Nyní chci naznačiti, čeho je především
zapotřebí pro povznesení národního
hospodářství. Nejdůležitějším
prostředkem ku přivodění konjunktury
průmyslu jsou vysoké mzdy a platy. V Německu
a v Americe došli již dávno k tomuto poznání,
u nás však to zůstává bez povšimnutí.
Mezinárodní statistika mezd prokazuje, že Československo
co do mezd a platů stojí na 14. místě.
Podle zjištění sociální pojišťovny
nevydělají v Československu 4/5 dělníků
ani existenční minimum. Jaké účinky
to jeví na nákupní sílu konsumentů,
tedy dělníků a zaměstnanců,
chci prokázati na několika skutečnostech.
Před válkou činila spotřeba chlebovin
u obyvatelstva Rakouska 200 kg na jednotlivce, v Německu
již tehdy 250 kg, v Československu však nyní
pouze 180 kg. Spotřeba je tedy
o 10% nižší než předválečné
niveau Rakouska. I spotřeba průmyslových
výrobků je v Československu průměrně
mnohem menší než v Německu. Tak se spotřebuje
na jednotlivce: uhlí v Československu 15 q, v Německu
24 q, ocele v Československu
70 q, v Německu 160 q, bavlny v Československu 4.3
kg, v Německu 6 kg. Jest dokázáno, že
příliš nepatrná domácí
spotřeba musí vésti k hospodářské
krisi, neboť kde není odbytu, zůstanou stroje
samy státi. To platí však zvláště
pro Československo, poněvadž výroba
Československa jest většinou zařízena
na konsumní zboží, jehož kupci jsou právě
dělníci a zaměstnanci. Jestliže jednou
tento pramen zanikne, pak se zastaví celý výrobní
život. Slyšíme namnoze, že to s platem dělníků
a zaměstnanců nedopadá tak špatně,
ale důkazem, že tato tvrzení neodpovídají
skutečnosti, jest, že i "Landpost" z 15.
září 1928 připouští, že
dělnictvo jest špatně placeno. Píše
doslova: "Proč nemůže dělník
a malý úředník vyjíti se svými
požitky? Jednoduše proto" píše "Landpost"
- "poněvadž vydělá
málo a jednotlivá výdělečná
odvětví vydělají příliš
mnoho". (Posl. Schweichhart [německy]: Přeřeknutí!)
Zcela správně! Tak pravdivě "Landpost"
vůbec ještě nikdy nepsala. Avšak kdo je
tím vinen, že jednotlivec vydělá příliš
mnoho, a jiný příliš málo, o
tom nepíše "Landpost" ničeho, poněvadž,
kdyby se chtěla pustiti do výkladů, musila
by v první řadě označiti velkoagrárníky
za nejvíce vydělávající.
Má-li tedy dojíti k ozdravění národního
hospodářství, pak musí býti
v první řadě zvýšena nákupní
síla domácího trhu, vyjádřeno
jasně a zřetelně. Zvýšení
mezd a platů, zároveň odstranění
tíživých nepřímých daní,
zvláště samozřejmě nesociální
2% daně z obratu, odstranění cel.
Na konec bych ještě ráda řekla, že
zaostalost našeho národního hospodářství
nedá se trvale ozdraviti takovými prostředky
a prostředečky a náplastěmi. Národohospodářské
zaostalosti nedají se odčiniti nízkými
mzdami a platy, ochrannými cly, rovněž ne vysokými
tarify, nýbrž zde je zapotřebí radikálních
změn. Zaplatili jsme již příliš
draho velmi velebenou suverenitu Československa politikou,
jež se právě zde dělá, zařízenou
na slovo "prestiž". Politika, jež se právě
zde provozuje, řízená nacionálně
šovinistickými zásadami, povede a musí
vésti, nedojde-li k rychlým změnám,
ke shroucení.
Na konec bych jen ráda řekla: Odmítáme-li
dnes rozpočet, není to jen proto, že s tímto
rozpočtem nejsme srozuměni, nýbrž i
proto, že tím dokumentujeme svoji nedůvěru
této vládě. (Souhlas a potlesk něm.
soc. demokratických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. inž. Hrdina.
Dávám mu slovo.
Posl. inž. Hrdina: Slavná
sněmovno! Dnes, kdy oslavujeme desetileté výročí
naší samostatnosti, vzpomínáme všech
těch, kteří připravovali nám
svobodu národa československého, a každý
uvědomělý Čechoslovák pohlíží
s hrdostí na minulých 10 let. Nikdy však neměli
bychom tak stabilisovaný stát, nejkonsolidovanější
poměry mezi vůkolními státy, kdyby
nevládl ve všech oborech národohospodářského
podnikání zdravý duch práce. Čím
hospodářsky budeme silnějšími,
tím i politická a národní moc naše
bude mohutnější, a proto naše snaha musí
směřovati k tomu, aby do všech oborů
podnikání pronikl tento zdravý duch.
My zemědělci považujeme za svoji stavovskou
a národní povinnost, zabezpečiti stát
náš ve všech oborech zemědělského
podnikání, aby zemědělství
bylo silně a soběstačné. Je naším
přáním, aby pro tuto hlavní podmínku
zdravého státu československého pracovali
a podporovali nás všichni, kteří věří
v dobrou budoucnost československého státu.
Lituji, že pro krátkost
vymezeného času není mi možno zmíniti
se podrobně o všech odvětvích zemědělské
výroby, uvedu jen ty, které pokládám
za nejdůležitější.
Nejprve chci se jen krátce zmíniti o minulých
katastrofách, které se u nás staly v poslední
době.
V poslední době událo
se několik velikých stavebních katastrof
u nás i v cizině. Neštěstí tato
jsou hrozná nejen svými následky, jež
způsobila, nýbrž vyvolávají ještě
strašnější nejistotu, zda i jiné
stavby, zvláště rozměrné stavební
kolosy, na nichž dosud sta lidí
pracuje, po případě ve kterých již
sta lidí bydlí a je zaměstnáno, se
nezhroutí obdobně jako se sesypal v příšernou
hromadu Jakeschův palác na rohu Poříče
a Biskupské ulice.
Tato skutečnost je tak závažná, že
vyvolává pevné odhodlání všech
interesovaných sborů a úřadů
státu, aby byla učiněna dostatečná
opatření, jimiž by se takovéto i jiné
katastrofy staveb se týkající v budoucnosti
zamezily. Nutno také, aby výstavba nejen našich
měst, nýbrž i našich obcí venkovských
děla se programově a řízena byla odborně.
O příčinách vyskytnuvších
se sesutí staveb bylo proneseno mnoho úsudků
a posudků oficielních i soukromých, odborných
i laických, mnoho posudků, ze kterých byla
patrna dobra i poctivá vůle, nalézti skutečnou
příčinu neštěstí a cestu
k nápravě. Ale bylo, bohužel, také proneseno
mnoho posudků, které byly neseny nezodpovědnou
snahou, z těchto hrozných neštěstí
lidských demagogicky těžiti.
Uvažujeme-li klidně o všem tom, co o zmíněných
katastrofách bylo dobrého napsáno a řečeno,
vidíme, že mnohé názory jsou každému
jasný a srozumitelný. Není na př.
pochybnosti o tom, že zavedením železobetonu
a jiných smělých stavebních konstrukcí,
na př. železných a podobných, vytvořily
se ve stavitelství poměry, pro něž dosavadní
veřejná opatření a vydané předpisy
naprosto nevyhovují. Jest jisto,
že nevyhovují ani předpisy vydané pro
posuzování osob, které mají býti
v budoucnu prohlášeny oprávněnými
stavby prováděti, že nevyhovují předpisy
o jejich odborném vzdělání i odborné
praksi. Je také jisto, že musí býti
kladen zvýšený požadavek
na vedoucí i pomocný personál na stavbě
zaměstnaný, na znalosti prakse zedníků,
zvláště betonářů a tesařů.
Tito řemeslníci, kteří vlastníma
rukama zpracovávají veškerý materiál
na stavbu přicházející, musí
býti nejen přiměřeně školeni,
nýbrž ve svém řemesle
náležitě vyučeni, aby měli zvýšený
smysl pro odpovědnost a cit, který jim nedovolí
lehkomyslně a nesmyslně používati stavebního
materiálu. Je proto kategorickým příkazem,
že ten, který má na stavbě jako řemeslník
a odborník pracovati, musí
podati bezpečný a náležitý průkaz
o své zdatnosti. Musí býti tudíž
na stavbách požadován náležitý
průkaz o identitě, předběžném
vzdělání a zaměstnání
osob, kterým se provádění stavebních
konstrukcí svěřuje.
A je-li třeba požadovati přiměřenější
praktické i teoretické vědomosti a zkušenosti
od těch, kteří stavby mají prováděti,
pak je třeba tím větší nejen
teoretické, nýbrž i praktické znalosti
bezpodmínečně požadovati od úředníků,
kteří mají dozírati na stavební
práce, je kontrolovati a odstraňovati nastalé
závady. Nelze také souhlasiti s tím, aby
stavební úřady v menších obcích
používaly t. zv. odborných znalců, obyčejně
místních stavitelů neb zednických
mistrů, kteří jsou podnikateli a v nichž
nestranné posuzování a přísnost
při povolování staveb a dozírání
nad nimi vyvolávalo by pekunierní škody ve
vlastní živnosti, a kteří proto jako
znalci zamhuřují často nejenom jedno, nýbrž
i obě oči.
Je třeba jistě souhlasiti s tím, že
prémie, které stavebníci dávají
za urychlené provedení staveb, mají podléhati
úřednímu schválení, aby míra
možnosti nebyla překročena. Je třeba
požadovati, aby příští zákon
o stavebním ruchu byl navržen s náležitým
zřetelem k důsledkům, které vyvolává,
neboť jinak zákon tento, který má působiti
sociální dobro, vyvolával by důsledky
sociálního neštěstí
a zlo, zvláště v řadách těch
nejchudších občanů státu, kteří
z daleka přicházejí na stavby za výdělkem
a nalézají v nich svůj hrob.
Nutno učiniti též opatření, aby
výrobci stavebního materiálu byli podrobeni
přísné kontrole, a nutno učiniti také
všechna opatření, aby nový stavební
řád byl nejen co nejdříve vydán,
nýbrž aby odpovídal skutečným
poměrům u nás ve městě i na
venkově.
Jako zástupce venkovského lidu pokládám
za svoji povinnost, při této smutné příležitosti
poukázati na veliké nebezpečí, jímž
dnešní způsob provádění
staveb ohrožuje venkov.
Ve městech i na venkově nejen do kompetence vybavených
městských úřadů stavebních,
nýbrž i do kompetence venkovských starostů
jako stavebních úřadů I. instance
spadají veliké a smělé stavby, při
nichž používá se moderního stavebního
materiálu a při nichž nebezpečí
velikých katastrof je možné. Jsou to jednak
stavby průmyslové, tovární, stavby
obilních skladišť a jiné, které
má venkovský starosta se svým t. zv. stavebním
znalcem povolovati a na jejichž
správné provádění má
dozírati. Jakým způsobem je v těchto
případech zajištěn lidský život
na stavbě pracujících a co lze v těchto
případech k zamezení neštěstí
učiniti?
Druhá katastrofa, která ohrožuje životy
a majetek venkovského lidu, jest katastrofa požární.
Požáry značných rozměrů
hlášeny jsou často z Čech, Moravy i
Slovenska, a to požáry, při nichž obyčejně
lehne popelem velká část obce. Z řad
odborníků požárních vyskytly
se v denním tisku úvahy o těchto katastrofách
a nutno potvrditi, že obavy jsou
oprávněné a budou tím oprávněnější,
bude-li se pokračovati ve výstavbě venkovských
obcí způsobem takovým, jakým se dnes
na venkově staví.
Zapomíná se, že charakter venkovských
obcí je zcela jiný než charakter měst.
Zapomíná se, že téměř
při každém rodinném domku na vesnici,
ne-li ihned, tedy jistě v budoucnu, zřizuje se malé
hospodářství, a tak malá staveniště
určená pro rodinné domky zastavují
se úplně hospodářskými budovami,
do nichž se ukládají lehko hořlavé
hmoty. Bude-li se stavěti stísněně,
budou-li na venkově dále
vznikati stlačené shluky budov, pak katastrofy požární,
jak ukázal případ ve Věšíně,
budou veliké, pak, vzplane-li z nešťastné
náhody nebo rukou zločinnou jeden dům, bude
zachváceno 30 i více objektů a pak při
takovýchto požárech shoří
vše, co pod střechami je složeno, poněvadž
při stísněném způsobu staveb
nastává takový žár, že nelze
ničeho zachrániti.
Je smutným zjevem, že v této době, kdy
pozemková reforma dala množství půdy
venkovským obcím k účelům stavebním,
kde pozemkový úřad ponechával určitou
volnost obcím, pokud se týče použití
stavební půdy, byla vytvořována staveniště
tak malá, že zastavování těchto
obcí přináší nejenom nebezpečí
z naznačených důvodů požárních,
nýbrž i nebezpečí z důvodů
sociálních.
U odborníků, zabývajících se
po léta venkovskými stavbami, i u některých
jednotlivců, kteří na venkově žijí
a s venkovským lidem cítí, bylo již
dávno pevné odhodlání, že náš
venkov musí si v otázkách stavebních
pomoci sám. Krásným vzorem pro svépomoc
venkovského lidu v otázkách
stavebních sloužil zmíněným osobám
švýcarský zemědělský stavební
úřad a činnost jeho vedoucího činitele
a propagátora prof. Laura.
Náš stavební ústav byl zřízen
po způsobu švýcarského stavebního
úřadu u Zemědělské jednoty
Československé republiky a v krátké
době svého trvání při velmi
skrovných prostředcích, jež mu dosud
byly poskytnuty, vykonal práci, která zasluhuje
uznání.
Nelze přejíti přes to, že sjezd stavitelů
z celého našeho státu, konaný dne 12.
srpna letošního roku v Brně za účasti
zástupců cizích států, uznal
neobyčejnou důležitost tohoto zemědělského
stavebního ústavu, žádal o spolupráci
s ním a potvrdil jeho dosavadní činnost jako
vynikající.
Ministerstvo zemědělství vypsalo letošního
roku významnou soutěž nejen na vzorné
stavby zemědělských usedlostí, nýbrž
i vzorné regulační plány venkovských
obcí. Bude-li venkov takovéto akce, směřující
k povznesení venkovského stavitelství, poctivě
podporovati, budou-li se naše venkovské stavební
úřady po vzoru švýcarském opírati
o tento zemědělský stavební
ústav a jeho odbočky v otázkách technických,
budeme lépe bydleti a lépe hospodařiti. Také
v krátké době úmrtnost na venkově
se zmenší právě tak, jako se stalo v
průmyslové Anglii při systému zřizování
zahrádkových měst.
Mám-li se zmíniti o rentabilitě zemědělství,
pak nemohu opomenouti onu složku zemědělského
podnikání, které je až dosud v tíživé
situaci, totiž naše dobytkářství.
Krise našeho dobytkářství krutě
postihuje právě ty nejmenší a nejchudší
kraje. Uvážíme-li, že v Československé
republice je 87% držitelů
malých zemědělských podniků,
jejichž hlavní, skrovný příjem
je ze živočišné produkce, pak musí
všem činitelům, kteří dobře
smýšlejí s těmito chudými kraji,
záležeti na tom, aby jejich těžké
poměry byly upraveny. Situace je pro tyto zemědělce
tak těžká, že
nesnadno můžeme mluviti o nějaké odměně
za jejich práci. A ptáme-li se, proč naše
živočišná výroba je v tak tíživé
krisi, odpověď je ta, že náš stát,
jediný ze všech států ve střední
Evropě, má po celé desetiletí nechráněný
systém dobytkářský.
Z toho plyne jako důsledek, že je nemožna
kalkulace v živočišné produkci při
všech typech živočišného zemědělského
podnikání. Přirozeně, že tím
upadá náš chov koní, skotu i vepřového
dobytka, o ostatních odvětvích ani nemluvě,
čím dále tím více jak po stránce
chovatelské, tak i co do počtu, takže místo
abychom se přibližovali soběstačnosti
v chovu vepřového dobytka, odchylujeme se od ní
čím dále tím více. Podotýkám,
že r. 1927 bylo k nám dovezeno celkem 678.250 kusů
vepřů v hodnotě 618.000 Kč a r. 1927
do 1. srpna již 553,699.000 vepřů
v hodnotě 49,245.000 Kč. Pouze z Polska dovezeno
vepřů r. 1927 v hodnotě 433,016.000 a r.
1928 do 1. srpna za 267,137.000 Kč. Uvážíme-li,
že loňského roku jsme dovezli všech živočišných
produktů za jednu a čtvrt miliardy, pak
je velmi nutné zdůrazniti tuto velkou národohospodářskou
ztrátu v našem státě. Náš
stát je, abych tak řekl, inundačním
státem, do kterého se přivádí
dobytek ze všech okolních států. Jedna
okolnost, která přitěžuje našemu
zemědělci, je velké rozpětí
mezi cenou nákupní a prodejní.
S úpravou celní nutno vyřešiti otázku
krmiv co možno nejdříve.
V našem jubilejním roce byla pořádána
jubilejní soutěž pšeničná
a ovocná. Tato soutěž skončila pěknými
výsledky. Dnes můžeme tvrdit, že nám
chybí ještě 68.000 vagonů žita
a pšenice, abychom byli v těchto obilninách
soběstačni. K soběstačnosti v žitě
stačí zvýšiti sklizeň o 10%.
Obtížnější to bude s pšenicí,
při které bychom musili zvýšiti sklizeň
o 50%, abychom nahradili dovoz. Avšak i toto je možné
se zřetelem na zmeliorování
plodných ploch na Slovensku.
Aby produkce naše stoupla, nutno věnovati mimořádnou
péči našemu výzkumnictví a propagovati
nové zkušenosti technického pokroku v praxi.
Aby zemědělské výzkumnictví
zdárně plnilo svoje poslání, je třeba,
aby bylo dokonale vybudováno jak po stránce věcné,
tak i po stránce osobní. Po stránce věcné
byly státem vybudovány včetně zemědělského
ústavu účetnicko-spravovědného
94 ústavy, které mají býti zdrojem
a zároveň sloužiti k zvelebení výrobní
techniky v zemědělství na podkladě
výzkumných pokusů a kontroly a k účinné
propagaci slovem i tiskem. Jsem si jist, že má-li
býti zemědělské výzkumnictví
řádně vybudováno, nutno se postarati
o to, aby i ti, kteří pro ně pracují,
nacházeli v něm své životní povolání
a nikoliv jen zaopatření
na několik let, aby pak odcházeli do jiných
prostředí. Jistě neprospěje mnoho
věci, že ze 136 systemisovaných míst
vysokoškolsky vzdělaných odborníků
je systemisováno pouze 70% nejnižší 4.
platové stupnice. Volá-li se po zlepšení
systemisace u různých
úřadů, jsou to výzkumné ústavy
a zemědělský ústav účetnickospravovědný
především, které toho nejvíce
potřebují.
Chci se také zmíniti krátce o jedné
z nejdůležitějších úprav
našich řek, totiž o regulaci Labe. Rychlá
úprava největší naší řeky
má význam především národohospodářský,
na němž participuje netoliko náš průmysl
a obchod, nýbrž stejnou měrou i zemědělství.
Všechny tyto tři složky jsou na sebe tak těšně
vázány, že je těžko říci,
která z nich je více nebo méně důležitá.
Všechny participují na tom. aby
úprava Labe, která je ze dvou třetin hotová
a vyžádala si již nákladu, převyšujícího
800 milionů Kč, byla hotova co možno nejdříve
a nejracionelněji. Abychom urychlili regulaci Labe, nutno
rozřešiti co možno nejdříve otázku
stupňů labských. Aby bylo jasno:
Naše zemědělské kruhy se zásadně
nestaví proti vysokým stupňům, když
na základě určitých předpokladů
budou míti zaručeno, že budou chráněny
naše zemědělské zájmy.
Dosavadní smutná zkušenost s úsekovitými
a nesouvislými úpravami středolabskými
nutí nás však domáhati se požadavku,
aby další práce na středním Labi
prováděny byly systematicky a souvisle. Dosavadní
souvislá úprava středního Labe sahá
od Mělníka ke Kostelci nad Lbem, tedy na vzdálenost
necelých 20 km. Nyní jeví se nejnaléhavějším
uspíšiti s největším
urychlením, aby byl vyřešen úsek Kostelec-Brandýs,
poněvadž tento úsek zdržuje veškeré
práce na ostatním středním Labi. Ačkoli
již před 20 lety projednávána byla úprava
úseku, není do dnešního dne rozhodnuto,
jakým způsobem má býti tento úsek
vyřešen. Ale nejen stupeň
brandýský je nutno co nejrychleji rozřešiti,
nýbrž je potřebí, aby včas byly
projednány projekty dalších stupňů
na Labi, aby jejich definitivním vyřešením
nezdražovaly se další prováděcí
práce, neboť prováděním zbývajících
ještě stupňů bude možno spojiti
nesouvislé dosud upravení trati labské a
tím dosáhnouti velkého úspěchu,
jaký upravené Labe pro náš stát
znamená.
Při těchto prováděcích věcech
chci se zmíniti, že při rozvoji prací
regulačních a melioračních vystupuje
čím dále tím více do popředí
naléhavá potřeba upraviti zastaralý
a dosud platný zákon vodní. Tato potřeba
je podepřena i tím, že nemáme dosud
pro náš stát jednotného vodního
zákona, který se v historických zemích
liší od maďarského vodního zákona
na Slovensku a v Podkarpatské
Rusi. Jsem si vědom, že vydání vodního
zákona, nemá-li to býti pouze formální
změna zákona, vyžádá si hodně
práce. Jeho novelisací musí nám býti
upraveny veškeré právní předpoklady
pro budoucí léta.
V mé oblasti jeví se čím dále
naléhavější readaptace řeky Mrliny,
která má pojati veškerou vodu i z křineckých
a poděbradských blat, která obsahují
kolem 6.000 ha. Téměř každoročně
způsobovány jsou velké škody, sahající
přes 1 mil. Kč ročně. Je těžko
si mysliti readaptaci Mrliny v dolním úseku jejím
bez jejího úseku horního.
Tato potřeba jeví se tím naléhavější,
že při úpravě větve královoměstecké,
libáňské a dymokurské, které
mají okrouhle 20.000 ha, při zmeliorované
a zdrenážované větvi této mnohem
rychleji steče voda do rybníků a řeky,
než v době, kdy ještě
práce upraveny nebyly. Tak předejdeme každoročně
milionovým škodám v této nejúrodnější
oblasti.
Podobně musil bych mluviti i o podporách na elektrisaci
a melioraci. O důležitosti a úplném
provedení bylo s tohoto místa bezpočtukráte
důrazně promluveno. Přesto je nutno, aby
si každý uvědomil, že každá
podpora věnovaná ve prospěch elektrisace
a meliorace vrátí se státu v jiné
formě několikráte zpět. Pohlédneme-li
znovu zpět, musíme si znovu uvědomiti, že
čím silnější a zdravější
bude zemědělství, tím silnější
bude náš stát. Naše vroucí přání
jest, abychom v této naší snaze byli podporováni
v zájmu krásné budoucnosti našeho státu.
S tohoto hlediska hlasujeme pro rozpočet. (Potlesk poslanců
čsl. strany republikánské.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Procházka.
Uděluji mu slovo.
Posl. Procházka: Slavná
sněmovno! Rozpočtová debata nám dává
příležitost, abychom mohli kritisovati politicky
a národohospodářsky nejen vládu a
vládnoucí strany, nýbrž zejména
abychom se dotkli všech ožehavých otázek,
zvláště nebezpečí, které
dnes hrozí na počátku krise. (Hluk.)
Předseda (zvoní): Prosím
o klid.
Posl. Procházka (pokračuje):
Krise ta stává se již velmi nepohodlnou.
Byla zde provedena debata u příležitosti ohromné
a nešťastné katastrofy v Zaječí.
Byla nesprávně posuzována a já vděčím
kol. Ježkovi, že se o tom zmínil. Ovšem
doporučoval bych mu, aby to vrhl do řad koalice
a zejména do žurnálů některých
stran koaličních, které zneužily této
katastrofy k útoku proti socialistickým železničářům,
zapomenuvše, že každá hůl má
dva konce, a ze tím druhým koncem způsobí,
že cizozemské noviny, jsouce falešně informovány,
budou se dívati velmi divně na vývoj železnic
u nás.
Vážení pánové, vzpomeňme
si po 10. roce trvání republiky, jak jsme byli chváleni
a kolik jsme těch pochvalných dekretů obdrželi,
že naše dráhy první byly zrestaurovány.
Ještě před několika roky mohli jsme
s hrdostí říci, že jsme snad jediným
státem, který má svůj provoz v naprostém
pořádku, že jsme jediným státem,
který naprosto dodržuje
čas v jízdě vlaků, že i rychlíky
dálkové přijížděly na
minutku. Chvály bylo velmi mnoho, ale nikdo nezkoumal,
co je potřebí dělati dále. To nebylo
zásluhou vaší, pánové, nýbrž
našich řad. Naši železničáři
to byli, kteří vytvořili ten zázrak,
náš jízdní a
strojní personál to byl, který nedbal pracovní
doby, jen aby své osvobozené republice učinil
ten dar, aby jeho dráhy vypadaly krásně a
abychom se před cizinou jimi mohli pochlubiti. (Tak
jest!) Jak je člověku jako železničáři,
když jede ve vlaku z Košic a slyší francouzský
a německý rozhovor, z něhož zaznívá
podivení, že tak pěkně jedou, a slyší
odpověď: Vždyť jsme v Československu!
Pánové, tu člověku se napíná
hruď radostí, ale žel, radost je velmi krátká.
Železnice naše zrestaurovány po stránce
technicko-dopravní, aby v tom
směru podnik vyhověl, a nám to stačilo.
A výsledek? Dnes stojíme v krisi a hledáme
příčiny. Příčiny jsou
dvě, a v těch tkví Zaječí,
Hořovice a všechny ty nehody, které zde jsou.
My nemáme vybudovány tratě, nemáme
vybudována nádraží, nemáme
vyřešenou bytovou otázku, vůbec po stránce
technické stojíme hrozně.
Vážení pánové! Ale nejhorším
je - varuji znovu - že Praha stojí před přímo
zoufalou krisí. Praha se stane samovolným činitelem,
který bude brzditi dopravu, poněvadž pražská
nádraží jsou v zoufalém stavu. Jestliže
dnes personál - jak budu o tom později mluviti si
stěžuje, že vlaky se přímo hrozivým
způsobem zpožďují, mohu k tomu sděliti,
že příčinou toho je Praha a nejbližší
její stanice, protože Praha, nemohouc průvozní
a své vlastní vlaky přijmouti,
musí je nechati státi v přilehlých
stanicích a tak tyto zacpává. Od převratu
řešíme otázku nádraží.
Netvrdím, že by to byla otázka lehká,
naopak tvrdím, že je to otázka spletitá,
ale přece nikdo mne nepřesvědčí,
že by otázka tato nemohla býti
řešena rychlejším tempem. Slyšíme
přece varovné hlasy mnohých činitelů,
kteří těmto otázkám rozumějí
a kteří vědí, že věci
tyto musí vésti k hrozným důsledkům.
(Posl. Prášek: Vždyť některá
nádraží nepřijímají zásilky!)
Ano, to je unikum u nás. Nepřijímají
se zásilky. To jsou strašlivé národohospodářské
škody. I kdyby ten průmyslník a živnostník
byl nejlepší a nejsvědomitější,
přece nemůže zboží poslati, neboť
i když je včas zhotoví a dodá dráze,
nechá mu tato zboží týden ležeti,
poněvadž nemá nikoli vozy,
nýbrž možnost a místo, aby zboží
mohla naložiti a odvésti.
Pan generální zpravodaj mi promine, když řeknu,
že i konstrukce našeho železničního
investičního rozpočtu je špatná
již v zásadní myšlence. Konstrukce našeho
rozpočtu nemůže spočívati ve
slovech a heslu, které má pan
ministr financí dr Engliš: Co si vyděláte,
vám ponechám, k tomu vám dám 25% z
přepravní daně a z toho musíte dělati
investice. Kdyby sebe menší živnostník,
vida, že má určité nedostatky v technickém
provozu, které by mohl zlepšiti, řekl: Udělám
je až na to vydělám, co mu odpovíte?
Milý příteli, ty se ztratíš.
A právě tak je to u státních drah.
Potřebujeme investiční půjčku
ať domácí nebo zahraniční, abychom
mohli vytvořiti program, který by byl v 5 až
10 letech hotov. (Výborně!) Tímto
ševcováním přivádíme naše
dráhy do krise po stránce technické a uvidíte,
že bude rok od roku hůře, že bez příčiny
bude personál dřen, a ačkoli bude dělati
všemožné, technické nedostatky nezmůže.
Vážené dámy a pánové!
Nebudu se těchto otázek blíže dotýkati,
poněvadž kol. Buříval velmi podrobně
s hlediska odborného je v rozpočtovém výboru
probral. Přál bych si jen, aby jeho i moje slova
ministerstvo železnic uvážilo a nedívalo
se na ně s toho hlediska, že je mluví odborníci
z řad oposičních. My národní
socialisté máme jistě svůj stát
tak rádi jako vy a musíte nám býti
jen vděčni, poukazujeme-li na věci, které
denně před námi plynou a které nám
dávají možnost varovati ještě včas,
aby se tak zabránilo skutečné krisi, která
by byla nedohledná. Důsledky si, pánové,
dovedete sami představiti. Zastavte arterii ve kterémkoliv
životě a zastavíte život. Zastavte dráhy
ve státě geograficky tak položeném,
jako je náš a, pánové, jsme hotovi.
Naše geografická poloha nám určuje účel
průvozního státu a na to se musíme
vyzbrojiti, poněvadž tam
můžeme vydělati hodně peněz,
a tím, že je vyděláme, můžeme
na druhé straně pomoci našemu obchodu a průmyslu.
Ale musíme se také podívati na tu druhou
nešťastnou stránku, která u nás,
bohužel, je pojímána příliš
lehkomyslně, a řekl bych bych, někde i třídně,
na racionalisaci, která u nás je okrášleným
heslem. My s tou racionalisací nepospícháme,
máme proti okolním státům ohromné
hradby celní. Náš průmysl je naopak
velmi šťastný, když sem nemohou Američané
dovézti automobil, poněvadž jim
stojí v cestě mnoho celních přehrad.
Vážení pánové, je to zdravé?
Když se podíváte uvnitř, je to možné
na dlouho udržeti, chceme-li se dívati jako národohospodáři
na ten náš život s hlediska evropského,
ne-li světového? To není udržitelné!
Podívejte se na Německo,
které racionalisuje skoro při volných clech
a při tom skoro úplně zatlačuje Ameriku.
Co jsme získali převratem za drahou cenu krve našich
vlastních lidí, proděláme na poli
národohospodářském, nebude-li v čas
učiněna náprava, ale nikoli na účet
zaměstnanectva a dělnictva.
Racionalisace je dvousečná zbraň tam, kde
se racionalisuje proto, aby měl jedinec, a ne proto, aby
stát a občanstvo na základě vyšší
své hospodářské úrovně
mohlo se tak státi silným nákupním
elementem. U drah to máme zrovna tak.