád
poukázal i na to, co právě nyní přede
mnou mluvil pan kol. Špaček z Mor. Ostravy.
Smýšlení tohoto pána jest velice zajímavé.
Ale zasluhuje, aby bylo konstatováno, že týž
pan kol. Špaček, který právě
nyní pěl pochvalnou píseň na německé
aktivistické strany a prohlásil, že jsme jim
vděčností zavázáni za to, že
hlasovaly pro vojenské osnovy, pro finanční
zákon a pro všechny tyto nepopulární
věci, přes to v nejbližší minutě
na tyto aktivistické strany vychrstl mnoho nádob
s pomejemi. Týž pan kol. Špaček poukazoval
na t. zv. národnostní poměry v Ostravě
a ve Vítkovicích a mínil, že se tam
stále ještě dává přednost
Němcům, že se tam přijímá
více německých dělníků,
než jim přísluší, kdežto české
obyvatelstvo jest vedoucími orgány týráno.
Pan kol. Špaček již častěji
promluvil nepravdu a v národnostní otázce
dnes nikoliv po prvé, poněvadž jest tomu právě
naopak. Všechny zprostředkovatelny práce v
Mor. Ostravě a Vítkovicích se na vyšší
rozkaz snaží každého Němce zdržeti
zdaleka od pracovního místa. Daly by se uvésti
nesčetné příklady, které by
potvrdily pravý opak toho, co zde pravil pan kol. Špaček.
Poukazuji jen na propuštění tisíců
německých zaměstnanců ze státní
služby, ale i na číselně zjištěná
propuštění četných německých
dělníků právě z ostravského
a vítkovického revíru. Myslím tedy,
že národnostní Locarno v československém
státě přes jubilejní oslavy jest na
tom velice špatně.
Dovolte mi nyní, abych pronesl i několik slov ke
kapitole."Ministerstvo věcí zahraničních"
a ke kapitole "Nár. obrana". Člověk
by se domníval, že právě obě
tato ministerstva musejí pracovati ruku v ruce, poněvadž
přece vnitřní politika jest silně
rozhodující i pro zahraniční politiku.
A co zde můžeme konstatovati? Pan ministr věcí
zahraničních obchoduje za hranicemi státu
s odzbrojením a pan ministr nár. obrany obchoduje
uvnitř státu s ozbrojením, a to jest rozpor,
jenž tak zřetelně ukazuje, jak vojenská
politika odporuje politice zahraniční. Není
v cizině ani jedné konference, ani jednoho projevu,
ať již slouží úsilí o mír
nebo myšlence odzbrojení, kde by náš pan
ministr pro věci zahraniční nepronášel
velkých slov, ačkoliv v otázce odzbrojení
nelze do dneška zaznamenati ani nejmenšího pokroku.
Náš pan ministr věcí zahraničních
byl přítomen i při podepsání
Kelloggova paktu, jenž dává válku do
klatby a právě v téže době, když
se v Paříži sešli diplomaté 14
států a rozhlas roznášel po celém
světě zprávu, že válka byla konečně
dána do klatby, právě v téže
hodině státy, jejichž zástupci tam byli
shromážděni, konaly své velké
manévry a prováděly generální
zkoušku pro nastávající válku.
Dělnická třída ví velmi dobře,
co si má mysliti o tomto pokryteckém úsilí
o mír státníků kapitalistických
států. Dělnická třída
ví, že snaha po míru těchto lidí
jest pod vlivem zájmů kapitalistické třídy,
pro něž i válka, kterou zdánlivě
opovrhují, jest obchodem. Zatím, co se tolik mluví
o prokletí války, o odzbrojení a mírové
politice, zbrojí se v tomto státě skoro až
k nejzazším mezím, co jest zřejmé
z této tabulky. Ukazuje nám to mírový
stav příslušných států,
jenž zřejmě dokazuje, jak se smýšlí
o odzbrojení: Německo s 63 miliony obyvatelů
má 100.000 mužů, Rakousko se 6.5 milionů
obyvatelů 20.000 mužů, Maďarsko s 8 miliony
obyvatelů 35.000 mužů, Francie s 34 miliony
obyvatelů 550.000 mužů, Belgie se 7.7 milionů
obyvatelů 67.000 mužů. Právě
nyní při rozpravě o branném návrhu
v belgické sněmovně poukázali zástupci
socialistů na nesmysl, že to, co se tam má
provésti, odporuje myšlence odzbrojení a žádali,
aby lidé, kteří usilují o mír,
myslili také na odzbrojení. Polsko s 28 miliony
obyvatelů má 270.000 mužů, Československo
s 13.6 milionů obyvatelů má 120.000 mužů.
Kromě těchto 120.000 mužů máme
však, jak známo, ještě záhadnou
náhradní zálohu, jejíž výše
a počtu neznáme, a když pan ministr nár.
obrany byl v branném výboru vehnán do úzkých,
nadhodil, že náhradní reserva bude míti
asi 10.000 mužů. O to se zakrytě a bez kontroly
zvyšuje stav vojska československého státu.
Jugoslavie se 16.2 milionů obyvatelů má stav
vojska 127.000 mužů a náš spojenec Rumunsko
se 16 miliony obyvatelů stav 140.000 mužů.
Z toho jest zřejmo, že státníci, kteří
mluví o odzbrojení, o míru a kteří
podepsali Kelloggův pakt, mají ve zbrani miliony
lidí a že se výdaje na vojsko v těchto
státech zvyšují do nekonečna. I Československá
republika k nim patří.
Křesťansko-sociální zástupci
ve vládní většině chtěli
vzbuditi dojem, jako by se jejich práci bylo podařilo
snížiti rozpočet na vojsko, a poukazují,
že do rozpočtu nár. obrany bylo zařazeno
místo 1700 milionů Kč jen 1400 milionů
Kč. Jest pravda, že sice do kapitoly "Nár.
obrana" jest jako nejvyšší částka
zařazeno 1400 milionů Kč, ale také,
že vedle toho jest nekontrolovatelný výzbrojní
fond 315 milionů Kč a že mimo to v jednotlivých
kapitolách státního rozpočtu jsou
zakrytě obsaženy četné miliony na vojenské
výdaje, takže bez přepínání
lze říci, že veškeré výdaje
na vojenské účely činí v tomto
státě 2000 milionů Kč. Stát
jako Československá republika, která již
svou zeměpisnou polohou jest nucena dělati mírovou
politiku, mohl by si odpustiti tyto ohromné výdaje
na vojsko. Tuto zásadu nynější ministr
národní obrany sice jednou projevil, ale to nebylo
nyní, nýbrž r. 1920. Od té doby se velice
změnil. R. 1920 pravil, že nás strategická
poloha našeho státu nutí, abychom řešení
nejtěžších otázek obrany tohoto
státu ponechávali ministrovi věcí
zahraničních a nikoliv ministrovi války.
Je-li nyní správná zásada, kterou
tehdy vytyčil pan ministr nár. obrany, pak by přece
musil poznati, že dnešní vojenská břemena
ani neslouží obraně ani jinak nemají
praktické ceny. I zástupci většinových
stran, především pan kol. Oehlinger a
dnes s této tribuny slezský kolega Kunz našli
ostrá slova proti vojenským břemenům.
Kol. Oehlinger v rozpočtovém výboru
nenechal bez hany ani vlásku na ministerstvu nár.
obrany a na vojenských zařízeních.
Pronesl oposiční řeč, která
ještě značně předstihla řeči
skutečné oposice. Mohl prohlásiti, že
jeho strana není naprosto spokojena s výsledky,
poněvadž nemohla dosáhnouti ani toho nejmenšího,
poněvadž nemohla dosáhnouti ani toho, aby do
vojenské akademie v Hranicích bylo přijato
několik německých žáků,
a že tedy strana jest nespokojena a nucena vysloviti nejtěžší
stížnosti. Ovšem také řekl: "Přes
to budeme, byť i s těžkým srdcem, hlasovati
pro vojenský rozpočet." Prohlížíme-li
pozorně křesť.-sociální tisk
nyní před volbami, shledáme, že se s
oposičními řečmi členů
této strany dělá velký povyk, že
se však marně hledají slova, že strana
s těžkým srdcem bude hlasovati pro to všecko,
co ve svých řečích tak ostře
kritisovala. Jest to tedy velká demagogie, která
se zřetelně zrcadlí v řečích
a činech.