Ale ještě jsou zde jiné věci. Jak lze
tomu nejlépe čeliti? I zde jsou dvě cesty,
buďto se vystačí s dosavadními silami
a pak se musí snížiti množství
práce nebo se ponechá stejné množství
práce a zvětší se počet sil.
Něco jiného není prakticky podle práva
možné. Zmenšiti práci není dobře
možné, to dnes každý nahlíží.
Naopak! Zákonodárství obrátilo se
směrem, ve kterém skoro všude, i ve správních
věcech se ustanovuje rozhodčí soud, zřizuje
se rozhodčí komise a předsednictví
se většinou ukládá soudci z povolání
a to konečně z dobrého důvodu, poněvadž
se na soudce z povolání vždy pohlíží
jako na osobu, která jest s to, aby překlenula protivy,
uvážila všechny důvody pro a proti, vyslechla
jednu a druhou stranu a konečně dospěla k
rozhodnutí, které nejspíše možno
označiti jako spravedlivé. U správních
úředníků, jak tomu bylo dříve,
jest dnes tato záruka menší. Proto není
možno méně omezovati činnost soudců.
Naopak, dojde vždy spíše k tomu, že se jim
uloží ještě více práce.
Jistě jest spousta věcí, které by
bylo lze soudům vzíti. Ale s hlediska státní
správy bylo by nutno pro tyto činnosti zříditi
opět jiné úřady nebo uložiti
je jiným úřadům. s hlediska státu
a státní správy bylo by to přesunování
činností sem a tam. Lze tedy jen říci,
že vše to se dá napraviti jen tím, že
se zvětší počet soudcovských
míst a ustanoví více soudců, více
než dosud bylo možno a to proto, poněvadž
nebylo lze úplně obsaditi ani systemisovaná
místa. Můžeme klidně říci,
že skoro pětina všech soudcovských míst
není obsazena.
A nyní se táži: Jak to přijde, že
za dnešních poměrů, kdy zvláště
svobodná povolání dozajista nemají
ustláno na růžích, kdy jest spousta
mladých advokátů, kteří vydělávají
poměrně méně než mladý
soudce, že tito právníci nejdou k soudům,
že raději žijí s malým začátečním
příjmem jako advokáti, jako zástupci
nějakých organisací, že dávají
přednost tomu, aby se pomalu propracovali a teprve po nějakém
čase se dostali do lepšího hospodářského
stavu, než aby se zakousli do státní služby,
která jim sice na počátku něco dává,
ale pro příště nic neslibuje, která,
abych tak řekl, nechá je po celý život
živořiti v úzce omezené maloměšťácké
existenci. Proč to? Poněvadž stát nemá
peníze pro své úředníky, pro
své soudce vůbec. Nepomůže to, těmito
zákony a návrhy zákonů, které
vám vláda předkládá, nepotlačíte
naprosto základního zla, to jsou pouhé pokusy,
které zůstávají jen na povrchu a nejdou
do hloubky. Všechny tyto nepříjemnosti a těžkosti
se dají potlačiti jen tím, že úředníci,
zvláště však soudcové budou hmotně
tak postaveni, aby povolání soudcovské bylo
znovu vytouženým povoláním. (Předsednictví
převzal místopředseda Horák.) V
právním výboru řekli jsme beze všeho
zástupcům vlády, že nemá viny
jen pochybená systemisace, nýbrž způsob,
jakým se právě se soudci hospodářsky
nakládá; všechny takové věci
nic nepomáhají, musíte jednou přikročiti
k tomu, aby do rozpočtu byly zařazeny číslice
nutné pro spravedlnost. Ale tu jsem přesvědčen,
že bychom ihned narazili na rozhodný odpor finanční
správy. Jsem přesvědčen, že by
se ministerstvo spravedlnosti bez námitek postavilo za
požadavky soudců, jsem přesvědčen,
že ani jiná ministerstva by nečinila námitek,
ale jsem rovněž tak přesvědčen,
že by ministerstvo financí řeklo: Souhlasíme
se všemi reformami, ale nesmějí státi
peníze. Tu ovšem nelze nic dělati, nejlépe
když se vůbec s ničím nezačíná.
Ale proč říká ministerstvo financí,
že nemá úhrady pro všechny tyto požadavky?
Poněvadž již nemá pramenů, ze kterých
by mohlo čerpati. Dnes přece nelze žádati,
aby se zaváděly nové daně, aby se
odkrývaly nové prameny, ze kterých by se
tyto věci nějak platily. Toho národní
hospodářství nesnese, toho naprosto nesnesou
naši poplatníci. Mohlo by se tedy jen šetřiti.
Ale šetřiti mohlo by se v tomto státě
znovu jen při vojenském rozpočtu, při
rozpočtu pro menšinové školy a při
rozpočtu pro věci zahraniční; ale
to jsou tři věci, na něž státní
soustava nedá dopustiti, poněvadž by se snad
nemohlo tak daleko, jak by se chtělo. Proto na konec přicházíme
znovu k soustavě tohoto státu, která, právě
poněvadž stojí na falešném základě,
nemůže ani této otázky řádně
rozřešiti. Kdyby bylo možno několik málo
milionů ušetřiti byť jen ve vojenském
rozpočtu, hravě by se dosáhlo rozřešení
všech těchto otázek; nejde vůbec o mnoho;
pokud vím, návrh zákona o soudcovských
platech, jak jej vypracovala soudcovská organisace, vyžadoval
by snad 6 nebo 7 milionů Kč ročně,
což při miliardovém rozpočtu, jaký
máme, jest směšně nepatrná částka.
Ale ani této částky nelze sehnati. A pokud
jde o resoluci, která byla přijata v ústavně-právním
výboru a poukazuje na interkalárie, jest snad pro
tuto chvíli ještě užitečným
prostředkem, aby se opatřilo několik haléřů
a krejcarů, ale trvale to nejde, neboť ve chvíli,
kdy budou obsazena všechna systemisovaná místa,
nebude již interkalarií a z interkalárií
se má přece čerpati pro justiční
správu. Proto nevidím již naprosto žádné
možnosti, aby se to skutečně rozřešilo
a musím již říci, že za těchto
okolností jsou tyto návrhy zákonů
vytáčkou, se kterou nemůžeme souhlasiti,
předně poněvadž nejdou na kořen
věci a také nejsou s to, aby ulehčily soudům
tak, jak předstírají, a za druhé poněvadž
i s četnými zásadami, které chceme,
aby byly považovány za podstatné pro justiční
správu, nutně se musejí dostati do rozporu.
Návrh zákona předložený sněmovně
se dělí na dvě části. V první
části jest pokus uvésti trestní sazby
trestního zákona a vedlejších zákonů,
pokud jsou vyjádřeny v penězích, v
soulad s dnešními peněžními poměry
a jest zajímavé, že průměrně
jsou zhodnoceny desíti. (Posl. dr Schollich [německy]:
Platy byly zhodnoceny také desíti?) To je to,
skoro všude se otevřeně nebo mlčky doznává,
že hodnota předválečné koruny
jest desítinásobek dnešní hodnoty, ale
tam, kde by měly býti vyvozeny nejzazší
důsledky, tam se to nepřiznává a tvrdí
se, že snad jest správný trojnásobek,
čtyřnásobek nebo pětinásobek.
Ale konečně mohli bychom se s tím smířiti,
poněvadž když se návrh projednával
ve výboru, byly mu vylomeny nejhorší jedovaté
zuby; za poměrů, jaké nyní jsou, nezbývá
právě, když se neodhodláte vymýtiti
zlo z kořene, nic jiného než návrh,
jehož podstatným smyslem jest: "Aby se vlk nažral
a koza zůstala celá", prostě zamítnouti.
Povážlivější jest jen druhá
část, která pojednává o trestním
příkazu. Pánové, trestní příkaz
nebyl naprosto zaveden tímto zákonem, měli
jsme jej již ve starém rakouském trestním
řádě; mluví o něm §§
460 až 462. Ale rád bych upozornil na toto: V našem
starém trestním zákoně jest velké
množství přestupků, jejichž předmětem
jsou zcela malicherné, nepatrné činy, činy,
které jinde, skoro ve všech státech, jsou vůbec
vyňaty ze soudního stíhání
a jsou přikázány politickým úřadům
jako policejním. S druhé strany jsou v našem
starém trestním zákoně velmi veliké
tresty. Nesmíme zapomínati, že starý
rakouský trestní zákon, který ještě
platí, pochází z r. 1852 a že i tato
redakce z r. 1852 nebyla ničím jiným než
přepracováním starého trestního
zákoníka Marie Terezie, takže tedy dnes máme
trestní zákon, který jest starý přes
100 let. Mínění o trestech byla před
100 lety nepochybně jiná než dnes, proto se
tedy nesmíme dáti překvapiti, když §
460 starého trestního řádu ustanovuje,
že trestní příkaz může býti
vydán i tam, kde zákon trestá nějaký
čin vězením až do jednoho měsíce.
Podle našeho přesvědčení jest
měsíc vězení hodně mnoho a
jsem přesvědčen, že v novém návrhu
trestního zákona budou za zcela jiné činy
hroziti takové tresty jednoho měsíce než
ve starém trestním zákoníku. Pro nás
dnes jest svoboda ještě mnohem vyšší
dobro než snad ještě na začátku
minulého století a proto nesmíme říci,
že měsíc podle §u 460 má stejný
význam s měsícem, jenž se jako trest
bude ukládati za nějaký čin. (Posl.
Horpynka [německy]: Dej si pozor, "svobodu" předsednictvo
zabavuje!) Ale přes to zůstává
vždy svobodou. Tak mnoho z ní nelze zabaviti. Musíme
si všímati dvou věcí: drobných
malicherných přestupků a poměrně
vysokých trestů starého trestního
zákona. Pohlížíme-li na ně s
tohoto hlediska, můžeme říci, že
se trestní příkazy starého rakouského
trestního řádu vztahovaly jen na několik
málo přestupků a jejich užívání
bylo tak omezeno, že byly nejnepatrnější
částkou agendy trestních soudů. A
nyní se to všechno má převrátiti.
Podle ustanovení druhé části tohoto
návrhu bude v trestním řízení
trestní příkaz normálním opatřením,
přelíčení a vydání rozsudku
bude přímo výjimečným případem
a možnost vydati trestní příkaz se rozšiřuje
na trestní sazby až do 6 měsíců.
To jsou skoro všechny přestupky našeho trestního
zákona. Z toho lze usuzovati, že to bude velmi podivný
přesun trestního soudnictví proti dřívějšku.
Každý, kdo dostane trestní příkaz,
může proti němu podati odpor; zajisté,
to v něm bude vytištěno. Ale táži
se, kolik lidí to ve skutečnosti udělá
a táži se, nebudou-li zde možná četná
zneužití. Naprosto nehledě k tomu, není
přece možné, aby rozsudek a přelíčení
bylo nahrazeno trestním příkazem. Stane-li
se to skutečně pravidlem, pak, vážení,
jest to něco, čeho nelze již vlastně
označiti za řádnou justici, pak jest to řízení
diktátové, řízení trestní,
které lze snad očekávati od správního
úřadu, ale není to již vykonávání
spravedlnosti. Raději se obětují zásady
justice, obětuje se ústní a veřejné
přelíčení, obětuje se všechno,
co se zove vydáváním rozsudků, jen
aby se nemusilo sáhnouti na základní problém
a na základní otázku těchto věcí.
Domníváme se, že se měla zvoliti opačná
cesta. Měla se nejdříve rozřešiti
základní otázka, totiž podrobně
vyřešiti otázka soudce, soudní kanceláře
a soudní služby vůbec s hlediska organisačního
a také finančního, a pak by se nemusilo sahati
k podobným vytáčkám. Dlužno velice
litovati, že se neprojednává i druhý
návrh, který s tímto návrhem souvisí.
Mohli bychom i proti němu vznésti úplně
stejné námitky. Přihlížejíce
ke všemu tomu, ačkoliv musíme říci,
že tento návrh neobsahuje nic zvláštního,
co by se mělo zamítnouti, když se totiž
postavíme na toto stanovisko vlády, nemůžeme
učiniti nic jiného, než ze zásadních
důvodů hlasovati proti návrhu. (Potlesk
poslanců něm. strany národní.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena.
Dávám slovo k doslovu panu zpravodaji posl. dr Jos.
Černému.
Zpravodaj posl. dr Jos. Černý: Slavná
sněmovno! Námitky jednotlivými pány
zde uvedené, pokud se ovšem vztahovaly k projednávané
vládní osnově, byly více nebo méně
předmětem jednání ústavně-právního
výboru, zejména pak subkomise zvolené k projednávání
dotčené vládní osnovy. Objektivita,
s jakou ústavně-právní výbor
a zejména pak subkomise veškeré otázky
projednávaly. je patrna již z toho, že přijata
byla celá řada návrhů, které
podali jednotliví pánové z oposičních
stran, ať české, ať německé
národnosti, anebo docela strany komunistické. Byl
to zejména návrh p. kol. dr Gátiho,
pokud se dotýče doručování
trestních příkazů na východním
Slovensku a v Podkarpatské Rusi, který byl přijat,
a jímž byly povoleny jisté výhody právě
pro tyto negramotné kraje v dotyčném smyslu.
Také v ostatních případech, jak jsem
si již dovolil poznamenati, bylo vyhověno návrhům
oposičních pánů.
Předmětem dnešního jednání
byla zejména instituce trestního příkazu,
tedy instituce mandátního řízení.
Vážení pánové! Je nesporno, že
vládní osnova rozšiřuje ustanovení
této instituce oproti §§ 460 až 462 našeho
trest. řádu. To je přirozený důsledek
z toho. co právě sleduje vládní osnova.
Vládní osnova sleduje, aby soudům, které
jsou již beztak přetíženy v důsledku
poválečných poměrů. bylo pokud
možno pomoženo, a nejenom to, nutno uvážiti,
a důvodová zpráva pojednává
velmi obšírně o této věci, že
i odsouzenému je v mnoha případech milejší,
spokojiti se s trestním příkazem a neobtěžovati
se mnohdy několikerým chozením k soudu, a
míti tím celou záležitost vyřízenu.
Poukazuji k tomu, že trestní příkaz
nebo zavedení trestního příkazu, rozšiřování
jeho, není ničím novým v našem
zákonodárství, nýbrž že
jsou to zejména státy sousední, Německo
a Rakousko, které instituci trestních příkazů
přejímají a rozšiřují,
a jak bylo v ústavně-právním výboru
p. kol. dr Gátimu připomenuto, je to i zákonodárství
Sovětského Ruska, které zná ve starém
trestním řádu instituci trestních
příkazů a přebírá ji
také do nové osnovy trestního řádu.
V dalším bylo zde činěno několik
námitek oproti výhodám, které jsou
poskytovány, pokud se týče sepsání
rozsudku. Vážení pánové! Ani
zde není potřeba míti obavy, že by toto
ustanovení mohlo býti na újmu stranám,
které se soudy mají co dělati a které
potom nemohou podati opravných prostředků
v důsledku toho, že rozsudek není odůvodněn.
Vládní osnova výslovně podotýká,
že rozsudek odsuzující není odůvodněn
tehdy, když strana nebo její zástupce, oprávněný
k podání opravných prostředků,
vzdá se výslovně tohoto práva nebo
když neohlásí odvolání.
Tedy jakákoli obava před právní újmou
je zde vyloučena anebo může býti sistována
tím, že dotyčná strana odůvodnění
ohlásí, a musí rozsudek odůvodněný
býti sepsán a doručen. Také, jak důvodová
zpráva výslovně a obšírně
podotýká a zdůvodňuje, ani opravné
prostředky další, ať je to obnova trestního
řízení nebo zmateční stížnost,
nejsou dotčeny ustanovením vládní
osnovy, poněvadž protokol o líčení
musí býti sepsán za každých okolností.
Pan kol. dr Keibl mluvil zde, vážení
pánové, o přetížení soudů
a vyslovoval zde velmi malou naději v tom smyslu, že
by tato otázka byla řešena příznivým
způsobem pro naše soudce. Je to jistě problém,
jak jsem si dovolil již zmíniti se ve svém
referátu, velmi tíživý a já jsem
jej nazval problémem celostátním. Dnešní
stav soudců u nás lze těžko kvalifikovati.
Soudcovstvo naše je přetíženo do té
míry, že je vůbec s podivením, že
může vykonávati své těžké
povolání. To nám je všem známo
a já si dovoluji odkázati na jednomyslné
usnesení ústavně-právního výboru
v nedávné době při jiné příležitosti,
které vyznělo ve společnou resoluci, jíž
se vláda vyzývá, aby bezodkladně řešila
tento problém a podala zprávu o tom, jakým
způsobem jej chce řešiti, ústavně-právnímu
výboru. V tomto směru jsme všichni zajedno,
ať patříme ke stranám vládním
či oposičním.
Dovolil jsem si aspoň stručně odpověděti
na námitky jednotlivých pánů řečníků
a opakuji návrh, který jsem si dovolil učiniti
již ve svém proslovu, aby slavná sněmovna
přijala vládní osnovu se změnami,
jak byly přijaty v ústavně-právním
výboru. (Souhlas.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Měli bychom přistoupiti k hlasování.
Nebude-li však námitek, přistoupili bychom
nyní ku projednávání odst. 3 a 4,
načež bychom dokončili jednání
o odst. 1, pak bychom projednali odst. 2, načež bychom
přikročili k jednání o odst. 5, 6
a 7 a event. i dalších. (Námitky nebyly.)
Námitek není, budeme tedy postupovati, jak jsem
uvedl, a přistoupíme nyní k jednání
o odst. 3 pořadu.
3. Zpráva výborů ústavně-právního
a rozpočtového o vládním návrhu
zákona (tisk 1898), kterým se povoluje užíti
dílčích dlužních úpisů
"Středolabské 51/2% investiční
půjčky elektrisační z r. 1928 v částce
20,000.000 Kč jmenovité hodnoty se zemskou zárukou"
k ukládání nadačních, sirotčích
a podobných kapitálů (tisk 2051).
Podle usnesení předsednictva navrhuji, aby se sloučilo
jednání a eventuelní rozprava o odstavci
tomto a odstavci následujícím, jímž
jest:
4. Zpráva výborů ústavně-právního
a rozpočtového o vládním návrhu
zákona (tisk 2019), kterým se povoluje užíti
dílčích dlužních úpisů
"Jihočeské 51/2%m investiční
půjčky elektrisační z r. 1928 v částce
20,000.000 Kč jmenovité hodnoty se zemskou zárukou
(II. emise)" k ukládám nadačních,
sirotčích a podobných kapitálů
(tisk 2052).
Důvodem pro navrhované sloučení jest,
že v obou případech jest předmětem
přiznání sirotčí jistoty elektrisačním
půjčkám.
Jsou proti tomuto návrhu nějaké námitky?
(Nebyly.)
Není jich. Projednávání obou odstavců
bude tedy sloučeno.
Zpravodajem výboru ústavně-právního
i rozpočtového je při obou odstavcích
pan posl. dr Jos. Černý. Uděluji mu
slovo.
Zpravodaj posl. dr Jos. Černý: Slavná
sněmovno! Vládním návrhem zákona
(tisk 1898) povoluje se užíti 51/2%
Středolabské elektrisační půjčky
v částce 20,000.000 Kč jmenovité hodnoty
k ukládání nadačních, sirotčích
a podobných kapitálů.
Elektrárenský svaz středolabských
okresů jest společnost s ručením obmezeným
v Kolíně s kmenovým kapitálem 12,900.000
Kč, z čehož náleží státu
a zemi české podíl pro 1,800.000 Kč,
zbytek pak 9,300.000 Kč dvanácti zastupitelským
okresům, a sice Českému Brodu, Novému
Bydžovu, Čáslavi, Habrům, Chlumci n.
Cidl., Uhlířským Janovicům, Kolínu,
Kostelci n. Černými Lesy, Kouřimi, Městci
Král., Nymburku a Poděbradům. Elektrisační
svaz kolínský jest podnikem všeužitečným.
Aby mohl krýti rozsáhlé investice, přistoupil
Svaz - jak přirozeno - k úvěru, a to v prvé
řadě k úvěru bankovnímu, který
však vzhledem ke své krátkodobosti a vysoké
míře úrokové nevyhovoval intencím
a poslání společnosti. Byla proto na základě
usnesení valné hromady Svazu sjednána - ke
konversi dosavadních dluhů - výpůjčka
vydáním nezaložených 51/2%
během 40 let slosováním splatných
dílčích dlužních úpisů
v celkové jmenovité hodnotě 20,000.000 Kč.
Za zúročení a splacení této
zápůjčky převzal záruku Zemský
výbor a vláda toto záruční
usnesení schválila.
Také ministerstvo financí výpůjčku
tuto schválilo a v projednávané vládní
osnově navrhuje, aby vzhledem ku snazšímu a
trvalejšímu jejímu umístění
byla těmto dlužním úpisům přiznána
sirotčí jistota.
Ústavně-právní výbor schválil
ve své schůzi dne 27. února t. r. vládní
osnovu beze změny a navrhuje její přijetí
poslanecké sněmovně Národního
shromáždění.
Vládní osnova tato přijata byla také
rozpočtovým výborem, a to bez jakékoliv
změny. Navrhuji také jménem rozpočtového
výboru její přijetí.
Dalším odstavcem pořadu je zpráva výboru
ústavně-právního a rozpočtového
o vládním návrhu zákona (tisk 2019),
kterým se povoluje užíti dílčích
dlužních úpisů "Jihočeské
51/2% investiční půjčky elektrisační
z roku 1928 v částce 20,000.000 Kč jmenovité
hodnoty se zemskou zárukou (II. emise) " k ukládání
nadačních, sirotčích a podobných
kapitálů (tisk 2052).
Akciová společnost Jihočeské elektrárny
se sídlem v Č. Budějovicích byla založena
r. 1921 a její nynější kapitál
činí 60,000.000 Kč. Z toho náleží
státu a zemi české po 9,000.000 Kč
a ostatní, vyjma částky 6,000.000 Kč,
která jest v rukou soukromých, čtyřem
elektrárenským svazům, a to Lužnickému
v Táboře, Otavskému v Písku, Povltavskému
v Č. Budějovicích a Posázavskému
v Něm. Brodě.
Společnost má veliký národohospodářský
význam pro širou oblast jižních Čech,
jelikož úkolem jejím jest prováděti
soustavnou elektrisaci v 53 dřívějších
jihočeských okresech.
Potřebné peněžité prostředky
v částce 20,000.000 Kč byly Jihočeskými
elektrárnami opatřeny již jednou, a sice 6%
výpůjčkou v dílčích
dlužních úpisech slosovatelných ve 40
letech.
Těmto dlužním úpisům prvé
emise přiznána byla sirotčí jistota
specielním zákonem ze dne 1. července 1926,
č. 143 Sb. z. a n.
Ke konversi dalších dlužných obnosů,
potřebných na trvalé investice, zavázala
se společnost, že odevzdá svým věřitelům,
kterými jsou jednotlivé okresy a svazy, další
dlužní úpisy, v důsledku čehož
usnesla se valná hromada akcionářů
na sjednání nové výpůjčky
vydáním 51/2%, nejpozději
dnem 1. července 1966 slosováním splatných
dílčích dlužních úpisů
na majitele ve jmenovité částce 20,000.000
Kč se zemskou zárukou a sirotčí jistotou.
Zemský správní výbor převzal
i za tyto dlužní úpisy druhé emise záruku
a vláda toto usnesení zemského výboru
v ministerské radě dne 26. září
1928 schválila.
Ministerstvo financí v dohodě s ministerstvem vnitra
povolilo vydání těchto dílčích
dlužních úpisů a jejich text schválilo,
ovšem s výhradou, že bude schválen a vyhlášen
zákon, jímž se těmto dílčím
dlužním úpisům přiznává
sirotčí jistota.
Ústavně-právní výbor schválil
ve své schůzi dne 27. února t. r. citovanou
vládní osnovu a navrhuje její přijetí
poslanecké sněmovně Národního
shromáždění beze změny.
Také rozpočtový výbor, vážení
pánové, osnovu tuto, o níž jsem si dovolil
referovati, přijal bez jakýchkoliv změn a
činím i zde návrh na její přijetí
beze změny. (Souhlas.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Ke slovu není nikdo přihlášen, rozprava
odpadá.
Přistoupíme k oddělenému hlasování
o každé z obou osnov.
Sněmovna je schopna se usnášeti.
Budeme tedy nyní hlasovati o osnově, která
je odstavcem 3 pořadu.
Ad 3. Hlasování o osnově zákona,
kterým se povoluje užíti dílčích
dlužních úpisů "Středolabské
51/2 % investiční půjčky elektrisační
z r. 1928 v částce 20,000.000 Kč jmenovité
hodnoty se zemskou zárukou" k ukládám
nadačních, sirotčích a podobných
kapitálů (tisk 2051)
Osnova má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.
Poněvadž není pozměňovacích
návrhů, dám hlasovati o celé osnově
najednou.
Námitek není? (Námitky nebyly.)
Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak bylo uvedeno.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, t. j.
s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí,
ve znění doporučeném panem zpravodajem,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Posl. sněmovna přijala
tím osnovu tuto v prvém čtení
podle zprávy výborové.
Čtení druhé navrhnu na pořad schůze
příští.
Tím vyřízen jest 3. odst. pořadu.
Nyní přistoupíme ke hlasování
o osnově, která je odstavcem 4 pořadu.
Ad 4. Hlasování o osnově zákona,
kterým se povoluje užíti dílčích
dlužních úpisů "Jihočeské
51/2% investiční půjčky
elektrisační z r. 1928 v částce 20,000.000
Kč jmenovité hodnoty se zemskou zárukou (II.
emise)" k ukládám nadačních,
sirotčích a podobných kapitálů
(tisk 2052).
Osnova má 2 paragrafy, nadpis a úvodní formuli.
Ježto není pozměňovacích návrhů,
míním dáti hlasovati o celé osnově
najednou.
Námitek není? (Nebyly.)
Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem právě
uvedl.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, t. j.
s jejími 2 paragrafy, nadpisem a úvodní formulí
ve znění doporučeném p. zpravodajem,
nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
osnovu tuto ve čtení prvém podle
zprávy výborové.
Druhé čtení navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím vyřízen je 4. odst. pořadu.
Nyní vykonáme odložené hlasování
o odst. 1 pořadu.
Ad 1. Hlasování o osnově zákona,
kterým se mění a doplňují trestní
zákony a trestní řády (tisk 2053).
Osnova má 23 paragrafů, nadpis zákona a jiné
nadpisy v textu se vyskytující, jakož i úvodní
formuli.
Ježto není pozměňovacích návrhů,
míním dáti o celku osnovy hlasovati najednou.
Námitek není? (Nebyly.)
Není jich. Budeme tedy hlasovati, jak jsem uvedl.
Kdo tedy souhlasí s celou osnovou zákona, t. j.
s jejími 23 paragrafy, nadpisem zákona a s ostatními
nadpisy vyskytujícími se v textu, jakož i s
úvodní formulí, ve znění doporučeném
panem zpravodajem, nechť zvedne ruku. (Děje se.)
To je většina. Tím posl. sněmovna přijala
osnovu tuto ve čtení prvém podle
zprávy výborové:
Čtení druhé navrhnu na pořad příští
schůze.
Tím vyřízen jest 1. odstavec dnešního
pořadu.
Přistoupíme k projednávání
2. odstavce pořadu, jímž jest:
2. Druhé čtení osnovy zákona o
státních starobních podporách (tisk
2000).
Zpravodajem výboru soc.-politického jest p. posl.
Malík, zpravodajem výboru rozpočtového
p. posl. Roudnický.