Řekl jsem již, že zlato není spolehlivým
měřítkem, že se nedá přizpůsobiti
hospodářství. Neumožňuje dynamický
systém, jest to ztrnulé měřítko
a právě ve chvíli, kdy zlato má sloužiti
hospodářství jako prostředek směny,
jako převodce, právě tam zbaběle utíká.
(Souhlas na levici.) Víme, jak uteklo při
vypuknutí světové války; že však
stoupáním a klesáním diskonta otřásá
také hospodářským životem, to
můžete denně čísti v novinách.
Přečtu vám krátký článeček,
který mi padl dnes právě náhodou do
oka. V Terstu, vlastně v Miláně, udělala
jedna velká firma úpadek, resspektive má
jej ohlásiti v nejbližších dnech, jestliže
potrvá hausse a baisse. Jde o firmu Brunner v Terstu, která
se octla v tísni, a víte proč? Pod dojmem
velkého konceptu páně Morganova v Paříži
došlo v Americe ke zmateným scénám,
k hausse, při čemž denní mzda vyskočila
z 9% na 13%. Takovéto číslice dělají
čáru přes rozpočet produkčním
podmínkám velkého kontinentu, a jejich vlna
musí ovšem dojíti až k nám. V mnoha
oborech to již cítíme. Také v Německu
přitahuje již úroková míra a
aby se to vyrovnalo, Londýn a Berlín platily zlatem,
aby se přizpůsobily této irracionální
podstatě bodu zlata. Následek toho byl ten, že
byly vypovězeny úvěry a další
následek, že právě zmíněná
firma, která byla angažována v Americe a Anglii,
přišla do velké tísně. Nemusím
však předčítati článek
do slova. Tyto poměry vrhají své stíny
také na naše hospodářství. Mohu
vám říci tvrdí-li Spengler, že
západ jde vstříc zániku - že
bude míti pravdu, jestliže národové
nepochopí své úkoly, neosvobodí-li
hospodářství od okovů vykořisťování
půdy, od podílů pozemkového důchodu
stažením jeho a odstraněním úroků
z kapitálu. Za krátko spatříte jeho
následky zajisté v zostření dovozního
a vývozního omezení. Jen kdo má náskok
v této chvíli, vydělá, a kdo
je pozadu, ponese následky jak zvyšovací, tak
také snižovací politiky. Tomuto zániku
západu lze zabrániti jen tím, budou-li se
v parlamentech projednávati měnové otázky
důkladněji než dříve a budou-li
se hospodářské otázky řešiti
bez půjček, přímo, opatřováním
potřebných částek daněmi a
na základě finanční výsosti
státu.
Proto vidíme v návrhu řešení
jako každé jiné, totiž pokus o půjčku.
Široké vrstvy lidí pracujících
za mzdy, a k nim patří všechny nejnižší
stupně příjmů, odevzdávají
státu ve způsobě nepřímých
daní až do 80 % to, co by jim mělo přinésti
pomoc a ulehčení. Z 80 % nesou samy břemena,
která musí přispívati ke tvorbě,
kdežto sociálně výše postavené
vrstvy shrábnou úroky a při tom ještě
potěšení mají z toho k lepšímu.
K tomuto návrhu můžeme zaujmouti stanovisko
jen s tím omezením, že posuzujeme půjčku
za nesprávný pokus řešení, za
zhoubný pokus řešení a budeme se zákonem
souhlasiti s plným srdcem teprve tehdy, až peníze
budou opatřeny a opět se budou vraceti do státní
pokladny bez půjčky přímou cestou,
aby se tím opět jiným odvětvím
hospodářství stejným způsobem
pomohlo. Hospodářství bude se moci rozvinouti
teprve při hospodářství bez úroků,
pak padnou tyto závory, pak nastane zlepšení
poměrů a nadejde doba, kterou Spengler neočekával,
vzkříšení západu.
K zákonu samému bych ještě poznamenal,
že kontrola účetního kontrolního
úřadu jest podle našeho mínění
zpožděna. Je-li již všechno usneseno a zadáno,
může účetní kontrolní
úřad nanejvýš jen zkoumati číslice
a účetní doklady a zároveň
konstatovati, do jaké míry za běžný
rok a pro rozpočtené položky bylo vyhověno
předpisům.
Na zásadě nelze již nic měniti. Vyskytují-li
se někde překročení - a víme,
jak se to dělá - omluví se to dodatečným
dopisem a věc jde pak dále. Naše obavy po stránce
nár.-politické nepotřebuji teprve zvláště
zdůrazňovati. Opět jako u všech věcí,
jako u stavebního ruchu a u jiných zákonů
dopadne to pravděpodobně tak, že budeme národně
poškozeni a půjde-li to tak dále, jestliže
naše německé vládní strany nevynaloží
veškerou svou sílu, německé strany pravděpodobně
také z tohoto zákona dostanou jen drobty. (Souhlas
a potlesk poslanců něm. strany nár. socialistické.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Burian. Dávám mu slovo.
Posl. Burian: Ctěná sněmovno! Ministerský
předseda Udržal ve své programové
řeči nadhodil otázku industrialisace zemědělství
a vydal heslo prováděti ji s největší
intensitou. Položíme-li si otázku o subjektivních
pohnutkách tohoto hesla, jest jasno, že to je v první
řadě úzké spojení agrárních
špiček se strojním průmyslem, spočívající
v mocenském postavení agrárních velmožů
v československém finančním kapitálu.
Udržení konjunktury v tomto odvětví
je samozřejmou nutností pro správní
radu Škodovky a různých velikých bank,
zúčastněných na obrovských
ziscích, plynoucích z konjunktury těžkého
průmyslu. V témže směru pohybuje se
i heslo Venkova: Spojení "kováků"
- jak agrární keťasové licoměrně
troufají si nazývati racionalisací vykořisťované
kovodělníky - s agrárním kapitálem,
heslo, které může též sloužiti
pouze ke zvýšení zisků z finančního
kapitálu a které proto ihned podchytili reformisté
s velkou radostí.
Samozřejmě nestačí nám rozbor
subjektivních pohnutek agrárních špiček,
nýbrž jsme si vědomi, že provádění
těchto hesel jest možné pouze v nynějším
období kapitalismu, období kapitalistické
rekonstrukce. Porovnáme-li poválečný
stav zemědělství, asi r. 1920 až 1922,
se stavem nynějším, vidíme mohutné
tendence vývoje výrobních sil, hlavně
ve směru elektrisace, všeobecné mechanisace,
specialisace a diferenciace venkova. Jest z uveřejněných
statistik elektrárenských svazů známo,
jak ohromně stoupla spotřeba elektrického
proudu též ve venkovských okresech. Příznačný
je vzrůst počtu elektrárenských družstev,
která jsou podkladem elektrisace venkova. R. 1919 bylo
153, r. 1925 989 a r. 1928 1270 družstev, tedy celkem zvýšení
o 700%. Avšak jak se toto zvýšení jeví
na venkově? Statkáři a velcí sedláci,
sem a tam bohatší část středních
rolníků mají účast na elektrisaci,
zavádějí proud k účelům
světelným i pracovním. Velké většině
venkovského obyvatelstva, hlavně však zemědělským
dělníkům, malorolníkům a většině
středních rolníků, není dána
možnost zavésti elektrické světlo a
sílu. Jsou dále odkázáni na primitivní
osvětlení a na pracovní sílu svou
a členů svých rodin. Tento systém
znamená obrovské investice, hlavně v zájmu
kulackých živlů naší vesnice, a
znamená zvětšení rozdílu mezi
zproletarisovanými vrstvami venkova a vyděračskými
živly agrárními. V chudých krajích
jihočeských, jakož i na Slovensku to znamená,
že v mnohých případech staví
se nákladná elektrická vedení v zájmu
mizivé menšiny obyvatelstva. Samozřejmě,
že elektrárenský průmysl, továrny
na kabele a s nimi spojené úřady - ministerstvo
pošt hlavně - pobádají k rychlému
provedení staveb, nehledě na to, že z veřejných
prostředků zde zřejmě podporuje se
vydřidušská část našeho
venkova. Odkud vítr věje, ukazuje nám mechanisace
zemědělství mimo elektrisaci, na př.
tvoření družstev zbytkových statkářů
a velkosedláků k používání
parních oraček a traktorů, dále podniků
na vypůjčení těchto důležitých
strojů, což jest ovšem spojeno s tím,
že menší rolník vůbec není
s to zaplatiti zvýšený nájem za stroje,
kdežto statkář, když už není
osobně zúčastněn na družstvu,
přece má možnost pro svůj větší
pozemek poměrně lacino najmouti si parní
oračku nebo jiný moderní stroj. Celkový
počet traktorů, který byl před lety
mizivý, stoupl r. 1928 přibližně na
15.000, při čemž skoro bez výjimky stroje
jsou v rukou venkovských lichvářů.
Kam min. předseda svým heslem míří,
vidíme též z toho, že mechanisace v zemědělství
jde ruku v ruce se specialisací výroby hlavně
na průmyslové suroviny nebo spekulační
výrobky, jako na př. chmel, z čehož
statkáři mají obrovské zisky, kdežto
malorolník nemá možnosti všechnu svoji
půdu věnovati výnosnějším
výrobkům, protože je nucen udržovati si
své živobytí, chovati svůj dobytek,
rozděliti svoji výrobu tak, že na uvedené
cennější výrobky mu skoro nezbývá
půdy.
Zajímavo je, že intensivní výroba, pěstovaná
hlavně zámožnými sedláky, rychle
roste, kdežto pastvin chudiny spíše ubývá.
Tak na př. zvýšila se od r. 1927 až 1928
plocha zahrad o celých 10%, orná půda o 1.3%,
kdežto pastvin ubylo o 3.6%. Samozřejmě je
zvláště na východě republiky
ještě více než v Čechách
a na Moravě obrovská většina venkovského
obyvatelstva stlačena k zemi, takže je spotřeba
hovězího masa, počítaná na
jednu hlavu, r. 1928 v Čechách 15.7 kg, na Slovensku
5.94 kg, v Podkarpat. Rusi 2.81 kg, a to podle údaje Státního
statistického úřadu.
Co se týče celní otázky, připravuje
agrární šlechta nový manévr proti
dělnictvu tím, že slibuje malým rolníkům
umožniti jim chov dobytka - který jediné malým
rolníkům poskytuje možnost nabýti hotových
peněz - novým zvýšením cel na
dobytek, a tím je chce získati do jednotné
fronty proti venkovským i městským proletářům,
kteří se ovšem proti zdražování
masa musejí všemi prostředky brániti.
Je samozřejmo, že agrární velmoži
zamlčují malorolníkům, že by
bylo lze odstraniti cla na pícniny a obilí snížením
výrobních nákladů při chovu
dobytka tak, že by malorolník mohl zpeněžiti
dobytek za dostatečnou cenu, která při tom
umožnila by snížení cen masa pro městský
i venkovský pracující lid.
Vidíme tedy, že Udržalovo heslo "zprůmyslnění
zemědělství" a proto také heslo
"elektrisace venkova" není ničím
jiným, než snahou postaviti všechny zdroje kapitalistického
státu do služeb finančního kapitálu,
rozšiřujícího se na venkově,
do služeb statkářů a zemanů,
českých to kulaků, a podváděti
drobný zemědělský lid planými
sliby, aby se dal snáze strhnouti k podpoře buržoasie
a jejího státu proti proletariátu, aby se
dal snáze zneužíti k fašistickému
převratu a aby se dal strhnouti do válečného
víru proti Sovětskému svazu. My však
voláme k zemědělským dělníkům,
domkářům, malým rolníkům
a k chudší části středních
rolníků: Spojte se ve vlastním zájmu
s námi, s revolučním proletariátem,
do jedné fronty proti finančnímu kapitálu,
proti velkostatkářům a zemanům, proti
jejich agrárním družstvům, proti fašistickým
snahám buržoasie, proti válce a na obranu Sovětského
svazu, za svržení kapitalismu, za rozdělení
zemanské půdy bez náhrady mezi rolníky,
za revoluční vládu dělníků
a rolníků, za zřízení československého
svazu sovětů.
Vládní předlohy o elektrisaci venkova jsou
součástí Udržalova programu o zprůmyslslnění
zemědělství. My, komunisté, jsme jako
marxisté samozřejmě pro každý
technický pokrok. Jde však o to, v čí
prospěch tento technický pokrok se provádí,
zda ve prospěch buržoasie a velkostatkářů,
či ve prospěch proletariátu a drobného
rolnictva. Také v Sovětském svazu provádí
se houževnatě zprůmyslnění zemědělství.
Zakládají se kolektivní zemědělská
hospodářství, v poslední době
podařilo se v Sovětské Ukrajině sdružiti
100.000 malorolnických hospodářství
v takové kolektivní hospodářství,
dělníci a jejich stát dodávají
rolníkům veškeré potřebné
zemědělské stroje a poskytují jim
ohromné úvěry, takže nastává
skutečný převrat v hospodářství
i na venkově a mizí postupně rozdíl
mezi městem a venkovem, což je starým cílem
vědeckého socialismu, marxismu. Ale v Československu
mají z provádění elektrisace na venkově
prospěch pouze velkostatkáři, zemani, agrární
družstva a kartely finančního kapitálu.
Kdo provádí vlastně elektrisaci, kdo disponuje
penězi přidělenými ze státních
fondů? Jsou to v historických zemích agrární
družstva, na Slovensku a v Zakarpatské Ukrajině
pak Kolbenův koncern. Malí rolníci a nižší
vrstvy středního rolnictva nemají ani peněz,
aby zaváděli elektrisaci ve svém hospodářství.
Každý stát je zařízením
třídním. Proto je také podnikání
každého státu podnikáním třídním,
ať už je to na poli hospodářském
či na poli politickém. V Sovětském
svazu je každý čin státu diktován
zájmy pracujícího lidu, v Československu
a v každém kapitalistickém státě
zájmy tříd vykořisťujících.
Tak je to ve všem, tak je to také s parlamentem. Měšťácké
listy přinesly zprávu, [Další část
řeči byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 12. března 1929 podle §u
9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z
těsnopisecké zprávy. Viz str. 33 této
těsnopisecké zprávy.) Tato skutečnost
byla formulována Marxem a nevyvratitelně dokázána
právě porovnáním buržoasního
parlamentarismu s výsledky Pařížské
komuny. V těchto dnech slaví mezinárodní
proletariát výročí této nejslavnější,
nejhrdinnější revoluce francouzského
proletariátu, revoluce, která sice podlehla katům
mezinárodní reakce, avšak prokázala
nejcennější služby celému proletariátu,
obzvláště ruskému, který využívaje
bohatých zkušeností Pařížské
komuny porazil svou buržoasii a dal tak zářivý
příklad dělníkům celého
světa. Komuna, psal Marx, neměla býti parlamentárním,
nýbrž pracujícím tělesem, výkonným
a zákonodárným současně. Místo,
aby se jednou ve třech nebo šesti letech rozhodovalo,
kdo z vládnoucí třídy má lid
v parlamentě zastupovati a zároveň jej zašlapávati
- v německém originále verund zertreten -
mělo všeobecné hlasovací právo
sloužiti lidu soustředěnému v komunách
tak, jak slouží individuelní hlasovací
právo druhému zaměstnavateli k tomu, aby
si vybral dělníky, dozorce a knihvedoucí
ve svém podniku. A Lenin k těmto slovům dodává:
"Ne parlamentární, ale pracující
těleso, toť výstřel, jenž trefil
současným parlamentářům a salonním
psíkům parlamentární soc. demokracie
přímo do srdce. Pohlédněte na kteroukoliv
parlamentární zemi od Ameriky po Švýcarsko,
od Francie po Anglii, Norsko atd.: Skutečná "státní"
práce dělá se za kulisami departementů,
v kancelářích hlavních štábů.
[Další věty byly usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 12. března 1929 podle §u
9, lit. m) jedn. řádu vyloučeny z
těsnopisecké zprávy. Viz str. 33 této
těsnopisecké zprávy.] mezi nimi také
sociálpatrioti, jednak proto, aby odvrácena byla
pozornost lidu. A "státní" práce
se mezitím vykonává v kancelářích
a ve štábech. [Další věty byly
usnesením předsednictva posl. sněmovny ze
dne 12. března 1929 podle §u 9, lit. m) jedn.
řádu vyloučeny z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 33 této těsnopisecké
zprávy.]
V dřívějších měšťáckých
parlamentech snažili se zástupci vykořisťovatelů
alespoň zachovati zdání, že oni sami
berou parlamentní jednání vážně.
Co však vidíme dnes? Prázdné lavice,
před kterými zástupci kapitalistů
včetně sociálpatriotů recitují,
co jim nadiktoval finanční kapitál. Vysmívají
se sami v soukromých rozhovorech, že to mluvení
zde nemá žádného jiného účelu,
než aby o druhého dne přišlo do tisku
a aby lid myslil, že se v parlamentě skutečně
pracuje. My marxisté jsme od počátku otevřeně
říkali pracujícím masám, že
od měšťáckého parlamentu nemohou
ničeho očekávati a že my se ho účastníme
pouze proto, abychom ho použili za agitační
tribunu svých revolučních myšlenek.
Skutečnost přesvědčila proletariát,
že jsme měli pravdu.
V poslední době odhazuje ovšem buržoasie
i to vnější zdání, že by
se v parlamentě mohlo mluviti otevřeně. To,
co bylo neslýcháno v parlamentech předválečných,
to, co si buržoasie ještě dnes netroufá
v Anglii, ve Francii, v Německu a v jiných kapitalistických
státech, to se u nás děje již s brutální
otevřeností: Censurují se řeči
dělnických poslanců, aby proletariát
byl oloupen také o poslední možnost slyšeti
skutečnou pravdu. Zbytky, které parlamentární
censura propouští, smějí se sice podle
zákona otisknouti v tisku, ale v poslední době
viděli jsme, že censor troufá si i zabavovati
řeči pronesené v parlamentě, a to
nejen ve výborech, nýbrž i v plénu.
Tak byl v posledním čísle "Tvorby"
vydávané nekomunistickým spisovatelem Šaldou
zabaven výňatek z řeči pronesené
ve sněmovně, ačkoliv bylo úplně
správně a jasně označeno, že
je to výňatek z řeči poslancovy. Ale
buržoasie a její stát používají
i jiných prostředků, aby se zbavily pout,
která si v dřívější době
ze strachu před revolučním proletariátem
musily uložiti a která si dosud netroufaly otevřeně
shoditi. Zabavují celé náklady dělnického
tisku, zakazují jej, znemožňují jeho
kolportáž - je známo, že na př.
před závody kolportují se beze všech
překážek listy měšťácké,
avšak tisk revolučního proletariátu
kolportován býti nesmí - a tak si ponechávají
vnější zdání, že řeči
dělnických poslanců smějí býti
otiskovány, avšak současně znemožňují
vydání a rozšiřování dělnického
tisku, v němž právě mají býti
tyto řeči uveřejněny. Je to nejlepším
důkazem, že měšťácká
demokracie je pouhou frází, že proletariát
nemůže dobýti své demokracie, své
svobody jinak [Další slova byla usnesením
předsednictva posl. sněmovny ze dne 12. března
1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 33 této těsnopisecké zprávy.]
Ostatně žalářují se denně
revoluční dělníci proto, že reprodukují
řeči, pronesené jejich poslanci ve sněmovně.
I poslanec sám je pronásledován proto, že
opakoval na dělnických schůzích, co
řekl ve sněmovně. Tedy: před prázdnými
lavicemi, v sále, kam dělníci nechodí,
poněvadž nemají k tomu ani kdy, ani chuti -
protože od této sněmovny ničeho neočekávají
- smí se mluviti, ale je zakázáno totéž
opakovati na schůzích pracujícího
lidu, kde se lid shromažďuje, poslouchá, vnímá
a vyvozuje z toho své důsledky.
Téměř všechny zákony, vydané
tímto měšťáckým parlamentem,
znamenají zhoršení životní úrovně
pracujícího lidu. Když však jste někdy
ze strachu před proletariátem nuceni alespoň
něco přidati - neboť jinak vzalo by si revoluční
dělnictvo všechno - je prováděním
těchto zákonů pověřena policie,
byrokracie a celý státní aparát, který
jste nezměněný převzali od monarchistického
Rakouska, stejně jako každá jiná buržoasie
převzala a musila převzíti starý státní
aparát feudální. Je samozřejmo, že
tento shnilý státní aparát obrací
i poslední ústupky proletariátu v jejich
pravý opak a dělá si, co chce.
Vysoká byrokracie poroučí, a kdo se protiví,
vylítne. V poslední době byl na př.
propuštěn nižší úředník
ministerstva veř. prací jen proto, že se zdráhal
špiclovati své spolupracovníky, jak to byrokrat
Hanzlík na něm žádal. Policejní
komisař v Praze III pozval si k sobě dělnici,
spustil na ni, že je lehká holka, a když tato
chtěla odejíti, chytil ji a praštil jí
k zemi, a to všechno pod záminkou, že si majitelka
domu u něho na ni stěžovala, že prý
se s ní hádá. Také ostatním
dělníkům nadává tento hulvát
ksindl, pakáž, a když se ohrazují, má
jednu odpověď: "Jděte si jen stěžovat,
nemáte svědků a ve státě rozhodujeme
my, policie!" V Bratislavě konali nedávno revoluční
dělníci členskou schůzi; do této
schůze vtrhla policie, rozpustila ji, zbila přítomné
dělníky a 30 z nich zatkla. To jen namátkou.
Každý dělník, každý malorolník
mohl by dáti spoustu dokladů, co je to měšťácká
policie, co je to měšťácká byrokracie,
co je to vůbec měšťácký
státní aparát.
Jak jinak bylo tomu u Pařížské komuny,
jak jinak je tomu v Sovětském svazu! Tam se nezná
rozdíl mezi sborem zákonodárným a
výkonným; ten, kdo dává zákony
a nařízení, nese také úplnou
odpovědnost za jejich provádění. Úředníci
nemají žádných hmotných nebo
jiných výhod oproti ostatnímu obyvatelstvu.
Pařížská komuna omezila platy úředníků
na výši průměrné mzdy dělníků
a tím vzala i chuť všem korupčníkům,
aby se přiživovali. Pařížská
komuna stejně jako revoluce sovětská rozpustila
měšťáckou policii a nahradila ji milicí,
vytvořenou z ozbrojeného lidu. Rozbily měšťáckou
armádu a nahradily armádou rudou, součástí
ozbrojeného lidu. Úředník Pařížské
komuny, úředník Sovětského
svazu není chráněn nucenou autoritou; trestní
činy proti němu spáchané netrestají
se přísněji než trestní činy,
spáchané na kterémkoliv jiném občanu.
Za to má tím větší odpovědnost.
Má však skutečnou autoritu, nesenou důvěrou
pracujícího lidu, jehož je zmocněncem
a kterým může býti kdykoliv sesazen.
Toť je smysl rozbití měšťáckého
státu Pařížskou komunou, toť je
smysl rozbití měšťáckého
státu ruským proletariátem.
Proto falšovali a potlačili reformisté, a u
nás s nimi Masaryk, slova Marxova a Engelsova o
nutnosti rozbití měšťáckého
státu a nahrazení ho zcela novým státem,
státem proletářským. Proto my tak
hrdě hlásíme se k dědictví
pařížské komuny a k proletářské
revoluci v Rusku a slibujeme, že budeme cestu, kterou nám
ukázal proletariát pařížský
a proletariát ruský, přes všechny oběti,
přes všechen teror dále sledovati. [Další
věta byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 12. března 1929 podle §u 9, lit. m)
jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz. str. 33 této těsnopisecké
zprávy.] (Souhlas komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Ke slovu není
již nikdo přihlášen, rozprava je skončena.
Žádám o přečtení podaných
návrhů.
Zástupce sněm. tajemníka dr Záděra
(čte):
1. Pozměňovací návrh posl. Mikuláše,
Knejzlíka, Práška, Bergmanna a druhů:
Ve čl. I budiž v čís. 1, al. 2 a v čís.
2 al. 2 číslice 35,000.000 Kč nahrazena číslicí
50,000.000 Kč.
2. Resoluční návrh posl. Leibla a
soudr.:
Vláda se vybízí, aby z peněz určených
na elektrisační účely poskytovala
po 5 let ročně 2 miliony Kč k podpoře
obcí, které před rokem 1926 vybudovaly elektrická
zařízení, ale dosud nedostaly státní
podpory.
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k doslovům panů zpravodajů, a to o odst.
1 pořadu, totiž o návrhu zákona na změnu
zákona ze dne 1. července 1926, č. 139 Sb.
z. a n., o finanční podpoře elektrisace venkova
(tisk 2100).
Uděluji slovo k doslovu zpravodaji výboru zemědělského,
panu posl. Dubickému.
Zpravodaj posl. Dubický: Slavná sněmovno!
Z celé rozpravy, která byla absolvována ve
věci iniciativního návrhu na podporu elektrisace
chudých krajů zemědělských,
vysvítá, že není v podstatě nikoho,
kdož by se stavěl proti tak oprávněnému
návrhu, jakým podpora elektrisace skutečně
je. Pravda, tak jako v zemědělském a rozpočtovém
výboru, i zde v plenu objevily se některé
doplňky, úvahy, náměty i kritika.
Kritika je objektivním konstatováním pravého
stavu a každý může ji jenom uvítati,
má-li na zřeteli zlepšení úkolu
samotného a dobrou věc.
Podán byl pozměňovací návrh,
aby částka 35 mil. Kč ročně
zvýšena byla na 50 mil. Již jsem v zemědělském
výboru, slavná sněmovno, prohlásil,
že bych byl ve velmi příjemné situaci,
kdybych mohl s takovýmto pozměňujícím
návrhem vysloviti svůj souhlas, poněvadž
jsem přesvědčen, že v zájmu dalšího
provádění soustavné elektrisace bude
nutno přijíti svého času s novými
návrhy, aby podpora byla finančně zabezpečena.
Bohužel, nebo bohudík, musíme počítati
s finanční situací našeho státu
a musím proto prohlásiti, že teprve po dlouhých
a dlouhých poradách podařilo se více
méně získati souhlas ministerstva financí,
aby v iniciativním návrhu částka 35
mil. Kč ročně na podporu soustavné
elektrisace dána byla. Z těchto důvodů
nemohu se ovšem vysloviti pro přijetí podaného
pozměňovacího návrhu.
Někteří páni z oposice, zejména
p. kol. Kříž a Koudelka, uvedli
ve svých vývodech, že je nutno provésti
a prováděti soustavnou i účelnou kontrolu
každého fondovního hospodaření.
To jest správné a bylo také návrhům
jejich, které podávali v zemědělském
výboru, učiněno v podstatě zadost.
My jsme upravili příslušnou textaci iniciativního
návrhu v tom směru, aby se uplatnily zejména
návrhy podané kol. Křížem,
o němž je známo, že pracuje v Jihočeském
elektrárenském svazu. Není tedy příčiny,
proč by někdo mohl míti nedůvěru
k akci, která jest iniciativním návrhem sledována.
Bylo zde také více méně, myslím,
tendenčně poukazováno, jako by snad ministerstvo
zemědělství při udělování
podpory počínalo si ne dost objektivně a
spravedlivě. Já jsem v zemědělském
výboru výslovně konstatoval, že ve své
volební župě mám spoustu podaných
žádostí a že již tři čtvrtě
roku nemám honorovánu ani jednu skutečnou
výplatou. Jsem tedy v té situaci, jako někteří
kolegové z oposičního tábora proto,
poněvadž nebylo finančních prostředků.
Jinak sám jsem názoru, že jest nutno, aby nyní
ministerstvo veř. prací postupně a podle
práva vyřizovalo žádosti, neboť
na podporu soustavné elektrisace má jistě
nárok každý autonomní celek, každá
obec, zejména když se v návrhu praví,
že jde o podporu krajin sociálně a hospodářsky
chudších. Mám ve své volební
župě veliké horské kraje, které
jsou velmi chudé a kde elektrisace jest neobyčejně
nákladná z toho důvodu, že baráky
a chalupy jsou od sebe neobyčejně vzdálené
a sekundérní vedení je tudíž
úžasně drahé. Musím zde s tohoto
místa v doslovu poprositi ministerstvo veř. prací,
aby právě na tyto horské chudé kraje
vzalo výjimečný zřetel. Zde nepomůže
30-35% subvence, zde nutno opravdu dáti více, 40
až 50%, kdežto pro obce hospodářsky bohatší,
řeknu konkretně v řepařských
krajích, stačí poměrně subvence
menší. Z toho vysvítá, že jako
zpravodaj jsem pro naprosto objektivní a nestranné
vyřizování žádostí. Jestliže
jsem s tohoto místa vzdal veřejné díky
ministerstvu zemědělství a zemědělské
radě za práci, kterou v zájmu soustavné
elektrisace vykonaly, učinil jsem tak jen proto, poněvadž
jsem přesvědčen, že v oněch dobách,
kdy ještě zákony na provádění
elektrisace schváleny nebyly, toto ministerstvo ze své
rozpočtové položky elektrisační
exponovalo se do té míry, že umožnilo
celé řadě obcí touto účelnou
podporou elektrisaci provésti.
Souhlasím dále s tím, aby v našem státě
již byl jednou ne vypracován, ale realisován
program soustavné elektrisace a soustavného jejího
provádění, zejména se zřetelem
na zavedení vysokého napětí, o němž
lze předpokládati, že jest jediným činitelem,
který může reálně působiti
na snížení cen elektrického proudu,
na vyrovnání nynějších diferencí,
které nám tu a tam nejsou příjemné,
kde na př. sousedí určité terény
jednotlivých Svazů. Ale k tomu je zapotřebí,
aby ministerstva veř. prací a zemědělství
a veškeré příslušné orgány
dbaly, aby soustavná rámcová elektrisace
prováděna byla promyšleně, účelně
v zájmu zemědělstva, živností,
dělnictva a celého státu.
Prosím ještě jednou za zemědělský
výbor, aby iniciativní návrh byl schválen,
jak vyšel ve zprávě zemědělského
výboru, a aby nebyl schválen pozměňující
návrh, o kterém jsem se již vyslovil. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo k doslovu zpravodaji rozpočtového výboru,
p. posl. Adámkovi.
Zpravodaj posl. Adámek: Slavná sněmovno!
K projednávanému iniciativnímu návrhu
došel jeden pozměňovací návrh,
který po stránce finanční měl
bych posouditi. Kol. Mikuláš, Knejzlík,
Prášek a druzi podávají pozměňovací
návrh, aby v navrhovaném zákoně v
čl. I stanoveno bylo místo námi navrhovaných
35 mil. Kč jako roční podpora na soustavnou
elektrisaci 50 mil. Kč. Já bych nesmírně
rád pro tento návrh hlasoval a nesmírně
rád bych jej doporučil, ale již kolega referent
výboru zemědělského pověděl,
že nebylo maličkostí sjednati aspoň
platformu, na které bychom se byli sešli s 35 mil.,
a tím těžší by bylo připraviti
možnost dáti 50 mil. Kč. Proto nemohu jako
referent výboru rozpočtového tento pozměňovací
návrh doporučiti a prosím, aby slavná
sněmovna ústavně schválila osnovu
tak, jak jsem ji doporučil již zásadně
ve svém referátu. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Nyní přistoupíme
k doslovům pp. zpravodajů o 2. odstavci pořadu,
obsahujícím osnov u zákona o elektrisačním
fondu (tisk 2103).
Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru zemědělského,
p. posl. Šamalíkovi.
Zpravodaj posl. Šamalík: Slavná sněmovno!
Nikdo z pánů řečníků
nepostavil se zásadně proti osnově zákona
zemědělským výborem doporučené,
naopak téměř všichni vyjádřili
se pro a proto také jsem zbaven povinnosti, abych jim odpovídal.
Doporučuji proto osnovu zákona k přijetí
tak, jak byla předložena. (Souhlas.)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo k doslovu zpravodaji výboru rozpočtového,
p. poslanci dr Jos. Černému.
Zpravodaj posl. dr Jos. Černý: Slavná
sněmovno! Vzhledem k tomu, že k návrhu, jenž
byl předmětem mého referátu, nebylo
podáno pozměňovacích návrhů,
opakuji svůj návrh již ve svém proslovu
učiněný, aby slavná sněmovna
osnovu přijala tak, jak byla doporučena rozpočtovým
výborem. (Souhlas.)