Předseda: Malypetr.
Místopředsedové: dr Buday, inž.
Dostálek, Horák, Slavíček,
Stivín, Zierhut.
Zapisovatelé: Petrovič, Rýpar.
163 poslanců podle presenční listiny.
Zástupci vlády: ministři Černý,
dr Mayr-Harting, Najman, dr Nosek, inž.
L. Novák, dr Spina, Udržal.
Z kanceláře sněmovny: sněm. tajemník
dr Říha; jeho zástupci Nebuška,
dr Záděra.
Předseda (zvoní): Zahajuji 175. schůzi
poslanecké sněmovny.
Došlo oznámení o změně ve výboru.
Žádám o přečtení.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Do výboru iniciativního vyslal klub poslanců
"Vereinigter parlam. Klub des Bundes der Landwirte und der
Deutschen Gewerbepartei" posl. Böhma za posl.
Wagnera.
Předseda: Přikazuji výborům
soc.-politickému, brannému a ústavně-právnímu:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1865. Vládní návrh zákona o četnickém
kázeňském a karním právu, odnětí
četnické hodnosti a přeložení
do výslužby v řízení správním.
Předseda: Iniciativní výbor ve schůzi
konané dne 9. listopadu 1928 se usnesl přikázati
k řádnému projednání návrhy,
a to:
Výboru ústavně-právnímu:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1829. Návrh posl. Szentiványiho a druhov na vydanie
zákona o sudcovskej neodvislosti.
1830. Návrh posl. dr Dérera, inž. Nečasa,
Brodeckého, Kleina, Bečku a súdr. na vydanie
zákona, ktorým sa menia a doplňujú
predpisy o štátnom občianstve na Slovensku
a v Podkarpatskej Rusi.
Předseda: Výborům zemědělskému
a ústavně-právnímu:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1857. Návrh posl. Šamalíka, Bradáče,
dr Budaye, Hodiny, dr Kramáře, Mlčocha, dr
Luschky, Stenzla a druhů na vydání zákona,
jímž se upravuje výkon práva rybářského
na běhutých vodách v republice Československé.
Předseda: Výborům soc.-politickému
a živnostenskému:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1858. Návrh posl. Schäfera a soudr. na doplnění
VI. hlavy živ. řádu a živ. zákona
pro Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Předseda: Zamítnut byl výborem iniciativním
tento návrh:
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1791. Návrh posl. Grünznera a soudr., aby sněmovna
vyšetřila příčiny železničního
neštěstí u Zaječí.
Předseda: Pan posl. Krejčí podal
stížnost podle §u 51 jedn. řádu
na pí. posl. Karpíškovou se žádostí
o zavedení příslušného řízení.
Žádost tuto postoupil jsem výboru imunitnímu
k rozhodnutí a podání ústní
zprávy podle §u 51 jedn. řádu ve lhůtě
stanovené v tomto paragrafu.
Přistoupíme k projednávání
1. odstavce pořadu, jímž jest:
1. Zpráva výboru rozpočtového o
vládním návrhu (tisk 1686) zákona,
kterým se povoluje vrácení daně z
obratu nebo přepychové a daně přepravní
vývozním podnikům průmyslovým
(tisk 1862).
Budeme pokračovati v rozpravě, započaté
ve včerejší 174. schůzi sněmovny.
Ke slovu jest přihlášen na straně "proti"
p. posl. Chlouba.
Dávám mu slovo.
Posl. Chlouba: Jedním z hlavních znaků
nynějšího období imperialismu je udržeti
a získati trhy. Udržeti dosavadní trhy a získati
nové, je centrální otázkou veškerého
kapitalistického podnikání. Tomuto účelu
věnují se všechny síly. A proto ani
Československo v tomto období imperialismu nemůže
býti ušetřeno dobývání
trhů a musí nésti všechna risika s imperialistickou
politikou spojená.
Předložený návrh zákona, kterým
se povoluje vrácení obchodových daní
kapitalistům a vývozním podnikům průmyslovým
je pouhým odrazem této dobývačné
politiky. V navrhovaném zákoně se dává
ministrovi financí plná moc, aby vývozním
podnikům průmyslovým nebo sdružením
takových podniků vrátil zcela nebo částečně:
1. daň z obratu nebo daň přepychovou, zaplacené
z dodávek surovin a polotovarů, které vývozní
podniky průmyslové upotřebily k zpracování
na zboží vyvezené do ciziny nebo kterých
použily jako součástky při výrobě
zmíněného zboží nebo jako obalu
při vývozu zboží;
2. daň přepravní zaplacenou za přepravu
zboží vyvezeného do ciziny a za přepravu
surovin a polotovarů potřebných k výrobě
zboží vyvezeného do ciziny.
Podmínkou vrácení daní podle citovaného
znění je, že daně uvedené tvoří
takovou složku, že je tím ohrožena soutěživost
některého průmyslového odvětví
při vývozu a ministr financí má se
dohodnouti s ministrem zemědělství nebo obchodu,
komu, v jaké výši, jakým způsobem
a za jakých podmínek se daň vrátí.
Předloha je skoupá na slova, za to však bohatá
na rozdávání, neboť jde o favorisovaný
kapitál. Na tom můžeme právě
posouditi protiklady a překážky, které
se staví v cestu vzrůstu kapitalistické konsolidace,
v tomto případě pak vzrůstu konsolidace
Československa.
Bezprostřední podnět k navrhovanému
zákonu zavdala krise v cukrovarnickém průmyslu,
která je pro Československo tím větší,
že jde o průmysl zemědělský,
který je ze dvou třetin své výroby
odkázán na světový trh a který
v posledních letech trpí všeobecným
tlakem konkurence, zejména pak tlakem kubánského
cukru a kubánské suroviny. Opatření
anglických průmyslníků, kteří
tak jako v Československu srůstají se státním
aparátem, vynucujíce si na vládě proticelní
opatření na rafinádu, aby si tak mohli vybudovati
vlastní cukrovarský průmysl, postihují
československý průmysl stejně ostře,
jako jej postihuje kubánský cukr. Vedle československého
průmyslu je postižen více nebo méně
cukerní průmysl holandský, německý
a také polský.
Proto navrhované opatření, aby cukrovarníkům
a jiným vývozcům byly vráceny z vyvezeného
do zahraničí kontingentu obchodové daně
a aby tak mohli na světovém trhu soutěžiti,
mine se za krátko účinkem, neboť ke
stejným opatřením budou sahati i jinde. Pokud
pak se specielně týče krise cukerního
průmyslu, nehodlají kubánští
kapitalisté ustoupiti a zmenšiti výrobu třtinového
cukru, nýbrž prohlásili prostřednictvím
své vlády, že kubánská vláda
nebude omezovati výrobu cukru kubánského
a že tedy mění své původní
stanovisko nepřipustiti větší výrobní
kontingent, než jak byl své doby berlínskou
cukerní konvencí ujednán.
Hospodářský sbor pro otázky hospodářské
při Svazu Národů, který jmenoval zvláštní
delegaci pro prozkoumání otázky cukerní
a uhelné krise, tvářil se velmi kysele po
obdržení této zprávy kubánských
průmyslníků, neboť seznal, že proti
kapitalistickým dravcům je bezmocný a že
to s řešením a se zkoumáním cukerní
a uhelné krise ve Svazu Národů dopadne tak,
jako se všemi těmi poradami o odzbrojení. V
době imperialismu není případu, kde
by kapitalisté se zřetelem na své slabší
konkurenty vyklizovali dobrovolně posice. Proto ani kubánští
dobyvatelé trhu nemohou jednati jinak než jednají.
Cukerní krise byla zapříčiněna
vedle toho i poklesem cen cukru na světovém trhu.
Kubánský cukr je na světovém trhu
levnější. A jaké se toho objevily důsledky?
Nikoli takové, jaké zajisté očekával
konsument, v tomto případě pak československý
zvláště, že totiž cukr v zemi výroby,
která je odkázána ze dvou třetin svého
výrobního kontingentu na vývoz a která
trpí všeobecným tlakem levnějšího
cukru zahraničního, bude lacinější.
Naopak, finanční a průmyslový kapitál
v ČSR odpověděl na pokles cen cukru na světovém
trhu kartelem cukerního průmyslu. A kartel pak na
tuto situaci odpověděl dělníkům
nižší mzdou, řepařům nižší
cenou za surovinu a konsumentům pak zdražením
cukru. Dobrodiní kartelu, který má monopolní
právo prodeje nemůže býti skvěleji
prokázáno než právě v tomto případě.
Tato předloha o vracení obchodových daní
průmyslníkům znamená přivlastnění
si daní vymačkaných z největší
části na chudém obyvatelstvu a přímou
finanční podporu státní monopolům,
kartelům a trustům. Dnes jsou to cukro- a uhlobaroni,
zítra to budou textilbaroni, sklářský
průmysl, sladovnický, pivovarský - neboť
velká část průmyslu v ČSR je
odkázána na vývoz. Všichni zápasí
o udržení po případě o získání
nových trhů, byvše ze starých odbytišť
vytlačeni a všichni budou ve smyslu ustanovení
zákona dokazovat, že požadované vrácení
daně tvoří takovou složku, že je
tím ohrožena soutěživost v zahraničí.
A kontrola průmyslníků? Což cukrobaroni
nepodali sami v minulých dnech na Englišových
finančních revisorech, které tam poslal
na kontrolu cukerního hospodářství,
aby poznal, do jaké míry jsou požadavky cukrovarnického
kartelu oprávněny, důkaz, že žádné
kontroly nepřipustí - oni je totiž do cukrovaru
ani nepustili - a že v kapitalistickém zřízení
není se strany státu žádná kontrola
kapitalistů možná. Kontrola státních
orgánů nad kapitalisty v období imperialismu
a diktatury finančního kapitálu, kontrola
výroby a zisku po všech těch daňových
defraudacích, po vynucených desetimilionových
daňových odpisech a po daňových úlevách,
kontrola kapitalistů po sanaci zkrachovaných bank
- jaká to ironie! Odepsat a vrátit daně průmyslníkům
znamená nejen dar státní pokladny cukrovarnickému
kartelu, aby svedl boj s anglickými karteláři
a dobyvateli světa, nýbrž také nový
důkaz o srůstání agrárního
a finančního kapitálu se státem. To
znamená, že se nám tu rýsuje státní
kapitalismus. Československý kapitál má
také v jistém slova smyslu povahu kapitálu
imperialistického. Každý kapitalistický
stát, tudíž i ČSR, je samotnou vnitřní
povahou kapitalismu nucen k hospodářské a
politické expansi, která za dnešního
stadia vývoje kapitalismu nabývá formy imperialistického
výboje. Monopol je válečným heslem
cukro-textil- uhlo- i kovobaronů. Konkurence je nahrazována
monopolem, posléze státním kapitalismem.
Cla, politika dumpingu, kartely, obchodní smlouvy a nade
vším se vznáší reflexe odbyté
a nově připravované války. Taková
je devisa nynějšího období. Jaké
další poučení z tohoto navrhovaného
opatření plyne? Že kapitalismus může
zaměstnávati dělníky viz důvodovou
zprávu, - jen tak dlouho a potud, pokud má odbyt
pro jimi vyrobené zboží. A poněvadž
tedy domácí trh nemůže přijímati
zboží, vede se tlak na zahraniční trhy.
Ale tam není pídě země, která
by nebyla už předem rozdělena; nalézti
odbytiště, které by nebylo již nějak
chráněno, nelze. Ochrana trhu domácího
před cizím zbožím, celní politika
a tlak nebo dobývání zahraničních
trhů, to je znakem dnešní politiky kartelů
a trustů. Proto kapitalisté křičí:
podporujte vývoz!
A aby dobyli trhů, aby získali místa na světovém
trhu, koncentrují výrobu, provádějí
racionalisaci, která vraždí po desítkách
lidí, přesunují daně na pracující
lid a uzavírají kartely. Ale sem také patří
veškerá politická, policejní a vojenská
opatření, směřující
k tomu, držeti lid na uzdě, aby nebojoval za vyšší
mzdy a nebránil tak soutěživosti kapitalistických
dravců.
A tak s hlediska mezinárodního vzato, politika kartelů
a trustů dostává se do velikého víru
politického, čili jde o konkurenční
zápas imperialistů. Kartely a trusty jsou v každém
takovém případě nástrojem imperialistické
politiky. Kartely a trusty zvyšují válečné
nebezpečí. Dnes je to vypjatá politika celní,
tlak a boj o místa na světovém trhu a zítra
je to z těchže příčin válka.
A všechny známky nasvědčují,
že válečné nebezpečí je
blízké. Boj imperialistů o trhy a boj mezi
imperialisty o tyto trhy zvyšují nebezpečí
válečné. Všade se také v zájmu
těchto dobyvatelů zahraničních trhů
zbrojí. Také v Československé republice
se v důsledku toho zbrojí o překot. Škodovka
pracuje plnou parou na válečné výzbroji
a na vojenských dodávkách. V muničních
odděleních se pracuje na 3 směny. Odtud a
proto také to potlačení, své doby
publikované zprávy výboru Nár. banky
o velmi dobrém provozu a zaměstnanosti Škodových
závodů Hodačem. Odtud a z tohoto titulu válečného
nebezpečí a příprav na válku
ona zuřivá persekuce komunistické strany
Československa a veškerého třídně
uvědomělého dělnictva.
Čsl. finanční a průmyslový
kapitál následuje příkladů
ostatních, stává se nutně dobyvačným,
imperialistickým a jako takový dává
státnímu zřízení svůj
ráz. Demokratická zařízení
jsou nepotřebná a hází se do staré
veteše, jsou nepotřebným brakem. Stát
se stává vysloveně kapitalistickým.
Finanční kapitál dobývá pak
za pomoci stran trhy i státní pokladnu. Všechno
je mu podřízeno. Vláda i armáda. Vláda
mu dává plnou moc k rabování státní
pokladny, naplňované z peněz dělníků
a pracujících rolníků. Upozorňujeme
na to rabování kapes dělníků
a pracujících rolníků veškeren
pracující lid. Voláme je do boje proti čsl.
imperialistům.
Předloha o refundaci obchodových daní průmyslníkům
je dalším dokladem, kterak tu srůstá
agrární kapitál s finančním
a jak tento kapitál pak srůstá se státem.
Není to případ první ani poslední.
Hlavní nositelkou této politiky je vedle nár.
demokratické strany strana agrární, pomocí
jíž agrární buržoasie ovládla
přes Agrární banku řadu průmyslových
podniků. Porolničila cukrovary a lihovary, v nichž
dochází nyní k poklesu cen za suroviny, ačkoliv
ceny cukru i lihu stouply. Kartelářská politika
jí toto stlačování cen suroviny a
zvyšování cen hotových výrobků
umožňuje. Táž agrární buržoasie
pracuje k tomuto srůstání agrárního
kapitálu s kapitálem finančním vtahováním
zemědělského hospodářství
pomocí kapitalisticky vedeného družstevnictví
do sféry kapitálu finančního, což
je provázeno nebývalým vzrůstem moci
tohoto monopolistického kapitálu.
Kartel cukrovarnický, jak vidíme na tomto příkladě,
může pak tím spíše diktovati vysoké
ceny za cukr, a zároveň prosazovati největší
daňové výhody a slevy, ježto na vládních
lavicích a v ministerské radě má své
lidi, kteří jsou přímými i
nepřímými členy kartelu.
Nejdůležitějším činitelem
při tomto procesu srůstání finančního
kapitálu se státem jsou ovšem banky, které
jsou vrcholným výrazem kapitalistického hospodářství.
Průmyslová a zemědělsko-průmyslová
výroba v Československé republice jest odkázána
na úvěr a na úvěru spočívá.
Banky ovládají tak posléze všechen hospodářský
život, ať již prostřednictvím zápůjček
podnikům nebo vlastnictvím většiny akcií
podniků, po případě jich vlastnictvím
vůbec.
A tak imperialistická buržoasie, která má
cenné papíry státní a průmyslové,
která v bankách rozhoduje, má na konec také
vlastně všechnu státní moc ve svých
rukou a má v rukou i vládnoucí strany. A
protože je tedy státní aparát, jak už
jsem řekl, v rukou kartelářů a finančních
magnátů, splývají hospodářské
organisace buržoasie - kartely, trusty - s jejími
státními orgány.
Za takového stavu dostalo se zaplacení válečného
materiálu válečným dodavatelům;
honorování válečných půjček
a jinaké finanční operace státu -
jako krátkodobé půjčky ve výši
několika miliard - dějí se se zřetelem
na bankovní piráty. Sem patří také
zákon o elektrifikaci a subvencování t. zv.
všeužitečných společností,
sanace zkrachovaných bank zvláštním
fondem ve výši 1,650.000 Kč. Jen mimochodem
uvádím, že z tohoto sanačního
fondu podílelo se 19 nejpřednějších
bank a to v těch letech, v nichž vyplácely
ještě dividendy a to v celkové výši
310 mil. Kč. Sanace se neděla se zřetelem
na drobné vkladatele, jak bylo namlouváno, nýbrž
se zřetelem a v zájmu bankovních pirátů
a sloupů politických stran.
Zákon o stabilisačních bilancích byl
dalším darem pro podnikatele. Jím se vyrovnává
disparita investovaného kapitálu a domněle
se zmenšují dividendy, jichž výše
za předchozího stavu bila přímo do
očí. Také v t. zv. daňové reformě
dostalo se kapitalistům a bankám značných
výhod daňových. Finanční úlevy
dostalo se jim při vypisování obecních
a okresních přirážek, které jsou
nahrazovány různými dávkami, postihujícími
dělníky a drobné zemědělce.
K tomu nyní přistupuje tento návrh na refundaci
obchodových daní průmyslníkům,
což vlastně znamená zřízení
nového státního garančního
fondu pro vývozní průmysl. Touto sanací
má se upevniti moc imperialistické buržoasie.
Ještě o některých zevních znacích
tohoto srůstání finančního
kapitálu se státem: tak ministerstvo financí
stojí pod přímou režií Živnobanky
a bankovního kapitálu. Celá finanční
politika státu děje se pod zorným úhlem
bankovního kapitálu. Ministři tohoto resortu
rekrutovali se ze Živnobanky - Rašín,
Bečka. Agrární ministr Sontág
šel ze svého resortu přímo na presidentský
stolec Angločeské banky.
Finanční a průmyslový kapitál
zkorumpoval jednotlivce i celé strany za tím účelem,
aby snáze mohl ovládnouti stát. Vtahoval
špičky stran státotvorných do správních
rad bank a průmyslových podniků. Získal
je penězi, jednak jim odevzdal část průmyslových
a cenných papírů. Kapitál kooperoval
tu přímo se stranami a jich vůdci. Takovéto
kooperaci finančního a průmyslového
kapitálu s agrární stranou mohou si navzájem
děkovati: president Škodových závodů
Šimůnek za senátorský mandát
a za celé panství v ceně několika
milionů, které obdržel při provádění
pozemkové reformy. Také centrální
ředitel Škodovky, Maglič, z tohoto titulu získal
panství. Naproti tomu zase agrární senátor
Vraný může o sobě a svých
přátelích říci, že jsou
držiteli akcií Škodových závodů
a že mohou získaný takto kapitál investovati
do přidělených zbytkových statků
a vykupovati jiné cenné papíry.
Tak tu tedy srůstá stát s finančním
a průmyslovým kapitálem a celé strany
za pomoci špiček, které tento kapitál
vtahuje za členy správních rad a dosazuje
za presidenty průmyslových podniků. Nejužší
spojenectví s těžkým průmyslem
a bankami má agrární strana. Tato strana
jihočeského selského rebelanta - pozdějšího
kacíře agrárního - Alfonse Šťastného,
strana, která co chvíli se dovolává
památky selských mučedníků
Koziny a Kubaty, srůstá tu denně s finančním
a průmyslovým kapitálem. Špičky
strany, zkorumpovaní vůdcové, přísahají
na památku svého zakladatele Alfonse Šťastného
a v hrsti mají průmyslové a bankovní
akcie. Potomci selských rebelů Koziny a Kubaty jsou
několikanásobnými členy správních
rad.
A sociální základna agrární
strany - representantky této protilidové a protisociální
politiky kartelů - leží v malém a středním
zemědělci, jemuž statkáři zvyšují
pachtovné, ceny umělých hnojiv a snižují
ceny surovin pro zemědělský průmysl.
Strana je velká počtem nejdrobnějších
zemědělců, ale vládu nad nimi mají
karteláři a bursiáni.
Statisíce přirozených spojenců proletariátu
jsou využívány proti nim. To umožňují
popanštělí vůdcové domovinářství,
kteří za dary vyplývající z
členství správních rad převzali
úlohu popravčích každého oposičního
hnutí. Při tom vyšlapávají zbyťáky
pro agrární vyvolence.
Jediným vážným činitelem v mezinárodním
i národním měřítku proti takovéto
politice jest komunistická Internacionála a její
sekce. Jestliže imperialistická buržoasie, aby
mohla prováděti svou imperialistickou politiku,
provádí bezmeznou persekuci proti komunistickým
stranám, jestliže československá buržoasie
používá svého státního
aparátu k potlačování a persekuci
KSČ. a revolučního dělnictva, přece
neudrží svého třídního
panství. Přes veškerý teror a persekuci,
přes metody boroňovské, kročehlavské,
přes persekuci a zastavení tisku, přes maďarské
volby a Rozsypalovské metody, nezničíte stranu.
My půjdeme kupředu. Tak jako nepodařilo se
zničiti komunistické strany na Balkáně
ani pomocí fašistického vyvražďování
tisíců dělníků a rolníků
v Bulharsku, ani pomocí siguranzy v Rumunsku, - strana,
byť v podzemí, má vliv na rolníky, jak
to ukazují zvláště poslední události
na Balkáně - tak se to nepodaří ani
v Československu. Komunistická strana Československa
opírajíc se o komunistickou Internacionálu,
majíc zářný příklad
ve Svazu Sovětských Socialistických Republik,
ve spojení s pracujícími rolníky učiní
také konec třídnímu panství
imperialistické buržoasie. (Potlesk komunistických
poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava jest skončena.
Žádám o přečtení podaných
návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
1. Návrh posl. Chalupy, Svobody, dr J. Macka a soudr.:
Navrhujeme, aby přes vládní návrh
tisk 1686, kterým se povoluje vrácení daně
z obratu nebo přepychové a daně přepravní
vývozním podnikům průmyslovým,
přešlo se k dennímu pořadu.
2. Pozměňovací návrh posl. Bradáče,
Mlčocha, dr Dolanského, dr Budaye, dr J. Matouška,
Stenzla, Hodiny, Hawelky a druhů:
Navrhujeme:
1. aby v nadpise zákona slovo "průmyslovým"
bylo nahrazeno slovem "výrobním";
2. aby v §u 1 bylo nahrazeno: v odst. 1 slovo "průmyslovým"
slovem "výrobním" a v č. 1 slovo
"průmyslové" slovem "výrobní",
v odst. 2 slovo "průmyslového" slovem
"výrobního";
3. aby v §u 2 slova "zemědělství
a obchodu a, pokud jde o daň přepravní, s
ministrem železnic" byla nahrazena slovy "zemědělství,
obchodu a železnic".
3. Resoluční návrh posl. de Witte a
soudr.:
Vláda se vybízí, aby podala návrh
zákona, jímž se ruší daň
z cukru, zároveň však se činí
i přiměřená opatření,
aby se cena cukru snížila o plnou částku
daně a aby se tak zvýšila zdejší
spotřeba.