Nyní jen zmínku o vzrůstu pofašišťování úřadů. Byrokrati někdejším zavedením
správní reformy dosáhli ohromné pravomoci a vždy, jakmile vypuknou hospodářské
boje, stávky - již jsem o tom mluvil - jsou státní byrokrati prví, kdo
s největším spěchem uvádějí do pohybu četnický aparát a organisují boj
proti dělníkům na straně podnikatelů. Při poslední stávce stavebního dělnictva
v Liberci znovu se opakovala neslýchaná ostuda, že posl. soudruh Haiblick
byl tamnějšími policisty nejneslýchanějším způsobem zbit a nepomohlo
mu ani v nejmenším, že se dovolával poslanecké imunity. Musíme konstatovati,
že v posledních měsících zavedeno bylo značné zhoršení censurní prakse.
Tak na příklad v Ústí n. L. v obou komunistických dennících "Die Internationale"
a "Der Kämpfer" měli jsme zprávu o událostech v Chustu, kde bylo
stříleno do dělníků, kterou jsme celou převzali z libereckého "Vorwärtsu",
tedy již censurovanou zprávu a přes to byla tato zpráva v obou našich časopisech
od začátku až do konce zabavena. Úřední činitelé, censurní úřady mají zřejmě
shora příkaz, aby komunistický tisk co možná ničili četnými konfiskacemi.
A soc. demokrati pomáhají úřadům při tomto ničení revolučního dělnického
tisku ve státě tím, že zahajují množství sporů proti našim redaktorům.
Můžeme tedy bez zveličování říci, že v tomto státě není ani stopy po demokratické
tiskové svobodě.
Nyní bych řekl několik slov o poměrech u státní policie a zvlášť bych
zdůraznil, že v poslední době vidíme horečné závodění mezi státní policií
libereckou, ústeckou a karlovarskou. Ústecká státní policie touží asi po
cti, aby byla předním bojovníkem v boji proti komunistickému hnutí. Konají
se četné domovní prohlídky, činitelé ústecké státní policie vznášejí nesprávná
obvinění proti komunistickým důvěrníkům, inscenují procesy, z nichž ovšem
některé již skončily dosti velkou ostudou pro ústeckou státní policii.
Provádí se nesmyslná a hloupá honba po komunistických odznacích, zvláště
u mladistvých dělníků, ba mohli jsme dokonce konstatovati, že špiclové
ústecké státní policie střeží komunistické schůze schováni v hostincích
za záclonou a takto se snaží zvěděti výsledky jednání. Velmi oblíbeným
trikem těchto policejních agentů jest, že se dělníkům vydávají za komunisty,
a tak lze říci, že ústecká státní policie stala se přímo trýzní veškerého
civilního obyvatelstva v tomto kraji.
Před několika týdny - chci uvésti jen jeden případ, který jest nepolitický
- vyhořel mlýn v malé osadě Skoroticích, v ústeckém okrese. Množství nevinných
lidí bylo zatčeno na podkladě denunciací, mezi jiným také jeden mladík,
který se těžce nemocen vrátil z Ameriky, a který byl obviněn, že založil
oheň, který však po osmi dnech musil býti propuštěn, poněvadž nebylo možno
podati sebe menšího důkazu o správnosti tohoto tvrzení.
Jak orgánové ústecké státní policie bojují proti komunistickému hnutí,
ukázal bych na tomto charakteristickém příkladu: Před několika dny zatkl
policejní agent Diviš jednoho komunistického mladíka. Mezi oběma došlo
k této rozmluvě. Diviš: "Kde jste zaměstnán a kolik vyděláte?"
Soudruh uvádí závod, v němž pracuje, a říká: "Jako nádenník vydělám
3.80 Kč za hodinu, tedy týdně 172 Kč se srážkou". Diviš: "Nechtěl
byste si vydělat víc? Snad mimo pracovní dobu?" Soudruh: "Zajisté."
Diviš: "Dobrá. Přineste mi oběžníky, dopisy, pokyny a směrnice komunistické
strany. Chodíte přece do komunistického sekretariátu."
Mladý dělník ovšem ihned ostře odmítl neslýchanou a nestydatou nabídku
tohoto policejního činovníka. Ale přijde ještě horší věc. V Ústí bylo komunistické
okresní organisaci zakázáno konati májovou slavnost na náměstí s odůvodněním,
že nebyla ohlášena řádně podle zákona. Policejní komisař dr Kober prohlásil,
že v zákoně jest předepsáno, že na ohlášení mají býti dva podpisy, a dále
prohlásil, že denní pořad "1. máj" není řádný denní pořad, že
1. máj je také v kalendáři. Chtěl nám předpisovati denní pořad, ačkoliv
mu do toho vůbec nic není. A když jsem pak společně s jiným soudruhem šel
k tomuto milému policejnímu komisaři intervenovati pro toto neslýchané
trýznění naší strany, byl hrubý a drzý a prohlásil: "Zde nejste v
parlamentě." A když jsem si tento tón zakázal, prohlásil co nejsurověji:
"Hleďte ať jste venku, dám vás vyhodit, dám vás zavřít." To byla
slova, která pronesl fašistický policejní komisař dr Kober v Ústí n. L.
a která snad přispějí k tomu, že tento podivuhodný, čilý policejní komisař
bude v nejbližší době náležitě povýšen. Policejní komisař dr Kober převzal
ovšem jen asi metody soc.-demokratického policejního komisaře Zörrgiebela
z Berlína, který nedávno zakázal veřejný pochod revolučních dělníků Velkého
Berlína.
Můžeme konstatovati, že, jak jsem již řekl, také v ostatních oborech
veřejného života nezadržitelně se provádí proces pofašistění. V Československé
republice se nepřetržitě zbrojí, hospodářským konkurenčním bojům za trhy
na jihovýchodě Evropy a ve východní Evropě odpovídá nezadržitelné konkurenční
zbrojení uvnitř země a že s tímto zbrojením o závod souvisí nebezpečí války,
to jest nebezpečí zosnování války proti sovětskému Rusku, jest každému
myslícímu dělníku v tomto státě napřed jasno. Ovšem skutečnost, že kapitalistické
mocnosti připravuji válku proti sovětskému Rusku, hledí se zastříti podvodnými
pacifickými frázemi. Koncentrační proces československého výzbrojního průmyslu
pokračuje od měsíce k měsíci, ba dnes můžeme již říci, každého týdne, stále
více. Abych uvedl jen dvě číslice: u Škody v Plzni pracovalo r. 1927 24.000
dělníků, dnes, r. 1929, v roce, jejž měšťáčtí politikové nazvali rokem
mírovým, jest zaměstnáno u Škody 35.000 dělníků. Škoda navázal spojení
se zbrojovkou v Brně, velké továrny Laurin a Klement splynuly se závody
Škodovými, dále se vyjednává s akciovou společností Kolben v Praze a účelem
posledních vyjednávání jest, aby výroba automobilů, která by ovšem později,
kdyby vypukla válka, strhla také na sebe výrobu tanků, byla prováděna racionelněji.
Uvedl bych jen ještě několik příkladů ze severozápadního českého průmyslového
území, abych vám ukázal, jak se dnes průmysl připravuje na příští velké
ozbrojené vyrovnání mezi kapitalistickou Evropou a proletářským revolučním
Ruskem.. Na př.: továrna na leštící hmotu v Lovosicích může býti v několika
dnech přeměněna na výrobu výbušin. Ředitelství chemické továrny v Ústí
n. L. bylo přeloženo do Prahy jistě jen proto, aby ministerstvo války bylo
s to na vázati užší a rychlejší spojení s tímto mimořádně důležitým závodem
pro válečný průmysl. Mědárny v Povrlech, jejichž nejdůležitějším akcionářem
jest ostatně německo-demokratický vůdce dr Kafka, mohou vyrobiti
desítiticíce vodících kroužků pro dělostřelectvo. V Mannesmannových závodech
v Chomutově lze do rána přeměniti soustruhy na výrobu granátů. A v tomto
podniku, který za války dodal mnoho set tisíc granátů k boji proti tehdejšímu
občanskému Rusku, mají býti nyní vyráběny vražedné zbraně, granáty a šrapnely,
které mají vybuchovati nad územím dnešního proletářského Ruska.
Můžeme tedy konstatovati, že technické přípravy pro příští válku jsou
v proudu na celé čáře, a to mezi jiným také tím způsobem, že se podnikům,
které mají zvláštní význam, platí mimořádné ceny. Než dále! Buržoasie tohoto
státu, která se bez výhrady připojila k protiruské jednotné frontě evropského
měšťáctva, hodlá zmilitarisovati celý národ. Tak zvaný lex Boncourt, který
již ve Francii platí dávno, má býti zaveden také v Československu a uveden
v praksi. Zvláště nechť si to zapamatují ženy, ženy, které občanskými stranami
mají býti opět nalákány na blížící se tak zvaný Den matek. Nechť si zapamatují,
že vláda občanského bloku v tomto státě hodlá vydati zákon, jímž mají býti
zataženy do militarisačního procesu nejen muži, nýbrž i ženy. Jak jsem
se již zmínil při kritice ministerstva školství, má býti zavedena předvojenská
výchova mládeže, a tu budou pravděpodobně učitelé příštími instruktory
ve střelbě. Domnívám se, že by bylo lépe, aby ne učitelé, nýbrž katechetové
a vojenští duchovní, kteří, jak jsme nyní četli v novinách, mají dostati
stejnokroje, byli pověřeni převzetím těchto instrukčních hodin, aby masy
aspoň uhlídaly, jaké politické úkoly tato vrstva sleduje. V kasárnách zavádí
se ostřejší výcvik a výsledek toho jest, že každého týdne, jednou více,
po druhé méně, přihází se v kasárnách a na cvičištích velká neštěstí. Právě
před několika dny jsme se dověděli, že v Milovicích při vrhání ručních
granátů, jež museli vojáci prováděti zkřehlými prsty, jeden vojín byl těžce
zraněn. V posledních dnech jsme opět četli, že se zřítila tři československá
vojenská letadla a dva vojenští letci musili položiti své polámané kosti
na oltář drahé vlasti.
Jest samozřejmé, že se již dnes dělnická třída začíná brániti proti
tomuto stoupajícímu vojenskému vyzbrojování a proti připravování války
proti Sovětskému svazu. Proto prohlašuji vládci tohoto státu, že současně
s přípravou boje, s technickou organisací války proti sovětskému Rusku,
musí býti také organisována příprava boje proti tak zvanému vnitřnímu nepříteli,
t. j. proti proletářským masám, bez rozdílu národnosti. A tu jest velmi
zajímavé, co nám oznamují vojáci. Říkají: různé skupiny vojsk, zvláště
pěchota československého vojska, jest poučována, jak má vojsko postupovati
proti demonstrujícím dělníkům. Důstojníci poučují vojáky, že jest jejich
povinností jí i proti dělníkům, jestliže pořádají bouřlivé demonstrace.
Vojínům dostává se v dlouhých cvičeních poučení, co mají činiti zvláště
tehdy, jestliže na ně demonstranti házejí kamení. Víme až příliš dobře,
že se nezřídka mezi demonstranty vetrou placení provokatéři, kteří dělníky
nabádají, aby házeli kamením, aby pak na ně mohli vojáci stříleti. Hází-li
se na vojáky kamením, jest velitelům předepsáno, aby dali rozkaz nastoupení
k boji, to jest vojáci musí nasaditi bodla. Pušky mají býti na bity při
nástupu a při takovéto příležitosti má se použíti vesměs ostrých střel.
Každý voják dostane k tomuto účelu 15 ostrých nábojů. Vojákům se naznačuje,
že mezi demonstranty jsou osoby, které drancují a že se proti nim musí
ostře postupovati. Domnívám se, že tyto věci mluví za sebe, že mluví dosti
zřetelně, takže jest zbytečno pronésti ještě slovo kritiky.
Předseda (zvoní): Upozorňuji pana řečníka, že řečnická
lhůta jest překročena.
Posl. Wünsch (pokračuje): Vojsko jest také vyzbrojováno
v tom směru, že se buržoasie snaží opatřiti si vojsko z povolání, podobně
jako jest tomu v Německu, kde byla kdysi organisována říšská obrana. Toto
vojsko z povolání má býti vybudováno tím, že se značně zvyšuje počet poddůstojníků
a gážistů, že jsou pořádány zvláštní kursy a že se také projevuje snaha
zatáhnouti do tohoto všeobecného procesu zbrojení také četnictvo. Velmi
důležité pro příští vojenskou zápletku jest také finanční zbrojení k válce
a my komunisté tvrdíme, že zamýšlený bytový fond není nic jiného než fond
na zbrojení. My komunisté prohlašujeme, že oněch mnoho milionů, které jsou
dnes shromážděny z dělnických peněz v sociálních pojišťovnách, zvláště
v Ústřední sociální pojišťovně, konec konců není nic jiného než peníze,
které buržoasie ve vhodné chvíli zabere na vedení války. To bude prvá válečná
půjčka, na kterou bude lze sáhnouti pro příští boj proti proletářskému
Sovětskému svazu. Proto musíme si dáti otázku: Co činí sociální demokrati?
Zde jen několik málo ukázek. Anglický soc. demokrat Snowden prohlašuje:
"Miluji svou vlast." Český soc. demokrat Habrman píše
ve svých vzpomínkách mezi jiným: "Máme skvělé vojsko." Ústřední
orgán české soc. demokracie "Právo lidu" velebí zemřelého francouzského
generalisima Foche jako - nesmějte se průkopníku demokracie. Soc. demokratická
strana v Německu, to jest soc. demokratická frakce německého říšského sněmu
hlasovala již jednou pro pancéřový křížník a bude pro něj hlasovati i po
druhé. V Ženevě konají se nyní jednání o otázce odzbrojení. Zástupce sovětského
Ruska Litvínov podal již po druhé podrobně vypracovaný návrh na odzbrojení.
Pražský "Sozialdemokrat" pokládá za nutné napsati tuto větu:
"Nevíme, zda ruský návrh jest myšlen vážně." Účelem takového
psaní jest ovšem sypati dělníkům písek do očí, namlouvati jim, že zástupci
sovětského Ruska v Ženevě chtějí jen provésti podvod a tak vyložiti dělníkům
nutnost boje proti sovětskému Rusku. Není to nic jiného než ideologická
příprava války proti Sovětskému svazu, jak to tak často provádějí sociální
demokrati.
Musíme však také konstatovati, že i v oboru sociální politiky provádí
se nezadržitelný proces zavádění fašismu. 17 let nekonaly se již volby
do nemocenských pojišťoven. Nyní byla úplně diktatorsky provedena jmenování
a lze beze všeho pochopiti, že tato jmenování nesmírně rozčilila nejširší
vrstvy dělnictva. Ministr Šrámek ovšem před několika dny prohlásil
ve sněmovním výboru, že pro nové volby správních orgánů, které se mají
konati na podzim, konají se již přípravy. My tomu však nevěříme. Jde zde
o zcela obyčejný pokus o uklidnění a zajisté také dělníci nebudou tak naivní,
aby těmto [Další slovo bylo usnesením předsednictva posl. sněmovny ze
dne 25. dubna 1929 podle §u 9, lit. m) jedn. řádu vyloučeno z těsnopisecké
zprávy. Viz str. 48 této těsnopisecké zprávy.] ministerským slovům
přikládali nějaký význam. Mimo to v době snižování mezd, v době zvyšování
cen potravin a následkem toho zvýšení reálné mzdy, nemocenské pokladny
zvýšily pro po jištěné členy příspěvky na nemocenské pojištění. Na jedné
straně zvýšené nemocenské příspěvky, na druhé straně nižší dávky pro pojištěné
členy. Bez zveličování můžeme tedy říci, že se v nemocenských pojišťovnách,
pokud jde o dávky členům, používá téměř stejného receptu, jehož se používalo
za světové války pro nemocné vojáky. Jde-li někdo k šéflékaři nemocenských
pojišťoven, dostane, bolí-li ho nad pupkem, pilulky, a bolí-li ho pod pupkem,
mast. Mimo to rudé odborové organisace a komunističtí důvěrníci byli při
jmenováních do nemocenských pojišťoven úplně vyřazeni, na druhé straně
bylo však jmenováno nesčetné množství soc.- demokratických vůdců a tajemníků.
Dnes nelze již popírati, že sociální demokrati a reformistické odborové
organisace ve věci těchto jmenování provedli s vládou a občanskými orgány
docela obyčejný čachr, při čemž ovšem, jak ani jinak ovšem nemůže býti,
pustí-li se člověk do takového čachrování s kapitalistickými živly, byli
samozřejmě napáleni.
Předseda (zvoní): Pane řečníku, upozorňuji vás znovu,
že jste již překročil řečnickou lhůtu. Posl. Wünsch (pokračuje):
Poukazuji na to - a to patří do kapitoly, jíž jsem se již dříve dotkl
- že nemocenské pojišťovny mají býti dány pod komando branných obvodů a
tak snad již v blízké budoucnosti budou to divisní velitelé, kteří budou
rozkazovati také v nemocenských pojišťovnách. Táž hra bude se opakovati,
jak již dnes hlásí část českého tisku a nemůže býti již popřena, také v
pensijním pojištění. Dělníci byli nejen zbaveni svých práv, nýbrž v blízké
budoucnosti budou zbaveni svých práv stejnými metodami také zaměstnanci
a bude se s nimi briskně nakládati.
Na druhé straně ukazuje se sociálně-politické zpátečnictví zvláště zřetelně
u válečných poškozenců. S válečnými poškozenci provozuje se již několik
let nedůstojná hra. Právě loňského roku byla jim opět učiněna celá řada
slibů, které dodnes nebyly splněny. Válečných poškozenců zmocňovalo se
stále větší a větší pobouření a rozhořčení, které se projevilo mezi jiným
tím, že se v posledních dnech konalo 30 konferencí v rámci organisací válečných
poškozenců. Poukazuji na to, že útok buržoasie směřuje také proti pojištění
horníků, proti tak zvaným bratrským pokladnám. Pojištěným horníkům má býti
vzata třetina požitků. Horníkům - a to zvláště mezi hornictvem vzbudilo
mimořádné roztrpčení má býti odňata také dosavadní jejich samospráva ve
bratrských pokladnách. Tak vypadá tak zvaná sanace bratrských pokladen.
Dalším příkladem, jak se zavádí fašismus v tomto státě, jsou samosprávné
sbory. V posledních týdnech úplně svévolně bylo rozpuštěno množství obecních
zastupitelstev, tak mezi jiným v Chomutově, v Lokti a Teplicích. Soc. demokrati
zde pomáhají. Pořádají sice platonické protesty, ale dávají se dokonce
voliti předsedy těchto správních komisí, jako právě v posledních dnech
soc. demokratický vůdce Russy v Teplicích. A mluví-li se o pofašištění
samosprávných svazků, zvláště obcí, poukázal bych rád mezi jiným také na
to, že i ony občanské strany, které jsou dnes ve veřejnosti posuzovány
ještě jako strany oposiční, jeví pro tyto věci velmi velké porozumění.
Právě před několika dny mohli jsme se dočísti v časopisech, že velký německo-nacionální
vůdce dr Storch, chomutovský starosta, přímo po převratu a po zřízení tohoto
státu v téže chvíli, kdy před masami venku pronášel velké německo-nacionální
řeči, prosil české důstojníky, aby německé město Chomutov obsadili českým
vojskem. Další skutečnost: Německonacionální starosta dr Bayer, který se
dne 28. října zdráhal zúčastniti se jako zástupce města oficielně slavnosti,
odpoledne postranními cestami a postranními schody šel do kasáren českého
pěšího pluku v Liberci a tam jako řádný německý muž pil společně s českými
důstojníky dobré a drahé víno. A tak se ukazuje, že všechny německé občanské
vrstvy v podstatě jsou stejnými zrádci svého národního programu, lhostejno,
sedí-li již ve vládě či jsou-li ještě mimo vládu. Požadavek práva sebeurčení
národů nechali úplně padnouti nebo navenek jej ještě uplatňují jako vějičku,
není pro ně již nic jiného než pouhá politická dekorace k oklamání davů.
V této době zvýšeného fašistického kursu, v této době vzrůstajícího vykořisťování
proletářských mas, v této době zavádění fašismu do všech veřejných zřízení,
úřadů, školství, militarismu atd., v této době vzrůstajícího válečného
zbrojení, v této době zvýšené racionalisace, v této době, kdy se ukazuje
nejužší spojení občanských tříd s bandou soc. demokratických vůdců, v této
době slaví nyní proletářské masy tohoto státu 1. máj. Tento 1. máj nemůže
býti protestem jen proti jednotlivým zjevům vládního systému v tomto státě,
nýbrž může býti jen ohromným, jednotným protestem proletářských mas proti
celému tomuto systému. 1. máj v tomto státě musí podati důkaz, že dělnické
masy jsou dostatečně politicky zralé, aby poznaly, že úsilí buržoasie právě
v této chvíli směřuje k tomu, aby jednak proletářské masy politicky, hospodářsky
a kulturně stále více potlačovala, srazila je na nižší stupeň a na druhé
straně zničila politické středisko síly, totiž komunistickou stranu, v
níž jsou organisovány obranné síly, protiofensiva proletářských mas.
Prohlašujeme: občanským třídám, občanským stranám a socialistickým stranám
se nepodaří komunistickou stranu rozbíti. Proletářské masy vědí, že v nynější
politické situaci komunistická strana jest jediná čestná proletářská strana
a podle toho budou jednati. 1. května půjdou za prapory československé
komunistické strany, za prapory komunistické internacionály. (Potlesk
poslanců strany komunistické.)
Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl.
Hodina. Dávám mu slovo.
Posl. Hodina (německy): Slavná sněmovno! Úplný nedostatek
vysokoškolského obchodního studia byl těžce pociťován již před válkou.
Tím spíše cítí se to nyní, když se naše národní hospodářství, obchod, průmysl,
bankovnictví a pojišťovnictví velice rozvinulo. Proto český spolek obchodních
věd usiloval již v letech 1918 a 1919 o obchodní vysokoškolské studium.
R. 1920/21 bylo zahájeno studium na samostatné vysoké obchodní škole, ale
již r. 1922 byla její samostatnost zase zrušena a obchodní vysokoškolské
studium bylo přičleněno k české technice. Tento druh obchodních vysokoškolských
studií se osvědčil a trvání studií prodlužuje se podle tohoto návrhu ze
6 na 8 pololetí. Podle zprávy výborové má býti k tomuto studiu připojeno
i vyučování příslušným hospodářským a politickým vědám pro službu konsulární
a zahraniční.
Až dosud bylo by lze zásadně schvalovati úvahy, které vedly k sepsání
výborové zprávy, kdyby při dalším zkoumání tisku 524 neukazovala resoluce
připojená k textu zákona, že se v tomto státě stále ještě měří dvojí měrou.
V zahraničním tisku, informovaném československým ministerstvem zahraničních
věcí, bylo nám několikráte poukázáno, že jsme se my Němci v tomto státě
již propracovali k důležité složce obyvatelstva tohoto státu. Z protokolu
zasedání ženevské rady ze dne 6. března 1929 dovoluji si uvésti tento příznačný
odstavec Briandovy řeči: "Obrátím-li oči na Evropu po válečných převratech,
vidím, že v určitých zemích menšiny nejen dospěly k tomu, aby se zařídily
pohodlně, nýbrž že následkem stálého a stále užšího styku mezi rozličnými
národními živly samy se účastní veřejného života. Tyto menšiny stále více
a více si zvykají samy a přímo vhodnou řečí se starati o své věci u vlády,
na které závisí, a jest pro ně velkým úspěchem, když se některý bod upraví
bez prostředkování. Domnívám se, že i rada Svazu národů musí považovati
za velký úspěch, neslyší-li ohlasu těžkostí, které mohly by povstati mezi
státem a jeho menšinami. Neboť je-li tomu tak, že se tyto těžkosti vyřešily
normální cestou, pak to znamená, že nějak bylo dosaženo dohody a tento
postup souhlasí s rytmem a způsobem Svazu národů."
Z těchto Briandových slov rovněž jasně vysvítá, že československé ministerstvo
zahraničních věcí vykonalo celou práci, aby státníka jako Brianda přimělo
k mínění, že v Československu není již německé menšinové otázky, že se
Němci v tomto státě úplně smířili s nynějšími poměry. Tomuto pokusu pana
dr Beneše, krásnou, Briandovi vnucenou větou oklamati zdejší zemi
i cizinu, pokud jde o skutečné mimořádně těžké národní poměry v tomto státě,
neporozumí se ani u nás, ani v nejvzdálenější cizině. Vždyť se ukazuje,
jak svévolně se zachází s vysoce důležitou otázkou tohoto státu. Máme býti
uspokojeni, že čeští státníci všech stran uznali samozřejmé věci? Daleko,
velmi daleko jsme ještě od toho vzdáleni. Byl teprve učiněn první pokus.
Jsme zapřaženi do nejtužší roboty ve službách našeho národa, abychom přes
nejtrpčí výsměch s německé strany pokračovali na cestě spolupráce, na kterou
jsme vstoupili, a tím vytvořili základní podmínky pro vyrovnání mezi oběma
národy, zaručující pokojné soužití obou národů. Na německé straně se situace
již vyjasňuje - důkazem toho jsou poslední volby, při kterých německé většinové
strany přes to, že se jim prorokoval úpadek, mohly svá postavení více nebo
méně udržeti, kdežto nejhorlivější křiklouni, třebaže se spojili v čtyřspolek,
nemohli dosáhnouti ani jednoho významného úspěchu. Zde se již došlo k mínění,
že jest jen jediné slovo "německý" a německý lid zásadně odmítá
stupňování slova "německý, němečtější, nejněmečtější". Německá
důkladná a vytrvalá práce nás zase povznáší.
Jiné však jsou poměry v českém táboře. Zde zuří boj o kvalifikaci: "Ty
jsi nejčeštější Čech." R. 1926 odvážila se občanská skupina pod Švehlovým
vedením nabídnouti Němcům ruku a pozvati náš národ ke spolupráci. Těžké
onemocnění tohoto českého selského vůdce ochromilo jeho silnou ruku a nikdo
se neodvažuje stejně silnou rukou uchopiti se státního kormidla a dále
sledovati cestu, kterou Švehla ukázal.
Tak vidíme, že se od té doby dějí kolem nás věci, které jistě nikdy
nezmocnily zvláště ministra zahraničních věcí dr Beneše, aby mluvil
o uspokojení německé menšiny. Hlasitě a zřetelně voláme k nynějšímu předsedovi
vlády: "Zadrž svévoli, s kterou se zneužívá nejdůležitější životní
otázky tohoto státu." Teprve nedávno provedená jmenování do správních
komisí sociálních pojišťoven a nedodržování nejprostšího právního poměru,
provésti jmenování těchto jen na krátkou dobu zamýšlených sborů podle národnostního
klíče, nám ukazuje, že se neděje všechno podle práva. Úřednictvo nepřátelsky
s námi smýšlející rozhoduje, což se mlčky trpí, a nedbá dokonce ani vydaných
výnosů a příkazů a není za to voláno k odpovědnosti.
Stejně jest tomu s uspokojením našich přání v oboru školském. I zde
musí býti učiněna přítrž počešťovací práci, která se počala v revoluční
době a musí se přes odpor rozličných úřadů vyříditi naše předložená spravedlivá
přání týkající se školství. Kromě úpravy četných případů týkajících se
ještě nevyřízeného zřizování německých škol, menšinové otázky jako takové,
řízení při reklamaci dětí, zakládání českých státních mateřských škol a
jiných věcí, očekává i německé střední a vysoké školství konečného vyřízení
v míře odpovídající našemu lidu v tomto státě.
Tímto zákonem splňují se česká přání stran vysoké obchodní školy. Německá
přání stran vysoké obchodní školy mají býti upravena teprve novým návrhem
zákona, jehož žádá resoluce. Proč se nemá našim německým studentům stejně
umožniti, aby se ve svém mateřském jazyku mohli věnovati svým studiím?
Nepotřebuje snad německý průmysl, německý obchod, pojišťovnictví, německé
zemědělství a lesnictví rovněž nejlépe vzdělaných inteligentů, kteří by
pak těmto skupinám německého národního hospodářství mohli dáti k disposici
své nejlepší síly? Ne potřebuje konečně tento stát se svými 3 1/2 milionu
Němců rovněž spolupráce německé, na německých obchodních, zvěrolékařských,
lesnických a báňských vysokých školách v zdělané inteligence, aby s její
spoluprací obstál ve stále vzrůstajícím boji o udržení a další ozdravění
našeho národního hospodářství? Nemáme-li my Němci i právo žádati, aby i
Němci způsobilí k tomu svým vzděláním na vysokých německých školách byli
přibíráni ke konsulární a zahraniční službě? Při tom se naprosto neuzavíráme
úvaze, že nelze usilovati o samostatné vysoké školy proto, že vyžadují
vysokých nákladů. Ale přičlenění, jak je provádí tento zákon u české vysoké
obchodní školy k české technice v Praze, dá se na německé straně provésti
dosažitelnými prostředky.
Tím se teprve zase umožní německým studentům, aby, ukončivše svá studia,
ucházeli se i o místa ve veřejné službě, poněvadž nyní se svým německým
středoškolským vzdělá ním při největší píli a nejúsilovnějším studiu nejsou
s to, aby při odborných a státních zkouškách, které se musí konati na českých
vysokých školách, dosáhli téže výborné kvalifikace jako jejich čeští kolegové.
A tato kvalifikace to jest, která našim německým uchazečům zatarasuje dveře.
Třebas byl nejlepším odborníkem, třebas ovládal látku sebe skvěleji - jeho
poněkud menší znalost češtiny stačí k nižší kvalifikaci a tím jest již
zpečetěna marnost jeho ucházení. Německé národní hospodářství, německý
průmysl, obchod, živnosti a zemědělství přispívají svou plnou měrou ke
státnímu rozpočtu a duševní pracovníci, kteří vyšli z uvedených skupin
a z dělnictva, mají právo, aby se domáhali přiměřeného podílu vhodných
pracovních míst.
A proč nemá býti umožněno studium na cizozemských universitách, dokud
naše německé vysoké školství nebude ještě úplně vybudováno? Ovšem jest
s tím spojeno mimořádné hmotné zatížení studujících. Musí se však rozumně
prováděti nostrifikace studií vykonaných v cizině. Dnes se uznávají nanejvýš
dvě pololetí a žádá se, aby se všechny zkoušky opakovaly česky, což má
stejný význam s prodloužením studií o plná 3 léta. Přičlenění odborných
studií, která nyní na německých vysokých školách nejsou možná, k nynějším
vysokým školám jest možné a potřebné prostředky jsou poměrně nepatrné.
Jak pro vyšší obchodní studia tak i pro zvěrolékařské a lesnické vyšší
studium jest zapotřebí jen zříditi několik nových vyučovacích stolic na
německých vysokých školách nebo na zemědělském vysokoškolském oddělení
v Děčíně-Libverdě a tím by se vyhovělo oprávněným německým vysokoškolským
požadavkům. Byl by to důležitý krok na cestě k uspokojení uznaných a úplně
oprávněných německých školských požadavků, který spolu s vyřešením četných
jiných ještě nerozřešených otázek by mohl vésti k tomu, že by se jednou
před celou cizinou mohlo mluviti o tom, že se vyhovuje oprávněným přáním
velké německé menšiny. Slova presidenta republiky, cesta zahájená pod Švehlovým
vedením a ochota v poslední době znovu vyjádřená z povolaného místa,
že se našim oprávněným přáním pomůže ke splnění, ukazují nám dobrou vůli
na české straně. Tato dobrá vůle nesmí však býti ubita tím, že se bude
trpěti všude tak oblíbená politika popichování. Za touto dobrou vůlí musí
krok za krokem následovati čin a české většinové strany nesmějí se dáti
odvrátiti se Švehlovy cesty manévry konkurenční oposice.
Má strana bude pro tento návrh hlasovati. (Potlesk poslanců klubu
Bund der Landwirte.)
Předseda (zvoní): Přerušuji projednávání tohoto odstavce
pořadu, a nebude-li námitek, projednáme dnes ještě záležitosti imunitní,
to jest odstavce 3 až 8. (Námitky nebyly.)
Námitek není.
Přistoupíme tedy k projednávání odst. 3, jímž jest:
3. Zpráva výboru imunitného o žiadosti kraj. súdu v Kutnej Hore v
trest. veci posl. Koudelky (tisk 1931).
Zpravodajem jest p. posl. dr. Halla. Dávám mu slovo.