V ministerstvu železnic shledáváme se pouze
s jedním naším absolventem. U ředitelství
železničních je dnes 6 absolventů vysoké
školy obchodní - do nedávna jich tam bylo 10.
U nejvyššího kontrolního úřadu
je zaměstnán jeden absolvent a ve státní
tiskárně také jeden. V resortu ministerstva
zahraničí jsou 4 absolventi. Když povážíte
význam obchodního vzdělání
pro službu konsulární, zajisté uznáte,
že to je pouze skromná skutečnost, ale zdaleka
ne možnost nebo ideál.
Jaký význam má vyšší obchodní
vzdělání pro správu veřejných
podniků státních i obecních, o tom
nebudu v tomto slavném shromáždění
mluviti. Jisto je, že tento význam roste a že
je velmi na čase, aby na vysoké škole obchodní
kromě těch tří odvětví,
v něž je studium rozděleno ve druhé
etapě, t. j. kromě odvětví velkoobchodu
zbožím, průmyslového a bankovního,
bylo co nejdříve vytvořeno odvětví
pro veřejnou správu, pro veřejnou hospodářskou
činnost a pro hospodářskou politiku. Zde
je místo i pro výchovu hospodářských
žurnalistů, pro výchovu syndiků velkých
svazů zaměstnavatelských i zaměstnaneckých
atd.
Pro veřejnou správu je, myslím, velmi záhodno,
aby dostala injekci myšlení hospodářského,
které by co možná neutralisovalo, ačkoliv
se neoddávám naději, že by paralysovalo,
ono neblahé smýšlení byrokratické,
šablony, ten kult precedencí, pod kterými tento
stát trpí.
Znovu bych se chtěl dotknouti rostoucího významu
činnosti, kterou bych nazval soukromou správou.
To je ta činnost, kterou pozorujete - řekněme
- ve svazu průmyslníků, v rostoucích
a utužujících se svazech odborových
organisací, v kartelech nebo ve velkých akciových
společnostech a last not least v žurnalistice. Také
žurnalistiku bychom měli nazývati nikoliv podnikáním,
nýbrž soukromou správou, která by se
měla co nejvíce blížiti správě
veřejné. Mnohokráte u nás bylo zdůrazněno
- a řekli nám to cizinci, kteří pozorovali
talenty našeho národa a jeho vysokou intelektuální
úroveň -, že je jakési skřípání,
jakési vnitřní tření v našich
podnicích i v naší veřejné správě.
Říkají, že u nás chybí
druhý muž, second man. To je ten tajemník,
který se má starati o provádění
myšlenek, které "první muž"
má iniciovati. U Anatola France se kdesi najde slovo: "Politik
musí býti obsloužen". Nemá-li politik
dobrou obsluhu, nic nespraví. Také fabrikant musí
býti dobře obsloužen. Továrník,
který se musí starati o každý hřebík,
každé pero, tužku, nevede svou fabriku a ona
skomírá. Minima non curat praetor. To platí
i ve veřejném živo tě, i v soukromém
podniku. Ten second man, druhý muž, který vede
v patrnosti lhůty, aby se nic nepropáslo, každý
detail, který upozorňuje na to, co politik velké
linie, člověk s velkou obrazností, který
stojí v čele fabriky nebo kartelu, přehlédne,
ten nám chybívá.
V Americe mají zvláštní školy pro
výchovu sekretářů. U nás sekretář
je podceňován. U nás málo lidí
jde ke karieře politické tím způsobem,
že slouží napřed za sekretáře
nějakého význačného aktivního
politika. Myslím, že bychom měli přáti
i těm aktivním politikům dobrých sekretářů,
i těm sekretářům dobrých učitelů
k aktivní politice.
A teď bych rád se dotkl ještě něčeho,
co vysoká škola obchodní někdy také
má za své poslání. Je to výchova
učitelů. Vysoká škola obchodní
vychovává také učitele ekonomických
disciplin na škole odborné a - jak rád bych
si přál, - také budoucí učitele
ekonomických disciplin na školy střední.
Mluví se pořád o tom, že chybí
v našich školách vyučování
tak důležitému předmětu, jako
je národní hospodářství. Nedávno
na anketě o reformě středního školství
jsem neváhal poznamenati vůči svým
kolegům vysokoškolským i středoškolským:
Kdybych já jako národní hospodář
měl takové ponětí o fysice nebo chemii,
jako prof. fysiky anebo chemie na střední škole
má o národním hospodářství,
považovali byste mne za nevzdělance. U nás
projde, ba u nás se rozumí samo sebou, ba dokonce
se to ctí, že člověk, který pěstuje
chemii nebo fysiku, neví vůbec, co je národní
hospodářství. Že to nevědí
ani organisátoři naší výchovy,
vidíme z plánu, že vyučování
národnímu hospodářství se má
přiřaditi k zeměpisu. To proto, že v
zeměpise přirozeně učitel musí
se zmíniti, kde roste bavlna a obilí. (Posl.
Moudrý: "Nebo dobytek!") Tedy oni myslí,
že pouhý popis toho, co v některé krajině
se pěstuje, (Veselost.) je už národní
hospodářství. To je takový názor,
jako kdyby někdo řekl, že truhlářství
patří k botanice, poněvadž truhlář
pracuje se suchými rostlinami. (Veselost.) Absurdní
názor! Jak chcete, aby lidé zařadili národní
hospodářství do školského systému,
když ani dobře nevědí, co je to. Abych
svým kolegům tuto věc udělal názornou,
řekl jsem: Když student přijde na střední
školu, na první straně přírodopisu
ho přivítá šimpanz nebo mandril. Primánek
na gymnasiu musí se hned v první hodině přírodopisu
učiti, jaký je rozdíl mezi šimpanzem
a mandrilem, kterých do smrti neuvidí, leda někde
za sklem nebo za mřížemi. (Veselost.) Ale
ani do maturity se nenaučí, jaký je rozdíl
mezi akcií a dílčí obligací.
Na to mně jeden vážený kolega řekl,
že profesoři nebo absolventi středních
škol nemají na to, aby kupovali akcie. (Veselost.)
Neváhám říci, že výchova
"nebešťanů" které vychovávají
naše střední školy i naše vysoké
školy, jest to, co nám ve veřejném životě
tak překáží. Vzdělaní
lidé - a nemusejí to býti právě
národohospodáři - cítí tento
nedostatek. Upozorňuji přítomné na
výborné úvahy prof. Viléma Mathesia,
známého filologa a znalce anglické kultury,
který v knize "Kulturní aktivismus" píše
o tom, jak nedostatečné je naše veřejné
mínění. Poznamenává, že
u nás veřejné mínění
existuje vlastně jen ve věcech národnostních
a také trochu uměleckých, ale o jiných
věcech že naše veřejné mínění
neexistuje. Příklad máte s pomníkem
Přemysla Oráče. Velké debaty byly
o tom, zdali je pomník umělecký, zda krášlí
Hradčany nebo ne, ale dosud jsem nečetl úvahy,
zdali těch pár milionů, které pomník
bude státi, jest rozumně vynaloženo, je-li
to ekonomické dávati 3, nebo kolik milionů
to bude státi, na pomník, zatím co naléhavější
národní potřeby zůstávají
neuspokojeny. (Souhlas.) V rozpočtovém výboru
jsem se prý zbytečně rozhorloval, když
spadl dům na Poříčí, jak jsou
stavěny na ministerské budovy. Pohleďte na
budovu ministerstva soc. péče. V této budově,
kde se obrací desetkrát na dlani haléř,
než se dá těm, kdo jej potřebují,
vyložen jest vestibul mramorem. Než se ta budova postavila,
bylo nějakých studií, bude-li stíniti
Emausy nebo nábřeží, ale je-li to ekonomické
stavěti na tomto místě státní
správní budovy, o tom se nedebatovalo. Denně
musím jezditi kolem jakéhosi mausolea nebo chrámu,
který stojí před filtrem na říční
vodu v Podolí. Drahocenná stavba tato - jest vodárna.
Loni byla velká aféra pro Masarykovu studentskou
kolej, že tam chudí studenti nemohou studovati, poněvadž
bydlení jest tam strašně drahé, nedostupné
chudému studentu. Měli ti lidé pravdu anebo
neměli? Měli pravdu. Ale kde je vina, že ta
budova jest postavena jako nějaký residenční
hotel pro zámožné studenty? Ideální
divadelní sál se skleněným stropem,
pokoje jen na jednu stranu na jih. Jest to děláno
s přehnaným luxusem, jest to děláno
také s přeháněním hygieny.
Také to se u nás přehání. Jak
šťastni by byli mnozí studenti, kdyby mohli bydliti
v pokojíku, který v některých semestrech
prakticky jest jim vlastně noclehárnou, i kdyby
měl okna na sever, nejhorší stranu světovou,
neřku-li na západ nebo na východ. Ale to
se přežene požadavek hygieny a pak se vyloučí
ti, pro něž se stavělo, z užívání
hotové stavby; pak se shánějí zámožní
studenti, po případě i úředníci,
aby zabydlili hotel pro 900 lidí.
Pan ministr školství je tak velmi laskav a poslouchá
mne. Já ho prosím, aby si všiml této
otázky, poněvadž tato věc musí
býti sanována. Ta kolej je postavena pro chudé
studenty a jestliže se postavila tak, že v ní
dnes bez podpory mohou bydleti jen bohatí, pak se to musí
tak zaříditi, aby se tam více chudých
studentů dostalo. (Výborně!) Jinak
to nepůjde. Tady se musí najíti peníze,
aby se napravila ta chyba, kterou konec konců státní
správa také spoluzpůsobila, že jim nedala
včas radu: Studenti, mějte rozum, tak to nejde!
Ta věc s tím hospodářstvím
ve veřejném mínění nás
potkává na každém kroku. Vezměte
si otázku průplavů. To je u nás zdánlivě
jen otázka technická. (Posl. inž. Záhorský:
Národohospodářská!) Jenže
o té národohospodářské stránce
těch veřejných průplavů mají
diametrálně jiné mínění
technikové a národní hospodáři.
Nevím, na čí hlas nakonec přijde.
Zvláštní náhodou, když r. 1901
byl zákon o průplavech ve vídeňském
parlamentě přijat, scházely u tohoto zákona
všeliké výpočty. A pokud se pamatuji,
nebožtík prof. Gruber nám řekl, že
odůvodnění této slavné průplavové
předlohy v rakouském parlamentě bylo toto:
Ministr praví: Parlament to chce, obyvatelstvo to chce
- no když si to zaplatí, my, vláda vídeňská,
mu to dáme. (Veselost.) Nebožtík prof.
Bráf nám tuto věc vykládal asi takto:
Pánové, to je tak: Technici, ti se na tu věc
dívají jen s hlediska technických možnosti.
Technici vám dovedou vyhnat vodu po žebříku,
ale nestarají se o to, co to stojí. (Veselost.)
Aby se tato otázka průplavů a jiné
věci mohly posuzovati se všech stran, zejména
také se stránky ekonomické, musí býti
u nás ve veřejném mínění
více citu ekonomického, nejen nějaké
vědomosti o tom, co je to zlatá měna nebo
papírová měna atd., musí se cítit
ekonomicky. U nás se má za to, že při
hospodaření jde jen o vydělávání
peněz. Já jsem se již dotkl toho, jak se u
nás ty peníze vydělávají, jak
pošetile se u nás vydělávají.
Neváhám říci, že u nás
principem hospodářským ve výrobě
je stará zásada, kterou už perhoreskoval Adam
Smith: Obohacovati se cizím ožebračením!
A jak to vypadá, když se ten člověk
obohatí? Vynakládá peníze tak, že
ožebračuje sám sebe. Ať se podíváte
do soukromého nebo veřejného života,
peníze se opatřují způsobem zavrženíhodným
s hlediska ekonomického a vynakládají se
zase způsobem politováníhodným. Nevím,
v kterém národě se tak žije nad poměry,
jako u nás. Já jsem neviděl v cizině
velké banky vypravené takovým pozlátkem,
takovými cetkami jako u nás. Když banky vydělávají,
děje se to způsobem, nad kterým pláčeme,
vydírají naše podnikatele ve výrobě,
ať je to obor zemědělský, průmyslový
nebo obchodní, nevědí co mají chtít
na úrocích a provisích atd., a když
ty peníze vydřou, tak je rozhazují tak, že
zase člověku srdce bolí. Tedy myslím,
že účelem vysoké školy obchodní
jest přinésti do veřejného hospodářství,
do veřejného mínění trochu
nové ekonomické orientace, naučiti lidi nejen
vydělávati způsobem mravným a celku
prospěšným, nýbrž naučiti
i veřejnost, soukromníky i stát i obce vydávati
také způsobem celku prospěšným.
V hospodářství nejde jen o hromadění
peněz, v hospodářství nejde o bohatství,
v hospodaření jde o život, jak to řekl
John Ruskin. Byl bych velice rád, kdyby toto poslání
vysoká škola obchodní plnila co nejlépe
v té úpravě, kterou jí dnes dáváme.
(Výborně! Potlesk čsl. soc. demokratických
poslanců a obecenstva na galerii.)
Místopředseda Horák (zvoní):
Dále je ke slovu přihlášen p. posl.
Wünsch.
Posl. Wünsch (německy): Dnes projednávané
školní zákony jsou podnětem, abychom
prozkoumali celý nynější kurs školní
politiky. Výslovně konstatujeme, že podle našeho
mínění nelze zjistiti podstatného
rozdílu mezi školní politikou nového
ministra školství dr Štefánka a
školní politikou odstouplého ministra školství
dr Hodži. Za vlády nového ministra byla
sice svolána školská anketa, jejímž
účelem bylo přibrati především
odborníky k posouzení nevyjasněných
školních otázek. Ale zkoumáme-li výsledky
této školské ankety, vidíme, že
byla uspořádána výhradně jen
k tomu účelu, aby se dostalo ministerstvu školství
pokrokového pláštíku a aby se zakrylo,
že ve školství má vládnouti dnes,
právě tak jako dříve, naprosto reakční
kurs.
President Masaryk kdysi docela otevřeně a
upřímně konstatoval, že školství
v tomto státě jest úplně zaostalé.
Můžeme však říci, že školská
anketa neznamená ani krok ku předu. Neboť při
této anketě obcházelo se kolem nejdůležitějších
a nejhlavnějších otázek školství
jako kolem horké kaše, byla odmítnuta pracovní
škola, nebyla vážně probrána otázka
jednotné školy, ale jednalo se o nesmírně
důležité otázce, zda na střední
škole má postoupiti do popředí řečtina
nebo zda má býti věnován zájem
moderním jazykům. Nebylo řečeno ani
jediného vážného slova v otázce
zavedení školní samosprávy, a především
byla úplně přehlédnuta hospodářská
stránka školství a vědomě ignorována.
Nebyla zkoumána otázka, do jaké míry
souvisí výsledek vyučování
v jednotlivých školách s tím, kolik
žáků v takových školách
jest vyučováno a tak vidíme, že touto
školní anketou, která se měla zabývati
otázkou školní reformy, nebylo změněno
ani nejmenší, že v tomto státě
i nadále zůstane vyložená třídní
škola. Nebyla projednávána otázka vzdělání
učitelů, které zůstává
právě tak špatné a nedostatečné
jako dříve. Za takovýchto okolností
úplně chápeme, že většina
občanských časopisů byla naprosto
spokojena s výsledkem ankety a že všechny psaly
v tomto smyslu: Zaplať Pán Bůh, že se
na této anketě nežádalo převratných
novot v oboru školství. Klerikálové
větří svítání, chtějí
- a v tom jsou dnes podporováni všemi občanskými
stranami bez rozdílu národnosti - rozšířiti
svou moc na celé školství a ve svém
úsilí v boji o školu jsou ještě
posilováni tím, že v poslední době
zasáhl do této otázky také papež.
Klerikálové uzavřeli mír s Mussolinim
a budou poslední, kdo by se nyní rušivě
stavěli v cestu pofašistění školství.
Ministerstvo války již před delší
dobou projevilo záměr zavésti do jednotlivých
školních tříd, zvláště
do vyšších, tak zvanou předvojenskou výchovu,
konati cvičení ve střelbě a účel
všech těchto cvičení bude připraviti
velkou část školní mládeže
pro příští válku proti dělnické
třídě. To neznamená nic méně
a nic více, než že do všeobecného
procesu pofašištění, který před
nějakou dobou se v tomto státě vší
silou započal, má býti zataženo také
veškeré školství.
My komunisté jsme pevně přesvědčeni,
že president Masaryk bude i při těchto
věcech pomáhati, že také všechny
příští reakční zákony
v oboru školství podepíše, právě
tak jako až dosud podepsal všechny zákony, jejichž
výhradným účelem bylo, bezohledně
bojovati proti proletářským masám
v tomto státě bez rozdílu národnosti.
Před několika týdny pronesl můj kolega
posl. Juran s tohoto místa řeč, v
níž podal bezvadný důkaz, že dnes
není již koncentračním bodem fašistického
hnutí v tomto státě demaskovaný bývalý
generál Gajda, nýbrž ve skutečnosti
jest to president Masaryk, kolem něhož se soustřeďují
síly legálního fašismu v tomto státě.
Řeč mého kolegy Jurana vyvolala v
českém občanském tisku mimořádně
živou odezvu. S tohoto místa prohlašujeme, že
se úplně stavíme za našeho soudruha
Jurana a že jsme úplně téhož
přesvědčení a názoru jako to
před několika týdny vyjádřil
soudr. Juran. České občanské
časopisy kritisujíce řeč soudr. Jurana
chovaly se tak, jako by bylo nepřípustno pronésti
byť i jen slovo kritiky o politické činnosti
presidenta v tomto státě. Připomněl
bych, že kníže Bismarck, který zajisté
v politice Německa nehrál menší úlohu
než dnes president Masaryk v Československé
republice, musil si dáti líbiti nejbezohlednější
kritiku starého Windhorsta, starého Evžena
Richtera a nikoliv na posledním místě Augustina
Bebela. Politický vývoj, jak jej můžeme
pozorovati na presidentu Masarykovi, není naprosto
nic divného a lze uvésti celou spoustu příkladů,
jak lidé, kteří kdysi stáli na úplně
levém křídle, v poměrně velmi
krátké době přešli na nejpravější
křídlo reakční politiky. Kdo byl Briand?
Sociální demokrat. Co je dnes? Dnes jest exponent
francouzské buržoasie. Kdo byl Pilsuldski? Sociální
demokrat. Dnes jest exponent nejkrvavějšího
fašismu v Polsku. A konečně, kdo byl Mussolini?
Byl to vůdce italského socialismu a dnes jest vůdcem
italského fašismu a stal se tolik obdivovaným
vzorem všech reakčních občanských
vrstev celé Evropy, ba celého světa.
Tím dostal jsem se ke hlavní otázce. Můžeme
konstatovati, že všechna zřízení
státu, zemí a obcí v tomto stadiu politického
vývoje slouží pofašistění.
Úřady, policie, vojsko, četnictvo a škola,
jak jsem již dříve prokázal, všechna
tato zřízení jsou dnes vyloženými
nástroji pofašistění, fašistického
utlačování každého svobodomyslného
hnutí lidových mas. Chci zdůrazniti několik
příkladů. Můžeme konstatovati
podporovaný, neobyčejně rychlý fašistický
vývoj zvláště v závodech. Cíl
pofašistění podniků vidí podnikatelé
v zachování konkurenční způsobilosti
a ve stupňování zisku. Podnikatelé
prohlašují, že vzhledem k ostrému konkurenčnímu
boji na světovém trhu nemohou platiti vyšších
mezd. Zcela zvlášť surově projevil se
tento názor v poslední řeči tajemníka
Svazu průmyslníků dr Hodáče.
Prostředky, jichž se má použíti,
aby se tohoto cíle dosáhlo, záleží
především v racionalisaci veškeré
výroby. Cílem racionalisace jest dosíci nejprve
zvýšení pracovního tempa. Mluvíme-li
na př. s textilními dělníky a dělnicemi,
vypravují nám neobyčejně zajímavé
věci, jak to podnikatelé dělají, aby
při stejné mzdě zvýšením
tempa strojů dosáhli z kostí těchto
pracujících vrstev mnohem většího
zisku. Druhý prostředek záleží
ve skutečném prodloužení pracovní
doby. Jest stará věc, že sice v tomto státě
máme uzákoněnou osmihodinovou dobu pracovní,
že však tento zákon není zachován
a jest pouze na papíře. Právě ve státních
podnicích, na železnicích, u pošt atd.
se osmihodinová pracovní doba nedodržuje; také
tehdy, staví-li z rozkazu státu soukromí
podnikatelé veřejné stavby, jako na př.
velkou přehradu u Střekova v okrese ústeckém,
soukromí podnikatelé naprosto nedbají zákonně
předepsané osmihodinové doby pracovní.
Další prostředek k racionalisaci podniků
záleží v tom, že se hledí pracovní
výkon dělníkův zvýšiti
placením tak zvaných premií. Jak se to projevuje
v praksi, mohli jsme pozorovati zvláště v posledních
týdnech ve velké přádelně vlny
a česané příze v Nejdku. Tam asi před
rokem byly dělníkům slíbeny premie,
byly jim také skutečně placeny, na tyto premie
byli nachytáni a dosáhlo se toho, že se ve
velmi krátké době pracovní výkon
zvýšil, a když dělníci byli napjati
k těmto nejvyšším výkonům,
byly tyto premie ve většině oddělení
závodů opět úplně zrušeny.
Největší překážkou racionalisace
podniků a pofašištění celé
výroby jest aktivita proletářských
mas a proto chtějí podnikatelé a občanské
třídy tohoto státu v této situaci
ubíti především rudé odborové
organisace a tak zmenšiti aktivitu proletářských
mas. Můžeme konstatovati, že v podnicích
v posledním roce neobyčejně stoupl teror
v závodech. Ve velké chemické továrně
v Ústí n. L., která pracuje pro válečné
potřeby, jsou dělníci se všech stran
pozorováni a řádná činnost
v odborových organisacích jest jim prostě
znemožněna. U velké, proslavené firmy
Schicht ve Střekově u Ústí n. L.,
jest propuštěn každý dělník,
který učiní sebe nepatrnější
pokus o vybudování odborové organisace v
tomto podniku. U Klingra v Novém Městě, jedné
z nejproslavenějších vykořisťovatelských
firem tohoto státu, jsou dělníci pod naprostým
dozorem špiclů a střeženi. V přádelně
vlny a česané příze v Nejdku, o níž
jsem se již zmínil dříve v jiné
souvislosti, jsou od nedávna zavedeni závodní
četníci, ozbrojeni zbraněmi a psy a ti dohlížejí
na dělníky v každém směru a trýzní
je. Jest mimořádně potěšitelnou
známkou, že dělnická třída
tohoto státu zahajuje nyní konečně
protiofensivu proti těmto neslýchaným poměrům
v podnicích. Stávka textilních dělníků
v severních Čechách byla počátkem
této protiofensivy. Právě v posledních
týdnech pozorujeme propuknutí velkého množství
hospodářských bojů a stávek,
tak stávku porculánových dělníků
v Telnici v okrese ústeckém, v Janečkově
továrně na zbraně v Praze, velkou stávku
nestydatě vykořisťovaných dělníků
dobývajících kamení ve Slezsku, atd.
Nejpoučnějším hospodářským
bojem v posledních týdnech byla asi stávka
kaolinových dělníků v okrese karlovarském
a loketském v západních Čechách.
Asi před 12 týdny zahájili kaolinoví
dělníci v těchto podnicích stávku.
Říkám předem, že podnikatelé
právě v tomto průmyslovém odvětví
v posledních letech shrábli nesmírně
velké a nestydaté, obrovské zisky a že
setkáváme se zde s největším
průmyslovým koncernem západních Čech.
Podnětem k propuknutí této stávky
byl vyloženě fašistický čin. Dělníci
v jednom dolu se zdráhali pracovati pod dozorcem Gösslem,
který se vyjádřil, že jednou několik
takových psů - a tím myslil dělníky
tohoto podniku - postřílí revolverem. Jest
tedy pochopitelné, že se odborově organisovaných
dělníků zmocnilo nesmírné rozčilení
a že ihned zahájili stávku. Nejbližší
následek byl, že dělníci Osmosy v Božičanech
vstoupili v solidární stávku, poněvadž
uznali, že pokusy o zavedení fašistických
metod v tomto koncernu musejí býti udušeny
již v zárodku. Úřady poslaly však
do stávkového území ihned velké
množství četníků. Četníci
chovali se v posledních týdnech velmi bez ohledně
a surově proti stávkujícímu dělnictvu.
[Další věta byla usnesením předsednictva
posl. sněmovny ze dne 25. dubna 1929 podle §u 9, lit.
m) jedn. řádu vyloučena z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 48 této těsnopisecké
zprávy.]
A když se pak dělníci bránili proti
provokaci úředních orgánů,
byli prostě zatčeni a zavřeni. Ještě
dnes sedí stávkující dělníci
u okr. soudu v Karlových Varech, kteří na
protest proti tomuto neodůvodněnému zatčení
a proti tomu, že nebyli včas vyslechnuti okresním
soudcem, zahájili hladovku. Za krátko uznal okr.
hejtman z Lokte dr Benesch za vhodno vyhlásiti v neméně
než v 10 obcích loketského území
výjimečný stav, který byl praktikován
tak, že nesměly státi pohromadě více
než 3 osoby. Tak vidíme, že dnes máme
v západních Čechách již slovenské
a podkarpatsko-ruské poměry. Vyhlášení
výjimečného stavu v okrese loketském
není nic jiného než vyhlášení
stavu obležení v Chustu, o němž jsme mohli
čísti před několika dny. Protesty
obecních zastupitelstev proti těmto úplně
zbytečným a provokačním opatřením
byly dosud bez výsledku. Zakročili jsme u okr. hejtmana
Benesche v Lokti, upozornil jsem ho, že dělnictvo
musí dospěti k mínění, že
úřad stojí na straně podnikatelů
a proti dělníkům, a on mi odpověděl:
"To je mi úplně lhostejné, mým
úkolem jest chrániti lidi, kteří chtějí
pracovati".
Stávka kaolinových dělníků
začala úplně jednotně. Sociálně-demokratičtí
a komunističtí dělníci vstoupili jednotně
do boje uznávajíce, že se proti pokusu zavésti
fašismus do závodů musí postaviti od
prvopočátku s největší ostrostí
a jednotou. Ale sociální demokrati za krátkou
dobu nařídili svým přívržencům,
aby se vrátili do závodů, a ve veřejnosti
rozšiřovali naprosto nestydaté lži, že
prý zde jde o komunistický puč. Ve skutečnosti
jest to však tak, že kaolinoví dělníci
od prvého dne do dnes stojí z 90% ve stávce.
Dostal se nám do rukou dopis reformistického tajemníka
odborové organisace Bloba, v němž výslovně
prohlašuje, že dělníci, kteří
dnes pracují ve stávkovém území,
jsou stávkokazy. Tím přiznal, že soc.
demokratičtí dělníci, kteří
dnes pracují v Osmose a Kaolině, zatím co
velká většina dělnictva stávkuje,
jsou skutečně stávkokazové. Dostal
se nám do rukou druhý dopis, a to tajemníka
svazu porculánových dělníků
pana Palme z Rybář. Tento dopis jest odpovědí
na dotazy dělníků ze Šumavy, kteří
chtěli věděti, mohou-li v Osmose hledati
práci či nikoliv. V této odpovědi
se výslovně poukazuje, že jde o stávku,
ale tento čistý reformista rovněž však
také jasně a zřetelně prohlašuje,
že musí ponechati dělníkům na
vůli, chtějí-li v tomto podniku hledati práci
či nikoliv. Prohlašujeme, že zde jde o přímé
vyzvání ke stávkokazectví. Dále
bych rád poukázal na tuto věc: Abychom upozornili
veškeré západočeské dělnictvo
na velký význam tohoto boje, uspořádali
jsme před závody schůze. Při tom se
mi přihodila tato věc: Mluvím před
porculánovou továrnou ve Staré Roli. Sotva
jsem se ujal slova, přijde ze závodu soc.-demokratický
předseda závodní rady a prohlašuje,
že tuto schůzi nedovolí; odpověděl
jsem mu, že mu do toho vůbec nic není. Ze vzteku,
že nemohl zmařiti schůzi, prohlásil,
že půjde na četnictvo a že jim o této
schůzi podá zprávu. To je asi totéž,
co učinil kdysi pan soc.-demokratický tajemník
v okrese kraslickém, který denuncoval jednoho komunistu
u úřadu, protože organisoval v tomto okrese
boj proti srážkám daní ze mzdy. K naší
radosti můžeme konstatovati, že se nám
podařilo přesvědčiti největší
část západočeského dělnictva
o ohromném zásadním významu tohoto
boje. Na důkaz toho uvádím, že asi 25.000
Kč bylo sebráno mezinárodní dělnickou
pomocí na podporu této stávky a že nesčetní
soc.-demokratičtí dělníci, kteří
ukázali lepší třídní uvědomění
než jejich vůdci, ve velmi mnoha případech
dali aspoň 5 Kč na podporu tohoto boje. Konstatuji,
že soc.-demokratická strana a tisk ani slovem neprotestovaly
proti vyhlášení výjimečného
stavu, ba věc jest dokonce líčena tak, jako
by komunisté zavinili, že došlo k vyhlášení
výjimečného stavu. Za takových okolností
se již nedivíme, slyšíme-li od našich
nezaměstnaných soudruhů, že na př.
v Podmoklech soc.-demokratický úředník
povolal četnictvo proti demonstrujícím nezaměstnaným.
Dělnictvo musí si vzíti poučení
z těchto skutečností. Hospodářských
bojů jest nyní třeba nejen proto, aby se
vybojovala vyšší mzda, nýbrž hospodářské
boje musí směřovati především
proti racionalisaci a proti vzrůstajícímu
zavedení fašismu do závodů. Není
třeba, abych teprve dokazoval oprávnění
hospodářských bojů. Drahota v posledních
měsících stoupla.
V posledních dnech používají soc.-demokratické
časopisy velmi obratného prostředku, aby
odvrátily pozornost mas od drahoty v Československé
republice, upozorňují totiž, že v sovětském
Rusku jest nouze o potraviny a že bylo nutno zavésti
v Moskvě jakési odměřování
při zásobování potravinami. Ve skutečnosti
jest to spravedlivé rozdělování potravin
mezi pracující. Kde máme u nás v Československu
spravedlivé rozdělování všech
potravin a všech oněch statků, jichž jest
třeba k obnovení pracovní síly? Pro
proletáře v závodech, pro duševní
dělníky v kancelářích, pro
hladovějící studenty jsou dosti dobré
brambory, jest dosti dobrá krmná řepa, tu
jest dosti dobrý nejhorší kousíček
koňského masa. Právě nyní přicházejí
agrárníci s novými celními požadavky.
Svaz zemědělců, který již dva
roky společně táhne za provaz vlády
občanského bloku s českou stranou agrární,
kašle od té doby na svůj národní
program, nestará se již o vlastní národní
program, chce zisk, zvýšení zisku. Pánové,
kteří kdysi předstoupili před voliče
se slibem, že budou bojovati ve sněmovně za
spravedlivé řešení národních
otázek, přísahali tedy svým voličům
kdysi křivou přísahu, lze je tedy plným
právem nazvati skutečnými "sedláky
křivopřísežníky".
Hospodářské boje proti drahotě, proti
pofašištění, proti stoupající
racionalisaci závodů vedeny býti musí
i proti vůli reformistických vůdců.
Reformisté nazývají každou stávku
komunistickým pučem. Když kdysi stavební
dělníci v ašském okresu ze 100% stávkovali,
reformisté líčili také tento boj jako
komunistický puč. Generální tajemník
svazu průmyslníků dr Hodáč,
jak již řečeno, nastínil nedávno
fašistický program spojeného mezinárodního
průmyslu v tomto státě a zvláště
zdůraznil nutnost spolupráce s odborovými
organisacemi, čímž ovšem míní
jen odborové organisace reformistické. Spolupráce
mezi kapitálem a prací, mezi organisací podnikatelů
a dělníků, neznamená v praksi nic
jiného než úsilí o tak zvanou hospodářskou
demokracii, neznamená jinými slovy nic jiného,
než že podnikatelé v tomto státě
také zde chtějí zavésti tak zvané
smírčí řízení po vzoru
Německa. A jest neobyčejně zajímavé,
že právě hakenkreucleři jako první
podali zde ve sněmovně návrh, v němž
žádají zavedení smírčího
řízení. A jestliže pročítáme
poslední májové provolání německé
soc.-demokratické strany, které uveřejnil
"Sozialdemokrat" dne 20. dubna, najdeme tam mezi jiným
také větu, že sociální demokracie
usiluje o mezinárodní demokratickou organisaci výroby.
(Předsednictví se ujal předseda Malypetr.)
Pokud vím, nikdy nebylo tak jasně a nedvojsmyslně
vyjádřeno, že sociální demokrati
jsou přívrženci hospodářské
demokracie. Naší povinností jest upozorniti
dělníky, že hospodářská
demokracie prospívá jen kapitalistům, že
dělníci smírčím řízením,
pomocí celé této podvodné hospodářské
demokracie utrpí jen škodu a budou jen ještě
mnohem větší měrou vykořisťováni
než dosud. Dělníci musejí tedy zahájiti
boj nejen proti kapitalistům, nýbrž i proti
reformistickým spojencům.