Ale vláda polská a československá
nemá zájmu na tom, aby se starala o chudý
lid. Bez organisované akce, bez boje se slezský
lid nedočká spravedlnosti. Do boje proti vládě
ho nepovede ani Junga, který sedí v úřadě
z milosti téže vlády, ani dr Wolf, jenž
hlasoval pro tyto zákony křivdu působící.
Jen v komunistické straně Československa
a v dohodě s ní v boji proti těm, kdož
křivdí slezskému lidu, jest záchrana
slezského lidu. [Další věta byla
usnesením předsednictva posl. sněmovny ze
dne 26. února 1929 podle §u 9, lit. m) jedn.
řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 35 této těsnopisecké
zprávy.] Zvláště zákony -
kromě výše zmíněných -
které upravují komunální život,
jsou na indexu.
S tohoto místa vytýkal jsem již nejednou hanebnou
ostudu ustanovení správních komisí
ve Slezsku v obcích, jak na př. v Karvinné
a v Lazech, kde jako v prvním případě,
v Karvinné, vládne po 10 let nadiktovaná
správní komise, a obecní zastupitelstvo se
vždy pravidelně rozežene. Naopak v Lazech vládní
komise z Opavy rozpustila obecní zastupitelstvo pod záminkou,
že jest neschopné úřadovati. Popud k
rozpuštění obecního zastupitelstva dali
sociální demokrati, kteří spolu s
fašisty a místní reakcí podali návrh
na rozpuštění právně zvoleného
zastupitelstva. V obci vládnou osoby jmenované z
milosti vlády, lidem nikdy nezvolené a obyvatelé
je musí platiti.
To jsou pravá kvítka nestydatosti a drzosti místní
reakce silně podporované vládou, aby se posílil
fašismus v těchto místech. Marné jsou
naděje lidu, že zákonem a podle práva,
jak to prohlašují reformisté, lze dojíti
k dobytí lepší existence a k tomu, aby vláda
dbala základních práv lidu na živobytí.
Dnešní vlády buržoasní jsou nástrojem
kapitalistů, a všechny jejich zákony a práva
jsou vydávány nikoliv ve prospěch nebo k
dobru lidu, nýbrž jen pro zvětšení
vykořisťování.
Dlužno konstatovati, že proces fašisace Československé
republiky pokračuje pod vedením presidenta Masaryka
stejně kupředu jako v Polsku pod vedením
Pilsudského a po té stránce není žádného
rozdílu, že by snad zde bylo jinak než v Polsku
Pilsudského. Rozdíl snad jest leda v tom, že
se zde všechno dělá na sucho a tam na mokro.
Sovětská vláda již několikráte
se obrátila k Polsku s návrhem, aby uzavřelo
s ním smlouvu o odzbrojení, aby uzavřelo
smlouvu o vzájemném neútočení,
pravě jako neustále navrhuje uzavření
obchodní smlouvy mezi Polskem a SSSR. Polská fašistická
reakce nemohla již odmítnouti tohoto návrhu
SSSR, dohody Kelloggovy, ale za to se snažila o to, aby jí
využila k utvoření sevřeného
bloku protisovětského, skládajícího
se ze států sousedících s SSSR. Tato
obchodní smlouva mezi republikou Československou
a Polskem jest nepřímým přistoupením
Československé republiky k tomuto protisovětskému
bloku.
Ale mýlí se právě tyto vlády,
poněvadž lid nesplní jejich přání
[Další slova byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 26. února 1929 podle §u
9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 35 této těsnopisecké
zprávy.], pokoušejícím se zničiti
svaz SSSR. Místo tohoto zničení SSSR nastane
něco opačného, totiž zmizí s
povrchu země všechny státy kapitalistické.
(Posl. dr Wolf [polsky]: Sotva, protože tam již není
Trocký!) O Trockého, dobrý pane
doktore a poslanče, se neobávejte, obávejte
se pomsty chudého dělníka a sedláka
polského, které jste prodal československé
reakci, obávejte se o svůj mandát, obávejte
se toho, že jste zájmy dělnického lidu
již dávno úplně vymýtil ze své
paměti, bojte se, že polský dělník
a polský rolník, až se k němu vrátíte
s výsledkem své práce, vypráská
vás tak, jako dělnický lid Ruska vypráskal
Trockého a jiné zrádce.
Jde-li vám již o vystoupení proti sovětskému
Rusku, nemluvte jako ten Matěj mluvil stále dokolečka,
máte ještě celou řadu jiných
důvodů, abyste útočil na SSSR. Vypadáte,
pane Wolfe, jako ten kohout, který skákal
na velkého obra a obr jen plivnul a kohoutek odskočil.
Nestarejte se o Trockého, jenom vám radím,
když už děláte dohodovou politiku, dělejte
ji tak, aby vaši vlastní přivrženci nevěděli,
že zřejmě prodáváte polský
lid nikomu jinému než mezinárodnímu
kapitálu, v tom případě české
reakci, národní demokracii, českým
fašistům.
V tom případě polský proletariát
dal vám již pořádnou ránu při
volbách loňského roku v Československé
republice. Jestliže při volbách do parlamentu
r. 1925 vaše strana, pane posl. Wolfe, dostala 29.000
hlasů, tentokrát dostal jste jen 16.000 polských
hlasů se ztrátou 40%. To jsou následky vaší
patolízalské reakční politiky.
Konče své vývody, poznamenávám,
že považujeme tuto smlouvu za smlouvu směřující
k přiblížení imperialistických
států za účelem souřadného
nátlaku a útoku na SSSR. Ale pracující
lid rozbije na padrť tyto výpočty. Vaše
smlouvy se rozletí jako kousky papíru pod úderem
proletářské pěsti. Proti vašim
kapitalistickým smlouvám, my, dělnický
lid, máme své vlastní smlouvy, a to smlouvy
o mezinárodní solidaritě, které učiní
přítrž všelikým vašim dalším
podobným choutkám. Pracující lid odpoví
na vaše smlouvy bojem ve zbrani proti svým zrádcům
a státům, tak zvaným demokratickým
republikám. (Potlesk komunistických poslanců.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dalším řečníkem je pan posl.
Slavíček. Uděluji mu slovo.
Posl. Slavíček: Slavná sněmovno!
Dnes projednáváme dva dodatky k obchodní
smlouvě s Polskem, pozítří, myslím,
budeme projednávati dodatek k obchodní smlouvě
s Francií a zanedlouho patrně se budeme zabývati
znovu buď obnovou nebo nějakým dodatkem k některé
obchodní smlouvě nové. Dovolte, abych projevil
zásadní názor celé naší
strany na tuto věc, názor na celkový komplex
těchto otázek, nikoliv jen názor na obchodní
smlouvu s Polskem.
Kdykoliv začneme jednati o obchodních smlouvách,
dere se nám na oči řada otázek pro
nás nevyřešených, řada otázek,
k nimž myslím stát jako celek nezaujal ještě
jasného stanoviska. Které jsou to otázky?
Tedy na prvním místě dere se nám na
mysl fakt, jak se na mezinárodní obchodování
dívají dva největší faktoři
světa, Anglie a Amerika. Anglie málo se interesuje
o evropské státy, mezi něž patříme
také my, a sleduje obchodní světovou politiku
s hlediska opravdu světového, narážejíc
prozatím jen na jednoho vážného konkurenta,
na Ameriku. Amerika dívá se na evropské státy,
a tedy také i na nás, hlediskem jednoho teritoria,
hlediskem, pod kterým vidí celou Evropu, a vytýká
Evropě rozdrobenost celní, neujasněnost v
náhledech na světový obchod a nejraději
by viděla, kdyby měla co činiti obchodně
s Evropou jako jednotkou a nikoliv s jednotlivými státy,
mezi něž se také počítáme
my. (Tak jest!) Neračte zapomínati, že
vedle těchto dvou názorů rozhodujících
činitelů ve světovém obchodě
jeví se tu ještě názory jiné.
Je to zejména velké teritorium a hospodářsky
velký potent - Rusko se svými oblastmi, které
taktéž se dívá na evropské státy
poněkud skepticky, navazuje s nimi obchodní styky,
nechci říci minimální, ale řekl
bych prozatímní, a upírá stále
a stále hustěji zraky své jednak k Anglii,
jednak, a to ještě více, k americkému
kapitálu. Také když v Anglii nebo v Americe
vycházejí Rusku jen poněkud vstříc,
Rusko nerozmýšlejíc a neohlížejíc
se nijak na Evropu a na evropské státy, navazuje
styky buď koncesijní nebo půjčkové
nebo i nákup zboží buď s Amerikou nebo
Anglií. V Evropě kupuje snad jen to, co potřebuje
momentálně, na rychlo, ale nesnaží se
navázati nějaké trvalé obchodní
styky s evropskými státy.
Ještě je tu jeden činitel, který se
o tyto věci s toho širšího hlediska alespoň
teoreticky zajímá, a to je t. zv. hnutí panevropské,
které, když si odmyslíme jakékoliv politické
dedukce ve smyslu hospodářském, stojí
opravdu za úvahu. I ono rozlišuje a rozpoznává,
i ono má na mysli v budoucnosti velká obchodní
teritoria a vedle Anglie, Ameriky a Ruska béře ještě
v úvahu ohromnou oblast čínskou a všechny
ty menší asijské státy a zabývá
se alespoň teoreticky myšlenkami a věcmi pro
budoucnost. Tedy díváme-li se na obchodní
smlouvy s toho hlediska většího, širšího,
tak vidíme tu konkretní snahy, kterým se
vyhýbati nemůžeme a ke kterým jsme povinni
v zájmu svém vlastním zaujmouti určité
stanovisko.
Neračte zapomínati, že nám tane před
očima další otázka. Mohli byste mně
říci: Co je nám do hnutí panevropského,
co je nám do toho, jestli Anglie přehlíží
obchodně evropské státy. Mohli byste říci:
Amerika je příliš daleko, než aby momentálně
přicházela pro nás v úvahu. Mohli
byste to říci, protože momentálně
jsme v dobré konjunktuře průmyslové,
která vyhledává u nás zboží
nejen pro vlastní potřebu do vedlejších
států, ale vyhledává a kupuje od nás
tovary i způsobem transitním, všímajíc
si tak obchodů světových a navazujíc
tak na budoucnost světového obchodování.
Pro tuto dobu si vystačíme, ale dáváme
si otázku: Jsme připraveni na to, až konjunktura
pomine? Udělali jsme všecko, až konjunktura ochabne
a až svět u nás přestane zboží
vyhledávati? Děláme to tak, jako to dělá
Anglie a Amerika, zařizujeme se trvale svými silami,
svou organisací na světovém trhu? Nikoli.
Opírajíce se o dobrou konjunkturu, spokojujeme se
transitním obchodem stejně přes Německo
jako přes Rakousko a málo se snažíme
aspoň na organisování trvalého získání
svých vlastních posic bez transitního obchodu
a navázání styků se světem.
S tohoto hlediska opravdu jsme - obchodně-politicky vzato
- ve stálém a stálém provisoriu. Bylo
by od nás neobjektivní, kdybychom neuznali snahu
vyjednávačů našeho státu o obchodní
smlouvy s cizími státy, udělati smlouvy takové,
aby nám pokud možno nejlépe vyhovovaly. Pamatuji
se velmi dobře na svízelné jednání
s některými státy, neboť, co je v podstatě
obchodní smlouva Handrkování, handlování,
dohodování o tom, co se k nám prodati smí
a nesmí na základě mezinárodních
nejvyšších výhod, jaké kvantum
se k nám smí anebo nesmí prodati, tedy čistě,
ale čistě obchod. Jednou přijde k nám
jeden stát s velikým nátlakem, abychom mu
umožnili větší zásilku automobilů.
Po druhé přijde k nám jiný stát
se žádostí, abychom mu dovolili dovézti
větší kvantum vína. Po třetí
přijde k nám ještě jiný stát,
abychom mu dovolili větší kvantum hospodářských
plodin. Tedy jednání o obchodních smlouvách
opravdu není nic jiného než jednání
jen a jen obchodní, a proto je tak svízelné,
poněvadž s průmyslovým a obchodním
vývojem jednotlivých států vyvinuje
se také od států těchto větší
nátlak na nás, žádosti o větší
výhody a hustější navázání
obchodních styků.
Při této věci pozorujeme metody některých
států, se kterými obchodní smlouvy
máme anebo se kterými je budeme v budoucnosti uzavírati.
Mám na mysli zejména Ameriku a Anglii. Nejsme v
tom šťastném položení, abychom měli
u nás tak ohromné obchodní domy jako má
Amerika a Anglie, že mají svou organisaci provedenou
do všech důsledků: Nejen že mají
své zástupce ve všech možných státech,
nejen že dokonale znají svět, nejen že
mají své peněžní prostředky,
nýbrž mají své odborníky po stránce
administrativní, po stránce jazykové, po
stránce obchodně-politické, mají ku
pomoci vědátory, mají lidi akademicky vzdělané;
je to síť, je to organisace, která budí
opravdu úctu.
Zejména Amerika je to, která působí
na nás docela novými metodami ve světovém
obchodu a v navazování styků. Aniž bychom
toho pozorovali, Amerika působí na nás -
a na celou Evropu - téměř i na podvědomí
naše všemožným způsobem. Musíme
si přece všimnouti, že se nám z Ameriky
sem cpe všecko, nač se podíváme: Je
to literatura, stejně jako noviny a stejně jako
snaha uplatniti tady jejich společenské zvyky. Cpou
nám sem filmy, cpou nám sem zboží všeho
druhu. Reklamu dělají tak promyšlenou, že
jí ani nepozorujeme, třeba rok nechají běžeti
reklamu o nějakém zboží, které
v reklamě neoznačí, nýbrž jen
známku nechají běhati, aby se podle jejich
uznaných metod působilo na podvědomí
člověkovo. Nezapomínejte, že tu v samé
Praze máme ne jenom vzorkovny, nýbrž už
obchody se vším možným: prodávají
se tu zvláštní anglické nebo americké
tkaniny, prodávají se tu sweatry, pullowry, obleky
pánské, boty pánské atd. A za jaké
ceny! Na př. pár anglických pánských
polobotek na Národní třídě
se prodává za 450 Kč! Koupil by je někdo,
kdyby nepředcházela tomuto prodeji propagace všemožným
způsobem provedená? Koupil by někdo anglické
a americké zboží, kdyby tady nebyl určitý
kult americké kultury už vsazen? Nezapomínejte,
že už i na umění vyvinuje Amerika a Anglie
svůj vliv. Vidíte to u nás zejména
ve stavitelství a v jiných a jiných odvětvích.
To je tak cílevědomá, organisovaná
práce, ovládnouti Evropu, že málokdo
si jí všímá.
Táži se tak maně, co děláme my?
Čelíme tomu anebo chápeme se také
těch metod, jakých používá Amerika
a Anglie k ovládnutí nás a celé Evropy?
- Myslím, že nikoli.
Především nám chybí ony ohromné
obchodní domy. Jeden z nich jsem příležitostně
prohlížel, měl 11.000 zaměstnanců.
To je věru tak ohromný kolos, se kterým se,
myslím, snad ani jediný náš v republice
usedlý obchodní dům nemůže měřiti.
Když toto nám chybí, máme tu nějaké
společenství, prostřednictvím kterého
bychom zase my svým způsobem zachycovali se v cizině?
Tvrdím, že nemáme. My navazujeme styky
s cizími státy prostřednictvím obchodních
a živnostenských komor. My máme dokonce s některými
státy vybudovány společné obchodní
komory. Ale mají obchodní komory ty prostředky,
ať peněžní, ať donucovací,
a já řeknu dokonce, i morální, aby
přinutily naše zájemce, zejména průmyslníky
k soustředěné akci na cizím zahraničním
trhu? Pravím, nikoliv. Obchodní komory v poslední
době jsou ignorovány průmyslnickými
kruhy, dokonce i z kruhů průmyslnických ozývají
se nejisté, ale ozývají se, hlasy, že
obchodní a živnostenské komory jsou zbytečnými,
přežilými institucemi (Slyšte!) a
že jich nepotřebujeme.
Vytvářejí průmyslnické kruhy
samy nějaké souručenství a nějakou
společnou akci pro cizinu? Pravím zase, nikoliv.
Mohl bych tak uvésti mnohé zajímavosti. Někteří
naši průmyslníci také se snaží
zachytiti se svými výrobky v cizině; a poněvadž
po některých druzích tohoto zboží,
které vyrábíme, je v cizině poptávka,
zachycují se snadno. Ale přál bych vám
tak viděti leccos, co osvětluje naši nepohotovost.
Tak na př. v Miláně na veletrhu vystavovala
jistá naše továrna hospodářské
stroje, ovšem takové, kterých italský
zemědělec nemůže potřebovati.
(Slyšte!) Nežli tam ten továrník
vystavoval, měl se přece nejdříve
podívati, jakých strojů potřebuje
italský zemědělec. Příslušný
vystavovatel tam vyvezl nádherné pluhy a nádherné
mlátičky, a nevím co všechno. Ale co
je to všechno platné, když italský zemědělec
s těmito stroji nepracuje. Samo sebou se rozumí,
že vydání příslušného
vystavovatele nemělo positivního výsledku
a že tam byl zbytečný.
Jiný příklad. Přijede k nám
anglický obchodník do sklářské
továrny a sám si musí malovati vzorky skla
a výrobků, kterých pro svůj trh potřebuje.
Byl jsem sám svědkem, že přijel z Holandska
obchodník k nám do továrny na sklo a když
chtěl skelné zboží od nás, musil
si napřed nakresliti vzorek, jaké zboží
chce. Totéž se stalo s americkým a milánským
kupcem.
Rozpoznávejte dobře! Místo aby zástupci
našich průmyslníků jeli do ciziny (Tak
jest!) a sbírali tam informace o tom, čeho cizina
by od nás potřebovala... (Posl. dr Macek: Místo,
aby chodili do ciziny nabízeti zboží, běhají
po ministerstvu obchodu a chtějí cla!) Pane
kolego, nejenom to, jeden z průmyslníků intervenoval
u ministerstva obchodu, aby jedné firmě, která
do ciziny prodávala levněji, zakázalo levně
do ciziny prodávati. Tak daleko jsme došli u nás.
Místo aby naši informátoři nabrali z
ciziny známosti o tom, čeho je zde potřebí,
a opatřili si vzorky a na základě známostí
dali udělati doma v továrnách vzorky a tam
je vystavili, musí přijíti cizí kupec
k nám a malovati si sám, čeho může
u nich potřebovati a co může u nich kupovati.
Mám na mysli ještě jednu věc. Loni jsem
se byl podívati v Polsku, v Poznani a ve Varšavě
na veletrhu: Říkáme, že polský
národ je nejen naším sousedem, ale máme
určité vědomí, že bychom mohli
v budoucnosti s polským národem spolu s Malou Dohodou
tvořiti politicko-vojenskou veličinu v Evropě.
Rozumí se samo sebou, že na poznaňském
veletrhu byl každý jiný průmysl zastoupen,
jen ne československý. (Slyšte!) Byl
tam sice zastoupen, ale v tak nepatrné, ba mizivé
menšině, že nepřicházel vůbec
v úvahu. Vážení pánové!
Vidíme-li cílevědomou, organisovanou propagandu
americko-anglickou, vidíte-li, že ona připravuje
odbyt pro své zboží svojí kulturou,
společenskými zvyky, společenskými
tanci, společenským krojem, aby mohla své
výrobky do Evropy, abych to tak vulgárně
řekl, nacpati, a vidíme-li na druhé straně
s naší strany takovou pasivitu a indolenci, maně
se tážeme: Vystačíme s touto politikou
světově obchodní, až pomine nynější
výhodná konjunktura průmyslová? (Výkřik:
Dnes nemohou vykládat uhlí, poněvadž
to mají tři společnosti v rukou. Ostatní
obchodníci jsou potlačeni!)
Víme, proč se tak děje. A proto s tím
nemůžeme souhlasiti. Náš průmysl
tak zpohodlněl a opřel se o vysoká ochranná
cla, že toho nepotřebuje. On nepotřebuje ciziny,
on jsa chráněn vysokými cly vydělává
doma dostatek, poněvadž doma diktuje ceny jaké
chce a nepotřebuje vývozu. (Tak jest!) Snad
to bylo po převratu dobré, ba my to uznáváme
za dobré po převratu, chrániti náš
průmysl vysokými cly, aby se mohl přeorientovati
z válečných dob na doby mírové,
aby mohl zaměstnati legie nezaměstnaných
dělníků, které jsme tu měli,
ale, odpusťte, my žijeme již v jedenáctém
roce samostatného státu a v jedenáctém
roce snad již jsme mohli býti přeorientováni
a snad jsme již mohli míti svoji výrobu tak
upravenou, aby mohla eventuelně čeliti cizině
a cizím výrobkům, až přestane
tato výhodná konjunktura. (Tak jest! - Hlasy:
Až budou prodělávati, půjdou na stát!)
Nemusíme choditi daleko, to vidíme u cukrovarníků.
Kdyby prodělával obchodník nebo živnostník,
kdyby šel na stát a chtěl slevu daní
nebo bonifikaci všech možných daní nebo
různých zařízení, co by mu
stát řekl? Vysmál by se, ale poněvadž
to byl průmysl cukrovarnický, tak se to řešilo.
Přes tento úvod přecházím k
věci samé, k obchodní smlouvě s Polskem.
Obchodní smlouva s Polskem je pro nás dvakráte
zajímavá: Po prvé proto, že je to stát
slovanský, nalézající se v bezprostřední
naší blízkosti, stát mnohem méně
průmyslově vyvinutý, než jsme my, stát,
se kterým po našem názoru dala by se dělati
řádná politika obchodní proto, poněvadž
máme nedostatek některých zemědělských
produktů, můžeme je kupovati od nich a oni
majíce velkou potřebu produktů průmyslových,
mohli by kupovati od nás (Hlas: To p. dr Kramář
nedovolí!), tím spíše, poněvadž
doprava je poměrně mnohem levnější
od nás k nim a od nich k nám, než doprava do
některých jiných odlehlejších
států.
Po druhé nás zajímá obchodní
smlouva proto, poněvadž se ve vzduchu nalézá
otázka ochrany zemědělské výroby,
konkrétně řečeno: uvalení cel
vyšších na dovoz vepřů z Polska
k nám.
Dovolte, abych k této věci řekl také
stanovisko strany. Agituje-li někdo v neinformovaných
kruzích proti straně národně sociální
tím, že říká: "národní
socialisté jsou proti ochraně zemědělské
práce", může agitovati, ale agituje na
falešných předpokladech. (Souhlas.) Řekli
jsme již v r. 1924 a opakujeme dnes opětně:
Ano, nám jde o ochranu každé práce (Výborně!
Potlesk čsl. poslanců nár. socialistických),
nejen zemědělské, nejen průmyslové.
Řešíme otázku tuto s objektivního
stanoviska už také proto, že zemědělstvím
a tím, co souvisí se zemědělstvím,
živí se u nás téměř polovina
obyvatel našeho státu (Výkřiky posl.
Sladkého.), na druhé straně téměř
polovina obyvatel našeho státu živí se
prací průmyslovou, obchodně-živnostenskou,
když odmyslím si inteligenci, která však
jest ve velkém počtu také přímo
zúčastněna na té práci a vedle
toho tvoří předpoklady hodnot kulturních,
které musí býti při jedné i
druhé výrobě.
Kdyby někdo chtěl prosazovati privilegia pro jednu
nebo druhou polovinu našeho státu na úkor jedné
nebo na úkor druhé, bude dělati špatnou
politiku státní. (Výborně!) Bude-li
zemědělství ochromeno, bude ochromena polovina
obyvatel. Bude-li ochromeno zemědělství,
nastane veliký příliv z venkova do měst,
rozmnoží se řady proletariátu, nastane
znehodnocení půdy, znechucení práce
na půdě atd. atd. Toho jsme si příliš
dobře vědomi a proto tvrdím zcela otevřeně:
Ano, zemědělská práce, zemědělský
produkt musí býti chráněn (Výborně!),
ale musí býti chráněn tak, aby to
nebolelo anebo nezabíjelo druhou polovinu státu.
(Výkřiky.)
My jsme proto navrhovali už r. 1924 vyrovnání
poměrů. Otevřeně říkám,
když na jedné straně byla práce průmyslová
chráněna tak vysokými cly, že to dosahovalo
někde až 30násobku doby předválečné.
(Výkřiky posl. Zeminové.)
Když průmysl, opřev se o vysoká cla,
diktoval domácímu konsumentstvu cenu, jakou chtěl,
a diktoval také vysokou cenu zemědělci, není
divu, že zemědělec volal buďto po vysokých
clech pro sebe anebo po zrušení cel průmyslových.
Co jsme navrhovali? Nemohli jsme zamítati ani cla na jedné
straně s ohledem na svět, nemohli jsme zamítati
ani cla na druhé straně.
Navrhovali jsme snížení cel průmyslových
a zavedení mírných cel zemědělských.
Bohužel, odpusťte, pánové z koalice, řešili
jste to špatně, dohodli jste se sice mezi sebou velmi
dobře, ale dohodli jste se na úkor hospodářského
vývinu všech obyvatel našeho státu. (Výborně!)
Ponechali jste vysoká cla průmyslu, zavedli
jste a snažíte se zavésti vysoká cla
v zemědělství. Zapomínáte jedni,
zapomínáte i druzí, že ani jedni ani
druzí nebudete jen vyráběti a prodávati
cizině, nýbrž budete také vyráběti
a pracovati pro domácí konsum. Budete-li tomu konsumu
stále a stále, ze dne na den nakládati na
bedra více a více, je pochopitelno, že ochromíte
a musíte ochromiti kupní schopnost domácích
konsumentů. (Tak jest!)
Snad pro někoho nehraje roli zvýšení
třeba o 20, ba o 50 hal. na jednom kilogramu cukru, snad
u někoho nehraje roli zvýšení mouky
o 1 Kč, snad u někoho nehraje roli zvýšení
1 kg masa o 2 nebo 3 Kč. Pravím, snad. Ale kolik
takových lidí u nás v republice máme?
Co říkají masy pracujícího
lidu, ať je to dělník, ať je to drobný
živnostník, ať je to zřízenec,
ať je to úředník? Maně mě
tak napadá při té politice, po našem
názoru nerozumné, legenda z dřívějších
dob, uvedená v čítance obecných škol.
Stokrát nic umořilo osla. (Tak jest!) To
se samo sebou rozumí, že konsument může
koupiti jen tehdy, má-li k tomu prostředky. Ptal
se někdo této masy konsumentů, snese-li to?
Nikoliv. A teď vidíte řadu případů
zvyšování potřeb denních, mezi
nimiž - můžeme se také na to těšiti
- bude připravované zvýšení činže,
jak zprávy proskakují.
Ochrana zemědělské a průmyslové
práce ano, ale tak, aby se tu našla střední
cesta, která by sloužila k dobru celému státu
a celému národu. (Výborně!)
Mám ještě na zřeteli některé
momenty této věci se týkající,
především propagaci. Vzpomněl jsem si
na rozpočet ministerstva pro průmysl, živnosti
a obchod a nalézám v něm položku 3.5
mil. Kč na podporu průmyslu. Napadá mne velké
vědecké dílo říše německé,
jmenuje se, tuším "Bankwesen", z doby předválečné,
v němž bylo uvedeno, jakými cestami pracuje
Německo k získání zahraničních
trhů a propagaci odbytu svých výrobků.
Začínalo to již ve školách, a jsem
přesvědčen, že to tam zůstalo.
Na obchodních školách učili se mnozí
lidé stejně ruštině, angličtině,
jako se učili čínštině a japonštině.
A když vystudovali obchodní školy, tak již
se německý stát postaral, aby tito lidé
takto kvalifikovaní se dostali do ciziny a dělali
propagaci německému zboží. U nás
máme také obchodní školy, jenže
s tím rozdílem, že naši absolventi obchodních
škol, zejména obchodních akademií vidí
cíl svůj ne v obchodě, ne ve světovém
obchodě, v obeznámení se s cizinou, ne v
zakotvení v cizině, nýbrž v kancelářích;
ale nejsou to jen absolventi obchodních škol, nýbrž
jsou to dokonce i absolventi vysoké exportní akademie.
(Souhlas.) Napadá mne, jak to měli dále.
U každého konsulátu měli nejen pravého
obchodního jednatele, nýbrž hned pohotově
německou banku nebo její exposituru, u každého
konsulátu měli fotografie, plány, výstavu
vzorků německého zboží, a takový
konsulát byl současně zahraniční
bankou v malém měřítku, byl agenturou
pro odbyt německého zboží, byl ukazovatelem
a byl výstavou. Pokud se pamatuji, viděl jsem v
Londýně jeden takto vybudovaný objekt nikoli
státu německého, nýbrž severského
státu, a v informacích mi bylo sděleno, že
zařízení toto je velmi praktické a
velmi účelné. Apeluji na ministerstvo pro
průmysl, obchod a živnosti, aby tuto věc vedlo
v patrnosti. Apeluji na všechny činitele, zabývající
se hospodářskými věcmi, aby v příštím
státním rozpočtu bylo pamatováno větší
položkou nikoliv na zvelebení průmyslu - co
může ministerstvo obchodu se třemi a půl
miliony pro čsl. průmysl udělati? Nic - ale
mohlo by udělati značnou propagandu v cizině,
kdyby byla organisovaná.
Apeluji na ministerstvo zahraničních věcí,
aby vedle propagace politické, státní a kulturní
věnovalo také více péče propagaci
hospodářské. Zejména pokud se týče
ministerstva zahraničních věcí, rád
konstatuji, že ministerstvo zahraničí dobře
postihuje tyto okolnosti v mezinárodním hospodářském
zápolení a patrně ono dalo podnět
k jednání o hospodářskou dohodu aspoň
v malodohodových státech. Rád konstatuji,
že i tehdy, když šlo o mezinárodní
parlamentní konference obchodní, dalo rádo
k disposici své úřady i úředníky
v cizině, kteří delegátům československým
šli na ruku. Ale ať jsme přijeli do kteréhokoliv
státu a ptali jsme se našich úředníků,
vždy řekli: Nedostatečné, nedostatečné,
nedostatečné. Apelujeme proto, že máme
nyní čas, nalézáme se v dobré
hospodářské konjunktuře, která
nám ukládá udělati všechny přípravy
pro dobu, až hospodářská konjunktura
nebude pro nás tak příznivá, jako
je nyní.
Slavná sněmovno! Tolik jsem považoval za nutné
říci k otázce obchodních smluv s cizími
státy a měl bych ještě jen malý
dotaz na pana ministra zemědělství. Podle
zpráv se dovídáme, že v Polsku se utvořilo
konsorcium, které má právo nebo monopol na
obchodování vepřovým dobytkem, anebo,
lépe řečeno, na vývoz vepřového
dobytka k nám do republiky. Rozumí se samo sebou,
že nemůžeme diktovati cizím státům,
co ve svém vnitřním životě mají
nebo nemají dělat, ale dotazuji se pana ministra
zemědělství, zdali se snad u nás také
nezrodila myšlenka, vytvořit nějaké
obmezené konsorcium, které by navázalo s
polským konsorciem obchodní styky o dovoz masa a
vepřového dobytka k nám. Kdyby ministerstvo
zemědělství mělo úmysl něco
podobného organisovat, prosím snažně,
aby se to nedělo bez porady s interesovanými činiteli,
to jest s veřejným oprávněným
obchodem, to jest s lidmi, kteří jsou odborně
kvalifikováni, a aby se snad u nás netvořily
nějaké zvláštní výjimečné
úzké kartely zájmové. (Výborně!)
Jako při všech obchodních smlouvách
jest přirozené, že klub náš bude
hlasovati i pro tyto, neboť mu opravdu záleží
na tom, aby stát náš žil s okolními
státy v míru a pořádku a aby tak budoval
platformu pro budoucí hospodářskou a mírovou
politiku. (Výborně! - Potlesk poslanců
čsl. strany nár. socialistické.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je ke slovu přihlášena pí
posl. Landová-Štychová.