Předseda (zvoní): Dávám
slovo k doslovu panu zpravodaji posl. dr Černému.
Zpravodaj posl. dr Černý: Slavná sněmovno!
Debaty o vládním návrhu tisk 1686 zúčastnila
se řada pp. řečníků a některé
jejich vývody, pokud nenesly se ve znamení 2. prosince,
totiž nastávajících voleb, ukládají
mně povinnost, abych na ně několika slovy
reagoval. Páni kolegové z oposičních
stran německých vyslovovali souhlasně pochybnost,
že zákon, který je právě projednáván,
bude nacionálně spravedlivým a že bude
se jím vycházeti stejně vstříc
průmyslu německému jako průmyslu českému.
V této věci chci říci, že námitky
tyto nejsou oprávněny ani odůvodněny.
Pánové vědí, že podobný
zákon dnes projednávanému zákonu již
máme, a to zákon o vrácení uhelné
daně a vědí také, že zákon
tento byl praktikován, zejména pokud se týče
průmyslu sklářského a průmyslu
porculánového tak, že ve smyslu a intencích
tohoto zákona bylo sleveno od 1. února 1927 v celku
plus minus 10 mil. Kč a že tyto slevy přišly
k dobru ponejvíce vlastníkům německým
a průmyslu německému. Vždyť je
přece všeobecně známo, že právě
průmysl sklářský a průmysl
porculánový jest jen z nepatrného procenta
v rukou příslušníků národa
československého. Tedy výtky a námitky
tyto jistě neobstojí a nejsou odůvodněny.
Pan kol. Simm, který mluvil o krisi průmyslu
cukerního, doporučoval k odstranění
krise koncentraci průmyslu podobně jako je tomu
v Německu, kde prý není poměrně
tolik cukrovarů, ale jsou lépe využity, kde
je tedy výroba koncentrovaná. Prohlásil zde
výslovně, že tam pracuje cukrovar až 8
měsíců, kdežto cukrovary naše pracují
pouze 2 až 2 1/2 měsíce
a pod. Nerozuměl jsem tomu, jakým způsobem
tato koncentrace by se měla státi, ale myslím,
že p. kol. Simm se mýlil s rafineriemi, které
pracují 8 měsíců, případně
i déle. Surovárny mohou pracovati maximálně
pouze 2 nebo 3 měsíce, poněvadž jinak
surovina, řepa, by podlehla zkáze a tím by
povstaly nesmírné ztráty pro cukrovar. Myslím,
že tento návrh na koncentraci a na odstranění
krise dosti dobře neobstojí. Všichni pánové
z německých oposičních stran uváděli,
že jedná se specielně o průmysl cukerní,
o průmysl československý, zapomněli
ovšem, že i průmysl cukerní ještě
dnes ze značného procenta je v rukou německých.
To je konstatování prostého fakta na vývody
oposičních pánů z německých
stran.
Nyní dovolil bych si několik slov k vývodům
p. kol. Chalupy. Pan kol. Chalupa prohlásil
v úvodu své řeči, že vláda
zde opouští právní řád,
vstupuje na cestu zákonodárné libovůle
a že vzhledem k tomu, že dny její budou v nejkratší
době sečteny, hledí zachrániti, co
se zachrániti dá, zejména se snaží,
aby dotyčný zákon refundační
v nejkratší době uskutečnila. V tomto
ohledu se p. kolega Chalupa mýlí. Myslím,
že on sám je přesvědčen, že
i koaličním stranám záleží
na tom, aby právní řád v naší
republice nebyl opouštěn a aby i zákony, které
se dělají v dnešní koaliční
majoritě, byly ve všech směrech objektivní
a dokonalé. Připouštím, že není
všechna správné, že může býti
na místě snad i věcná kritika, ale
pánové, tato kritika patřila i zákonům
z dob, kdy jsme je nedělali jen my, koalovaná většina
občanských stran, nýbrž kdy jsme je
dělali společně, třeba v rudozelené
koalici. I zde bylo různým zákonům
mnoho vytýkáno a právě velké
zákony z těchto dob jsme novelovali a nestalo se
nic a budeme to dělati dále a dělá
se to i ve velkých státech starých, politických
zákonodárných tradic.
Bylo vytýkáno, i pány řečníky
z německé strany i p. kol. Chalupou a Netolickým,
že jde zde o zmocňovací zákon. Zejména
p. kol. Netolický vyslovoval podiv, že se může
tak velký problém, jako je refundace daní
obchodových, řešiti zmocňovacím
zákonem. Mohou zde býti jisté defekty zmocňovacích
zákonů, ale zase dovoluji si poukázati k
tomu, že i když jste s námi dělali zákony,
dělali jsme řadu velkých a důležitějších
zmocňovacích zákonů. Za vašeho
režimu jste to s námi stejně dělali
anebo my jsme to dělali s vámi, jako ve finančních
věcech byl to zmocňovací zákon za
ministra financí dr Rašína a bylo to
velké zmocnění na př. při dávce
z majetku. (Posl. Chalupa: S jakou kontrolou, pane kolego?)
Pane kolego, s kontrolou celkem bezvýznamnou a nepatrnou.
Ministr financí v §u 4 tuším mluvím
o zákoně o dávce z majetku - byl povinen
vyžádati si dobré zdání obchodních
a živnostenských komor nebo zemědělské
rady.
V této věci jsem se informoval v ministerstvu, i
mě samotného zaráželo že zde chybí
na publicitě, jak bylo vytýkáno v rozpočtovém
výboru i zde. Ale je přirozeno, a nijak to není
možno, že ministerstvo financí i v případech
refundace daní obchodových musí získávati
objektivně informaci, když jí nebude jinak
míti, zase u obchodních komor, event. zase u zemědělské
rady.
Pánové, je však otázka, stačí-li
tato informace nebo dobré zdání? Myslím,
že je zde daleko silnější klausule, a
to v §u 2 zákona refundačního v novém
znění, které jisté pánové
znají, jak je navrhují koalované strany,
aby totiž ministr financí rozhodoval o těchto
věcech pouze a jen v dohodě s ministerstvem obchodu,
ministerstva železnic a zemědělství.
To máte kautelu více než dostatečnou.
Vždyť musíme míti přece také
nějakou důvěru k našim ministrům.
A nebyla to od stran koalovaných nedůvěra
k ministru Englišovi, jestliže zaklausulování
tohoto druhého paragrafu se stalo. Bylo to spíše
k posílení důvěry v celkový
zákon, aby poplatnictvo nemělo domnění,
bude-li jeden ministr o této věci rozhodovati, že
by zde snad mohlo platiti protekcionářství,
nechci užíti slova, zneužití.
Jistě stačí tato důvěra v ministra
nebo ve čtyry ministry, jistě různých
stran a různých politických směru;
ostatně zákon tento se nedělá na týden,
a kdož ví, jest-li pánové, kteří
dnes jsou v oposici, nebudou seděti v některém
tomto resortu a nebudou míti možnost, příležitost
a právo do této věci mluviti. (Posl. Koudelka:
Na ministerstvo zemědělství při tom
však nemyslíte?) Na ministerstvo zemědělství
jsem zrovna nemyslil. (Veselost.)
Další námitka, vážení pánové,
se strany pana kol. Chalupy a také Netolického
byla, že zákon není terminován.
Je pravda, že zde není termínu stanoveného,
kdy končí platnost tohoto zákona. Ale myslím,
že toto omezení časové ani není
potřebné, poněvadž při refundaci
jde hlavně o daň obratovou, a tato daň, jak
pánům je známo, je terminována zákonem.
Zákon o dani obratové platí do konce prosince
1929, tedy o něco více než rok. Tím
je i zákon tento rovněž terminován.
Dále bylo zde mluveno o tom, které industrie spadají
v obor refundačního zákona. Je přirozeno,
že ochrany zákona požívají industrie,
které octnou se v potížích, kde vyskytne
se to, co předpokládá zákon - kde
soutěživost toho kterého průmyslového
odvětví bude ohrožena. Před chvílí
jsem řekl, že máme něco podobného
již v průmyslu sklářském a porculánovém,
pokud se týče daně uhelné. Ale my
máme, velevážení pánové,
i případy, kde daň obratová byla slevována
právě těmto odvětvím porculánovému
a sklářskému, a to na základě
zákona obratového, kde, jak jsem se již zmínil,
je zmocněn ministr financí, aby v pádu exportní
krise tuto daň z části nebo úplně
vracel. Tedy všechna odvětví průmyslová,
která přijdou do krise, mají možnost
na základě tohoto zákona dovolávati
se podpory. (Posl. Netolický: Nač potřebujete
tedy nový zákon?) Pane kolego, zákon
obratový nenesl se v těch intencích. Je zde
otázka právní, zda byl ministr financí
ku vrácení daní v těch případech
vůbec oprávněn. Tímto zákonem
je tato věc přesně vymezena.
Dále bylo namítáno, že zde běží
o veliké desítky milionů, jakým způsobem
bude pamatováno na jejich náhradu v našem rozpočtu.
Je pravda, že jistě půjde o veliké obnosy,
jistě desetimilionové, avšak ministerstvo financí
na tuto okolnost pamatovalo a při sdělávání
rozpočtu na r. 1929 již preliminovalo nižší
položky těch kterých daňových
výnosů. Nebude tedy žádného otřesu
ani pokud se týče aktivity našeho státního
rozpočtu. (Posl. Koudelka: Ale řekněte
nám, pane kolego. proč ministr s tím nesouhlasí?)
Byl bych k tomu přišel také, udělal
jsem si o té věci také poznámku. Byli
to zejména p. kol. Chalupa, p. Netolický,
kteří o té věci mluvili. V daném
případě jsou pánové na omylu.
Tento zákon p. ministr Engliš podal, s. tímto
zákonem souhlasil a za tento zákon se stavěl.
(Posl. Koudelka: Náhodou tam není podepsán!)
Nemohu za to, kdo je na zákoně podepsán,
ale tento zákon není důvodem k podání
demise ministra financí, vím o tom, poněvadž
jsem jako referent o této věci s p. ministrem mluvil.
(Posl. Koudelka: Chtělo se více, než mohl
Engliš dáti!) Nemyslím, pane kolego.
Pan kol. Chalupa mluvil zde velmi obšírně
také o krisi řepařské. A mezi jiným
ptal se, co udělali řepaři, aby zmírnili
nynější krisi, jakým způsobem
vyšli vstříc, kde oni podali pomocnou ruku?
Vážení pánové! Na tuto otázku
jest, myslím, velmi snadná odpověď.
Jestliže by se mohlo mluviti o velikých ziscích
řepařů, snad v jednom nebo dvou letech, bezprostředně
poválečných, kdy cena řepy byla placena
v devalvované měně, řepaři
tyto zisky dávno ztratili, nehledě ani k devalvaci,
nýbrž v tom, že jsou zde již 3 léta,
kdy řepař nedostává za produkt svůj,
za řípu ani tolik, aby byl kryt režijní
náklad, aby byla odměněna jeho práce
a zúročen v hospodářství investovaný
kapitál. Řepař pro odstranění
této krise nemohl udělati více, a myslím,
že řepař udělal zde vůbec nejvíce.
Je to skutečně statečnost našich rolníků
v řepařských krajích, že přesto,
že cena řepy je tak nízká, neupustili
od pěstování řepy a pěstovali
ji z určité tradice. Dostane-li rolník příliš
málo, snad omezí osev řepný o nějaké
procento, ale nikdy doposud pěstování řepy
nezastavil. V tom je veliká láska k produkci řepné,
která je zakořeněna v řepařských
krajích opravdu způsobem velmi pozoruhodným.
V tom jsou veliké oběti. Víte, co loňského
a letošního roku dostává řepař.
Vždyť se sami setkáváte s těmito
stesky u vašich zemědělců. (Posl.
Koudelka: My chceme, aby mu cukr ovar zaplatil tu řepu
a ne ze státních peněz!) To my chceme
také, a řekl jsem to s tohoto místa již
obšírně v rozpočtové debatě.
Nesledujeme zde zájem cukrovarníků, naopak
hlavním byl nám zájem řepařů,
zájem našich rolníků, kteří
při této otázce jsou nejvíce postiženi
a prosím proto, abyste se na tuto otázku takto dívali.
(Posl. Chalupa: Proč cukerní průmysl a
banky, které jsou zde interesovány, nevykonaly svou
povinnost?) Pane kolego, to je starý boj organisace
řepařů a vůbec rolnictva v řepařských
krajích proti cukrovarům. Vy ty boje dobře
znáte, vy jste o nich také včera mluvil,
vy jste právě ze střediska, kde průmysl
cukrovarnický je nejrozšířenější
a kde byl v minulém století v letech osmdesátých
nejpostiženější. Za těchto bojů
čistě ideálních, kdy rolnictvo snažilo
se vymaniti se z područí nepřátelského
cukrovarnického kartelu, zrodila se veliká a důležitá
otázka, zakládání rolnických
cukrovarů. (Posl. Koudelka: Ještě dnes,
jak jste ráčil říci, jsou cukrovary
v rukou cizinců!) Ano, pánové, tolik
peněz a tolik moci rolnictvo nemělo. Tato otázka
je tak veliké důležitosti, že tak seriosní
strana, jako je strana soc. demokratická, musí uvažovati
o ní jen seriosně. Nerad bych o tom obšírněji
zde mluvil, vy znáte boje řepařů s
cukrovary, vy víte, co to dalo práce, než jsme
takový cukrovar dostali, třebaže to byl vždy
cukrovar druhého nebo třetího řádu.
Nikdy jsme nedostali prvotřídní cukrovar
a ze starých cukrovarů jsme museli dělati
teprve cukrovary nové. Kdybychom měli moc, abychom
od cizích koncernů další cukrovary odkoupili,
jistě bychom to učinili, a to ne z důvodů
hamižných, jak zde včera řekl jeden
pan kolega, ale z důvodů daleko vyšších,
nežli z důvodů, jak bylo tvrzeno, stranických.
Pánové, vy máte možnost o těchto
věcech se přesvědčiti, vy je ostatně
dobře znáte. (Posl. Koudelka: Když stát
dává subvence, řekněte nám,
o jakou kontrolu se postaral v cukrovarnické industrii?
Několik lidí tam rozhoduje o ohromném majetku!)
Vážení pánové! Myslím,
že kontrola je zde celkem irelevantní. Naše cukrovary,
ujišťuji vás, pánové, jsou otevřeny
jakékoli revisi a pokud já vím, pokud byla
revise u nás, nikdy před touto revisí nebyly
zavřeny dveře, jak zde bylo i p. kol. Chloubou
právě dnes konstatováno. Nemáme
příčiny k tomu, myslím, že krise
je dnes tak velká, že i bez kontroly se pozná.
Vždyť není třeba mluviti o ničem
jiném než o tom, co zde včera kol. Chalupa
řekl. Podívejte se na bursovní záznamy!
Cukr surový Ústí znamená dnes 140
Kč. Pro východní cukrovary, a pro vzdálenější
cukrovary je to 132, 134 Kč za 1 q suroviny. Zde je krise
notorická, tu je krise bez kontroly. (Hlasy: To je trvalé;
myslíte, že to udržíme?) Jsem o tom
přesvědčen, že ne. Já jsem to
také v rozpočtovém výboru řekl.
To je širší a hlubší problém,
než abychom my mohli tímto zákonem pomoci.
A stejně tak jsem přesvědčen, že,
má-li kdo zájem na tom, abychom pomohli cukrovarnické
krisi, že jste to právě vy z oposičních
stran jako pánové ze stran dnešní vládní
majority. Všichni víte, co znamenal cukr pro náš
stát v dobách popřevratových. Byl
to sám ministr Engliš, který ve svém
exposé v rozpočtovém výboru prohlásil,
že to byly velké miliardy, které právě
bezprostředně po válce export cukerní
dal státu a umožnil mu tak, aby nakupoval drahou mouku
v cizině, které jsme neměli dostatek. Velké
miliardy z cukrovarnictví zde získané umožnily
slevu na mouce a učinily ji cenově přístupnou
i dělnictvu. (Posl. Koudelka: To nebylo zásluhou
cukrovarníků!) To nebylo zásluhou cukrovarníků,
ale bylo to zásluhou cukerního průmyslu.
Náš cukr vykonal po převratu však ještě
více - zachránil naši měnu před
největší katastrofou.
Vážení pánové! Proč má
vláda zájem i o cukerní průmysl? Proto,
poněvadž je to jeden z nejdůležitějších
a řekl bych nejvýznačnějších
našich průmyslů národních. Vždyť
surovina, řepa, dále všecko to, co potřebujem
k výrobě cukru, vyrábíme doma uvnitř
hranic našeho státu, nepotřebujeme ani jediné
věci z ciziny, ať jsou to již stroje, oleje,
koks nebo uhlí. To všecko je domácí
naše produkce. Co tisíců dělnictva zaměstnáváme
v těchto všech výrobních odvětvích.
Tady je ten veliký zájem státu. A další
zájem státu jest ve značných daních,
které přináší cukerní
průmysl. Cukerní daň činí 600
mil. Kč. (Posl. Koudelka: Pan Mandelík, myslím,
nepotřebuje sanaci!) Pane kolego, o tom jsem přesvědčen,
že nepotřebuje. Dále je to daň obratová,
daň dopravní, která se ukládá
při dopravě cukru a daň uhelná. Ministerstvo
železnic má také při kampani velký
příjem, circa 150 mil. Kč. (Posl. Koudelka:
A co tarify? Mohou dovážeti za polovinu!) Pánové,
já zde mluvím o bezprostředním interesu
státu, a musí zde býti tento interes, poněvadž
nejsme tak silni, abychom mohli riskovati úpadek průmyslu
cukrovarského. V tom smyslu, myslím, že musíte
jíti s námi, že musíte s námi
pracovati, musíte hledati klíč k rozřešení
situace. Víme, že tímto nepatrným darem
nepomůžeme a pomoci nemůžeme. Myslíte,
vážení pánové, že my ne
máme zájem na tom, aby cukerní daň
byla snížena? (Posl. Koudelka: Poněvadž
zvýšíte cenu cukru pro sebe!) Ne, prosím,
jsme stejně tak konsumenty, dělník je stejně
konsumentem cukru jako rolník, ano rolníku to přichází
ještě tížeji, jestliže má
platiti za produkt, který vyrábí, tak vysokou
cenu. Buďte ubezpečeni, že v tomto smyslu se
sejdeme na jedné platformě, ale není možno,
abychom brali vážně návrhy, jako je
návrh německých sociálních
demokratů, resoluční návrh pana kol.
Hackenberga, aby byla daň cukerní úplně
odstraněna. Jsem přesvědčen, že
on tento návrh toho času nemůže bráti
vážně, poněvadž ví, že
to není toho času možno. (Výkřiky
posl. Hackenberga.)
Není sporu, vážení pánové,
že cukerní daň naše uvnitř státu
je daní velice tíživou a vysokou. To přiznáváme
stejně tak jako vy a souhlasíme s jejím snížením.
Musíme hleděti, abychom pro futuro, a pokud možno
nejdříve, tuto daň odbourali, abychom tento
náš národní domácí produkt
učinili přístupným všem vrstvám
(Výkřiky.) ve větší míře,
než tomu je. Naší snahou je, abychom zvýšili
domácí konsum, a musíme k tomu pracovati,
poněvadž ve velké konkurenci světové,
které je náš cukr vydán, je tato otázka
pro nás nesmírně důležitou, neboť
nejlepším konsumentem v průmyslu je konsument
domácí, ať jde již o cukr nebo o jakékoliv
průmyslové odvětví jiné.
Pan kol. Chalupa při zmínce o rolnických
cukrovarech mluvil o jejich přeinvestování
a s jistým despektem, nevím, zdali jsem měl
dobrý dojem, dokonce vyslovil určitá jména.
(Posl. Chalupa: Nikoliv, prosím, já jsem toho
užil jinde, že vláda by musila poručiti
nejdříve sobě a že tato vláda,
kde jsou přímí interesenti, poručiti
si nedovede! Za to není potřebí se styděti!)
Pokud se týče rolnických cukrovarů,
tato otázka je po mém soudu rozřešena
příznivě, a to ne touto pomocí. Já
jsem si nedovedl vypočítati, co z toho zákona
přijde na rolnické cukrovary, ale myslím,
že je to nepatrný pakatel, který nemůže
nic znamenati. Rolnické cukrovary v těžké
své situaci, do které byly přivedeny bez
své viny, dovedly se udržeti, důvody je ovšem
potřebí hledati jinde, a to v obětavosti
rolnictva (Potlesk.), které tyto cukrovary neopustilo
ani v nejhorších, nejtěžších
dobách, kdy jim banky odnímaly úvěr.
A nebyli to rolníci a řepaři jen příslušníci
mé politické strany. Máme řadu cukrovarů,
ve kterých velké procento akcionářů
se rekrutuje z řad malých rolníků,
kteří jsou z řad socialistických a
jiných, a to aspoň v cukrovarech, které já
znám, kde já mám možnost nahlédnouti
do vnitřních poměrů.
Tedy zde zemědělci vykonali svoji povinnost, rolnictvo
zachránilo své cukrovary a také na nikoho
jiného nespoléhá a spoléhati nemůže.
Jestliže rolnické cukrovary přišly do
těžké situace, byly to důvody, o nichž
mluvil kol. Chalupa, byly to investice. Vždyť
převzali jsme cukrovary, které byly před
zavřením, za které jsme musili zaplatiti
veliké obnosy a ze kterých teprve velikými
investicemi jsme udělali podniky české, které
jsou chloubou českého cukerního průmyslu
a požehnáním krajům. kde jsou.
Pan kol. Netolický, myslím, správně
poukázal k tomu, že znění vládní
osnovy, jak byla podána, je nejasné tam, kde se
mluví o refundacích, poskytovaných podnikům
průmyslovým. Zmínil se o tom, že podle
živnostenského řádu nerozeznáváme
podniky průmyslové, nýbrž podniky provozované
po továrnicku a po živnostensku. Ve smyslu tomto bude
vládní osnova k návrhu v rozpočtovém
výboru daném opravena, že na místo výrazu:
"podniků průmyslových" budou slova
"podniků výrobních". V tom pak
jsou zahrnuty nejen podniky průmyslové v pravém
slova smyslu, kde se po továrnicku pracuje a produkuje,
nýbrž i podniky živnostenské, kde a jsou
takové případy snad - větší
živnostník sám jest exportérem.
Ohledně námitky p. kol. Netolického,
že je rozpor mezi důvodovou zprávou mojí
a vládní osnovou, zejména pokud se týká
otázky exportu cukru do Anglie, myslím, že
se pan kolega mýlí. V intencích zákona
jest, aby se slevovaly obchodové daně, daň
obratová, daň uhelná a daň dopravní
těm podnikům, které vyvážejí,
ale které nemohou soutěžiti s cizinou proto,
že kterákoliv z těchto daní soutěživost
jejich ztěžuje anebo znemožňuje. V důvodové
zprávě se myslí na ony státy, kde
není daně obratové anebo není uložena
v té výši, jako u nás. To jest právě
Anglie, kde obratové daně není. Není
zde žádného rozporu a jestliže ministerstvo
financí může povoliti refundaci našeho
exportního cukru, vyváženého do Anglie,
odpovídá to duchu zákona a také mojí
důvodové zprávě.
Tím jsou, doufám, zodpověděny námitky
p. kol. Netolického, že je zde jednostrannost
zákona, že se poskytuje úleva pouze podnikům
průmyslovým a nikoli podnikům po živnostensku
provozovaným.
Pan kol. Netolický mluvil také o aktivitě
rozpočtu a eventuelním jeho ohrožení
O tom jsem již mluvil, když jsem si dovolil odpověděti
na vývody p. kol. Chalupy.
Ke konci chci ještě upozorniti, že nesmíme
zapomínati, že jde zde o daně mimořádné.
o daně zvláštní a o daně provisorní.
Není o tom sporu, že tyto daně, které
vynášejí pro náš rozpočet
přes 3 miliardy ročně, jsou velmi těžkým
balastem na našem hospodářském životě
vůbec. Pan ministr dr Engliš správně
ve svém exposé prohlásil, že tyto daně
neodpovídají ani geografické ani národohospodářské
struktuře našeho státu. To je nesporná
věc, a musíme se proto snažiti, abychom je
krok za krokem odstraňovali, abychom je eliminovali vůbec
z našeho daňového indexu. Ovšem, že
to bude trvati ještě dlouhou dobu, poněvadž
úbytek 3 miliard hned nenahradíme. To jest veliký
finanční problém, jehož vyřešení
bude trvati ještě drahnou řadu let, ale doufejme,
že poměry hospodářské budou silnější
a že nás donutí k tomu, aby v této věci
se postupovalo tempem pokud možno rychlým. (Výkřiky
na levici.)
Vážení pánové! K vládnímu
návrhu právě projednávanému
byly podány dva návrhy, a to pp. kol. Chalupy.
Svobody, dr Macka a soudr.:
"Navrhujeme, aby přes vládní návrh
tisk 1686, kterým se povoluje vrácení daně
z obratu nebo přepychové a daně přepravní
vývozním podnikům průmyslovým,
přešlo se k dennímu pořadu."
Ovšem, že se pro tento návrh vysloviti nemohu.
Dále byl zde podán návrh stran koaličních
v tom smyslu, jak jsem si již dovolil vysvětliti.
Změna oproti zprávě výboru rozpočtového
bude v tom, že tedy slovo "průmyslovým"
bude nahrazeno slovem "výrobním". V §u
2 bude změna v tom smyslu, že zmocnění
uděluje se ministru obchodu, zemědělství
a ministru železnic. Odpadne tedy znění §u
2 přijaté v rozpočtovém výboru,
podle něhož ministr železnic měl býti
přibrán k rozhodování při řízení
o této věci jen tenkráte, když se jednalo
o daň dopravní.
To jsou tedy, vážení pánové,
návrhy, které k vládní osnově
byly podány. Navrhuji, aby vládní návrh
přijat byl v tom smyslu, jak byl přijat výborem
rozpočtovým s těmi změnami, které
navrhovány jsou v návrhu podaném posl. Bradáčem
a soudr. (Potlesk.)
Předseda (zvoní): Měli bychom
přikročiti ke hlasování.
Nebude-li námitek, odsuneme hlasování na
dobu pozdější a přikročíme
k projednávání dalšího odstavce
pořadu. (Námitek nebylo.)
Námitek není.
Projednáme tudíž další odstavec
pořadu. jímž jest:
2. Zpráva výboru pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností o usnesení
senátu (tisk posl. sněm. 1748) k vládnímu
návrhu zákona (tisk sen. 647 a 683), kterým
se zrušují úlevy stanovené z důvodu
války pro nastoupení a provozování
živností (tisk 1838).
Zpravodajem jest p. posl. Náprstek. Dávám
mu slovo.
Zpravodaj posl. Náprstek: Slavná sněmovno!
Dne 7. prosince 1915 vydáno bylo cís. nařízení,
kterým se poskytovaly z důvodů války
úlevy při nastupování živností
pro území Čech, Moravy a Slezska. Obdobné
ustanovení vydáno bylo uherskou min. radou a uherským
ministerstvem obchodu pro území Slovenska a Podkarpatské
Rusi.
Nařízení tato nebyla zrušena ani v Československé
republice, kde zejména v prvých letech splnila své
sociální poslání.
V posledním čase již nepřicházejí
na příslušné úřady žádosti
dovolávající se zmíněného
cís. nařízení, což zjištěno
bylo úředním šetřením.
Jest to důsledek postupující konsolidace
hospodářských poměrů a také
časový odstup od poměrů válečných.
Na tyto úlevy bylo upozorňováno zvláště
organisacemi válečných poškozenců
a nelze čekati v tomto stavu nějakých změn.
Možno proto s klidným svědomím přistoupiti
ke zrušení těchto ustanovení, ovšem
s určitou dobou přechodnou.
Zmíněné cís. nařízení
odpovídalo době válečné i poválečné,
kdy potřebí bylo výjimečným
opatřením umožniti zejména válečným
poškozencům nastoupení živnosti, vázané
průkazem způsobilosti, v zájmu uhájení
životní existence.
Odborné kruhy vytýkají, že se §em
7 zmíněného zákona ruší
v praksi úplně průkaz způsobilosti
a současně že se odstavcem 2 §u 8 ruší
rekursní právo společenstev v případech,
kde jde o udělení dispense podle zmíněného
cís. nař.
Ministerstvo obchodu, průmyslu a živností vypracovalo
na základě porad se zúčastněnými
činiteli, a zejména s ministerstvem soc. péče,
vládní návrh, který stal se podkladem
pro jednání a usnesení senátu.
Aby dána byla možnost využíti těchto
úlev všemi těmi, kterých se úlevy
týkaly, nabude zákon platnosti až rok po svém
vyhlášení ve Sbírce zákonů
a nařízení. Tím stává
se bez předmětnou námitka, že o úlevy
nebylo žádáno z neznalosti jmenovaného
cís. nařízení.
Resolucí, přijatou senátem a doporučenou
živnostenským výborem, se ministerstvo vnitra
vybízí, aby zvláštní vyhláškou
byly upozorněny kruhy, jichž se cís. nařízení
týkalo, aby během jednoho roku případné
své nároky uplatnily.
Výbor pro záležitosti průmyslu, obchodu
a živností přijal další resoluci,
aby ministerstvo obchodu vydalo příkaz živnostenským
úřadům, aby žádosti osob a zejména
válečných poškozenců, jež
požívali výhod podle zrušených
úlev z důvodů války pro nastoupení
živnosti, blahovolně vyřizovaly.
Tím odstraněny byly poslední hroty tvrdosti,
která mohla by se snad objeviti a doporučuji proto
slavné posl. sněmovně jménem výboru
pro záležitosti průmyslu, obchodu a živností,
aby usnesení senátu schválila.
Současně doporučuji ku přijetí
obě resoluce, které byly výborem živnostenským
ke zprávě připojeny. (Souhlas.)
Předseda: K této věci jsou přihlášeni
řečníci, zahájíme proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická stanovena byla 20 min. (Námitek
nebylo.)
Námitek není. Navržená lhůta
jest přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni řečníci
na straně "proti" pp. posl. Kopasz a Čermák.