Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projedná vání prvého odstavce pořadu,
jímž jest:
1. Zpráva výborů soc.-politického
a rozpočtového o vládním návrhu
(tisk 1780) zákona, jímž se doplňuje
zákon ze dne 28. března 1928, č. 43 Sb. z.
a n., o stavebním ruchu (tisk 1839).
Zpravodajem výboru soc.-politického jest pan posl.
dr Labaj, zpravodajem výboru rozpočtového
p. posl. dr Samek.
Dávám slovo prvému zpravodaji, panu posl.
dr Labajovi.
Zpravodaj posl. dr Labaj: Vážená snemovňa!
Zákon o stavebnom ruchu v poslednom čase vystavený
bol veľmi ostrej kritike. Príčinu k tejto kritike
zavdaly hlavne tie nehody, ktoré udaly sa v poslednom čase
pri istých stavbách. Celá verejnosť
i tlač všetky tieto nehody pripisovaly v prvom rade
istým odstavcom tohoto zákona, ktoré ustáľujú
isté krátke termíny k jednotlivým
daňovým výhodám. V prvom rade tedy
týmto fixným, krátkym lehotám pripisovaly
sa všetky tieto nehody, lebo následkom nich všetci
stavitelia poponáhlili sa s týmito jednotlivými
stavbami, čo samozrejme šlo i na úkor dobrej
kvalite týchto stavieb.
Ja, slávna snemovňa, čiastočne túto
kritiku tiež podpisujem. Ale nielen táto jediná
okolnosť je, ktorá tieto nehody zapríčinila,
ale sú aj iné okolnosti, ktoré v tejto veci
skutočne veľmi vážnu rolu hrajú.
V prvom rade je to snaha po rýchlom zbohatnutí,
a i keby tieto lehoty boly dlhšie, i v tomto páde
tieto nehody staly by sa preto, lebo stavitelia i bez ohľadu
na tieto krátke termíny poponáhlili by sa
a poponáhľujú sa s týmito stavbami len
preto, aby tieto domy oslobodené boly od daní, aby
mohli čím skôr inkasovať nájomné.
Pri výborovom prejednávaní v prvom rade tedy
sa žiadalo, aby tieto lehoty boly predlžené.
Špecielne sa žiadalo, aby tá lehota pre započatie
daňových výhod, zabezpečujúca
stavby, bola nie na 1. septembra 1928, ale na neskoršiu dobu
určená, a ďalej aby lehota na stavby vzťahovala
sa nie do konca r. 1929, ale do konca r. 1930. Vážená
snemovňa! Týmto požiadavkom vyhovieť nebolo
možné, poneváč, ako som už povedal,
tieto termíny by neodstránily tieto vady a po druhé
už i preto, že s tým, že by sme túto
na započatie stavby určenú lehotu dali na
neskoršiu dobu, dali by sme príležitosť
k započatiu nových stavieb, ktoré samozrejme
boly by už daneprosté a následkom toho ten
stavebný ruch bol by ešte väčší
a stavebné hmoty boly by ešte drahšie, ako sú
dnes.
Soc.-politický výbor z týchto príčin
vybral tu strednú cestu a ustálil tieto termíny:
na 1. septembember, a ako končiaci termín na posledný
december 1929. A práve z týchto príčin
menom soc. politického výboru navrhujem, aby tento
návrh bez každej zmeny bol prijatý. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji, panu posl. dr Samkovi.
Zpravodaj posl. dr Samek: Slavná sněmovno!
Také rozpočtový výbor projednal oba
hlavní články vládního návrhu
velmi podrobně a uznal jednak nedostatečnost lhůty
§u 49 zákona č. 43 z r. 1928, jednak nevhodnost
lhůty §u 54 zákona č. 44 z r. 1927.
Důvody vládou vyložené v motivaci ke
čl. I jsou případné a přesvědčující.
Pokud se týče čl. II, dlužno k motivaci
ještě říci: V praksi se vyskytují
případy, že stavby započaté do
konce března 1928 musily by býti dokončeny
již do konce r. 1928, aby jim za chována byla výhoda
poplatku prostého převodu stavby. Naproti tomu stavby
započaté po tomto dni, t. j. od 1. dubna 1928 mají
výhodu poplatku prostého převodu, jestliže
budou dokončeny do konce r. 1929. Proto bylo nutno učiniti
zde nápravu a lhůtu §u 54 zákona čís.
44/1927 rovněž prodloužiti do konce roku.
Podotknouti dlužno, že přítomný
vládní návrh problém podpory stavebního
ruchu úzce souvisícího s problémem
ochrany nájemníků vyčerpávajícím
způsobem řešiti nemíní a ani
nemůže. Toto širší řešení
formou co možná definitivní jest však
připravováno pro nejbližší dobu,
a znamená tedy přítomný návrh
jen nejnutnější opravu zákona o stavebním
ruchu na dobu poměrně krátkou.
Pokud se týče lázeňských míst,
ve kterých se nemůže po určitou dobu
stavěti, přijde k dobru ustanovení článku
dřívějšího.
Z těchto všech důvodů i výbor
rozpočtový shodně s výborem soc.-politickým
doporučuje plenu přijetí vládního
návrhu. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): K této věci
jsou přihlášeni řečníci,
proto zahájíme rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická byla stanovena na 30 minut. Není
námitek? (Nebylo.)
Námitek není. Návrh můj jest přijat.
Přihlášeni jsou dosud řečníci
na straně "proti": pp. posl. Horpynka,
dr J. Macek, Škola, Juran, Mikulíček,
Sedorjak. Dávám slovo prvnímu přihlášenému
řečníku, panu posl. Horpynkovi.
Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové!
Čím kratší je novela zákona předložená
zdejšímu parlamentu, tím více kritiky
podle zkušenosti vzbudí svými nedostatky. Přes
to, že je tato okolnost velmi dobře známa předsednictvu
poslanecké sněmovny, přece se vyměřuje
a škrtí řečnická lhůta
v plenu zcela mechanicky podle délky a podle počtu
paragrafů návrhu zákona. Četným
stížnostem do tohoto neudržitelného stavu
se stále ještě nevyhovuje.
Tak chce se také dnes poslanecká sněmovna
zabývati v době myslitelně nejkratší
vládním návrhem tisk 1780, jenž obsahuje
sice pouze tři články, který však
má pro veškerý stavební ruch v tomto
státě význam co největší
a vzhledem k následkům i velikou důležitost.
Obsah vládního návrhu, vyjádřen
několika slovy, jest tento: Zákon z 28. března
1928, č. 43 Sb. z. a n., doplňuje se tak, že
stavby, jež byly započaty před 1. zářím
1928 a budou dohotoveny do 31. prosince 1929, mohou býti
na základě povolení finančního
úřadu druhé instance ještě účastny
25nebo 35letého osvobození od daní, jak je
ustanovuje § 49 zákona ze 7. dubna 1927, č.
44 Sb. z. a n. Mimo to přiznává se stavbám
dokončeným do konce r. 1929 dalekosáhlé
osvobození od převodních poplatků,
jež stanoví zákon o podpoře stavebního
ruchu z r. 1927.
Na první pohled činí to dojem, jakoby ustanovení
tohoto zákona, aby daňové a poplatkové
úlevy pro novostavby byly rozšířeny
na delší lhůtu, byla beze všeho přijatelná.
Chceme-li však zákon prozkoumati, je-li dobrý
a účelný, pak se přece nejprve musíme
tázati, jaké důvody přiměly
zákonodárce k těmto ustanovením, na
jaké zjevy stavebního ruchu chce zákonodárce
tímto návrhem míti vliv a má-li vyhlídky,
že touto předlohou svého cíle dosáhne.
Důvodová zpráva vládního návrhu
dává nám odpověď na prvé
dvě otázky. Vláda učinila poznatek,
že omezení daňové výhody mimochodem
řečeno, jediný způsob, jímž
stát stavební ruch podporuje - stavební tempo
nuceně zrychluje a s tím spojenou zvýšenou
poptávkou způsobuje lichvu stavebními pozemky
a nepřirozeně zdraženými stavebními
hmotami.
Touto argumentací důvodové zprávy
připouští vláda neomezeně, že
se varování oposice při projednávání
dřívějších zákonů
o podpoře stavebního ruchu vyplnilo do poslední
písmenky. Byla tedy přece opět jednou oposice
v tomto parlamentě chytřejší a viděla
dále než vláda, ona oposice, jejíž
kladná práce se v této sněmovně
neuznává, přes jejíž spolupráci
se opovržlivě přechází k dennímu
pořádku.
Ovšem vláda přehlíží, že
neodůvodněné omezení daňových
a poplatkových výhod pro novostavby má za
následek nejen ukvapené a ledabylé stavění
s hrozícími stavebními katastrofami, jak
se bohužel i v Praze staly, nýbrž musí
způsobiti i zdražování stavebních
pozemků a vyhánění cen stavebních
hmot. Zde přicházejí v úvahu ještě
těžší následky pro veliký
voj bytových konsumentů.
Lichvou pozemkovou a zdražováním cen stavebních
hmot se činže nových bytů, jež
jsou již dnes velmi vysoké, vyhánějí
do té míry do výše, že jsou pro
většinu obyvatelstva nedosažitelné. Jak
velice je tedy zvýšenou stavební činnost
vítati, tak zůstává přec bezúčinnou
pro odstranění bytové nouze, musí
spíše následkem četných prázdných
bytů vésti k domovnímu krachu, jehož
účet zaplatí oni podnikatelé staveb,
kteří se dávají ke stavbě svésti
takovými zákony.
Avšak činže v novostavbách vyhnané
do nepřirozené výše zvětšují
stále více rozdíl mezi činžemi
v nových a starých domech a časem vládě
znemožní, aby přikročila k onomu vyrovnání
činží za staré a nové byty, které
je bezpodmínečným předpokladem pro
návrat normálních poměrů po
stránce bytové. Za takových okolností
nedá se toto vyrovnání činží
přirozeně provésti bez nejtěžších
hospodářských otřesů a bez
platových a mzdových bojů zaměstnanců.
Na všecky tyto okolnosti poukazovala oposice již při
dřívějších příležitostech,
ale nedošla sluchu. Je-li nyní vláda toho mínění,
že projednávaným návrhem zákona
dosáhne lepšího časového rozdělení
stavební činnosti, pak se podle mého mínění
neodpustitelně mýlí.
Především se vládě nepodaří,
aby nějak zpomalila tempo práce při všech
až dosud započatých stavbách, na které
již jsou opatřeny drahé stavební hmoty
a jsou pohotově potřebné pracovní
síly. Každý stavebník, který
již do stavby kapitál investoval, bude míti
na tom pochopitelný zájem, aby svoji stavbu co nejrychleji
dokončil, aby se ztráta interkalárních
úroků za stavební náklad stlačila
na minimum.
Projednávaný zákon však dokonce ještě
pohne celou řadu jiných stavebníků,
kteří si až dosud dali na čas, aby ihned
započali se stavební činností. Neboť
jestliže zákon přiznává veškeré
daňové a poplatkové úlevy pouze oněm
stavbám, jež byly před 1. září
započaty a do konce 1929 dokončeny, pak ztrácejí
tím poslední naději všichni oni stavebníci,
kteří až dosud stále počítali
s tím, že tyto úlevy by přec jen mohly
býti prodlouženy na delší dobu. Proto
započnou ihned se zamýšlenou stavbou a budou
se snažiti, aby stavbu dokončili do konce r. 1928,
aby měli podíl na úlevách uvedených
v §u 49 loňského zákona o podpoře
stavebního ruchu. Z toho vyplývá, že
projednávaným návrhem zákona bude
místo zpomalení stavebního tempa přímo
způsoben rekordní výkon v rychlosti staveb.
Vládní návrh tisk 1780 jest tudíž
nejen nezpůsobilý, aby dosáhl vládou
žádaného výsledku, nýbrž
může dokonce podle okolností míti za
následek pravý opak.
Při tom však jest tento vládní návrh
ještě velmi pozoruhodný v jiném směru,
neboť stanoví nespravedlnosti, jak se mohou přiházeti
pouze v československém zákoně, který
byl vládou samovládně utvořen a nakomandovanou
vládní většinou nezměněně
přijat úmyslně bez ohledu na všecky
kritiky a pozměňovací návrhy.
Projednávaný zákon činí daňové
a poplatkové úlevy závislými na podmínce,
že stavba byla započata před 1. zářím
1928. Kde na světě je možno, aby při
takovém ustanovení o lhůtě byl zákon
vůbec předložen parlamentu teprve 11. září?
Uvážíme-li, že poslanecká sněmovna
schválí tento zákon nyní v listopadu,
senát snad teprve v prosinci, pak zažijeme podivuhodné
divadlo, že v prosinci 1928 nabude platnosti zákon,
který stanoví pro občany tohoto státu
lhůtu, jíž jest dodržeti 1. září
téhož roku. Tím se vnáší
náhodnost do systému stavebních úlev,
již prostě nelze popisovati. Neboť nikdo nemohl
předem věděti, že 1. září
nabude rozhodujícího významu jako počáteční
den. Stavebníci, kteří tedy před 1.
zářím se svou stavbou započali, mají
za to co děkovati pouhé náhodě, nikterak
však plánovitému jednání; všichni
ostatní stavebníci zmeškali však bez vlastní
viny dodatečně oznámenou lhůtu a utrpěli
škodu vinou zákonodárce. Tato skutečnost
jest dojista nehorázností, která nebude míti
v zákonodárství jiného evropského
státu dojista protějšku.
Rovněž jest nespravedlivé, že zákon
při stanovení lhůty dne 1. září
nepřihlížel k poměrům ve velkých
lázeňských místech tohoto státu.
Neboť v těchto obcích možno stavěti
pouze na podzim a v zimních měsících,
když jest již po sezoně. V lázeňských
místech není tudíž nikdy možno
započíti s novostavbou do 1. září.
Novostavby v láz. místech zůstanou tudíž
tímto zákonem naprosto vyřazeny z dobrodiní
býti na 25 nebo 35 let od daní osvobozeny. Podle
porad ve výborech jest jasno, že vláda nechce
přihlížeti k těmto zvláštním
poměrům v lázeňských místech.
Na konec dlužno rozhodně vytknouti jako nedostatek,
že zákon nepřipouští možnosti,
aby za zvláštních poměrů byly
povolovány výjimky. Takové zvláštní
poměry nastanou všude tam, kde následkem intensivní
stavební činnosti stavební dělnictvo
se snaží svoje zvýšené mzdové
požadavky prosaditi stávkou. Tak tomu bylo v letošním
roce na př. v severočeských okresech: Hrádek
nad Nisou, Chrastava, Německé Jablonné, Cvikov,
Frýdlant, Nové Město pod Smrkem a Liberec,
kde stavební dělnictvo setrvalo ve stávce
od počátku května do konce srpna. V takových
okresech nemohou stavebníci opožděné
stavby dokončiti do konce r. 1928. Avšak v oněch
okresích musí se upustiti od četných
zamýšlených staveb, protože pro dlouhé
trvání stávky stavebního dělnictva
pracovní síly se odstěhovaly do jiných
oblastí a ještě dnes také po skončení
stávky v těchto krajích jest citelný
nedostatek dělnictva.
Bezvadný zákon musil by pro takové poměry
bezpodmínečně učiniti výjimky,
avšak nynější vláda bohužel
nemá pro to potřebného porozumění.
Přihlížejíc k nedostatkům, jež
jsem vypočítal, a ke škodlivým následkům
tohoto zákona bude moje strana hlasovati v prvém
a druhém čtení proti vládnímu
návrhu. (Potlesk poslanců něm. strany
národní.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. dr J. Macek. Dávám mu slovo.
Posl. dr J. Macek: Slavná sněmovno! Základní
myšlenka vládního návrhu, o kterém
máme dnes diskutovati a který máme odhlasovati,
jest nepochybně správná. Návrh tento
má za účel zpovlovniti tempo, které
bez nadsázky můžeme nazvati vražedným,
jež nastalo letos ve stavebnictví, hlavně ve
velkých městech. Zpovlovniti toto tempo usiluje
tento i zákon tím způsobem, že prodlužuje
lhůtu k ukončení staveb, jež byly letos
začaty - podle znění zákona před
1. zářím.
Velectění, ale toto správné jádro
vládního návrhu jest paralysosováno
slovy "může býti prodloužen"
v prvním odstavci tohoto návrhu.
Dámy a pánové! Proč "může
býti prodloužen"? proč se neříká
"prodlužuje se"? Proč se má stavebník
ponechávati v nejistotě, zda mu bude lhůta
prodloužena či nebude? Stavebník, který
bude míti jen stín pochybnosti, že mu úřad
lhůtu k ukončení stavby neprodlouží,
nepovolí v tomto tempu a bude se snažiti pro všechnu
jistotu dokončiti svůj stavební podnik do
konce tohoto roku.
Nejde o žádný oposiční tah. Je
to apel k vašemu zdravému rozumu. Chcete-li dáti
jistotu stavebníkům, že mohou zpovlovniti stavební
tempo tím, že se jim prodlouží lhůta
k daňovým úlevám, řekněte
to jasně, neříkejte, že může
býti prodloužena, zlíbí-li se to nebo
nezlíbí-li se to nějakému úředníku.
Z jakého důvodu by ten nebo onen úřad
mohl ostatně odepříti rozumné prodloužení
lhůty stavební? Jaký rozumný důvod
mohl by míti, aby donutil stavebníka k dodržení
dnešního vražedného tempa? Myslím,
že žádný. Vnášení nejistoty
právní a hospodářské do stavebnictví
nemá rozumného účelu. Jediným
výsledkem tohoto návrhu by mohlo býti, že
nastane zbytečná korespondence mezi stavebníky
a úřady, že bude nutno podnikati zbytečné
intervence, aby úřad udělal to, co zdravý
rozum káže. My přesouváme slovíčkem
"může" rozhodování o tomto
zpovlovnění pracovního tempa stavebního
s parlamentu na byrokracii. Měli bychom se snažiti,
aby libovůle úřadů byla co nejvíce
potlačena. V této jasné věci nemůže
býti rozumného důvodu, proč by parlament
nemohl říci: lhůta se prodlužuje.
Já vás snažně prosím, abyste
hlasovali pro náš pozměňovací
návrh, který vám bude ke konci debaty předložen.
V této souvislosti bych upozornil ještě na
jednu věc. Všichni se pamatujeme, jak nejenom na nás,
nýbrž i na celou veřejnost drtivě působila
katastrofa na Poříčí. Pod tím
dojmem byly uspořádány rozsáhlé
sbírky pro pozůstalé po obětech této
katastrofy. Avšak, jak se můj klubovní kolega
posl. Kříž do vídá z jedné
obce, ze které pochází mnoho těch
zemřelých, bylo dosud ze sbírek odvedeno
jednotlivým rodinám po zemřelých pouze
po 700 Kč. Mám za to, že by bylo třeba
uspíšiti tuto podpůrnou akci, má-li
míti opravdu význam, jaký míti měla.
Dále bude záhodno, aby úrazová pojišťovna
s větším urychlením pracovala při
vyřizování rent pozůstalým
po obě těch tohoto neštěstí.
(Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Škola. Dávám mu slovo.
Posl. Škola: Deset let republiky bylo příležitostí
velikých oslav. Vládnoucí třída,
kapitalisté, kterým dalo 10 let zvýšení
jejich blahobytu, velkostatkáři, jímž
10 let dalo nádherné zbytkové statky, buržoasie,
rakouští generálové, páteři,
všichni oslavovali 10 let republiky, která jim uskutečnila
všechny jejich naděje. 10 let republiky bylo příležitostí
k oslavným řečem. Sám president tohoto
státu učinil projev o úspěších
demokracie, o vládě všech nade všemi.
Ale dni jubilea byly zároveň vyplněny událostmi,
které jsou jasným důkazem toho, co za těchto
10 let dáno pracujícím lidem. Byly důkazem,
že demokracie tohoto státu je demokracií proti
pracujícímu lidu, že česká buržoasie
likvidovala za 10 let všechny sliby, které dávala
pracujícímu lidu. (Výkřiky poslanců
strany komunistické.) 28. říjen byl dnem
oslav a frází o pokrocích demokracie v tomto
státě. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Ale 27. října skončila
stávka kladenských horníků, kde mobilisován
byl celý četnický aparát proti horníkům,
bojujícím o skývu chleba, stávkující
dělníci byli zbíjeni, zatýkáni
a v žaláři týráni. "Demokratická"
republika postavila se plně na stranu uhlobaronů
- ne sladkými slovy demokratických žvanilů,
nýbrž daleko pádnějšími
argumenty - četnickými bajonety, obušky a žaláři.
Dne 28. října zakázán tábor
komunistické strany v Praze, a když scházely
se hloučky dělníků, byly napadeny
policií! Václavské náměstí,
které před deseti lety vidělo nadšení
mas i bajonety maďarských vojáků, bylo
svědkem strašlivého zklamání
pracujících, bylo znovu vyklizováno nejsurovějším
způsobem - tentokráte "demokratickou"
policií. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
K těmto "důkazům demokracie" došlo
i v jiných místech republiky. V Rumburku byli povoláni
vojáci, kteří musili s nasazeným bajonetem
postupovati proti demonstrujícím dělníkům.
Ale ani na tom není dosti. Dnešní režim
ukázal se i v tom, že když po demonstraci celý
den hladovějící vojáci byli odvedeni
do kasáren, dostalo se jim zkažených konserv,
na kterých asi dodavatelé vydělávali
miliony, takže došlo k hromadným otravám
vojáků, kteří omdlévali na
ulici. Tento strašlivý čin chtěli pak
osvětlovati tak, že komunisté otrávili
vojáky. Žádný podvod, žádné
násilí není pro dnešní režim
dosti špatným proti pracujícímu lidu
v boji za udržení vykořisťovatelského
systému.
A v den po jubileu - dne 29. října - zastaven dělnický
list "Rudé Právo", "Rudé Právo
Večerník", dne 30. října zastaveny
"Dělnické Noviny" a "Rovnost".
(Výkřiky posl. Jílka.)
Předseda (zvoní): Volám pana
posl. Jílka k pořádku.
Posl. Škola (pokračuje): Československá
buržoasie podala jasný důkaz o své demokracii.
Dělnický tisk nemá místa v této
demokracii. Dělnický tisk je zastavován policejním
násilím. Proč je persekvován dělnický
tisk? Komunistický tisk je persekvován proto, že
hájil jedině a důsledně dělnické
zájmy proti útokům buržoasie. (Trvalý
hluk a výkřiky komunistických poslanců.)
Proti strašlivému vykořisťování,
které dělnická třída platí
krví, proti drahotě, kterou tento stát v
úzkém spojenectví s kapitalisty zhoršuje
postavení pracujících a zvyšuje zisky
vykořisťovatelů, proti strašlivému
útlaku dělnictva, který se projevuje v každém
boji dělnickém a v každé stávce,
a za zvýšení mezd a zlepšení dělnické
existence volali jsme pracující lid do boje, do
jednotného nástupu. A proto náš tisk
nemá místa v této "demokracii"
bohatých. (Výkřiky.)
Komunistický tisk je persekvován proto, že
odhaloval vaše přípravy nových válek,
že jasně ukazoval pracujícím lidem,
že pod rouškou mírových frází
skrývá se příprava nové války,
kterou československá buržoasie chystá
v jednotné mezinárodní frontě proti
prvnímu dělnickému státu světa,
proti Sovětskému Svazu. (Hluk. - Výkřiky.)
Komunistický tisk odhaloval přípravy
války i charakter této války, v níž
mají pracující lidé býti zabíjeni
za cizí imperialistické zájmy a býti
využiti v boji proti svému jedinému státu,
s proletářskou diktaturou, který jest jedinou
mezinárodní vlastí všech pracujících.
Zastavení našeho tisku a celá persekuce dělnická
je přímou přípravou této války,
je předpokladem, který si chce buržoasie pro
válku vytvořiti.
Jsme persekvováni proto, že jsme jasně odhalovali
váš celý podvod, který byl po deset
let páchán na pracujícím lidu. Komunistický
tisk poukazoval jediný na ony veliké sliby, které
byly dávány pracujícím před
deseti lety, kdy kapitalistická moc byla slabá a
revoluční síla mas ohrožovala kapitalistický
režim v základu. Ukazoval jasně, že místo
zlepšení své existence dostal pracující
lid zvýšení bídy a vykořisťování,
místo práv dostal persekuci, a četnické
bajonety "chrání" znovu každou stávku
a dělnickou schůzi; místo sociálních
vymožeností - žebráckou hůl. Ukazovali
jsme jasně, že 10 let trvání státu
přineslo bídu pracujícím a bohatství
vykořisťovatelům, a dokázalo třídní
měšťácký charakter tohoto státu,
za nějž kdysi pracující lid bojoval
a od jehož ustavení očekával splnění
svých velikých nadějí.
Komunistický tisk ukazoval vaše podvody, krach vašich
slibů, ukazoval jedinou cestu, která může
zlepšiti postavení pracujících, cestu
jednotného boje proti tomuto režimu bezohledného
vykořisťování dělnické
bídy, reformistické zrady. Proletářské
slovo boje nemá místa ve vaší demokracii.
Vaše demokracie má jediný argument - policejní
zastavení dělnického listu, který
bojuje jediný důsledně za zájmy velké
většiny obyvatel tohoto státu.
V této persekuci komunistického tisku hraje ovšem
jistou roli příprava voleb. Komunistické
straně mají býti vzaty všechny prostředky
k mobilisaci pracujících mas - a to jest pro nás
jediným významem volebního zápasu
od nichž dělnická třída nemůže
očekávati splnění svých cílů,
k mobilisaci mas proti kapitalistickému režimu, proti
vykořisťování, proti bloku kapitalistů
a reformistů, který dnes jest silou, lámající
dělnickou energii a dělnické boje.
Důsledný boj za dělnické zájmy,
proti válce, odhalování třídního
měšťáckého charakteru vaší
demokracie, strach před mobilisací strašně
vykořisťovaných mas během volebního
zápasu, to jsou příčiny, proč
je zastavován dělnický tisk, proč
je veden útok proti komunistické straně československé.
Persekuce dělnického tisku ukázala jasně
i celou úlohu, již hrají dnes tak zvaní
socialisté. Tito socialisté, kteří
jsou otevřenými spolustrůjci kapitalistické
konsolidace, jichž špičky v každém
závodu jsou agenturou kapitalistické racionalisace,
kterou dělnictvo musí krví platiti, tito
socialisté, kteří v každém boji
dělnické třídy hrají úlohu
kapitalistické organisace ku podlamování
dělnických zápasů za skývu
chleba, byli důslední své úloze i
v tomto persekučním útisku. Socialisté,
maskující dnes tuto svoji spolupráci s kapitalisty,
která již zrušila mezi nimi jakékoliv
hranice, oposiční frází, sloužící
v této "nové" formě kapitalistickému
režimu, přijali s potleskem persekuci dělnického
tisku. Všechny síly této demokracie postavily
se proti komunistické straně československé
proto, že hájila zájmy pracujících,
všechny síly postavily se otevřeně proti
pracujícím lidem. V tom je rub jubilejních
oslav, rub vaší demokracie. Ale všechny ty síly
nemohou zničiti dělnickou stranu. Komunistický
tisk zastaven - jásají kapitalisté i socialisté.
Předčasný jásot! Revoluční
dělnickou avantgardu nemůžete zničiti
policejním zákrokem. Vyrůstá z třídního
boje, který nemůže býti odstraněn
ani udušen, z třídního boje, který
proráží vaše sladké fráze
o demokracii, který ukazuje vaši pravou protidělnickou
tvář, který konečně zničí
i celý váš režim podvodu, násilí,
vykořisťování. (Hluk. - Výkřiky.)
Odhazujete poslední masku demokracie, šlapete
otevřeně ony sliby, kterými jste se zachraňovali
před 10 lety před dělnickým hněvem.
Dokazujete plnou nemožnost oné "demokracie pro
všechny", o které tak sladce mluvíte,
ukazujíce jasně na skutečnost, že vaše
demokracie je demokracií vykořisťovatelů,
vylučující všechny, kteří
hájí zájmy pracujících a za
ně bojují. Ale neodvratné zostření
třídního boje vyplývající
ze stupňovaného vykořisťování
bídy a persekuce, porazilo nejen demokratické fráze,
ale porazí i policejní násilí, jímž
chcete je zaraziti. Na persekuční útok odpoví
strana komunistická jedinou metodou, zostřením
svého boje, zvýšenou mobilisací pracujících
mas proti tomuto režimu vykořisťování
a podvodu. Pracující masy chápou význam
persekuce. Poslední iluse o "demokracii pro všechny",
jsou zničeny téměř v samém
výročí republiky. Pracující
masy chápou, proč je vylučován proletářský
tisk z této demokracie, chápou, že komunistická
strana je jedině proto persekvována, že hájila
jejich zájmy, že bojovala proti vykořisťování,
proti bídě, proti podvodným živlům,
které mají spoutati znovu dělnickou sílu.
Rozhořčení pracujících mas
a zostření jich boje je výsledkem tohoto
policejního násilí. Komunistická strana
československá nemůže býti jím
zničena. Organisovati tuto dělnickou sílu,
usměrniti její boj, v tom tkví velký
úkol naší strany, který splní
za každých okolností. A tento boj musí
v konečném důsledku zničiti i toto
policejní násilí, jako rozbil demokratické
iluse, musí zničiti celý tento režim
a přivésti pracující masy ke skutečné
demokracii, k demokracii pracujících, k proletářské
diktatuře, která vyloučí všechny
vykořisťovatele a zrádce. (Výborně!
Potlesk poslanců strany komunistické.)