Prišiel prevrat a Podkarpatská Rus nebola ušetrená
toho veľkého nešťastia, ktoré dostalo
sa aj na Slovensko. Odpusťte, pánovia, ja hovorím
znova len celkom úprimne a otvorene. Nešťastie
Podkarpatskej Rusi a Slovenska bolo to, že na Slovensku,
ale zvlášte na Podkarpatskú Rus boly zanesené
všetky metody tunajšej politiky, vy ste prišli
odtiaľ s politikou, rozbili ste národ na rozličné
straničky, (Tak je!) znemožnili ste, aby národ
bol svorný, aby sa nemohol postaviť na svoj národný
základ k zachovaniu svojej národnej a hospodárskej
existencie. (Tak je!) To bolo nešťastie aj Podkarpatskej
Rusi, ktoré nešťastie bolo dovŕšené
ešte iným, a to tým, že pred prevratom
Podkarpatská Rus nemala záslužnú politickú
osobnosť, ktorá by po prevrate bola mala dostatočnej
váhy stať si na čelo ruského národa
na Podkarpatskej Rusi a ratovať svornosť a jednotu a
všetko, čo bolo treba.
Dnes vy, zástupcovia Podkarpatskej Rusi, ste v pražskom
parlamente, a nie ste tu, ste roztrúsení v rozličných
politických kluboch menších i väčších
a nemáte možnosti svorne postupovať. (Výkřiky
poslanců strany komunistické.) Vy na Podkarpatskej
Rusi nebudete sa na mňa hnevať, keď vám
poviem, že ste doviedli politické pomery tak ďaleko,
že zástupca ruského národa dnes je Čech
alebo Maďar, alebo, odpusťte, pán dr Gáti,
ktorý sa hlási k židovskoj národnosti.
(Potlesk poslanců ľudové strany slovenské.
- Výkřiky.)
Slávna snemovňa! Ako charakteristikum na podkarpato-ruské
pomery podávam maličkú štatistiku, ktorá
sa mi minule dostala do ruky. V hlavnom meste Podkarpatskej Rusi
Užhorode behom tohoto školského roku bolo školou
povinných detí zapísané úhrnom
4000. Z týchto 4000 školou povinných dietok
do obecných škôl zapísané bolo
420 ruských detí, 460 maďarských detí,
284 slovenských detí, 540 židovských
detí a 555 českých detí. (Posl.
Mikulíček: Jak se tam ty české děti
dostaly? Podle autonomie?) Vy to máte vedieť.
Nie lepšie vypadá to na meštianskych školách.
V Užhorode je zapísané ruských detí
240, maďarských 383, slovenských 231 a českých
372.
Slávna snemovňa! Keď veci tak pôjdu ďalej,
tak v Podkarpatskej Rusi nastane jeden nemožný konglomerát
rozličných rečí a rozličných
národností. Tam bude všetko: Maďar, Čech,
Slováčik, len jeden tam nebude, a to Podkarpatský
Rus. (Výborně! - Výkřiky
komunistických poslanců.)
Tu jedno pomôže - dajte si to povedať, i vy sami,
ktorí ste zaangažovaní na Podkarpatskej Rusi
- dajte si hlavy do kopy, ale nielen hlavy, ale i srdcia, aby
ste robili politiku svojskú, politiku nie maďarofilskú,
nie čechofilskú, nie boľševickú-ruskú,
ale aby ste robili politiku, ktorá blízko stojí
slavianskej nezkazenej duši toho mužíka z Podkarpatskej
Rusi a umožnili tak splniť úkol, ktorý
nemôže byť iný, než prichystať
v Podkarpatskej Rusi most, cez ktorý by sa dostalo z Východu
národné Rusko do srdca Europy. (Výborně!)
-Posl. Mikulíček: Vy podporujte ten systém,
poněvadž jste ve vládě! - Výkřiky
komunistických poslanců.)
Ja myslím, že som hovoril otvorene a preto ráčte
to prijímať, čo hovorím, so stanoviska
môjho klubu a ráčte ho rešpektovať
práve tak, ako ja konečne rešpektujem vaše
stanovisko. (Posl. Mikulíček: Pane kolego, existuje
na světě vůbec ukrajinský národ,
jest ho 40 mil., či ne?) Ráčte sa zapísať
do školy, aby ste sa to dozvedeli. (Smích ľudových
poslanců slovenských.)
Slávna snemovňa, ráčte mi dovoliť,
aby som niekoľko poznámok mohol učiniť
i ohľadom inej otázky naších vnútorne-politických
pomerov, a to na adresu naších niektorých vládnych
strán. (Výkřiky posl. Mikulíčka
a posl. Hlinky.) Cieľ terajšej utvorenej vlády
bolo udržanie poriadku a zabezpečenie štátu.
Kto ale chce cieľ, ten musí chcieť i dôsledky,
i prostriedky k dosaženiu tohoto cieľa. Spolupráca
medzi jednotlivcami len tak je možná, keď tí,
ktorí majú spoluúčinkovať, rešpektujú
svoje osobitné a zásadné práva, keď
tí, ktorí majú spolupracovať, jeden
druhému dožičia k spolupráci potrebnej
sily a konečne, keď tí, ktorí spolupracujú,
aby zisk zo spolupráce jeden druhému poctive a statočne
uznali. Brať podiel na práci, niesť odpovednosť,
dvíhať, držať a ťahať voz zo závozu
a pri tom všetkom byť bitý od vlastných
druhov, hoci z koalície - odpusťte, pánovia,
že i tu som úprimný - niečo takého
žiadať je len od sprostého otroka možné.
Tu chcel by som povedať slová, zvlášte
adresované na dve politické strany: na stranu republikánsku
a sesterskú čsl. lidovú stranu.
Pán ministr dr Hodža v nedeľu dňa
20. t. m. zašiel do svojho okresu na Slovensku. (Hlasy:
Dělat volby!) Samo sebou sa rozumie, že úmysel
jeho cesty boly voľby. Bolo potrebné, aby p. minister
školstva išiel pred voľbami do Michaloviec budovať
gymnázium. Pán minister Hodža rečnil
v Košiciach má na to právo - a povedal medzi
iným, že on, čo by hneď mala nastať
kríza vládnej koalície, nedopustí,
aby administratíva na Slovensku bola zpolitizovaná.
To bolo adresované na nás. Priznávame sa
ku všetkému, čo sme spravili ako poctiví
a statoční ľudia. Hovorí sa, že
žiadame zpolitizovanie administratívy, hovorí
sa to nám, ktorí z minulosti máme hodne zkúseností,
i z nedávnej minulosti, keď sme videli, ako sa zneužívaly
administratívné úrady v prospech republikánskej
strany, ktorá nás ide dnes viniť zo stranníctva.
Boly u nás na východe doby... (Hlasy: Ako to
bude vypadať vo vláde teraz?)... Myslím,
že vždy je lepšie, aby si ľudia pravdu verejne
povedali, než zatajovali, nech vypadá akokoľvek.
My konáme svoje povinnosti, sme lojálne vládni
a preto žiadame, aby sa s nami tiež lojálne nakladalo.
Boli sme očitými svedkami nepríjemných
zjavov. Keď boly poslanecké voľby, prišiel
korteš, kandidát, politický tajomník,
zastavil sa pred okresným úradom s autom a pán
okresný náčelník, či sa mu
to ľúbilo a či nie, musel na agitačnú
cestu v prospech agrárnej strany. Boly prípady,
že nám notársky aparát hrubo zasiahol
do posledných obecných volieb. Celé memorandum
sme o tom vyhotovili a predložili pánu ministrovi
Černému, ktorý prisľúbil
vo veci najprísnejšie vyšetrenie, vyšetroval
vec pán ministerský radca Půlpytel a bolo
nám rečené: až sa zistí výsledok,
sdelí sa nám, ukážem vám priebeh
celého vyšetrovania, a konštatujeme, že
pán Černý toto vyšetrovanie podnes
nemá skončené. Pán dr Hodža
nás dnes obviňuje, že my na Slovensko ideme
zaviesť režím stranníckej administratívy?
Dovoľte, pánovia, odohráva sa známe
divadlo, v ktorom sova kričí na vrabčeka,
že má veľkú hlavu. (Veselost!) Ja
nemôžem nič iného robiť, ako konštatovať
fakt, a to ten, že človek najpovolanejší,
predseda slovenskej ľudovej strany, Msgr. Andrej Hlinka,
terajšiemu krajinskému prezidentovi na Slovensku Drobnému
pri jeho ceste v Lipt. Sv. Mikuláši i v Ružomberku
tiež slávnostne povedal: "Pane prezident, vezmite
na vedomie, že prvý budem, ktorý sa proti vám
postavím, keď budete robiť strannícku
politiku. Vy musíte byť nad stranami, vy sa musíte
riadiť podľa toho, čo vám velí
zákon a blaho slovenskej krajiny."
Asi pred dvoma týždňami pán dr Meissner
napísal článok do "Práva
Lidu", v ktorom opakuje známy historický výkrik:
"Ceterum autem censeo", je tej mienky, že nadišla
doba, aby táto vládna koalícia, táto
občianska vláda bola zničená. Slávna
snemovňa, veľmi sa divím mužovi, za akého
chce platiť pán dr Hodža, že takto
hrá do karát pánu dru Meissnerovi,
a to, čo pán dr Meissner urobil v "Práve
Lidu", urobil pán dr Hodža v Košiciach.
"Ceterum autem censeo" - volal, nech je zničená
táto občianska vláda, ktorej tvorcom bol
aj on.
Nech sa robí čo chce, my konštatujeme jedno.
Šli sme do vlády pre záujem štátu,
plníme svoje povinnosti vo vláde v oči tomuto
štátu, ale ničím nie sme viazaní
v tejto vláde, a jestliže by sa naša situácia
v tejto vláde i naďalej pre nás vyvinovala
tak macošsky, ako sa začína vyvinovať,
nehrozíme sa toho, aby sme svoje politické stanovisko
zrevidovali. (Potlesk ľudových poslanců
slovenských. - Výkřiky komunistických
poslanců.)
Slávna snemovňa! Čo sa týče
druhej strany na Slovensku pôsobiacej a z Prahy dirigovanej,
t. zv. čsl. strany lidovej, v čele ktorej na Slovensku
stojí p. dr Mičura, na adresu tohoto celého
pohybu mám svoje slovo.
Celá akcia, ktorá je dnes na Slovensku známa
pod menom akcie Mičurovskej, pôvodne mala
byť politika biblickej Ruthy. Tá biblická Ruth
mala prijsť z Čiech a Moravy na Slovensko, aby tam
roztrúsené české politické
klásky posbierala. Vývin vecí šiel svojím
tokom a šiel tak ďaleko, že dnes na Slovensku mičurovská
akcia javí sa vo svetle celkom inom, ako si niekto mohol
predstaviť. Mne odpustí p. dr Mičura,
že sa dotýkam jeho osoby, nemôžem si pomôcť
- akcia dr Mičuru na Slovensku je jednoduchým
pokračovaním akcie, ktorú robil p. Vrabec,
pokračovaním akcie, ktorú robil Vanák
a pokračovaním akcie Koza-Matejova, alebo by som
povedal, pokračovaním akcie, ktorú robil
zlopovestný srbský kapitán Dimitrijevič.
Neráčte sa diviť, že ja o veciach takto
hovorím. Zdôrazňujem ešte raz: Akcia
mičurovská na Slovensku mala znamenať akciu
biblickej Ruthy, ktorá tie klásky posbierá.
A veci dnes vyvinuly sa tak na Slovensku, že tá mičuriáda
je nie Ruthy, ale tej biblickej ženy, ktorá pred Šalamúnom
vlastnej matke hovorila: "To dieťa nech nepatrí
ani tebe ani mne, ale nech sa rozsekne." (Tak je!) Slávna
snemovňa! Mne sa pozdáva, že tuná je
isté nedorozumenie. Pán námestník
vlády Msgr. Šrámek si myslí,
že dr Mičura je dieťaťom, ktorého
politických otcom je on. Mne sa pozdáva, že
p. dr Mičura má i iných otcov, ktorí
nemajú nič spoločného s ideovou stránkou
politiky p. Msgr. Šrámka. Že je tomu tak,
slávna sněmovňa, ráčte venovať
pozornosť, ráčte si dať na veciach zaležať
a vyhľadať čísla brnenských "Lidových
Novin" za ktorými kto stojí, vy páni
Češi i komunisti veľmi dobre viete (Výkřiky
posl. Mikulíčka.), ktoré asi pred 2 týždňami,
vtedy keď predseda slovenskej ľudovej strany zašiel
na sväto-václavské slávnosti do Starej
Boleslavi, a keď sa dostalo do verejnosti, že mičurovská
akcia na Slovensku bude zlikvidovaná, napísaly,
že keď Šrámek svoju akciu na Slovensku
i zlikviduje, dr Mičura tú svoju akciu nezlikviduje.
Myslím, že nateraz dosť som povedal.
Buď mi dovolené ešte jednu poznámku učiniť.
V nedeľu 28. októbra má sa konať oslava
desaťročného trvania tejto republiky, štátu
Československého. My Slováci sme ľudia
citoví, nehanbime sa za to, a ja sa priznávam i
k tomu, že my Slováci zvlášte po prevrate
schádzali sme sa a v úprimných rozhovoroch
sme si povedali, keď už ináč nie, keby
tento náš štát mal určenie nie
večného trvania, nech aspoň jestvuje na pár
desaťročí, lebo ufáme sa, že behom
toho trvania náš maličký národ
sosilí k tomu, aby bol schopný ďalšího
boja v oči tým, s ktorými by spolunažívať
musel. (Výkřiky.)
My v súvislosti s oslavami trvania Československej
republiky oslavujeme desaťročné výročie
Martinskej deklarácie. V Martinskej deklarácii 30.
októbra 1918 zástupci slovenského národa
menom národa slávnostne vypovedali, že tisícročný
sväzok, ktorý držal sviazaných nás
Slovákov s Maďarmi, sa pretrháva, a ideme do
nového štátneho útvaru ako rovný
s rovným s tými istými právy, ideme
založiť nový štát, štát
Čechov a Slovákov pod menom Československej
republiky. (Výkřiky posl. Hlinky.)
Sväto-martinská deklarácia znamenala prejav
vôle ľudu, vôle slovenského národa.
Svätomartinská deklarácia bola prvým
krokem, ktorý krok učinil štátne osamostatnelý,
v pravom slova smysle štátotvorný národ
slovenský, keď prejavil vôľu, že chce
žiť. To bolo jeho prvé slovo! Sväto-martinská
deklarácie mala však jednu chybu, nehovorila o spôsoboch,
ako Slováci budú žiť v budúcom
svojom štáte, Československej republiky, s
druhým štátotvorným národom,
Čechmi. My sme v Martinskej deklarácii konštatovali
len fakt, ale spôsob nebol konštatovaný. A preto,
slávna snemovňa, sväto-martinská deklarácia
vyžaduje, aby bola niečim určitejším,
niečim jasnejším doplnená. Čo
určitejšie, čo jasnejšie nám hovorí
o spôsobe spolunažívania národa slovenského
s národom českým, to nie je nič iného
ako Pittsburgská dohoda.
Pittsburgská dohoda verejne, otvorene hovorí o spôsobe,
v akom bude nažívať národ slovenský
s národom českým.
My, naša strana, podali sme návrh na vtelenie Pittsburgskej
dohody do ústavnej listiny. (Výkřiky posl.
Mikulíčka.) Náš návrh nachádza
sa na stole tejto vlády a čaká, aby ako účet
bol vyrovnaný. Slávna snemovňa! Prehlašujeme
slávnostne, my si žiadame, my pridržiavame sa
toho ako vládna strana, aby náš návrh,
podaný na vtelenie Pittsburgskej dohody do ústavnej
listiny, v tomto parlamente bol pojednávaný; nech
ho ten parlament buďto schváli, buďto odvrhne,
ale nech je pojednávaný! (Tak je! - Potlesk
poslanců slovenské ľudové strany.)
Cítime, že konáme správne, lebo konáme
tak, ako nám náš program, s ktorým sme
išli do vlády a naša národná a
osobná česť káže. (Potlesk ľudových
poslanců slovenských.)
Místopředseda Zierhut (zvoní):
Dalším přihlášeným řečníkem
je pan posl. Bolen. Uděluji mu slovo.
Posl. Bolen: Ctěná sněmovno! Budeme
z důvodů zásadných hlasovati proti
kapitole "President republiky" právě tak
jako proti celému státnímu rozpočtu.
Jestliže soc. demokraté a čeští
socialisté prohlásili, že budou hlasovati pro
tuto kapitolu, čímž hodlají před
dělnickou veřejností demonstrovati, že
president je něco lepšího a něco jiného
než dnešní vláda, pak jsme my povinni
ukázati, že za celý systém a za celý
reakční policejní režim v tomto státě
je plně odpověděn také Masaryk.
(Tak jest!)
Masaryk to byl, který přiměl československou
soc. demokracii, aby místo třídního
boje propagovala jeho pokrokovou práci reformní,
aby místo socialismu propagovala buržoasii neškodné
sociální cítění, aby kryla
třídní rozpory, aby mátla a ohlupovala
dělnickou třídu teoriemi humanismu a měšťáckého
demokratismu, aby vedla dělnictvo k politice umírněnosti,
to jest k politice chabosti a poddajnosti vůči buržoasii.
R. 1908 prohlásil prof. Masaryk ve své přednášce
na Mělníce: "Demokratismem nemyslí se
jen dosahování republiky, jako mnozí chtěli
v dobách revoluce r. 1848. Dnes ví každý
dělník, a my se to můžeme dověděti
z každého dělnického listu, že
francouzská nebo americká republika širokým
masám lidu není o mnoho milejší než
monarchie německá, rakouská a j."
Deset let později postavil se Masaryk bez rozmyšlení
v čelo státu, který není ničím
jiným a ničím lepším, než
špatnou kopií republiky francouzské či
americké (Výkřiky komunistických
poslanců.) a razil heslo "opravovati starou budovu"
ačkoli před tím mluvil o "nutnosti přestavby"
a o "nutnosti pronikavých sociálních
reforem".
Na volání dělnických mas po slíbené
socialisaci, na volání širokých mas
pracujícího lidu v Československé
republice po splnění slibu, obsaženého
ve Washingtonské deklaraci, odpověděl Masaryk
ve svém poselství 28. října 1919,
že "socialisační program musil by býti
smluven mezinárodně". To znamená s kapitalistickými
lupiči v New Yorku, Londýně a Paříži.
A prohlásil dále, že "buržoasie opravdu
podnikavá dohodne se s inteligentním podnikavým
dělníkem".
Jindy zase sociálně cítící
Masaryk tvrdil, že "ve skutečnosti takové
buržoasie a v tom smyslu, jak o ní mluví Marx
a Engels, vlastně ani není a že takových
tříd a takového boje, jakých Marx
a Engels se domýšlejí, není a nebylo".
Podle Masaryka je nový a spravedlivější
řád uskutečnitelný teprve tehdy, až
bude zdokonaleno individuum, až budou lidé lepší,
mravnější, kulturnější.
My jako marxisté víme, že široké
masy pracujícího lidu ve všech kapitalistických
státech z existence sovětského Svazu pochopili,
že opak je pravda, že totiž musí býti
nejprve zaveden nový spravedlivý řád,
že musí býti nejprve dosaženo nové
hospodářské základny, aby mohli lidé
žíti lépe, mravněji a kulturněji
(Potlesk komunistických poslanců.), protože
dnešní nemravná, mizerná společnost
nemůže učiniti nikoho lepším a
mravnějším. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Masaryk je pro pozvolný vývoj, ale sám
r. 1908 přiznal, že není ještě
pokrok ve vývoji, že vyvíjení nemusí
býti ještě zdokonalováním, že
může býti také vývoj nazpět.
Před válkou psal a mluvíval prof. Masaryk
mnoho o poměrech v Rakousko-Uhersku a v tehdejších
Čechách. Uvedu některé citáty
jeho řeči:
První citát: "Představte si živě,
jaká je to politická práce, když jednou
za 6 let volíme. Vzpomeňte si, jak takové
volby se konají. To je trochu rozčilení a
po volbách jako by uťal. Nepřátelé,
kteří si leželi ve vlasech, po volbách
zase chodí do stejné hospody, ke stejnému
stolu. Až za 6 let zase trochu rozčilení."
Druhý citát: "Mladší lidé
mluví a lámou si hlavy o zásadách,
ale vedoucím jde o pivovar a jiné osobní
zájmy. To je naše politika." (Veselost komunistických
poslanců.)
Třetí citát: "My jsme kořalečný
stát. Máme nejvíce důchodů
z kořalky a tabáku. To jsou zdroje našeho politického
blahobytu. Není to hanba?" (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Čtvrtý citát: "Je to demokratický
národ když u vrbiček nesmeknete, sahají
vám na hrdlo a na kapsu."
Pátý citát: "Parlament nemá ani
jednu desetinu té moci a práv jako administrativa.
Skutečné řízení státu
je v rukou administrativy."
Šestý citát: "Krčiti a nechati
se vésti, a když je zle, voláme po slavné
policii, pro kterou máme jindy jen posměšné
slovo. Čech by nemohl býti bez policie." (Potlesk
komunistických poslanců.)
Citát o parlamentu nutno doplniti vzpomínkou na
slib Washingtonské deklarace a na § 46 úst.
listiny o referendu, t. j. o všeobecném hlasování
lidu. Je velmi příznačno, že v sousedním
Německu bylo už referendum provedeno o odbytném
bývalým panovníkům. Ale demokrat Masaryk
a jeho stoupenci socialisté na tento prostředek
demokracie po celých 10 let trvání Československé
republiky ani nevzpomněli, ba ani o to se nepostarali,
aby alespoň přijat byl zákon o provádění
referenda. Kdyby ještě dnes byl Masaryk pouhým
profesorem, mohl by stejně jako za Rakousko-Uherska kritisovati
poměry v Československu. To je ovšem důkazem,
že zde vývoj jde nazpět. To potvrdil také
řečník z ľudové strany, který
si pochvaloval, že zde vývoj poměrů
jde doprava.
Holou frází bylo, když Masaryk ve svém
poselství r. 1919, adresovaném československé
armádě na Sibiři, psal: "Chceme a zbudujeme
republiku, kde každý občan bude se cítiti
volným, svobodným a šťastným."
Rádi bychom viděli dnes v 10. výročí
Československé republiky, měšťácké
demokratické republiky, dělníky, malozemědělce,
drobné zřízence, úředníky
státní i soukromé, kteří po
tom všem, co za 10 let trvání tohoto státu
prožili a zakusili a co také dnes prožívají,
cítí se volnými, svobodnými a šťastnějšími.
Mohl je snad takovými učiniti zákon na ochranu
republiky nebo zákon restrikční, zákon
náhubkový o tisku, zákon o teroru, zákon
o clech a kongrue, zákon o okleštění
samosprávy a úpravě veřejné
správy, zákon o jenerálských pensích,
zákon, kterým se zrušuje volební právo
vojáků, zákon o strhování daní
ze mzdy, zhoršení soc. pojištění
a řada ostatních reakčních zákonů?
Jediný slib, který president splnil, byl slib, který
dal v prosinci 1918 po svém návratu na Wilsonově
nádraží dr Kramářovi,
když mu řekl: "O všem se přátelsky
dohodneme", a potom slib, který dal klerikálům
před svým odjezdem v Americe. Masaryk vědomě
odešel od Washingtonské deklarace a vědomě
se stal spolubudovatelem režimu, vládnoucího
nyní ve státě.
Naříká se na kulturní reakci, naříká
se na vliv klerikálů ve státě. Zde
je nasnadě otázka právě v 10. výročí
demokratické republiky Československé, proč
nedošlo k odluce církve od státu. Odpověď
dají tato fakta. Masaryk v době svého
pobytu v Americe r. 1918 vyjednával s Národním
svazem českých katolíků v Chicagu
a 16. května r. 1918 psal v dopise, určeném
zmíněnému svazu: "O konfiskaci církevního
jmění nemůže býti řeči.
Jsou administrační problémy různého
rázu, které budou museti býti řešeny,
ale nestane se tak násilně a bez dohody s církvemi".
Dne 1. srpna 1918 posílá Masaryk Národnímu
svazu českých katolíků v Chicagu dopis,
ve kterém děkuje za 10.000 dolarů a říká:
"Navzájem vám slibuji, že učiním
také, seč budu". Za 5 dní potom, t.
j. 6. srpna 1918 děkuje za dalších 25.000 dolarů,
a krátce před odjezdem svým do Čech
potvrzuje příjem 50.000 dolarů a v dopise
z 15. listopadu 1918 píše: "Poměr nového
státu k církvi nebude mezi prvními pracemi.
Plán nového uspořádání
se vypracuje za spolupráce interesovaných církevních
úřadů." Jaká je to ironie, když
dnes čteme v Masarykově knize "Karel
Havlíček" výtku Havlíčkovi,
že dělal katolicismu koncese. Fakt, že po podpisu
Washingtonské deklarace Masaryk o své vůli
a bez ohledu na to, jak o věci smýšlí
obyvatelstvo doma, dal klerikálům záruky,
fakt, že odluka církve a státu byla prodána
za několik desítek tisíc dolarů, sebraných
klerikály v poslední chvíli na financování
t. zv. zahraniční akce, mluví za celé
knihy. Za to, že klerikálové mají dnes
takové posice ve státě, nese v první
řadě odpovědnost Masaryk spolu se
socialisty, kteří rovněž již r.
1920 souhlasili s tím, aby se uzavřela dohoda s
klerikály, kteří souhlasili, aby otázka
odluky církve a státu byla odložena.
Všeobecně jest známo předválečné
vystoupení Masarykovo v t. zv. velezrádném
procesu záhřebském. Známo je, s jakou
rozhodností a jakým rozhořčením
odsuzoval, že proti nepohodlným politikům bojuje
se se strany vlády uměle vyhotovenými dokumenty
a že justice slouží k znásilňování
vládě nemilých politiků. Známo
jest také, jak r. 1892 na říšské
radě ve Vídni prohlásil, že posuzuje-li
se politický skutek, nemá se hleděti pouze
na literu zákona, nýbrž musí se ukázati
na celý ensemble okolností. Konečně
je známo, jak vystupoval v Rakousku co nejrozhodněji
proti tomu, aby státní zaměstnanci byli pro
své politické skutky pronásledováni
a propouštěni. Dnes jako president, Masaryk klidně
se dívá na to, jak justice je zneužíváno
proti politicky nepohodlným lidem, jak s politickými
provinilci zachází se v tomto státě
hůře než se sprostými zločinci,
dívá se klidně na to, jak politické
a tiskové delikty odňaty jsou porotě, jak
beztrestně jest stříleno do dělníků,
jak tisk je do nemožností zešněrován,
jak jsou censurou mrzačeny knihy a filmy, jak jsou vyráběny
falešné dokumenty proti politicky nepohodlným
lidem, jak jsou pro svoje politické přesvědčení
propouštěni a pensionováni učitelé,
železničáři atd.
Podle bývalého c. k. náměstka státního
zastupitelství v Olomouci dr Synka je ve státech
politickou svobodu uznávajících žádoucno,
aby při trestných činech, dotýkajících
se existence a veřejnoprávních zájmů
státu, rozhodovalo veřejné mínění
občanstva o tom, zda obžalovaný je jako spoluobčan
vinen tím, že veřejnoprávní zájmy
porušil a také o tom, zda zákon za jiných
politických poměrů vydaný ještě
v případě přítomném
platnost míti má. Zásada politické
svobody žádá, aby se k politickým trestným
činům připočetli také některé
zločiny veřejného násilí výminečně
tehdy, když byly spáchány při hromadných
demonstracích politických. V Československu
za vlády Masarykovy, kdy buržoasie tak ráda
mluví o principu politické svobody a svobodomyslnosti,
kde zůstaly tyto zásady, kdy zatím, co sprostý
zločinec jest souzen před porotou, političtí
provinilci jsou postaveni před výjimečný
senát, který dříve, než zasedl,
má proti politicky nepohodlným lidem rozsudek již
dávno hotový, dříve, nežli se
k poradě odebral. (Tak jest!) Jest naivností
a politickým dětinstvím nejhoršího
řádu, jestliže se někdo domnívá,
že Masaryk za to nemůže, že snad
o tom neví atd. A ještě větším
dětinstvím je tvrzení, že Masaryk
jde s dělnictvem. On nešel s dělnictvem
ani před válkou, neboť tehdy hlásal
teorie dělnické třídě škodlivé.
Masaryk nešel prostě ke kořenu zla a
proto nemohl se dostati jinam, než tam, kde dnes stojí
- na jednu frontu s buržoasií a na jednu frontu s
dr Kramářem proti dělnictvu. (Tak
jest!) Masaryk není ničím více
a ničím méně než presidentem
kapitalistického státu. Zájem kapitalistického
státu jest pro něj nejvyšším zájmem
a tomuto zájmu jest ochoten vše podříditi.