Posl. Juran: Předložené návrhy
na doplnění obchodních smluv s fašistickou
Italií a Španělskem nejsou než výrazem
snah všech imperialistů přes spory, které
mají mezi sebou, spojiti se v jeden světový
válečný blok k přepadnutí sovětského
Svazu. To jest smysl zdánlivě nevinných obchodních
smluv a proto připravuje finanční kapitál
všude fašistický převrat.
Někteří dělníci nejsou ještě
přesvědčeni o správnosti našeho
tvrzení, že fašistický tábor koncentruje
se kolem Masaryka, že Masaryk bude výkonným
orgánem finančního kapitálu při
provádění fašistického převratu.
Poukazujeme však na to, že Masarykův tisk,
stejně jako ostatní tisk měšťácký,
s jásotem vítal monarchistický převrat
v Jugoslavii a doporučoval jej k následování.
Masaryk oslavoval Baťu a jeho vydřidušský
systém. [Další věta byla usnesením
předsednictva posl. sněmovny ze dne 20. března
1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena
z těsnopisecké zprávy. Viz str. 61 této
těsnopisecké zprávy.] Masaryk vždy
zasahoval jen tehdy, když šlo o boj proti revolučnímu
proletariátu... [Další věta byla
usnesením předsednictva posl. sněmovny ze
dne 20. března 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 61 této těsnopisecké zprávy.]
slibuje jim, že v Československé republice
jim bude dáno vše, co si přejí, jen
aby nenásledovali ruských bolševiků.
R. 1924 vystoupil na obranu zrádné politiky dělnické
strany anglické a štval proti způsobu, jakým
dobyli moci dělníci ruští. Když
se jeho proroctví o tom, že dojde v celé Evropě
ke zřízení reformistických vlád,
nesplnilo, obrátil a roku 1926 uvítal jeho tisk
znovu s jásotem fašistický převrat Pilsudského
v Polsku. Jest známo, že tehdy Masaryk, Beneš
a jejich klika připravovali oktroj, t. j. lidově
převrat po vzoru Pilsudského pro případ,
kdyby se komunistické straně podařilo nabýti
takového vlivu na proletariát, aby jej mohla vésti
do rozhodných bojů. Pak dal přednost utvoření
vlády měšťáckých stran všech
národností, aby měl zajištěnu
podporu celé buržoasie bez rozdílu a aby se
mohl fašistický převrat připraviti postupným
škrcením revolučního hnutí a
postupným zaváděním fašisace
na sucho. Křik měšťáků včetně
sociálpatriotů, renegátů á
la Karel Vaněk, pro které každý třídně
uvědomělý dělník má
pouze opovržení, potvrzuje, že naše tvrzení
o fašistické politice Masarykově jest
správné.
Nyní jest proletariát opět v revolučním
rozmachu.
Předseda (zvoní): Volám pana
řečníka k pořádku pro hrubé
a urážlivé výroky o presidentu republiky.
Posl. Juran (pokračuje): Nyní chystá se proletariát k ohromným bojům a
komunistická strana očišťujíc své
řady ode všech oportunistických a likvidátorských
živlů, nabývá stále více
rozhodného vlivu na proletariát. (Výkřiky.)
Že vás to tak rozčiluje, pánové!
(Posl. Pik: Jinde by vás shodili s tribuny, kdybyste
takto urážel presidenta! To jest sprosťáctví!)
To je moje věc, my si to zodpovíme před
dělnictvem.
V takové době je buržoasie nucena odhoditi
i poslední roušku zdánlivé demokracie
a přejíti k otevřené diktatuře
finančního kapitálu. (Výkřiky
komunistických poslanců.) [Další věta
byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 20. března 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 61 této těsnopisecké zprávy.]
Je to Sokol, selské jízdy, střelecké
jednoty, jsou to legionáři, jsou to soc. demokratické
Dělnické tělocvičné jednoty
a mnoho jiných organisací, které denně
vznikají. Dělníci, rolníci, zřízenci,
drobní úředníci a malí živnostníci,
organisovaní v těchto sborech, jistě nechtějí
fašistického převratu. Ale nerozhoduje to,
co oni chtějí, nýbrž rozhoduje, co chtějí
jejich špičky. Proto jest povinností každého
dělníka, každého drobného člověka,
vystoupiti z těchto organisací, než bude pozdě.
Neboť Masaryk a ostatní zástupci finančního
kapitálu budou vám namlouvati, že převrat,
kterému ovšem nedají jméno převratu
fašistického, je pouze ve váš prospěch...(Posl.
Srba: Doufám, že zítra prohlásíte
Lenina za původce převratu fašistického!)
Ale nerozčilujte se! (Posl. Srba: Kdyby ti to zítra
na diktovali, budeš to říkati také!)
No třeba, dejme tomu!...ve prospěch pořádku,
ve prospěch celého národa a státu,
že jest pouze přechodným, že slouží
toliko jako přechod k nastolení skutečné
čisté demokracie a vy budete jimi tak ohlupováni,
že nepoznáte podvodu, který oni na vás
páchají, a stanete se tak vrahy své vlastní
třídy. Tak tomu je v Italii, v Polsku, v Jugoslavii
a jinde.
Zatím netroufají si všem ozbrojené sbory
Masarykovy přepadávati dělnické
schůze. Přenechávají to policii a
špiclům, kteří při svém
úředním výkonu používají
fašistů Gajdovských. Tak se dne 11. března
pokusili tito uličníci vniknouti do schůze,
pořádané protifašistickým výborem
a ženským oddělením komunistické
strany v Plodinové burse a tam dělnictvo provokovati.
Ale dělníci dali jim pádnou odpověď.
Byli v pravém slova smyslu vyfackováni a nezbylo
jim než obrátiti se dole na své kolegy policajty,
kteří jim s pendreky v ruce přispěchali
ochotně na pomoc a zatkli část dělníků.
Od 9. do 11. března konal se v Berlíně protifašistický
sjezd, kterého se zúčastnili zástupci
dvaceti států a v němž bylo také
Československo zastoupeno 20 delegáty. Byli to dělníci,
rolníci, úředníci a intelektuálové
všech druhů. Je to důkazem, jak vážné
jest nebezpečí fašistického převratu,
jak krutá jest fašistická hrůzovláda
ve všech státech. Tomuto sjezdu Masaryk nezaslal
ovšem blahopřejný telegram, jak to má
ve zvyku u příležitosti sjezdů kapitalistických,
ať již jsou to sjezdy finančního kapitálu
přímo, ať již jsou to sjezdy imperialistického
Svazu národů nebo ať jsou to sjezdy klerikální
nebo sjezdy reformistů nebo sjezdy Ymky, Sokola a podobných
fašistických organisací. Samozřejmě
štvali i sociálpatrioti proti tomu sjezdu, titíž
sociálpatrioti, kteří s jásotem uvítali
fašistické převraty v Jugoslavii a jinde...(Posl.
dr J. Macek: Vy jste se smíchem nemohli ani udržet!)
Vy jste jim radili, jak mají skrytě postupovati,
vy jste jim radili docela jinou formu. Dělníci,
pochybujete ještě o tom, že reformisté
srůstají s fašismem a že se Masaryk
stává koncentračním bodem fašistického
hnutí?
Masaryk odpověděl na naše tvrzení, že finanční kapitál vyhlédl si ho za vůdce fašistického převratu, tím že uveřejnil blahopřejný telegram sovětského vyslanectví v Praze k svým narozeninám. Každý třídně uvědomělý dělník chápe, že sovětský stát, jsa obklopen a ohrožen státy imperialistickými, je nucen, než vypukne proletářská revoluce na celém světě nebo alespoň v největších dosud kapitalistických zemích…
(Posl. Jaša: To budeme staří 999 let! - Veselost.) No, vy pro ni také pracujete…
přizpůsobiti se kapitalistickým zvykům
a někdy kapitalistickým zlozvykům, pokud
tyto mají pouze ráz formální. Také
tento blahopřejný telegram měl samozřejmě
pouze ráz formální, ráz diplomatický.
Ale neměl pouze ráz formální blahopřejný
telegram, který na příklad zaslal Masarykovi
jugoslávský král, tento kat dělníků
a rolníků, a poděkování, které
mu poslal zase Masaryk.
Přípravy fašistického převratu
souvisí těsně s přípravami
na válku. Právě v poslední době
uveřejnil litevský orgán tajnou smlouvu,
uzavřenou a podepsanou dne 1. října 1928
mezi Rumunskem a Polskem. Podle této smlouvy zavazují
se oba státy v případě, kdyby se dověděly,
že sovětský Svaz připravuje mobilisaci,
podati mu okamžitě ultimatum s těmito požadavky:
1. okamžité vyklizení pohraničního
pásma, 2. rozpuštění mobilisované
rudé armády, 3. rozpuštění "revolučních
band", to znamená dělnických obranných
sborů. Kdyby sovětský Svaz tohoto ultimata
okamžitě neuposlechl, zavazují se smluvní
státy zahájiti bez prodlení otevřenou
útočnou válku proti němu. (Posl.
dr Slávik: Čo povie k tomu Hais?) No, zeptejte
se ho Vy. Uznaly by každou vládu, která by
se na území sovětského Svazu sama
jmenovala. (Výkřiky posl. dr J. Macka.) Ale
nerozčilujte se! Kdyby se Litva nezúčastnila
nebo případně ze strachu před Polskem
postavila na odpor, byla by Polskem rovněž přepadena
a vtělena do jeho území. Po porážce
sovětského Svazu rozdělili by pak tito dva
lupiči podle smlouvy mezi nimi uzavřené velké
části území sovětského
Svazu, zejména Sovětské Ukrajiny mezi sebe
a Československo a ostatní části by
přenechali lupičům velkým, to jest
Anglii, Francii, Americe, Japonsku a jiným. (Výkřiky
posl. dr J. Macka.)
K této smlouvě dodává i orgán
německého ministra zahraničních věcí
Stressemanna "Kölnische Zeitung",
že neznamená nic jiného než přípravu
otevřené útočné války
proti sovětskému Svazu pod vedením Anglie
a Francie. (Předsednictví převzal místopředseda
Slavíček.) Polsko a Rumunsko, píše
tento list, najdou si vždy záminku k tvrzení,
že se dověděly o tom, že sovětský
Svaz připravuje mobilisaci, a pak jej přepadnou
pod heslem obrany vlasti, války obranné. Samozřejmě
zastává tento list německých imperialistů
vylíčené stanovisko jen proto, aby tím
způsobil nátlak na ostatní imperialisty v
otázce reparací. Ze stejného důvodu
byla uveřejněna také tajná smlouva
mezi Belgií a Francií a i když pak vyšlo
najevo, že některé části uveřejněné
smlouvy jsou zfalšovány, netvrdili ani imperialisté
belgičtí, ani imperialisté francouzští,
že takové tajné smlouvy vůbec není.
V této souvislosti nutno poukázati na imperialistickou úlohu, kterou ve všech státech hrají reformisté. Je všeobecně známo, že Paul Boncour, Macdonald, Hermann Müller a podobná individua jsou právě nejaktivnějšími činiteli při militarisaci příslušných států, že právě oni nejvíce štvou k válce proti sovětskému Svazu. Ale i tak zv. leví sociální demokraté jsou stejnými válečnými štváči a zahalují své záměry pouze proto, aby podvedli pracující lid toužící po míru. A právě proto je nutno tyto levé soc. demokraty potírati s největší energií. Tak na př. prohlašuje Otto Bauer v berlínském "Vorwärtsu", že jest proti heslu "rozpuštění německého vojska", heslu, které si vytýčili sociálně demokratičtí dělníci němečtí. Jest prý proti tomu, protože by Německo v případě války Anglie, Francie, Polska, Rumunska a ostatních proti sovětskému Svazu nemělo vojska. Anglie a Francie dovážely by prý v takovém případě svou munici a své vojáky přes hranice Německa, hlavně na trati
Strassburg-Cheb a pak samozřejmě přes Československo,
které by se aktivně k válce připojilo.
Okamžitě ohrazuje se však Otto Bauer proti domněnce
dělníků, že to říká
pouze proto, aby se Německo v takovém případě
mohlo proti západním imperialistům postaviti
na ozbrojený odpor. To prý nikterak nemá
na mysli. Vidíme tedy, že Otto Bauer a ostatní
"leví" podvodníci jsou velmi dobře
zasvěceni do válečného plánu
imperialistů proti sovětskému Svazu a že
se tohoto plánu aktivně zúčastní
tím, že dělníky zcela lichými
důvody odvracejí od jejich přání
na rozpuštění imperialistických armád.
My však říkáme pracujícímu
lidu celého světa, že rozpuštění
armád imperialistických států, tedy
i Československa, že odzbrojení není
možné jinak, než když [Další
slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 20. března 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 61 této těsnopisecké zprávy.]
Teprve pak, když bude buržoasie jako třída
úplně zničena, bude možné úplné
odzbrojení. [Další věta byla usnesením
předsednictva posl. sněmovny ze dne 20. března
1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučena
z těsnopisecké zprávy. Viz str. 61 této
těsnopisecké zprávy.]
Do boje proti národnímu útisku a za rozbití
tohoto kapitalistického státu voláme také
všechny potlačené národnostní
menšiny. Nesmějí však věřiti
své vlastní buržoasii, která se úplně
zaprodala vládnoucí buržoasii české.
Viděli jsme to nejlépe dne 4. března t. r.,
v den 10. výročí střelby českých
kapitalistů do německého lidu. Německá
buržoasie tento den protestu proti násilnému
vtělení německého národa v
hranice určené českou buržoasií
a jejími imperialistickými spojenci buď úplně
ignorovala nebo použila ho k tomu, aby vyštvala německý
pracující lid proti pracujícímu lidu
českému. Český proletariát
protestuje při této příležitosti
znovu proti násilí, které se denně
děje na německém národě, [Další
slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 20. března 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 61 této těsnopisecké zprávy.]
Odmítáme při tom ovšem každou
spolupráci s německou buržoasií, která
již nikdy nepovede národně revoluční
boj proti buržoasii české, nýbrž
která se v rozhodných chvílích vždycky
postaví proti svému vlastnímu pracujícímu
lidu a bude do něho stříleti stejně
jako to dělá buržoasie česká.
Část českého proletariátu dala
se tehdy strhnouti do válečného víru
proti sovětskému Maďarsku. Byl to důsledek
nehorázných lží, podvodů a provokací,
které svým velkým mocenským a ohlupovacím
aparátem (tiskem, školami, parlamentem, církví
atd.), česká buržoasie za aktivní pomoci
reformistů prováděla. Jak zrádnou
úlohu na př. hráli sociální
šovinisté, o tom svědčí skutečnost,
že štvali všemi prostředky dělníky
z Dělnických tělocvičných jednot
a ze Sokola, aby pomáhali při válečném
přepadnutí socialistické republiky maďarské.
Tak bude buržoasie včetně reformistů
lháti, podváděti, provokovati, podpláceti
a štváti v každé kontrarevoluční
imperialistické válce, zejména však
ve válce proti sovětskému Svazu, na kterou
se bezprostředně připravuje. Vždy bude
tvrditi, že byla napadena ona. My však upozorňujeme
dělníky a rolníky již nyní na
to, aby se buržoasními lžemi nedali strhnouti
do válečného víru. [Další
slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 20. března 1929 podle §u 9 lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 61 této těsnopisecké zprávy.)
Spolu se všemi dělníky a malorolníky
Slovenska a Zakarpatské Ukrajiny vzpomínáme
v těchto dnech těchto událostí, které
jsem zde vylíčil. Čeští dělníci
pokud možno nejdříve. napraví svou historickou
chybu, že tehdy všemi prostředky nepřispěli
svým bratřím v sovětské socialistické
republice Maďarské, že tehdy nevyužili okamžiku
k tomu, aby "vlastní" imperialistickou buržoasii
českou porazili. [Další slova byla usnesením
předsednictva ze dne 20. března 1929 podle §u
9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 61 této těsnopisecké
zprávy.]
Ministr zahraničních věcí Rumunska
Marinescu prohlásil při své návštěvě
ve Varšavě, když se kuly plány na přepadnutí
sovětského Svazu, že žádný
ze států Malé dohody nepřipustí
nastolení Habsburků v Maďarsku a že by
toto nastolení mělo v zápětí
okamžité válečné zakročení.
Ve skutečnosti spojí se rumunští a ostatní
imperialisté i s čertem, když jde o válku
proti sovětskému Svazu, této jediné
vlasti pracujícího lidu celého světa.
Dělníci a rolníci Maďarska vypořádají
se s krvavými Habsburky sami, stejně jako s krvavým
Horthym, vůdcem maďarského finančního
kapitálu a velkostatkářů. [Další
věty byly usnesením předsednictva ze dne
20. března 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučeny z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 61 této těsnopisecké zprávy.]
Nejhorší je však útisk, kterým
trpí pracující lid na Zakarpatské
Ukrajině. Na příkaz české buržoasie
a její vlády zakazují její exponenti
konání jakýchkoliv schůzí,
táborů a projevů ukrajinským dělníkům
a rolníkům, kteří se hlásí
ke svému ukrajinskému národu. Takovým
způsobem chce se zabrániti hlubokým sympatiím,
které pracující lid na Zakarpatské
Ukrajině má k sovětskému Svazu, kde
jedině národnostní menšiny těší
se úplné svobodě. [Další věta
byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 20. března 1929 podle §u 9, lit. m)
jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 61 této těsnopisecké
zprávy.] Právě proto, že se utiskované
národnostní menšiny ve všech státech
bouří a hrozí násilným povstáním
proti národnostnímu útisku, svolali si imperialisté
všech zemí znovu schůzi svého výboru,
t. j. Svazu Národů, aby se tam poradili, jakým
způsobem nejlépe obalamutiti utiskované národnostní
menšiny. Stresemann uhodil pěstí na stůl
ze strojeného rozhořčení, jak Polsko
utiskuje menšinu německou. Zaleski se stejným
strojeným rozhořčením připomněl
mu, jak němečtí kapitalisté potlačovali
polskou menšinu. Ve skutečnosti však šlo
oběma lupičům o to, vytrhnouti jeden druhému
co největší kus vzájemného území,
bez ohledu na to, je-li obýváno národem německým
nebo polským, bez ohledu na to, přeje-li si to pracující
obyvatelstvo čili nic. A konečně našli
známé východisko předati osud celých
národů komisi, sestavené z lupičů
největších. Tam mají imperialisté
angličtí, kteří po staletí
nejkrutějším způsobem utiskují
Irsko a stamiliony koloniálních národů,
imperialisté francouzští, kteří
do svých hranic násilným způsobem
vtělili Alsasko-Lotrinsko a jeho lidu berou právo
na vlastní jazyk, na vlastní školy a hospodářsky
je dvojnásobně vykořisťují, imperialisté
italští, kteří v území
obývaném jinými národy nastolili nejkrutější
fašistickou šovinistickou tyranii, všichni ti,
kteří stříleli a střílejí
národy čínský, indický a černošský
a dávají miliony koloniálního lidu
na pospas smrti hladem, tito lupiči rozhodují o
osudu utiskovaných národnostních menšin.
Proti tomuto barbarství, proti tomuto podvodu, který
provádí buržoasie vůči svému
"vlastnímu" lidu - vytyčujeme své
heslo revoluční: Národnostní menšiny
a koloniální národy, vřaďte se
do nerozborné jednotné fronty s revolučním
proletariátem, který jediný může
vás a rolnictvo vésti do vítězného
konečného boje proti loupežné světové
buržoasii, který jediný vás může
osvoboditi ze jha finančního kapitálu. (Potlesk
komunistických poslanců.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Ke slovu není již nikdo přihlášen,
rozprava je skončena.
Přikročíme k doslovu pp. zpravodajů,
a to nejprve o odst. 1, obsahujícím dodatečnou
dohodu mezi republikou Československou a Norskem (tisk
2037)
Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru zahraničního,
p. posl. Světlíkovi.
Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno!
V debatě skoro 2hodinové, která byla zde
provedena o dodatcích ke smlouvám s Norskem, Španělskem
a Italií, ani jeden z řečníků
nepronesl něco věcného, nač bych jako
referent výboru zahraničního mohl odpovídati.
První řečník mluvil o nedostatku celních
úředníků v Československé
republice, druhý řečník hovořil
o sporech mezi komunisty, třetí řečník
zabýval se poměry v Chomutově a čtvrtý
řečník použil této příležitosti
k tomu, aby napadl zde p. presidenta republiky Masaryka a
líčil ho jako vůdce nastávajícího
fašistického převratu. Myslím, že
toto tvrzení je tak nehorázné, že se
odsuzuje samo sebou a že ani není potřebí
je odmítati. Také sněmovna, pokud tyto vývody
slyšela, je jednomyslně odsuzovala (Potlesk.) a
já k tomuto stanovisku sněmovny se jako první
zpravodaj zplna připojuji. Nezbývá mi ku
konci nic jiného, než se přimluviti, aby sněmovna
schválila schvalovací formuli, která v této
věci zde byla již navržena. (Souhlas.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dávám slovo zpravodaji za výbor pro záležitosti
průmyslu, obchodu a živností, panu posl. dr
Zadinovi.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Jako referent výboru živnostenského konstatuji
rovněž, že v krátké debatě,
která byla o těchto obchodních smlouvách
provedena, nebyla přednesena naprosto žádná
námitka k těmto obchodním smlouvám,
a z toho důvodu se připojuji k vývodům
referenta výboru zahraničního a opakuji svůj
původní návrh, aby sněmovna dala svůj
souhlas k těmto třem obchodním smlouvám,
s Norskem, Španělskem a Italií. (Souhlas.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Nyní přikročíme k doslovu pp.
zpravodajů o druhém odstavci, obsahujícím
dodatkovou dohodu mezi republikou Československou a Španělskem
(tisk 2041)
Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru pro
záležitosti průmyslu, obchodu a živností,
p. posl. dr Zadinovi.
Zpravodaj posl. dr Zadina: Slavná sněmovno!
Již ve svém prvním projevu jsem se vyjádřil,
že byla shrnuta debata o těch třech obchodních
smlouvách jak s Norskem, tak s Italií a se Španělskem.
V souvislosti s tím doporučuji, aby slavná
sněmovna dala souhlas k obchodní smlouvě
se Španělskem. (Souhlas.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dávám slovo k doslovu zpravodaji výboru
zahraničního, p. posl. Světlíkovi.
Zpravodaj posl. Světlík: Slavná sněmovno
Jako zpravodaj za výbor zahraniční připojuji
se v otázce dodatkové smlouvy se Španělskem
k prohlášení pana zpravodaje výboru
živnostenského. (Souhlas.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Dále přistoupíme k doslovu pp. zpravodajů
o 3. odstavci, obsahujícím doplňkový
protokol k dodatkové úmluvě mezi republikou
Československou a královstvím Italským
(tisk 2042).
Pan zpravodaj výboru pro záležitosti průmyslu,
obchodu a živností, posl. dr Zadina, se již
o této věci vyslovil.
Dávám slovo k doslovu p. zpravodaji výboru
zahraničního, posl. dr Uhlířovi.
Zpravodaj posl. dr Uhlíř: Ctěná
sněmovno! Debata, která zde byla provedena o zprávě
výboru pro záležitosti průmyslu, obchodu
a živností a výboru zahraničního
k vládnímu návrhu, kterým se předkládá
Národnímu shromáždění
ke schválení doplňkový protokol k
dodatkové úmluvě k obchodní a plavební
smlouvě mezi republikou Československou a královstvím
Italským z 1. března 1924, podepsaný v Praze
dne 19. listopadu 1928, nijak meritorně se této
otázky nedotkla a proto opětuji návrh výboru
zahraničního, který jsem již ve svém
původním referátu učinil, aby tento
doplňkový protokol byl schválen. (Souhlas.)
Místopředseda Slavíček (zvoní):
Měli bychom provésti nyní oddělené
hlasování o prvních třech odstavcích
dnešního pořadu.
Nebude-li však námitek, přikročíme
ihned k projednávání odst. 4. (Námitky
nebyly.)
Námitek není.
Přistoupíme tedy k projednávání
dalšího odstavce, jímž jest:
4. Zpráva výborů kulturního a rozpočtového
o vládním návrhu (tisk 2035) zákona
o Národním divadle v Praze (tisk 2113).
Zpravodajem výboru kulturního jest p. posl. Machník.
Dávám mu slovo.
Zpravodaj posl. Machník: Slavná sněmovno!
Pozorujeme-li trochu podrobněji dějiny obrození
národa českého, vidíme, že hned
brzy potom, kdy svedl národ náš těžké
počáteční boje za opětné
právo na svou národní existenci a kdy překonal
i nebezpečné politické nástrahy starého
Rakouska r. 1848, choval ve svém srdci nezdolnou a spontánní
touhu všech příslušníků
probuzeného národa, míti ve slovanské
matičce Praze a v sídle bývalého království
Českého důstojného kulturního
representanta - Národní divadlo. Proto vidíme,
že již od r. 1850 konají se v Čechách,
na Moravě i ve Slezsku, ba i v zámoří
sbírky, aby tento veliký ideál národní
mohl býti uskutečněn. Můžeme
proto pokládati r. 1868, kdy byl položen základní
kámen ke stavbě Národního divadla,
stejně tak jako rok 1881, kdy budova sotva dokončená
vyhořela, a konečně rok 1883, kdy divadlo
požárem zničené bylo znovuzřízeno,
netoliko za jedno z nejdůležitějších
dat ve vývoji českého národa, nýbrž
za rozhraní dvou velmi důležitých vývojových
epoch v kulturním našem životě vůbec.
Od tohoto okamžiku až k příchodu naší
samostatnosti r. 1918 plnilo Národní divadlo po
plných 35 roků svůj národně
kulturní úkol, a je možno takořka říci,
že bylo jediným symbolem naší národní
svébytnosti a naší kulturní konkurence
s národy ostatními. Já však půjdu
ještě dále a řeknu, že naše
Národní divadlo bylo také jedním z
těch skrytých politických orgánů,
jimiž jsme se připravovali k opětnému
nabytí ztracené svobody (Výborně!)
a v nichž jsme se sílili k těžkým
bojům, které nás čekaly. (Výborně!)
Kdo by nevzpomenul při této příležitosti
jubilejních oslav divadelních r. 1918, kdy celý
národ český - a budiž mi to dovoleno
říci v tomto okamžiku - také bratři
Slováci po známých projevech českých
spisovatelů byli ve svém nitru pevně přesvědčeni,
že osudová hodina vykoupení ze starého
otroctví rakouského i maďarského se
neodvratně přiblížila, a tak vidíme
při té příležitosti opětně,
že národ pokládal a pokládá své
Národní divadlo nejenom za svrchovaný ústav
umění a kultury, nýbrž také za
svého representanta politického.
Proto je zcela pochopitelno, že hned po převratě
tato existenční forma pro Národní
divadlo, jež by byla důkazem, že kulturní
tento náš ústav jest nejenom chloubou, nýbrž
i majetkem také celého českého národa,
měla býti přeměněna, a je zcela
logické, že po nezdařených pokusech
let dřívějších, jež nemohly
býti uskutečněny pro přetížení
státních financí s ohledem na jiné
důležité úkoly, přichází
dnes vláda republiky Československé před
naše Národní shromáždění
s návrhem, aby Národní divadlo a s ním
i divadlo Stavovské bylo postátněno.
Budiž mi nyní dovoleno poohlédnouti se trochu
zpět a zmíniti se několika slovy o vývoji
Národního divadla v Praze.
Dobudované divadlo Národní r. 1883 bylo odevzdáno
Sborem pro postavení Národního.divadla správě
země České a tehdejší zemský
výbor král. Českého vešel tak
v příslušná práva. Při
tom však bylo docela zřejmo, že naše "Zlatá
kaplička nad Vltavou" -. abych užil slov našeho
českého básníka Heyduka - zůstávala
i nadále nejenom dílem, nýbrž i majetkem
celého národa českého po všech
vlastech.
Vedení a provozování Národního
divadla svěřil zemský výbor český
od r. 1883 až do r. 1900 Družstvu Národního
divadla, vlastenecké to společnosti, která
složila příslušný počet
podílů, divadlo řídila za dozoru zemského
výboru a za finanční pomoci země České
a opatřovala je vším, čeho bylo potřebí
k jeho životu hospodářskému i kulturnímu.
Svým nákladem pořídila také
velmi cenný fundus instructus, který záležel
v zásobách kostýmních a rekvisitních
a za pomoci zemské subvence pořizovala v zemském
atelieru také výpravy dekorační. Toto
Družstvo bylo r. 1900 vystřídáno Společností
Národního divadla, jež byla sdružením
stejně výdělečným a vedla divadlo
se stejnými cíli kulturními i uměleckými.
Tato Společnost uvedla Národní divadlo na
značnou výši uměleckou a přečkala
v něm také těžké doby světové
války, při čemž nutno zdůrazniti,
že při vypuknutí této války odmítla
tehdejší Zemská správní komise,
jež oktrojem vystřídala po známých
anenských patentech r. 1913 dosavadní českou
samosprávu, jakoukoli mimořádnou podporu
Národnímu divadlu pro případ válečných
nesnází.