Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
2216. Návrh posl. Krebse, L. Wenzela a druhů, aby
vláda přeřadila město Varnsdorf do
skupiny B činovného.
2217. Návrh posl. Davida, Chvojky, Pechmanové a
druhů na přeřadění obce Proseče
n. N. do vyšší skupiny míst činovného
stát. zaměstnanců.
2218. Návrh posl. Davida, Pechmanové, Chvojky a
druhů na zařadění obce Dalovice do
vyšší skupiny míst činovného
stát. zaměstnanců.
2219. Návrh posl. Bergmanna, inž. Záhorského,
Slavíčka a druhů na přeřazení
obce Jince do skupiny míst C činovného stát.
zaměstnanců.
2259. Návrh posl. Jurana a soudr., aby po skytnuta byla
výpomoc obyvatelstvu v Uherčicích, okres
Hustopeč, postiženému živelní katastrofou.
Předseda: Výboru imunitnímu přikázal
jsem žádosti.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Žádosti:
okr. soudu v Lokti ze dne 30. dubna 1929, č. Nt 33/29/2,
za souhlas s trest. stíháním posl. Wünsche
pro přestupek podle §u 314 tr. z. (č. J
756-II),
kraj. soudu v Litoměřicích ze dne 27. dubna
1929, č. TI 103/29, za souhlas s trest. stíháním
posl. Knirsche pro přečin urážky
na cti (č. J 757-II),
okr. soudu v Bratislavě ze dne 8. dubna 1929, č.
T XIII 1263/28/6, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 29. dubna 1929, č. 3580/29,
za souhlas s trest. stíháním posl. Fedora
pro přečin pomluvy podle §u 20 zákon.
čl. XLI z r. 1914 (č. J 758-II),
kraj. soudu v Bratislavě ze dne 27. dubna 1929, č.
Nt 29/29/3, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím
v Bratislavě ze dne 2. května 1929, č. 3646/29,
za souhlas s trest. stíháním posl. Majora
pro přečiny podle §u 14, č. 1 a 5 zákona
na ochranu republiky (č. J 760-II),
kraj. soudu v Bratislavě ze dne 4. května 1929,
č. TI XIII 77/29/2, předloženou vrch. stát.
zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 10. května
1929, č. 3889/29, za souhlas s trest. stíháním
posl. Tománka pro přečin pomluvy podle
§u 1, §u 3, odst. II, č. 1 a 3 zák. čl.
XLI z r. 1914 (č. J 761-II),
kraj. soudu v Levoči ze dne 6. května 1929, č.
Nt 25/29/1, předloženou vrch. stát. zastupitelstvím
v Košicích ze dne 13. května 1929, č.
3961/29, za souhlas s trest. stíháním posl.
Kršiaka pro zločin podle §u 15, č.
3 zákona na ochranu republiky (č. J 762-II),
kraj. soudu v Komárně ze dne 8. května 1929,
č. TI VIII 14/29/9, předloženou vrch. stát.
zastupitelstvím v Bratislavě ze dne 17. května
1929, č. 4188/29, za souhlas s trest. stíháním
posl. Koczora pro přečin pomluvy podle §u
1, §u 3, odst. II, č. 1, 2 a §u 8, č.
3 zák. čl. XLI z r. 1914 (č. J 763-II),
kraj. soudu v Bratislavě ze dne 14. května 1929,
č. TI XI 109/29/2, předloženou vrch. stát.
zastupitelstvím v Bratislavě ze. dne 18. května
1929, č. 4206/29, za souhlas s trest. stíháním
posl. dr. Jurigy pro přečin pomluvy tiskem
podle §u 1, §u 3, odst. II, č. 1 zák.
čl. XLI z r. 1914 (č. J 764-II)
Předseda: Odvolána byla žádost
imunitní.
Zástupce sněm. tajemníka Nebuška
(čte):
Okr. trest. soud v Brně přípisem ze dne 8.
května 1929, č. T I 622/29/2, odvolává
žádost ze dne 16. března 1929 za souhlas s
trest. stíháním posl. Svobody pro
přečin proti bezpečnosti cti (č. J
739-II, presid. sdělení 194. schůze)
Předseda (zvoní): Přistoupíme
k projednávání prvého odstavce pořadu,
jímž jest:
1. Zpráva výborů ústavně-právního
a rozpočtového k usnesení senátu (tisk
sněm. 1223 a 1350) o vládním návrhu
zákona (tisk sen. 445 a 476) o zřízení
nucených pracovních kolonií a o změně
některých ustanovení trestního práva
(tisk 1700).
Zpravodajem výboru ústavně-právního
jest p. posl. dr. Králík, zpravodajem výboru
rozpočtového p. posl. Rýpar.
Dávám slovo prvému zpravodaji, p. posl. dr.
Králíkovi.
Zpravodaj posl. dr. Králík: Slavná
sněmovno! Vládní návrh zákona
o zřízení nucených pracovních
kolonií a o změně některých
ustanovení trestního práva má za účel
zostření boje proti zločinnosti, zejména
potíráním stoupající zpětnosti
zločinců, ohrožujících bezpečnost
právních statků, trestním zákonem
chráněných. Toho chce dosíci vládní
návrh těmito prostředky:
1. Rozšířením instituce dodání
do donucovací pracovny v zemích historických,
omezené nyní na pachatele některých
přestupků, na některé zpětné
zločince.
2. Zřízením nucených pracovních
kolonií jako odrůdy donucovacích pracoven,
určených pro provinilce lehčího typu,
nyní do pracoven dodávaných.
3. Zavedením instituce policejního dohledu na Slovensku
a v Podkarpatské Rusi v objemu podstatně širším
nežli podle práva tam dosud platného.
Osnova zákona o zřízení nucených
pracovních kolonií a o změně některých
ustanovení trestního práva byla již
jednou předmětem jednání plena posl.
sněmovny, když jménem ústavně-právního
výboru odporučoval jsem přijet vládní
osnov ve znění usneseném senátem.
Posl. sněmovna vrátila však usnesení
senátu ústavně-právnímu výboru,
aby je znovu projednal přihlížeje k námitkám,
které byly předneseny při jednání
o něm v plenu posl. sněmovny.
Ústavně-právní výbor zvolil
k projednání usnesení senátu subkomitét,
kterému byl předložen písemný
posudek dr. Miřičky, profesora trestního
práva na české universitě Karlově
v Praze, který si vyžádalo o této zákonné
osnově ministerstvo spravedlnosti, a znovu pojednal o usnesení
senátu ve své schůzi dne 3. července
1928. Schůzi této byl jako expert přítomen
též univ. prof. dr. Miřička.
Při tomto jednání byla nejprve uvážena
hlavní výtka, která se činí
této osnově zákona, že totiž neunifikuje,
nýbrž se spokojuje pouze formálně souběžnou
novelizací různých ustanovení obého
trestního práva, jak rakouského, platného
pro t. zv. země historické, tak i uherského,
platného pro Slovensko a Podkarpatskou Rus, pokud se obírají
látkou v této osnově upravovanou.
Ústavně - právní výbor vyslechl
vývody experta univ. prof. dr. Miřičky po
stránce právní a vývody zástupců
ministerstva spravedlnosti po stránce administrativní
a uznal, že úplná unifikace příslušných
ustanovení obou trestních zákonů by
byla spojena po stránce právní s neobyčejnými
potížemi, po stránce administrativní
pak že je toho času téměř nemožná,
a souhlasí proto s konečným závěrem
vývodů experta prof. dr. Miřičky,
že způsob řešení, jaký navrhuje
vládní návrh ve znění přijatém
senátem, je toho času nejjednodušším
způsobem vyřešení této otázky.
Touto osnovou nedociluje se sice naprosté unifikace i v
podrobnostech, avšak nutno uznati, že ve skutečnosti
dospěje se navrhovanými prostředky i při
různé úpravě v podrobnostech ke stejnému
cíli. S tím se lze spokojiti tím spíše,
protože tato novelizace se jeví toliko jako provisorium
a příprava reformy trestního práva
a sleduje také účel, aby provedení
této reformy setkalo se s obtížemi co nejmenšími.
Ústavně-právní výbor uznal
proto vládní návrh ve znění
usnesení senátu zásadně za vhodný
podklad jednání. Při tom přičinil
však na návrh subkomitétu hlavně podle
posudku prof. dr. Miřičky některé
změny, k jejichž odůvodnění a
vysvětlení budiž uvedeno:
Největší změny provedeny byly ve čl.
II usnesení senátu, vymezujícím okruh
osob, které mohou býti na území republiky
mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus drženy v donucovacích
pracovnách. Podle §u 5 zák. čl. XXI
z r. 1913 je na Slovensku a Podkarpatské Rusi odkázání
do donucovací pracovny přípustné jen
při kvalifikované potulce a zahalečství,
kdežto podle vládního návrhu bylo by
to na ostatním území republiky při
týchž v podstatě trestných činech
možno již při prvním odsouzení.
Ústavně-právní výbor, chtěje
dosíci jakéhosi sblížení navrhuje
proto, aby i na tomto území bylo odkázání
do donucovací pracovny přípustné jen
po dvojím skutečném potrestání.
Tím bude vyloučeno, aby tam byly odkázány
jiné živly než notoricky zahálčivé.
V tomto směru byla proto změněna lit. a)
ve čl. II vládního návrhu.
Také v lit. b) téhož článku byly
provedeny změny potud, že ke kvalifikaci zpětnosti
nemá tu stačiti, aby předchozí trestné
činy byly spáchány "z některé
takové pohnutky", jak praví usnesení
senátu, nýbrž má býti nutným,
aby byly spáchány "z některé
uvedené pohnutky", t. j. ze zahálčivosti,
z ničemné lehkomyslnosti nebo z hrubé zištnosti.
Usnesení senátu tak, jak zní, by totiž
nevylučovalo, aby při zpětnosti byl počítán
i čin spáchaný z některé pohnutky,
jak byly právě uvedeny, což by činilo
toto ustanovení velmi neurčitým.
Není dále důvodu, aby při zpětnosti
byly počítány jen dřívější
zločiny a přestupky, jak by tomu bylo podle usnesení
senátu, a nikoliv i dřívější
přečiny, které mohou býti rovněž
spáchány z uvedených pohnutek. Proto nahrazena
ve čl. II, v lit. b) slova "za zločin nebo
přestupek" slovy "za trestný čin".
Konečně byla připojena v případech
lit. b ) ve čl. II ještě další
podmínka přípustnosti odkázání
do donucovací pracovny, spočívající
v tom, že viník musí býti cizímu
majetku nebezpečný. Tím se stávají
planými také obavy, že by do donucovací
pracovny mohli býti odkázáni i vězňové
političtí.
Konečně zůstavuje usnesení senátu
pochybnosti ještě v tom směru, zda vilníkem,
který v posledních 5 letech před spácháním
trestného činu, o nějž jde, si odbyl
již dvakráte trest na svobodě, rozumí
se jen takový viník, který si v těchto
5 letech odbyl celý trest, či stačí-li,
když do této lhůty spadne ukončení
výkonu trestu. Aby tato pochybnost byla odstraněna,
usnesl se ústavně-právní výbor
tuto podmínku zpětnosti upraviti jasněji,
ježto táž podmínka má význam
i pro zpětnost podle lit. a), společně pro
lit. a) i b) tohoto článku v nové samostatné
větě.
Další změna byla provedena ve čl. III,
v č. 3. Podle usnesení senátu mělo
by býti podmíněné propuštění
z trestu provinilce, který po odpykání trestu
by mohl býti ještě zadržen v donucovací
pracovně, možné jen se souhlasem politického
úřadu II. stolice, příslušného
rozhodnouti o tomto zadržení. Ústavně-právní
výbor nepovažoval za vhodné, aby rozhodnutí
komise pro podmíněné propuštění
z trestu složené převahou ze soudců,
bylo třeba jen ve formě souhlasu přezkoumáváno
úřadem správním. Na druhé straně
však uznal, že při podmíněném
propouštění z trestu takových viníků
třeba postupovati zvláště opatrně
a že se proto doporučuje, aby komise pro podmínečné
propouštění vyslechla alespoň před
svým rozhodnutím politický úřad
II. stolice, spolu odpovědný za bezpečnost,
a nespokojila se se zprávami úřadů
podřízených.
V čl. V byl z odst. (6), upravujícího podstatně
odlišnou látku než předcházejících
pět odstavců téhož článku,
utvořen nový článek VI stejného
znění. K němu bylo pak připojeno jako
odst. 2 ustanovení, že zkušebná doba při
podmínečném propuštění
z donucovací pracovny činí i na Slovensku
a Podkarpatské Rusi 2 až 5 let místo dosavadního
jednoho roku, jak ustanovovala první věta §u
16 zák. čl. XXI z r. 1913. Tím docíleno
naprosté unifikace pokud jde o délku zkušební
doby při podmínečném propuštění
z donucovací pracovny a nucené pracovní kolonie.
V důsledku této změny bylo nutno přečíslovati
další články a změniti i citaci
v dosavadním čl. VII, odst. 2.
Na konec upozorňuji na omyl vloudivší se do
zprávy ústavně-právního výboru
tisk 1350. Článkem IV návrhu nebyla totiž
zrušena instituce samovazby, která je i dnes nepostradatelnou
součástí výkonu trestů na svobodě,
nýbrž má býti zrušeno toliko zkracování
trestu samovazbou, jak nastávalo podle §u 4 zákona
č. 43 z r. 1872 ř. z. u osob odsouzených
soudy mimo Slovensko a Podkarpatskou Rus.
Jménem výboru ústavně-právního
doporučuji slavné posl. sněmovně přijetí
předlohy ve znění jím usneseném
i s dvěma resolucemi, přijatými senátem.
(Souhlas)
Předseda (zvoní): Dávám
slovo druhému zpravodaji - za výbor rozpočtový
- panu posl. Rýparovi.
Zpravodaj posl. Rýpar: Slavná poslanecká
sněmovno! O vládním návrhu zákona
o zřízení nucených pracovních
kolonií a o změně některých
ustanovení trestního práva jednal rozpočtový
výbor už dvakráte, a to poprvé ve schůzi
7. prosince 1927 a po druhé ve schůzi 11. července
1928, když vrácen byl tehdy slavnou posl. sněmovnou
tento návrh zákona jak ústavně-právnímu,
tak rozpočtovému výboru. O změnách,
které byly provedeny, promluvil pan zpravodaj ústavně-právního
výboru.
Pokud se týká nákladu na tyto donucovací
pracovní kolonie, nebylo změněno v ústavněprávním
výboru nic. Výdaje na to mají býti
hrazeny na prvním místě z výtěžku
ústavů samých, pokud lze z výtěžků
těchto ústavů tyto výdaje krýti.
Jinak má samo sebou doplniti ostatní stát.
Ježto nucené pracovní kolonie jsou nutné
v zájmu veřejném a sociálním,
je také nutný náklad na ně, a je-li
náklad nutný, tedy je také tím odůvodněn.
Rozpočtový výbor vycházel z tohoto
stanoviska a přijal jak v první své schůzi
7. prosince 1927, tak také ve druhé 11. července
1928 návrh zákona tak, jak byl přijat senátem
a jak byl přijat ústavně-právním
výborem.
Dovoluji si proto doporučovati slavné posl. sněmovně
návrh zákona ke schválení v tomto
znění. (Souhlas)
Předseda (zvoní): K tomuto předmětu
jsou přihlášeni řečníci.
Zahajuji proto rozpravu.
Navrhuji podle usnesení předsednictva, aby lhůta
řečnická byla stanovena 40 minutami. (Námitek
nebylo)
Námitek není. Navržená lhůta
je přijata.
Ke slovu jsou přihlášeni řečníci:
na straně "proti"pp. posl. Koudelka,
Blatná, Kolláriková, Hruška;
na straně "pro"p. posl. Krumpe.
Dávám slovo p. posl. Koudelkovi.
Posl. Koudelka: Slavná sněmovno! Dámy
a pánové! Je vinou této vládní
většiny, jestliže po dlouhých přestávkách
v činnosti sněmovní, dříve
než můžeme jednati o předmětech
denního pořadu, musíme mluviti také
o řadě jiných důležitých
otázek naší vnitřní i jiné
politiky.
Máme jednati dnes o vládním návrhu
zákona o zřízení nucených pracovních
kolonií, kterýžto návrh není
v této sněmovně po prvé. Přistupujeme
k jednání o něm z rozpaků této
vládní většiny, jen s bídou vyplňující
nečasté schůze této sněmovny,
poněvadž vládní většina
je neschopna každé práce širší
a hlubší povahy a poněvadž ji vede neschopná,
bezmocná vláda.
Je třeba říci, že veřejnost počíná
se velmi znepokojovati faktem, že nemáme již
jen špatnou vládu, že spíše možno
mluviti dnes o tom, že nemáme žádné
vlády. Tento stav sabotování činnosti
Národního shromáždění
neschopnou vládní majoritou a bezmocnou vládou
vede k povážlivé situaci, vede k demoralisaci
našeho parlamentarismu a je svrchovaným nebezpečím
pro vážnost Národního shromáždění
v širokých vrstvách voličstva. Tato
nedělnost vládní většiny jest
omlouvána poukazem na potřebu klidu v našem
vnitropolitickém životě a vysvětlována
snahou vyvarovati se každé fabrikace zákonů.
Je to výmluva z nouze. Ví se a vidí se dnes
všeobecně, že tato vládní majorita
není již s to vésti se zdarem správu
republiky a že vláda nemá síly, aby
na tomto faktu něco změnila. Z toho dusno v našem
vnitropolitickém životě. A příznak
parlamentárních voleb stále jasněji
vznáší se před námi jako východisko
z tohoto stavu, do něhož se dostala vládní
majorita svou politikou.
Je v nebezpečí nejen instituce parlamentarismu,
které hrozí zbahnění následkem
těchto poměrů ve vládní většině,
nýbrž i důležité interesy našeho
státu. V době, kdy v mezinárodní politice
jde o vážné zájmy republiky a kdy by
bylo třeba, aby tu u vesla byla vláda silná
s pevně semknutou majoritou, jejíž hlas by
padal v jednáních mezinárodních na
váhu, máme tu majoritu, která se potácí
den ze dne a která po dlouhých týdnech svolává
sněmovnu k nouzovým jednáním o zcela
bezvýznamných osnovách zákonných.
Mnoho lidí v našem veřejném životě
čekalo, že sjezd největší strany
vládní majority zjedná jasno v této
trapné nejistotě a v tomto přítmí
našeho veřejného života. Bylo povinností
agrární strany rozptýliti chmury, které
se nakupily v našem vnitropolitickém životě,
a dáti pevnou páteř politice našeho
státu pro domov i pro cizinu. Zhostila se tohoto úkolu
nejsilnější strana vládní majority,
jak bylo její povinností ? Každý, kdo
sledoval do podrobností jednání sjezdu strany
republikánské, nabyl nezvratného přesvědčení,
že tato strana nesplnila svoji povinnost největší
strany vládní majority, že sjezd její
nezjednal jasno ani v majoritě, ba ani ve vlastní
straně. Nelze mluviti o žádném kladu,
kterým tento sjezd přispěl by na cestě
vývoje našeho státu. Ba naopak z jednání
sjezdového, z usnesených projevů je patrný
přímo podivuhodný ideový zmatek v
první koaliční straně. Mluví
se o fabrikaci zákonů, kterou se omlouvá
nedělnost vládní majority, a sjezd proklamuje
dlouhý seznam požadavků, jež v zájmu
zemědělství a zemědělského
lidu stát, parlament, Národní shromáždění
mají splniti. "Vláda učiní vše,
aby nedošlo k předčasným volbám"
- praví p. min. předseda Udržal na sjezdu
své strany. A jak se s tím srovnává
troubení do pole, které slyšíme na agrárních
schůzích a čteme v agrárním
tisku, snaha po předčasných volbách
parlamentárních, která je zřejmá
z praktické politiky této strany? Spolupráci
s jinými stranami proklamovali někteří
vlivní činitelé agrární strany
na sjezdu, zatím co jiní, neméně vlivní
činitelé této strany opojovali se velikými
hesly o diktatuře selského stavu, o diktatuře
agrární buržoasie.
A myslím, že nelze dnes, když po delší
přestávce přistupujeme zde ke své
práci, nepozastaviti se nad t. zv. poselstvím vůdce
největší strany majoritní Ant. Švehly
ke sjezdu agrární strany. Poselství je
takového obsahu, že mnozí z těch, kteří
jsou znalci tohoto předního státníka
naší republiky, octli se v po vážlivých
rozpacích (Výkřiky posl. Srby.) a
v první chvíli nevěřili, že jde
vskutku o projev tohoto politika, slynoucího opatrností
i smyslem pro spolupráci s ostatními stranami a
pro kompromis. Ale bylo nám řečeno ústy
autoritativními, že to poselství je opravdu
poselstvím Ant. Švehly.
Máme tedy věřiti, že je to Antonín
Švehla "kouzla zbavený" ? Není
tedy pravda všechno to, na čem je založena nesporně
veliká popularita tohoto státníka i v kruzích
nezemědělských ? Není tedy Antonín
Švehla takový, jak jsme ho zde poznali, nýbrž
je zcela jiný, tak, jak nám jej vykreslilo to poselství
a to, co k tomu orgánové strany republikánské
přičinili ? Je věcí strany, pro níž
Antonín Švehla velmi mnoho udělal, pro
níž velmi mnoho znamená, jakým způsobem
chce se mu za to odvděčiti. Přispěje-li
toto poselství k posílení popularity a k
udržení oné "svatozáře"
kol hlavy Antonína Švehly - o tom, myslím,
že dnes ani v lůně agrární strany
není mnoho pochybností. (Výkřiky
posl. Bechyně.)
My nepolemisujeme s nemocným, nemocný Švehla
není předmětem naší kritiky.
Strana je odpovědná, je odpovědný
ministr zemědělství, učedník
mistra - ministr zemědělství, který
poselství to na sjezdu přednášel, je
odpovědna především strana, která
vzala .to poselství za své, která z něj
udělá úhelný kámen své
politiky, svého poměru k ostatním vrstvám
obyvatelstva tohoto státu. A po této stránce
je třeba poselstvím tím se zabývati.
(Posl. Mašata: Kdo chce rozumět, rozumí!
Vaši chybou je, že nerozumíte!)
Pane kolego, česky rozumíme. A kdo četl poselství,
i nejobjektivněji, musel se nad ním pozastaviti
přes všechno to popírání a zeslabování,
i přes to dodatečné opravování
sjezdovou komisí, když se poznaly neblahé účinky
tohoto projevu na širokou veřejnost. (Výkřiky
posl. Bechyně.)
Ale my přece jen chceme bráti slova tak, jak jsou
řečena, nikoliv tak, jak by je chtěli vykládati
nyní dodatečně různí apoštolové
našeho buržoasního agrarismu. V tom poselství
vidíme agrární romantismus, (Výkřiky
posl. Srby.) apologii na zemědělskou práci,
kterou nejhlučněji proklamují ti, kteří
k práci té mají nejdále. (Tak
jest !) Apologie, romantismus mají málo co společného
s praktickou politikou. Ale sotva kde smí se praxe tak
diametrálně lišiti od filosofie, jako chce
tomu vedení naší strany republikánské.
V tom poselství jsme četli, že "jen zemědělec
má vlastnosti opravňující jej k vládě,
že jen on vyniká rozvahou, klidem, trpělivostí,
(Výkřiky posl. Bechyně.) všemi
těmi vlastnostmi, které mu dává denní
styk s půdou. Městský člověk
je příliš nervosní, příliš
překotně myslící."
A z toho pak jest odvozena v poselství další
zásada, že zemědělec je proto oprávněn
dáti zákony nejen sobě, nýbrž
také ostatním. V Evropě máme četné
státy agrární s obyvatelstvem velikou převahou
zemědělským. Je to Maďarsko, je to Polsko,
Rusko, Bulharsko, Rumunsko, království S. H. S.,
Itálie a Španělsko. Jsou to státy, v
nichž zemědělec má především
ukázati, co dovede, neboť je tam v národní
společnosti v ohromné, ba v mnohých z těch
států ve zdrcující převaze.
Chceme sledovati ideály vlád těchto států,
v nichž mnohých je diktatura či polodiktatura
platným vládním režimem ? Kde jsou v
těchto agrárních státech státnické
vlastnosti zemědělského člověka
? Čím se tu projevily ? Myslím, že nemusí
býti naší ctižádostí, abychom
u nás měli takové vlády, takové
režimy, jako v těchto ryze agrárních
státech. Naproti tomu máme veliké britské
imperium, kde zemědělský stav je politicky
bezvýznamný, kde rozhodu je buržoasie průmyslová
a obchodní. Nemyslím, že by vláda Velké
Britanie byla svědectvím nedostatku trpělivosti,
nervosy městského člověka. My právě
na britské vládě vidíme veliký
smysl pro rozvahu, rozšafnost, trpělivost a sledování
politiky tohoto velikého světového státu.
Podobně je tomu ve Francii a ve státech severských.
Řekl jsem, že z těchto zvláštních
schopností zemědělského lidu k vládě
nad státem proklamuje agrární strana ve svém
poselství další požadavek, aby zemědělec
dal zákony nejen sobě, nýbrž všem
ostatním. "Jen ten, kdo se naučil poslouchati,
jest jedině schopný poroučeti !" - A
poněvadž se naučili poslouchati jedině
zemědělci, tedy jedině zemědělci
mají právo poroučeti. Komu ? Těm ostatním,
nezemědělcům! Prakticky to znamená,
že agrární strana jakožto representantka
zemědělského stavu vyhlašuje tu právo
poroučeti, dávati zákony všem těm
ostatním.
Ale já se táži skromně, který
zemědělec má tyto zvláštní
schopnosti ke vládě nad státem a právo
jiným dávati zákony ? Pracující
zemědělec, zemědělský dělník
- či agrární buržoasie, agrární
kapitál, velcí držitelé půdy
? Otázka velmi významná.
Podívejte se, co nám říká statistika.
V zemědělství, lesnictví a rybnikářství
naší republiky je samostatných podnikatelů
824.206; nájemců, které sem třeba
zařaditi, 10.772; tedy všech samostatných podnikatelů
zemědělských v republice je 834.000. Z těch
obrovská část, nejméně 75 %,
jsou zemědělci pracující, malí
zemědělští podnikatelé s výměrou
maximálně 10 ha. Tedy na agrární podnikatele
velké, na agrární buržoasii zbývá
počet velmi nepatrný. Ale my máme také
zemědělce námezdně pracující,
nejen samostatné podnikatele zemědělské.
Úředníků máme 17.000, dělníků
452.000 a nádeníků půl milionu. V
celku máme v zemědělství zaměstnáno
nesamostatně hospodařících, tedy námezdních
pracovníků, 972.000, téměř
o půldruhého statisíce více než
činí všichni samostatní zemědělští
podnikatelé bez ohledu na výměr.
Tvrdí-li se, že zemědělec má
především schopnost ke vládě
nad státem, že on má dávati zákony
sobě i ostatním, táži se, domnívá-li
se agrární strana, že to má býti
ta menšina samostatných podnikatelů zemědělských,
či ta většina dělníků,
nádeníků a úředníků
zemědělských? (Posl. dr. Meissner: Ti,
kteří musejí poslouchati, mají právo
poroučeti!) Domnívám se, že zemědělští
dělníci naučili se poslouchati nejlépe
ze všech stavů dělnické třídy.
A je-li pravda, že jenom ti, kteří se nauč1li
poslouchati, mají právo poroučeti, jest to
vyloženo: jsou většinou v zemědělském
stavu, jsou to lidé, kteří se naučili
poslouchati, a podle poselství agrární strany
mají tedy všechno oprávnění,
aby vládli ve státě, aby dávali sobě
i jiným zákony. A nejen to, jsou to lidé,
kteří jsou prvními představiteli zemědělské
práce, lidé, kteří nežijí
z úroků kapitálu ani z pachtovní renty,
kteří jsou, jak pravím, nejvlastnějšími
nositeli zemědělské práce a kterým
tedy zájem zemědělství je totožný
se zájmem jejich existence. To jsou ti, kteří
smrdí hnojem a koňskou močí, to jsou
ti, kteří se mohou dovolávati uznání
pro svou práci. Bylo by snad skromnější
počkati, až co řeknou o svých snahách
tito lidé a nikoli agrárníci, kteří
smrdí jen kolínskou vodičkou.
Velectění! Samostatných podnikatelů
v zemědělství je 15 %, ale námezdně
pracujících zemědělců je 17%
celkového počtu. Kdo chce mluviti za zemědělství,
nesmí přejíti tato fakta. Platí-li
demokratická zásada většiny, platí
také tady a pak za zemědělství nemohou
mluviti jen podnikatelé, nýbrž především
námezdně pracující zemědělci,
zemědělští dělníci, zřízenci
a úředníci. (Výkřiky čsl.
soc. demokratických poslanců.)