Předseda (zvoní): Slovo dále
má p. posl. Juran. (Výkřiky komunistických
poslanců.)
Prosím o klid. (Výkřiky komunistických
poslanců. - Předseda zvoní.)
Prosím o klid.
Prosím pana řečníka, aby se ujal slova.
Posl. Juran: Jsem pověřen.... (Hluk. -
Výkřiky poslanců strany komunistické.)
Předseda (zvoní): Prosím o
klid. Pana řečníka prosím, aby se
ujal slova. (Hluk. Výkřiky poslanců strany
komunistické. - Předseda zvoní.)
Prosím o klid. Prosím pana řečníka,
aby se ujal slova.
Posl. Juran (pokračuje): Jsem pověřen
bojujícími horníky v rosicko-oslavanském
revíru, abych s této tribuny protestoval proti postupu
četníků v tomto revíru. Boj rosicko-oslavanských
horníků není jenom otázkou bídné
mzdy, nýbrž otázkou dělnické
cti a hrdosti. Poměry rosicko-oslavanských havířů
jsou ubohé a výdělky jednotlivých
horníků přímo směšné;
jsou nejbídnější v republice. Neodpovídají
nikterak nebezpečné práci havířů.
Sám sekční šéf ministerstva veř.
prací při mé intervenci pravil, že poměry
havířů na Rosicku volají po nápravě.
(Výkřiky na levici.) Báňská
společnost rosická nedbala hornických organisací,
které se na ni obracely s přípisy za účelem
zvýšení bídných mezd. Rosická
báňská společnost neuznala za nutné
hornické organisaci vůbec odpověděti.
To pobouřilo havíře do té míry,
že 23. října zastavili práci v počtu
2400. Takto hodlali přinutiti těžařskou
společnost k jednání na základě
svých požadavků. Jednalo se o nepatrné
zvýšení mzdy ve výši 15%. Těžařské
společnosti přikvačila ihned na pomoc okresní
politická správa v Brně, která okamžitě
celý revír obsadila četnictvem. (Výkřiky
komunistických poslanců.) Pan dr Kreitl nepřišel
za horníky, aby se jich tázal, jaké mají
hubené mzdy, nýbrž přišel za těžaři,
jakých metod má užíti a jakým
způsobem má postupovati proti bojujícím
horníkům. Přes to, že havíři
zachovávají úplný klid u vědomí
svého spravedlivého boje, není dovoleno horníkům
ani svolávání informačních
schůzí. Horlivost okresního hejtmana šla
tak daleko, že v Oslavanech jsou zakázány i
důvěrné schůze svolávané
podle §u 2. Místnost, kde se horníci scházejí,
jest hlídána četnictvem, kteří
s nasazenými bodly znemožňují horníkům
vstup do místnosti. V neděli 4. t. m. byla znovu
rozehnána důvěrná schůze přesto,
že měli přítomní řádně
vyplněné pozvánky a že všichni
účastníci byli zaneseni na presenční
listině..... (Posl. Harus: V Cukmantlu přišel
četník do schůze a chtěl, aby předseda
znal 300 lidí, kteří se na schůzi
sešli z celého okolí. Měli pozvánky
a četník schůzi rozpustil. Když jsem
mu řekl, že jest to protizákonně, řekl:
Co je mi do zákona, já mám nařízení!
Měl nařízení okresní politické
správy!) Dokonce byli rozehnáni i divadelní
ochotníci, kteří konali zkoušku na divadelní
představení. I cvičící členové
Jednoty proletářské tělovýchovy
byli z místnosti vypuzeni. (Výkřiky komunistických
poslanců.) Ve vedlejším hostinci u p. Macháčka
sešlo se několik občanů, a i tam klidní
hosté byli četníky znepokojováni.
Tento postup potvrzuje naše tvrzení, že Československo
je státem policejním a že těmito metodami
je Bachův režim úplně překonán.
Horníci, kteří tráví 2/3
svého věku hluboko pod zemí, jejichž
namahavá práce je honorována hladem, nesmí
se brániti. Havířům na dolech hrozí
stálé nebezpečí nejen úrazu,
nýbrž i smrti. Za 9 roků bylo v Československu
zabito 1409 horníků a 54.904 bylo zmrzačeno.
(Výkřiky na levici.) Teprve před 14
dny doprovodili havíři zabité dva kamarády
na dole Kukla v Oslavanech na hřbitov. Před několika
lety uhořelo na tomto dole přes 20 horníků.
Svou krví vykupují havíři ohromné
zisky těžařů. Zisky uhlobaronů
stoupají úměrně s bídou horníků.
Horní a hutní společnost r. 1925 měla
čistý zisk 24 1/2
mil. Kč. R. 1926 již dosáhla 31,800.000 Kč
čistého zisku a r. 1927 36 1/2
mil. Kč. Pražská železářská
společnost vykázala v uplynulých třech
letech čistý zisk a převod 6,700.000 Kč,
pak 7 mil. a 9,200.000 Kč. Západočeský
akciový báňský spolek vystupňoval
svůj čistý zisk ze 6,600.000 Kč z
r. 1925 na 7 1/2 mil. Kč.
Těžba uhlí v rosicko-oslavanském revíru
byla vystupňována z 1,910.000 tun v r. 1914 na 3,068.000
tun. Nostrifikace této společnosti byla provedena
již r. 1915 a sídlo její přeneseno do
Brna. A kdo představuje tuto společnost, kdo je
ve správní radě této společnosti?
Je to úplná směs. Dr Hynek Bulín,
dr George Günther, dr Hugo Drolz, inž. dr Viktor Himlbauer,
Franz Klein, dr Herrmann a dr Ludwig Schüller. Ředitelem
je inž. Karel Pusch. Této společnosti přikvačila
na pomoc okresní politická správa v Brně,
která pomocí četníků rdousila
jednotný boj. Nebylo jinak ani v jiných zápasech.
Rdoušení stávek četníky bývá
u nás již pravidelným zvykem. Bylo to ve stávce
horníků v severočeském revíru,
na Slovensku v boji zemědělců a taktéž
i na Kladně. Byly doby, kdy prof. Masaryk mluvil
ke kladenským horníkům, kdy hodnotil tento
boj jako spravedlivý a kdy přál tomuto boji
vítězství. Byly doby, kdy posl. Staněk
objížděl uhelné revíry, povzbuzoval
horníky ke práci a sliboval, že doly budou
socialisovány. A dnes je stávka zločinem,
snad pouze z toho důvodu, že se výrobních
prostředků zmocnili čeští vlastenci,
kteří si vykořisťováním
pracovní síly náležitě osvojili.
Majitelé dolů mají svou oporu nejen v potlačovacím
aparátu, ale i v reformistických sekretářích,
kteří velké zápasy horníků
přímo lámou. O tom svědčí
již ta okolnost, že ostravským horníkům
byl vnucen hanebný pakt, aby boj, který hrozil vypuknouti,
byl znemožněn prostě proto, aby kladenští
horníci zůstali osamoceni. Tak je tomu i na Rosicku,
kde reformističtí odboráři podlamují
boj horníků všemi prostředky. Že
těžaři, potlačovací aparát
a sekretáři reformistů postupují ruku
v ruce, o tom svědčí i případy
v severočeském revíru. Z uhelného
fondu postaveno bylo v jednotlivých revírech několik
hornických kolonií. Tak na př. v mosteckém,
teplickém, chomutovském revíru pořízeno
bylo celkem 850 bytů. Zásadou při přidělování
bytů bylo poskytnouti byty těm, kteří
bytu vůbec nemají, a to bez ohledu, které
organisaci příslušejí. Na tuto zásadu
se v tomto revíru, jako ve všech jiných revírech,
kašlalo a provádělo se neslýchané
protekcionářství. Reformisté, v jichž
moci byla bytová přídělová
komise, používali přidělování
bytů jako prostředku k posílení svých
posic. Bytové komise měly býti sestaveny
poměrně ze všech zástupců odborových
organisací a ačkoliv MVS, sekce horníků
je druhou nejsilnější odborovou organisací
v revíru, nebyli zástupci této organisace
do přídělové komise připuštěni.
Podle toho byly také byty přidělovány.
Z 850 bytů obdrželi členové sekce horníků
celkem 38 bytů, to jsou pouhá 4%. Při
přidělování bytů nejničemněji
postupováno bylo v hornické kolonii v Ervěnicích,
kde ze 73 bytů neobdrželi členové MVS
ani jediného, ačkoliv v tomto obvodě je 1/3
osazenstva organisována v tomto svazu. Ministerstvo veř.
prací má rozhodovati, stane-li se bezpráví.
Horníci z jednotlivých míst několikráte
stěžovali si písemně i osobně
v tomto ministerstvu, tajemníci MVS i zástupci klubu
komunistických poslanců několikráte
intervenovali v této záležitosti, ale vždy
bezúspěšně. Min. rada dr Holič,
který vyřizuje tyto otázky, vždy slíbil,
ano i čestným slovem se zavázal, že
tomuto stranictví při přidělování
bytů učiní přítrž, ale
nestalo se tak. Naopak víme, že on jednání
reformistů kryje a schvaluje. Příděl
bytů vyvolal v řadě míst hotové
pobouření, a to proto, že byty byly často
přidělovány těm, kteří
buď byt měli nebo mnohdy používali přiděleného
bytu k tomu, aby získali odstupné atd. Toto vyvolalo
takové rozhořčení, že v jednotlivých
koloniích, na př. v Duchcově a Břežánkách
horníci přidělili si byty sami tím,
že násilně vnikli do těchto bytů.
Četnictvo bylo v takovýchto případech
nuceno rodiny, násilím do bytů se nastěhovavší,
vystěhovati. Vždy bylo zdůrazňováno,
že se příkoří stalo naposledy
a že provedena bude náprava. Avšak vše zůstalo
při starém. Proto sáhli k svépomoci
před několika dny horníci v Ervěnicích.
Když zvěděli, že byty přiděleny
byly lidem, kteří byty mají, a že zde
především rozhodoval přátelský
poměr k machrům z reformistických svazů,
byli na tolik rozezleni, že 17 rodin nastěhovalo se
do bytů bez svolení. Dne 31. října
t. r. dostavil se do Ervěnic zástupce ministerstva
veř. prací min. rada dr Holič se zástupcem
okresní správy politické v Chomutově
a s 10 četníky a dožadoval se okamžitého
vyklizení bytu. V zápětí na to dostavilo
se však několik set horníků, kteří
se dožadovali, aby od násilného vyklizování
bylo upuštěno a provedena náprava v přidělování
bytů. Ze 17 nastěhovavších se je 15
horníků členy reformistických organisací
a jejich čin není ničím jiným
nežli demonstrací proti nespravedlivému jednání
jejich vůdců. V Ervěnicích obdrželi
lidé byt, ačkoliv jejich dosavadní byt měl
výměru přes 20 m2. Oproti
tomu neobdržel byt horník Jungmann, který je
7 let ženat, otec jednoho dítka, bez bytu. Bydlel
u svých rodičů ve dvou malých místnostech,
které obývalo celkem 10 dospělých
osob a 2 školou povinné dítky. Celkem v bytě
byly 4 postele a jedna pohovka. Jeho manželka s dítětem
bydlela zase u svých rodičů. Horník
Vošahlík rovněž neobdržel bytu, ačkoliv
je po léta ženat, bez bytu a bydlí u svých
rodičů v jedné místnosti, kterou obývá
10 osob. A tihle lidé, kteří v zoufalství
sáhli k svépomoci, měli ve 3 hodinách
uprázdniti byty, jinak se jim hrozilo, že budou pohnáni
před soud.
Na výtky učiněné dr Holičovi,
jak bylo nesprávně postupováno, musil dr
Holič doznati, že v žádostech byly udávány
nepravdy, že přídělová komise
potvrdila, že byt žadatelů jest jen 12 m2
veliký, ačkoliv ve skutečnosti měří
20 m2. Ale přes to trval dr Holič
na vyprázdnění bytů místo toho,
aby lidi, kteří takto postupovali, hnal k odpovědnosti.
Jemu bylo odpověděno: "Živé nás
odtud nedostanete!" Žena horníka Jungmanna pravila:
"Před několika lety byl můj otec zabit
v dole. I otec mého muže utrpěl na dole smrtelný
úraz; co očekává mého muže
a co mě? Tož tedy nechť mě zabijí
v bytě." Když četníci vyzvali horníka
Vošahlíka, aby uprázdnil byt, byl postižen
nervovým záchvatem a musel býti odnesen do
postele. Lékař nařídil, že nyní
nemůže býti násilně z bytu vystěhován,
poněvadž jeho zdravotní stav jest velice vážný.
(Předsednictví převzal místopředseda
Horák.)
Na výtky místopředsedkyně okresní
sociální péče odpověděl
dr Holič, že jde o politickou machinaci. Při
tom ani jediný horník není organisován
v komunistické straně. Za krátkou dobu nashromáždilo
se v kolonii mnohem více lidí nežli při
oslavách 28. října a jednomyslně byl
odsuzován postup zástupce vlády a dožadováno
se, aby bezpráví odčiněno bylo tím,
že ti, kteří bytu nemají, ponecháni
budou v bytech.
Po desíti letech trvání tohoto státu
veliká část horníků jest buď
bez bytu, anebo se nachází ve sklepích, na
půdách a pod., takže bydlí hůře
nežli dobytek v mnohém panském dvoře.
Dožadujeme se, aby příděl bytů
byl zkontrolován a aby byla provedena náprava. V
poselství presidenta je řeč o tom, že
mají býti stavěny hotely, aby se cizinci
u nás cítili správně pohoštěni.
Náš názor je, že musí býti
především postaveno dosti bytů s nízkým
nájemným pro dělnictvo, aby lidsky bydlelo.
Do Ervěnic se stahuje četnictvo a násilně
mají býti do bytů se nastěhovavší
horníci z bytů vystěhováni. Tomuto
musí býti učiněna přítrž
a za žádných okolností nesmí
se horníci s jejich rodinami vyhazovati na ulici, když
je tolik starostí, aby pro cizince u nás byly stavěny
přepychové hotely. (Výkřiky posl.
Haruse.) Tuto povinnost musí převzíti
nejen těžaři, kteří hromadí
ohromné zisky, nýbrž i vláda sama, které
vynese pouhá uhelná dávka 190 mil. Kč.
Jsme si ovšem vědomi toho, že od této
vlády nápravy očekávati nelze. Vláda,
která se opírá pouze o ozbrojenou moc, nemůže
míti dlouhého trvání. Dělníci
v továrnách, v dolech a v hutích povstanou
proti vládě, která rdousí dělnický
tisk, která omezuje svobodu slova, svobodu shromažďovací
a která na bojující dělníky
posílá četníky.
Pryč s vládou reakce! Odevzdáním hlasovacího
lístku pro stranu komunistickou budou dělníci
v městech i na venkově demonstrovati proti dnešnímu
reakčnímu režimu. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
K slovu je přihlášen p. posl. Schuster.
Uděluji mu je.
Posl. Schuster (německy): Slavná sněmovno!
9. října rozšířila se v pražských
ulicích strašlivá zvěst, že se
přihodilo hrozné neštěstí na
stavbě. Zřítila se sedmipatrová, skorem
dohotovená cementová stavba, pod jejími troskami
leželo pohřbeno 80 lidí, 46 jich přišlo
o život, 100 raněných očekává
ještě svého uzdravení a jsou trvale
nebo přechodně neschopni vykonávati své
povolání. Po prvním zděšení,
když bylo přikročeno k záchranným
pracím, děly se pokusy zjistiti, kdo je tímto
strašlivým neštěstím vinen, a tu
bylo shledáno, že vedle lehkomyslných prací,
nedbalosti a špatného materiálu jest spoluvinen
i stavební zákon, jehož prodloužení
v jednotlivých ustanoveních má zde býti
dnes schváleno. Jest příznačné,
že "Prager Presse" psala dne 10. října,
že stavební zákon následkem stanovení
lhůty, protože jeho výhody přestanou
již 31. prosince t. r., vyvolal ve stavební živnosti
veliké zneklidnění, že nastal úžasný
spěch ve stavební činnosti a že tato
ukvapená práce je také jednou z příčin
tohoto strašlivého neštěstí. Byla
to táž "Prager Presse", která 16.
dubna psala jinak. Tehdy povinně obhajovala stavební
vládní návrh a proti výtkám
vznešeným zde oposicí stran krátkých
lhůt postavila tvrzení, že prý je stanovení
krátké lhůty proto pro stavební činnost
účelnou nezbytností, poněvadž
tím mnoho lidí, kteří by jinak stavbu
protahovali nebo snad v ní dokonce ustali, mělo
by přece jakýsi popud, aby co možná
nejrychleji stavěli, aby byli přec ještě
hotovi se stavbou během lhůty pro výhody
stanovené. Vládní orgán psal tedy
16. dubna jinak než 10. října. Zde je těžký
rozpor v jeho pojetí. Stavební neštěstí
samozřejmě nalezlo také ozvěnu v zákonodárných
sborech; poněvadž tehdy parlamentní plenum
nezasedalo, vyslovili ve výborech, a to v sociálně
politickém a v rozpočtovém výboru
členové našeho klubu a klubu českých
sociálních demokratů ihned požadavek,
aby byl prováděn zostřený stavební
dozor a aby také u nás byl dělnictvu zachován
vliv na živnostenské inspekce při stavbách,
aby se mu dalo právo prováděti svými
zplnomocněnými orgány dozor na stavbách
a zjišťovati, zda stavby vyhovují zákonným
ustanovením. A jak to teď vypadá prakticky
s živnostenskou inspekcí? Živnostenští
inspektoři podávají každoročně
zprávy i o poměrech na stavbách a všeobecně
zjistili, že se na stavbách setkáváme
s myslitelně nejnepříznivějšími
poměry a že výsledek jejich inspekční
činnosti za účelem zlepšení poměrů
rovná se nule, poněvadž jejich udání
jsou zpravidla málo nebo zhola nic platná, anebo
končí pouze tím výsledkem, že
podnikatelé, kteří se dopustili přestupků
předpisů stavebních a ochranných ustanovení
zákona z roku 1907, jsou odsouzeni k nepatrným pokutám,
které jsou přímo prémií na
to, aby ochranná ustanovení byla dále ignorována
a nadále byly lidské životy nejnesvědomitějším
způsobem vydávány všanc nebezpečí.
Vždyť v Praze vyžádal si stavební
spěch již před velikým neštěstím
9. října a i po něm těžké
oběti, třebaže nikoliv v těch rozměrech,
jako u neštěstí na Poříčí.
Nutno též konstatovati, že ministerská
prohlášení jak zde v poslanecké sněmovně,
tak i v senátě byla naprosto nepostačitelná
a že tvrzení pana ministra veř. prací,
že ministerstvo nemá možnosti patřičně
působiti na soukromého podnikatele staveb, musí
pro nás znamenati prohlášení nic nepravící;
a musíme též konstatovati, že vyjádření
směrodatných politických úřadů,
že nemají možnosti vlivu a námitek, jsou
pro nás naprosto bezdůvodná.
Také se vždy u otázek živnostenské
inspekce stran stavebního dozoru uplatňuje, že
se nedostává lidí ani času, aby se
stavbám věnovala dostatečná péče.
Že se za určitých poměrů nedostává
státní moci ani lidí ani času, chce-li
tuto svoji moc uplatniti, vidíme teď krátce
po vypsání voleb. Vidíme, že politické
úřady ztráví mimořádně
mnoho času tím, aby přezkoumávaly
volební plakáty, volební provoláni
a podobná opatření politických stran
pro volební boj, že je dosti času a lidí,
kteří se uvolí k námaze prováděti
i zabavení, konfiskace a jiné výkony červené
tužky. (Výkřiky posl. Schweichharta.) Je-li
pro tyto účely dostatek lidí, pak musí
býti i dostatek lidí, aby zdraví a životy
občanů v tomto státě byly aspoň
poněkud lépe chráněny než dosud.
Také vládní kruhy uznaly, že stavební
zákon se právě v tomto ohledu špatně
osvědčil, že stavební zákon se
nestal ničím jiným, než otevřením
ohromné spekulační možnosti pro lidi
kapitálově silné a tak se státní
podpora staveb, která se měla státi obyvatelstvu
dobrodiním, nestala dále ničím než
vražedným stavebním zákonem, který
se zcela zvláště projevil svým strašlivým
účinkem zde v Praze. Musíme nyní s
tohoto místa, poněvadž se zákon prodlužuje
a ještě trochu liknavým spekulantům
znovu se uleví, aby pokračovali ve spekulační
činnosti k dosažení státních
úlev do konce příštího roku,
poukázati na to se vším důrazem, aby
přezkoušení stavebních poměrů
a stavebních hmot bylo na příště
jiné než dosud. Chci při této příležitosti
poukázati, že v jednom článku stavebních
zákonů 1921 až 1924 bylo učiněno
opatření i o cenových komisích. Měšťácké
strany ihned se zasazovaly, aby tyto cenové komise byly
zprovozeny se světa, poněvadž prý nemohly
plniti svůj zákonný účel, ve
skutečnosti však, poněvadž se měšťácká
produkční spekulace nechtěla dáti
zákonitě omeziti a nechtěla si dát
do toho mluviti, jaké zisky smí bráti při
stavebních hmotách. Není divu, že se
mluví o špatných stavebních hmotách,
jestliže vrhneme pouze krátký pohled na bilance
průmyslu stavebních hmot a při tom můžeme
zjistiti, že největší zástupce
průmyslu stavebních hmot, Králodvorská
cementárna, v uplynulém obchodním roce vyplácela
22% dividendu. Je-li průmysl stavebních hmot s to,
aby při vší konkurenci vyplácel ještě
takové dividendy, pak musí to zcela samozřejmě
při nejmenším z větší části
jíti na úkor jakosti stavebních hmot.
Několik slov o dělnických inspekcích
v zahraničí. Před několika dny jsme
slyšeli veliké chvalozpěvy, jak se tak skvěle
uskutečnil rozvoj tohoto státu v každém
směru. Může býti, že určité
vrstvy tohoto státu pociťovaly rozvoj republiky na
vlastním těle velmi příjemně.
K těmto nepatří však rozhodně
třída dělnická, o níž
bohužel nutno konstatovati, že její poměry
se za 10 let trvání republiky značně
zhoršily. Pozorujeme-li stavební inspekce v zahraničí,
shledáváme, že již před válkou
jihoněmecké spolkové státy v době
1902 až 1904 vytvořily tak zvanou instituci stavebních
kontrolorů z dělnických vrstev, 1907 následovalo
Porýnsko-Vestfálsko, 1910 Sasko, státy hansovní,
Pruské Slezsko, dnes má celé Německo
pravidelnou kontrolu staveb, na niž mají dělníci
vliv. Vidíme, že dokonce staré zpátečnické
Rakousko, které nemělo pro potřeby dělnické
třídy ničeho nazbyt, r. 1911 aspoň
před právem dělnických inspekcí
na stavby učinilo úklonu tím, že jmenovalo
dva dělníky živnostenskými inspektory.
Jedním z nich byl minulého roku zemřelý
vídeňský městský rada Siegel,
který se znamenitě osvědčil na poli
staveb pro obecní blaho. Musíme konstatovati, že
v Rakousku vůbec mají na stavební inspekce
vliv dělnické komory ve prospěch dělníků,
a dokonce i v horthyovském Maďarsku nutno konstatovati,
že kontrola staveb je podstatně lepší
než u nás.
Touto předlohou zákona, k níž podáváme
několik pozměňovacích návrhů,
se přirozeně na dosavadních poměrech
příliš mnoho nezmění. Otázka
dělnických bytů tím vyřešena
nebude, jako nebyla vyřešena dosud. Prodloužení
bude měšťáckým stranám,
odpůrcům ochrany nájemníků,
vítanou příležitostí, aby ukázaly,
že novelisací zákona o stavebním ruchu
jest o jeden důvod více, aby zákon o ochraně
nájemníků byl zprovozen se světa.
Již letos na jaře byla novela stavební slučována
s ochranou nájemníků, aby se prosadilo zvýšení
činží, a 1. ledna bude musit si dělnictvo
dát líbit nové zvýšení
činže o 20%. Nepřátelé ochrany
nájemníků jsou neustále při
práci a starají se, aby zákon o ochraně
nájemníků padl dříve nebo později.
I tento zákon, který jako kapitalistický
zákon jest namířen proti dělnické
třídě, může a musí nás
vésti k tomu, abychom zde vznesli co nejostřejší
protest proti tomuto druhu zákonodárství,
abychom požadovali, aby byl vytvořen řádný,
dlouhodobý zákon o podpoře stavebního
ruchu, aby byl vytvořen upravený a uspořádaný
zákon o ochraně nájemníků pro
dělnickou třídu tohoto státu. Chceme
doufati, že dělnictvu bude 2. prosince možným,
aby si svým hlasovacím lístkem tato svá
přání vynutilo. (Souhlas a potlesk něm.
soc. demokratických poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je ke slovu přihlášen pan posl.
Mikulíček.
Posl. Mikulíček: Projednávaná
vládní předloha dokazuje, že od těch
dob, co revoluční vlna mezi pracujícím
lidem opadla, zákony o stavebním ruchu soustavně
se jenom příštipkují. Musilo dojíti
ke strašné katastrofě, musilo dojíti
k děsné katastrofě, snad ojedinělé
v celé Evropě, ke katastrofě na Poříčí,
aby tento návrh zákona stal se rychle skutkem. Osvobození
novostaveb od daní na 25 let bylo terminováno krátkodobou
lhůtou a důsledky toho byly, že jak stavebníci,
tak také stavitelé přímo v šíleném
tempu hnali stavby do výše, až jsme se dočkali
v Praze na několika místech, někdy menších,
na Poříčí pak přímo
děsné katastrofy. A je charakteristické,
že když stavební dělníci druhého
dne po té, co jich 60 bylo přikryto zříceninami
novostavby na Poříčí, zahájili
stávku, aby protestovali proti takovému přímo
otrockému zabíjení, vládní
systém, policejní komisařství, poslalo
na tyto demonstrující stavební dělníky,
bez jejichž práce muselo by občanstvo bydliti
jako cikáni ve stanech, policii a četnictvo. (Výkřiky
komunistických poslanců.)
Pánové! Dospěli jsme tím klidným
vývojem již tak daleko, že dělníci,
bez jejichž práce by se veškerá společnost
shroutila, jsou pod úrovní středověkých
otroků, že když vidí na všech stranách
nebezpečí zabití, nesmějí proti
tomuto systému ani protestovati. (Další
věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 6. listopadu 1928 podle §u 9, lit. m) jedn.
řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 36 této těsnopisecké
zprávy.) A týden před těmito oslavami
byli týráni členové tohoto shromáždění
za to, že šli mezi dělníky, kteří
šli protestovati proti soustavnému zabíjení.
Pánové, já nevím, zdali ty stavby,
v důsledku tohoto krátkodobého zákona
tak rychle vyháněné, budou se vždycky
hroutiti jenom na těla a hlavy pracujících,
budou-li drtiti a mrzačiti vždycky jen dělníky.
Vždyť se můžete dočkati jednou toho,
že se také zhroutí na vás (Tak jest!),
poněvadž hroutící se stavba se neptá
okolojdoucího, je-li komunista, dělník nebo
je-li agrárník, klerikál a vládní
člověk. Přikryje jednoho jako druhého.
Nejhanebnějším skutkem při poříčské
katastrofě, která byla důsledkem zákona
o krátkodobém osvobození novostaveb, byla
okolnost, že když přišli soudruzi dělníci
z Kladna, soudruzi horníci, kteří následkem
celého svého životního zaměstnání
na šachtách jsou zkušenými zachránci
těch nešťastníků, kteří
jsou zasypáni v dolech, a chtěli nezištně,
odbornicky podkopati se pod zříceniny, štolu
vydřeviti, jak mi to osobně sami líčili,
a byli-li tam ještě živí lidé,
chtěli je zachrániti, byli tito obětaví
lidé, nasazující vlastní život,
tím naším, vlastně vaším
systémem - poněvadž každý, kdo
drží ve vašem systému kus moci v ruce,
jest představitelem toho systému - odmítnuti.
Pánové, báli jste se, že dostanete novou
mravní facku, jako jste ji dostali od těch, kteří
řídili ledoborec Krasin. Celý buržoasní
svět byl s rozumem v koncích, když několik
fašistických - můžeme říci
podle toho, jak to bylo řízeno a vedeno - přímo
dobrodruhů ztroskotalo na ledové kře a nikdo
se v celém světě nenašel z těch,
kteří hlásají vlastenectví
a náboženskou a křesťanskou lásku,
aby jim pomohl, ale museli přijíti ti všemi
proklínaní bolševici, aby nešťastníky
ztroskotané na ledové kře zachránili.
A zde také nepřišli dělníci organisovaní
křesťansko-sociálně, nepřišli
sociál-patrioti, přišli nenávidění
bolševici, kladenští horníci a nezištně
chtěli zachraňovati lidské životy. Ale
panstvu záleží na lidských životech?
Těm záleželo na cihlách, na kusech dřeva,
na materiálu. Co na tom, zdali tam o 5 nebo 10 živitelů
celých rodin zahyne více nebo méně.
Přece každým jen trochu cítícím
člověkem musela otřásti zpráva,
že byla vytažena po 10 dnech po katastrofě mrtvola
dělníka, který nemohl býti déle
mrtev než 3 dny, čili ten člověk 6 až
7 dní snášel muka, 6 až 7 dní čekal
na záchranu, ale panstvo, místo aby hledělo
zachraňovati lidi, honem dovezlo jeřáby,
které by jim zvedaly těžké kusy a tahaly
několikatunové kusy cementového masivu, ale
které při tom drtily zasypané dělníky.
Co záleží na lidech. Přednější
je zisk a záchrana materiálu, lidi vezmi čert.
A když jsme při pohřbu těchto nešťastných
obětí kapitalistické dravosti ukazovali ústy
svých poslanců na příčinu,
proč musí celá Praha a celý kulturní
svět želeti těchto obětí, štvali
jste na nás, štval na nás měšťácký
tisk i tisk reformistický, že jsme jako hyeny, které
zneužívají neštěstí. Pánové,
odstraňte příčiny a nemusíte
roniti krokodýlí slzy nad důsledky své
racionalisace a kapitalistického vykořisťování.
Je nedostatek bytů, hlavně jedno a dvoupokojových.
My jsme již několikráte jednali zde v této
sněmovně o předlohách zákona
o stavebním ruchu. V dobách minulých neobyčejně
vydatně ze státní pokladny byly stavby podporovány
a kdo toho tehdy využil? Až si pánové
nastavěli psích bud, za 300.000 až 400.000
Kč jednu, až se museli i vedoucí těch
pracujících domovinářů z venku
stěhovati do vilek postavených za státní
garancii za 300.000 Kč, až různé dělnické
domy sociálních patriotů postaveny byly za
bezúročné půjčky, pak se vydatnost
podpor stavebního ruchu oklestila. Ti, kteří
každý den musí do těžké
práce, nemají kde bydleti. Za desítky milionů,
za které byly postaveny representační budovy
mnohdy zbytečné, bylo by se nastavělo statisíce
rodinných bytů o 1 pokoji a 1 kuchyni. Byl jsem
se před týdnem podívati, jak se na hradčanském
náměstí zvedá naše sláva,
náš monolit. Prý, jak si říkali
pánové, kteří se titulovali inženýry
a dívali se na to, jak hlemýždím tempem
monolit je zvedán, miliony bude stát tento monolit,
miliony, za něž by se byly postavily tisíce
dělnických bytů. Není pro to pochopení.
Proč? Poněvadž o dělníky zde
starosti není. Dělníci dávají
se ve velkém počtu mámit ideologií
křesťanských sociálů a sociálních
patriotů, ale ti jejich zájmů nedbají
a pak to celá dělnická třída
odnáší.
Podali jsme návrh, aby osvobození od daní
pro malé dělnické byty prodlouženo bylo
až do r. 1935. Výmluva, že není na to
prostředků, postrádá jakéhokoliv
podkladu. Jestliže se našly prostředky, jak zvýšiti
rakouským generálům pense ze 25.000 na 55.000
Kč, jestliže páni s klerikálních
stran prosadili při berní reformě osvobození
od jakékoliv daně všech biskupských
paláců, rozsáhlých far, všech
bytů rabínů a ostatních církevníků,
kteří vydávají poukázku na
posmrtnou blaženost nebo na posmrtné smažení,
když dělník bude nebo nebude poslouchati vrchnosti
bohem dané, jestliže jsme měli dosti peněz,
abychom sanovali rozkradené zkrachované banky a
různá družstva, ve kterých se přímo
kradlo, jestliže máme v nynější
době dosti peněz a jestliže to státní
pokladna snese, abychom refundovali daně, abychom cukrovarníkům,
kteří odnášejí ohromné
zisky, slevovali sta milionů ročně, pak musí
býti také dosti prostředků na osvobození
od veškerých domovních daní a převodních
poplatků bytů jednopokojových s jednou kuchyní.
Při této příležitosti chci také
poukázati, jak pod patronancí nynějšího
režimu se znemožňuje stavební ruch lichvou
se stavebními hmotami. Dostal jsem výpis o ceně
stavebního dřeva od lesního inženýra,
který byl správcem milionového podniku, pily,
jaká byla cena stavebního dřeva před
válkou a zač se účtuje dnes. Vypisoval
mně to z knih a vzal průměr z let 1910/1914
a z let 1926/1928. Průměrná cena tesaného
dřeva různé síly potřebného
na krov a trámoví byla před válkou
15 až 22 korun za 1 m3; dneska je průměrná
cena 280 až 340 Kč, čili cena tohoto nutného
stavebního materiálu je zvýšena 17kráte.
Řezivo. Borové desky stály průměrně,
poněvadž zase jsou různé třídy,
40 až 60 korun pevný metr, dnes stojí 650 Kč,
čili průměrné zdražení
je dvanáctinásobné. Smrkové řezivo
podražilo rovněž dvanáctkrát, jedlové
také tak.