Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Naše dosavadní elektrárny tvoří z velké části se svými sítěmi osamělé celky. Velkou výhodou bylo znormalisování rozvodného napětí 22.000 voltů pro celou republiku, neboť dovolilo rozvésti elektřinu v dosti značných oblastech bez zvláštní transformace. Tato výhoda však je nyní vyčerpána velkým rozsahem rozvodných sítí primárních, které u všeužitečných společností přesahují už i svůj akční radius.

Další fáze ve vývoji elektrisace nastala stavbou vedení o velmi vysokém napětí, hlavně 100.000 voltů. Podobně, jak bylo znormalisováno napětí 22.000 voltů jako napětí střední v sousedních státech, je normalisováno jako napětí velmi vysoké 100.000 voltů. Tím padají naše sítě velmi vhodně do světových sítí elektrisačních a můžeme na př., jako jsme spojili naše dráhy s drahami zahraničními, spojovati 100.000voltovým vedením naše sítě se sítěmi zahraničními. Jaký význam má toto spojení, nelze nám laikům ani dost dobře oceniti. Ale víme, že na př. Rakousko ze svých vodních sil v létě má velmi mnoho levné elektřiny k disposici, a to zrovna v době, kdy naše zemědělství pro výmlat a ostatní práce jí může dobře potřebovat. Naproti tomu republika Rakouská může na podzim a v zimě dobře upotřebiti elektřiny, kterou jako vedlejší produkt mohou vyrobiti naše cukrovary v době kampaně.

Další výhodou 100.000voltové sítě je možnost využití reserv v elektrárnách. Elektrárny jsou zpravidla nuceny udržovati až 100%ní reservy v parních kotlech a turbinách, které, nejsouce využity, tráví jen investovaný kapitál. Po spojení elektráren 100.000voltovým vedením vystačí reserva pro dvě i více elektráren současně.

Základní náš elektrisační zákon pamatoval na to docela patřičně, poněvadž v něm stojí, že účelem všeužitečných elektráren je, vypomáhati si se sousedními podniky, aby z toho vzešel prospěch oboustranný. Spojením elektráren zvýší se bezpečnost provozu a omezí se poruchy na míru prakticky nejmenší. Celá elektrisace dostane určitou pevnou páteř a bude možno postupně vyřaditi elektrárny, které draze vyrábí proud, a přeložiti výrobu do středisk, která znamenají zlevnění elektřiny.

Uzákoněním primárních vedení o velmi vysokém napětí učinila vláda velmi důležitý krok ke zlepšení našich hospodářských poměrů. Výhody z toho vzejdou ve prospěch všech vrstev občanstva a financování, jak označuje důvodová zpráva, nebude pro stát spojeno s velkými obtížemi, poněvadž obnosů nebude třeba najednou, nýbrž podle toho, jak se jednotlivá vedení budou uskutečňovati.

Já jako mluvčí československých zemědělců mohu s tohoto místa jen poděkovati všem, kdož sympaticky posuzují úsilí o finanční zabezpečení elektrisace se strany státu, jakož i vládě, která tím, že vyšla našemu návrhu vstříc, zakresluje na elektrisační mapě střední Evropy nový užitečný pokrok docela jednoduchou linkou, jakých na takové mapě v Anglii, Švýcařích, Německu a jiných je řada. Já sám jsem měl příležitost loňského roku se přesvědčiti, jak na př. v Italii rychlým tempem v otázkách elektrisačních spějí kupředu a jak velké požehnání má pro tamější kraje vybudování elektrisace. Nemám jiného přání, než aby toto Národní shromáždění podporovalo každou snahu, která se ukáže na poli elektrisace a je pro naši výrobu užitečnou a akutní. (Potlesk.)

Místopředseda Zierhut (zvoní): Slovo má dále p. posl. Koudelka.

Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! V nedávném vládním prohlášení zdůraznila vláda ústy pana min. předsedy Udržala snahu státní politiky směřující k zprůmyslnění zemědělství. My přijímáme tuto část vládního prohlášení. Jsme přesvědčeni, že technický pokrok v zemědělské produkci vykoná blahodárné účinky stejně jako na jiných polích hospodářského podnikání člověkova. Soudíme, že nejsou oprávněny názory vyslovující, že stroj v zemědělské výrobě nemůže míti nikdy té důležitosti jako ve výrobě průmyslové. To platí jen do jisté míry. Čím dále tím více bude technický pokrok usnadňovati a nahražovati lidskou práci i v podniku zemědělském. A soudím, že podpoře tohoto technického pokroku v zemědělství v prvé řadě má sloužiti podpora elektrisace venkova a podpora soustavné elektrisace vůbec.

Dovolte, vážení pánové a dámy, abych posoudil tyto dva návrhy právě s hlediska zemědělské produkce. Především však budiž mi dovoleno, abych poukázal, že průběh jednání o těchto dvou důležitých návrzích - ať ve výboru před podáním těchto návrhů zde v této slavné sněmovně, i projednávání v plenu nesvědčí, že by vládní většina, která bude si chtíti přičísti zásluhu za tyto dva velké zákony, své dílo sama cenila a že by si byla vědoma důležitosti věci, o kterou právě jde.

K tomu, co bylo dosud ze státních prostředků poskytnuto jen na podporu venkovské elektrisace - a není toho málo, jsou to desítky milionů - má se tímto novým zákonem o podpoře soustavné elektrisace poskytnouti dalších 175 mil. Kč. Při této příležitosti, kdy positivně stavíme se k činům vládní většiny, které budou prohlašovány za úspěch v prvé řadě hlavní koaliční strany na poli zemědělské politiky, chtěl bych vzpomenouti, jak ona jinak staví se k požadavkům na příklad dělnické třídy. Nedávno klub náš požádal pana min. předsedu o provedení řady opatření ke zmírnění nouze a utrpení chudých lidí, trpících letošní mimořádnou zimou. Myslím, že tento návrh vážné strany, obsahující dobrý základ - při nejmenším - k jednání, měl býti jinak přijat, nežli jak byl přijat vedoucí koaliční stranou.

Druhého dne četli jsme v jejím hlavním tisku, "abychom dali ze svého, ze svých peněz, ze svých diet". Velectění pánové, což kdybychom my řekli dnes o tomto vašem návrhu, který žádá stamiliony, abyste vy dali na podporu venkovské elektrisace ze svých příjmů, ze svých diet, ze svého majetku? (Výkřiky čsl. soc. demokratických poslanců.) Myslím, že tyto metody nejsou důstojné strany pana min. předsedy a tak vážné strany, jakou musí býti první strana koaliční. (Výkřiky posl. Srby.)

Velectění pánové! Druhým zákonem, který se nám navrhuje, žádá se zřízení fondu dotovaného 200 miliony pro účely podpory elektrisace. Jeden zákon tedy určuje ze státních prostředků na subvenční účely 175 mil. Kč, druhý pak zřizuje fond ve výši - zatím 200 mil. Kč, další stovky milionů budou následovati s dalším zatížením státní pokladny...

Snad by bylo úměrné významu věci, kdyby se byl zde o věci ujal slova p. ministr financí nebo p. ministr veř. prací nebo p. ministr zemědělství, aby nám řekli, jaké jsou cíle elektrisace Československé republiky, jaké jsou její podmínky, v jakém ona je poměru s podobnými zařízeními ve státech sousedních, na jejichž výrobní režii máme my zájem, protože s nimi musíme soutěžiti na světových trzích, jaké jsou možnosti výroby elektřiny v Československé republice, co bylo učiněno, co zbývá vykonati, v čem je třeba apelovati na oběť interesentů a v čem je třeba podpory veřejné.

A snad také by bylo třeba říci něco o rentabilitě jak v průmyslu, kde začíná opětně nebezpečně konkurovati pára elektrické energii, tak i v zemědělství, kde kapitálové investice musí přece míti zřetel na možnost rentability, která je závislá na tržních cenách.

To všecko jsou problémy, které zasluhují úvahy z míst nejkompetentnějších - a zatím vidíme dosti nevážný způsob jednání o předmětu.

Velectění, já chápu, že z důvodů stranicko-politických, z důvodů politické agitace je pro vládní většinu lépe, když ve věci tak dalekosáhlé předkládá návrhy "osmička" a nikoli odpovědná vláda. Ale vláda je politicky odpovědná, vláda je povinna politicky vésti, a co hlavního, odborná ministerstva jsou odpovědna za náležitou odbornou průpravu, za náležité odborné projednání každé takovéto osnovy.

Velectění pánové a dámy, podívejte se na návrhy, podívejte se na ty zprávy a přesvědčíte se, že jde po stránce odborné přípravy o dílo tak chatrně vypravené, že jednání o něm je tak perhoreskováno, jako kdyby šlo nevím o jakou bagatelku a nikoli o životní nerv našeho hospodářského života, nikoliv o sta miliony ze státních prostředků. Jestliže se velmi často nám soc. demokratům namítá, že věci posuzujeme ne dosti s hospodářského hlediska, pak odpusťte, velectění pánové, když řeknu, že tolik nevážnosti k velikým problémům hospodářským nikdy bychom u nás neprojevili, jako projevila tato slavná vládní většina (Tak jest!) s těmi oficielními národohospodáři, teoretiky (Posl. dr Winter: A praktiky!) ano, jimž snad stačilo pouze přikázati odborovým ministerstvům, aby tuto práci prováděla způsobem, za který bychom se nemusili hanbiti.

Jestliže se dnes mluví o krisi parlamentarismu a nyní také v sousedním Německu tento problém horlivě v přítomné době projednávají, myslím, že takováto - odpusťte mi to slovo - lajdácká práce podkopává základy demokratického parlamentarismu nejvíce, poněvadž nemůžeme chtíti od jiných, aby měli úctu k naší práci, nemáme-li této úcty my sami. (Tak jest!)

Velectění pánové! Dovolte mi, abych několika slovy naznačil, jaký význam má tento technický pokrok, jehož základem jest elektrisace zemědělského podniku, s hlediska zemědělské práce námezdní. Viděli jsme na výstavě soudobé kultury v Brně elektrický statek. Byly tam opravdové divy techniky, a to jsme v elektřině teprve v začátcích! Ovšem, kdybychom posuzovali tato zařízení s hlediska rentability, musili bychom dojíti k závěru, že na ten čas podobné využití elektriky v zemědělském podnikání jest utopií. Nicméně i za dnešních poměrů lze čekati od elektrisace venkova neobyčejné zprůmyslnění zemědělského podniku, a to obzvláště kdyby se podařilo umožniti kapitálově slabším zemědělcům opatření podobných strojů, které teprve mohou zužitkovati elektrický proud, jenž byl připjat na štít jejich usedlostí. Vedle prospěchu z této věci musíme počítati i se stíny, především s podstatným zhoršením postavení zemědělského dělnictva na venkově, neboť, velectění pánové, vy se všichni pamatujete, že zejména zemědělský dělník v dobách manuelní práce nalézal po celý rok práci a živobytí na vesnici; postupující zprůmyslnění zemědělského podnikání zkracuje zemědělskou práci na určitá časová období, čím dále, tím kratší; čím dále, tím větší, jsou období roku, kdy zemědělský dělník je bez práce.

Zvyšuje se tedy tímto postupujícím zprůmyslněním zemědělského podnikání existenční nejistota zemědělského proletáře. Ale ten chce jísti nejen když je příležitost ku práci, chce jísti i v jiné dny, kdy ve dvoře nebo na statku mu práci nedají. Je-li příležitost nalézti v takovémto období práci v lese, v průmyslu nebo v živnosti, zpravidla domácké, jest ještě dobře, ale zhusta této příležitosti k práci není a tak nám zde vyrůstá vedle elektrisačního problému další problém, zajistiti potřebným zemědělským silám existenční stabilitu na vesnici, neboť jinak dělník půjde tam, kde nalézá větší existenční jistotu, půjde tam, kde nalézá přece jen stálejší zaměstnání než v zemědělství.

Elektrisace zemědělského podnikání zvyšuje požadavky co do kvality dělníka. Dělníka, který se sebéře na silnici, nemůže býti použito k obsluze komplikovaných a nákladných strojů v zemědělské práci. K tomu je třeba jisté odborné průpravy, odborné kvality, jíž se musí čím dále tím více zemědělští dělníci vyznačovati. Takových sil bude zemědělství čím dále tím více potřebovati. Nalezne je při těch mzdách, které mu dnes nabízí? Při tom existenčním niveau, kterému je dnes zemědělský dělník vysazen, jich nenalezne. Ruku v ruce s elektrisací venkova musí jíti péče o odborně kvalifikované dělnictvo a tato péče nemůže se obejíti bez slušné úpravy existenčních, pracovních a mzdových poměrů zemědělského proletariátu. To se ovšem nespraví medailemi zemědělské rady ani odměnami za dlouholeté věrné služby, to se nespraví ani útoky na politické přesvědčení a koaliční svobodu zemědělských dělníků, naopak: více svobody, více úcty k lidské důstojnosti zemědělského dělníka, to jsou podmínky, které udrží potřebné kvalifikované dělnictvo v zemědělské práci.

Ještě na jednu věc bych chtěl s tohoto hlediska upozorniti. Zprůmyslnění zemědělského podniku přivádí s sebou zvýšení nebezpečnosti zemědělské práce, nutnost ochrany zdraví a životů zemědělských dělníků pracujících u strojů. S tím kontrastuje velmi divně fakt, že dodnes nemáme úrazového pojištění zemědělského dělnictva a dostatečných bezpečnostních opatření právě u strojů v zemědělském podnikání. Z toho plynou logicky příslušné požadavky, kterých nebude směti býti nedbáno, budeme-li chtíti provésti elektrisaci zemědělské produkce s náležitým úspěchem. (Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)

Subvenční politika čsl. státu na poli elektrisace je prováděna poněkud mechanicky. Subvencuje obec nebo družstvo a nepřihlíží nikterak ke kapitálové síle účastníků elektrisačního podniku. Je-li v obci bohatý velkostatek nebo skupina bohatých sedláků, dostanou subvenci stejně, jako kdyby v té obci byla jen skupina drobných zemědělských podnikatelů, domkářů a malorolníků. To je mechanism, který poškozuje veřejný zájem a je v rozporu s nutným požadavkem spravedlnosti v subvenční politice. Pro domkáře a malorolníky nemá elektrisace smyslu, nemá-li kapitálu na opatření motoru, potřebných strojů v hospodářství k využití dobrodiní elektrisace. A subvenční politika státu měla by právě sloužiti k vyrovnávání kapitálové síly ve využití elektriky, čehož ovšem nelze dosíci tímto mechanickým subvencováním primérních a sekundérních sítí.

Ke konci chtěl bych všeobecně zdůrazniti v této příčině více solidnosti. Nesvědčí nikterak o solidnosti v podpoře venkovské elektrisace okolnost, že subvence určené původně do r. 1930, byly rozdány o několik let dříve, než jak bylo úmyslem zákonodárcovým. Nesvědčí o přílišné solidnosti ani okolnost, že není dostatečně diferencováno subvencování s hlediska horských oblastí a oblastí poměrně bohatých. To odstupňování mělo by zde býti mnohem větší: chudým více, bohatým méně. Dále nesvědčí, myslím, o dostatečné solidnosti v této subvenční politice ani nedostatečná kontrola a nesvědčí také nikterak o solidnosti, když zde ruku v ruce s poskytováním milionových subvencí nejde kontrola ceny proudu pro konsumenta, když se trpí zneužívání elektrárenských podniků k účelům stranicko-politickým a výdělečným, krátce a dobře, když není zajištěno, aby touto subvenční politikou za poměrně nejmenší částku veřejných prostředků dosáhlo se co největšího všeobecného prospěchu.

A konečně ve spojení s kritikou postupu při jednání o těchto dvou důležitých osnovách musím ještě uvésti, že je třeba tyto problémy elektrisační, využití vodních sil v Československé republice a úpravu vodních toků řešiti s vyššího hlediska celostátního, s hlediska směřujícího k daleké budoucnosti, a nikoliv řešiti to jako problém politický ze dne na den, jak to vidíme v praxi vládní majority.

Hlasujeme pro oba zákony. To nám však nevadí, abychom nepoukázali na stíny této věci a nedomáhali se oprav, kde jest jich vzhledem k okolnostem také potřebí. (Potlesk čsl. soc. demokratických poslanců.)

Předseda (zvoní): Dalším řečníkem je pan posl. Geyer. Dávám mu slovo.

Posl. Geyer (německy): Slavná sněmovno! Návrh, jímž se zde dnes zabýváme, jest vlastně doznání, že dosavadní úsilí státního podporování elektrisace venkova nedospělo k onomu uspokojivému výsledku, k němuž se směřovalo. Kdo prohlédne návrh a brožurku vydanou nedávno ministerstvy, zemským výborem a zemskou správní komisí, přijde ke konci na několik podstatných poznámek. Tyto poznámky objevují se z části opět také v důvodové zprávě k těmto zákonům, ale dnes o nich nebyla učiněna zmínka, a proto se chci pokusiti vytýčiti naše základní stanovisko s tohoto hlediska k celému tomuto problému, k práci, která má býti vykonána. V tomto odůvodnění se praví: Stavba vedení na vysoké napětí může však býti zahájena teprve v několika letech, jakmile spotřeba energie zajistí jeho výnosnost. Setkáváme se tedy opět s železným zákonem, že kapitalistické hospodářství nenechává vznikati díla podle potřeb obyvatelstva, nikoliv podle nutnosti, nýbrž dodá skutečně potřebný proud teprve tehdy, když jest zajištěna výnosnost, to jest, jestliže již předem náklady jsou zajištěny přirážkou, úrokem. Vzhledem k tomu přes dnešní návrhy nedostaneme se pravděpodobně po léta k nutným výkonům sítě energie, kterou máme ve státě, poněvadž, jak se praví v důvodové zprávě, dosavadní státní příspěvky podle zákona 1926, které činily 10 mil. Kč, nestačily, i když nyní byly na delší dobu zvýšeny na 35 mil. ročně.

Zkoumáme-li zprávy a přehled elektrisace v prvém desítiletí československého státu, shledáme, že prvé větší elektrárny vznikají nejprve v největších střediscích, většinou v blízkosti uhlí nebo vodních sil, a jak poté elektrisace přeskakuje z těchto středisek do sousedních krajů, ale odtud již velmi těžce a zvolna. Také tu lze konstatovati velmi příznačnou známku ostrého přerušení vývoje, o němž se ovšem méně mluví v análech elektrisace, o němž se však již nesčíslněkráte zmiňovali ti, kdo stojí v praktickém životě. Připomínám velkou elektrárnu kadaňskou, která byla vystavěna nákladem 180 milionů Kč v době největší inflace a dána do provozu krátce po deflaci. Kadaňská elektrárna přes stoupající odběr proudu a přes zvýšení příjmů nebyla dodnes s to sehnati ani 5% úroky, několik spořitelen a bank připsalo tedy úroky ke kapitálu, takže Kadaň jest dnes zatížena 240 miliony Kč. Na tomto příkladě vidíte, jaký obrovský účinek má taková lavina úroků. Sanace bez pronikavého a velikého odpisu není zde možná.

Ve zprávě se praví, že větší obce a průmyslové podniky jsou energií celkem zásobeny, ale zároveň se také praví, že nynější způsob zásobování středními a také velkými elektrárnami není přísně racionalisován. Jest to stále se opakující pojem prohlašující: podle dosavadní metody vyplácí se stále ještě příliš málo dividendy a vynáší to příliš málo úroků, proto musí býti práce spojena, mluví se pak o fusích. Ale vedle toho velká a široká území jsou stále ještě velmi slabě protkána elektrickou energií a již s počátku jsem řekl, že v budoucnosti budeme míti vlastně jen jedno velké vedení, a to z Ervěnic do Prahy, poněvadž všechny ostatní koncentrace budou odstaveny, jelikož se nebudou vypláceti.

Situace jest taková, že v Čechách jest připojeno asi 52% obcí, na Moravě a ve Slezsku 37%, na Slovensku 4.5% a v Podkarpatské Rusi asi 3% 1/2 všech obcí, takže asi polovice všech obcí v Československu jest ještě bez energie. Ze zprávy jest však také patrno, že tomu ani v budoucnosti nebude jinak, ledaže by se začlo s tím, že by se tyto příspěvky poskytly některým krajům jako půjčky a jiná území by byla i nadále vyloučena, tedy že by se pokračovalo směrem k nejblíže menším osadám.

Ze zkušenosti říšsko-německé elektrisace uvedl bych vám dvě význačná čísla: Vezmeme.-li průměr celé říše, velká a malá zásobovací střediska, ale i soukromé a malé elektrárny, nehledě k amortisaci a nehledě k úrokům, vyrábějí ve velkých elektrárnách 1 kw hodinu za výrobní cenu 8 haléřů a v malých elektrárnách za 20 haléřů. Vedle toho úroky činí 700% až 1200% výrobních nákladů, takže se k této ceně musí přirážeti sedminásobek až dvanáctinásobek těchto 8 až 20 haléřů, k tomu musíme ještě připočísti odpisy a udržování, ale celkem se úroky a na druhé straně ostatní výrobní náklady a výlohy udržují v rovnováze.

U nás se postupuje při elektrisaci tímto způsobem: Zřizuje se fond 200 mil. Kč, z něhož obecně prospěšná družstva a obce dostanou zápůjčku, která se fondu zúročuje 4%, kdežto fond má platiti těm, kdo mu dávají peníze, Ústřední sociální pojišťovně nebo na své dílčí dlužní úpisy 5 1/2 %. A tu přicházím k zásadní otázce. Jest v zájmu státu uzavírati půjčky, jest v zájmu státu zápůjčkami vyřazovati přímou cestu mezi státními občany navzájem a oklikou si opatřovati peníze, které přece konec konců musí opět zaplatiti poslední příjemce mzdy s přirážkou, úrokem? Přicházím k našemu stanovisku úplného odmítání zápůjček proto, poněvadž každá zápůjčka znamená chránění majetku a velkého majetkového výtěžku, poněvadž každá půjčka, kterou stát uzavírá nebo hodlá uzavříti, znamená, že se zříká zdanění jako čistého způsobu, jímž ve státním smyslu lze opatřiti peníze pro celek. V tomto smyslu asi před 300 až 400 lety zaměnila se soukromá iniciativa za iniciativu státu a co se dělalo v jednotlivostech, bylo nejprve snad z rozpaků, ale později z pohodlnosti přeneseno na stát. Při tom se však zapomíná na tyto tři důležité zásady: stát vůči jednotlivci, soukromníku jest v každém směru ve výhodě, neboť jest vybaven berní výsostí, může od svých příslušníků, od svých státních občanů žádati platy a víme, že český stát právě tak jako francouzský nebo italský neumí šetřiti tam, kde jde o osobní platy. Máme vojenské zákony, máme však také řadu zákonů, které využívají této způsobilosti k placení negativním zákazem, máme zákony, jimiž se zabraňuje vystěhování pod názvem "ochrana pracovního trhu" a které rovněž patří do této kapitoly. Stát však má něco docela jiného, co nemá soukromník a co mu kdykoliv umožňuje, aby si na základě svého výsostního práva opatřil peníze, to jest výsostní právo mincovní. Jestliže jednotlivec dělá peníze, je to zločin. Československý stát však - bohužel - zákonem z r. 1925 tak jako ostatní státy na světě na nejbližší dobu, nevím na kolik let nebo desítiletí se tohoto, ze všech nejdůležitějšího, státního práva vzdal, toto právo propůjčil za čočovici a ještě za to platí, že jiné soukromé osoby využívají tohoto jeho výsostního práva ve svém smyslu, míním tím založení státní banky, přenesení mincovní výsosti na ni a závazek státu platiti pro své účely soukromému ústavu ještě úroky. Tím se také Československá republika úplně přičlenila do mezinárodního světového systému zápůjčkového kapitálu a musí si z toho dáti nyní také líbiti důsledky. Třetí právo jest finanční výsost, a tu jest to, jak jsem již dříve naznačil, jednak pohodlnost, jednak obava, že se této finanční výsosti nepoužije. Přes to však nebylo by to ani tak těžké, neboť před několika dny dostalo se nám zprávy, že závěrečný účet za rok 1928 skončil značným přebytkem 1 1/2 miliardy Kč, a tu by měl pan ministr financí vystoupiti s plánem a prohlásiti: nechceme si vypůjčovati, abychom produktivně prováděli elektrisaci, dám fondu k disposici 200 milionů Kč, z něho se dostane podílu obcím a družstvům, aniž musily platiti úrok, bez úroků vrátí se v 25 nebo 30 ročních splátkách přijaté peníze opět zpět; tím byl by fond mimo to na mnoho let doplňován splátkami a parlament nemusil by se již pravděpodobně po dlouhá léta těmito otázkami zabývati, poněvadž by se s vracejícími se penězi, jako perpetum mobile, bez zatížení hospodářství, bez úroků, tedy za zcela jiných výrobních podmínek, i v nejmenší obci mohlo počíti s elektrisací i bez složitých vysokých napětí. Dnes však nelze s tím počíti v žádné obci, poněvadž i 4% ní úrok zdražuje energii tak, že rolník i nadále zůstane u petrolejové lampy nebo dá přednost karbidu, přijde-li mu to o několik haléřů levněji.

Půjčky jsou však také zavržitelné a zhoubné, poněvadž již napřed ubírají příští výtěžek a dávají jej do rukou lidí, kteří by vlastně svým sociálním lepším postavením měli býti přidrženi k placení daní. Jest to tedy výhybková kolej, seřaďovací kolej, že držitel jest chráněn a lidé se mzdou jsou při tom postiženi. Jděme dále a najdeme vysvětlení. Asi deset let se světové vysoké finance horečně snaží, aby dostaly jeden stát za druhým pod svou moc. Již jednou jsem řekl, že československý stát bohužel již pozbyl svého mincovního výsostního práva a ztratil již svou suverenitu a ještě k tomu za velmi těžkých podmínek. Právě před několika dny jsme čtli v novinách, že ještě dlužno uplatiti 4 1/2 miliardy Kč starého státovkového dluhu. Ano, kdo je tvůrce? Stát je tvůrce! Ale tu přicházíte se středověkými názory a pyšníte se s tím, že ohromné fušování měny na konci světové války a v prvém období po válce líčíte obyvatelstvu ve zkresleném světle a voláte opět po starých důtkách lidstva, voláte po zlaté měně. A tu jest symptomatické, jak po této stránce evropské státy šly na vějičku dnešní pokladně zlata Wall Street v New Yorku. I velký státník Mussolini musil v to uvěřiti, Francie musila se vrátiti ke zlaté měně, Maďarsko bylo donuceno pod jho, ba Švédsko a Norsko, které již před válkou podaly důkaz pravdy, že to jde bez zlata lépe, vrátily se ke starému fetiši zlata, přes to, že právě tam a také v Anglii nejen v době Knappově, nýbrž i v době nynějších hospodářských otřesů povstali muži, kteří podnikli pokus zbaviti otázky měny vší této mlhy středověké romantiky a úplně zkrátka a v plné nahotě ukázali velkou dynamiku v procesu výroby a směny. Po léta se Versaillích, v Paříži, v Locarnu atd. vyjednávalo a smlouvalo a najednou nastává změna. Již jednou bylo provedeno odpolitisování. Morgan II., nekorunovaný císař dolarových králů, přeplavil se nedávno do Evropy a když Morgan jede přes velký rybník, musí míti velké věci na mysli, a tyto věci se dotýkají také nás v Československu. Neboť dříve či později ucítíme vlnobití právě tak, jako německá hospodářská krise započala se rovněž stejným vlnobitím, jímž v Americe stabilisovaná měna byla otřesena diskontní politikou. Nahlédneme-li do časopisu - který jednou odhalí své nitro přečtl bych zde jediné místo, které ukazuje, že parlamenty, mocnáři, presidenti a ministři světa nejsou nic nebo jen málo, že dnes celý osud světa leží v rukou několika lidí. "Prager Tagblatt" z 8. března píše toto: "Nejsmělejší sny těch, kdož kdysi v politice a především také v diplomacii postrádali většího zásahu "hospodářství", docházejí svého splnění. Minuly časy, kdy se vysoké finance a velkoprůmysl musily spokojiti s tím, aby sešvagřením přispěly k lesku šlechtických znaků, které v mnohých státech platily za neklamný prostředek k navázání výhodných mezinárodních styků. Ovšem s překvapením vyšlo najevo, že nejvýhodnější styky shrábla země, jejíž nejdůležitější zahraniční úřady byly obsazeny lidmi z obyčejného občanského stavu. Není pochyby, že tato nápadná zkušenost dopomohla k tomu, aby se také v zemi, kde kdysi aristokratický privilej v zahraničních věcech bujel nejvíce, umožnil ponenáhlý přechod k stále většímu rekrutování diplomatického sboru z občanských vrstev. Není pochyby, že otázky, o něž při mezinárodních rozmíškách po válce většinou jde, hodily se spíše pro obchodníky než pro kavalíry". A když se objevil velký vyjednavač velkého věřitele Ameriky Morgan, ustoupili všichni ti Schachtové a Loueheurrové do pozadí, neboť přichází s úplně hotovým plánem a pod názvem "emancipace" a pod názvem "odpolitisování" bude Evropa a především Německo zapřaženo do nejtěžšího jha, jaké zlatá politika kdy ještě národům vnutila. Dolar jest král, ale jako zlato jest tak strašlivý a příšerný, že každý národ má mravní povinnost, aby z tohoto opojení procitl. Uvážíte-li jen, že světová výroba rok od roku stoupá vzrůstající dělbou práce o 3 %, že těžba zlata v posledních letech opět mocně poklesla, pochopíte, že se mluví o tom, že zlatá úhrada jest příliš krátká, že mezi tak zvaným množstvím úhrady zlata a obíhajícími bankovkami podle zásady 30%ní nebo 40%ní bankovkové úhrady jest velmi velký rozdíl, a že barometrem zvýšení diskonta nebo snížení diskonta nebo stažení zlata s trhu a jeho náhlého vržení na trh veškeré hospodářské poměry budou rozvráceny. Všimněte si, co je úplně zvláštní: Zatím co Morgan sedí v Paříži a pracuje o stanovách nové obchodní banky potlačených národů Evropy, jeden člověk v Londýně vyvozuje již z toho nutné důsledky a ohlašuje válku osmihodinové době pracovní. Všecko to jde z jedné žíly a z jednoho pramene. Umístění obligací, vyšší úroková míra, to všechno bude odtamtud přesunuto také na nás, neboť také my patříme mezi postižené. Pan guvernér Národní banky sám prohlásil, že neoficielně oficielně to bude teprve usneseno - zlatou měnu již máme a že jedna koruna má určitou hodnotu zlata. Tím učinil skutečně vznešené gesto, ale mýlí se, domnívá-li se, že dosavadní měnová jednotka a její stabilisace nebude změněna. Tím dalo si také Československo na krk chomout, který jest věšen státům na krk odtamtud.