Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. Kříž: Slavná sněmovno! Sněmovní většina občanských stran předložila nám ke schválení dvě osnovy zákonů, týkající se provádění soustavné elektrisace státu.

Dovolte, abych dříve než přijdu k meritu obou předloh, poukázal, jakým způsobem dělají se v lůně dnešní vládní většiny iniciativní osnovy zákonů. Přesto, že již v zemědělském výboru měli jsme možnost ukázati na tyto zajímavé okolnosti, považuji za svou povinnost, abych také v plenu posl. sněmovny otevřeně a nepokrytě poukázal, jak nedostatečně a, řeknu upřímně, nesvědomitě předkládají se sněmovně k projednávání iniciativní návrhy, podepsané dokonce nejzvučnějšími jmény našeho politického a parlamentárního života.

Mám zde, prosím, tisk 1968, iniciativní návrh pánů posl. Bradáče, dr Dolanského, dr Labaje, dr Kramáře, Staňka, Mlčocha a druhých členů t. zv. koaliční "osmy" a parlamentní většiny. Je to právě projednávaný návrh zákona o zřízení elektrisačního fondu.

V původní osnově zákona se říká, že potřebných 200 mil. Kč opatří si fond z Ústřední soc. pojišťovny, a to výpůjčkou, která bude o 1/2 % vyšší než stanoví zákon č. 221 z r. 1924, a že vyznačeným elektrárenským podnikům všeužitečným budou z tohoto fondu půjčovány peníze na úrok 4%. Osnova zákona dále říká, že úrokovou diferenci, která by činila nejméně 1 1/4 %, jakož i amortisaci výpůjčky bude hraditi stát, a to buď z výnosu kapitálové účasti státu na jiných elektrárenských podnicích anebo, když to nestačí, že do plní stát tuto diferenci pravidelnými dotacemi z rozpočtu ministerstva veř. prací.

Tedy, pánové a dámy, jde zde nepochybně o osnovu zákona, zatěžující do značné míry státní pokladnu. Pan posl. Šamalík ve své zpravodajské zprávě konstatoval, že bude to částka 3 mil. Kč ročně. Páni navrhovatelé jsou však jiného názoru, poněvadž ve formální klausuli k důvodové zprávě praví: Finanční zatížení návrhem tímto nevznikne. (Posl. dr Winter: Jim ne!) Jim jistě ne, ale státu!

Člověk by skoro nevěřil, že takto instruovanou osnovu zákona mohla by naše koaliční osmička pustiti do světa. Ale, žel, je tomu tak. Musíme proto způsobem co nejrozhodnějším odsouditi s tohoto místa tento způsob jednání občanských stran, kterým trpí vážnost parlamentu. Je to buď nesvědomitost, která nemá práva na omluvu, anebo je to úmyslnost a tendence, a pak výraz "lajdáctví", kterého v kritice této věci užilo "Právo Lidu", jest příliš mírným označením způsobu, jakým koaliční většina podává a podpisuje své iniciativní návrhy.

Toho dokladem je také, že původní osnova v meritorním projednávání ve výboru zemědělském naprosto neobstála. Nebýti milosrdenství p. sekčního šéfa Vaňoučka z ministerstva veř. prací, který v hodině dvanácté - podle přiznání p. zpravodaje k této osnově kol. Šamalíka, dvě minuty před zahájením jeho zpravodajského referátu - předložil mu od základu přepracovanou osnovu původního návrhu, bylo by došlo k tomu, že ostuda s tímto iniciativním návrhem vládní většiny byla by ještě větší.

Jak se to, prosím, dělá? Kohosi z vládních stran napadlo, zříditi u nás elektrisační fond na výstavbu vedení vysokého napětí o 60.000 až 100.000 volt s příslušnými transformátory. Poznamenávám, že nechci pochybovati, že tohoto technického opatření v republice k provedení soustavné elektrisace potřebujeme. Tedy z myšlenky zrodil se čin. A poněvadž k provedení je potřebí peněz, zrodil se další nápad, že se tyto peníze vezmou z Ústřední soc. pojišťovny. Z tohoto myšlení vyšel pak návrh zákona, který je otcem výborové zprávy, kterou právě projednáváme. Při tom však nikoho z navrhovatelů nenapadlo, že by také bylo potřebí se přesvědčiti, zdaž těch 200 mil. Kč z Ústřední soc. pojišťovny bude dostatečnou částkou, bude-li to málo či mnoho na vybudování tohoto díla. A nikoho také nenapadlo, má-li Ústřední soc. pojišťovna vůbec tolik přebytků, aby kde kdo pouhopouhou expropriací iniciativního návrhu zákona sahal na její kapitály, které přece v prvé řadě mají a musejí sloužiti zájmům pojištěnců. (Posl. dr Winter: Napřed ji poplivají, a potom vyberou!) Ano. S ÚSP vůbec nikdo z navrhovatelů zákona nemluvil a nejednal, ale do návrhu se prostě dalo, aby ÚSP tento elektrisační fond dotovala. Snadno a rychle, že ano?

V původní důvodové zprávě se také nikde nedočtete nejmenších informací, jakých finančních nákladů si výstavba vysokého vedení elektrické síly po celé oblasti státu vyžádá, jaké jsou skutečné technické důvody pro výstavbu tohoto vedení, v jakém stadiu nachází se vývoj soustavné elektrisace vůbec, jaká je naděje na její přítomnou a budoucí rentabilitu. O tom všem v důvodové zprávě není ani slova. To patrně zákonodárce, povolující nové miliony, nepotřebuje vůbec věděti.

Teprve svorným nástupem oposičních stran, které v tomto případě opravdu prokázaly svoji státotvornost, podařilo se nám dověděti se z úst zástupce ministerstva veř. prací, že oposice má pravdu ve svém volání a že 200 mil. Kč daleko nestačí na výstavbu vysokého vedení elektrické síly, že je to jen první etapa díla, jehož celkový náklad bude státi nejméně 900 mil. Kč. To jsou, prosím, slova pana sekčního šéfa Vaňoučka z ministerstva veř. prací. Jestliže nyní ve zprávě výboru ocitla se číslice 700 mil. Kč místo 900 mil. Kč, bylo by opravdu velmi zajímavé věděti, kdo se mýlí, zdali zpravodaj se svou zprávou, či příslušný odborný sekční šéf ministerstva veř. prací.

Dalším nedostatkem původní předlohy, který ve své formě činil osnovu pro nás nepřijatelnou, byl fakt, že z veřejných prostředků požaduje se zde zákonem 200 mil. Kč pro fond, aniž je v tomtéž zákoně jediným slovem pamatováno, aby zajištěna byla náležitá správa a kontrola tohoto fondu. Třebaže zde jde o peníze ze státních prostředků, navrhovatele ani nenapadlo, že by bylo nutno, aby také zákonodárnému sboru bylo vyhrazeno právo kontroly tohoto hospodaření veřejnými prostředky. A zase teprve ministerstvo veř. prací, ne tedy pánové z kruhů navrhovatelů, nahradilo tento hrubý nedostatek iniciativního návrhu koaličního tím, že vsunulo do osnovy nový § 6, který praví, že elektrisační fond je součástkou státního rozpočtu a že ministerstva veř. prací a finanční jsou povinna každoročně podávati Národnímu shromáždění zprávu o fondovním hospodářství a že tato zpráva bude také součástkou státního závěrečného účtu.

Tímto opatřením ministerstva veř. prací bylo vlastně vyhověno našemu nejdůležitějšímu požadavku po dostatečné kontrole fondu a činí předlohu pro nás po stránce parlamentní a politické odpovědnosti přijatelnou. Konstatuji ještě, že k našemu návrhu doporučuje výborová zpráva, aby k součinnosti při správě, užívání a kontrole tohoto fondu byla volána také Státní elektrárenská rada.

Na všechny tyto velmi důležité okolnosti původní návrh, jak byl podán, vůbec nepamatoval.

Nijak tedy nepřeháníme, vytýkáme-li iniciativnímu návrhu koaliční "osmy" nepropracovanost a nesolidnost. Přáli bychom si v zájmu našeho parlamentarismu, aby právo poslanců k iniciativním návrhům bylo vykonáváno svědomitěji, než tomu bylo v tomto případě. (Předsednictví převzal místopředseda Zierhut.) Při této příležitosti považuji za svou povinnost velmi hlasitě zdůrazniti, že nejsme přáteli fondovního hospodářství, dotovaného ze státních prostředků. Zastáváme názor, že všechny povinnosti státu k našemu hospodářskému životu mají probíhati řádným státním rozpočtem. (Tak jest!) Velmi rádi bychom proto slyšeli slíbený projev nového p. ministra financí, jak se staví k zavádění fondovního hospodářství, a pevně věříme, že p. předseda zemědělského výboru se postará, abychom toto exposé p. ministra financí slyšeli co nejdříve. Dokud však musíme některá fondovní hospodářství jako nucené zlo trpěti, budeme se všemi prostředky domáhati silné a všestranně nezávislé kontroly fondovního hospodářství. Jde o peníze veřejné a proto považujeme tento náš požadavek nejen za právo, nýbrž za povinnost..

Uvážíme-li, že jen v soustavné elektrisaci je dnes u nás investováno daleko přes 2 miliardy veřejných peněz, chápeme, proč hlasy po kontrole tohoto podnikání se den ze dne množí. Ukládáme státu v našem životě hospodářském stále nové a nové povinnosti. Bude jen v zájmu státu a všech vrstev jeho občanstva, nebude-li se jen volati "Státe dej!", nýbrž také "Státe dbej!"

Děláme zákony na podporu soustavné elektrisace. V jedné předloze běží prozatím o 200 mil., v druhé celkem o 175 mil. které mají býti vloženy v podstatě z veřejných pr středků do elektrárenského podnikání. Dovolte mi říci, že jsem přesvědčen, že to nejsou peníze poslední a že ti, kteří do této síně přijdou po nás, budou také ještě jednati o dalších subvencích na elektrisaci.

Chci slavnou sněmovnu upozorniti, aby věnovala pozornost tomu, kam vlastně všechny tyto subvence jdou, čí jsou to kapsy, které se živí v prvé řadě těmito subvencemi. Bylo by omylem domnívati se, že subvence na elektrisaci všeužitečnou jdou ve prospěch chudých drobných zemědělců na venkově nebo ve prospěch drobných živnostníků nebo dokonce dělníků. Podívejte se, kdo ovládá dnes trh hmotin a tovarů, nezbytných v provozu elektrické energie. Řekněte "měď" a ozve se vám kartel, řekněte "isolační materiál" a ozve se vám kartel, řekněte "žárovka" a slyšíte zase kartel. Kartel, kartel, kartel! A tato společnost, většinou cizácká, jako supi krouží nad rozvojem elektrisace v našem státě a zatíná drápy do veřejných prostředků státem, zeměmi a okresy na soustavnou elektrisaci věnovaných, aby zde urvala co nejtučnější sousto.

To, co vidíme na trhu s elektrotechnickými hmotinami, je vyložená lichva a diktát kartelu, kterému zde povolujeme subvence. Stálé, ničím neodůvodněné stoupání cen surovin, polotovarů i hotových výrobků činí opravdu velmi značnou část státních subvencí dokonale absurdní. A přímo překvapuje, s jakou lhostejností se na tento problém dívají povolaní činitelé, s jakou lhostejností se přijímá toto řádění moderních banditů v tomto i v jiném oboru lidské práce. Vidíme lhostejnost, přímo trestuhodné zjevy tam, kde jde o odliv našeho národního jmění za materiál a zboží v tomto směru do ciziny. Místo, co bychom naši nesoběstačnost, na př. v isolačním materiálu elektrotechnickém, hleděli odstraniti náležitou organisací ve využitkování našeho přírodního bohatství kaolínu, necháme raději řáditi cizozemské společnosti, jak se jim to hodí do krámu, nebo dokonce dáváme drahé peníze za materiál do ciziny, ačkoli u nás je ho více než dost.

Výroba žárovek je, pánové, táž kapitola.

Bylo by ovšem potřebí adresovati zde několik slov na adresu našeho průmyslu elektrotechnického, který po této stránce nekoná svou povinnost, není konkurence schopný a zaviňuje tento desolátní stav. Ve věci subvencování sekundárních sítí, přípojek a transformátorů ve venkovských obcích vznáším na pana ministra veř. prací žádost, aby toto ministerstvo v rozhodování o žádostech za subvence neřídilo se jednostrannými tendencemi svého předchůdce. Chceme stejné, rychlé a spravedlivé vyřizování všech žádostí o podporu, bez ohledu, je-li to žádost s doporučením Centrokooperativu, či žádost doporučená okresním úřadem, bez ohledu, jde-li o družstvo či o obec. Při vyřizování těchto žádostí nesmí také hráti žádnou roli mocenství politických intervencí, jak jsme toho za režimu ministerstva zemědělství v tomto oboru byli velmi často svědky.

Kol. Mikuláš se o těchto věcech tady zmínil, pánové. Já zdůrazňuji, že již - tuším - r. 1926 při projednávání prvého zákona o subvencích o soustavnou podporu elektrisace venkova zvláště jsem zdůrazňoval velmi důležitý moment, že se u nás favorisuje družstevní podnikání z politických motivů před podnikem komunálním. Nebylo toho hlasu dbáno, pánové, není toho hlasu dbáno doposud a my musíme - ne z politických důvodů, nýbrž z důvodů veřejno-hospodářských a z důvodů občanské morálky - trvati na tom, že způsob, jaký se v určité části soustavné elektrisace zahnízdil, je našemu hospodářskému podnikání a našemu státu nezdravý a že bude tu nutno pracovati k nápravě. To je ovšem kapitola, o níž jsme přesvědčeni, že nehovoříme naposled a že budeme k ní museti mluviti hlasem silnějším, než je v tomto případě. (Tak jest!)

K závěru dovolte mi říci: Zaujali-li jsme kritické a odmítací stanovisko k formě, v jaké byl sněmovně předložen původní iniciativní návrh pp. posl. Bradáče a spol., neznamená to, že bychom se stavěli proti požadavku, aby stát podle možnosti svých prostředků soustavnou elektrisaci podporoval. Neváháme říci, že považujeme za povinnost státu, aby v konkurenci hospodářského vývoje našeho státu se státy sousedními soustavnou elektrisaci státního území podporoval.

Proto budeme také pro oba dnes projednávané návrhy zákona hlasovati.

Budeme však na stráži, aby této podpory státu nebylo zneužíváno a aby hospodaření s veřejnými statky v soustavné elektrisaci nestalo se doménou jednostranných zájmů a tendencí. Chceme, aby levný zdroj elektrické energie stal se dobrodiním poslední chatě šumavského jako karpatoruského horala, aby dával za podmínek co nejpříznivějších život motorovému kolosu továrny zrovna tak, jako tkalcovskému stavu chudáka z Českomoravské vysočiny, aby elektřina, zdroj a síla hospodářského rozvoje naší doby, sloužila všem a všude. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany soc. demokratické.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále pan posl. Leibl.

Posl. Leibl (německy): Slavná sněmovno! Nemusím několikráte ujišťovati, že se naše strana, německá sociální demokracie, zastává všech zákonů, jejichž účelem jest podporovati zemědělství. Ale tyto zákony musejí jasně vyslovovati, co chtějí. Nemáme opravdu nedostatek nejasných zákonů; a tento zákon jest rovněž nejasný, nepraví otevřeně, co chce. To dokázalo již projednávání v zemědělském výboru. Ukazovalo se na nedostatky a neméně než čtyři resoluce byly připojeny k tomuto zákonu. Příznačné jest, že při projednávání v zemědělském výboru úředníci ministerstva financí podali nový návrh zákona, a to jen polovici zákona; druhou polovici dostali jsme teprve po jednání v zemědělském výboru. Ano, uznávám, že vládní strany tento návrh vypracovaly docela ledabyle. Nechci obviňovati úředníky ministerstva financí, nemohli si jinak pomoci, poněvadž s návrhem vládních stran sotva bylo lze začíti něco jiného. Ale přes to jest tento postup zasáhnutím do parlamentních práv poslanců. Musíme tedy co nejrozhodněji protestovati proti tomuto postupu. Pro vládní strany má tedy sněmovna již jen formální význam, totiž povoliti prostředky ku provedení jejich požadavků, to ostatní se již udělá prováděcím nařízením nebo také nikoliv. Vždyť i bez prováděcího nařízení se nepracuje špatně; snad ještě lépe. Jak se tato prováděcí nařízení u nás přesně a podrobně vypracovávají, ukazuje tento příklad: Zákon z 1. července 1926 o finanční podpoře elektrisace venkova povoloval pro tento účel 50 milionů Kč s výslovným ustanovením, že ihned budou vlád ním nařízením vydány podrobnější předpisy. Toto nařízení bylo však vydáno teprve dne 29. prosince 1928 a nabylo účinnosti dnem 1. ledna 1929, tedy po 2 1/2 letech. Zatím byl zmíněný fond spotřebován. Tak se u nás provádí elektrisace. Rozvrh elektrisace nebyl ještě vůbec vypracován. Máme sice zákon k podpoře elektrisace a zákon o finanční podpoře elektrisace, ale pracuje se bez plánu. I tímto zákonem zřizuje se jen fond ku provedení elektrisace. Jest přímo směšné chtíti s fondem 200 milionů Kč provésti elektrisaci státního území. To znamená znovu rozptýlení peněz, nic velkorysého se nedá vykonati, jest rozhodně zapotřebí 1 miliardy a ovšem především vypracovaného rozvrhu. Tedy zase fond! Tvoření fondů jest zvláštním zařízením tohoto státu. Půjdou-li věci takto dále, budeme místo ministerstev míti již jen správy fondů. S fondy se ovšem mnohem pohodlněji pracuje, fondy jsou méně kontrolovány, ba jsou dokonce fondy, jichž vůbec nelze kontrolovati, i když nemluvím o tajných fondech. Poukazuji jen na př. na fond k opatřování umělých hnojiv, jenž byl utvořen z veřejných peněz, z přirážek k přímé pozemkové dani a dosáhl mnoha a mnoha milionů. A tehdy nás ministr Brdlík skutečně dostal. Líčil nám, že tento fond poskytne zemědělství ohromné možnosti, že zvláště drobní zemědělci budou moci býti podporováni subvencemi při nakupování umělého hnojiva atd. A najednou byl konec s tímto fondem;.mnohokráte jsme zakročili: "Kam se poděly tyto peníze?" Nikdy jsme nedostali odpovědi. Teprve v poslední době se vynořila zpráva, že na Slovensku bylo vystavěno museum, ze kterého byl nyní udělán hostinec; k tomu se užilo 20 milionů Kč. Ale i německé vládní strany, pokud vím, jen se závistí slyšely o tomto fondu a do dneška nic nedostaly. Určitě to nevím, připouštím to.

Nuže fond, který se zde vytvoří, rovněž nebude snadno přístupný kontrole. Ale zákon nestanoví nic ani o nějaké kontrole cen proudu. Stane se, že osvětlovací družstva budou požadovati příliš vysoké ceny proudu. Tato družstva dostanou státní peníze a budou ždímati obce. Nemáme nic proti tomu, dostanou-li státní podporu okresní svazy, přespolní ústředny atd. Ale tvořiti osvětlovací družstva v obcích nemá smyslu. Těmito družstvy dostává se obec do závislého poměru. Postupuje se pravidelně takto: Větší držitelé v obci utvoří družstva. Tato družstva mají dokonce často většinu v obci a obec se usnese, že se obec zmocňuje vypůjčiti si peníze na elektrisaci osady. Bez závady převezme toto osvětlovací družstvo peníze, zřídí místní síť a vystaví transformátor. Bez zákonitého omezení stane se nyní toto družstvo soukromým majetníkem místní sítě a diktuje cenu obci a všem odběratelům proudu. Obec tedy poskytne peníze a osvětlovací družstvo jest majetníkem místní sítě. Pro takové případy dlužno rozhodně vložiti do zákona ustanovení, že každý odběratel světla i každý méně zámožný může vstoupiti do družstva v každé době a za přijatelných podmínek. Často se říká, že družstvo jako soukromý podnik pracuje levněji než obec. To není správné, aspoň nikoliv v tomto případě, poněvadž obec v 99% případů nevyrábí proudu a proto nezaměstnává dělníků. Odebírá proud z přespolních ústředen, od elektrisačních svazů nebo elektráren. Jedinou prací, kterou mají vykonávati osvětlovací družstva, jest kontrola elektrických hodin a tuto kontrolu provádí obyčejně zřízenec obce. Tyto výdaje jsou velice nepatrné, aspoň nikoliv vyšší než u osvětlovacích družstev. Páni agrárníci na vesnicích postupují podle starého, zcela určitého plánu. Takto dostaly se do jejich majetku obecní statky, obecní cihelny, obecní rybníky a pastviska a také obecní domy si přivlastnili. Nyní chtějí získati i drže ní místní sítě, aby pokud možno mohli odníti proud vzpurným chalupníkům. Namítne se nám snad, že to jest zveličování, ale drobní majitelé a obyvatelé zkusili již mnohem horší věci.

Velice zlé jest, že se v tomto zákoně znovu nepřihlíží k obcím, které před r. 1926 vybudovaly místní elektrická vedení a jejichž žádost o subvenci byla zamítnuta. Postihuje to bohužel skoro znovu jen nejchudší obce, které mimo to stavěly ještě nejdráže a které bohužel neměly zkušenosti, kterou máme nyní. Tyto obce jsou dnes strašně zadluženy a není naděje, že by tyto dluhy v dohledné době byly zaplaceny. Uvádím mezi jinými obce Doupov, Trmovou, Suniperk, Friedersreuth, Nové Hamry a j. Stačilo by 10 milionů pro německé i české obce. Žádáme tedy, aby v prvních pěti letech, kdy zákon nabude účinnosti, bylo po 2 milionech určeno pro zmíněné obce. Dále žádáme, aby se tato akce provedla bez národnostní zaujatosti, neboť dosud se to provádělo opačně. Tak jest 50milionový fond z r. 1926, jak jsem se dověděl, spotřebován skoro úplně a z těchto 50 milionů bylo Němcům úhrnem přislíbeno 3,382.959 Kč. Podle spravedlivého klíče byli by měli dostati nejméně 10 milionů. Tedy přes německou účast ve vládě stále ještě rozhoduje národní šovinismus místo hospodářského úsudku. Souhlasíme s novým panem předsedou vlády, když praví, že v tomto státě schází společné národohospodářské smýšlení. Bohužel právě nejrozumnější a nejzdatnější Češi v tomto státě nemají co mluviti do tak důležitých věcí. Frázista národní menšiny jest mocnější než některý z prvních úředníků tohoto státu.

Další velkou vadou jest, že se povolené podpory vyplácejí často o několik roků později. Následek toho jest, že se subvence spotřebuje na úroky. Chce-li tedy stát něco dáti, musí to učiniti včas. O poskytování půjček a podpor rozhoduje především tak jako dříve zemědělská rada. Ale zemědělská rada jest dnes vysloveným nástrojem agrárníků. U německého odboru zemědělské rady jsou jedinými pány členové Svazu zemědělců. Jen členové Svazu zemědělců se přijímají do komisí. Dnešní složení zemědělské rady nám neposkytuje záruky, že docházející žádosti budou nestranně posuzovány; vždyť činitelé Svazu zemědělců veřejně prohlásili, že by byli hloupí, kdyby poskytovali subvence jiným osobám než svým straníkům. Dále žádáme, aby se nerozhodovalo úzkoprse, pokud jde o výnosnost. Jsou obce v chudých okresích, kde jen vydatnou státní podporou lze provésti elektrisaci. Takové obce musejí dostati vyšší podporu, neboť tyto chudé obce mají zpravidla špatné spojení drahou, špatné poměry poštovní a jejich boj o existenci jest mnohem těžší než v úrodnějších obilních územích. Budou-li vyloučeny z elektrisace, pak jsou v plném smyslu slova pastorky státu.

Velmi nedostatečné jest správní vyřizování elektrisačních žádostí. Často to trvá přes 2 roky, než se vyřídí žádost. Cesta těchto žádostí jest příliš spletitá. Elektrisační návrhy se podávají zemědělské radě; ta podá o nich posudek a posílá je zemskému úřadu, jenž spis prozkoumá a předloží jej pak ministerstvu veřejných prací; konečně předloží se žádost ministerstvu financí. Může se tedy státi, že celá práce byla marná, když ministerstvo financí nepovolí peníze. Dlužno ještě poznamenati, že spisy zpravidla po měsíce, často celý rok zůstávají ležeti v jednotlivých úřadech. Dotazoval jsem se příslušných odborných úředníků a bylo mi řečeno, že by bylo lze celý postup zjednodušiti. Měla by se zvoliti komise, ve které by byly zastoupeny příslušné sbory a úřady a která by byla zmocněna předložené návrhy schvalovati. Tím by se ušetřilo posílání spisů sem a tam, získalo by se také mnoho drahého času. Ale, bohužel, s jistotou lze míti za to, že pro takové návrhy nebude porozumění, neboť komu se úřední šiml zdá pohodlným, ten si nepřeje žádných novot. Uznáváme elektrisaci venkova, neboť má velmi veliký význam pro zemědělství. Má velmi velký význam pro zemědělství, zvláště pro statisíce drobných zemědělců. Když jsou spojeni ve své hospodářské organisaci drobných zemědělců, mohou si opatřiti mnoho výhod. Stroje, kterých si jednotlivec nemůže zakoupiti, mohou býti opatřeny a užívány společně a elektrický pohon jest poměrně nejlevnější. Co je to za ztrátu pro drobného zemědělce a pro celé národní hospodářství, když drobný zemědělec musí své krávy zapřahati do žentouru! V 10 dnech může jeden kus dobytka ztratiti na váze 50 kg a krávy vůbec přestanou dojiti. Elektrisace přinese celému národnímu hospodářství značný užitek, když stát zasáhne podle plánu. Každá zemědělská organisace není s to, aby si opatřila z vlastních prostředků nutné stroje. Zvláště nikoliv v chudých horských krajinách. Bude tedy více než dosud povinností státu hospodářsky zde zasáhnouti a podobné organisace drobných zemědělců peněžně podporovati. Ale především žádáme, aby se tento zákon prováděl jen ve smyslu národního hospodářství. Nemá u něho rozhodovati jako u četných zákonů v tomto státě politické a národní hledisko. A nyní: Považuji za svou povinnost poukázati i na sociální účinky tohoto zákona. Vítáme vymoženosti a moderní stroje, které mají dnes lidem ulehčiti práci. Ale nechceme těchto dobrodiní, tohoto pokroku vykupovati zbídačením mas. Až bude elektrisace provedena, budou desítky tisíc dělníků zbytečné. Asi před 3 týdny viděl jsem elektricky poháněnou mlátičku. K obsluze této mlátičky budou místo 25 dělníků zapotřebí jen 3. Stejně jest tomu i u jiných strojů. Pamatuji se ještě, jak domkáři a obyvatelé byli celou zimu zaměstnáni v zemědělství při mlácení. To jest dnes úplně vyloučeno. Dnes stojí v místě velká, proudem poháněná mlátička a ani jediný z dělníků není přijat, nýbrž velcí sedláci půjčují si vzájemně svou čeleď, jen aby nemusili při tom zaměstnávati nikoho jiného a již dnes se radují, kolik dělníků budou zase moci v hospodářství propustiti. Můžeme dnes konstatovati, že právě agrární strana má nejmenší pochopení pro sociální zákonodárství. Proto se ve vhodné době otážeme, co se děje s těmito desítkami tisíc nezaměstnaných, a přeji si, aby nám vláda odpověděla tak, abychom byli spokojeni. (Souhlas a potlesk poslanců něm. strany soc. demokratické.)

Místopředseda Zierhut (zvoní.): Dalším řečníkem je pan posl. Nejezchleb-Marcha. Uděluji mu slovo.

Posl. Nejezehleb-Marcha: Slavná sněmovno! Projednáváme právě návrh zákona na změnu zákona z 1. července 1926 o finanční podpoře elektrisace venkova a zákon o fondu elektrisačním. Oba dva tyto zákony jsou důkazem, jak rychlým tempem v Československé republice pokračujeme v zavádění elektrisace do všech oborů naší výroby.

Prvým zákonem umožňujeme naší vládě, aby mohla podporovati elektrisaci našeho venkova. Vím sám z denní prakse a ze zkušenosti, jak toto opatření bylo nutné. Jsem přesvědčen, že i v Čechách a na Slovensku, zejména však na Moravě máme ještě velkou část zemědělského venkova, kde zájem o elektrisaci je značný a přece nebylo možno ji provésti pro nedostatek státních prostředků.

Tak je tomu na okresích Nové Město, Vel. Meziříčí, Jihlava, Třebíč, Dačice, Mor. Budějovice, Tišnov a jinde. Zvláště malé horské zemědělské obce na Moravě nemohou býti tak zelektrisovány, jak toho vyžaduje jejich potřeba a jejich zájem. Jest tedy úplně správné, že nyní odhlasujeme zákon, podle něhož ministerstvo veř. prací bude moci podporovati rychlejším tempem všecky elektrisační podniky na Moravě a v republice vůbec.

Zákon o tak zv. elektrisačním fondu je velkorysým doplněním všeho, co jsme až doposud na poli elektrisace u nás provedli. Vzpomínám, jak jsme před čtvrt stoletím usilovali, aby snahy o elektrisaci venkova pronikly, a pamatuji, že jsme narazili na naprosté neporozumění.

R. 1896-97 razil na Moravě první cestu porozumění pro elektrisaci inž. Ant. Fr. Večeř, který vydal dvě obsáhlá díla, nazvaná "Průvodce elektrotechnikou", v nichž jsou také kapitoly o velkých elektrisačních úkolech budoucna. Konstatuji také při této příležitosti, jak velké zásluhy, že v elektrisaci dnes jsme tak daleko, měly v prvních dobách podniky Křižíkovy a inž. Frant. Křižík sám. Pokud je mi z literatury známo, způsobil r. 1880 velký zájem Křižíkův vynález - první regulovatelná oblouková lampa - kterýžto vynález byl oceněn v cizině a na výstavě pařížské r. 1883 odměněn zlatou medailí. Křižíkovy závody, které byly založeny r. 1884, už na někdejší památné jubilejní výstavě pražské velmi dobře se representovaly a kolem r. 1890 už bylo započato se stavbou větších elektráren, jako byla První pražská na Karlově, dále v Horažďovicích, Táboře, Pardubicích, Prostějově, Klatovech, Vys. Mýtě, Polské Ostravě, Hořicích, Hradci Král., Č. Třebové, Kolíně a jinde.

Mým úkolem při této příležitosti není vypočítávati veškerou činnost, kterou nám v historii zanechaly snahy jednoho z prvních průkopníků, pana inž. Křižíka, nýbrž uznal jsem za vhodné vzpomenouti toho dnes, kdy dostáváme se na pokraj řešení velkého problému elektrisačního u nás.

Mám po ruce jednu z elektrisačních map střední Evropy a na ní je nejlépe viděti, kterak ve všech okolních státech kolem nás mají provedenou organisaci velké elektrisační linie. Jde o vytvoření velkých spojovacích sítí mezi jednotlivými elektrárnami, které by tvořily kostru celé elektrisace a pomocí nichž by bylo možno přelévati elektřinu přímo z oblasti do oblasti a disponovati jí na velké vzdálenosti co nejúčelněji. Elektrisační mapa střední Evropy nám ukazuje, že v zemích vedle nás je tato otázka řešena s úspěchem, takže my u nás nic jiného nekonáme, nežli že zavádíme, co bylo v cizině už zavedeno a také se dobře osvědčilo.