Národní shromáždění československé / Poslanecká sněmovna1925 – 1929

Posl. inž. Záhorský: Pane předsedo, paní a pánové! Kdyby nynější koaliční vláda byla skutečně vládou demokracie, pak mám za to, že odlesk demokracie byl by také v této síni a nebyli bychom včera a dnes svědky, že jednotliví poslanci oposičních stran u příležitosti projednávání eminentně kulturní předlohy jsou nuceni v důsledku násilí nerespektovati jednací řád a mluviti k věci, která s touto předlohou nesouvisí, mluviti, aby přednesli zde stesky do nespravedlivého jmenování členů správ nemocenských pojišťoven. Správně vyložil zde včera stanovisko k těmto poměrům p. kol. dr Winter a nemám tedy příčin, abych se touto věcí blíže zabýval. Byl jsem však nucen toto připomenouti, poněvadž jistě i naše strana má velice mnoho důvodů, aby se připojila k těmto projevům nespokojenosti. Budu se držeti úzkostlivě toho, co je předmětem vlastní předlohy.

Této sněmovně byla předložena zpráva výboru kulturního o vládním návrhu zákona o reorganisaci vysoké školy obchodní v Praze. Podíváme-li se na datum této zprávy, překvapuje nás, že tato zpráva je datována 25. června 1926. Jistě nás překvapuje, že teprve dnes 1929 stává se předmětem jednání tato vládní předloha, která přece již 1. září 1929 byla na pořadu schůze této sněmovny. Mohlo by se zdáti, že tato předloha kulturní je předlohou politickou a že rozpory politické byly příčinou toho, že nedošlo k včasnému projednání této předlohy. Podíváme-li se však do jejího obsahu, nenajdeme tam jediného ustanovení, které by mohlo býti politicky sporné, ba naopak vidíme, že tato předloha už r. 1926 by byla bývala přišla pozdě, kdyby se byly chtěly správně regulovati poměry a studium na vysoké škole obchodní v Praze.

Že nemohla tato předloha býti ani politicky spornou, je samozřejmé také již z toho, že vlastní návrh zákona o reorganisaci vysoké školy obchodní v Praze je dílem vlády úřednické z r. 1926.

Předloha navrhuje trvalé včlenění vysoké školy obchodní v Praze v organisaci vysokých škol, které tvoří naše české vysoké učení technické v Praze. Vedle toho stanoví se v této předloze rozšíření studia na čtyři roky a řeší se konečně důsledky, které vyplývají z organisace tohoto studia. Je tedy samozřejmo, že materie předlohy neobsahuje nic politického. A proč tedy teprve rok 1929 má rozřešiti tento problém, pro jehož opoždění trpělo tolik absolventů naší vysoké školy obchodní, zejména proto, že se nestali účastnými výhod systemisace úřednických míst, zvláště v nejvyšších stupnicích? Ve zprávě kulturního výboru nalézáme jakési vysvětlení, proč nedošlo v pravý čas k projednání této předlohy. Tato předloha a zpráva k ní je doprovázena resolucí, která zní: "Vláda se vybízí, aby jak možno nejdříve předložila návrh zákona, jímž se zřizuje na německé vysoké škole technické obchodní oddělení."

Tato resoluce dává nám vysvětlení, proč bylo k tomu potřebí tří let, nežli se dostala tato předloha na pořad této sněmovny ke skutečnému projednání.

Slavná sněmovno! Moje životní povolání jako profesora vysoké školy technické jistě už je zárukou této sněmovně, že nemůže ve mně zde býti žádné zaujatosti, žádného šovinismu, že bych snad nepřál našim německým spoluobčanům, aby se na výsost svobodně a kulturně vyžili v tomto státě. Jsem dalek toho aby ze mne mluvil šovinismus. A nebylo by to ani v ideách a programu politické strany, k níž kladu si za čest náležeti.

Ale jestliže jsem se přece jen tohoto politického momentu této resoluce dotkl, učinil jsem tak proto, abych poukázal na to, že tím tříletým odkladem projednávání této předlohy a přijetí této resoluce je nejlépe dokumentováno, že občanským stranám v této sněmovně nepodařilo se rozřešiti smír mezi národem českým a národem německým. (Souhlas na levici.) Je to doklad, že výrok, který byl pronesen při nastoupení této vlády, že to bude historický okamžik, bude spíše historický omyl. (Výkřiky posl. Zeminové.)

Slavná sněmovno! Tato předloha, jsouc doplněna touto resolucí, nebyla ničím jiným než jedním z prostředků, jimiž se mělo připravovati vzniknutí této koalice různonárodní. Slavná sněmovno! Nemáme tedy důvodu, abychom pomáhali této vládě k přijetí této resoluce, jestliže se zde dává německým občanským stranám, které se připojili k občanským stranám československým, možnost, aby rozmnožily své kulturní instituce, ale při tom se nezjednávají legislativou takové poměry, aby se drobnému člověku československému dostalo nejpotřebnějších věcí denní potřeby. (Výborně! Souhlas poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Nemůžeme se tedy, slavná sněmovno, v tomto okamžiku stavěti kladně k této resoluci, nikoliv z důvodů šovinistických, nýbrž naprosto věcných.

Slavná sněmovno! Kdo zná poměry našich vysokých škol, jak universit, tak technik a vysokého učen technického v Praze zvláště, musí říci, že je to nerozšafné, neprozíravé, jestliže se mají nesnáze dnešního stavu rozmnožovati dalším rozmnožením počtu vysokých škol.

Slavná sněmovno! Naše pražské české vysoké učení technické uchází se o intensivnější postup ve stavbě nových budov vysokého učení na staveništi dejvickém. Roku 1925 v lednu intimováno bylo tomuto vysokému učení technickému usnesení vlády, že do r. 1929 vybudovány budou nejméně 3 budovy vysokých škol tohoto vysokého učení technického, a sice těm nejpotřebnějším třem školám, které trpí nedostatky stavebními v dosavadních objektech.

Slavná sněmovno! Na vysokém učení technickém jsou takové poměry, že když živnostenský inspektorát účastnil se kolaudace (Slyšte!), adaptace budov pro účely výzkumných ústavů, kde se konají zkoušky pro potřeby státu, zejména i letectví, tehdy tento státní orgán se vyjádřil, že jeho povinností by bylo naříditi okamžitě zavření (Slyšte!) těchto sklepních místností, které nemají ani přímého osvětlení ani přímého větrání.

Slavná sněmovno! Dnes máme rok 1929. Intimát obdrželi jsme r. 1925, ale, bohužel, pro nedostatečné sumy, které jsou ve státním rozpočtu pro výstavbu našich budov zařazovány, není ještě ani pod střechou první budova, která tvořila pouze polovičku vysoké školy chemického a technologického inženýrství. Ale před 2 léty ucházeli jsme se také o to, aby konečně bylo rozhodnuto o zadání stavby pavilonu pro vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství. Dnešní vláda vyřídila tuto věc včas; téměř po dva roky odkládala rozhodnutí této věci, a to z té příčiny, že na naléhání ministerstva financí bylo učiněno usnesení, že dříve než bude propuštěna další stavba pro vysoké učení technické v Praze, musí býti rozhodnuta otázka počtu vysokých škol v republice Československé vůbec. Dva roky jsme trpěli tímto odkladem zadání stavby, ačkoliv šlo o vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství, která snad mohla býti dnešním režimem více podporována již z důvodů politických.

Konečně na naše velké naléhání byla nám koncedována stavba tohoto nového pavilonu, ale v takové formě, že vláda resp. resortní ministerstvo si vyhrazuje, že eventuelně může rozhodnouti o upotřebení této školy také jinak. Co z toho plyne? Nám se nedostalo přímého vyřízení toho, co jsme mohli očekávali v důsledku resoluce revolučního Národního shromáždění, že české vysoké učení technické v Praze bude representačním vysokým učením, na kterém budou zastoupeny veškeré discipliny a veškeré obory vědní i praktické.

Slavná sněmovno! Vláda nechala dvéře otevřeny, aby mohla eventuelně jednat o zrušení jedné z vysokých škol zemědělských, čili mají-li spoluobčané němečtí jednu vysokou školu zemědělskou v Libverdě, nemůže jich míti národ československý více než také jednu, mají-li němečtí spoluobčané dvě německé techniky, můžeme my míti ovšem také jen dvě a máme-li my jednu vysokou školu obchodní, přirozeně že oni mají právo, aby v poměru 1:1 měli novou vysokou školu obchodní.

Jistě že za jiných poměrů nezabývali bychom se touto věcí, ale jestliže ta mizerie našich vysokých škol nebéře konce, nemůžeme koncedovati to, čeho se vlastně ani dobře nedostává nám. Je to až ku podivu, že tak macešsky odbývány jsou potřeby našich vysokých škol. Ačkoliv již r. 1920 zákonem č. 87 bylo stanoveno, že ze stavebního fondu tímto zákonem založené o má býti také pamatován.o na novostavby vysokých škol, nebylo z toho fondu přispěno jediným haléřem na stavbu těchto škol.

Slavná sněmovno! Naše vysoká škola obchodní v Praze vznikla za velmi obtížných poměru. Je to zajímavé a mne to naplňuje dosti velkým uspokojením, že v době vzniku této vysoké školy byl jsem sám správcem vysokých škol v ministerstvu školství a nár. osvěty a účastnil jsem se jako úředník projednávání prvé předlohy o této škole v kulturním výboru Národního shromáždění. Je také zajímavé, že to, co naše strana i já jako úředník jsme tehda zastávali, nebylo splněno. Vysoká škola obchodní nově zakládaná neměla tehda zůstati ve svazku vysokých škol technických, nýbrž zákon ustanovil, že tato škola bude 1. říjnem 1922 po odluce od vysoké školy technické naprosto samostatná.

A jaký jest, slavná sněmovno, stav této věci? Máme rok 1929 a ačkoliv zákon určil, že r. 1922 má tato vysoká škola býti naprosto samostatná, zůstala ještě i dnes ve svazku vysokého učení technického via facti proti znění zákona.

Zde vidíte, vážené shromáždění, jak takový omyl v zákoně nedošel splnění proti znění zákona, že škola svoji existenci zachovala tam, kam patří. Přirozeně nebyl ten stav zákonný a my samotní jsme to těžce nesli, že v senátě vysokého učení technického tato vysoká škola obchodní měla své zastoupení, ačkoliv zákon toho nepřipouštěl ve smyslu organisačního řádu.

Jestliže tedy, slavná sněmovno, takovým kulturním potřebám našeho národa tak málo se věnuje v té sněmovně pozornosti, jestliže tyto poměry se mlčky trpí, je to smutným úkazem a mohu říci, že jestliže náš president se domnívá, že jsme se opozdili v řešení kulturních potřeb našeho národa a zejména ve školství, mám za to, že to řekl ve velmi mírné formě.

Tedy, slavná sněmovno, dnes podle této předlohy tato vysoká škola obchodní bude trvale částkou vysokého učení technického. Je zajímavé tedy konstatování tohoto stavu, že škola zříká se své samostatnosti a raději zůstává ve spojení s ostatními vysokými školami v jedné organisaci vysokého učení technického.

Mám za to, že měl bych tentokráte velmi mnoho příležitosti, abych rozvinul a pokračoval ve velké debatě kulturní, která měla býti při této příležitosti nejspíše zahájena a to tím spíše, když jsme dnes svědky, že nedávno byla skončena velká anketa o reformě středního školství. Bohužel, pro krátkost řečnické lhůty, která je jednotlivým řečníkům vymezena, nemohu jít do široka v této věci. Připomínám pouze to, že velmi výstižně v této věci, ve smyslu úkolů této školy promluvil včera učitel této školy, kol. dr. Macek a jeho jedna věta byla tak výstižná, že mluví za řadu stránek. Úplně s ním souhlasím, že nestačí zabývat se pouze úpravou veřejné správy, nýbrž že nutno také připravovat správu soukromou. Ano, obchodní škola je k tomu především povolána, aby dala nám tak zdatné komerční inženýry, aby mohli stát i tato sněmovna příliš málo posud respektovaly to, co mohou vykonati odborníci k správnému hospodářskému rozvoji tohoto státu.

Podíváme-li se, slavná sněmovno, jenom do výsledků systemisace, spláčeme nad tím, jak macešsky byli odbyti vysokoškoláci, kteří se nemohou vykázati právním vzděláním na universitě. Jistě, že ze mne nemluví animosita proti vzdělání právnickému; mám takovou úctu ke vzdělání právnímu jako ke vzdělání odbornému na vysoké škole jakékoliv. Nemůže býti ani řeči o nějaké vzájemné nekalé soutěži, jsou si všechny rovnoprávny a rovnocenny a nebylo by tedy správné mluviti snad z nějakého hlediska sobeckosti a příslušnosti stavovské. Ale, slavná sněmovno, nelze přece popírati, že právní a správní vzdělání dává člověku zcela jinou metodu myšlení nežli vzdělání.na moderních odborných vysokých školách technických a na vysoké škole obchodní. Nejde o to, aby člověk stále jenom spravoval a soudil. Správa veřejná má charakter většinou správního soudnictví, kdežto vysoké školy technické odchovávají přirozeně pracovníky, kteří mají přímo jaksi tvořiti hospodářské hodnoty a vysoká škola obchodní má nám dáti do světa komerční inženýry, kteří dovedou obstarávati správně hospodaření těmito novými hodnotami, vznikajícími prací technika. To je jeden z kardinálních důvodů, proč je třeba, aby vysoká škola obchodní zůstala ve svazku vysokého učení technického v Praze.

Slavná sněmovno, jde však také o to, aby vysoké školy opravdu splnily své úkoly, které splniti mají. Ony nesmějí se státi pouze školami odbornými, nýbrž musejí zachovati svoji prestyž, t. j. zůstati vysokými školami vědeckými, kde se získává nejenom odborná zdatnost k praktické činnosti, nýbrž i vědecké myšlení. Správně to řekl včera kol. dr Macek, jaksi v duchu známého Horáciova: non multa, sed multum: ne natloukati do hlav mladého člověka nadbytečné množství odborných disciplin. To vědecké myšlení je hlavním úkolem vysokých škol, poněvadž vědeckého myšlení v praktickém životě člověk nenabývá, praktických zkušeností nabývá člověk však i v životě, neboť praktické discipliny, které jsou vlastní aplikací vědy, jsou ve stálém pokroku. Dobře zde bylo akcentováno běda tomu, kdo nesleduje i knižně to, co praktický život denně přináší.

Jsem tedy přesvědčen, že jestliže bude věnována naším ministerstvem školství a nár. osvěty a také celou vládou patřičná pozornost vývoji naší vysoké školy obchodní, že to prospěje nejenom dalšímu duchovnímu posílení našeho národa, nýbrž že z toho vzejde také veliký hospodářský prospěch nejenom jednotlivcům, nýbrž i celému státu.

Bohužel, musím říci, že mne znění zákona samotného neuspokojuje úplně. Bylo by zde bývalo velmi mnoho příležitosti k tomu, abychom byli bývali učinili spíše tento zákon součástí celého komplexu předloh kulturních. Pak bychom byli teprve přišli na správnou formu takového zákona, jímž se vlastně existence vysoké školy posiluje a také i její studijní organisace. Když se totiž, slavná sněmovno, podíváme do vývoje našich vysokých škol, na př. jen pražských vysokých škol technických a k nim přičleněných, shledáme, že cesta vzniku našich vysokých škol byla vždy velmi trnitá. Naše jednotlivé vysoké školy vznikaly cestou politickou a tak vidíme, že se nejprve na našich vysokých školách vymáhaly jednotlivé discipliny, které měly býti ukrytým embryem příští vysoké školy. Na př. prvním embryem vysoké školy zemědělské a lesního inženýrství byla na pražské technice - a to v historickém původním úzkém složení - disciplina zemědělské správovědy. Z této jediné discipliny vzešla vysoká škola se dvěma směry. Právě tak vysoká škola kulturního inženýrství měla před tím stejně trnitou cestu. Z jednoduché discipliny meliorace čili technického zvelebování půdy vzešla celá příští vysoká škola kulturního inženýrství. Ale, slavná sněmovno, ptejte se těch, kteří prodělávali tuto trnitou cestu s sebou, jaké obtíže měli v uhájení své existence, jak macešsky se jednalo s těmi, kteří byli průkopníky těchto nových směrů práce technické.

A tutéž trnitou cestu prodělávali také absolventi vysoké školy obchodní. Naši absolventi v důsledku prvního znění zákona byli nuceni podrobiti se ustanovení, že studium je rozvrženo na tři léta. Ale neznám snad jediného případu za 10 let existence této školy, že by se byl býval některý absolvent v předepsané lhůtě podrobil II. státní zkoušce, aby se mohl státi komerčním inženýrem. Jak k tomu přijdou tito absolventi, kteří studují ne 6 semestrů, ale 8 i více semestrů, aby se jim v platovém zákoně nedostalo potom patřičného umístění, aby při systemisaci trpěli, aby dnes byli pouze podílníky výhod, které poskytuje zařazení do stupnice I c) a aby dnes chodili od úřadu k úřadu, od kliky ke klice a doprošovali se přijetí do služeb státních? A jest to ironie osudu, když tato sněmovna přece již r. 1922 zákonem č. 404 se postarala o to, aby naše podniky státní, které většinou neplní úkoly správní, byly vedeny na principech obchodního podnikání. Což nejsou nejvíce povoláni tito absolventi vysoké školy k tomu, aby byli přibíráni do správy těchto státních obchodních podniků? A bohužel, když již o tom mluvím, musím také říci, že se nedostali do správy obchodních podniků patřičným počtem i ti, kteří jsou nejvíce povoláni ke správě těchto podniků. V tomto měsíci zasedala státní Ústřední železniční rada. Na denním pořadu jednání této Ústřední železniční rady byl návrh býv. ředitele státních drah Praha-Jih, Šmilauera, vyzvati vládu, aby učinila určitá opatření, aby netrpěla správa státních drah nedostatkem techniků.

Slavná sněmovno! Poměry ve správě obchodních podniků jsou takové, že 37 systemisovaných inženýrských míst není obsazeno. Považte, jakou to dělá obtíž dnes jinému povolání, najíti zaměstnání, a inženýři ve správě státních drah nehledají svého umístění! Nedivte se tomu! Podívejte se do systemisace a najdete kořen důvodu! A hledejte vůbec v celkovém komplexu systemisačním poměrně zastoupení velikého počtu techniků a ostatních a zarazíte se nad tím, jak přímo násilně je potlačován význam kategorie, která přece nemůže býti považována za méněcennou. Doufám, že budou se hledati cesty, aby absolventi naší vysoké školy obchodní byli v patřičném počtu za stoupeni také ve správách obchodních podniků státních. Bohužel, zákon je tak textován, že i když konečně se dostanou do správy státní, stěží ti, kteří absolvovali před rokem 1929, budou podílníky výhod, kterých budou účastni absolventi po roce 1929.

Slavná sněmovno! Není to spravedlivé, jestliže návrh zákona mluví v §u 5: "Stavovského označení inženýr jsou oprávněni užívati ti, kteří podle dosavadního řádu vykonali obě státní zkoušky na vysoké škole obchodní v Praze."

Cožpak ten titul "stavovský inženýr" dá absolventu něco hmotného? Jestliže však absolvent před reorganisováním vysoké školy nestudoval 3 ročníky, nýbrž ve skutečnosti nejméně 8 semestrů, pak mám za to, že tento zákon měl obsahovati taková ustanovení, aby bylo možno nejen pokud se týče užívání titulu učiniti je nejen rovnocennými s příštími absolventy, nýbrž poskytnouti jim účastenství na výhodách a právech, kterých nabudou absolventi reorganisované vysoké školy. K tomu stačila určitá přechodná ustanovení, která by vyla učinila spravedlnosti zadost.

Proto bude nutno připojiti také určitou resoluci k navrhovanému zákonu. Poněvadž vytištěná resoluce pro mnohé vládní strany je hořkou pilulkou, můžeme snad očekávati, že přijmou resoluci, která je skromnější a která má jen zabezpečiti také československému občanu to, co m,u patří.

Mám za to, že bude nevyhnutelné, doplniti resoluci navrhnutou správnější resolucí: "Vláda se vybízí, aby vládním nařízením učinila opatření, aby absolventům školy reorganisované mohli býti úplně na roveň postaveni co do všech práv i ti, kdož podle dosavadních zkušebních řádů vykonali obě státní zkoušky na vysoké škole obchodní". (Posl. dr Macek: Otázka slušného výkladu tohoto zákona, nikoliv úzkoprsého plnění!) Bohužel, my jsme již tomu zvyklí, že naše zákony bývají tak úzkoprse vykládány, že naopak mají. důslednou tendenci býti více méně zmocňovacími zákony, aby se za dveřmi mohlo vykonati více bez spolupráce této sněmovny. (Posl. Sladký: Vždycky ad peius, nikdy ne ad melius!) Pravda, vždy ad peius!

Slavná sněmovno! Jestliže jsem se dotkl toho, že vysoké učení technické trpí v nedostatečných ubikacích, pak je přirozené, že bude nutno doplniti vládní návrh další resolucí, neboť není o tom sporu, že když se vysoká škola obchodní stává tímto zákonem vysokou školou ne 6 semestrovou, nýbrž 8 semestrovou, vzroste tím opět nedostatek ubikací. (Tak jest!) Když přibudou dva semestry, přibývají stále noví posluchači a je přirozené, že se musíme také při té distribuci disciplin postarati o ubytování jednotlivých profesorů. Já bych snažně prosil, aby tato sněmovna nepokračovalo v té tradici, kterou, bohužel, naše vysoké učení technické má. Naše vysoké učení technické dostává totiž stavební příspěvek teprve tehdy, když stropy našich poslucháren padají posluchačům na hlavy. (Slyšte!) Tedy proto bych prosil, aby vláda měla také více ohledu na tento stav (Výkřiky posl. Zeminové.) a aby koaliční osmička uznala správnost další resoluce a neodmítla ji (čte):

"Vláda se vybízí, aby se postarala o rozmnožení učeben české vysoké obchodní školy v Praze nástavbou budovy nyní používané."

Proč předkládáme tuto resoluci? Slavná sněmovno! Naše vysoká škola obchodní je ubytována v zabraném ústavu, který byl Rakouskem stavěn pro vysokou školu německou chemického a technologického inženýrství. Tedy ne měla ještě ani česká vysoká škola technická, zejména vysoká škola chemického a technologického inženýrství, postaráno o dostatečné ubikace, ač se Vídeň postarala o nejmodernější vybudování takového ústavu pro německou techniku v Praze. Je pochopitelné, že státní správa zabrala po státním převratu tuto nedokončenou budovu a disponovala jí tak, jak toho potřebovaly pražské vysoké školy. A při tom polovička této školy byla přidělena zákonem nově založené vysoké škole obchodní a polovička byla odevzdána německé vysoké škole chemického a technologického inženýrství. Vysoká škola chemického a technologického inženýrství není, pravda, také ubytována tak, jak by se slušelo na vysokou školu; bylo jí koncendováno - přirozeně je to úspěch za dnešního režimu - že několika novým profesorům nástavbou bylo postaráno o nové ubikace. Touto věcí zabývaly se povolané orgány a uznaly, že budova na Albertově má takový charakter, že nutno z důvodů panoramatických tuto nástavbu řešiti s určitých hledisek technických, které mluví pro nástavbu téměř ve 100% celého půdorysu budovy. Přirozeně ta druhá polovička, která se nenastavuje, patří české vysoké škole obchodní. Ale když se dovolává vysoká škola obchodní toho, aby se jí dostalo nástavby na té druhé polovičce, je oslyšena.

Mám tedy za to, že tvoří se jen harmonické technické dílo, když se provede ta nástavba v půdoryse, jak toho žádá technická koncepce, a tak automaticky v důsledku architektonické nutnosti dostane se vysoké škole obchodní toho, čeho ona potřebuje z důvodů kulturních. (Výborně!)

Slavná sněmovno! Ale to je pouze opatření dočasné a naší povinností je, abychom také pečovali o to, aby na místo provisorií mělo naše vysoké učení technické jedenkrát také své definitivum. A v tom definitivu, které bylo zahájeno r. 1925, bohužel hlemýždím krokem, má býti také umístěna vysoká škola obchodní. Proto mám za to, že také při této příležitosti smím ještě připojiti další, třetí resoluci:

"Vláda se vybízí, aby urychlila postup výstavby budov Českého vysokého učení technického v Praze n.a svém stanovišti dejvickém zařazením značně větší částky peněz, než dosud, do příštího státního rozpočtu".

Slavná sněmovno! Máme k disposici podle zákona příslušný fond. Mám za to, že je to velmi odiosní, jestliže tato sněmovna schvaluje rozpočet, ve kterém se vkládá na vybudování českého vysokého učení technického se sedmi vysokými školami technickými ročně 6 mil. Kč a jen rozpočet stavby činí 300 mil Kč! (Slyšte!) Budeme-li dostávati těch 6 mil. Kč, tak bohužel za 50 let budeme míti teprve své budovy pod střechou, ale uvážíme-li, že vědecké vybavení těch budov pohlcuje podle nabytých zkušeností tentýž obnos, stojíme téměř před půl miliardou, a na půl miliardy splátka 6 mil. je přece jen trochu málo! Avšak dnešní vláda má odvahu připojovati tuto resoluci k zákonu, respektive vláda ji pouze podporuje tak, že mohu očekávati, že bude v této slavné sněmovně věnováno příště daleko více pozornosti potřebám našeho vysokého učení technického a že také uznají vlády, že musí se setrvati na tom zásadním usnesení revolučního Národního shromáždění, že naše vysoké učení technické ve své úplnosti nesmí utrpěti újmy. Zápas o vysokou školu zemědělského a lesního inženýrství musí býti skončen ku prospěchu našeho vysokého učení technického. Není myslitelno, slavná sněmovno, abychom odlučovali kteroukoliv školu od dosavadního učení technického. Je to v zájmu státu samého. Nemůžeme se dívati na rozvoj našeho vysokého učení technického tak, jak se dívalo staré Rakousko. Z našich vysokých škol musí vyrůstati noví lidé, kteří budou míti odvahu kombinovati studium strojního inženýrství se studiem inženýrství stavebního nebo zemědělského. A to je možno jen tehdy, bude-li vysoké učení technické skutečně kompletní. To nejsou pouze důvody vědecké a kulturní, které zastáváme, nýbrž i důvody nejvyšší ekonomie. Považte, slavná sněmovno, že vědecké řízení našich ústavů zkušebních, na příklad ústavu pro mechanické zkoušení hmot, pohlcuje milionové obnosy. Což je myslitelno, abychom přímo odlučovali vysokou školu do různých míst a opakovali tyto investice na různých místech? Což není ekonomičtější, jestliže posluchači jednotlivých vysokých škol participují na jednom a témž zařízení? Není rozumnější, místo opakování jedné a téže investice, raději dělati investice pro různé účely? V tom vězí ta ekonomie a v tom vězí možnost úplnosti vědeckého vybavení našich vysokých škol!

Lituji, že mně již vypršela daná lhůta. Přiznám se, že nerad dopouštím se překročování jednacího řádu. Lituji, že musím končiti dříve, ale lituji ještě více, slavná sněmovno, toho, že tato předloha nedala jiné příležitosti než příležitosti ke steskům, které byly předneseny proti jednacímu řádu, poněvadž bohužel principy demokracie z této sněmovny mizí. Mám za to, že by nás bývalo daleko důstojnější, kdyby se bývalo zneužilo jednacího řádu k tomu, abychom v této sněmovně při projednávání předlohy kulturní zahájili velkou diskusi o kulturních potřebách našeho národa a státu. (Výborně! Potlesk poslanců čsl. strany nár. socialistické.)

Předseda (zvoní): Dalším přihlášeným řečníkem je p. posl. Mondok. Dávám mu slovo.