Zde jest podle našeho přesvědčení
onen kausální nexus, ona příčinná
spojitost mezi poměry personálu a katastrofami,
zmnoženými o živelní katastrofu, kterou
dnes proděláváme.
Myslíte, pánové, když se vysmíváte
našim řečem o strašných poměrech
zaměstnanců, když zlehčujete naše
tvrzení, když zlehčujete železničáře,
kteří opravdu heroicky přecházejí
přes to znehodnocování, které je jim
údělem poslední léta v tomto státě,
myslíte, když drou, až padají, když
umírají mezi nárazníky a pod koly
vozů, myslíte, když je traktujete tím,
že jsou vrahy oněch lidí, jež jim byli
svěřeni k převezení, myslíte,
když svou většinou tady na konec přes
všechny naše řeči, ať jsou velké
nebo malé, ať jsou pěkné nebo ne, se
přesunete hlasováním, výrokem předsedy
sněmovny "to je většina", že
zprovodíte se světa to, co tu roste na vaši
zkázu, co tu roste jako pomsta za onu lehkomyslnost, s
jakou se stavíte k luštění tak velikých
státních otázek, jako je otázka úpravy
poměrů personálu, otázka zajištění
onoho živého inventáře, na kterém
na konec - jak vidíte dnes - spočívá
celá budova tohoto státu? Kdybyste se vysmívali,
jak chtěli, tak jsou věci a Nemesis přijde.
Žel osudu, že nejdříve musí se
zabíti buď rázem anebo vleklou nemocí
sta, snad tisíce těch herců, kteří
pracují za těch podmínek, jež jste jim
ve svém nepochopení určili. Ty všechny
velké oběti vám nejsou ničím.
Až když vás začne zábsti za nehty,
když vám je zima ve voze, když zůstanete
státi na trati v nevytopeném voze, pak teprve s
ohledem na vzácné vaše tělo slibujete
udělati to, co jste nedělali s ohledem na tento
stát a jeho existenci. Pak si teprve vzpomenete: Ti železničáři,
co ti lidé musí zkusiti!
Pánové, neviděli jste to dříve?
Vždyť jezdíte drahou. Nevidíte, že
máme personál restringovaný, - prosím,
k tomu není potřeba zvláštních
znalostí, to je viděti na první pohled -
nevidíte, že máme ve stanicích mezi
kolejemi hromady sněhu zmrzlého, ztvrdlého,
vražedné hromady, přes něž musí
pošinovači a vlakový personál vykonávati
službu od kolejí ke koleji? (Výkřiky
posl. Srby.) Nevšimli jste si také nikdy, že
topič u moderních strojů, které táhnou
o 100% větší zatížení než
dříve, že tento topič, který
v normální tuře vypálí 10 tun
uhlí, musí při těch abnormálních
poměrech vypáliti 15, 16 až 20 tun a nenapadlo
vás nikdy, když vidíte toho topiče,
jak dobývá každou lopatu uhlí ze zmrzlé
hromady? Co má dříve dělati, - přihrabávati
si uhlí, topiti, býti odpovědným za
levou stranu, za jízdu? Je vám lhostejné,
komu svěřujete své životy a majetky
za těchto okolností? To vám musí dříve
mrznouti uši a prsty, než si vzpomenete, že to
takhle nejde? Pánové, vidíte, že do
těch důsledků, ve kterých se nalézáme
dnes, nás zavedla lehkomyslnost vládní většiny,
které bylo tohle všechno stokrát předneseno,
ale která přešla přes tyto věci
k dennímu pořádku. Kdyby mohlo býti
mluveno o stranickém studu tak, jako se dnes může
velmi dobře mluviti o stranické nestydatosti, jsoucí
téměř na denním pořádku,
pak bych si dovolil pánům vedoucím stran
v osmičce organisovaných proti pracujícímu
lidu, poukázati na včerejší jednomyslné
usnesení ústavně-právního výboru.
Nemyslíte, pánové, že je to hanba dáti
dospěti věcem se soudci tak daleko, až tito
soudcové jsou nuceni vysílati své SOS do
celého světa, aby ukázali, jak lehkomyslně
se u nás dělá personální politika?
Není to hanba, není to ostuda, že po dvou letech
vašeho zbytečného zápolení a
namáhání se o zakrytí důsledků
vaší personální politiky, v tomto případě
u soudců, musíte přijíti a tak malincí,
tak nepatrní dělati pokání? Nebo snad
pánům za stupující vládní
strany v ústavně-právním vy boru nedovolila
"osmička" zjednati nápravu u soudců?
Udělali to na svou pěst? Pak by ta ostuda byla ještě
větší, když individuum jako takové
má míti více rozumu a pochopení pro
věci než individuum zorganisované v celku na
hájení tohoto státu a jeho zájmů.
Tam jste tedy povolili a povolíte i u železnic!
Není prostě možno za poměrů,
které vznikají z předčasnosti zákona
č. 103 na jedné, ze špatné systemisace
a z vládního nařízení č.
15/27 na straně druhé vykonávati u nás
službu. To jsem prohlásil panu min. předsedovi,
když nám poprvé dal panem ministerským
radou Fischerem přečísti osnovu vládního
nařízení č. 15. Nenarodil a nenarodí
se člověk, který by byl schopen na tomto
podkladě organisovati u nás poměry železničního
personálu tak, aby mohly službě železniční
vyhovovati.
Dovolte jen málo číslic! 14 roků zaměstnaný
pomocný zřízenec je tak šťastný,
že je jmenován definitivním. (Posl. Tomášek:
S jakým platem?) S platem 6.300 Kč ročně.
Po pravidelných srážkách nese tento
člověk domů 480 Kč měsíčně.
(Hlasy: Slyšte! To je hanba! To je zaměstnanec
našeho státu!) Pánové, tento člověk
je důkazem toho, jakou politiku dělají lidé,
kteří mají sociální smysl,
jaká politika byla dělána za doby socialistické
spolu vlády a jakou politiku dělají pánové,
kteří chodí po světě a štvou
zaměstnance proti socialistům, slibujíce
jim nevím co. Vedle tohoto člověka je druhý
člověk, o půl roku déle na dráze
sloužící, který do 1. července
1925 měl náležitost právní, aby
mohl použíti oněch ustanovení, jež
vymohli socialisté. Tento druhý člověk
je definitivní od 1. července 1925 a nalézá
se dnes po špatném pře vodu v 6. plat. stupnici
(Posl. Tomášek: S platem?) s platem přes
10.000 Kč podle toho, ve které je platové
stupnici. Mezi ním a tímto je půl roku rozdílu
na služební době a 15 i více let rozdílu
platového, poněvadž první, který
nedostal propočítání, jmenován
byl pouze do platové stupnice se začátečním
platem 6.300 Kč ve smyslu vl. nař. č. 15/27.
V poslední své řeči poukázal
jsem na to, že v územích pohraničních
jsou železničáři, kteří
pracují jako smluvní dělníci a 28
Kč a denně. Dnes mají býti jmenováni
definitivními. Ti lidé musí prositi, aby
je úřady nejmenovaly definitivními, poněvadž
za 28 Kč byli živi zle, ale za 21 Kč denně
včetně činovného nemohou býti
živi vůbec.
Min. předseda dr Švehla námi informován
několikráte si zavolal min. radu dr Fischera, aby
mu potvrdil, že nikdo nebude poškozen tímto zákonem
a vládním nařízením. On to
vždy tvrdil, jakmile jsme řekli, že to poškození
není hned, poněvadž je zaveden vyrovnávací
a doplňovací přídavek pro převedené,
ale že poškození počne s prvním
postupem, přeběhl přes tu věc. Úmyslně
nechal min. předsedu v omylu, nepřipustil, aby z
tohoto omylu byl vyveden. To je pravidlo, co zde říkám,
to není výjimka. Podle starého systému
byl by příští postup každého
podúředníka znamenal zvýšení
jeho příjmů o 500 Kč ročně.
Podle nového u převedených znamená
postup 750 Kč, z tohoto se mu strhne 2/3
vyrovnávacího přídavku, to je 500
Kč, 150 Kč doplňovacího, to je dohromady
650 Kč a místo 500 Kč postupuje o 100 Kč.
Za dva roky podle starého by byl postoupil o 500 Kč,
čili na tříletou lhůtu 750 Kč.
podle nového postupuje za 3 roky o 100 Kč Zde jest
poškození o 650 Kč a se zbytkem vyrovnávacího
a doplňovacího přídavku - jež
se dále odbourávají - vedle prodloužení
dvouletých lhůt postupových na tříleté
až 1000 Kč, a se znemožněním přestupu
do vyšších platových skupin, ještě
daleko více ztrácí na budoucích svých
příjmech i velmi příznivě převedený
zaměstnanec. Komu chtějí pánové
vykládat, že je to zlepšení poměru
personálu? Komu chtějí vykládat, že
je to úspora pro stát? Vždycky přece
postup znamenal vyšší vydání a
teď najednou znamená tu v řadě případů
nepatrné vyšší vydání o
100 Kč ročně. Při stokorunových
srážkách na vyrovnávací a doplňovací
přídavky a přece jen vydání
neklesají. Kde jsou uspořené peníze?
Opakuji, my přejeme každému a víme,
že je nutné, aby lidé na nejvyšších
místech byli honorováni tak, aby mohli opravdu svou
službu plně dáti státu k disposici,
ale jakmile tato spravedlivá věc je dělána
na účet nejnižších, nejubožších,
je to zločin, žádná spravedlnost a žádné
jednání, které by mohlo býti schváleno.
Vidíte, že kol. Jahn, resp. vyšetřovací
komise v Německu, velmi dobře vystihuje, respektive
naznačuje, kudy máme jíti k nápravě.
V prvních služebních hodinách personál
jest vinen na železničních katastrofách
v Německu - poněvadž vrchní stavba i
provozní prostředky byly celkem v pořádku
- a to proto, poněvadž nastupuje službu z domácnosti
zbídačelé, z rozvrácených poměrů
sociálních, ve kterých se nalézá
celá jeho rodina pro nedostatečný plat. A
u nás jest ještě hůře. Před
vánocemi, a někde, kde byl přednosta trochu
citlivější, po vánocích, propouštěno
sta a tisíce zaškoleného smluvního personálu.
Dnes nemáme kým obsaditi nemocemi uprázdněná
místa. Myslíte, že když někoho
propustíte na vánoce do nejhorší doby,
že vám půjde - když vstoupiti do železniční
služby se rovná sebevraždě - na železnici
pracovat za 20, 21, 22, 23 Kč denně? Při
tom je dáváte na brzdu, k dopravě. "Jo,
on má přece vedlejší příjmy."
Ano, v tom spočívá ten podvod, ten klam,
ve kterém je vláda a všichni činitelé,
kteří berou referát našich pánů
z meziministerské komise vážně a podle
něho jednají. Když má definitivní
brzdař 480 Kč měsíčně
na prvního a patnáctého bere 280 Kč
tak zv. mílové na stravné pro službu
na trati, rozumí se samo sebou, že vlastně
má on sám z těch mílových žíti
na trati, nehledě k otázce, je-li možné
za 7 Kč denně za těchto poměrů
na trati žíti? On však dnes musí zanésti
domů ženě i své stravné, aby
doplatila, co nemohla za měsíc zaplatit z těch
480 Kč po štěstí, které ho potrefilo,
že byl definitivně jmenován. Nekladete si nikdy
otázku, když pevný plat doplněný
vedlejšími příjmy jest užíti
pro rodinu, pro těžký bídný život,
z čeho ten člověk vlastně žije
pak na trati?
Dovedete si představiti, že tento člověk
celým svým příjmem ztěžka
uživí doma svoji rodinu. A co teď má vzíti
na sebe do těch mrazů? a trati mostecké sňali
nám brzdaře na smrt zmrzlého, nepřivedli
ho už k vědomí. Jinde a jinde snášejí
nám z vozů brzdaře, kteří jsou
ztuhlí. Teď si, prosím, představte,
pánové, kolik smyslu tu musí býti,
když se v této chvíli, kdy nám mrznou
lidé ve službě, na brzdě ve vetchém
svrchníčku, smluvní zaměstnanci, najdou
v ministerstvu železnic páni, kteří
myslí, že teď je zrovna vhodná doba k
tomu, aby jednali o tom, že dlouhého kožichu
pro brzdaře, poněvadž musí ve stanici
posunovati, je škoda; vypočítaně teď
při 35° mrazu, což činí při
stoupající rychlosti vlaku daleko přes 40°,
musí se jednati o tom, že se mají definitivním
zaměstnancům dostati pouze krátké
kožichy, aby mohli ve stanici lépe posunovati a pracovati.
Člověk se chytá za hlavu. Prosím,
když už nemáte jiných starostí,
odpusťte, slavná sněmovno, já to řeknu
vulgárně: Aspoň v této chvíli
o těchto věcech držte hubu! Když je taková
doba, když se zvoní umíráčkem,
nebavte se hloupými povídačkami. Je to velmi
divné, když si vzpomeneme, že na konec socialisté,
kterým se stále přičítá
rozvratná agitace atd., musejí v nejhorší
době jako v normální chvíli přijíti,
aby zachraňovali pro stát podmínky života,
jeho vývoje a hospodářství. Jaká
je to posice, jaká je to situace, když se najednou
takovýmto způsobem mění úlohy.
(Slyšte!)
Pánové, jiná věc. Na Slovensku přejímáme
personál. Košicko-bohumínský personál
unifikujeme. Je to definitivní personál, má
jaksi ze zákona právo býti považován
za státního občana, a tak se s ním
také jedná. - Když si tito lidé později
chtějí zjistiti státní občanství,
stvrzuje se jim, že státními občany
jsou, ale jenom od té doby, kdy žádali o potvrzení,
současně se jim sděluje, že však
nebyli státními občany v době, kdy
byli unifikováni, převzati od košicko-bohumínské
dráhy nebo MÁV. Takový je rozum pánů.
Výsledek je nakonec ten: Převzatí a unifikovaní
zaměstnanci brali ihned jako státní občané
drahotní přídavky a různé úpravy.
Na to všechno však neměli prý tehdy nárok,
proto se jim nyní strhne vše. Takovému chudákovi,
který je dnes po druhé občanem Československé
republiky, se dá premie na to druhé občanství
předpisem na 50-70.000 Kč náhrady za platy
mu přeplacené, poněvadž se myslilo,
že je státním občanem. A on vlastně
státním občanem prý nebyl! (Hlas:
To je neslýchané!)
Nebo jiná věc: Vy, pánové, mluvíte
ovšem v jiném jazyku o tom tak zv. Wetterwinklu na
Slovensku a Podkarpatské Rusi. Kdybyste aspoň v
tomto směru byli rozumnými politiky! Jak to musí
působiti: Na jedné straně řekne váš
ministerský předseda: ano, slovenská výhoda
se musí upraviti, to jest politická otázka
- a pak neštěstí chce, že se rozstůně
a ministerský rada Fischer si udělá s celou
věcí co chce, udělá právě
to, proti čemu se nejvíce šlo v desítce
při sdělávání zákona
103, proti čemu stály všechny politické
strany. Fischer je nad politické strany, nad vládu,
udělá si co chce. A tak poštvete si tam nerozumným
převedením slovenské výhody personál
proti sobě. Ale nemáte dosti na tom a děláte
i jiné věci. Pánové, když je
možno v jednom resortu zavolati člověka, který
kdysi byl ministrem v tomto resortu a říci mu: Poslouchejte,
vy nám musíte podepsati dekrety vaším
jménem, poněvadž tenkrát jste byl u
vlády, my ty dekrety musíme vystavovati s tou dobou
platnosti, aby to platilo zpětně a my nemuseli strhovat,
když to platí pro vojáky, pak to může
a musí také platiti pro železničáře
a musí platiti pro všechny ostatní státní
zaměstnance. To jest v dané věci jedině
rozumná politika. Když jste udělali hloupost
tenkrát a nepřišli jste na ni, napravte ji
nyní takovým způsobem, aby ti lidé
nemuseli platiti peníze, které kdysi dostali a dávno
utratili.
Spěji ke konci. Přál bych si, aby tato mrazová
katastrofa aspoň přiměla naše rozhodující
politiky k tomu, aby přemýšleli, kde tato kalamita
má své příčiny. Říkám,
že není v lidských možnostech zbaviti
železnici jako dopravní podnik takovýchto kalamit,
ale je v lidské moci tyto kalamity a jejich důsledky
pro stát a státní hospodářství
snížiti na minimum. Ministerstvo železnic dělá,
co v této věci dnes se dělati dá.
Proč dnes, proč ne dříve? Platí
pro přípravy proti ohni nebo pro přípravy
proti povodni nějaké "na to je dosti času?"
Bylo by možno ve státě, ve kterém se
myslí na příští možné
věci, aby v ministerstvu železnic byly dávány
v nejdůležitější otázce
železniční dopravy, v otázce personálu,
směrnice lidmi, kteří nemají nejmenšího
ponětí o tom, co železnice je? Bylo by ve spořádané
politice státní možné, abychom volali
odborníky do odborného ministerstva, abychom volali
techniky, právníky, abychom volali lidi, jejichž
jména a práce nám zaručuje odborný
výkon tak, jak ho na železnici potřebuje stát
a státní hospodářství a na
konec, abychom přes všechny tyto železniční
odborníky, přes jejich vůli a radu dali si
nakomandovati z uzavřené místnosti člověkem,
který nemá nejmenšího ponětí
o tom, jak se kola točí, jak říkáme
my železničáři, co se má díti
v té nejdůležitější odborné
věci?
Že pan min. rada dr Fischer ještě nepředepsal,
jaké uhlí má bráti ministerstvo železnic,
že nepředepsal, jaké mají býti
šrouby, že nepředepsal, že mohou býti
slabší pláty, že nepředepsal jiný
způsob šoupátka, které není tak
drahé, že nepředepsal tažné tyče,
že nemusí být z tak drahé oceli? Vždyť
prosím, když se může plésti do
věcí, kterým nerozumí u živého
fundu instruktu, proč by se nepletl také do mrtvého?
Či myslíte, že je to méně odiósní,
když mluví do personálu, než kdyby mluvil
do strojů a jiných železničních
zařízení?
Ministerstvo železnic může zjednati nápravu
aspoň proti opakování takových katastrof,
ale nemůže ji zjednati samo, nýbrž musí
mu býti pomoženo celou touto vládou. Ministerstvu
železnic musí býti uložena plná
odpovědnost za výkon železniční,
ale musí mu býti také dáno plné
právo na to, aby tento výkon provádělo
tak, jak to uznává za správné. Poručnictví
v ministerstvu železnic lidmi, kteří nemají
o věci ponětí a kteří s docela
jiných hledisek organisují anebo chtěli by
organisovati železniční službu, nemá
zde místa.
Chtěl bych, pánové, jedno, aby v této
sněmovně k prohlášení vlády
bylo odpověděno ještě na některé
otázky, a to nejprve byla zodpověděna panem
min. předsedou otázka, kterou tuto kladu: Zdali
pan min. předseda Udržal přejímá
k provedení čestné slovo, které dal
min. předseda dr Švehla železničářům,
když je přiměl, aby zastávali práci
podle předpisů a když řekl: na ten způsob,
jak vy si představujete novelisaci vlád. nařízení
čís. 15, budou peníze rozděleny; k
panu min. radovi Fischerovi pak prohlásil pan min. předseda
dr Švehla: "Žádné přídavky,
z těchto peněz provedena bude úprava platových
stupnic a stupňů tak, jak to zástupci organisace
navrhují. K tomu účelu máte 82 milionů
korun a bude-li potřeba více, budeme dále
jednat. Pan ministr železnic byl tomuto prohlášení
přítomen a byl přítomen také
předseda naší strany, byl mu přítomen
předseda našeho klubu, když si zavolal min. předseda
Švehla dr Fischera a prohlásil mu: Takhle chci,
aby to bylo provedeno. Žádné pohyblivé
přídavky, nýbrž tak, jak to navrhuje
Brodecký a Procházka od stupně
k stupni upravit platy.
Pan min. rada Fischer jenom tehdy nadhodil: "bez novelisace",
aniž by byl vysvětlil, co tím chce - a zítra
pan min. předseda ulehl, leží celé týdny,
celé měsíce, blízek smrti a pan min.
rada Fischer využitkovává tohoto stavu, aby
čestné slovo dané všem železničářům
v této říši ministerským předsedou,
člověkem těžce nemocným, zrušil.
To jest stav, ve kterém jsme. Přichází
min. předseda Udržal straník min. předsedy
Švehly, a my se ptáme, chce-li min. předseda
Udržal ono čestné slovo min. předsedy
Švehly splnit, chce-li s námi jednati o novelisaci
vládního nařízení, o úpravě
systemisace tak, aby železniční služba
mohla býti nerušeně vykonávána.
A ještě jedno slovo bych chtěl zde slyšeti,
ať z úst pana ministra železnic, ať z úst
kteréhokoli zástupce vlády. Myslím,
že dnes zaměstnanci v dopravě vykonávají
službu za takových poměrů a okolností,
že se musí i těm, kteří v této
službě padli, i těm kteří v této
službě vytrvali, s tohoto místa pronésti
dík jako hrdinům. Je velmi dobré a krásné
oslavovat neznámého mrtvého vojína-hrdinu,
ale oslavovat neznámého vojína a jeho hrdinství
a při tom přecházet a šlapat po hrdinství
živých myslím, že není správno,
a proto v prvé řadě je nutno uznat ono hrdinství,
se kterým nižší dopraváci vykonávají
svou službu, uznat to nejen s tohoto místa čestným
způsobem nýbrž také přistoupiti
k projednávání věci, které
znamenají zde nápravu, a to: povolit okamžitě
drahotní přídavek, okamžitě projednávati
definitivní systemisaci za účasti zástupců
organisace, okamžitě novelisovat vládní
nařízení č. 15, jak to měl
v úmyslu pan min. předseda před půldruhým
rokem a potom přikročit k úpravě nedostatků
zákona č. 103. To je jediný fundament, na
kterém založíte jistotu, že v budoucnosti,
i když příroda se proti nám vzbouří
se svými katastrofami, přece lidský duch,
lidská síla, takto připravená, jak
se připraví těmito zákony a opatřeními,
dovede zdolat i zuření živlů přírodních,
poněvadž ví, že co dělá,
dělá nejen pro sebe, nýbrž i pro svůj
stát, pro ty, kdož jeho práci a přičinění
uznávají. (Potlesk poslanců čsl.
soc. dem. strany dělnické.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Slovo si vyžádal pan ministr železnic Najman.
Uděluji mu je.
Ministr železnic Najman: Slavná sněmovno!
Kruté mrazy, které trvají již několik
týdnů, jsou příčinou zcela
mimořádných obtíží v železniční
dopravě a způsobují státní
železniční správě nemalé
starosti. Jde o zcela mimořádné poměry,
jimiž byly mimo vše očekávání
překvapeny nejenom železnice, nýbrž vůbec
všechny hospodářské vrstvy, průmysl
i obchod, a to nejenom u nás, nýbrž i v cizině,
Lze tudíž odůvodněně mluviti
o vyšší moci, jejímž důsledkům
není možno ani mimořádnými opatřeními
čeliti, neboť mrazy takové intensity, jaké
není pamětníka v několika posledních
desítiletích, nemohl zajisté nikdo ani předvídati.
Proto také veškerá naše zařízení
a provozní hmoty jen stěží odolávají
důsledkům vysokých mrazů.
Podstata těchto obtíží tkví v
tom, že hlavní pomůckou parního provozu
jest voda a olej, tedy látky, které za trvalých
prudkých mrazů ztrácejí vlastnosti
nezbytné pro účel, k jakému v provozu
mají sloužiti. Již opatřování
vody samé působí značné obtíže,
jelikož zdroje mnohých i hlavních vodních
stanic úplně vymrznou, potrubí a vodní
jeřáby zamrzají a praskají. Voda v
zásobnících lokomotiv, v potrubích
a v napájecích přístrojích
zamrzá a způsobuje hrubá poškození
těchto součástí a tím neschopnost
strojů. Jelikož jen malá část
lokomotiv může býti v době obratu a
ve vlakových pausách uskladněna pod střechou,
stroje na volném prostranství stojící
nutno stále udržovati v páře, která
potrubím částečně proudí,
do volného prostoru vystupuje, kde kondensuje, mrzne a
celé stroje i jich důležité součásti
plně jsou obaleny ledem, nemohou se řádně
ani prohlížeti ani opravovati a vzrůstá
tím nové nebezpečí poruch a neschopností.
Stroje na kolejích přimrzají, že ani
vlastní síla nestačí, aby se s místa
pohnuly, a nutno je zpravidla jiným volným strojem
teprve s místa odtáhnouti. Je-li již lokomotiva
ve službě, zamrzá olej v ložiskách,
knoty a mazací polštáře ložisek
ztrácejí ssavost, nemažou, ložisko je
horké a vytavuje se. Podobně jest tomu i u osobních
a nákladních vozů. Mimo zmíněné
časté defekty má porušené mazání
i ten neblahý účinek, že pohybový
odpor vozů a lokomotiv neobyčejně vzrůstá
a výkon lokomotivy klesá. Pro zátěž,
kterou za normálních poměrů možno
odvézti jedním strojem, je třeba dnes dvou,
tří a více strojů a tudíž
i strojního personálu, čímž se
poměry dále zhoršují. V důsledku
zamrznutí a přimrznutí ložisek vozových
nelze vozy posunovati, nedají se odrážeti,
neběhají po skloněných spádovištích
na seřaďovacích nádražích
a třeba zde nových lokomotiv k šinutí
a přetahování váznoucích vozů.
Také spojování vozů působí
obtíže zcela mimořádné, neboť
veškeré součástky spřáhel
jsou obaleny sněhem a ledem. Rovněž železniční
svršek trpí mrazy neobyčejně. Za prudkých
mrazů porušuje se stejnoměrně uložení
kolejnic tím, že uložení na pražcích
v loži zamrzlých je pevné, kdežto některé
pražce leží volně. Poněvadž
pak v této době, kdy jest trať zasněžena,
nelze této závadě včas plně
odpomoci, jest namáhání kolejnic místy
větší nežli jaké odpovídá
stejnoměrnému uložení takže nebezpečí
poruch kolejnic vzrůstá.
Jest pochopitelné, že železniční
personál služby exekutivní jest následkům
mrazů vystaven v míře největší.
Zejména platí to o zaměstnancích služby
vlakové, strojní a posunovací. Při
mrazu více než 20° nestačí žádné
opatření, které by mohlo personál
chrániti před účinky mrazivého
vzduchu, je-li delší dobu vysazen na nechráněných
místech vlivům povětrnosti. Studené
počasí samo o sobě působí neblaze
na tělesný stav každého člověka.
K tomu přistupuje však při službě
vlakové ještě námaha spojená
s tím, že je nutno zledovatělé součástky
vozů bráti do rukou a napravovati poruchy, které
se velmi často do staví. Přirozeným
následkem ovšem je, že počet nemocných
mezi železničními zaměstnanci stále
stoupá, takže dosahuje 20 až 25% celkového
stavu.
Neváhám říci, že výkon
našich zaměstnanců v dnešním studeném
období zasluhuje uznání veřejnosti,
neboť málokdo dovede si představiti, jaká
trýzeň jest spojena s výkonem služby
v mrazivé noci. Sám jsem se o tom osobně
přesvědčil při své návštěvě
ve Vršovicích-Nuslích, zejména pak ve
výtopně v Nuslích. Voda a olej kapající
z lokomotiv mění se v krátké době
v led, který připoutává lokomotivu
ke kolejnicím. Jaké námahy jest pak třeba
jenom k tomu, aby lokomotiva byla se svého místa
utržena, a jakou Sísifovu práci představuje
stálé vysekávání ledu mezi
kolejemi - jest skutečně třeba na vlastní
oči viděti, neboť jinak se sotva tomu uvěří.
Když silné mrazy trvaly několik dní,
přikročila státní železniční
správa k opatřením, jež mohla alespoň
částečně pomoci. Je ovšem jisté,
že jde vesměs pouze o prostředky, které
nemohou zjednati nápravu, nýbrž jimiž
lze pouze dosáhnouti určitého ulehčení.
Především bylo hleděno rozmnožiti
čety u nákladních vlaků tak, aby i
během jednoho turnusu vlakového mohly býti
zaměstnanci, kteří nejvíce mrazem
utrpěli, vystřídáváni reservním
mužstvem ze služebního vozu. Kromě toho
bylo rozhodnuto podávati personálu vlakovému,
strojnímu a posunovacímu horké nápoje,
čaj nebo polévku, aby zaměstnanci nezůstali
ve studené temperatuře delší dobu bez
teplé potravy.
Bylo však záhy patrno, že v celém rozsahu
nemůže býti doprava za těchto povětrnostních
poměrů udržena. Ač nerado, přikročilo
proto ministerstvo železnic k omezení osobní
dopravy. Byla proto ředitelství státních
drah zmocněna, aby vypustila vlaky osobní místní
povahy, později však bylo přikročeno
k redukci i rychlovlaků, vesměs ovšem těch,
které mají spojení pouze v našem státě.
Mezinárodní spoje rušeny nebyly. Byly však
kromě toho značně omezeny garnitury osobních
vlaků, které byly zmenšeny na míru nezbytně
nutnou. K těmto prostředkům mohla se státní
železniční správa odhodlati podle svého
názoru tím spíše, že frekvence
cestujících ve velikých mrazech poklesla
beztak značně. Vybrány pak byly vesměs
vlaky, které nebyly příliš silně
frekventovány, takže jich může obecenstvo
poměrně snadno postrádati.
V nákladní dopravě působilo největší
starosti zásobování uhlím. Je přirozeno,
že železniční správa věnovala
od počátku veškerou svou péči
tomu, aby nenastala zejména ve velikých městech
žádná uhelná kalamita. Připomínám,
že na př. dnes bylo dovezeno do Prahy 560 vagonů
uhlí, tedy více než je normálně
potřebí! Na druhé straně je opět
jisto, že konsum uhelný stoupl asi o 30% proti spotřebě
v normální zimě, takže na výkon
drah v tomto směru kladeny byly v dnešních
mimořádných poměrech požadavky
značné. K tomu přistupuje i to, že obtíže
v zásobování uhlím neleží
pouze v železniční dopravě, nýbrž
také jinde. I těžení uhlí na
dolech, zejména z dolů povrchových a na pračkách,
setkává se s velikými nesnázemi. Rovněž
odvážení uhlí ze železničních
složišť vázlo následkem mrazů.
Železniční správa hleděla po
získaných zkušenostech organisovati zcela nově
dopravu uhlí do velkých měst, zejména
do Prahy. Myslím proto, že mohu s dobrým svědomím
prohlásiti, že nedostatku uhlí v Praze není
se třeba obávati. Ač bylo lze doufati, že
dlouhotrvající mrazivé počasí
záhy se zmírní a tím se i obtížím
v železniční dopravě uleví, nesplnil
se tento předpoklad. Naopak v posledních dnech přistoupily
v některých částech republiky k značným
mrazům i sněhové vánice, které
znemožnily vůbec jakoukoliv dopravu.
Tak jest tomu na př. v obvodu ředitelství
státních drah v Bratislavě, kde dnes dopoledne
byl železniční provoz téměř
úplně znemožněn. I přímé
rychlovlaky uvázly ve sněhu, takže bylo nutno
je nejenom zjednanými výpomocnými dělníky,
nýbrž i pomocí vojska ze závějí
vyprošťovati. Vlaky byly již uvolněny, takže
v této chvíli je přímé spojení
s Bratislavou obnoveno. Stejně tomu jest i na přímé
trati Břeclava-Bohumín, kde u Hulína opětně
sněhové vánice způsobily opětné
přerušení dopravy. Za těchto okolností
není vyloučeno, že železniční
správa bude nucena přikročiti ještě
k dalšímu omezení dopravy, a to jak osobní,
tak i nákladní, při čemž ovšem
postará se podle všech svých sil o dopravu
paliva, potravin a jiných nezbytných životních
potřeb.
Živelné nesnáze, způsobené mrazy
v železniční dopravě, nejsou ovšem
pouze u nás, nýbrž v celé Evropě.
Jest známo z denního tisku, že i říšsko-německé,
rakouské, maďarské a polské dráhy
byly nuceny přikročiti ke značné restrikci
vlaků osobních a omeziti místně i
dopravu nákladu, aby udržely s napětím
všech sil dopravu nejdůležitějších
životních potřeb. Mezinárodní
rychlíky přijíždějí na
naše hranice vesměs s několikahodinovým
zpožděním. Je také známo, že
i v Budapešti a v Berlíně vznikly nesnáze
se zásobováním uhlím.
Nelze pochybovati, že i četné nehody, které
se v poslední době udály na cizích
i našich drahách, mají svou příčinu
značnou měrou v těchto krajně nepříznivých
poměrech povětrnostních. Tak na př.
se staly srážky vlaků v Rakousku, jižním
Německu, Jugoslavii, Anglii a také u nás,
jak dnešní nehoda u Liberce ukazuje. Zlepšením
počasí, které v dohledné době
přece jenom nastati musí, dojde ovšem i k zlepšení
železniční dopravy. Jest však samozřejmé,
že vážné poruchy, které byly mrazy
způsobeny, nebude lze odstraniti ihned, takže i návrat
k normálním poměrům v železniční
dopravě bude vyžadovati řady dní. Jest
tu také obava velmi vážná, že náhlou
oblevou mohly by býti způsobeny v železniční
dopravě nové nesnáze, které by bylo
nutno opět zcela mimořádnými prostředky
zdolávati.
Neváhám říci, že po stránce
národohospodářské znamená dnešní
doba zcela mimořádnou újmu železniční
správě. Vážné poruchy strojů,
vozů a železničního svršku, jež
bude nutno opraviti, vyžádají si značného
nákladu, který jest odhadován na několik
desítek milionů. K tomu přistupuje i citelný
úbytek na přepravních příjmech.
Připomínám jen, že přepravní
příjem klesl ze 14 milionů denně na
pouhých 5 milionů, takže se jeví denní
úbytek 9 milionů. Je tudíž odůvodněna
obava, že uvedené okolnosti budou míti nepříznivý
vliv na výsledek železničního hospodářství
v tomto roce. Domnívám se, že mohu konstatovati,
že železniční správa snaží
se čeliti svízelům z nepříznivého
počasí co nejúčinněji, a ujišťuji
slavnou sněmovnu, že přes všechny mimořádné
obtíže splní vůči veřejnosti
a státu svou povinnost v plné míře.
(Výborně! Potlesk.)