Úředníci, podúředníci
a zaměstnanci všech celních úřadů
- z těchto však část ještě
působí u ministerstva financí a u okrskových
celních správ - rozděleni jsou takto: v Čechách
jest v celní službě 635 zaměstnanců,
na Moravě 110, ve Slezsku 71, na Slovensku 184 a v Podkarpatské
Rusi 33. Z toho připadá na celní úředníky
II. služební třídy v Čechách
481, na Moravě 79, ve Slezsku 49, na Slovensku 141 a v
Podkarpatské Rusi 23. Kdyby stav celních zaměstnanců
byl zvýšen o 25 až 30%, bylo by na to třeba
7 mil. Kč. To jest částka, která by
pro výši příjmů státu
z cel neměla příliš velký význam.
Nahlédneme-li do státního rozpočtu
pro rok 1928, vidíme, že příjmy z kapitoly
"Cla" činí 11.5% celého státního
rozpočtu, čili vyjádřeno v penězích
1.100 mil. Kč. Podle výkazu uvedeného v lednovém
čísle časopisu "Zprávy Československé
Národní banky" jsou však příjmy
z cel tak příznivé, že již, jak
prokáži, v prvých třech čtvrtích
roku bylo vybráno na clech tolik, kolik bylo rozpočteno
na celý rok. Příjmy činily v prvém
čtvrtletí 358,232.698 Kč čistého
výtěžku proti rozpočtu o 83,322.700
Kč více, ve druhém čtvrtletí
činil čistý výtěžek 322,354.307
Kč, tedy o 47,354.309 Kč více a v třetím
čtvrtletí 388,457.700 Kč, tedy o 113,457.785
Kč více než bylo rozpočteno. Tedy již
v prvých třech čtvrtletích roku činil
čistý výtěžek z cel 1.069,044.788
Kč. Tato konečná číslice potvrzuje
to, co jsem řekl dříve. Náklady jsou
takovéto: A. celní úřady 24,678.000
Kč, B. pohraniční stráž 94,645.000
Kč, C. ostatní potřeby 1,368.000 Kč,
tedy dohromady 125,691.000 Kč. Odečteme-li od výtěžku
z cel ještě poplatky 1,386.000 Kč, které
připadají státnímu fisku, přicházíme
ke konečné číslici, že celková
potřeba na vybírání cel činí
11.36%.
Ozývají-li se z řad průmyslu, obchodu
a živností žaloby do zdlouhavé manipulace
při proclívání stále hlasitěji,
musím k úplnému objasnění stavu
konstatovati, že vinen jest jen vládnoucí systém,
nikoliv však úředníci a zaměstnanci
celní služby. Vůbec dlužno konstatovati,
že veškeré úřednictvo v celní
službě jen tím, že pracuje bez ohledu
na úřední a služební hodiny,
jest s to zabrániti chaotickým poměrům
v celní službě. Zdlouhavé proclívání,
které, jak prokázáno, trvá často
až 14 dní, objevuje se zvláště
v největší sezoně a k vánocům.
Jaké škody tím vznikají průmyslu
a obchodu, lze si lehce vysvětliti. Stížností
docházejících v tomto směru jednotlivým
obchodním komorám jest na sta. Jako příklad
chci jen uvésti, že se ve světovém lázeňském
místě Karlových Varech častěji
stane, že strany musí čekati od 8 hodin ráno
až do poledne, než jest jejich věc proclena,
poněvadž zpravidla jest tam na to jen jeden úředník.
Také v zušlechťovacím řízení
transitních skladišť, kde jde o povolení
různých celních výhod, projevuje se
velmi silně nedostatek zaměstnanců. Úkolem
ministra obchodu a financí jest, učiniti přítrž
těmto neudržitelným poměrům,
poněvadž ministr financí musí poskytnouti
potřebné peníze, které jsou však,
jak jsem již prokázal číslicemi, dány
většími příjmy, jichž se
dosáhlo. Úsporná opatření zavedená
v celní službě, jsou právě tak
jako v soudní službě trvale naprosto neudržitelná.
Není možno, aby nehospodářskými
úspornými opatřeními hospodářská
činnost průmyslu a obchodu, jmenovitě však
dovoz a vývoz v zušlechťovacím řízení,
byl brzděn a stěžován tak jako dosud.
Sám jsem již měl příležitost
intervenovati v takovýchto případech a mohl
jsem z toho poznati, jak zdlouhavá a složitá
byla cesta vyřízení. Uvedu jeden typický
případ: Jedna bělírna udělala
loňského roku uzávěrku s jednou štýrsko-hradeckou
firmou o zušlechtění bavlněného
a lněného tkalcovského zboží.
Toto zboží leželo již dlouhou dobu na trutnovském
celním úřadě, firma musila platiti
skladné, než bylo možno odevzdati zboží
zušlechťovacímu řízení.
Teprve na mé zakročení musím přiznati,
že jsem na svůj dopis dostal od ministerstva financí
ihned vyřízení, myslím však,
že celá ta věc mohla býti upravena již
dříve, uvážíme-li tento zcela
zvláštní případ, poněvadž
firma byla by musila zastaviti závod, při čemž
40 až 50 dělníků bylo by bývalo
bez chleba - teprve na moje zakročení celní
úřad celou tu věc vyřídil.
Má-li býti obchodní styk, jmenovitě
pokud jde o dovoz, příště bezvadný,
musí nastati v tomto oboru v zájmu hospodářského
života důkladný obrat. (Souhlas a potlesk
poslanců něm. strany národní.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je.pan posl. dr Stern. Dávám mu slovo.
Posl. dr Stern (německy): Včera naše
tak zvaná demokratická lidová vláda
znovu jednou důkladně projevila svůj fašistický
ráz. Ustavila se jednotná fronta od fašistického
státu, od vykořisťovatelů, nářadím,
jejíž moci jest tento stát, přes reformistické
soudruhy a agenty kapitalismu až k fašistickým
likvidátorům, kteří až dosud
ještě byli v řadách revolučního
dělnického hnutí. [Další slova
byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 20. března 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 61 této těsnopisecké zprávy.]
Aby se těmto likvidátorům pomohlo za
jásavého souhlasu kapitalistického a sociálně
demokratického tisku, aby revoluční odborové
organisace byly zatlačeny do reformistického proudu
nebo aspoň, když se ukázalo, že to není
možné, byly rozbity a aby se násilně
dělníkům uloupily peníze a jmění,
které si k boji za své životní zájmy
za velmi velkých obětí nastřádali.
Za likvidátory MVS nestojí dělníci,
dělníci již nyní zcela jasně
ukázali, že věrně stojí při
rudé odborové internacionále a při
zásadách revolučního třídního
boje. I v představenstvu MVS, zvoleném na posledním
sjezdu, jsou likvidátoři v menšině.
Nemají nejmenšího práva, aby si osobovali
vládu nad svazem a nad svazovým jměním.
To všechno jest úplně jasné. Hais, Halík,
Sýkora a společníci nejsou ničím
jiným, než zcela obyčejnými protirevolučními,
fašistickými lupiči a zloději. Ale právě
proto se užívá fašistické státní
moci k jejich ochraně a tím se nepochybně
odhaluje před očima všech pracujících,
na čí rozkaz a v čí prospěch
likvidátoři podnikli svůj zločinný
útok směřující k rozštěpení.
Včera dělníci udělali pořádek
v Odborovém domě. Umožnili řádnému
kolektivnímu vedení, aby zase zahájilo svou
práci a překazili počínání
likvidátorských pučistů, kteří
s pomocí najatých lidí přechodně
ovládli pracovní místnosti. To bylo jejich
dobrým právem a oni jen umožnili, aby se provedla
usnesení řádné většiny
představenstva, za nimiž jednotně stojí
všichni členové. V tomto postavení odhodili
likvidátoři poslední masku a neostýchali
se zavolati na pomoc policii. [Další slova byla
usnesením předsednictva posl. sněmovny ze
dne 20. března 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 61 této těsnopisecké zprávy.]
Dostavily se tam celé setniny policie, obsadily všechny
ulice v okolí Odborového domu, vnikly do něho
a násilím na rozkaz uchvatitele Haise vyvlekly řádné
držitele z domu, ačkoliv každý ví,
že Hais nemá již ani nejmenšího práva
něco nařizovati v MVS.
Bylo by zločinným podvodem na dělnících,
kdybychom v nich chtěli vzbuditi sebe menší
naději, že by mohli od vlády a od parlamentu
očekávat nějakou pomoc proti těmto
loupežím a násilným činům.
Útok na revoluční odborové hnutí
děje se v dohodě a na rozkaz buržoasie, jejímiž
nástroji jsou vláda, parlament, jakož i reformisté
a likvidátoři. Jedinou pomoc, která jest
možná, mohou si poskytnouti jen sami pracující.
Jen jejich odpor může zmařiti společné
úmysly vykořisťovatelů, reformistů
a likvidátorů.
Není pochybnosti, proč se tyto události dějí
právě nyní. Puč likvidátorů,
jejž fašistická státní moc a sociální
fašisté tak vášnivě podporují
a vítají, souvisí se zostřením
třídního boje a s přímou přípravou
nové imperialistické války, především
války proti prvnímu proletářskému
státu na světě, proti sovětskému
svazu. Buržoasie podporovaná reformisty a likvidátory
stupňuje den ze dne neslýchaným způsobem
své útoky proti dělníkům a
sedlákům, proti celému pracujícímu
obyvatelstvu. Racionalisace se provádí přímo
vražedně. Dělníci se v podnicích
úplně zotročují, daňový
tlak na dělníky, sedláky a jiné pracující
vrstvy obyvatelstva stává se stále nesnesitelnějším,
lichvářská celní politika umožňuje
stále větší odírání
mas. Drahota se podle plánu přiostřuje. Kapitalistům,
velkostatkářům a bohatým sedlákům
házejí se na pospas miliardy na útraty mas.
Ruší se poslední zbytky sociálního
pojištění a ochrany nájemníků.
Kartely a trusty vedou konkurenční boj o odbytiště
na útraty pracujících tím, že
bezohledně a surově stupňují vykořisťování.
Ale minuly doby, kdy dělníci stále ustupovali
před těmito neustálými útoky.
Rozhořčení zástupů a jejich
zradikalisování vzrůstá den ode dne.
Zástupy počínají silněji odporovati
a v jednotlivých případech přešly
dokonce k protiútoku. Toto zostření třídního
boje ztěžuje buržoasii provedení loupežné
ofensivy a zároveň i přípravu imperialistické
války. A to tím více, čím více
se komunistická strana a revoluční odborové
hnutí osvobozují od svých sociálně
demokratických tradicí a počínají
prováděti revoluční, bolševickou
politiku.
Za těchto okolností buržoasii stále
více uniká možnost provésti diktaturu
nad pracujícími v mezích občanské
zdánlivé demokracie. Stále více sahá
k otevřeným fašistickým metodám
potlačování a bílého teroru,
při čemž fašisace dělnického
hnutí a především hnutí odborového
má velmi významnou a pro dělnictvo zvláště
nebezpečnou úlohu. Buržoasie nejen že
zakládá fašistické dělnické
organisace, nejen že soustavně naplňuje podniky
fašistickými špehouny, nýbrž i s
pomocí fašistických vůdců a reformistické
byrokracie fašisuje reformistické odborové
a jiné hromadné organisace a proměňuje
je ve vyložené organisace stávkokazů
a v pomocná vojska fašismu. Aby to mohli snáze
provésti, reformisté rozštěpí
ony hromadné organisace, v nichž většina
dělnictva není již pod jejich vlivem, jak tomu
jest na př. právě nyní u německých
dělnických turnérů. Ale to ještě
buržoasii nestačí. I v ústroji revolučních
organisací má své opěrné body,
které tam klidně mohly provozovati svou reformistickou
politiku tak dlouho, dokud i komunistická strana byla vedena
oportunisticky a proto také v rudých odborových
organisacích a v hospodářských bojích
neprovozovala revoluční politiky. Ve chvíli,
kdy se to změnilo, sahají tyto likvidátorské
opěrné body buržoasie ke zřejmému
odboji, k rozštěpení a k fašistickým
násilným a loupežným metodám,
při čemž jim ovšem buržoasie, její
vláda a její reformističtí soudruzi,
na jejichž rozkaz jednají, poskytují veškerou
podporu, kterou si lze jen pomysliti.
To jest pozadí událostí, které se
dějí v rudém odborovém hnutí
a nad nimiž buržoasie a reformisté poněkud
příliš záhy jásají. Tento
puč byl vědomě proveden právě
nyní, kdy se zemí šíří
vlna mzdových hnutí a mzdových bojů,
aby bojovná síla dělníků v
těchto velkých hospodářských
bojích byla zlomena. Ve všech těchto bojích
ukazuje se jednotná fronta buržoasie, státu,
reformistů a likvidátorů. Zvlášť
zřetelně se ukázala v boji textilních
dělníků, jenž dokázal, že
přes tuto jednotnou frontu lze zezdola v boji obnoviti
jednotnou frontu lhostejných, reformisticky a revolučně
organisovaných dělníků. Ukazuje se
v nynějších bojích, v boji koželuhů
v Brně, v boji dělníků v továrnách
na porculán, sklářů a jiných
dělníků v jednotlivých podnicích,
ba i v boji bankovních úředníků,
proti nimž policie vystupuje se stejnými fašistickými
metodami a jimž se upírá dokonce právo
demonstrovati na ulici, ukazuje se zcela zvláště
v boji kaolinových dělníků v karlovarském
okolí, kde se kapitalisté a reformisté právem
obávají, že dělníci ukáží,
že dovedou zvítěziti i proti tomuto fašistickému
čtyřspolku.
Kaolinoví dělníci byli donuceni k boji surovou
racionalisační provokací. Chtěli jim
vnutiti bývalého c. k. šikovatele a proslaveného
dříče vojáků, jenž svých
šikovatelských způsobů užívá
nyní v podniku. Nato všichni kaolinoví dělníci
v Sedlci jednotně zahájili boj. Božičanští
kaolinoví dělníci se připojili k tomuto
boji. Při zahájení boje nebylo rozdílu
mezi dělníky patřícími k rozličným
organisacím. Všichni považovali boj, jenž
se rozšířil v boj proti kapitalistické
racionalisaci vůbec a v boj o vyšší mzdu,
za nutný a spravedlivý. Sotva boj propukl, již
fašistický státní aparát a reformističtí
vůdcové přispěchali na pomoc podnikatelům.
Do válečného území byla odeslána
celá výzva četníků. Podniky
se proměnily v kasárny a obsadilo je četnictvo.
Četnictvo ohrožuje nejprimitivnější
právo dělníků na stávku a jejich
právo na ulici. Stávkové hlídky se
zakazují a násilně odstraňují.
Četnictvo se pokouší násilně
rozehnati projevy sympatie jiných dělníků
před podniky. Stávkokazy, odevšad najaté
za pomoci reformistů, doprovází četnictvo
na cestě z jejich bydlišť a zpět do podniků
a z podniků. V čele a na konci stávkokazeckého
průvodu kráčejí četníci,
před průvodem a za ním zajišťuje
se celá krajina hlídkami jako při válečném
pochodu. Četné stávkokaze, které nebylo
jinak lze přesvědčiti o zavržitelnosti
jejich jednání, dělnictvo právem rozhořčené
již několikráte podle zásluhy potrestalo.
A poněvadž četnictvo nemohlo chytnouti dělníky,
kteří se náležitě odměnili
stávkokazům, pomstilo se tím, že bez
výběru zatklo úplně nezúčastněné
dělníky, kteří určitě
mohli prokázati své alibi. A takový prokazatelně
nezúčastněný dělník
byl zatčen téhož dne, kdy jeho žena slehla,
a přes to, že prokázal svou neúčast,
byl několik dní vězněn, takže
by jeho žena a dítě byly bez pomoci zahynuly,
kdyby se jich nebyli ujali jiní dělníci.
Právě jako fašistický stát, pomáhají podnikatelům reformističtí vůdcové. Jejich štvaní proti stávce a soustavné organisování stávkokazectví nabylo neuvěřitelných tvarů. Nestačí jim jen podněcovati ke stávkokazectví dělníky téhož podniku, nýbrž dovážejí stávkokaze i z jiných krajů. Zahájili zuřivou štvanici proti tomu, aby jiní dělníci podporovali bojující dělníky, a aby ospravedlnili své hanebné činy, sahají ke směšné báchorce, že stávky vůbec není. Násilné činy četnictva bez výhrady schvalují a s nimi souhlasí. Tím významnější jest stálost bojové fronty a solidarita, se kterou ostatní dělníci podporují bojující kaolinové dělníky. Sbírek a projevů účastnili se četní
soc.-demokratičtí a nerozhodní dělníci.
Mezi sociálně demokratickými dělníky
jest velké a stále vzrůstající
rozhořčení nad jednáním jejich
vůdců, jehož nechápou a jež co
nejostřeji odsuzují. Proti fašistickému
teroru začínají dělníci tvořiti
proletářské obranné sbory a tím
dávají všemu dělnictvu v Československu
cenný příklad toho, co nyní jest nutné.
Právo na ulici hájí dělníci
velmi energicky a zvláště ženy a mladiství
jsou při tom v prvních řadách a ukazují
četníkům, že se nedají tak beze
všeho rozehnati. Veškeré dělnictvo stále
více chápe, jaký význam má
boj kaolinových dělníků pro nastávající
boje jiných dělníků, a podle toho
jedná. Všechny tyto boje jsou jen předehrou
nových velkých nastávajících
bojů. Textilní dělníci se vyzbrojují
k novému zahájení přerušeného
boje, skláři vznášejí požadavky
a připravují se proraziti s nimi v boji, připravuje
se velké bojovné hnutí kovodělníků.
Horníci, stavební dělníci, kovodělníci
stojí před novými velkými boji; mezi
železničními zaměstnanci pobouření
vzrostlo tak dalece, že se vláda a reformisté
již nyní spolu dohodují, aby je podvedli jednorázovou
zdánlivou výpomocí a tím pokud možno
boj zmařili. I chemičtí dělníci
přes likvidátorské vedení odboru MVS
dovedou si opatřiti lepší podmínky ke
svým bojům tím, že dosadí revoluční
vedení.
Tento všeobecný stav nejlépe vysvětluje,
oč jde při puči v MVS, podporovaném
státní mocí a reformisty. Všechny tyto
boje ztěžují buržoasii její vykořisťovací
ofensivu, jsou značnou překážkou jejích
příprav k boji, všechny berou na sebe od samého
počátku vysoce politický ráz již
bojem proti fašistickému ohrožování
práva ke stávce a se zřetelem na všeobecné
postavení. Proto sahá se právě nyní
k puči likvidátorské zálohy buržoasie
v samém revolučním táboře.
Ale věci se vyvíjejí jinak, než kapitalisté
a reformisté doufali a si přáli. Dělníci
v revolučních organisacích staví se
jako jeden muž proti pučistům. Likvidátoři
mohou v nejlepším případě ukrásti
dělníkům několik milionů, ale
nemohou otřásti sevřenými řadami
bojovníků. Jejich puč musí bídně
ztroskotati a skončiti směšnou ostudou. Nejen
že se nejdůležitější odbory
postavily v sevřené řadě za ROI a
komunistickou stranu. Dokonce v odboru chemickém, kde likvidátoři
ovládají představenstvo, již dnes se
ukazuje, že členové tohoto odboru za nimi nestojí
a likvidátoři zcela dobře vědí,
proč nechtějí pořádati sjezdu
odborů a MVS. Celý puč pro chování
dělníků povede jen k tomu, že se revoluční
hnutí očistí a osvobodí od těchto
likvidátorů, od nejnebezpečnějších
nepřátel ve vlastních řadách
a že komunistická strana bude jediným vůdcem
revolučního bojovného hnutí. [Další
slova byla usnesením předsednictva posl. sněmovny
ze dne 20. března 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu
vyloučena z těsnopisecké zprávy. Viz
str. 61 této těsnopisecké zprávy.]
Vyzýváme dělníky, aby rozhodli,
a rozhodnou jen oni, nikoliv puče několika likvidátorů
a nikoliv policie. Vyzýváme pracující,
aby mohutným protestním hnutím bojovali proti
zasahování fašistického státu,
proti podporování loupeže své bojovnosti
policií a státní mocí. Vyzýváme
dělníky, aby svůj boj proti likvidátorům,
zřejmě spolčeným s kapitalistickým
státem a reformistickými vůdci, stupňovali
do nejzazších mezí, poznávajíce,
že tito likvidátoři ohrožují životní
zájmy dělníků a jsou spojenci buržoasie
v hospodářském a politickém boji,
v boji proti racionalisaci, pro vyšší mzdy, proti
fašismu a válce. Vše pro revoluční
jednotu odborového hnutí! Pro rudou odborovou internacionálu,
pro komunistickou internacionálu a pro komunistickou stranu!
Pro jednotnou frontu boje zezdola, proti čtyřspolku
vykořisťovatelů, státu, reformistů
a likvidátorů!
Pro společný boj všech pracujících
proti racionalisační ofensivě, proti olupování
pracujících ve všech oborech, pro vyšší
mzdy a pro politická práva pracujících,
proti fašismu a imperialistické válce a pro
obranu sovětského svazu a revoluce v koloniích!
[Další slova byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 20. března 1929 podle §u
9, lit. m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 61 této těsnopisecké
zprávy.] (Potlesk komunistických poslanců.)
Předseda (zvoní): Dalším
řečníkem je pan posl. Horpynka. Uděluji
mu slovo.
Posl. Horpynka (německy): Dámy a pánové!
Nemám v úmyslu mluviti k předmětu,
který jest na denním pořadu, poněvadž
již můj klubovní kolega Siegel zaujal
k němu věcné stanovisko, a to obšírně.
Ale nouze německého města a jeho německého
obyvatelstva mne nutí, abych použil práva,
které mi přísluší a s tohoto
místa vám pověděl, jak okresní
náčelník v tomto státě zneužívá
příslušející mu úřední
moci.
Výnosem ze dne 8. února 1929 okr. náčelník
dr Bohdan Wagner rozpustil obecní správní
komisi v Chomutově a dosadil do města vládního
komisaře. Tato obecní správní komise
v Chomutově nebyla tam dosazena z trestu, nýbrž,
když městská zastupitelstva chomutovské
a hornovesské se usnesla, aby obě města byla
sloučena v město jedno, obě zastupitelstva
se spojila a dosadila podle stranického klíče
ze zvolených zástupců města obecní
správní komisi za předsednictví starosty
dr Storcha z Chomutova. Tato obecní správní
komise byla úřadem potvrzena a členové
této obecní správní komise dostali
tedy své mandáty svobodnou volbou od samotného
obyvatelstva. Okresní náčelník Wagner
neměl tedy práva tuto obecní správní
komisi rozpustiti. A přece číhal na vhodný
okamžik, aby obecní správní komisi chomutovskou
proti právu rozpustil. Podnět k tomu dalo mu usnesení
správní komise, která v jedné schůzi
zamítla částku 1,200.000 Kč na novostavbu
budovy pro okresní úřad, poněvadž
mohla poskytnouti okresnímu úřadu dostatečné
místnosti v městských budovách. To
rozzlobilo pana okr. náčelníka, poněvadž
tím ztratil naději, že se bude moci nastěhovati
do soukromého bytu vystavěného na útraty
města. Ale samotné usnesení, které
učinila obecní správní komise, nezdálo
se mu dostatečným důvodem pro rozpuštění,
a tak se snažil v úřední listině.
jíž se nařizuje rozpuštění,
vyložiti usnesení obecní správní
komise takto:
"Němečtí nár. socialisté,
komunisté a němečtí nacionálové
tvořící většinu chomutovské
obecní správní komise dosazené státní
správou, domnívali se, že, jelikož tyto
strany při jmenování odborníků
do chomutovského okresního zastupitelstva byly pominuty,
musí demonstrovati proti vládě státu,
škrtnuvše z rozpočtu úvěr na definitivní
umístění chomutovského okresního
úřadu. Poněvadž tedy většina
správní komise klade větší důraz
na politické manifestace než na hájení
veřejných zájmů, jež jí
přísluší, a změna v osobách
při vázanosti politických stran dané
volebním zákonem nemůže přivoditi
nápravu, rozpouštím dnešním dnem
obecní správní komisi, ustanovuji vrchního
soudního radu v. v. Karla Jungkmanna vládním
komisařem města Chomutova a pověřuji
ho vedením obecní správy." (Posl.
inž. Kallina [německy]: A vyhrazuji si sestaviti sám
kandidátní listiny!) Pravděpodobně
bude si troufati ještě také něco takového.
Neboť, jak se zdá, nemá to dr Wagner nahoře
docela v pořádku. Prohlašuji toto odůvodnění
a výklad usnesení obecní správní
komise, jak to učinil okr. náčelník
dr Bohdan Wagner, za smyšlenku a viním ho zde veřejně
z vědomé lži. Ihned to dokáži.
Tento postup okr. náčelníka Wagnera proti
samosprávě Chomutova ovšem obyvatelstvo ohromně
rozčilil.
Předseda (zvoní): Žádám
pana řečníka, aby se držel projednávaného
odstavce pořadu.
Posl. Horpynka (pokračuje): Obyvatelstvo
se tedy usneslo demonstrovati proti této násilnosti
na veřejné schůzi v Chomutově. Prvá
tato obranná schůze německého obyvatelstva
konala se 10. února 1929. Asi po 10 minutách uprostřed
úplně věcného referátu starosty
dr Storcha byla schůze při nějakém
libovolně vytrženém slově vládním
zástupcem rozpuštěna. Ba do síně
vnikli dokonce četníci, hodlajíce místnost
vykliditi, a četníka, který v uzavřené
místnosti nasadil špičku bodla na prsa válečnému
invalidovi, bylo lze zjistiti teprve s velikou námahou.
Za takovýchto poměrů snažil se okr.
náčelník Wagner znemožniti oprávněnou
kritiku jeho chování. V chomutovském časopisu
"Deutsches Volksblatt" z 11. února 1929 dal
pan okr. náčelník Wagner zabaviti několik
míst ze zprávy o této rozpuštěné
obranné schůzi. Poté svolalo chomutovské
obyvatelstvo druhou obrannou schůzi, v níž
mimo přítomného starosty dr Storcha z Chomutova
přednesli referáty členové Národního
shromáždění posl. Knirsch, sen.
Friedrich a moje maličkost. Tuto schůzi se
okresní náčelník rozpustiti neodvážil.
Po této obranné schůzi odebrali se jmenovaní
členové Národního shromáždění
provázeni členy zemského zastupitelstva Böhmem
a Prossekem k samotnému okresnímu náčelníkovo,
jemuž přednesli resoluci, na níž se schůze
usnesla a vyslovili mu nedůvěru schůze. Okresní
náčelník Wagner snažil se vylíčiti
svůj krok proti chomutovské okresní správní
komisi jako zákonně odůvodněný.
Když jsem však namítl, že jako právník
musil velmi dobře věděti, jakou škodu
působí chomutovskému hospodářství
dosazení vládního komisaře na delší
dobu, když jsem mu namítl, že jako právník
musil věděti, že nové volby lze rozepsati
teprve v pozdější době, poněvadž
dosud není u nejvyššího správního
soudu vyřízena stížnost mostecké
elektrárny do sloučení obou obcí Chomutova
a Horní Vsi, kápl nám okresní náčelník
božskou a před jmenovanými zástupci
lidu prohlásil, že obecní správní
komisi rozpustil z osobního záští proti
starostovi Storchovi. (Výkřiky poslanců
něm. strany národní a něm. strany
nár. socialistické.) Velmi se hněvá
na starostu Storcha, poněvadž se před lety
jako chomutovský starosta nezúčastnil přijetí
předsedy vlády Tusara. Okresní náčelník
Wagner pochyboval také o národní spolehlivosti
Storchově, poněvadž se chomutovské městské
zastupitelstvo usneslo uzavříti půjčku
u české spořitelny. Kdybych byl tenkráte
oznámil obyvatelstvu tyto odpovědi Wagnerovy, byla
by v Chomutově tekla krev. Při nejmenším
byli by Wagnerovi vytloukli okna a znemožnili mu další
pobyt v Chomutově. Tenkráte dal jsem obyvatelstvu,
které čekalo dole před okresním hejtmanstvím,
zeslabující a z části dokonce nesprávnou
informaci, aby tam nedošlo k porušení klidu.
Pan okresní náčelník musil se ovšem
obávati v tisku neustále se objevující
kritiky událostí, jakož celé jeho jednání
vůbec musí se obávati denního světla.
Proto pracoval proti časopisu "Deutsches Volksblatt"
v Chomutově a proti zprávám v něm
vycházejícím opravami podle §u 19. A
když bývalý starosta Storch uveřejnil
sám v tisku, jak se věc měla, psal okresní
náčelník Wagner proti němu nejprve
dovolávaje se §u 19 tiskového zákona,
později volný polemický článek.
Tiskem byl loyálně přijat, do chvíle,
kdy dne 13. března t. r. v časopise "Komotauer
Volksblatt" hrozil okresní náčelník
Wagner starostovi dru Storchovi státním zástupcem
a trestním stíháním pro pobuřování.
Pan starosta dr Storch ohlásil v časopise "Deutsches
Volksblatt" ze dne 16. března, že v čísle
ze dne 18. března odpoví okresnímu náčelníku
Wagnerovi otevřeným dopisem. Otevřený
dopis vyšel, ale pan okresní náčelník
Wagner uznal za nutné neslýchanou konfiskační
praksí tento otevřený dopis přímo
zkomoliti. Vycházel s toho stanoviska, že jako okresní
náčelník může člověka,
který konal devatenácte let svou povinnost jako
starosta, utrhačně napadnouti v široké
veřejnosti. Zneužívaje své úřední
moci, chtěl ho v odpovědi umlčeti.
Nechci vás dlouho zdržovati, ale musím vám uvésti několik ukázek, jaké věty byly zabaveny v časopise "Komotauer Volksblatt" z otevřeného dopisu starosty Storcha. Na příklad: "Ale pak musím míti za to, že příčinou mnoha vašich bojovných činů proti mně od rozpuštění správní komise jest vaše osobní zaujetí proti mně a bude-li to třeba, také to před soudem dokáži." Pak dále: "Potom však neopustíte soudní síň po přelíčení proti mně (starostovi Storchovi) jako triumfátor. Vždyť není možno, aby při takovém osobním boji používal někdo pro sebe ochrany úřadu, který náhodou zastává a hrozil trestním stíháním pro přečin pobuřování atd." Prosím, lze z těchto míst zabaviti, byť i jen slovo? Ale slyšte jiné místo: "Abyste vykonával určitá úřední a výsostní práva? Nikoliv. Nehodila se vám pravda, chtěl jste mne namočiti, dostati se mně na kobylku, mně zlobiti. K tomu zde není dohlédací právo okresního výboru." Můžete mi, pánové, říci, proč byla tato místa zabavena? Jest zde přece dosti právníků, kteří by mně mohli vysvětliti, bylo-li by možno v řádném státě něco takového zabaviti. V dalším místě prohlašuje starosta Storch o sobě: "Měl jsem býti vláčen kalem a neměl jsem se ani ozvati. K tomu má poskytovati nějaký zákon pravomoc." Nebo: "Pro podivuhodný způsob, jak vykládáte (okresní náčelníku Wagnere) dohlédací právo nad obcemi." Tato místa byla rovněž zabavena. Starosta Storch psal pak dále: "Vytkl jsem, že o důležitých věcech městské finanční správy rozšířil jste nesprávné zprávy." To jest ovšem zabaveno. Rovněž tak ze článku připojeného k tomuto otevřenému dopisu starosty dra Storcha redakcí byla zabavena tři místa. A nejhorší ještě přijde. Pan okresní náčelník Wagner věděl, že 18. března vyjde v časopise "Deutsches Volksblatt" v Chomutově otevřený dopis starosty Storcha. Tři hodiny před tím, kdy tiskárna nesla k censuře povinný exemplář, dal okresní náčelník Wagner obsaditi oba vchody a východy Butterovy tiskárny v Karlových Varech četníky. Tři hodiny před vytištěním časopisu, o němž nikdo nemohl věděti, co v něm stojí, žádal okresní náčelník Wagner od městského policejního inspektora Göttlichera městského strážníka jako asistenci pro zabavení časopisu "Deutsches Volksblatt" v Chomutově. Tři hodiny před touto dobou stáli četníci na stráži před expedicí časopisu a když pak povinné exempláře byly předloženy censurnímu úřadu, za několik minut poté vyšel již připravený zabavovací výměr a všechny výtisky byly zabaveny. Pánové, toto chování okresního náčelníka Wagnera jest nejen protizákonné, nýbrž i zbabělé. Budete se mnou souhlasiti, že ještě dnes platí věta: "Zbabělý člověk jest bezectný". A těmto lidem jest vydána německá
samospráva v tomto státě na milost a nemilost.
(Výkřiky na levici.) Jménem své
strany žádám s tohoto místa předně
vyšetřování proti okresnímu náčelníkovi
Wagnerovi pro jeho nezákonný postup, jeho okamžité
suspendování z jeho úřadu a co nejrychlejší
rozepsání nových voleb v Chomutově.
My sami očekáváme však od okresního
náčelníka Wagnera, že se nebude již
hlásiti k německému národu, nýbrž
k českému, aby mohl vzíti nezaslouženou
odměnu za svůj čin aspoň zdáním
oprávněnosti. (Potlesk poslanců něm.
strany národní.)
Předseda (zvoní): Dalším
přihlášeným řečníkem
je p. posl. Juran. Dávám mu slovo.