2. Každá organisace, která se chce připojiti
ku Komunistické Internacionále, musí řádně
a plánovitě se všech více méně
zodpovědných míst dělnického
hnutí (organisace strany, redakce, odbory, parlamentní
frakce, v odborových organisacích, v konsumních
družstvech. ob. správy) odstraniti reformisty a stoupence
středu a nahraditi je osvědčenými
komunisty, aniž by se ohlížela na to, že
zvláště z počátku na místa
"zkušených" oportunistů přijdou
prostí dělníci z davu.
3. Téměř ve všech zemích Evropy
a Ameriky vstupuje třídní boj do občanské
války. Za takových poměrů nemohou
komunisté míti žádné důvěry
v měšťáckou legalitu. [Další
věty byly usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 6. března 1929 podle §u 9 lit. m) jedn. řádu
vyloučeny z těsnopisecké zprávy. -
Viz str. 38 této těsnopisecké zprávy.]
4. [Další věty byly usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 6. března 1929 podle §u
9 lit. m) jedn. řádu vyloučeny z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 38 této těsnopisecké
zprávy.] Upuštění od takové
práce bylo by totožným se zradou na revoluční
povinnost: a neslučitelno s příslušností
ke III. Internacionále.
5. Je nutna systematická a plánovitá agitace
na venkově. Dělnická třída
nemůže zvítěziti, nezabezpečila-li
si svou politikou venkov, proletariát a při nejmenším
část nejchudších sedláků
a dále neutralitu části ostatního
venkovského obyvatelstva. Komunistická práce
na venkově nabývá v současné
době mimořádného významu, musí
býti prováděna zejména za pomoci revolučních
komunistických dělníků v městě
a na venkově, kteří s venkovem mají
spojení. Upuštění od této práce
nebo její předání do nespolehlivých
poloreformistických rukou, rovná se upuštění
od proletářské revoluce.
6. Každá strana. která chce přináležeti
k III. Internacionále, je povinna odhalovati nejen zjevný
sociál-patriotismus, nýbrž také neupřímnost
a pokrytectví sociálpacifismu; dělníkům
budiž soustavně uváděno na mysl, že
bez revolučního svržení kapitalismu
nemohou žádné mezinárodní rozhodčí
soudy, žádné dohody o obmezení válečného
zbrojení, žádné "demokratické"
obnovení Svazu Národů zabrániti novým
imperialistickým válkám.
7. Strany, které chtějí náležeti
Komunistické Internacionále, jsou povinny uznati
naprosté súčtování s reformismem
a politikou středu a toto súčtování
v nejširších kruzích členstva strany
propagovati. Bez tohoto není důsledná komunistická
politika možná.
Komunistická Internacionála žádá
bezpodmínečně altimativně provedení
tohoto súčtování v nejkratší
době. Komunistická Internacionála nemůže
se smířiti s tím, aby notoričtí
oportunisté, jak jsou representováni Kautským,
Hilferdingem, Hillquitem, Longuetem, Macdonaldem, Modiglianim,
měli míti právo platiti za příslušníky
III. Internacionály. To by mohlo vésti jen k tomu,
že III. Internacionála by se do veliké míry
podobala zahynuvší II. Internacionále.
8. V otázce kolonií a potlačených
národů jest třeba zaujmouti zvláště
výrazné a jasné stanovisko ohledně
těch zemí, jejichž kolonie buržoasie ovládá
a jiné národy utlačuje. Každá
strana, která si přeje přináležeti
ku III. Internacionále, jest povinna úskoky "svých"
imperialistů v koloniích odhalovati, každé
hnutí za svobodu v koloniích nejen slovy, ale i
činy podporovati, žádati, aby její domácí
imperialisté byli z těchto kolonií vyhnáni,
vychovávati v srdcích dělníků
své země skutečně bratrský
poměr ku pracujícímu obyvatelstvu v koloniích
a k potlačeným národům, prováděti
ve vojsku své země soustavnou agitaci proti každému
potlačování koloniálních národů.
9. Každá strana, která si přeje náležeti
Komunistické Internacionále, musí rozvířiti
soustavnou a vytrvalou komunistickou činnost uvnitř
odborových organisací, dělnických
a závodních rad, konsumních družstev
a jiných hromadných organisací dělnictva.
Jest nutno uvnitř těchto organisací organisovati
komunistické zárodky, které trvalou a houževnatou
prací mají získati odborové organisace
atd. pro věc komunismu. Tyto komunistické zárodky
jsou povinny při své denní práci všude
odhalovati proradu sociál-patriotů a kolísavost
středu. Komunistické zárodky musí
býti úplně podřízeny celé
straně.
10. Každá strana, přináležející
ke komunistické Internacionále, jest povinna vésti
tvrdošíjný boj proti amsterodámské
"Internacionále" žlutých odborových
svazů. Mezi odborově organisovanými dělníky
musí býti nejdůtklivěji propagována
nutnost odmítnutí žluté Internacionály
amsterodamské. Všemi prostředky budiž
podporováno mezinárodní sjednocení
rudých odborových organisací, jež se
připojí ke komunistické Internacionále.
11. Strany, které chtějí přináležeti
ke III. Internacionále, jsou povinny podrobiti revisi osoby,
přináležející k parlamentární
frakci, odstraniti všechny nespolehlivé živly,
podříditi tyto frakce nejen slovy, nýbrž
ve skutečnosti představenstvům stran tím,
že od každého jednotlivého komunistického
člena parlamentu bude žádáno, aby veškerou
svou činnost podřídil zájmům
[Další slova byla usnesením posl. sněmovny
ze dne 6. března 1929 podle §u 9, lit. m) jedn.
řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 38 této těsnopisecké
zprávy.] propagandy a agitace.
12. Strany, přináležející ke
komunistické Internacionále, musí býti
vybudovány na podkladě principu demokratického
centralismu. V nynějším období zostřené
občanské války může komunistická
strana jen tehdy dostáti své povinnosti, bude-li
organisována způsobem co možná nejvíce
centralistickým, bude-li v ní vládnouti železná
disciplina a bude-li ústředí strany, nesené
důvěrou členstva strany, vybaveno dostatečnou
mocí, autoritou a nejdalekosáhlejšími
plnomocemi.
13. Komunistické strany oněch zemí, kde komunisté
pracují legálně, musí provésti
čas od času čištění (nové
registrování) členstva svých organisací,
aby strana byla soustavně očišťována
od maloměšťáckých živlů,
které se do strany vetřely.
14. Každá strana, která chce přináležeti
komunistické Internacionále, je povinna každé
sovětové republice v jejím boji proti kontrarevoluci
poskytnouti bezvýhradnou pomoc. [Další věta
byla usnesením posl. sněmovny ze dne 6. března
1929 podle § 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena
z těsnopisecké zprávy. Viz str. 38 této
těsnopisecké zprávy.]
15. Strany, které dosud podržely staré soc.demokratické
programy, jsou nyní povinny v době co možno
nejkratší tyto programy změniti a s ohledem
na zvláštní poměry své země
vypracovati nový komunistický program ve smyslu
usnesení komunistické internacionály. Zpravidla
musí býti program každé strany, přináležející
ke komunistické internacionále, potvrzen řádným
kongresem komunistické Internacionály nebo exekutivním
komitétem. V případě nepotvrzení
programu té či oné strany exekutivním
komitétem komunistické Internacionály má
dotyčná strana právo odvolati se ke sjezdu
komunistické Internacionály.
16. Všechna usnesení kongresů komunistické
Internacionály stejně jako usnesení exekutivního
komitétu jsou pro všechny strany, ke komunistické
Internacionále přináležející
závazná. Komunistická Internacionála
pracující za poměrů nejostřejší
občanské války, musí býti mnohem
centralističtěji vybudována, než tomu
bylo při druhé Internacionále. Při
tom ovšem musí komunistická Internacionála
a její exekutivní komitét při veškeré
své činnosti hověti různým
poměrům, v nichž jednotlivé strany mají
bojovati a pracovati, a má přijímati usnesení
všeobecně platná jen v takových otázkách,
kde jsou podobná usnesení možná.
17. V souvislosti s tím musí všechny strany,
které chtějí náležeti komunistické
Internacionále, změniti své jméno.
Každá strana, která chce přináležeti
ke komunistické Internacionále, musí nésti
jméno: Komunistická strana té a té
země (sekce III. komunistické Internacionály).
Otázka pojmenování není pouze formální,
nýbrž do veliké míry otázkou
politickou velikého dosahu. Komunistická Internacionála
vypověděla celému měšťáckému
světu a všem žlutým sociálně
demokratickým stranám válku. Jest nutno,
aby každému prostému pracovníkovi byl
jasný rozdíl mezi komunistickými stranami
a starými oficielními "sociálně
demokratickými" a "socialistickými"
stranami, které prapor dělnické třídy
zradily.
18. Všechny vůdčí tiskové orgány
stran všech zemí jsou povinny všechny důležité
oficielní dokumenty exekutivy komunistické internacionály
otisknouti.
19. Všechny strany, které komunistické Internacionále
přináležejí, nebo podaly návrh
na přistoupení, jsou povinny co možno nejdříve,
ale nejpozději do čtyř měsíců
od II. kongresu komunistické Internacionály svolati
mimořádný kongres, aby zkoumal všechny
tyto podmínky. Při tom musí ústředí
dbáti toho, aby všem organisacím místním
unesení druhého kongresu komunistické Internacionály
byla známa.
20. Ony strany, které by nyní chtěly vstoupiti
do III. Internacionály, ale dosud svou taktiku radikálně
nezměnily, musí před vstupem do III. Internacionály
pečovati o to, aby nejméně dvě třetiny
členů jejich ústředního výboru
a všech důležitějších ústředních
institucí sestávaly ze soudruhů, kteří
ještě před druhým sjezdem komunistické
Internacionály se jasně vyslovili pro vstup do III.
Internacionály. Výjimky jsou přípustny
s potvrzením exekutivy III. Internacionály. Exekutiva
komunistické Internacionály má právo
také pro zástupce směru středního,
označené v §u 7, činiti výjimky.
21. Oni příslušníci strany, kteří
zásadně odmítají podmínky a
zásady, vytčené komunistickou Internacionálou,
buďtež ze strany vyloučeni. Ať žije
komunistická Internacionála! Ať žije Svaz
sovětských socialistických republik, jediná
to vlast pracujícího lidu!
Ať žije světová diktatura proletariátu!
(Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je pan posl. Schweichhart. Dávám mu slovo.
Posl. Schweichhart [německy]: Slavná
sněmovno! V posledních letech bylo v oboru zákonodárném
vykonáno bohužel málo práce hluboce
zasahující. Spokojovali jste se menšími
nebo většími opravami, zkrátka příštipkářstvím.
Také právě projednávaná novela
patří do této kategorie zákonodárství.
Jest to jakýsi lex Ofner a zvyšují se jím
několikráte, až desetkráte peněžité
částky za odsouzení, ať jde o soudně
trestný čin, který jest zločinem,
přečinem nebo přestupkem nebo o částky,
které jsou rozhodné pro náhradu trestu. Tkví
v tom zajisté humanní myšlenka, i když
víme, že humanita nebyla pohnutkou pro podání
tohoto návrhu, který usiluje dosti nedostatečnými
prostředky ulehčiti soudcům. Ostatně
původně obsahoval vládní návrh
některá ustanovení, proti nimž jsme
se obrátili, poněvadž to bylo podstatným
a zbytečným zostřováním některých
skutkových podstat, které se týkaly porušení
vlastnického práva. Rád bych zdůraznil,
že naše návrhy na zlepšení předlohy
byly přijaty, takže k samotnému obsahu zákona
nemáme příliš mnoho připomínek.
Kdyby se neholdovalo právě reakčním
snahám, jak se to drasticky ukázalo u zákona
na ochranu republiky a u tiskové novely a jak to lze pozorovati
v poslední době také u návrhu o trestních
koloniích, většina v oboru zákonodárství
skutečně nekoná nic velkolepého. Připomenul
bych několik důležitých, nerozřešených
otázek. Roku 1921 podala tehdejší vláda
návrh nového tiskového zákona. Dosud
však nebyl tiskový zákon reformován
v demokratickém, pokrokovém a svobodomyslném
duchu, zato se však zákonodárství a
prakse po této stránce citelně zhoršila.
Každý žurnalista, každý vydavatel
časopisu ví, a každá politická
strana to musí potvrditi, že se tiskové poměry
staly dnes naprosto neudržitelné. Tisk jest stále
ještě odkázán na blahovůli nebo
nepřízeň státních zástupců,
kteří se na každý pokyn skoro dopouštějí
na tisku pravého betlémského vraždění.
Také po jiné stránce se nedá dnešní
stav trvale plně udržeti. Má-li ochrana napadených
nadále míti ještě účinek,
nesmí to na druhé straně jíti tak
daleko, aby bylo lze systémem lehkomyslných a při
tom drahých žalob každý časopis
takřka svévolně finančně ničiti.
Komunisté, kteří nyní nad touto soustavou
nesmírně naříkají, to však
sami vynalezli a po prvé toho použili. Uvázli
při tom ve vlastní léčce.
Významná právnická komise pracovala
několik let o moderním trestním zákonu
a v tisku byla několikráte vzdávána
chvála těmto pracím. Tyto studie byly uveřejněny
r. 1926, ale od té doby se bohužel neučinilo
vůbec nic, aby byly zpracovány zákonodárně
a aby se z nich stal moderní zákon. Síla
vnitřně rozvrácené koalice měšťáckého
bloku, pohromadě držící jen společným
záštím proti sociálnímu a kulturnímu
pokroku, zřejmě nestačí na zdolání
takovýchto velkých zákonodárných
prací. Nezačíná se ani s částečnými
reformami, které by se daly lehce provésti a které
jsou naléhavě nutné. Jde zde na př.
o § 144 tr. z. Co vše nebylo zde ve sněmovně
o tom již namluveno! Nespravedlivost, kterou způsobil
tento osudný paragraf, volá skutečně
do nebe. Jest zřejmé, že sotva 1% všech
těchto tak zvaných zločinů jest vůbec
známo a trestá se. Po stránce kriminální
policie jest tedy tento paragraf úplně bezúčinný,
sociálně však jeho účinky jsou
osudné a působí nejkrutější
bezpráví. Neboť zpravidla jsou dopadeny a odsouzeny
jen chudé ženy, při čemž k tak
zvanému zločinu podle §u 144 dohnaly je nouze
a nemoci. Při tom bývají dopadeni jen chudí
mastičkáři a mastičkářky.
Ale bohaté dámy, které se dají operovati
někde v sanatoriu, nemůžete a nechcete kontrolovati
a žalovati, rovněž tak lékaře,
který za jediný případ dostane snad
10.000 Kč a ještě více. Právě
v tomto oboru řádí nezastřená
třídní justice.
V posledních letech odehrávalo se ve světě
mnoho strašlivých dramat, kde rozhodující
úlohu měl trest smrti. Stále více
se dochází, jak ve vědě, tak i v politice,
k poznání, že trest smrti naprosto neodstrašuje,
že nebrání zločinům a že
jest to barbarství, přežilý trest v
rukou justice, která chce býti moderní. "Nezabiješ!"
Toto přikázání křesťanské
hlásá se sice v teorii, v praksi však jsou
lidé usmrcováni, věšeni a stříleni.
Naše strana podala v poslední době v této
věci interpelaci panu ministrovi spravedlnosti dr Mayr-Hartingovi.
Odpověď pana ministra spravedlnosti nás naprosto
neuspokojuje. Jsou to vytáčky. jest to obcházení
problému, neslibuje se brzké řešení.
Prohlašuje se nám, že nehodlá se provésti
reforma částečná, a jsme těšeni
a odkazováni, že bude vydán všeobecný
trestní zákoník, který ovšem
stojí ještě v daleké budoucnosti. Také
v tomto případě bylo by na místě
více vážnosti a spěchu.
Jak důležitá byla by také reforma trestního
práva pro mládež! Zločiny mladistvých
vzrůstají a stávají se problémem,
který naléhavě potřebuje svého
řešení. Žádáme, aby byly
zřízeny soudy pro mladistvé a aby byly soustavně
povolávány organisace péče o mládež.
které zde mohou působiti preventivně a které
by mohly snížiti počet zločinů.
Příkazem demokratické doby jest, aby byly
konečně zrušeny vojenské soudy. Znovu
se toho dožadujeme.
Stížnosti máme však nejen v oboru práva
materielního, nýbrž i procesního. Ministerstvo
spravedlnosti rozeslalo právě četným
expertům obšírný návrh trestního
řádu a při tom naléhavě žádá,
aby posudky předložili v Praze do tří
měsíců. Má to tedy snad jíti
rychle. Úřední šiml se asi rozeběhl.
Jsme jen zvědavi, zda ministerstvo spravedlnosti rovněž
tak rychle zpracuje zaslaný materiál a dá
mu formu zákona, jak rychle žádá posudků.
Každá reforma pozbývá ovšem účinku,
nejlepší procesní zákon nemá
významu, nedá-li se v praksi prováděti,
poněvadž jest příliš málo
úředníků. Jest známou žalobou,
že počet soudců osudně poklesl. Ústavní
výbor zabýval se podrobně touto otázkou
a ve své zprávě poukázal na dnešní
katastrofální stav. V pražském obvodu
jest ze 1335 systemisovaných míst obsazeno jen 1099.
V obvodu brněnském jest ze 600 míst 53 neobsazeno.
V obvodu bratislavském jest ze 345 míst obsazeno
jen 309. V obvodu košickém jest z 293 míst
58 neobsazených. Z celkového počtu systemisovaných
míst 2473 jest ve skutečnosti obsazeno jen 2190,
takže devítina všech míst jest neobsazena,
to jest přes 11%. Že se to musí v nalézání
právem velmi nepříjemně projevovati,
jest samozřejmé. Pro nedostatek soudců jsou
soudci ohromně zatíženi a nelze přímo
zabrániti nervovému zhroucení mnohého
dobrého úředníka. Člen mé
strany sen. dr Heller pojednal již nedávno
v senátě obšírně o obrovském
přetížení soudců. K zatížení
přispívá podstatně mnoho statistických
šetření a zpráv, dvojjazyčnost
a to, že soudci musí vyřizovati věci,
které mají vyřizovati jiní úředníci
a jinde, tak na příklad legalisace, protesty, daňové
záležitosti, otázky závodních
rad, dědické a manželské věci.
Důvodová zpráva právem zdůrazňuje,
že se rovněž také projevuje nedostatečnost
hmotného zaopatření soudců. I po této
stránce musí dojíti k nápravě.
Celé soudnictví trpí nynějším
nespořádaným stavem. Vazba jest protahována
déle, než by bylo nutno za pravidelných poměrů.
Hlavní přelíčení a vyřizování
opravného řízení se nynějšími
poměry protahuje. Procesy trvají proto mnohem déle
a jsou dražší, než by bylo zpravidla třeba.
Jen několik slov o výkonu trestů. Jest tomu
sedm let, co tehdejší vláda podala návrh
zákona o nakládání s politickými
vězni. Návrh byl v ústavně-právním
výboru zlepšen, ale nikdy nespatřil světlo
veřejnosti, to jest nebyl uveden v praksi, zůstal
někde vězeti zaprášen mezi spisy, a
přece to jest a zůstane ostudou, že osobám
odsouzeným zde podle zákona na ochranu republiky
nedostane se ani práv, jaké povolovalo právem
potírané a hanobené Rakousko politickým
vězňům. Žádáme, aby této
ostudě byla učiněna co nejdříve
přítrž, aby se s politickými vězni
nenakládalo jako s prostými zločinci a aby
jim nebyli stavěni na roveň.
Živý zájem máme také na výkonu
trestu a žádáme, aby byla zavedena civilní
kontrola věznic a trestnic. V tom duchu nese se návrh
posl. Blatné a soudr., ale sněmovna nečiní
nic, aby se návrh uzákonil. Také tento návrh
byl někde pohřben mezi jinými spisy. Tímto
dožaduji se vyřízení tohoto pro nás
tak důležitého návrhu.
I když se nestavíme proti tomuto návrhu zákona,
přes to musíme úplně jasně
prohlásiti, že nemůžeme míti důvěry
k justiční správě, poněvadž
víme, že jest v rukou kapitalistického třídního
státu a kapitalisticky orientovaných stran občanského
bloku nástrojem k potlačování pracující
třídy. A tím zůstane, dokud kapitalismus
nebude vítězně zdolán. (Souhlas
a potlesk poslanců něm. strany soc. demokratické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. dr Keibl. Dávám mu slovo.
Posl. dr Keibl [německy]: Vážené
dámy a pánové! Na denním pořadu
jest výborová zpráva o vládním
návrhu tisk 1967, jehož nadpis zní, že
se jím doplňují některá ustanovení
trestního zákona a trestního řádu.
Ale ve skutečnosti se jím nedoplňuje ani
trestní řád ani trestní zákon,
nýbrž činí se právě opak
toho. Neboť doplněním rozumíme opatření,
které zákon zlepšuje a podrobněji rozvádí,
aby se přizpůsobil praktickému požadavku,
krátce a dobře něco, co má býti
lepší než to dřívější.
Tento návrh však jde opačnou cestou. Zhoršuje
platná ustanovení. Ale ani to není tak dalece
podstatnou věcí toho, jako to, co jest skryto za
těmito věcmi a co jest jejich základem. Máme
ještě druhý vládní návrh
tisk 1685, jenž obsahuje něco zcela podobného,
pokud jde o civilní řízení. I tento
návrh byl již projednán ústavně-právním
výborem a zpráva již byla vydána v tisku
2046. Podstatně jest to táž látka, jedna
se týká civilního práva, druhá
trestního. Oba návrhy a obě zprávy
mají ulehčiti soudům v přílišné
práci, která během doby byla uvalena na jejich
bedra. Poněvadž základní myšlenka
a účel obou návrhů jsou tytéž,
bylo by vlastně bývalo praktické a hospodářské,
dáti oba návrhy zároveň na denní
pořad sněmovny a rozpravu o obou návrzích
zároveň provésti. Byli bychom si ušetřili
spoustu opakování a konečně bylo by
to vyšlo na jedno: co vláda navrhuje, tato sněmovna
bez dalšího polyká.
Poněvadž účelem právě
projednávaného vládního návrhu
jest ulehčení soudům, musím se nejprve
zabývati touto věcí. Naše soudy jsou
přetíženy, to jest věc, kterou dnes
není zapotřebí dokazovati, poněvadž
jest všeobecně známa, poněvadž
se tisk často a široce o ní rozepsal a také
není zjevem, který by se byl ukázal teprve
včera, nýbrž trvá již velice dlouho,
táhne se po léta a poněvadž o všech
těchto věcích vědí i úřady,
jak druhé stolice, tak i ministr spravedlnosti a sněmovna.
O této kapitole bylo již mnoho mluveno a napsáno,
ale dosud nebylo dosaženo hmatatelného výsledku.
Soudcové mají velice málo z toho, že
je ústavně-právní výbor celé
odpoledne živě lituje a ke konci projeví naději,
že se jim jednou povede lépe. Tím jim není
poslouženo a i když právní výbor
přijal resoluci směřující k
tomu, že se vláda a ministerstvo spravedlnosti zvláště
vyzývají, aby již nečinily žádných
interkalarií a když se již interkalarie nahromadily,
aby je rozdělily soudcům jako mimořádnou
výpomoc, dokonce aby o opatřeních, která
učinily podle této resoluce, do měsíce
podaly zprávu, pak jest to přece něco, ale
obávám se, že tato zpráva, až měsíc
uplyne - a to nebude již dlouho trvati - bude velice hubená.
Nechci zde opakovati všechny stížnosti soudců,
to by za prvé vedlo příliš daleko a
za druhé by to beztoho nemělo žádný
úspěch. Chci poukázati na to, že poměry
u soudů se nedají skutečně déle
udržeti. Není prostě možno dále
snášeti stav, aby soudní vyřízení,
která mají býti vydána v několika
dnech nebo aspoň ve dvou týdnech, potřebovala
celých měsíců, než se dostanou
do rukou stran, není možno dále snášeti
stav, aby si soudce sám musil psáti jednací
protokoly, aby neměl zapisovatele, když přece
zákon výslovně prohlašuje, že všechna
jednání, prováděná bez zapisovatele,
jsou zmatečná. Abych tak řekl, spravedlnost
nežije z ničeho jiného než z neustálé
zmatečnosti řízení v nižších
instancích. Není možno, aby se jednotliví
soudcové tak přepracovávali, aby se v práci
nebo doma zhroutili. Měli jsme v poslední době
dokonce množství smrtelných případů.
Nelze jednání vésti tak, jak se vedou nyní
před soudem pod nátlakem poměrů. Jednání
zvláště u vyšších soudů
skládají se pouze z čistých formálností,
trvají jen zcela krátce, několik minut, strany
se nevyslechnou, advokáti nemohou prosloviti řečí
a činiti návrhů, všechno úsilí
směřuje k tomu, aby celá věc byla
pokud možno krátká. Rozsudek, jenž má
býti vynesen na základě přelíčení,
jest napsán již před ním a pak se pouze
přečte a celá věc jest hotova. (Výkřiky
posl. dr Schollicha.) Vším tím se snižuje
spravedlnost přímo na frašku a nikdo nemá
již důvěry k celé této věci.
Spravedlnost bez důvěry obyvatelstva není
spravedlností. Spravedlnost, o níž se vždy
tvrdilo, že jest páteří obyvatelstva,
dostala se v poslední době i s jinými věcmi
do nevážnosti a nemohu pominouti příležitosti,
abych zase jednou zde před sněmovnou neuvedl případu
Popelkova. Prosím, o otázce, zdali nejvyšší
soud v tomto případě měl kdysi skutečně
pravdu či nikoliv, lze míti rozličné
mínění. Zajisté, jest to nejvyšší
soud a když ve svém rozhodnutí prohlásí,
že to udělá tak nebo onak, jest to nepopíratelné.
Ale není možno připustiti, aby president nejvyššího
soudu osobně zasáhl do boje stran a konal přímo
úlohu, která by ve starém Rakousku, abychom
tak řekli, byla bývala naprosto nemožná.
Bylo by bývalo zcela vyloučeno, aby člověk
jako Popelka po tom, co učinil, byl ve starém Rakousku
zůstal jen ještě 10 minut presidentem nejvyššího
soudu. Neboť pak by byla nepochybně povstala nejvyšší
moc, která tehdy byla a byla by prohlásila, že
takového činitele nejvyššího úřadu
nelze ve státě potřebovati. Nikoliv to, že
nejvyšší soud tehdy vydal takové rozhodnutí,
rozčililo tak německé obyvatelstvo, nýbrž
způsob, jakým president nejvyššího
soudu vzal tuto věc za podnět, aby se před
celým světem představil jako český
straník a šovinista a tím, že a jak on
tuto věc vzal do rukou, stala se celá aféra
politickou; a dnes jest nejvyšší soud a jeho
president předmětem velmi prudkých útoků
v tisku, prudkých útoků politických
nebo národních stran a musí dokonce usednouti
na lavici obžalovaných, poněvadž jistý
sbor se cítí uražen jeho výrazy a žádá
dostiučinění. Jest to přece zcela
nemožná věc: President nejvyššího
soudu na lavici obžalovaných! (Posl. dr Schollich
[německy]: To jest možně jen v Československu!)
To jest skutečně jen zde možné,
to jest v jiném státě rozhodně vyloučeno
a musím vysloviti svůj úžas, že
se nepodařilo v zájmu spravedlnosti a vážnosti,
kterou spravedlnost musí rozhodně míti, vůbec
znemožniti tento spor pro urážku na cti, nikoliv
snad znemožniti tím, že by se soukromým
žalobcům odňalo právo jíti s
touto věcí před soud, nýbrž že
se ta věc před přelíčením
nějak nesprovodila se světa. Bylo by snad bývalo
úkolem ministerstva vystoupiti zde jako poctivý
zprostředkovatel. Tento obraz jest strašný:
President nejvyššího soudu na lavici obžalovaných!
Z toho by mohla býti veselohra, kdyby to ve skutečnosti
nebyla truchlohra. (Výkřiky poslanců něm.
strany národní a něm. strany soc. demokratické.)
Za takových okolností ztrácí spravedlnost
na vážnosti. Neztrácí jí jen
spravedlnost jako instituce, jako zřízení
státní, nýbrž jednotliví členové
této instituce ztrácejí mezi obyvatelstvem
na vážnosti a ve chvíli, kdy obyvatelstvo nebude
již míti zájmu na soudcích, bude pro
ně velice ztížena i cesta, kterou by se mohli
dostati ke svým právům i tam, kde veřejnost
toto právo jinak bez dalšího uznává;
a v čem záležejí tato práva?
V nakládání hodném člověka,
především v placení za vykonanou práci,
dále v tom, že se od soudců nežádá
příliš mnoho práce. Máme osmihodinovou
pracovní dobu. Každý, kdo pracuje v nějakém
podniku, po osmi hodinách se prohlašuje za zproštěného
práce. Ve státních úřadech
a zvláště u soudů není osmihodinné
pracovní doby a rád bych viděl, co by učinila
justiční správa, kdyby nějaký
soudce po osmi hodinách služby řekl: "Nyní
uplynulo mých osm hodin, dnes již nepracuji."
Hodiny přes čas staly se u soudů samozřejmým
denním zařízením a snad se budou musiti
ještě nejvyšší právníci
zabývati otázkou, nemusejí-li tyto hodiny
přes čas býti dodatečně zaplaceny.
Nebylo by nezajímavé podati jednou takovou žalobu
proti eráru; pak bychom viděli, co z toho vyjde.
Jedno jest jisté: V této formě to dále
naprosto nepůjde. Právě moje strana podala
před nedávnem interpelaci kol. Siegla panu
ministrovi spravedlnosti, ve které vykazuje množství
případů, nikoliv aby vylíčila,
jak jest spravedlnost špatná, nýbrž v
jakých špatných poměrech soudci musejí
žíti a za jakých poměrů jsou
nuceni pracovati. Nutný styk mezi obyvatelstvem a soudem
se stále zmenšuje a proto se snižuje i zájem.
Prozkoumáme-li úplně podrobně příčiny
tohoto přetížení, seznáme, že
většinou nejsou to snad nutné věci,
které se nedají vůbec změniti, nýbrž
většinou svévolně uložené
práce. To jest především dvoujazyčnost.
(Souhlas na levici.) Když dnes soudce musí
skoro každé rozhodnutí a každý
rozsudek vypracovati dvoujazyčně, jest zřejmé,
že k tomu potřebuje dvakrát i třikrát
tolik času. Ze soudní činnosti vyjímám
jen knihovní věci: Knihovní věci byly
v minulých letech, než byla vydána jazyková
nařízení, něčím, co
soudce příliš nezaměstnávalo,
co mohl obstarávati často jen tak jako vedlejší
práci; ale dnes to jest činnost, která mu
tak vadí, že jest úplně zaměstnán
již jen knihovními věcmi. Toto zatížení
pak jde dále. Nejen že jest tím více
zatížen soudce, než by nezbytně bylo zapotřebí,
nýbrž i kancelář, listovní, jenž
do pozemkových knih musí všechno zapisovati
dvoujazyčně, nejsou s prací hotovi a nevyřízené
věci se hromadí. Ale co se nyní stane? Pokladna
nevyplatí půjčky, o kterou se žádá,
dříve, než zástavní právo
na tuto půjčku jest zapsáno do knih. Ale
zástavního práva nelze do knih zapsati, poněvadž
soudce a listovní se nedostanou k tomu, aby tuto věc
vyřídili. Proto dlužník nedostane peněz
a dostane se do velkých rozpaků. Zde jsou jen dvě
cesty: Buď musí pokladna vyplatiti proti svým
stanovám, než se vloží zástavní
právo, anebo se musí podmazávati a rozdíleti
bakšiše, aby z celého stohu nevyřízených
věcí byl vytažen právě onen kus,
jenž jest předmětem intervence. Takto se u
nás pěstuje u slabých charakterů stav,
jejž jsme poznali na východě jako normální,
jehož jsme však dosud neznali a jsme na nejlepší
cestě, abychom stále hlouběji zapadali do
tohoto bahna. Ale vinu toho nenesou lidé, kteří
přijmou několik krejcarů, nýbrž
systém, jenž je přímo nutí, aby
to tak dělali.