Vedle toho stojí užitková sociální
nespravedlnost v jednání s úředníky
a zřízenci na zabraném velkostatkářském
majetku. Podle výkazu pozemkového úřadu
bylo do konce r. 1927 zaopatřeno 64.311 úředníků
a zaměstnanců pozemkovým úřadem.
Zaopatření se děje podle odškodňovacího
zákona buď sprostředkováním nového
místa, odbytným, pensí nebo přídělem
půdy. Podle vlastních údajů pozemkového
úřadu činí průměrný
příděl půdy pro zaopatření
poškozených úředníků nebo
zaměstnanců 3.4 ha, kdežto průměrná
pense se stanoví 16.91 Kč. Jest groteskní
chtíti tvrditi, že takovými činy může
býti nahrazeno zajištěné pracovní
místo. Úředníci se odbudou žebráckou
mošnou a ještě na tu musí často
po léta čekati. Co se však stane s mnohými
místa zbavenými, kteří až dosud
nejsou zaopatřeni, o tom statistika mlčí.
Nedovídáme se ani, kolik takových politováníhodných
obětí pozemkové reformy ještě
existuje. I v tomto případě si pozemkový
úřad upravil v praxi úplně různé
způsoby postupu. Pro českého úředníka
je vždy možno dostati zbytkový statek nebo pod.
Počet německých úředníků,
kteří byli tímto způsobem uspokojeni,
dal by se spočítati na prstech jedné ruky.
Shrneme-li nyní dosavadní činnost státního
pozemkového úřadu dohromady a přehlédneme-li
jeho budoucí program, pak musíme konstatovati, že
nemůžeme s tím býti srozuměni
ani s hospodářského ani se sociálního
hlediska. Co zde pozemkový úřad dělal,
aniž podléhal parlamentnímu dohledu a aniž
musil někomu klásti účty, nemůže
námi býti kryto. Udělíme-li souhlas
k rozpočtu státního úřadu pozemkového,
pak nečiníme tak v uznání jeho dosavadní
činnosti, již musíme odsouditi, nýbrž
činíme tak spíše s předpokladem,
že do státního úřadu pozemkového
konečně vejde hospodářský rozum,
národnostní a sociální spravedlnost.
Žádáme co nejdůrazněji, aby státní
pozemkový úřad upustil od svých úmyslů
stran reformy lesů, aby ponechal lesy v zásadě
jejich zákonitým majitelům a co nejdříve
učinil opatření za účelem zrušení
záboru. Žádáme, aby státní
pozemkový úřad skončil co možná
nejdřív svoji činnost likvidací záboru
a byl zrušen, aby opět i u nás vstoupily v
platnost normální v celém civilisovaném
světě platné zásady svobody majetku.
(Souhlas a potlesk něm. křesť. sociálních
poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je p. posl.
Major. Dávám mu slovo.
Posl. Major: Po prevrate, keď československá
buržoázia mala strach z revolučných
udalostí, keď v Maďarsku vyvíjala sa sociálna
revolúcia a plamene začaly prešľahovať
i cez hranice Československa, bolo treba najsť prostriedky,
aby priemyselný proletariát, pestovateľ a prevádzateľ
myšlienky sociálnej revolúcie, bol izolovaný,
aby nemohol dostať sa do jednotnej fronty s jeho prirodzeným
spojencom, s pracujúcim ľudom dedín. Mal sa
vraziť klin medzi pracujúce vrstvy obyvateľstva,
aby nemohol sa opakovať prípad Ruska, kde priemyselný
proletariát, spojac sa s roľníkmi, svrhol nadvládu
nielen feudálneho carizmu, ale i meštiacku vládu
Kerenského. Továrne vzaté boly fabrikantom
a staly sa majetkom robotníctva. Veľkostatky boly
zhabané a dané úplne zdarma dedinskej chudobe,
roľníkom a zemerobotníkom.
Najúčelnejším prostriedkom k likvidovaniu
tohoto revolučného prúdu čsl. buržoázia
považovala okrem t. zv. sociál-politických
zákonov zákon pozemkovej reformy. Poznajúc
psyché dedinskej chudoby, vediac to, že dedinský
ľud žiadnym sľubom nedá sa tak omámiť,
ako tým, že nenávidené veľkostatky
maďarských magnátov a židovských
árendátorov budú parcelované, považovala
za vhodné odhlasovať zákon, ktorý mal
vzbudiť nádeje novej éry veľkého
blahobytu, krásne j budúcnosti.
Že celá pozemková reforma je najhnusnejším
podvodom a že nemala iný účel, než
odvrátiť pozornosť dedinskej chudoby od revolučných
udalostí, to potvrdil sám p. posl. dr Dérer,
vodca soc.-demokratickej strany na Slovensku, vo svojom článku,
uverejnenom v časopise "Nová Doba", a
tiež v "Robotníckych Novinách", kde
v súvislosti s bojom proti Rothermereáde sa doznáva,
že zákon pozemkovej reformy musel byť odhlasovaný,
lebo rudá armáda maďarskej komuny ohrožovala
Slovensko a revolučná vlna bola by zaplavila i historické
územie. Pán posl. Viškovský,
vynikajúci člen agrárnej strany, hovoril
tiež asi v tom smysle v pléne posl. snemovne. Niet
pochybnosti teda, že zákon o pozemkovej reforme nebol
odhlasovaný preto, aby sa maloroľníci a zemerobotníci
dostali k pôde, ale aby vštepila sa im myšlienka,
že k pozemku môžu sa dostať i bez revolučného
pohybu, bez toho, že by pokračovali ruka v ruke s
priemyslovým proletariátom, bez toho, že by
používali násilné prostriedky proti
majiteľom pôdy a proti panujúcemu režímu,
bez toho, že by museli uskutočniť jednotnú
frontu s tými vrstvami, ktore sú práve tak
vyssávané a ožobračované nadvládou
kapitalizmu, ako sú široké vrstvy dedinského
pracujúceho ľudu.
Keď dedinská chudoba spraví si bilanciu z toho,
čo sa z planých sľubov uskutočnilo behom
tých 10 rokov, čo Československá republika
jestvuje, musí konštatovať, že pôda
veľa ráz dostala sa ľudom, ktorí s obrábaním
pôdy nemali nikdy nič spoločného, že
pôdu na Slovensku dostali a aj podnes dostávajú
cudzí kolonisti, zámožní vodcovia agrárnej
a Hlinkovej strany.
Podľa plánu pozemkového úradu v Bratislave,
počnúc od Bratislavy až po rumunské
hranice, všetky veľkostatky majú byť dané
do vlastníctva kolonistom, štátu a vo forme
zbytkových statkov ako jubilejný dar československým
obrvlastencom. Aby však zdôraznená bola triedna
totožnosť i s maďarskými a židovskými
veľkostatkáry, i týmto majú sa ponechať
tisíce jutrá vo forme kmenových majetkov.
Viac ako o 100 jutár má sa teda ošmeknúť
dedinská chudoba, maloroľníci, želiari
a zemerobotníci na Slovensku a Zakarpatsku. Metody, ktorými
panujúca trieda Československa okráda o pôdu
dedinský ľud, sú však podľa vyvíjajúcej
sa situácie menené.
Kým do r. 1925 čsl. buržoázia chcela
mať oporu proti revolučnému robotníctvu
na Slovensku, snažila sa získať legionárov,
ktorí ako kolonisti posadení boli na južnú
časť Slovenska a Zakarpatska. Akonáhle však
buržoazia posilnila si svoje pozície pomocou svedených
roľníkov, soc.-demokratov a legionárov svoju
kolonizačnú politiku, zmenila si v ten smysel, že
rozdáva zbytkové statky, pozostávajúc
z 200 až 1000 jutár, kortešom agrárnej
a ľudovej strany. Takto vyvíja sa nová čsl.
šľachta na miesto šľachty maďarskej.
A ubohý roľník a zemerobotník musí
sa vysťahovať do Francie, aby so svojou rodinou nezhynul
hladom. Zločinný podvod s t. zv. predajom z "voľnej
ruky" je všeobecne známy. Aby voličia
československej buržoázii nevideli jasne do
karát, do zákona vrazil sa odstavec o pozemkovej
reforme, podľa ktorého pozemkový úrad
môže povoliť i predaj z voľnej ruky, totiž
že majiteľ veľkostatku môže odpredať
pôdu tomu, komu chce. Poneváč však k
tomuto odpredaju potrebné je i dobrozdanie pozemkového
úradu, ktorý úplne ovlivnený je exponentmi
pána ministra Hodžu, veľkostatok len tomu
môže sa odpredať, komu to pozemkový úrad
povolí. Tu je široké pôsobište k
prevádzaniu tých do neba volajúcich zločinov,
ktoré dávajú veľmi pikantný ráz
celej pozemkovej reforme. Pozemkový úrad totiž
len vtedy ochotný je potvrdiť kúpnu smluvu,
keď starý veľkostatkár tomu odpredá
svoj majetok, kto mu je pozemkovým úradom či
už ministerstvom zemedelstva nakomandovaný. Pre bývalého
statkára je to však tiež výhodné,
lebo na miesto 150 ha pôdy, čo mu ako maximum zákon
ponechává, ponechá sa mu 1000 až 1500
kat. jutár pôdy. Nie je toto jasným dôkazom
toho, že t. zv. odpredaj z voľnej ruky nie je iným
ako bezočivým švindlom v prospech politických
kortešov vládnych strán a maďarských
statkárov na úkor roľníkov a zemerobotníkov?
Edo Frankl, veľkostatkár z V. Šiaroviec, dostal
na príklad od pozemkového úradu povolenie,
aby zo svojho veľkostatku 500 kat. jutár predal z
voľnej ruky. Týchto 500 honov odkúpil pán
dr Holúbek, býv. podpredseda pozemkového
úradu v Prahe. Pozemkový úrad kúpnu
smluvu potvrdil napriek tomu, že vo Veľkých Šiarovciach
viac ako 160 roľníkov a nemajetných zemerobotníkov
uchádzalo sa o pôdu a proti tomu čo najrozhodnejším
spôsobom protestovalo. Pozemkový úrad však
jednoducho prehlásil, že on je v celom tomto procese
nevinný; majiteľ má právo predať
svoj majetok z voľnej ruky tomu, komu chce. Pán Frankl
však mohol byľ s kšeftom tiež s pokojný,
poneváč miesto 150 ha, čo mu zákon
povoľuje, bolo mu ponechané 800 kat. jutár,
totiž asi tri razy toľko, čo by si mal podľa
zákona ponechať.
Zkrachovaní vodcovia soc.-demokratickej strany uchádzajú
sa tiež kde-tu o nejaký malý zbyťáček.
Pan Oktávec, bývalý poslanec soc.-demokratickej
strany, na pr. usadil sa do zbytkového statku vo Veľkej
Kálnici. Považoval to za samozrejmé, že
keď už neušlo sa mu riaditeľské miesto
v niektorej nemocenskej pokladnici a keďže odhlasovanie
zákona o pozemkovej reforme je zásluhou nielen agrárnej
strany, ale i soc.-demokratickej, prečo by nemohol aj on
poľno-hospodáriť.
Zvláštnou kapitolou je však chovanie sa ľudovej
strany v oči pozemkovej reforme. Vstup ľudákov
do vlády odhalil všetky tie tajné túžby,
ktoré boly po čas poslaneckých volieb heslom
autonomie zatušované. Nielen že cirkevné
veľkostatky staly sa nedotknuteľnou sviatosťou,
ale húževnatý boj vedie sa zo strany predákov
ľudovej strany proti agrárnickým kortešom,
aby mohli sa dostať ku zbytkovým statkom aj páni
ľudáci. Ľud môže sa uspokojiť
sľubom autonomie, a vodcovia ľudovej strany okrem viacmilionovej
kňazskej kongruy, ponechania cirkevných veľkostatkov,
mimo obsadenia ministerstiev unifikácie a zdravotníctva
a iných výhod, rujú sa teraz o zbytkové
statky. Veľkí purifikátori, ktori plnou hubou
hlásali pred troma rokmi očistu verejného
života od agrárnických príživníkov,
stali sa teraz na vlas a očividne podobnými, nestarajúc
sa o to, že čo všetko ľudu nasľubovali,
hlavná vec, aby sa i oni dostali k istým hmotným
výhodám.
P. Tománek, poslanec ľudovej strany, v zemedelskom
výbore kritizoval pomery zemedelskej rady v Bratislave
a konštatoval, že za posledné 4 roky nie sú
tam uzavreté žiadné úcty, že sú
tam také pomery, ktoré dajú sa srovnať
iba s pomermi temnej Afriky. Ba naposledy povedal i to že
keby nedostal dostatočnej záruky o zmene v bratislavskej
zemedelskej rade, musel by hlasovať proti prejednávanej
predlohe. Posl. Zadina však vyviedol Tománka
na chodbu, tam dal mu štátotvornú injekciu,
na čo Tománek prehlásil: "Poneváč
som dostal záruku, že sa pomery v bratislavskej zemedelskej
rade zlepšia, budem hlasovať, prosím pekne, za
predlohu." Od tej doby, čo Tománek dostal
od posl. Zadinu špiritusovú injekciu, uplynulo
už viac ako 6 mesiacov, bez toho, že by sa bolo v bratislavskej
zemedelskej rade niečo zmenilo. Agrárny posl. D
o l e ž a l, ktorý je vážnym exponentom
v zemedelskej rade, nebol dosiaľ vydaný poslaneckou
snemovňou, kdežto podľa trestných spisov
dopustil sa takých protizákonných trestných
činov, ktoré smrdia kriminálom.
Zaujímavá a veľmi podozrelá je i záležitosť
poslanca Macka z Čáčova. Pred päť
rokmi, keď úrokomer na Slovensku vzriastol na 15 až
20% a tunajším bankám hrozil neodvratný
krach, v Bratislave utvorila sa z niekoľkých dvoch
ľudí spoločnosť, ktorá pod ľúbozvučným
menom "Pozemkový ústav" založila
novú banku. Podnik tento, ačkoľvek podľa
zákonných predpisov sriadený a zavedený
bol v Bratislave, kde bánk vtedy bolo až vyše
potreby, nenašiel dostatočnú pôdu. Preto
rozprestrel svoju činnosť na vonkov, sľubujúc
pôžičky na 7% a vkladateľom 5% úrokov.
Týmto spôsobom centrálna správa sriadila
v Brezne na Hrone filiálku, v Lukovišti v Gemeri expozitúru
a v Starej Ľubovni na Spiši urobila s tunajšou
sporiteľnou fúziu, a v obchode pokračovalo
sa s pomocou Moravskej banky, Americko-slovenskej banky a zvlášť
so Štátnym pozemkovým úradom. ktorý
dával Pozemkovému ústavu na Slovensku veľkostatky
na parceláciu súce a pre kolonistov.
Obchod podľa stále prízvukovanej štátnej
kontroly bol "istý a bezpečný",
následkom čoho upisovanie podielov započalo
sa krásne, vklady pribývaly, ba aj depozity sa prijímaly.
Medzi iným štátna podpora pre pohorelcov troch
obcí na Hrone, asi milion Kč, a fond na stavbu školy
v Lopeji 110.000 Kč boly tu vložené. Začiatok
účinkovania tohoto podareného ústavu
bol tedy "mnohosľubný" a "garantný",
keďže podporovaný bol i okresným náčelníkom
v Brezne, celou jeho úradnou autoritou. Po jednom roku
však celý obchodný aparát praskol a
centrálna správa aj s predsedom výboru Pavlom
Mackom, v tom čase miestopredsedom zemedelskej rady
na Slovensku, terajším poslancom agrárnej strany
a zbytkovým statkárom v Senici, o ktorom "Národný
Denník" v apríli 1925 písal, že
zo zásob Pozemkového ústavu osvojil si 300.000
Kč a nevrátil, rozutekala sa tak, ako potkani z
lode, ktorá sa topí. Od tejto aféry minuly
už 4 dlhé roky a Pozemkový úverný
ústav pod moratóriumom, čo už 4- alebo
5krát bolo predĺžené, ani nežije
ani neumiera. Svoje vklady a depozity však oplakávajú
si nielen pohorelci Pohronia, ale i školské deti,
ktoré ukladaly si svoje usporené haliere do tohoto
ústavu a ktorých vkladné knižky máme
v rukách, ľahkoverní, živoriaci maloroľníci
a maloživnostníci, ba dokonca i biedné žobračky,
ktoré si svoje žobraním zadovážené
peniaze vložili do tohoto ústavu zo samej lásky
k vlasti.
Tento veľmi krikľavý príklad svedčí
o tom, že na Slovensku celý verejný život
je zkorumpovaný, že poprední činitelia
štátotvorných politických strán
ukazujú príklad iným, ako sa môže
beztrestne kradnúť, ako rodia sa zbytkové statky,
čo je toho príčinou, že roľníci
a zemerobotníci k pôde sa nedostanú.
Na takýchto ľudí sverí sa prevádzanie
pozemkovej reformy. Nie je div teda, keď pracujúci
ľud na Slovensku a v Zakarpatsku s hnusom odvracia sa od
týchto politických pirátov, ktorí
využitkujúc politickú nezralosť ľahkoverných
obyvateľov, zbohatnú, kým pod daňovými
ťarchami o pôdu okrádaní roľníci
a zemerobotníci hladom umierajú. Toto však
nie sú len zločiny jednotlivcov. Je to systémom,
za ktorý je odpovedný nielen pán Macek,
ale i pán minister Hodža, celá vláda,
ba celý tento kapitalistický spoločenský
poriadok. Podobné švindle prevádzajú
sa i v tom páde, keď štát prevezme do
vlastníctva niektorý veľkostatok. Sú
prípady, že štát celý veľkostatok
dá do prenájmu cukrovarom, ovšem za isté
výhody. Akcie cukrovaru musia byť prepustené
v čím väčšom počte vodcom
Hodžovej a Hlinkovej strany, na pr. v okrese
želiezovskom 6800 kat. jutár cukrovaru v Broskej.
Vypustenie veľkostatkov zo záboru znamená ponechať
pôdu v rukách starých majiteľov. A na
tomto poli stretáva sa čsl. buržoázia
s maďarskou. Prevádzanie pozemkovej reformy v tejto
forme vrele je vítané ako pánom Szentiványim,
tak i p. Szüllővom, vodcami "magyar nemzeti"
a "keresztény socialista pártov". Pokrik,
že by ich hlava bolela preto, že maďarský
ľud južného Slovenska a Zakarpatskej Ukrajiny
pôdu nedostane, že dostanú ju kolonisti a zbytkoví
statkári, je len maskovaním ich spojitosti s čsl.
buržoáziou, čoho najjasnejším dôkazom
je aktivistická politika p. Szentványiho,
ktorú zanechal iba z tých dôvodov, lebo mu
pôda horela pod nohami, lebo voličia rozhorčili
sa nad jeho postupom, lebo tajné styky s československou
buržoáziou staly sa až zrejmými.
Pracujúci dedinský ľud Slovenska a Zakarpat.
Ukrajiny nemá teda ani tej najmenšej príčiny
k tomu, aby oslavoval 10. výročie trvania Československej
republiky. Horiace transparenty, vlajúce prápory
nemôžu zakryť smetisko, ktoré behom týchto
10 rokov stále riastlo a otrávilo vzduch celého
verejného života. Dedinský pracujúci
ľud so zaťatými päsťami hrnie sa do
jednotnej fronty, lebo vidí, že dosiaľ zklamal
sa vo všetkých meštiackych stranách, či
už tie sú slovenského, českého,
nemeckého alebo maďarského pôvodu. Vidí,
že bez boja k pôde sa nedostane. Po ťažkých
zkúsenostiach presvedčil sa, že z biedy a utrpenia,
z národnostného a hospodárskeho útlaku
niet pre neho iného východiska, ako oprieť
sa o svoju vlastnú silu a zúčtovať s
každým darebákom, kto ho bedačí,
klame a vyžiera.
Ľud túži po rudej jubilejnej oslave, po rudom
sviatku sociálnej revolúcie. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je přihlášen ke slovu p. posl.
Molík.
Posl. Molík: Slavná sněmovno! Projednávání
letošního rozpočtu děje se ve výročí
prvého desetiletí našeho státního
života a národní samostatnosti. Příležitost
tato nutí nás ke vzpomínkám a přemýšení,
zejména po stránce hospodářské.
Předložený rozpočet na r. 1929, který
je preliminován částkou 9.569,907.596 Kč,
jest aktivní 35,524.482 Kč, a nejlépe ukazuje,
jaký jsme učinili hospodářský
pokrok za toto prvé desetiletí našeho politického
života, který možno sledovati na státních
rozpočtech.
Naše rozpočty čím dále tím
více sledují, aby se přizpůsobily
nosnosti rozsahu našeho hospodářství
a aby byly výdaje v souladu s příjmy. Jest
zvláště potěšitelné, že
náš státní dluh se rok od roku zmenšuje,
a jistě nabude tím většího snížení,
až ženevské odzbrojovací komise a Kelloggův
pakt dojdou většího výrazu ve zbrojení
jednotlivých států. Tím zmenší
výdaje na národní obranu a peníze
takto ušetřené mohou se pak věnovati
na odpis státního dluhu a na jiné produktivní
účele. Přicházím k rozpočtu
ministerstva zemědělství, kterému
z letošního rozpočtu připadá
na vydání řádné a mimořádné
242,632.928 Kč a příjmy tohoto ministerstva
činí 16,834.395 Kč.
Porovnáme-li tento obnos ministerstva zemědělství
s obnosem jiných ministerstev, shledáváme,
že našemu zemědělství uděluje
se ze státních prostředků jen nepatrná
část, přes to, že odvádí
státní pokladně obrovské sumy peněz
na daních přímých i nepřímých.
Uvádím to jen proto, aby na pravou míru uvedeny
byly útoky oposice, že jediným cílem
zemědělské politiky jest podnikatelský
zisk.
Jak to s tím ziskem v zemědělstvé
vypadá, o tom svědčí čísla
o hypotekárním zadlužení v Čechách,
na Moravě a ve Slezsku. Zemědělství
za války vydrancované musilo po válce investovati
a restaurovati svá hospodářství tak,
že daleko na to nestačil domnělý válečný
zisk. Číslice hypotekárního zatížení
před válkou a po válce jsou tyto: R. 1915
činila hypotekární zatížení
ve shora uvedených zemích 6.668 milionů Kč,
r. 1919, 6.724 milionů Kč, r. 1920 7.366 milionů
Kč, r. 1923 11.176 milionů Kč, r. 1924 16.096,
r. 1926 20.552 milionů Kč. Rovněž statky
zemsko-deskové mají podle statistiky státního
úřadu statistického zatížení
r. 1921 591 milionů Kč, r. 1924 969 milionů
Kč a r. 1925 1.172 miliony Kč. R. 1921 činilo
zadlužení usedlosti převážně
venkovských 5 miliard, r. 1924 8.963 milionů Kč,
r. 1926 11.204 milionů Kč.
Jako funkcionář Rolnické záložny
nejlépe vidím, jak hypotékární
a směnečné zatížení zemědělských
usedlostí rok od roku se zvětšuje.
Ještě lépe než tato statistická
data mluví k nám o ziscích v zemědělském
podnikání sama správa a bilance na socialistických
velkostatcích, které tito získali z pozemkové
reformy. Třeba tyto velkostatky byly nejkrásnější
a hospodaření na nich příznivé,
zvláště tím, že dostalo se jim
laciného úvěru na pozemky a inventář
ať už od S. P. Ú. nebo od cukrovarů a
jiných závodů a společností,
přes to za několik let se přesvědčili,
že zemědělství není tak výnosným
zaměstnáním, nýbrž spíše
riskantním. Teď sami vidí, že ze svých
velkostatků nevozí peníze do banky, jak svého
času psalo "České Slovo", nýbrž
že místo čistých výnosů
a zisků jsou veliké ztráty a místo
frází o zemědělské přesycenosti
ocitají se socialistické velkostatky v konkursu
a jejich zemědělské výrobní
družstevnictví bude likvidováno. Místo
zisku veliké peněžní a morální
ztráty. To jest nejlepší důkaz, že
fráze o přesycenosti zemědělství,
o nadvládě zemědělství v našem
státě jest vskutku jen planá demagogie. V
každém jiném povolání lze rychleji
a bezpečněji dosáhnouti zisku, nežli
v zemědělství.
Bude nutno, aby Státní úřad statistický
toto stále vzrůstající zadlužení
zemědělství zkoumal se současnou životní
úrovní našeho zemědělce, jak
je tomu v průmyslu. Mimo to jest nutno přezkoušeti
daňovou reformu a její účinky na drobného
zemědělce, neboť i nadměrné daňové
zatížení způsobuje vzrůstající
zadlužení zemědělství, neboť
je patrno, že úlev daňových, berní
reformou daných, využívá jen ten velký,
který si může k tomu vydržovati vlastní
úřednictvo. Bylo by jisté zajímavo
věděti, kolik bylo odepsáno daňových
nedoplatků a kterým výrobním kruhům
dostalo se těchto odpisů. Daňová reforma
měla zmenšiti daňová břemena.
Zkušenosti z posledních měsíců
ukazují, že zvláště v našich
okresích úřady berní vůči
fatentům nepostupují tak, jak by si bylo přáti.
Především nedbá se úlev, obsažených
v zákoně, a rovněž se nedbá dobrozdání
hospodářských korporací, Zemědělské
rady a berních komisí, které měly
sjednati dohodu o fatování. Zkrátka zemské
finanční ředitelství pošle směrnice,
proti kterým jest poplatnictvo bezmocno.
Situace je taková, že většina okresů
zemědělských má po daňové
reformě vyšší základnu daně
důchodové, než měla před reformou.
Z toho plyne, že zemědělství novou daňovou
reformou si nepomohlo a že berní správy budou
znovu zasypány nesčetnými rekursy. Je nutno,
aby ministerstvo financí zjednalo v této věci
okamžitou nápravu.
Slavná sněmovno! Provedení pozemkové
reformy přeneslo i odpovědnost za výrobu
zemědělskou na malého a středního
zemědělce. Rozpočtové položky
ministerstva zemědělství musí se přizpůsobovati
novým poměrům, aby nedošlo k poruchám
našeho národohospodářského života.
Ani sociální význam výroby zemědělské
nesmí býti přehlížen, neboť
na této jsou 9/10 zúčastněni malozemědělci
a domkáři, kteří jsou nuceni se svou
rodinou od rána do noci tvrdě a mozolně pracovati.
Hlavní jejich užitek z chovu hospodářského
zvířectva je dosti často jejich nedostatečnou
mzdou. Proto vřele oceňuji zvláštní
pozornost pana ministra zemědělství dra Srdínka,
který na tuto akci, přímé zvelebování
výroby živočišné řádné
i mimořádné, zařadil do rozpočtu
částku 16,332.000 Kč. Třebaže
chov hovězího dobytka dosáhl již předválečné
výše, bude třeba náš chov zušlechtiti
a konsolidovati chovné oblasti jednotlivých plemen
a zvýšiti užitkovost.
Provedení zákona o plemenitbě hospodářského
zvířectva bude vyžadovati se strany chovatelů
nových nákladů. V důsledku toho bude
nutno, aby ministerstvo zemědělství vyšlo
chovatelům vstříc a poskytlo podpory na zakoupeni
vhodných plemeníků podle správných
zásad plemenářských.
Mimo toho budiž účelně propagována
racionelní výživa skotu, používání
krmiv prováděním krmných pokusů
a konservací zelené píce s odborným
ukládáním do pícních sil, zejména
sil pro malé zemědělce účelných.
Našemu mlékařství, které je důležitou
otázkou v našem zemědělství a
které nachází se v krisi, budiž věnována
zvláštní pozornost. Zvláště
je třeba rychle pracovati k tomu, aby tato palčivá
otázka vyřešena byla na jižní Moravě,
která byla dříve zásobárnou
Vídně a dnes následkem zákonitého
zákroku vídeňské vlády jest
od ní uříznuta. Je třeba pomocné
ruky ministerstva zemědělství, aby všechno
mléko, dříve do Vídně z těchto
oblastí vyvážené, mohlo býti
zpracováno a zaručen byl trvalý jeho odbyt
do ciziny.
Zvýšená produkce mléka omezuje jeho
uplatnění ve velkých střediscích
a tak je tato důležitá produkce zemědělská
na jižní Moravě velice ohrožena.
Užitkovou kontrolu chlévní nutno dále
organisovati i podporovati z veřejných prostředků,
neboť ona s menšími výrobními náklady
zvyšuje produkty mléka a vedle toho znamená
úsporu na jadrných, importovaných krmivech.
Rovněž i u chovu vepřového bravu, jehož
těžiště jest u malých a středních
zemědělců, jest nutno z veřejných
prostředků podporovati nákup ušlechtilého
plemenného materiálu, zřizování
vzorných stanic plemenníků i vepřinců
a zavésti kontrolu užitkovosti a krmení.
Hlavním však předpokladem rentability chovu
vepřového dobytka jest, aby ministerstvo zemědělství
neprodleně postaralo se o účelnou reformu
dosavadního celního tarifu, který by zastavil
neblahý vliv velké cizozemské konkurence,
která má vliv a jest vážným nebezpečím
chovu vepřového bravu, který je nejriskantnějším
odvětvím naší zemědělské
prvovýroby rolnictva a malozemědělců.
Dováží se k nám hlavně ze zemí
levné výroby. R. 1927 dovezeno bylo do republiky
Československé 678.250 kusů vepřového
dobytka v hodnotě 618,204.000 Kč. Celkem bylo minulého
roku k nám dovezeno vepřového dobytka živého,
vepřového sádla, slaniny a vepřového
masa v hodnotě 1.011,528.000 Kč.
Dovozem jsou k nám přenášeny nemoci,
hlavně červenka a mor, jak dokazuje statistika okresních
zvěrolékařů. To jsou poměry,
které postup zvelebovacích akcí do značné
míry brzdí a ochromují rentabilitu chovu
vepřového bravu. Proto urychleně budiž
upraven celní tarif a mimo to zákon o zvířecích
nákazách budiž přesně dodržován
v zájmu sociálně nejslabších
zemědělců.
Slavná sněmovno! Nepříznivé
poměry v odbytu hospodářského zvířectva
na trhu domácím a tím více zahraničním
přiostřily se v posledním roce tou měrou,
že jest nutno, aby se otázce zpeněžování
hospodářského zvířectva i živočišných
výrobků věnovala se strany ministerstva zemědělství
zvláštní pozornost v zájmu zemědělců
malých i středních.
Nedostatečná naše ochrana celní, jakož
i dojednané obchodní smlouvy umožňují
dovoz dobytka z ciziny do naší republiky, že
je tím ohrožena rentabilita vlastního chovu
hospodářského zvířectva. Ministerstvo
zemědělství musí dále usilovati
a podporovati další budování družstevního
a společného zpeněžování
hospodářského zvířectva a živočišných
výrobků. Zemědělské problémy
nelze nadále řešiti podle dnešních
malicherných hledisek, často zastřených
politickým pozadím a závistí. Na zemědělství
nutno nazírati objektivně a hledati prostředky,
kterými by se mu rychle prospělo, neboť povznesení
zemědělské produkce jest podmínkou
zdaru a zdravého vývoje státu. Proto mu musí
býti věnována opravdová péče
celostátní.
Nemáme jiného přání, než
aby veřejnost pohlížela na naše zemědělství
tak, jak je tomu v cizině: Německu, Rakousku, Italii
atd. Jen zintensivněním zemědělské
výroby budeme moci konkurovati se státy s extensivní
produkcí zemědělskou. Cesta k soběstačnosti
ve výrobě zemědělské podmíněna
jest rentabilitou zemědělského podnikání.
Položka věnovaná našemu ovocnictví,
zahradnictví a zelinářství v částce
330.000 Kč jest velmi nízká a v důsledku
toho nedosáhne se toho účelu, který
sleduje naše ministerstvo zemědělství.